PALBA.CZ

V čele NSDAP stál Adolf Hitler, který nikdy nebyl velkým teoretikem nebo filozofem. Především byl praktikem politického boje a později obratným uživatelem moci, vůdcem hnutí, jehož ideologii tvořila směs obskurních dogmat. Ideovým základem NSDAP byl nacionalismus, který se soustředil především na výpady proti podmínkám Versailleské smlouvy, a jeho vnějším projevem byl antisemitismus a antimarxismus. Hitler v prvním období politické dráhy využíval "Protokolů siónských mudrců". Marxismus Hitler považoval za součást spiknutí židovstva (termín "židobolševismus"). NSDAP hlásala vizi Velkého Německa, jemuž budou navráceny jeho kolonie a pomocí dalších územních nároků se stane znovu světovou velmocí.

Sociální program NSDAP byl nejasný a zmatený stejně jako programové vize Adolfa Hitlera. Jeho projevy se zaměřovaly na emotivní účinek a nikoliv na logiku a racionalitu. Apeloval na city a vášně. Účinnost těchto projevů byla zesílena celkovou politickou a zejména ekonomickou situací Německa po první světové válce. Další „ránu“ znamenala hospodářská krize ve 30. letech 20. století, která vedla k velmi vysoké nezaměstnanosti. Ostré útoky na skutečné a domnělé viníky této situace vytvářely prostředí pro růst extrémního nacionálního hnutí. Prohlubování ekonomické krize vedlo k rozpadu společenské struktury a k rozkladu politického systému výmarské republiky. Proto v letech krize rostly agitační formy sociálního protestu, které rozbily tradiční třídní solidaritu.

31. července 1932 získala NSDAP 37,4 % hlasů, které pocházely z větší části z rozpadlé Německé národní strany, z Lidové strany a z liberální Demokratické strany. NSDAP vyrostla díky rozpadu tradičních pravicových stran, mezi nimiž byla jedinou výjimkou katolická strana "Zentrum".

V předčasných volbách 6. listopadu 1932 získala NSDAP 33,1 % hlasů a měla relativní většinové zastoupení s velkým předstihem před ostatními stranami. Průmyslníci a latifundisté za této situace vyzvali ve své petici z 19. listopadu 1932 prezidenta Hindenburga, aby Hitlera jmenoval říšským kancléřem. Hindenburg jmenoval do čela kabinetu Schleichera, ale velké průmyslové a finanční skupiny svoji podporu tomuto kabinetu nevyslovily. Proto 30. ledna 1933 prezident Hindenburg jmenoval říšským kancléřem Adolfa Hitlera.

Adolf Hitler sestavil vládu široké koalice starých sil "národní opozice". Nacisté měli v této vládě menšinu, protože Hitler dával přednost nacionálním konzervativcům, aby zdůraznil svou politiku aliance veškeré pravice. Vicekancléřem se stal Franz von Papen, ministrem hospodářství Hugenberg, ministrem zahraničí Konstantin von Neurath. Tito lidé měli být garancí postupu nové vlády směrem ke konzervatizmu. Velení říšské armády (Reischwehr) Hitler svěřil generálu von Blombergovi.
Rozložení politických sil v Reichstagu (německý parlament) v roce 1932:

Nacionální socialisté - 196 křesel
Ostatní strany - 166 křesel
Komunisté - 100 křesel
Sociální demokraté - 121 křesel

Komunisté a sociální demokraté byli v opozici vůči nacistům. Ostatní strany byly nejednotné. Převahu v Reichstagu získali nacisté až v roce 1933 podivným způsobem. Po požáru Říšského sněmu jsou za strůjce vládnoucí stranou označeni komunisté - založení požáru mělo údajně sloužit jako k impuls k bolševické revoluci. Hitler přesvědčuje stárnoucího říšského prezidenta Hinderburga, který už nechápe co se kolem něj děje, a ten podepisuje výjimečný stav. Následuje zatčení komunistů a sociálních demokratů a to včetně poslanců.

5. března 1933 proběhly volby do Říšského sněmu, v nichž NSDAP získala 43,9 % hlasů a nacionalističtí spojenci NSDAP 8 % hlasů. Na prvním zasedání Říšského sněmu bylo vyloučeno všech 81 řádně zvolených komunistických poslanců. Komunisté získali přes všechnu snahu nacistů „házet jim klacky“ pod nohy podporu veřejnosti (komunisté byli zatčeni a nemohli se účastnit volební kampaně). Nacisté několikrát porušili ústavu a demokratické praktiky, přesto nikdo proti tomu nezasáhl. V novém sídle říšského sněmu - v Krollově opeře je přijat (díky nepřítomnosti opozičních sil) zmocňovací zákon, který umožňuje vládě vydávat zákony bez schválení parlamentem. Začala nová etapa, éra budování Třetí říše.


volba_politiky.

Pěkné...hlavně to ukazuje, jak to bylo ve skutečnosti s podporou NSDAP, kdy v demokratických volbách dokonce klesala (pp. i vlivem konce hospodářské krize) a ani v zmanipulovaných volbách neměla drtivou "podporu".

Ano, dokazuje to, že extrémistická strana získala hlasy jen díky neutěšené situaci. Poté když se už chopila moci se to však Němcům začalo po jisté době zamlouvat ... ono také když neslyšíte nic jiného, ono se Vám začne časem zamlouvat všechno.

Ve filmu Vzestup zla bylo jasně vidět jak nacisté bojkotovali přijetí některých zákonů tím, že při hlasování odešli z Reichstagu. Nevím jakou tenkrát měli ústavu, ale k přijetí některých zákonů ... tedy ústavy, ke změně je z dnešního pohledu třeba 2 třetiny všech poslanců, k přijetí normálních zákonů stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců atd.

No a tam se hnědokošiláci zvedli z lavic a odešli - to znamenalo vypsání předčasných voleb, a že ty se konaly třeba 2x do roka. Dokud nebyl zvolen Adolf kancléřem. Je pochopitelné, že nejsilnější strana by měla sestavovat vládu a její předseda by měl být premiérem kancléřem, ale to určuje prezident a nemusí to tak být. V té době Hinderburg, Hitlera považoval jen za rakouského frajtra ... nechtěl ho kancléřem ... vznikala politická nestabilita ... tak ho nakonec tím kancléřem udělal.

Ty volby 5. března 1933 už byly zmanipulované, neříkám tím, že by se falšovaly volební výsledky, ale masivní kampaní nacistů a potlačením ostatních stran, NSDAP získala 43,9 % hlasů a spolu s nacionalistickými spojenci většinu v říšském sněmu. Když se vyloučili komunisté a sociální demokraté mohli mít dvoutřetinovou většinu.

Takže odsuzování celého Německého národa se v tomto světle ukazuje jako absurdní. Mimo to by bylo zajímavé zjistit, proč ho volili. Pochybuji, že mnoho lidí nějak zvlášť zajímali Židé či východní výboje, spíš jim šlo o stabilitu, práci, klid. Dost se přepočítali a pak už museli jen tiše pochodova...

Na druhou stranu masové hajlování, nadšení a zanícenost Němců po vítězném tažení ve Francii se nezdá předstíranou záležitostí. Němci si o sobě vždycky mysleli, že jsou něco víc než ostatní. V minulých stoletích byly vládnoucí skupinou a WWI jim zamíchala kartami a srazila jejich sebevědomí. Němci se s tím nedokázali jen tak lechce vyrovnat ... museli dostat přes čumák ještě jednou a pořádně, aby si už konečně uvědomili, že si už vyskakovat nemůžou.

No, oni si zas už vyskakují, naštěstí z vojenského hlediska je v současnosti Německo druhořadá velmoc. Horší je posilování jejich vlivu v EU.

No a co se týče nadšení...u nás to taky za bolševiků mohlo vypadat, pro neznalého pozorovatele, že většina je nadšena atd. A zatím to bylo hlavně heslo "držet hubu a krok".

ZANIKNOU NACISTÉ?
Předpověď na rok 1928 pro NSDAP neslibovala nic jiného než rozklad a zánik. Nacistická strana byla v příkrém sestupu. V tomto roce utrpěla ve volbách ochromující porážku. Její politické postavení bylo hrozné, a dokonce v tomto roce ani neproběhl její Stranický den. Výmarská republika, kterou Hitler tak divoce kritizoval, porážela nacisty v jedné politické bitvě za druhou. Hitler fantazíroval o zabrání Porúří, jež bylo okupováno Francouzi a Belgičany v lednu 1923 kvůli tomu, že Německo nedokázalo včas splácet svoje reparační závazky, když v tom Francouzi přišli s nabídkou, že Porúří opustí - slávu si za to odnesla výmarská republika. Hitler brojil proti inflaci a vládě se podařilo situaci stabilizovat. Hitlerovo volání po právu a pořádku se minulo účinkem, protože bylo zavedeno vládou, jež za to obdržela pochvalu. Zkrátka politicky se nacisté rychle ztráceli. Teprve díky světové hospodářské krizi v roce 1929 začali znovu nabývat na síle, neboť Hitler všechny ekonomické potíže Německa přičítal na vrub Židům a komunistům.

Z knihy THE THIRD REICH - DAY BY DAY od Christophera Ailsbyho

YAMATO píše:No a co se týče nadšení...u nás to taky za bolševiků mohlo vypadat, pro neznalého pozorovatele, že většina je nadšena atd. A zatím to bylo hlavně heslo "držet hubu a krok".

Dyť je to nedávná minulost. Soudruhování, udávání, donášení. Proč by to nedělali, když se měli na úkor ostatních lépe a mohli si víc dovolit. Jak rychle se to zapomíná.
A v NSDAP systém ovládání lidí strachem byl propracovaný.

V podstatě stejný scénář převzetí moci použili u nás komunisté.
Problémem v obou případech byl příliš velký pseudohumanismus a strach z občanské války.
Hitler by se nikdy nedostal k moci, kdyby ho nepodporovaly zbrojařské kruhy, které cítili v novém vyzbrojení Německa velkou šanci k zisku.

Ve 20 a 30. letech byla v celem Nemecku krize a velka nezamestnanost, bida. Hitler slibil zviseni zivotni urovne, praci, plat vsem- to zabralo. Uvedomte si jaka doba byla.Nemecko prohralo 1.valku, a v zemi panoval neklid...