Moderní ochrana tanku
Napsal: 26/5/2005, 03:25
Prvky, které chrání tank (nebo pancéřové vozidlo) a jeho osádku, lze v podstatě rozdělit do tří skupin. Nejstarší je pancéřování (pasivní ochrana), které tvoří součást konstrukce vozidla (i když postupem času se uvažuje o konstrukci, která bude umožňovat výměnu desek za jiné, lepší a odolnější). Druhou skupinu představuje dynamická ochrana, jehož úkolem je oslabit účinek protitankové střely a snížit tak její schopnost prorazit vlastní pancéřování. Třetí skupinou jsou systémy aktivní ochrany. Je pravděpodobné, že časem může přibýt nová kategorie ochrany tanku (ochranný štít?).
Současné tanky využívají vícevrstvý pancíř. V roce 1965 byl ve Velké Británii vyroben pancíř známý jako Chobham. Skládá se z vnitřní a vnější ocelové vrstvy, mezi nimiž je hliníková schránka, která obsahuje keramické desky zalité plastickou hmotou. Tvrdá keramika oslabí kumulativní paprsek a roztříští podkaliberní průbojné střely, plast pak zajistí rozptýlení rázových vln. Pancéřovaní podobné typu Chobham najdeme na téměř všech moderních tancích, ať už pocházejí z jakékoli země.
Američané u M1A2 Abrams nahradili keramiku deskami z ochuzeného uranu, jejichž odolnost je až neuvěřitelná. Na druhou stranu vzrostla bojová hmotnost tanku, a to na 62 tun. Krédem budoucích tanků je však především vysoká mobilita, která takovou váhu prostě vylučuje. Pancíř by měl mít proti dnešnímu poloviční hmotnost, ale minimálně stejnou odolnost. Měl by být řešen jako modulární, aby bylo možné snadno a rychle vyměnit poškozenou část za novou nebo celé pancéřování za modernější, to vše v polních podmínkách a bez zásahů do konstrukce vozidla.
Dynamická ochrana
Dynamická ochrana, anglická terminologie používá zkratku ERA (Explosive Reactive Armor). Tank je obložen kovovými pouzdry se slabou trhavinou. V případě zásahu kumulativní střelou dojde k výbuchu a kovové desky tvořící pouzdro jsou explozí urychleny. Pohybem těchto desek vzhledem ke kumulativnímu paprsku dochází k jejich „řezání“ a postupnému spotřebovávání energie paprsku. Tím nemá průbojné jádro už tolik energie prorazit hlavní pancíř. Uvádí se, že moderní dynamické ochrany snižují účinnost kumulativních střel až o 30 procent. Hlavní roli při vývoji dynamických ochran převzal Sovětský svaz, který tak nahrazoval nedostatečné pancéřování svých tanků.
V roce 1985 se na tanku T-80U objevil dynamický pancíř Kontakt-5, který je prvním zástupcem tzv. těžké dynamické ochrany. Ta je velice efektivní i proti podkaliberním průbojným střelám. Rozdíl spočívá v tom, že obě kovové desky se dají do pohybu až ve chvíli, kdy projektil proniká skrz blok ochrany. Jejich pohyb doslova „odřízne“ přední a zadní část střely, naruší její strukturu a vychýlí ji ze směru. Americká armáda provedla testy, podle nichž vrstva Kontaktu-5 nahradí až 300 mm oceli. Takto chráněný tank je téměř imunní vůči všem střelám ze západních 120 mm kanonů.
Aktivní ochrana
Nejnovějším prvkem ochrany tanků jsou systémy aktivní ochrany (APS, Active Protection Systems), jejichž úkolem je zneškodnit protitankovou střelu dříve, než tank zasáhne. Podle metody, jakou toho dosahují, se dělí na skupiny „soft kill“ a „hard kill“. Systémy „soft kill“ patří z technického hlediska mezi rušiče. Snaží se řízenou střelu zmást, odklonit ji z dráhy nebo jinak narušit její navádění. Na tanku může být samozřejmě kombinace obou systémů.
Systémy „soft kill“ pracují následovně - pokud je tank ozářen laserovým paprskem, spustí palbu granátomety, které vytvoří neproniknutelnou dýmovou clonu. Druhým prvkem systému jsou infračervené zářiče proti raketám s poloautomatickým naváděním. Vytvářejí klamné stopy, které může autopilot zaměnit za infračervenou žárovku „své“ rakety a následně vydá povel, který raketu odkloní mimo tank.
V blízké budoucnosti se počítá s doplněním systémů „soft kill“ několika dalšími prvky. Mohl by to být např. malý radiolokátor, který by varoval před protitankovou municí útočící shora. Střely s pasivním infračerveným navedením by mohl zneškodňovat směrovaný laser, jehož paprsek by přesvětlil tepelné čidlo zbraně.
Systémy aktivní ochrany typu „hard kill“ jsou určeny k tomu, aby protitankovou střelu fyzicky zničily. Na špičce jejich vývoje je opět Rusko, kde vznikly dokonce dvě modelové řady nazývané Drozd a Arena. Pracují následujícím způsobem: milimetrový radiolokátor na střeše věže sleduje okolí vozidla a pátrá po podezřelých objektech. Pokud je objekt identifikován jako protitanková střela, dojde k odpálení neřízené rakety z bloků na věži. Tato antiraketa míří buďto přímo proti střele (Drozd), nebo nad ni (Arena), ale v obou případech ji zničí oblakem střepin.
Modernizace T-72
Střední tank T-72M2 je pásové bojové vozidlo s vysokou manévrovatelností. Tank je vyzbrojený 125 mm stabilizovaným kanónem s hladkou hlavní. S ním je spřáhnutý 7,62 mm kulomet. Pro protivzdušnou obranu je vyzbrojený dvěma 20 mm kanóny umístěnými po obou stranách věže. Tank má systém řízení palby, který umožňuje vysokou bojovou činnost ve dne i v noci s vysokou pravděpodobností zásahu. Tank je vybavený zařízením chránící posádku před účinky zbraní hromadného ničení, zadýmovacím zařízením a protipožárním zařízením.
Rusové provádějí modernizaci pod označením T-72 MP.
Jaký je váš názor na protiletecké kanóny u tanku?
Současné tanky využívají vícevrstvý pancíř. V roce 1965 byl ve Velké Británii vyroben pancíř známý jako Chobham. Skládá se z vnitřní a vnější ocelové vrstvy, mezi nimiž je hliníková schránka, která obsahuje keramické desky zalité plastickou hmotou. Tvrdá keramika oslabí kumulativní paprsek a roztříští podkaliberní průbojné střely, plast pak zajistí rozptýlení rázových vln. Pancéřovaní podobné typu Chobham najdeme na téměř všech moderních tancích, ať už pocházejí z jakékoli země.
Američané u M1A2 Abrams nahradili keramiku deskami z ochuzeného uranu, jejichž odolnost je až neuvěřitelná. Na druhou stranu vzrostla bojová hmotnost tanku, a to na 62 tun. Krédem budoucích tanků je však především vysoká mobilita, která takovou váhu prostě vylučuje. Pancíř by měl mít proti dnešnímu poloviční hmotnost, ale minimálně stejnou odolnost. Měl by být řešen jako modulární, aby bylo možné snadno a rychle vyměnit poškozenou část za novou nebo celé pancéřování za modernější, to vše v polních podmínkách a bez zásahů do konstrukce vozidla.
Dynamická ochrana
Dynamická ochrana, anglická terminologie používá zkratku ERA (Explosive Reactive Armor). Tank je obložen kovovými pouzdry se slabou trhavinou. V případě zásahu kumulativní střelou dojde k výbuchu a kovové desky tvořící pouzdro jsou explozí urychleny. Pohybem těchto desek vzhledem ke kumulativnímu paprsku dochází k jejich „řezání“ a postupnému spotřebovávání energie paprsku. Tím nemá průbojné jádro už tolik energie prorazit hlavní pancíř. Uvádí se, že moderní dynamické ochrany snižují účinnost kumulativních střel až o 30 procent. Hlavní roli při vývoji dynamických ochran převzal Sovětský svaz, který tak nahrazoval nedostatečné pancéřování svých tanků.
V roce 1985 se na tanku T-80U objevil dynamický pancíř Kontakt-5, který je prvním zástupcem tzv. těžké dynamické ochrany. Ta je velice efektivní i proti podkaliberním průbojným střelám. Rozdíl spočívá v tom, že obě kovové desky se dají do pohybu až ve chvíli, kdy projektil proniká skrz blok ochrany. Jejich pohyb doslova „odřízne“ přední a zadní část střely, naruší její strukturu a vychýlí ji ze směru. Americká armáda provedla testy, podle nichž vrstva Kontaktu-5 nahradí až 300 mm oceli. Takto chráněný tank je téměř imunní vůči všem střelám ze západních 120 mm kanonů.
Aktivní ochrana
Nejnovějším prvkem ochrany tanků jsou systémy aktivní ochrany (APS, Active Protection Systems), jejichž úkolem je zneškodnit protitankovou střelu dříve, než tank zasáhne. Podle metody, jakou toho dosahují, se dělí na skupiny „soft kill“ a „hard kill“. Systémy „soft kill“ patří z technického hlediska mezi rušiče. Snaží se řízenou střelu zmást, odklonit ji z dráhy nebo jinak narušit její navádění. Na tanku může být samozřejmě kombinace obou systémů.
Systémy „soft kill“ pracují následovně - pokud je tank ozářen laserovým paprskem, spustí palbu granátomety, které vytvoří neproniknutelnou dýmovou clonu. Druhým prvkem systému jsou infračervené zářiče proti raketám s poloautomatickým naváděním. Vytvářejí klamné stopy, které může autopilot zaměnit za infračervenou žárovku „své“ rakety a následně vydá povel, který raketu odkloní mimo tank.
V blízké budoucnosti se počítá s doplněním systémů „soft kill“ několika dalšími prvky. Mohl by to být např. malý radiolokátor, který by varoval před protitankovou municí útočící shora. Střely s pasivním infračerveným navedením by mohl zneškodňovat směrovaný laser, jehož paprsek by přesvětlil tepelné čidlo zbraně.
Systémy aktivní ochrany typu „hard kill“ jsou určeny k tomu, aby protitankovou střelu fyzicky zničily. Na špičce jejich vývoje je opět Rusko, kde vznikly dokonce dvě modelové řady nazývané Drozd a Arena. Pracují následujícím způsobem: milimetrový radiolokátor na střeše věže sleduje okolí vozidla a pátrá po podezřelých objektech. Pokud je objekt identifikován jako protitanková střela, dojde k odpálení neřízené rakety z bloků na věži. Tato antiraketa míří buďto přímo proti střele (Drozd), nebo nad ni (Arena), ale v obou případech ji zničí oblakem střepin.
Modernizace T-72
Střední tank T-72M2 je pásové bojové vozidlo s vysokou manévrovatelností. Tank je vyzbrojený 125 mm stabilizovaným kanónem s hladkou hlavní. S ním je spřáhnutý 7,62 mm kulomet. Pro protivzdušnou obranu je vyzbrojený dvěma 20 mm kanóny umístěnými po obou stranách věže. Tank má systém řízení palby, který umožňuje vysokou bojovou činnost ve dne i v noci s vysokou pravděpodobností zásahu. Tank je vybavený zařízením chránící posádku před účinky zbraní hromadného ničení, zadýmovacím zařízením a protipožárním zařízením.
Rusové provádějí modernizaci pod označením T-72 MP.
Jaký je váš názor na protiletecké kanóny u tanku?
