Hrabství Edessa

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Hrabství Edessa

Příspěvek od t.hajek »

Obrázek
Územní rozsah hrabství v letech 1131-1150

Hrabství bylo prvním, největším a nejizolovanějším státem křižáků ve Svaté zemi. Bylo vklíněno mezi muslimské sousedy Aleppo, Mosul a Seldžuky v Rúmu. Hrabě musel spoléhat zejména na své síly a místní Armény. Odlehlost od pobřežních států zapříčinila, že pomoc od ostatních křižáků přicházela jen občas, s nejbližší Antiochií navíc hrabata z Edessy vedla časté spory a války. Hrabství se v době své největší slávy rozkládalo od Maraše a Ravendelu na západě po Gargar na východě. Nejsevernější částí bylo Melitene, na jihu byl Hazart téměř na dohled Aleppa. Vzhledem k relativně krátkému období jeho existence je nejopomíjenějším státem Franků na východě.

Na konci roku 1097 se u města Maraš (dnes Kahramanmarash) k hlavnímu proudu 1. křížové výpravy opět připojil Balduin de Bouillon (+1118). Vrátil se po krátkém výpadu na pobřeží Středozemního moře právě včas, aby měl tu smutnou povinnost pochovat svou manželku a děti, které nepřežili útrapy cesty. V této části Anatolie byli křižáci místními Armény vnímáni jako osvoboditelé od seldžuckého útlaku. V Balduinově družině bylo několik Arménů, kteří k němu přešli z Byzanstkých služeb v průběhu tažení Anatolií a právě oni byli ve spojení se svými příbuznými dále na východě. Jeden z nich jménem Bagrat předložil Balduinovi nabídku svého bratra, aby křižáci táhli k Turbesselu a osvobodili místní území z moci Seldžuků. Balduinovi se návrh zamlouval, svému bratrovi Godefroiovi a dalším vůdcům jej však nastínil jako průzkum bojem, který by měl v širším měřítku chránit levé křídlo a týl výpravy při jejím dalším tažení na jih. Křižáci s tím souhlasili a Balduin v čele 80 rytířů doprovázených Armény a dalšími vojáky (odhadovaná síla je mezi 300 a 500 muži) vyrazil na východ. S pomocí místních se rychle zmocnil několika hradů u Eufratu a stal se pánem Turbesselu (dnes Tilbeshar , arabsky Tall Báshir , arménsky Tilbashar), kde se rozhodl přezimovat.

Obrázek
Balduin vjíždí do Edessy - romantický obraz 1840 J. Robert-Fleury

Velmi brzy se k němu dostavili vyslanci Thorose z Edessy. Tento vládce byl původně byzantským úředníkem, který se osamostatnil, byl však vazalem seldžuckých Turků a jako ortodoxní křesťan musel čelit značné neoblíbenosti až nepřátelství u svých poddaných, arménských monofyzitů. Thoros žádal po Balduinovi pomoc proti Seldžukům a sliboval si i upevnění vlastního postavení mezi poddanými. Za to nabízel titul spoluvladaře a nástupce. Balduin jeho nabídku přijal, ačkoli jeho Arméni byli proti. Balduin arménské družiníky propustiil v nemilosti a v únoru 1098 vjel do Edessy (Franky také nazývané Rochas, dnes Sanliurfa, arabsky Ruhá, arménsky Ourha), antického města s dlouhou křesťanskou tradicí. 6. února 1098 byl slavnostně adoptován Thorosem a jeho manželkou (rituál spočíval v tření obnažených bradavek mezi adoptivním synem a otcem, posléze i matkou..). Balduin se okamžitě ujal úkolu vojensky zabezpečit Edesssu a neúspěšně zaútočil na seldžuckou Samosatu (dnes Samsat, arménsky Samousad ).

Arméni zatím v Edesse na Thorose zaútočili, ale Balduin jej prozatím ochránil, pokud tak můžeme okamžitou internaci označit. Thoros se pokusil utéct, ale na ulici jej poznali a bouřící dav poměrně rázně ukončil jeho vládu i život. Vzápětí byl Balduin „požádán“ aby se stal vládcem, což přijal a začal užívat titul hrabě z Edessy. Dle přísahy složené v Konstantinopoli císaři Alexiovi I. mu měl ovšem dobyté území odevzdat nebo se alespoň měl stát leníkem Byzance. Nic z toho se ovšem nyní nestalo a až jeho nástupci měli být silou byzantských zbraní donuceni uznat svrchovanost císaře.

Obrázek
Citadela v Edesse

Balduin se ujal vlády rozlehlého území, kde však díky terénu a nestálým poměrům bylo velmi řídké osídlení. Obyvatelé byly z větší části křesťané, kdy většinu tvořili jakobitští Syřané a monofyzitští Arméni. Ortodoxních Řeků bylo méně, katolíků minimum. Část nových poddaných tvořili také usedlí seldžučtí Turci. Hrabství bylo přirozeně rozděleno na dvě části řekou Eufrat, východ měl centrum v Edesse, bohatší, úrodnější a lidnatější západ v Turbesselu. Hraběcí moc a správa se koncentrovala v důležitých pevnostech. V důsledku téměř permanentního válečného stavu zde nedošlo ke zřízení dvora a centrálních státních orgánů, jak je známe z ostatních křižáckých států. Balduin se i vzhledem k rozložení sil rozhodl opřít jak o vlastní lotrinské rytíře, tak o věrné Armény. Ty nespolehlivé přiměl k větší loajalitě peněžními dary.

Po Thorosovi zdědil nejen vládu nad městem, ale i jeho poklad, který mu umožnil zakoupit za 10 000 hyperpyronů (byzantských zlatých mincí) Samosatu i se seldžuckou posádkou, která přešla do jeho služeb. Ze Samosaty bylo propuštěno množství zajatých křesťanů, což vyneslo Balduina u místních obyvatel na špičku oblíbenosti. Sám se oženil s urozenou Arménkou Ardou a doporučoval svým rytířům to samé. Příchozích Franků bylo příliš málo a pod tlakem okolností to byla jediná možnost bezproblémového soužití. Za to byl samozřejmě kritizován jak katolickou církví, tak tou nesmiřitelnější částí křižáků. Aby kritiku umlčel, nechal v Edesse zřídit latinské arcibiskupství. I přes vstřícné vystupování a přijímání místními musel roku 1098 likvidovat spiknutí, které mělo na vladařský stolec v Edesse vynést jednoho z urozených Arménů. Odhalení spiklenci většinou přežili, ovšem bez rukou, očí, nosů atp.

Balduin sice nepokračoval v cestě k Jeruzalému a neúčastnil se dalších bojů 1. křížové výpravy, ale velkou měrou jí pomohl a nakonec opravdu dostál plánu na krytí týlu křižáků. Mosulské vojsko atabega Korbughy vytáhlo v květnu na pomoc obležené Antiochii. Cestou se pokusily dobýt Balduinovu Edessu, která bez potíží tři týdny odolávala až Korbugha vydal příkaz k ukončení obléhání. Právě tyto tři týdny pomohly křižákům úspěšně dokončit obléhání Antiochie. Mosulské vojsko přitáhlo před město šest dní po jeho dobytí.

Rok 1100 byl pro Balduina přelomový. Nejprve rozšířil své hrabství o město Sarorgia (dnes Suruc, arabsky Sarúj), které povstalo proti svému vládci emírovi Balakovi ibn Bahram. Ten požádal o pomoc Balduina, ale Balduin se dohodl s představiteli města a začlenil je do svého hrabství. V srpnu byl kníže Bohemund z Antiochie zajat danišmendovcem Ghází Gumušteginem, když táhl na pomoc arménskému Melitene. Balduin Melitene osvobodil sám a místní vládce Gabriel jej přijal za lenního pána. Následně obsadil i pevnost Maraš.

V červenci 1100 zemřel jeho bratr Godefroi, Ochránce Svatého hrobu a Balduin byl tajně pozván do Jeruzaléma, kde byl o vánocích korunován jeruzalémským králem. Balduin se usmířil se starým rivalem Tankredem, jmenoval jej regentem v Antiochii a obdržel od něj knížectví galilejské. Vládu v Edesse předal svému bratranci Balduinovi le Bourg (+ 1131). Balduin le Bourg působil jako vyslanec mezi Edessou a Antiochií ve službách Bohemunda. Zřejmě byl na jeho dvoře významnou postavou, protože byl po jeho zajetí roku 1100 vybrán dočasným regentem Antiochie. Po svém jmenování hrabětem z Edessy si za manželku vybral Morfii, dceru Gabriela z Melitene.

V počátcích vlády pomáhal králi Balduinovi I. na jeho taženích, ale později se plně věnoval Edesse a zabezpečení jejích hranic ať už obranou nebo výboji. Roku 1103 zprostředkoval vykoupení Bohemunda z Antiochie ze zajetí a podílel se částečně i na úhradě výkupného. Poté s Bohemundem a se svým přítelem a leníkem Josselinem de Courtenay, pánem Turbesselu bojoval s Danišmendovci a roku 1104 zaútočili na Byzantskou Kylýkii. Edessa se zatím zmenšila o Melitene obsazené Gházím a pevnosti Bira (Birejik) a Maraš obsazené Armény.

Další tažení roku 1104 spolu s Bohemundem a Tankredem vedlo k pevnosti Harrán, která kontrolovala důležité obchodní stezky. Mosulský Jikirmiš proti nim vytáhl a u řeky Balikh byla svedena bitva. Bohemund postupoval osvědčeným způsobem. Velel záloze, která měla bitvu rozhodnout, ale boj se nevyvíjel dobře, jízda byla oddělena od pěchoty a antiochijské a edesské oddíly byly obklíčeny a zničeny. Bohemund s Tankredem následně urychleně ustoupili a dle kronikáře ibn al-Athira po dlouhém pronásledování dorazili do Antiochie jen s dalšími šesti jezdci. V jiných pramenech je ovšem uvedeno, že ustoupil bez větších ztrát.

Balduin a Josselin de Courtenay byli zajati Jikirmišem, který je nabízel Bohemundovi výměnou za svou milenku drženou v Antiochii. Těžko říci zda Bohemund neprojevoval rytířské ctnosti nebo po své porážce jen potřeboval peníze na nové vojsko, či zda mu nová situace vyhovovala nebo vše dohromady. Milenku Jikirmišovi poskytl za 15 000 zlatých dinárů a Balduin s Josselinem zůstali v zajetí. Regentem hrabství Edessa se stal Tankred a v červnu 1104 musel Edessu bránit před útokem mosulského vojska. Po týdnu útoků a zoufalé obrany nepočetné posádky vyrazil Tankred na výpad součinný s příchodem Bohemundových posil. Mosulské vojsko ustoupilo.

Obrázek
Hrad Aintab, dnes Gaziantep

Po odplutí Bohemunda do Itálie roku 1107 se Tankred stal regentem Antiochie a Edesse vládl jeho zástupce Richard ze Salerna. Vláda Normanů nebyla v hrabství přijímána dobře, Richard toužil po penězích a smířlivostí a tolerancí také nevynikal. Balduin se svým společníkem byli propuštěni roku 1108 a ke svému překvapení si museli své hrabství na Richardovi vybojovat. Naštěstí díky své vládě měli Normané řadu odpůrců a usedlí Frankové, Arméni i muslimové rádi pomohli k jejich vyhnání. Definitivní konec normanské nadvlády přišel v září 1108 v bitvě u Manbidže. Balduin se svými spojenci z Mosulu porazil spojené vojsko Tankreda a emíra z Aleppa. Balduin pobouřený postojem svých západních sousedů pokračoval ve válce proti Antiochii, ale brzy mu došly síly a byl nucen ustoupit. V březnu roku 1109 se na „přání“ krále Balduina I. všichni znesváření vládci usmířili pod hradbami Tripolisu.

V dubnu 1110 začalo spojené vojsko mosulského atabega Mawduda ibn Altuntaše, emíra Ilgházího z Mardinu a emíra Sokmana z Khilatu obléhat město Edessu. Na pomoc byl zavolán Balduin I. jehož příchod donutil muslimy k ústupu. V létě 1111 se Mawdud nečekaně objevil pod hradbami Edessy, pravděpodobně po dohodě s některými Armény, ale odtáhl k Turbesselu, který se zdál snadnější kořistí. Po zprávách o příchodu jeruzalémského vojska mu Mawdud vytáhl vstříc a byl poražen u Šajzaru. Následující rok neúnavný Mawdud opět vyrazil proti Turbesselu, ale část jeho vojska byla zničena Josselinem. Nepodařil se ani pokus o získání Edessy pomocí zrady některých Arménů. Spiklenci byli vyzrazeni a čekala je smrt. V roce 1116 Balduin k hrabství připojil Keysun (Kaysun, arménsky Kesoun) a roku 1117 Biru a Gargar(Gerger).

Obrázek
Erb rodu de Courtenay

Po smrti krále Balduina I. roku 1118 byl na jeruzalémský trůn povolán opět hrabě z Edessy, Balduin le Bourg, korunovaný jako Balduin II. Hrabství předal svému příteli Josselinovi de Courtenay (+1131). Josselin se do zámoří dostal s pomocnou křížovou výpravou roku 1101 a vstoupil do služeb svého bratrance edesského hraběte, který jej udělal pánem Turbesselu na Eufratu. Patrně roku 1113 se Josselin přesunul z Turbesselu do Galileje. Edesse vládl v době jejího největšího rozmachu, který zabezpečoval především díky svým vojenským a diplomatickým schopnostem a spolupráci s Balduinem II.

V roce 1119 bylo Antiochijské vojsko zdecimováno na Ager Sanguinis, Krvavém poli, Ilgházím z Mardinu. Do Antiochie okamžitě vytáhly spojené oddíly Edessy, Jeruzaléma a Tripolisu a u Habu Ilgházího odrazili. V dalších letech Josselin drobnými výpady znepokojoval zázemí Aleppa.

Roku 1122 vtrhlo do Edessy silné seldžucké vojsko harputského emíra Balaka ibn Bahram a Ilgházího. Obležení dobře bráněné Edessy bylo bezvýsledné, ale v září byl náhodou na lovu zajat hrabě Josselin a Galeran de Puiset, pán z Biry. Balak nabízel Josselinovi svobodu výměnou za Edessu, ale hrabě odmítl a byl umístěn do pevnosti Harput (dnes Elazig, arménsky Kharpurt). Balak oblehl roku 1223 Gerger, ale zatím na pomoc Edesse vyrazil Balduin II., Josselinův královský přítel. Balak vytáhl proti jeruzalémskému vojsku a 18. dubna jej na hranicích porazil. Král byl zajat a uvězněn s Josselinem v Harputu. Gerger mezitím padl a po smrti svého spojence Ilgházího Balak obrátil svou pozornost mimo hranice Edessy. Dobyl Harrán a v červnu 1223 obsadil Aleppo.

Josselinovi oddaní Arméni se přestrojili za kupce, vnikli do Harputu, pobili stráže a osvobodili urozené vězně. Josselin se vypravil pro pomoc, král s Armény zatím bránili pevnost. Emír se rozzuřil, protože kromě výkupného za vězně přišel v Harputu i o svůj harém. A jistě se uličkami Aleppa nesly škodolibé historky, cože se to asi mezi Armény a příslušnicemi harému děje. Harput byl téměř okamžitě dobyt a všichni obránci i celé osazenstvo harému bylo pobito nebo shozeno z hradeb. Balduin byl opět zajat a převezen do Harránu. Josselin s vojskem alespoň vyplenil okolí Aleppa.

Balduin II. byl po dohodě propuštěn výměnou za rukojmí, kterými byla Yvetta Jeruzalémská a Josselinův stejnojmený syn. V červnu 1125 vtrhlo mosulského vojska Aq-Sunqur il-Bursuqího do Edessy a oblehlo pevnost Hazart (Azaz). Josselin spolu s králem a tripoliským Ponsem muslimské vojsko drtivě porazili. Po bitvě Balduin II. ze získané kořisti rukojmí vyplatil. V listopadu 1125 byl Aq-Sunqur il-Bursuqí zavražděn, jeho syn otráven následující rok a velitelé jeho vojska mezi sebou začali bojovat o moc. Josselin se v této situaci rozhodl pro útok na Aleppo, ale Bohemund II. z Antiochie měl stejný nápad. Soupeření o to komu Aleppo připadne nakonec zmařilo naději jeho dobytí. Další Josselinova aktivita se přenesla na severovýchodní pomezí hrabství, kde posunul hranice až k řece Tigris. V zimě 1129 se účastnil neúspěšné výpravy jeruzalémského vojska proti Damašku.

Roku 1131 během obléhání menší pevnosti severovýchodně od Aleppa byl smrtelně zraněn. Doslechl se o obležení Keysunu danišmendovským emírem Gházím II. Gumušteginem, ale jeho syn Josselin odmítal táhnout obleženým na pomoc. Josselin I. se nechal v čele vojska nést k obléhané pevnosti. Když se o jeho příchodu doslechl Ghází, ustoupil. Josselin nechal položit nosítka vedle cesty a zemřel. S Arménkou Beatrice měl syna Josselina, druhé manželství s Marií ze Salerna, dcerou kdysi tak nenáviděného normanského správce Edessy Richarda, bylo bezdětné.

Situace Josselina II. (+1159) byla v mnoha ohledech horší než v době vlády jeho otce. Nefungovala osobní ani silnější spojenecká pouta s ostatními křižáckými státy. Zengího moc sjednoceného státu Mosulu a Aleppa stále narůstala a nedalo se využít rozepří mezi jednotlivými seldžuckými vládci. Na druhou stranu Josselin nijak neusiloval o spojenecké vazby s Antiochií nebo Tripolisem, po smrti krále Fulka se vyloženě s radostí vymanil z vlivu jeruzalémského království. Ani po stránce vojenské toho po otci mnoho nezdědil a nejčastějšími válečnými akcemi bylo monitorování situace případně strategický přesun.. Když vytáhl nový král Fulko z Anjou na sever, aby zjednal pořádek v Antiochii, setkal se s Josselinovým odporem. Jen silou si vynutil jeho omluvu a nejasný příslib lenní podřízenosti.

Roku 1138 s antiochijským vojskem a císařem Janem II. vytáhli proti mosulskému atabegovi Zengímu v Aleppu, ale díky špatné koordinaci útok ztroskotal. Roku 1142 dorazil Jan II. nečekaně k Turbesselu a vynutil si uznání lenní svrchovanosti. Po smrti císaře Jana II. a jeruzalémského krále Fulka roku 1143 měl Zengí volné ruce k útokům na Edessu. Hrabě Josselin zatím vedl spor s hrabětem Ponsem z Tripolisu a Raimondem z Antiochie. Oba následně nevyslyšeli jeho žádost o pomoc.

Co se nepovedlo u souvěrců, podařilo se zdánlivě u Seldžuků. Josselin uzavřel spojenectví proti Zengímu s Kara Arslenem, místním odbojným vládcem Diyarbakiru. Zengí provedl krásný taktický manévr, kdy vyslal menší oddíly proti Kara Arslanovi. Josselin mu vyrazil na pomoc a Zengího hlavní vojsko zatím velmi rychle a velmi tajně přitáhlo k nebráněné Edesse. Statečný odpor organizoval arcibiskup Hugo II. spolu s jakobitským biskupem Basileem a arménským Janem. Josselin neposkytl městu žádnou pomoc a odtáhl do Turbesselu, který se po zbytek jeho vlády se stal „exilovým“ sídlem. Pouze Jeruzalém poskytl pomocné oddíly, ale bylo již pozdě. Obléhací stroje po měsíčním ostřelování prolomily hradby na severu a i přes hrdinnou obranu město padlo po generálním útoku 24. prosince 1144, citadela se ubránila další dva dny. Nastalo plenění a vraždění, které později Zengí zarazil. Všechny přeživší katolíky nechal prodat do otroctví, muže nechal popravit. Zengí následně dobyl i město Sarorgii.

Obrázek
Dnes bývalou slávu Turbesselu připomínají jen velmi skromné rozvaliny

Edessa byla s pomocí Arménů krátce obsazena po zprávě o Zengího smrti na podzim roku 1146, ale již v listopadu posádku ustoupila před útoky Zengího syna Núr ad Dína. Arméni byli následně vyhnáni z města a jejich místo zaujali židé. Pád Edessy vyvolal v Evropě novou vlnu zájmu o Svatou zemi a inicioval tažení 2. křížové výpravy. Ta se k Edesse vůbec nepřiblížila a skončila fiaskem při obléhání Damašku.

Po skončení výpravy vyvrcholila nevraživost mezi Antiochií a Edessou. Núr ad Dín porazil u Inabu roku 1149 antiochijskou armádu a kníže Raimond padl. Josselin II. ještě před tímto střetem uzavřel s Núr ad Dínem příměří a do této války nezasahoval. Zřejmě se domníval, že se nádherně pomstil za podobné chování Raimonda při pádu Edessy. Příměří však záhy skončilo a zbytky hrabství byly čím dál více ohrožovány, roku 1149 byla dobyta pevnost Maraš. Josselin se vydal v květnu 1150 do Antiochie k jednání o společném postupu. Na cestě byl přepaden, zajat a předán Núr ad Dínovi. Ten jej nechal oslepit a vsadit do Aleppského vězení, kde po devíti letech zemřel. Jeho žena Beatrix de Saon prodala Turbessel a zbylých sedm pevností na pravém břehu Eufratu Manuelovi I. Komnénovi a odjela s dětmi do Jeruzalémského království. Pevnosti byly do roka dobyty Núr ad Dínem a rúmskými Seldžuky. Byzanc tak skutečně po 52 letech získala své původní území dobyté křižáky na Seldžucích. Ovšem jen za finanční protihodnotu, navíc pouze na necelý rok. Ztráta Edessy a ostatních pevností hrabství byla trvalá a v budoucnu nedocházelo k pokusům o její znovudobytí. Zájem usedlých Franků i nově příchozích křižáků se již upínal jinam.

Josselinův stejnojmenný syn Josselin III. z Edessy (+1191) používal prázdný titul a významně působil v Jeruzalémském království. Roku 1164 byl v bitvě u Hárimu zajat Núr ad Dínem a na svobodu byl vykoupen svou sestrou až roku 1176. Oženil se s Agnes de Milly, dcerou Jindřicha de Milly zvaného Bubalus. Držel majetky v okolí Akkonu, od roku 1183 vlastnil hrad Chastel Neuf a roku 1285 získal Toron.

Na jeruzalémském dvoře zastával funkci senechala a hájil zájmy krále Balduina IV. proti Raimondovi III. z Tripolisu. Roku 1180 působil jako vyslanec v Konstantinopoli. Byl vychovatelem mladého Balduina V. V roce 1187 byl v bitvě u Hattínu spolu s Balianem Ibelinem v zadním voji a podařilo se mu prchnout do Tyru. Zemřel patrně při obléhání Akkonu vojsky třetí křížové výpravy roku 1191.

Hrabata z Edessy (1097–1150)

1097-1100 Badouin I. de Bouillon ; poté jeruzalémská král
1100-1118 Badouin II. le Bourg ; poté jeruzalémská král
1104-1108 regent Tankred de Hauteville, vládce Richard de Salerno
1119-1131 Josselin I. de Courtenay
1131-1150 Josselin II.

Titulární hrabě
Josselin III.

POUŽITÁ LITERATURA
Bridge, A.: Křížové výpravy. Praha 1995.
Gabrieli, F. (ed.): Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha 2010.
Hroch, M.; Hrochová, V.: Křižáci v Levantě. Praha 1975.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Nicolle, D.: První křížová výprava 1096-1099. Dobytí Svaté země. Praha 2007.
Runciman, Steve: A history of the crusaders I-III. Cambridge 1950-1954.
Setton, K.M. (ed.): A history of crusades I-VI. University of Pennsylvania press 1955-1962.
Tate, G.: Křižáci v Orientu. Praha 1996.
Tauer, Felix: Svět islámu. Praha 1984. Vyšehrad
http://www.orient-latin.com
http://wikipedia.org
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Moc pěkné čtení. O hrabství Edessa se obvykle příliš nepíše, takže o to je tento článek cennější. Mě dost překvapilo, že území Edessy bylo usídleno převážně obyvatelstvem křesťanského vyznání. Myslel jsem si, že křesťané v těchto oblastech tvořili menšinové komunity a že muslimové byli v jasné většině.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Arménie, která ležela prakticky na hranicích, byla již od roku 301 křesťanským státem. Byla tak vlastně prvním státem, který přijal křesťanství jako své hlavní nánoženství. Dokonce i dříve, než Římská říše a to především díky působení svatého Řehoře a arménského panovníka Tiridata. V Římě bylo křesťanství zrovnoprávněno v roce 313 a jako jediné náboženství bylo přijato až roku 380.

Po rozpadu Římské říše tak Arménie musela čelit mnoha expanzím sousedních států, aby si udržela svou nezávislost s vou víru. Především v bojích s perskou říší Arméni krváceli. Hrabství Edassa tak bylo jistě vítaným spojencem v tomto regionu. Alespoň v počátcích, protože arménské křesťanství bychom mohli označit za ortodoxní (odlišují se jak od pravoslavné, tak i katolické církve). Jen pro zajímavost, arménskému pojetí víry, které bylo podobné egyptskému koptskému, byli nakloněni i věrozvěstové Cyril (Konstantin) a Metoděj.
ObrázekObrázekObrázek
oskarwilde
svobodník
svobodník
Příspěvky: 20
Registrován: 20/9/2011, 16:14

Příspěvek od oskarwilde »

Edessa je skutečně terra incognita, a to velmi lákavá. Bohužel nejsem takový machr, abych o ní četl ve francouzštině, kde je pramenů nejvíce.
Jinak krom toho, že byla prvním křižáckým státem, je zajímavá tím, že pár přišedších křižáků de fakto převzalo již fungující zemi a bez větších zásahů jí dále provozovali. Kolonistů z Evropy bylo skutečně minimum. Součástí Edesského hrabství bylo i město Harrán, kde se nacházela jedna z nejvýznamějších universit té doby.
Jinak fascinující je, kolik úsilí vynakládali křižáci, a zvláště rytířské řády, na půtky mezi sebou, když měli za zády "antikrista". Dokonce bych řekl, že vzájemná nevraživost byla jednou z hlavních příčin pádu křižáckých států.
oskarwilde
svobodník
svobodník
Příspěvky: 20
Registrován: 20/9/2011, 16:14

Příspěvek od oskarwilde »

Objevil jsem, že oproti Jeruzalémskému království, kde bylo až 120.000 Franků (nevím zda včetně hrabství a knížetství, ale to je nepodstatné) jich bylo v Edesse 5000.
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“