Máš trochu štěstí, protože z této oblasti pocházím a můj děda pomáhal partyzánům. V oblasti se nacházejí totiž lesy vhodné pro úkryt. Vedla tudy i důležitá železniční trať.
Stačí si přečít například
www.politictivezni.cz/vaclav-kyncl.html
V Holicíh měli svoje centrum. Okolo muničáky. Známé je hlavně květnové povstáni v Holicích.
Květnové povstání v pětačtyřicátém roce jsem zažil. V tom jsem se také trošinku angažoval. Zastřelili mi spolužáka, který mi, když to tak řeknu, prakticky zemřel v náručí. Němci přijeli autama a motocyklama a začali střílet, takže před Holicema zabili asi čtyři lidi. Potom vlétli od shora na náměstí a začali střílet. Zdeněk Formánků akorát vyšel z radnice a zrovna dostal ránu. Odnesli jsme ho, jeho maminka byla v Hradci zdravotní sestrou, a vyjednávali, že ho tam zavezou s nějakým panem Horákem. Ten měl zraněnou nohu a byl potom invalida. Zdeňka do toho Hradce vezli, ale nedovezli, protože po cestě umřel. To byl jeden spolužák. Druhý spolužák zemřel u vagonů, které stály z Moravan až do Borohrádku. Potom za Holicemi k Pardubicím, říká se tomu Na Mušce, byli zastřeleni čtyři skauti.
Další
informace třeba tady
Již od počátku okupace byl odpor proti nacistickému režimu v Holicích patrný. Ponejprv to ještě nebyla nijak organizovaná činnost, pouze určité skupiny lidí např. skrývaly osoby hledané gestapem, či sháněly potravinové lístky. Dělníci sabotovali výrobu, jak se dalo. Na radnici bylo také skryto několik zbraní. Lidé, zaměstnaní na radnici, též prováděli jinou, neméně nebezpečnou činnost. Po seskoku paraskupiny Silver A v roce 1942 a následném atentátu na Heydricha sháněli falešné doklady pro členy této skupiny. A to i přes přítomnost inspektora říšské policie Goebla. Na policejní odhlášce pro parašutistu Valčíka, který byl toho času zaměstnán v pardubické Veselce pod jménem Miloslav Šolc, bylo i falešné razítko s Goeblovým jménem. To, spolu s dobře vedeným jednáním zástupců města, zachránilo mnoho lidí před zatčením, když přijelo do Holic vyšetřovat gestapo. Mezi lidmi kolovaly i výtisky ilegálních novin.
Odbojová činnost stoupla na intenzitě a nabyla organizovanosti až v roce 1944. Bylo navázáno spojení se skupinou českých parašutistu z Anglie "Velký Josef", která byla ve městě i s vysílačkou určitou dobu přechovávána. Když riziko odhalení nebezpečně stouplo,skupina odešla na Rychnovsko a Žamberecko, kde byli dopadeni.