PALBA.CZ

Souboj nad Karélií



Podařilo se mi zajistit poměrně rozsáhlou sbírku dokumentů k jednomu netradičnímu střetu dvou pilotů. Zde je jejich příběh:
Píše se 21.únor roku 1943 a na Karelské frontě, v severním Rusku, se schyluje k dalšímu leteckému střetnutí. Z ruské letecké základny v Chupě, vyráží dva letouny P-40 a pět letounů typ Hawker Hurricane, náležející k 760.smíšeného leteckého pluku/259.letky/ 7.perutě. Brzy se střetávají se svým protivníkem, letouny z Expertenstaffel 6/5.stíhací perutě (JG) Luftwaffe. Konkrétně čtyřmi letouny Bf-109G a pěti bombardéry Ju-87D. Na obloze se rozpoutává prudký střet. Letoun Bf-109G pilotovaný Oberfeldwebelem Rudolfem Müllerem zaznamenává sestřelení protivníka a nepřátelský stroj klesá k zemi.



Boris Aleksandrovič Lazarev

V poničeném kokpitu zasaženého Hurricanu sedí seržant Boris Aleksandrovič Lazarev. Rozepíná si bezpečnostní pásy a snaží se nouzově opustit klesající stroj. Již nezjistíme zda panikařil, zachoval si klidnou hlavu, klel nebo se mu promítl před očima celý život. Víme jen, že se z padajícího stroje již dostat nestihl. Letoun klesá a velkou rychlostí se blíží k zemi. Bažiny vzdálené 40 kilometrů od města Louhi. Ozývá se rána, letoun se otřásl, kokpit se tříští a pilotova tvář se rozbíjí o přístrojovou desku. Jeho nohy jsou amputovány v chodidlech. Pilot, seržant Lazarev umírá okamžitě po nárazu, ve věku pouhých 22 let. Než vám ale dopovím celý příběh, podívejme se kdo byl vůbec onen německý pilot, který zapříčinil jeho smrt.

Rudolf "Rudi" Müller

Rudolf Müller se narodil 21.listopadu 1920 nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Když začala válka vstoupil do armády a z počátku sloužil u spojovacího vojska. V roce 1940 podstoupil letecký výcvik a byl přeřazen k Luftwaffe. V srpnu 1941 byl převelen z Ergänzungsgruppe/JG 77, dislokované toho času v Rumunsku, k 1./JG 77 se sídlem v severním Norsku. Rudi Müller sestřelil svůj první letoun 13.září, jednalo se o ruský stíhací letoun I-16. V březnu roku 1942 byla 1.letka /JG 77 přejmenována na 6.letku /JG 5. Dne 23. dubna sestřelil Müller pět ruských stíhaček Hurricane, které byly zaznamenány jako 11. až 15. vítězství. Tehdy se Rudi Müller začal specializovat na boj proti letounům typu Hawker Hurricane, které byly do ruska posílány z Britány, dle dohody o půjčce a pronájmu (Lend-Lease). V dubnu zaznamenal celkem 15 vítězství, z toho celých 15 strojů byly typu Hurricane. V květnu dosáhl dokonce třinácti vítězství, z toho plných dvanáct strojů bylo právě tohoto typu. Tehdy dosáhl celkem osmatřiceti vítězství. Některé zdroje uvádějí, že to byl právě Feldwebel Rudolf "Rudi" Müller, se svým Bf 109G-2/R6 Gelb (žlutá) 3, kdo sestřelil a zabil podplukovníka Borise Safanova, jehož stroj byl sestřelen 30.května, přímo nad britským konvojem PQ-16. Čtyřicáté vítězství zaznamenal Müller, 17.června, kdy sestřelil jednu ze dvou stíhaček Hurricane. Dva dny na to, získal Ritterkreuz a krátkou dovolenou, do té doby zaznamenal celkem 46 sestřelů. Po návratu k jednotce v srpnu, dosáhl dalších šestnácti vítězství. Jeho nejůspěšnějším měsícem bylo září, kdy dosáhl plných 18ti sestřelů. Třináctého března roku 1943 dosáhl svého posledního vítězství. Celkem dosáhl devadesáti dvou vítězství, z toho 35 vítězství nad Hurricany. Dne 19.dubna byl Müller donucen nouzově přistát na zamrzlém jezeře Bolšoje, kdy se se svým strojem Bf 109 G-2/R6 (W.Nr. 14810) "žlutý 3" střetnul nad Murmanskem s třiceti až čtyřiceti nepřátelskými stroji. Müller byl tehdy sestřelen ruským esem podporučíkem Nikolaiem Bokiim (14 +1 společný sestřel). Pár hodin po nouzovém přistání byl Müller zajat ruskou lyžařskou hlídkou. Jeho osud je ale nejasný. Podle některých byl v roce 1947 spatřen ve vězení v Murmansku. Jiné zdroje tvrdí že byl zastřelen při pokusu o útěk ze zajateckého tábora v říjnu nebo listopadu 1943. Jisté je jen to, že z Ruska se nikdy domů nevrátil. Oberfeldwebel Rudolf "Rudi" Müller tedy dokázal s poškozeným strojem přistát šťastněji než jeho oběť seržant Boris Aleksandrovič Lazarev, leč válku nepřežili oba. Zpátky ale k našemu příběhu.







Nález ostatků

Roku 1998, celých 55 let po sestřelení Lazarevova, byly trosky letounu vyzvednuty členy Petrohradské vyhledávací skupiny "H". Lazarevovy ostatky byly v bažině výborně zachovány a bylo tedy opatrně vyproštěny z trosek letounu. V kokpitu byly nalezeny letecké brýle, nůž s věnováním "Přítel Bors v druhém roce války", na pilotově opasku byla stále připnutá pistole TT, v kapsách u kombinézy byla nalezena rudá knížka, peníze, dva dopisy, nějakénáboje a různé amulety pro štěstí. Seržant Lazarev byl i s vyznamenáními uložen do hrobu ve vojenském hřbitově, ve městě Loukhi. Nalezené součástky ze zničeného letounu, posloužily k doplnění jiného letounu Hurricane, který je vystaven v expozici Ústředního vojenského historického musea v Poklonnaya Gora v Moskvě. Pátrání po rodině nebo pozůstalých po seržantu Borisi Aleksandroviči Lazarevovi bylo bezvýsledné. Nyní něco k samotnému procesu přirozené mumufikace v bažinách.

Tollundský muž

Ta je způsobena zvláštními chemickými reakcemi v kyselé a vodou prosycené půdě, přežívají totiž bakterie jen velmi obtížně. Nemohou rozkládat ani mechy a rostliny, které na rašeliništích žijí, takže když odumřou, skládají se do vrstev nad sebou. Jestliže tyto vrstvy narostou do velké výšky, mechy nedosáhnou pro spodní vodu. Ovšem stačí jim dešťové srážky, které bažiny do sebe vsáknou jako velká houba. Těla pohřbená v takovém prostředí si uchovávají vlhkost po celá staletí a zároveň jsou chráněna před rozpadem, protože bakteriím se v prostředí bažin nedaří. Tanin, který mechy produkují, mění lidskou pokožku v odolnou tvrdou kůži. Zajímavá je také palarela pilota Lazareva s ostatky Tollundského muže. Mumie tohoto přibližně třicetiletého muže byla náhodou objevena v roce 1950 v Dánské bažině u města Silkeborg. Vědci zjistili, že tento třicátník, pravděpodobně jeden z nejváženějších příslušníků rodu, byl oběšen jako oběť bohům úrody a hojnosti v době, kdy přicházela zima. Muž byl uložen do rašeliny jen s koženým opaskem kolem boků a čepcem na hlavě. Bažina jeho tělo perfektně uchovala více než 2000 let. Podle vědců zemřel 220 let před naším letopočtem. Nejlépe se dochovala hlava. Hluboké vrásky na čele, rezavo-hnědé vlasy a dokonce jsou na jeho tváři patrné rašící rezavé vousy, které však mohly vyrašit až po smrti. Tělo se bohužel vlivem vykopání z bažiny rozpadlo, ale byl podle něj vytvořen odlitek, jenž je teď spolu s původní hlavou vystaven v dánském muzeu v Silkeborgu.






Zdroje:
http://www.luftwaffe.cz/mullerr.html
http://www.apacheclips.com/media/19005/ ... h_Lazarev/
http://www.warrelics.eu/forum/armour-we ... ussia-514/
http://www.paranormal-activity.estranky ... dobni.html
http://www.militaryphotos.net/forums/sh ... t-recovery
http://en.wikipedia.org/wiki/Hawker_Hurricane
http://avioesecia.blogspot.com/2010/09/ ... zarev.html
Omlouvám se za Lazerovu fotografii, musel sem ji totiž vyextrahovat z fotografie vylovené z bažiny a kvalita nebyla nic moc. Vlastně ani nevím zda je to opravdu on...

Díky za zajímavej a poučnej článek. Člověk často až při skutečně naturalistickým popisu smrti samotné pochopí, jak je válka strašná věc.

Ta druhá fotka, to je jinej frajer? Tollundský muž? Zajímavá konzervace. Karelská fronta byla zajímavá tím, že se tam zřejmě ve větší míře uplatňovaly spojenecké dodávky. Fronta okolo Leningradu nebyla tak důležitá jako na jihu, většinou tam nebyly žádné německé tankové jednotky, proto bylo možné nasazovat tanky matylda, M3 nebo shermany, včetně hurricanů.
Tanky v rámci Lend-lease v SSSR

Hawker Hurricane ve službách SSSR
Problémem byla „neodolnost“ vůči ruské zimě.

fotky vraku Borisa A. Lazareva možno vidieť tu:
http://109lair.hobbyvista.com/DETAILSIT ... _z2768.htm

Lord píše:Fronta okolo Leningradu nebyla tak důležitá jako na jihu, většinou tam nebyly žádné německé tankové jednotky, proto bylo možné nasazovat tanky matylda, M3 nebo shermany, včetně hurricanů.
[url=http://lib.rus.ec/b/200316/read]Tanky v rámci Lend-lease v SSSR

Vzhledem k tomu, že gardové jednotky se shermany dojely až do Vídně, tak je nenasazovali jenom na "nedůležité" fronty, ale tak nějak se nehodily na propagační fotografie a do týdeníků.

Vladimíre, ano shermani už na tom byly o něco lépe, ale matyldy, M3 s těmi už to bylo horší.

Hezké a vcelku zachovalé letadlo, neméně než pilot
Vůbec různý bažiny jsou na konzervaci ideální.
Jinak "Rudi" sestřeloval hurricany jak krocany.
Níže na stránkách tabulka se skóre.
www.luftwaffe.cz/mullerr.html

Poslední fotografie příspěvku je zmíněný Tollundský muž (starý více jak 2000 let). předposlední fotografie článku je Lazarovovo tělo. Níže můžete vidět podrobné fotografie všeho nalezeného (povšiměte si i fotky z jeho legitimace, kterou sem přepracoval pro článek - blbá práce )

Sešstřelovat o dvě generace starší letadlo s nevycvičenými piloty, to byl kabrňák!

To si ich nemal všímať a počkať kým priletí nejaký "vyrovnanejší" súper? :D

Ono se vůbec v Rusku ukázala opět i výhoda Bf 110 nad Hurricanem. V bitvě o Británii bojovali Němci v určité nevýhodě vzhledem k doletu, radarům a jiné, ale byla to samozřejmě také otázka výcviku a taktiky. Nicméně aspoň zaměstnávali experten. Rusové to vzhledem k nedostatku vzali z nutnosti. Britové za to dostali zlato a udali zboží, které už bylo trochu mimo, ale mělo zaběhlou výrobu.

Lazarev byl sice mladý (22) ale to neznamená že byl nezkušený. Přeci jen to byl seržant. Otázka je jak dlouhou měl za sebou kariéru pilota, ale Müller taky nesloužil zrovna dlouho - vždyť to byl spojař (!) První stroj sestřelil v září 41 a létal do března 43. nelze ho tedy označovat za dlouho trénovaného, elitního pilota. Prostě se vypracoval až na frontě. Celkem by mě zajímalo, když se střetl ve svém posledním leteckém boji s třiceti až čtyřiceti ruskými letouny, kolik bylo kolem německých stíhaček...
Určitě to nebyl poměr 1:1. Lazarev měl prostě smůlu v tom, že se narodil v Rusku, kde si životů nevážili a hnali jako stádo i piloty. Začátek kariéry měli v podstatě oba piloti vyrovnaný (když to samozřejmě zveličím přeženu).
O Lazarevovi se toho bohužel moc neví, co sem našel sem zveřejnil.

Lord píše:Ono se vůbec v Rusku ukázala opět i výhoda Bf 110 nad Hurricanem. V bitvě o Británii bojovali Němci v určité nevýhodě vzhledem k doletu, radarům a jiné, ale byla to samozřejmě také otázka výcviku a taktiky. Nicméně aspoň zaměstnávali experten. Rusové to vzhledem k nedostatku vzali z nutnosti. Britové za to dostali zlato a udali zboží, které už bylo trochu mimo, ale mělo zaběhlou výrobu.

Trochu mimo ještě nebyly. Šlo o použití. Pokud je použili ve stylu BOB spitfiry na stihačky, tak mohl hurricane tvrdě osolit každý bombardér. Navíc probíhal další vývoj hurricane - tornado - typhoon - tempest.

Rase, díky za článek.

Není bez zajímavosti, že Müller si ten den nárokoval P-39, nikoliv Hurricana. Byl však jediný, kdo mohl Lazareva sestřelit.

Rudolf Müller má těch Hurricanů přiznaných dokonce 43. Kolik jich zničil ve skutečnosti? Ruští historici porovnali jeho nároky se záznamy ztrát a výsledek už není tak oslnivý. V tom nejvíc optimistické případě jich sestřelil 25, v tom nejvíc pesimistickém jen 8.

18 jeho nároků Hurricanů neodpovídá žádné ztrátě. Tím není myšleno, že v té oblasti nebyl ztracen žádný Hurricane, ale že tam nebyl ztracen žádný stroj. Dalších 17 nároků je sporných. Sice teoreticky odpovídají ztrátám, ale to by všichni ostatní z jednotky nemohli mít potvrzený sestřel (potvrzený ze sovětských zdrojů).

Příklad těch "sporných" sestřelů -
13.6.1942 - piloti JG5 nárokují (a mají přiznáno) 6 Hurricanů, ve skutečnosti je zničen jeden. Rudolf Müller si připisuje 3 Hurricany.
9.9.1942 - JG5 má přiznáno 13 sestřelů (11 Hurricanů, 1 P-40 a 1 P-39), skutečné ztráty představují 1 Hurricane a 1 Airacobru. Rudolf Müller si připisuje 4 Hurricany.

Nelze to vztáhnout obecně na porovnání nárokovaných sestřelů Luftwaffe vs. skutečnost. Jsou to jen takové střípky vytržené z kontextu. To já jen aby se toho někdo nechytil.

Celkem by mě zajímalo, když se střetl ve svém posledním leteckém boji s třiceti až čtyřiceti ruskými letouny, kolik bylo kolem německých stíhaček...

Němců bylo šest, letěli na "freie Jagd".

Lord píše:Fronta okolo Leningradu nebyla tak důležitá jako na jihu, většinou tam nebyly žádné německé tankové jednotky, proto bylo možné nasazovat tanky matylda, M3 nebo shermany, včetně hurricanů.

To nebylo ani tak důležitostí fronty jako spíš tím, že za bukem byl Murmansk, kde přistála asi čtvrtina celkového lend-leasu.

Zrovna na té severní frontě chtěli Rusové udržet strategický Leningrad včetně přístavu Murmansk, tak to hnali na jatka. Rase tvůj popisovaný souboj je z února 1943. Rudi byl sestřelen 19. dubna 1943 nad Murmanskem, tudy vedla zásobovací trasa spojeneckých dodávek a leteckou službu zde plnily i Hurricany, protože to mohli rovnou vyložit a jít do vzduchu. Mohli mít tedy značnou převahu. Možná by šlo o tom vyhledat více.

Murmansk 1941-42
Hurricanes Over Murmansk
Nějaké fotografie
Video Luftwaffe bombing Murmansk
Luftwaffe několikrát Murmansk bombardovalo, takže došlo i k nasazení Hurricanů proti bombardérům.
Nu a nakonec to už dokonce napsal Farky a Destroyman

Zajímavý článek, nedávno jsem psal o podobném nálezu, v Rusku byla dělaná sbírka na převoz ostatků pilota, už nevim jak to dopadlo.

http://www.sturmovik.estranky.cz/clanky ... etech.html

Nebola náhodou pri Murmansku aj nasadená 151 Wing od RAF? Tá mala lietadlá Hurricane a pilotovali ich Briti, ako súčasť nejakej výpomoci...v roku 1941.

Ano, u Murmansku byl v roce 1941 nasazený No. 151 Wing RAF tvořený dvěma squadronami Hurricanů. Jeho úkolem bylo pomoci SSSR a především přeškolit sovětské piloty na Hurricany. Wing opustil zemi před koncem roku 1941. Mimochodem, pojednává o tom výborná knížka na kterou odkazoval Lord - Hurricanes over Murmansk od Johna Golleye. Je to ale celé mimo časový rámec Raseho článku.

Víc o No. 151 Wing RAF v SSSR - http://lend-lease.airforce.ru/english/a ... /index.htm

Fakt zajímavý článek. Ukazuje jak brutální válka je.

Nicméně na doplnění příběhu - který je mimořádně podrobně zdokumentován - si dovoluji uvést další podrobnosti. Tentokráte doplňující druhou fázi dramatu a to konec ober-feldwebla Müllera. Jeho přemožitelem byl Nikolaj Andrejevič Bokij - i když jak už to bývá, nic není jisté ...

Nikolaj Andrejevič Bokij
Narodil se 22. listopadu 1918 (tj. v době střetu s Müllerem mu bylo 24 let) v Umanském (Krasnodarský kraj). Pracoval jako zámečník - instalatér, ale již v roce 1939 se dal k válečnému námořnictvu. V roce 1941 ukončil vojenské letecké učiliště námořních pilotů. V 2. světové válce bojoval od září do října 1941 v 72 IAP Severního loďstva, od října 41 do března 42 v 78 IAP a od března 42 do roku 1945 ve 2.GIAP (původně 72.IAP).
Létal na I-153, Hurricane a finálně na P-39. První sestřel má přiznán 4.1.1942 (Bf-109 západně od jezera Bolšoje Ura-Gubskoje). Müller je jeho 7. potvrzeným vítězstvím – z toho 4 Bf-109, 2 Ju-88 a jeden Ju-87 (kromě nich měl v té době i 3 pravděpodobné sestřely – vše Bf-109). Válku skončil s 15-ti potvrzenými (jeden z nich – Do-24 ve skupině) a 3 pravděpodobnými sestřely (poslední sestřel 23.8.1944 – Bf-109).
Zajímavé je, že ruské zdroje (včetně jednoho pamětníka) popisují ten vzdušný poj poněkud odlišně. Tedy hlavně těch 30-40 ruských letadel a jednoho (či šest?). Tady je „ruská“ verze.
19.dubna 1943 bylo nahlášeno 18 německých letadel, ve třech skupinách po šesti, přibližujících se k letišti Vaenga. Nejméně jedna skupina byly bombardéry, pravděpodobně Bf-110 či FW-190 (ale mohly to být i jiné typy - v tomto jsou ruské prameny poněkud nepřesné). Jako výškové krytí letěla šestice Bf-109 G-2 vedená Müllerem. Ze základny 2.GIAP odstartovala čtveřice stíhačů (víc jich k dispozici nebylo) ve složení Gorišnyj, Bokij, Titov a Sorokin.
Tato čtveřice napadla údernou skupinu a začal vzdušný boj (tedy ne 40 proti 6ti, ale 4 proti 12ti). Vzápětí se přidaly ještě 4 Bf-109 z těch 6ti letících výše. Sovětské VNOS (středisko pozorování, varování a komunikace – dnešní VS) kontaktovalo ještě velitele 2.GIAP kapitána Sgibněva (22 let), který spolu se svým číslem doprovázel transportní Li-2 ne letiště Lob-ozero. Tato dvojice to tedy otočila a ve výšce 4.000 metrů se vracela do místa boje. Podle následného popisu boje od samotného Sgibněva při jejich příletu na místo, právě probíhal boj a nad bojujícími letadly patrolovala dvojice Bf-109 z nichž vedoucí měl zimní kamufláž
(Sgibněv tvrdí, že hned věděl, že jde o Müllera, protože se prý vždy bál přímého boje a dorážel až ty „zmatené“ či poškozené – ale to nemusí být pravda, to Sověti tvrdí o většině Němců ).
Rozhodl se využít příležitost, dali plný plyn, vrtuli na malý úhel náběhu a začali stoupat tak, aby se nad dvojici dostali se sluncem v zádech. Po nastoupání do 7.000 metrů se otočili, Sgibněv přikázal číslu ať zůstane ve výšce a v případě potřeby mu pomůže a „ze slunce“ napadl vedoucí letoun. Zpočátku šlo vše dobře, ale německý pilot si ho na poslední chvíli všiml a zvratem se pokoušel uniknout. Sgibněv vypálil dávku z 37 mm kanónu a zasáhl pravé křídlo Bf-ka. Letoun spadl do pravé spirály a udělal dvě otočky, čímž se dostal do výšky, kde probíhal boj – přímo před Nikolaje Bokije. Ten dlouhou dávkou zasáhl chladič Müllerova letounu. Motor Bf-ka se zastavil a letoun začal klesat směrem k německým liniím. Tam se ale nedostal a sedl na břicho na zamrzlé jezero. Sgibněv se odpoutal z boje a zavolal na letiště, ať připraví Po-2, že musejí chytit Müllera. Když přistával, byl letoun již připraven a čekal u něj inženýr pluku se samopalem. Sgibněv přesedl a odstartovali směr nouzové přistání. Po přistání nalezli Bf-ku na břiše, s odhozenou kabinou, padákem na sedadle a kartičkou se jménem „Ober-feldwebel Rudolf Müller“. Od letadla se táhly stopy lyží (sněžnic) k blízkému skalisku. Oba „chytači“ se pak vrátili na letiště a zavolali na velitelství. Ti rozjeli štvanici v jejímž důsledku byl Müller chycen – 150 km od místa nouzového přistání. Sgibněv sám přiznává, že Müller byl skvělý lyžař. Při výslechu pak prý řekl, že není žádný nacista, že je dokonce nemá rád a že válku bere spíše jako sport.
Dle některých dokumentů byl Müller poslán do zajateckého tábora No.2 v Mordovii, kde byl 21.října 1943 zastřelen při pokusu o útěk. Pochován je na hřbitově No.58.
V uvedeném vzdušném boji nárokují „sokoli“ 5 sestřelů. Kromě Müllera (94 vítězství) to byl ještě feldwebel Dobrich (40 vítězství) sestřelený Titovem, 2 Bf-109 sestřelil sám Sgibněv (jeho poslední sestřely, protože 3. května 1943 zahynul při přistání) a jednu Bf-109 má přiznánu Sorokin.
Ztráty VVS byla jedna Aircobra – pilot zahynul.

Já už to chtěl nechat být, ale budiž.

Jinak řečeno, obě strany měly velké oči. Nebyla tam žádná německá úderná skupina, jen šest Bf 109 na volném lovu. Sovětů tam bylo podle historiků víc než šest (zřejmě deset) a ten souboj proběhl jinak než popisuje Skeptik. Proč hlásili Němci 30 - 40 stíhačů? Asi proto, že Müller byl v té době nejlepší v JG5 a přece by ho nesestřelili jen v obyčejném boji. Navíc JG5 měla vždycky problémy s počty.

V uvedeném vzdušném boji nárokují „sokoli“ 5 sestřelů. Kromě Müllera (94 vítězství) to byl ještě feldwebel Dobrich (40 vítězství) sestřelený Titovem, 2 Bf-109 sestřelil sám Sgibněv (jeho poslední sestřely, protože 3. května 1943 zahynul při přistání) a jednu Bf-109 má přiznánu Sorokin.
Ztráty VVS byla jedna Aerocobra – pilot zahynul.

Nárokovat můžou. Němci přišli o jediné letadlo, Müllerův Bf 109. Němci nárokovali jediný sestřel, P-39. Tou ztracenou Airacobrou byl P-400 s pilotem Judinem.

Pochybuji, že to někoho zajímá mimo nás dvou, takže bych to nechal být. Můžeme dořešit přes SZ, ať tu Rasemu nekrademe vlákno.