Projekt bitevních lodí třídy LYON
FRANCIE
rok 1915
Lodě ve třídě: FRANCIE
rok 1915
- LYON (1915 – 19xx – xxxx)
- DUQUESNE (1915 – 19xx – xxxx)
- LILLE (1915 – 19xx – xxxx)
- TOURVILLE (1915 – 19xx – xxxx)
* Poznámka: žádná z lodí nebyla nikdy spuštěna na hladinu.
VÝVOJ
U dříve popsaných francouzských bitevních lodí třídy NORMANDIE jsme si něco řekli o tom, jak těžký vývoj prošlo francouzské námořnictvo od řadové lodě z přelomu století k moderním konstrukcím typu dreadnought. Francie, která se řadila mezi námořní supervelmoci, na tom ale nebyla v předvečer První světové války nijak dobře. Sice vlastnila celou řadu válečných plavidel, ale jen třída COURBET a BRETAGNE se mohla počítat za skutečně moderní plavidla. Ostatní se mohli spíše použít jen jako statické pevnosti při obraně přístavů, nebo pro ostřelování pozemních cílů. V tom druhém případě řada francouzských bitevníků našla své uplatnění například v průběhu tzv. Dardanelské operace v roce 1915. Nicméně její námořní fáze skončila fiaskem a tak i vystoupení bitevních lodí jako prostředek palebné podpory pozemních jednotek nebyl příliš úspěšný. Určitou roli v tom hrála i konstrukční chyba dělových věží i francouzských lodí. Ty totiž většinou měly neskutečně malou elevaci děl (12,5°) a tak nemohli ostřelovat cíle, které v kopcovitém a hornatém terénu leželi výše. Pokud se pak vzdálili od pobřeží, aby mohli zasahovat výše položené cíle, tak jim zase chyběl potřebný dostřel.
V létě 1914 se tak Francie mohla spolehnout pouze na čtyři plavidla třídy COURBET s tím, že dvě z nich přebíralo námořnictvo do svého stavu doslova za pět minut dvanáct v červenci a srpnu. Další tři jednotky třídy BRETAGNE měla Francie ve stavbě a postupně je do stavu zařazovala v průběhu války v letech 1915-1916. Nicméně v případě první popsané třídy se stále jednalo o plavidla s hlavní výzbrojí v podobě 305mm, což již bylo poněkud s křížkem po funuse, protože konkurence v té době již dokončovala, nebo měla ve stavbě tzv. superdreadnoughty s děly větší ráže. Třída BRETAGNE se svými 340mm děly se již mohla mezi tyto superdreadnoughty řadil, ale bylo je nutno nejdříve dokončit, což se pak v praxi Velké války ukázalo jako časově i finančně namáhavé.
V roce 1914 tak Francie mohla svou „dominantní“ pozici opírat skutečně jen o čtyři COURBETY, což bylo žalostně málo na druhou největší koloniální velmoc světa. Aby mohla Francie v průběhu války fungovat, potřebovala kromě jiného mít zajištěn kontakt i se svými africkými koloniemi za účelem dopravy materiálu na evropské bojiště. To se ukázalo jako stěžejní hlavně poté, co se boje uzavřely do zákopů a z útočné války, kterou všichni předpokládali ukončit do Vánoc 1914, se stala válka opotřebovací. Jenomže aby mohla Francie mít kontakt se svými koloniemi, musela ovládat Středozemní moře. To byl ale problém, protože v Trojspolku vedle Německa a Rakousko-Uherska před válkou figurovala i Itálie. A plán Trojspolku ve Středomoří byl uzavřít tok materiálu z Afriky do Evropy. Vzhledem k tomu, že Rakouská monarchie disponovala v srpnu 1914 třemi moderními bitevními dreadnoughty třídy VIRIBUS UNITIS a Itálie rovněž (DANTE ALIGHIERI a CONTE DI CAVOUR), tak dominantní pozice Francie byla více než iluzorní. A aby toho nebylo málo, tak Rakousko-Uhersko mělo v průběhu roku 1915 dokončit poslední loď třídy VIRIBUS UNITIS a Itálie v květnu 1915 zařadila do služby další dva moderní dreadnoughty. Proti tomu mohla Francie v roce 1915 kontrovat dostavbou dvou jednotek třídy BRETAGNE. Tak jako tak, Trojspolek měl ve Středomoří početní převahu a tak hrozba zastavení materiálového toku z Afriky a přes Suez do Evropy, byla více než realistická. Především trasa Suez – Gibraltar by byla ohrožená. Stačí se jen podívat na mapu a vidět to úzké místo mezi Sicílií a Tunisem, které by Trojspolek mohl blokovat. Toho si byla vědomá Velká Británie, jakožto hlavní francouzský spojenec, a proto do Středozemního moře v létě 1914 umístila početné námořní jednotky včetně tří bitevních křižníků s děly ráže 305mm (Inflexible, Indefatigable a Indomitable). Vzhledem k početní síle Britského námořnictva, pak Francie mohla soustředit své síly především do Středomoří a ochranu Atlantiku více méně ponechala na svém spojenci.
K velkému štěstí Francie, nevstoupila Itálie ihned do války po bok svých spojenců, ale nechala se jednou i druhou stranou přemlouvat a čekala na nejlepší nabídku. Politici tak pošlapali dříve uzavřené smlouvy Trojspolku a Rakousko-Uhersko zůstala v tomto prostoru ve válce samo. Úloha Velké Británie a Francie tak byla výrazně jednoduší a poměrně snadno se jim podařilo rakouské loďstvo uzavřít na Jadranu. Nicméně Rakušané se ani nijak nesnažili proniknout jinam a opanování Jadranu jim plně stačilo a podrželi si jej i po vstupu Itálie do války v květnu 1915 na straně Dohody, až do konce války. A to přestože v tomto prostoru měla Dohoda několikanásobnou početní převahu. Nicméně to, jakým směrem se Itálie nakonec dá, nikdo v létě 1914 nevěděl, a tak bylo potřeba posílit početní stav loďstva o další moderní jednotky.
Jak jsme si už řekli, ve stavbě se nacházeli superdreadnoughty třídy BRETAGNE a také třída NORMANDIE, která se stavěla od roku 1913. Tři lodě z pěti této třídy se dočkali svého spuštění na vodu ještě v průběhu roku 1914. To ale pořád nestačilo. Itálie i Rakousko-Uhersko pracovaly na projektech nových bitevních lodí. Rakušané chystali stavbu čtyř lodí třídy ERSATZ MONARCH (náhrada za MONARCH, třída lodí z poloviny 90 let 19. století) s výzbrojí v podobě deseti škodováckých děl ráže 350mm. Itálie pak pracovala na lodích třídy FRANCESCO CARACCIOLO, což byla skutečná světová třídy s výzbrojí v podobě 8 děl ráže 381mm a rychlostí na úrovni bitevních křižníků. Jak tedy mohla Francie reagovat na tyto rozpracované projekty? Mohla se pokusit sestrojit nový typ superdreadnoughtů ideálně s děly ráže 381mm, jak tomu bylo v Itálii, Anglii a Německu (třída BAYERN stavěná od roku 1913). Jenomže to vyžadovalo čas jak na konstrukci lodi, tak i výrobu nových děl, protože Francie 381mm děla ve výzbroji neměla. Druhá možnost byla modifikovat některý ze stávajících projektů. A jelikož nejmodernějším projektem ve stavbě byla třída NORMANDIE, bylo nakonec rozhodnuto ušetřit čas a peníze za vývoj a upravit tento projekt. Než se ale konstruktéři domluvili na konečném řešení, tak mu od poloviny roku 1913 předcházely různé, až nesmyslné návrhy. Některé z nich například počítaly s 27.500 tunovou lodí s výzbrojí v podobě čtrnácti 340mm děl nebo menšího počtu 381mm děl. Dalším návrhem byla loď o výtlaku v rozmezí 28.500 – 29.000 tun se šestnácti 340mm děly nebo deseti 381mm děly. Asi nejpodivnější návrh byl na loď s dvaceti 305mm děly. Nakonec ale zvítězil zdraví rozum a konstruktéři se zaměřili na projekt zvětšení třídy NORMANDIE.
KONSTRUKCE a VÝSTROJ
Modifikace třídy NORMANDIE na třídu LYON byla poměrně jednoduchá na první pohled. Prakticky se jednalo o úpravu konstrukce trupu tak, aby loď mohla nést čtvrtou dělovou věž. Tím by se tato třída s celkovým počtem šestnácti děl hlavní ráže, stala unikátem v lodní konstrukci. Doposud vedla původně brazilská loď RIO DE JANEIRO (ex Sultam Osman I, za války jako HMS Agincourt) se čtrnácti děly ráže 305mm v sedmi dvoudělových věžích. Rozmístění dělových věží pak bylo u LYONU poměrně netradiční, jak ostatně byl netradiční již projekt NORMANDIE. Námořní generální štáb zřejmě očekával větší ohrožení ze zadní strany, a proto zde byly dělové věže umístěné vzestupně. Přes záď tak mohlo střílet hned osm hlavní, zatímco přes příď čtyři. Na druhou stranu ona prakticky žádná jiná možnost, kde věže vzestupně umístit, nebyla. První dělová věž na přídi byla umístěna na zvýšené nástavbě, aby tak nedocházelo při nepříznivém počasí k jejímu zalévání mořskou vodou. Pokud by nad ní byla umístěná ještě jedna věž, tak by se to zcela jistě nepříznivě projevilo do polohy těžiště a metacentra. V nástavbě pod dělovou věží „A“ se nacházely kasematy s děly střední ráže. Za ní pak stál hlavní velitelský můstek a další palubní nástavby spolu s prvním komínem a menším stěžněm. Za komínem na hlavní palubě stála dělová věž „B“ a za ní hlavní bojový stěžen s jeřáby, druhým komínem a dalším zařízením. Poté následoval prostor pro uskladnění lodních člunů, kutrů a dalších plavidel, která se užívala pro zajištění spojení mezí zakotvenou lodí v přístavu a pevninou. Za tímto prostorem se nacházely další palubní nástavby spolu s dalším menším stěžněm a dělovou věží „C“. Ta stála na těchto palubních nástavbách a měla tak stejnou výšku nad vodní hladinou jako věž „A“. Pod ní pak sestupně stála poslední věž „C“ na snížené zadní palubě. Vzhledem se jednalo o plavidla velice podobná třídě NORMANDIE, z které přímo vycházely a s kterou měly hodně prvků společných.
Podle dostupných informací měla být práce na stavbě zahájena v průběhu roku 1915 a dokončení by se tak dočkaly někdy v letech 1918-1920. Stavbou pak měly být pověřeny tyto loděnice. LYON se měl stavět v AC de la Loire St Nazaire, DUQUESNE v Arsenal de Brest, LILLE v FC de la Meditarranee, La Seyne a TOURVILLE v Arsenal de Lorient. Válka ale zamíchala kartami a Francie musela bojovat ze dne na den o přežití a nebyl čas se věnovat stavbě lodí, která mohla být dokončená až za řadu let. Podle finální verze se mělo jednat o plavidla o délce 194,5m (někdy uváděno 193,5m), šířce 29,35m, ponoru 8,8m, standardním výtlaku 27.500 t a plném 29.000 tun. Pohonná jednotka měla zřejmě vycházet z NORMANDIE, tj. zřejmě 28 nebo ještě více kotlů typu Niclausse, Guyot nebo Belleville. Je docela možné, že loď od lodě by se počet a především typ kotlů lišil, jak tomu bylo právě v případě NORMANDIE. Páru z kotlů zpracovávali dva trojčinné parní stroje a jejich výkon se přenášel na dvě sestavy turbín. Ty roztáčely čtyři hřídele/vrtule. Celkový výkon pohonné jednotky měl být 43.000 koňských sil, což podle propočtů mělo stačit na rychlost 23 uzlů (42,6 km/h). Při ekonomické 10 uzlové rychlosti měl být dojezd lodi 6.000 námořních mil (11.100 km).
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování opět vycházelo z konstrukce NORMANDIE, ale logicky muselo vzhledem k delšímu trupu, chránit větší plochu. Hlavní boční pancéřový pás tak měl sílu 300mm a trup chránil v délce od dělové věže „A“ až po dělovou věž „D“, směrem ke koncům se pak zeslaboval na 240mm. Na tento pancéřový pás navazoval horní, který sahal až k hlavní palubě a měl proměnlivou tloušťku od 120 do 180mm. Pancéřové paluby byly plánovány dvě, každá o 50mm. Sešikmělé strany, které se pod úhlem (45° ?) napojovaly na hlavní boční pancíř, měly tloušťku 70mm. Barbety, v kterých byly umístěny dělové věže primární výzbroje, kryl 284 až 330mm silný pancíř. Hlavní výzbroj pak krylo pancéřování od 250 do 340mm. Rovněž kasematy středního dělostřelectva krylo pancéřování a to v síle 160mm. Mozek lodi, velitelský můstek, byl chráněn až 300mm oceli.
VÝZBROJ
Hlavní výzbroj, jak již bylo několikrát řečeno, představovala děla ráže 340 mm/45 (13.4") Model 1912 ve čtyřech čtyřdělových věžích. Do výzbroje byla 340mm děla zařazena v roce 1912 při stavbě lodí třídy BRETAGNE. Drážkovaná hlaveň (102 závitů 1,9x7,5mm) o celkové délce 16,115m vážila 65,89 tun, komora měla objem 256,4 dm3. K palbě se používal APC projektil M1912 o hmotnosti 555 kg, nebo HE 15A projektil o hmotnosti 465 kg s kadencí dvou ran za minutu. Výmetná složka u obou typů projektilů pak dosahovala hmotnosti 153,5 kg (celkem ve čtyřech balících) a pracovní tlak dosahoval hodnoty 2.800 kg/cm2. Kolik bylo pro každé ze šestnácti děl nakládáno nábojů nevím, ale zřejmě by to bylo stejně jako v případě NORMANDIE, tedy 100 nábojů o výšce 125,8 cm (APC M1912). Jen pro představu, to znamenalo, že by loď vezla těžko uvěřitelných 1.133 tun munice do hlavních děl. Životnost hlavně byla zřejmě kolem 250 výstřelů. Dostřel při elevaci 12° (deprese 5°) byl pouhých 14.500 m, což byla elevace běžná u starších francouzských plavidel, která ale nedostačovala na vedení jak námořního boje, tak především k podpoře pozemních vojsk. Třída NORMANDIE na tom již měla být snad lépe (u třídy BRETAGNE se postupně od roku 1916-1917 zvyšovala elevace na 18° a později během dvacátých let až na 23° - dostřel 26.600 m s modernějším projektilem M1924 AP) a tak předpokládám, že by se upravila elevace i u LYONU. Při elevaci 18° a počáteční rychlosti střely 794 m/s (u projektilu HE15A – 893 m/s) se dostřel zvýšil na 18.000 m při použití 555 kg munice M1912 AP. Stranový odměr přední a zadní věže měl hodnotu -150/+150°. Střední věž pak jen od 30 do 150° na každou stranu.
Střední dělostřelectvo se skládalo z 24 děl ráže 138.6 mm/55 (5.46") Model 1910, která byla již použita u lodí tříd COURBET, BRETAGNE a byla plánovaná pro NORMANDII i LYON. Všechna děla byla umístěná v samostatných kasematách (stranový odměr +80/-80°) tak, že dvanáct děl mířilo na každý bok. První tři děla se nacházela v nástavbě na hlavní palubě. Na této nástavbě pak byla umístěna dělová věž „A“. Další trojice byla umístěna na úrovní prvního komínu a další na úrovní druhé dělově věže. Poslední trojice se pak nacházela pod čtvrtou dělovou věží tak, že mezi prvním a druhým dělem byl volný prostor o průměru barbety hlavní věže nad nimi. Z hlavně o délce 7,623m a váze 5,3 tuny se vystřelovali projektily o hmotnosti 31,5 kg (HE) a 39,5 kg (SAP), se kterými se manipulovalo ručně. Kadence tak závisela na sehranosti obsluhy. Teoretická palba tak byla 5-6 ran za minutu. V každém případě to měla ale obsluha lehčí než u ostatních námořnictev, kde projektil ráže 150-152mm vážil plus mínus 45 kg. Projektil opouštěl hlaveň rychlostí 790 m/s (SAP) případně 840 m/s (HE). K tomu se používala výmetná složka o hmotnosti 10,4 kg (BM9), případně catridge těžké 23,62 kg. Pracovní tlak v hlavní dosahoval 2.380 kg/cm2 při SAP munici a 2.000 kg/cm2 při HE. Samotný náboj SAP měl výšku 70,7cm a HE 58,72 cm. Při 25° elevaci byl dostřel SAP projektilem 16.100 m, při použití lehčího HE projektilu poklesl dostřel na 15.100 m. Nicméně u starších bitevních tříd, kde byla tato děla použita, byla elevace pouze -7/+15°. Dostřel pak byl na tehdejší poměry podprůměrný a později byl zvýšen na výše uvedených 25°. V případě třídy LYON by se tak snad Francouzi rozhodli instalovat děla již s vyšší elevací. Muniční sklady počítali pojmout asi 275 ks nábojů na každou hlaveň, alespoň tak tomu mělo být u třídy NORMANDIE a tak se domnívám, že i u LYONU by to bylo stejné. Bez výmetné složky to znamenalo vést zátěž o hmotnosti více jak 260 tun.
Těžké a střední dělostřelectvo mělo doplňovat blíže nespecifikované množství rychlopalných protiletadlových děl ráže 47mm a kulometů ráže 13,2mm. Celkem mělo být děl a kulometů údajně 48. Dělovou výzbroj doplňovalo šest torpédometů ráže 450mm. Bohužel se mi nepodařilo dohledat jejich rozmístění, ale předpokládám, že všechny torpédomety byly plánovány jako podhladinové s tím, že na každém boku byla jedna dvojice a po jednom na přídi a zádi. Zřejmě se jednalo o model 45 cm (17.7") M12D, Toulon o délce 5,75 m a hmotnosti 1.012 kg. Výbušná hlavice obsahovala 145 kg TNT a při rychlosti 28 uzlů byl účinný dostřel až 8.000 m.
Hmotnost boční salvy:
16 x 340 mm = 8.880 kg
?? x 138,6 mm = 474 kg
Celkem: 9.354 kg
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - bitevní lodě třídy LYON
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Francie
* Délka: 194,5 m
* Šířka: 29,35 m
* Ponor: 8,8 m
* Výtlak standardní: 27.500 t
* Výtlak plný: 29.000 t
* Výzbroj: 16x340 (4xIV), 24x138,6 mm (24xI), 48x47 mm a kulometů ráže 13,2 mm, 6xTT 450 mm
* Pancéř paluba: 50+50 mm
* Pancéř dělostřelecká věž: 250-340 mm
* Pancéř barbety: 284-330 mm
* Pancéř velitelská věž: 300 mm
* Pancéř boky: 120-300 mm
* Pohonná jednotka:
* Výkon strojů: 43.000 koňských sil
* Vezená zásoba paliva:
* Rychlost: 21 uzlů (39 km/h)
* Dojezd: 6.000 námořních mil (11.000 km) při 10 uzlové rychlosti
* Posádka:
ZHODNOCENÍ
V poválečné době se Francie zmítala v ekonomických a hospodářských problémech plynoucích z předchozích válečných let. Náročná ekonomická stavba bitevních lodí nepřipadala v úvahu, nehledě na to, že Francie nebyla schopna dokončit ani rozpracovanou třídu NORMANDIE, natož zahájit stavbu nové třídy. Nehledě na to, že LYON byla konstruována před válkou a válečná léta poněkud upravila představy o tom, jak by měla bitevní loď vypadat a co by měla splňovat. Konstruktéři by tak museli zúročit zkušeností z války a projekt přepracovat, což by stálo další čas a peníze. Absence nových bitevních lodí tak byla do jisté míry kompenzovaná převzetím německého dreadnoughtu Thuringen (třída HELGOLAND, rok spuštění 1909, výzbroj 12x305mm) a rakousko-uherského dreadnoughtu Prinz Eugen (třída VIRIBUS UNITIS, rok spuštění 1912, výzbroj 12x305mm) v rámci válečných reparací. Nicméně Francie obě plavidla provozovala jako cvičné cíle a poté je urychleně poslala do šrotu.
Pokud bych pak měl hodnotit vlastní parametry, tak svou boční salvou by se jednalo o loď, která by převyšovala prakticky všechny konstrukce z První světové války a v mnoha případech by převyšovala i lodě postavené, či zrekonstruované v meziválečném období. Hmotnost boční salvy tak byla například vyšší, než u lodí s osmy děly ráže 381mm. Ovšem průraznost a ničivý účinek v cíli hovořil jasně v prospěch těžších děl. Otázkou by také zůstalo, jakou elevaci by Francouzi nakonec použili. Snad by se poučili a zvýšili ji již v projektové fázi alespoň na 18 stupňů, jako v případě třídy BRETAGNE za války. Co se pancéřování týče, tak to odpovídalo standardu doby. Po válce by ale jistě bylo přehodnoceno a posíleno (především paluba), jak tomu bylo u řady jiných lodí. Rychlostí 23 uzlů, pokud by se jí podařilo dosáhnout, by se jednalo o rychlé bitevní lodě. Nicméně poválečné období dalo za pravdu konstrukcím, které v sobě snoubili jak výzbroj, tak i pancéřování a rychlost typu bitevních křižníků, nebo rychlých bitevních lodí. Vlastní konstrukce LYONU i rozestavěné, ale nedokončené třídy NORMANDIE, se pak zcela vymyká všemu, co do té doby bylo postaveno, či projektováno. V tomto byla tato plavidla unikátní, ale nikdy neprošla bojem a tak těžko soudit, nakolik by tato koncepce byla úspěšná. Francouzi ji ale v meziválečném období oprášili a použili jak při stavbě bitevních křižníků třídy DUNKERQUE, tak bitevních lodí RICHELIEU.
Zdroje:
http://myplace.frontier.com/~wellsbroth ... table.html
http://aaminis.myfastforum.org/archive/ ... 17148.html
Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě (3) – Praha 1988
http://www.hazegray.org/navhist/battleships/fran_dr.htm
http://www.xsouth.freeserve.co.uk/lyon_class.htm
http://svetlodi20.blog.cz/0811/lyon-clanek
http://www.warshipsww2.eu
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
