Po roce 1945:
Po druhé světové válce došlo k důležitému posunu na poli raketové techniky, který se významně dotknul i tanků. S postupným vzestupem řízených střel se mohly tanky stát nejenom jejich cílem, ale i nosiči. V hlavách plánovačů a inženýrů se vyrojily nápady na dozbrojení již tak hrozivých ocelových kolosů protitankovými řízenými střelami, které by jim poskytly pro boj s protivníkovou obrněnou technikou nezanedbatelnou dálkovou výhodu. Koncept sám o sobě správný, ale samotná realizace již pokulhávala. V průběhu let se sice objevila řada typů posílených o externě uchycené řízené střely, ale tento koncept byl (až na vyjímky) postupně opuštěn. Životaschopným řešením se stala až integrace řízených střel s tankovým kanónem, což byla (a stále ještě je) především ruská doména.
Jedním z nejznámějších typů spadajících do první kategorie je francouzský typ AMX-13 T75, který spojuje známý poválečný lehký tank a čtveřici řízených střel SS-11. Konverze proběhla kolem roku 1960 (1964?). Testováno (ale asi nezavedeno) bylo snad i použití raket HOT (6 řízených střel). Stejný typ střel používaly i pokusné švédské varianty standardních tanků Strv 81 (Centurion Mk 3) a Strv 74. Strv 81 obdržel na pravou stranu věže tři odpalovací zařízení pro střely Rb 52 (místní označení typu SS-11) a o navedení se staral velitel, který celý proces ovládal z vnitřku tanku. Později toto vylepšení ustoupilo novým variantám Centurionu a nebylo tak zavedeno do služby. Obdobná byla pravděpodobně situace i u staršího Strv 74, který byl dle dostupné fotografie testován v podobné konfiguraci (se třemi střelami v přední části věže). SS-11 se objevila ještě v Peru, kde byla zaznamenána na lehkém tanku AMX-13/105. Šlo o prvotní konstrukci vedoucí poté k modernějším typům Escorpion a Escorpion 2 a samotné střely byly nejspíše maketami.
AMX-13 T75 (1, 2), švédské Strv 81 (3) a Strv 74 (4) a peruánský demonstrátor s SS-11 (5)
Další masově rozšířenou střelou, která významně ovlivnila i výzbroj řady bojových vozidel, včetně námi sledovaných tanků, je ruský typ AT-3 Sagger. Rusové se s ním snažili počátkem 60tých let vylepšit některé typy poválečných tanků - střední T-54/55 (Objekt 137ML a Objekt 155ML), T-62 (testováno na T-62K) a těžký T-10M, dále se laborovalo s plovoucím lehkým tankem PT-76B, ale k žádnému zásadnímu (pokud nějakému) rozšíření nedošlo. Ale například Severokorejci střely Sagger provozují na svých lehkých tancích PT-85 a zkoušeny byly taktéž v Jugoslávii a Peru. Jugoslávci chtěli v rámci plánované modernizace tanků T-55 (T-55AI) své stroje dovybavit i dvojicí střel AT-3 (plus 4 rezervní vezené uvnitř vozidla), ale z celého programu sešlo s rozpadem soustátí (závody stihly konvertovat pouze okolo 10-20 strojů). Peruánci použili jako platformu též typ T-55 (T-55M1 Leon 1) a k tomu ještě lehký AMX-13/105 (AMX-13PA5 Escorpion), kteréžto úpravy se datují do let relativně nedávných a jsou jakýmsi posledním záchvěvem prvotního způsobu externě uchycených PTŘS, ačkoli i zde nakonec toto provizórium ustoupilo nadějnějším variantám a nikdy nešlo o více než demonstrátory. Jak Leon 1, tak Escorpion nesly čtveřici střel uchycených po dvou na bocích věže a celý naváděcí proces musel operátor absolvovat vystrčený z poklopu na věži vozidla (alespoň u AMX-13, u T-55 to bylo nejspíše stejné) a tudíž zcela nechráněný. Žádné terno tedy s opuštěním této koncepce Peruánci nepropásli.
severokorejský PT-85 (1, 2), jugoslávský T-55AI (3, 4) a peruánské stroje T-55M1 Leon 1 (5) a AMX-13PA5 Escorpion (6)
Mimo standardní světové typy pak spadá modernizovaný egyptský T-62E Mark II, který kromě jiného obdržel i dvě dvojnásobná zařízení pro odpal domácích protitankových střel (Swingfire??, na jejich místě může alternativně užívat i zadýmovací rakety místního typu D-3000 či Sakr, což je asi používanější varianta než řízené střely). Tato úprava egyptských tanků spadá do 90tých let.
T-62, nejspíše nesoucí zadýmovaní rakety Sakr/D3000
Nejdále se, jak již bylo předznamenáno v úvodu, dostali Rusové. Ti poskytli svým typům nezanedbatelnou výhodu zavedením protitankových řízených střel odpalovaných z hlavně tankového kanónu. Dotklo se to prakticky celé sovětské typové řady, tedy T-55, T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90, ačkoli zpočátku spíše pro vlastní domácí užití a odběratelé mimo SSSR si většinou mohli nechat zdát již o modernějších verzích těchto tanků, natož pak o z hlavně odpalovaných řízených střelách. Po rozpadu SSSR se ale s přeorientováním ruského zbrojního průmyslu na vývoz a získání tolik potřebných financí uvolnila i tato oblast. Některé země jsou pouhými uživateli dovezených systémů, jiné již tuto kategorii vyrábějí v licenci a některé (což je hlavně případ Číny, která tyto řízené střely zařazuje do výzbroje svých modernizovaných a soudobých typů středních i lehkých tanků) licenční typy využily k odstartování vlastní vývojové linie.
Západní státy v této oblasti (alespoň po praktické stránce určitě) značně zaostávají. Jediným typem hodným větší pozornosti je americký M-551 Sheridan, což je lehký tank vyzbrojený unikátním 152mm kanónem schopným odpalovat řízené střely MGM-51 Shillelagh. Samotné kanóny příliš důvodů k oslavám nepřinesly a samotné řízené střely byly využity minimálně. Pro ten samý systém byla upravena i varianta středního tanku M-60 (M-60A2), ale na rozdíl od Sheridanu, který si alespoň své odsloužil, M-60A2 se hleděla americká armáda urychleně zbavit již od počátku 80tých let. Se stejným kanónem se počítalo i pro později zrušený projekt MBT-70. Stejnou cestou jako Američané se vydali i konstruktéři z Francie, kteří vyvinuli v roce 1967 verzi AMX-30 ACRA se 142mm kanónem (taktéž pro standardní střelivo i protitankové řízené střely), jejíž vývoj byl ale v roce 1972 z finančních důvodů zrušen. Pouze Izraelci v nedávné době zavedli univerzální střelu Lahat, která může být odpalována z klasických 105 a 120mm tankových kanónů. Měla by být jedním z prvků výzbroje tanků Merkava a Arjun.
lehký tank Sheridan (1), M-60A2 (2), MBT-70 (3), AMX-30 ACRA (4) a izraelský tank Merkava při testech řízené střely Lahat (5 a 6)
Než se ale dostaneme k předposlední skupině využívající řízené střely a to přestavbám na podvozcích bývalých tanků, měli bychom dát prostor jedinému poválečnému plnokrevnému raketovému tanku. Stejně jako řada jiných zajímavostí pochází opět z Ruska a nese označení IT-1. Ve své podstatě jde o jednoúčelový stíhač tanků vyzbrojený systémem 2K4 Drakon (pro střely 3M7 s kumulativní hlavicí a dostřelem 3500 m, doplňkovou výzbroj tvořil 7,62mm kulomet) na bázi T-62 zavedený do výzbroje na přelomu 60tých a 70tých let. Nakonec (přes plánované pokračování na bázi T-64) skončil též jako slepá větev a první a poslední tank svého druhu musel uvolnit cestu směru propagujícímu z hlavně odpalované protitankové řízené střely. Sloužil cca do konce 70tých let a počet vyrobených kusů osciluje mezi desítkami a stovkami IT-1 (ve své době se jednalo o neznámou a velmi utajovanou zbraň a příliš podrobností o výrobě a rozmístění u jednotek není tedy dosud známo).
http://www.youtube.com/watch?v=dbU5jQZDLaE (0:07)
http://www.youtube.com/watch?v=l7081daLBlE
IT-1
Nyní ale zpět ke zbylým stíhačům tanků, které byly vytvořeny přestavbou bývalých tanků (povětšinou lehkých). Svého zástupce zde mají Jordánsko, Španělsko a Peru. Jordánsko obdrželo v roce 1988 výměnou za dodávky některých náhradních dílů pro západní techniku od Iráku 19 lehkých tanků Scorpion, které byly ukořistěny v průběhu války s Íránem. Po odstranění věží byly údajně (nepotvrzeno!) vybaveny odpalovacím zařízením pro střely TOW (2?). Španělsko se může pochlubit se zajímavým stíhačem na podvozku M-41, pojmenovaném M-41E TUA Cazador, byť vyrobeném v jediném prototypu (představen v roce 1982) a vybaveném dvojitým odpalovacím zařízením pro střely TOW (věž TUA, vyvinutá původně pro americký M-901 na bázi M-113, neseno 10 střel, doplňkovou výzbroj tvořil kulomet MG-42). Peru od typu AMX-13PA5 Escorpion později přešlo ke stíhači zbavenému kanónu a vybavenému moderními střelami AT-14 (9M113 Kornet-E). Takto vyzbrojený AMX-13PA8 Escorpion 2 má být dodán v počtu 24 kusů. Nerealizován zůstal projekt na přestavbu švédských lehkých tanků Ikv-91 na raketový stíhač tanků.
M-41E1 Cazador (1 až 4), AMX-13PA Escorpion 2 v původní (5) a finální variantě (6)
Posledními zástupci nosičů řízených střel jsou vozidla s protiletadlovými střelami, kam patří hlavně kubánské přestavby mající za základ T-55 a nesoucí střely SA-2 a SA-3. Podobným směrem se snad kdysi ubíralo i Polsko, ale nakonec z toho asi nic nebylo.
kubánské T-55 přestavěné na nosiče řízených střel SA-2 (1) a SA-3 (2)
Stále nám ale ještě zbývá jedna velká skupina tanků, a to ty, které využívají neřízené rakety. V drtivé většině jde o využití tankového podvozku a instalaci různých typů saltových raketometů a dělostřeleckých raket větších ráží, ale i zde se dají najít vyjímky. Dvojice, která zde bude uvedena, patří k poněkud záhadným kouskům. Rébus číslo jedna představuje čínský těžký tank (bez bližšího označení, nejspíše nikdy sériově nevyráběn) vyzbrojený 122mm kanónem, ale též čtveřicí odpalovacích zařízení (po dvou v přední části korby) něčeho, co se zdají být raketové střely. Těžko ale říci, zda-li jde o typ výbušný či pouze zadýmovací atp. Druhý kousek je střední tank T-62 s dvojicí raketometů UB-32. Nalezl jsem ho jako ruský, je tedy možné, že jde buď o nějaký pokus či spíše modifikaci z Afghánistánu, ale další podrobnosti chybí.
T-62 s raketnicemi UB-32 (1, 2) a čínský těžký tank bez bližších určení a podrobností (3 a 4), ostatně zajímavý je i neobvyklý protiletadlový dvojkulomet
Ale nyní vzhůru za přestavbami. Zajímavé stroje vyplodil Izrael, který je zodpovědný především za systémy MAR-240 (36ti násobný 240mm raketomet na podvozku tanku Sherman, rakety kopírují munici pro ruský raketomet BM-24, který se ve velkém množství dostal do izraelských rukou za Šestidenní války) a MAR-290 (či Episkopi) (čtyřnásobný 290mm raketomet pro střely s HE hlavicí či hlavicí se submunicí, dostřel 22 km, pozdější verze střely až něco mezi 30 a 40 km, stejná platforma, tedy tank Sherman). MAR-240 se nepropracoval do četnější sériové výroby, zatímco MAR-290 zasáhly do bojů v letech 1973 a 1982. Na konci 80tých let byly nejspíše vyřazeny. MAR-290 měl být vylepšen instalací na podvozek tanku Centurion, ale tento modernější Eshel ha-Yarden (označován ale i stejným názvem jako předchozí typ, tedy MAR-290) vznikl pouze v jednom prototypu a do služby tedy nakonec zaveden nebyl. Z trošku jiného soudku byl typ Kilshon (či Kachlilit), kdy byla na podvozek Shermanu namontována protiradiolokační řízená střela AGM-45 Shrike (upravená verze se speciálním pomocným startovacím stupněm a dostřelem 16 km). Tento typ sice patří do domény řízených střel, ale nakonec jsem ho uvedl zároveň s ostatními izraelskými výrobky. Vznikl jako prostředek pro umlčování radarů (na základě nepříjemných zkušeností z roku 1973), který by suploval úderné letouny, které se tak mohly vyhnout těmto velmi nebezpečným misím. Nejspíše vzniklo 10 vozidel, která tvořila výzbroj dvou baterií a to po nijak dlouhé období, neboť ještě na konci 70tých let byly tyto prostředky vyřazeny.
MAR-240 (1, 2), MAR-290 (3, 4) a modernější Eshel ha-Yarden/MAR-290 na podvozku Centurionu (5 až 7)
Kilshon/Kachlilit
Pokud jsme u raket velké ráže, Brazilci na bázi lehkého tanku M3 Stuart (respektive modernizovaného X1A, původní stroj dorazil do Brazílie někdy v letech 1944-45, v 70tých letech byl přestavěn na navější X1A) vybudovali prototyp raketometu XLF-40, který měl nést 3 rakety SS-60 o váze 550 kg (klasická hlavice či submunice) s dostřelem 60 km. Vše, jak je často zvykem, skončilo jen u prototypu. Z Jižní Ameriky pochází ještě jeden argentinský a jeden venezuelský přírůstek. Oba jsou postaveny na podvozku lehkého tanku a oba užívají izraelské raketomety LAR-160 ráže 160mm. Argentinský stroj používá podvozek lehkého tanku TAM a spadá do roku 1986. Ve variantě VCLC-CAL nese 36ti násobný raketomet LAR-160 ráže 160mm, alternativně lze nést i 4 350mm rakety MAR-350 (v Argentině značené jako CAM-350, nabízeny od roku 1988, verze nesoucí tyto střely má označení VCLC-CAM), ty ale nejspíše nepřekročily prototypové stádium, ostatně stejně jako celý TAM VCLC (z finančních důvodů). O něco lépe je na tom venezuelský lehký tank AMX-13, přestavěný v počtu 25 kusů. Nyní nese raketomet LAR-160.
XLF-40 (1, 2), TAM VCLC (3, 4) a přestavěné venezuelské AMX-13 s raketomety LAR-160 (5 až 8)
K opět poněkud tajemným typům pak patří neznámý 60ti násobný raketomet, patřící údajně Íránu a rozpadlý 16ti násobný raketomet na podvozku T-54/55 (?) patřící kdysi kambodžské armádě.
íránský (?) a kambodžský stroj neznámé konstrukce
Od exotiky ale zase zpět do Evropy. Zcela jinou váhovou a výkonnostní kategorií je totiž ruský raketomet TOS-1A Buratino na podvozku T-72, jehož 220mm rakety jsou naplněny ničivou palivo-vzdušnou výbušnou směsí. U tohoto systému putování ukončíme, vhodně totiž předznamenává prozatímní vyvrcholení celého procesu. V podobě TOS-1A se nám zhmotňuje systém používající tankový podvozek zajišTující vysokou míru mobility a slušnou ochranu osádky a raketomet disponující sice malým dostřelem, ale o to větším ničivým účinkem (o čemž se mohli přesvědčit hlavně čečenští bojovníci). Ideální syntéza, dalo by se říci…a o to asi od počátku velké části konstruktérů tanko-raketových monster šlo.
TOS-1A