Čechů plémě
Napsal: 25/4/2012, 15:07

Čechů plémě
...mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj...
Pokud si poslechneme tento výňatek z písně Josefa Kajetána Tyla, většině lidí nepřijde nikterak zajímavým, ba rozporuplným. Bereme jej jako samozřejmost a nikdo se nad podstatou slov nepozastavuje. Po důkladnějším pohledu se náš pohled zastaví na větě Čechů slavné plémě. Co ale znamená výraz české plémě, které současnému čtenáři může připadat zastaralé ba až rasistické ?! Rozhodně stojí za bližší prozkoumání.
Nejprve je třeba podívat se do doby, kdy píseň Kde domov můj vůbec vznikla a jaké je její historické pozadí. Ocitneme se ve třicátých letech 19.století, doby kdy se počínají vzmáhat národní hnutí a obrozenecká hnutí. Doby kdy se utváří národní povědomí v podstatě všech moderních států (obdobné obrození zažívá třeba Švédsko, paradoxně i Německo a ostatní Evropské státy). Uvědomme si, že 19.století bylo bouřlivou dobou ve které sepisoval své dílo Alois Jirásek, Palacký, Jungmann a další, mnozí již zapomenuti. Tito všichni hnětli, téměř z ničeho, v podstatě celý Národ. Utvářeli to co si pod pojmem národ představujeme. Nesmíme ale zapomenout, že tato doba byla též dobou, v niž vzkvétala hnutí a vědy, které jsou dnes považovány za zastaralé a nemoderní. Mezi nimi byla třeba Frenologie (obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy člověka), zednářská hnutí, různé neookultismy a mysticismus se těšily velké oblibě (ještě na počátku 20.století). Morálka současného člověka se též jen špatně vyrovnává se sporty jako byla Mensura, při niž dva členové studentského spolu, do sebe nechávali sekat dlouhými palaši a vzduchem stříkala krev a někdy létaly i kusy kůže – to vše jen kvůli respektu mezi soukmenovci. Byla to také doba, kdy nadřazenost Evropanů vůči obavatelům jiných kontinentů, byla samozřejmostí a konvencí (nechybělo málo a v Americe prošel zákon, že do země budou vpouštěni pouze Evropané s čistou rasou – jmenovitě pouze Anglosasové. Zákaz měl platit dokonce i pro Němce, kteří byli shledání jako málo nordičtí). Zkrátka 19.století bylo dobou, kdy se naši buditelé snažilo co nejvíce odlišit Čechy od Němců. Kupodivu většina těchto buditelů ani nemluvila Česky a pro jejich příznivce byla Čeština jen jakousi hrou – nevšední zábavou, při niž se bavili větami při kterých si div jazyky nezlámali. Aby se právě narozený, český kmen odlišil od původní, poněmčené masy, byly oprášeny myšlenky slovanského původu a obyvatelé naší kotliny začali být líčeni jako samostatný kmen, dnešními slovy samostatné etnikum. Rukopis Zelenohorský a Královodvorský budiž důkazem toho, jak se historické podklady libovolně upravovaly, až se zažily (staly reálnou historií, pokud to tak lze nazvat). Zpět ale k tématu.
Pokud tedy v 19.století vzdělaná věřejnoust a národní buditelé věřili, že mezi jednotlivými kmeny, etniky, nebo jak to nazvat, existují propastné rozdíly, o jaké soudobé poznatky se mohli opřít, pro podporu svých tezí. Na pomoc přispěchaly již zmíněné pseudovědy, se svými tabulkami a měřidly, pomocí kterých se snažily ony rozdíly potvrdit. Vám kteří tento článek čtete, možná připade představa nějakého pseudovědce s měřidlem a zápisníkem, jak přeměřuje velikost hlav a nosů jako úsměvnou, ba až vtipnou. Leč uvědomme si, že tato věda se udržela bezmála stovku let a rozhodovala o osudech lidí ještě v první polovině 20.století (!). Nyní si jistě pokládáte otázku, zda jsou opravdu rozdíly mezi jednotlivými lidmi natolik patrné, aby je bylo možno změřit, ba porovnat a rozdělit celou populaci na různé díly. Odpověď nechám na vás, ale pokusím se vás seznámit s popisem vzhledu dávných obyvatel české kotliny z pohledu očitých svědků, zaznamenaných v dávných kronikách. Samozřejmě nesmí chybět ani názory sociálního antropologa Karla Valentina Müllera, jehož názory jsou velice netradiční a nebydostalo se jim uznání ani v době vzniku a ani v současné době. Také se pokusím nastínit proč začíná stále více lidí věřit že v našich žilách koluje především krev keltská a jaký byl vzhled našich předků podle kosterních pozůstatků. Pokusme se tedy oprostit od zažitých předsudků a klišé, které se nám vžily hluboko pod kůži a nebojme se vyvodit si vlastní závěry.
Keltská krev v našich žilách
Možná si ještě vzpomenete na můj článek Vztahy mezi Čechy a Němci do roku 1618 ( http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4753&start=0 ), ve kterém jsem se snažil nastínit složité vztahy mezi oběma etniky. Nyní bych se rád zaměřil na samotné Čechy a pokusil se popsat, nebo alespoň nastínit, náš původ a vyvrátit některá zažitá klišé. Svoji exkurzi do minulosti bych zahájil u dávných Keltů.
Mezi naší populací jsou až pozoruhodně rozšířeny představy o tom, že sme potomci dávných Keltů. Otázkou je proč sme si vybrali za, řekněme vzor, právě kelty, když nás obklopují národy hlásící se k proudu germánskému, nebo slovanskému na Východě od našich hranic. Možná je to právě snaha, nějak se odlišit od okolních etnik a hledat tyto kořeny až v nejzasším starověku. Né nepodobně se kupříkladu Albánci hlásí k původu Ilyrskému, aby se odlišili od slovanských Srbů a ukázali jim, a sami sobě, že na svou zem mají větší právo než oni. Vratme se ale zpět ke Keltům. Jisté je že nám po Keltech zbyly jména mnohých řek, zbytky opid a po Bójích nám zůstalo i jméno naší země, Boiohaemum, Bohemia. Rád bych zmínil, že podle některých myslitelů možná v našich žilách opravdu koluje troška keltská krev. Leč ta nemá mnohé splečné s původním, keltským, osídlením čech, ale spíš s příchodem kolonistů ze Západu, kde bylo keltské osídlení hustší. Když se ale zamyslíme nad tím, že snaha etnicky odlišit Kelty, Germány a Slovany, dost silně pokulhává a pokulhávala i v minulosti, je v podstatě nemožné nalézt nějakých rozdílů. Vždyť to jasně dokládá i Strabon, když císař Kaligula, roku 37, potřeboval ke svému vítěznému průvodu statisty, kteří by představovali zajaté Germány, obstaral si Kelty z Galie. I povahově na tom byli dle Strabona velice podobně, minimálně co se bojechtivosti týče. Národy střední Evropy jsou tak promýšené, že v podstatě mezi námi není žádných rozdílů a to že se jedni hlásí ke tradici germánské, druzí ke slovanské, má spíše původ v národních hnutích v 19.století, než na nějakém etnickém základě. Pokud tedy chceme věřit že naši předkové byli keltové, proč ne, budeme mít stejnou pravdu jako když řekneme že naši předkové byli germáni, slované nebo třeba mamuti.
Ještě bych se chvíli zdržel u teorie o Keltském původu naší populace. I samotní keltové totiž byli velice nesourodou směsicí různých typů. Z antopologického hlediska se keltská populace vyznačuje velkou heterogenitou. Díky měření lebek u nalezených koster, se ukázalo, že u středočeských keltů je častejší dlouholebost (dolichokranie), čímž se odlišují od keltů moravských a rakouských, kde se častěji obje vuje krátkolebost (brachykranie). Dolichokranie se kupodivu nachází i u kosternách pozůstatků nalezených na Slovensku, zvláště v Horním Jatově-Trnovci nebo i na obou pohřebištích v Hurbanově. Možná se divíte proč právě zmiňuji nějaké archeologické měření lebek, leč byly v naší historii doby, kdy se na rasový původ a tedy i různá měření, kladl enormní důraz. Mezi nimi bylo i měření lebek. O tom ale až později.
Ibrahim Ibn Jakub a nejstarší popis Čechů
První nástin nám podává Fredegarova kronika, která nás informuje, jak Avaři rok za rokem mezi Slovany zimovali a ženy i dcery jejich sléhali. V letech 966–7 podnikl židovský kupec Ibrahim Ibn Jakúb al-Isrá ilí at-Tartuší z kordobského chalífátu cestu do střední Evropy. Na našem území navštívil Prahu a Olomouc, od kud pak zamířil do Krakova a na Kyjev. Nechme ale mluvit samotného cestovatele:
Boleslavova země je dlouhá, cesta z Prahy do Krakova má trvat 3 týdny, sousedí se zemí Turků (tj. Maďarů). Praha je výstavné město, zbudované z kamene a vápna, je především velkým obchodním centrem, kam přicházejí židé i muslimové. Cestovatel se podivuje nad tím, že obyvatelé Čech (Bújima) jsou tmaví, černých vlasů a plavost je u nic velmi zřídká.
V žilách Čechů dnes koluje krev příslušníků většiny evropských národů, s ne nevýznamným podílem Italů nebo Francouzů. Zastoupeny jsou variaty všech čtyř základních antropologických typů, přičemž převažuje standardní typ Alpinský. Tělesná výška a tvar lebky Čechů v uplynulých tisíci letech kolísaly. Byla-li kdysi větší polovina obyvatel dolichocefální, pak v novověku probíhala jejich pozvolná brachyalizace. Dnes se českým rodičům opět rodí více dětí dolichocefálních a průměrná výška mužů se přibližně rovná nadprůměrné výšce okolo roku 1000 (176-180cm).
Karl Valentin Müller a jeho spis
Říká se, že nacistictí antropologové museli ukoncit výzkum českých lebek, neboť na českých hlavách našli více nordických rysů než na hlavách bavorských
Podrobně se problematikou české otázky zaobíral také eugenicky orientovaný sociolog a sociální antropolog Karl Valentin Müller (1896 – 1963). Blízkost českého národa k německému národu se podle Müllerova přesvědčení odrazilo jasně a znatelně i v antropologickém obraze. Müller tvrdil, že o hlubších rozdílech mezi Čechami a sousedními oblastmi říšskoněmeckého obyvatelstva (jmenovitě v Sudetské župě, ve východním Slezsku a v Dolních a Horních Rakousech) nemůže být žádná řeč. Pouze české obyvatelstvo severně a západně od Prahy bylo prý o něco tmavší ale s větším vzrůstem než v sousedících oblastech Německa. Müller v této souvislosti vyjádřil domněnku, že se v těchto případech jedná o pozůstatky pohaslého rasového obrazu Pračechů. Pokud je porovnáme se zápisky Ibrahima Ibn Jakuba, možná měl i pravdu. Pro úplnost přidávám i citaci z Müllerova elaborátu Význam německé krve v češství (Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum):
Když dnes provádíme srovnání mezi rasovým obrazem česky mluvící a německy mluvící části obyvatelstva Čech a Moravy včetně sudetského území, tak je obtížno stanovit hluboko zasahující rozdíly. Jak ukazují přiložené mapky, jeví se část českého jazykového území podle barvy vlasů, pokožky a očí zřejmě o něco tmavší než sudetoněmecký okraj a podobá se v tomto ohledu spíše jihobavorským a rakouským poměrům. Na druhé straně se ale veskrze ukazuje docela jasný rozdíl tělesné výšky ve prospěch české části obyvatelstva, který v tomto směru umožňuje českému národu více než sudetoněmeckým územím být bližší německému říšskému průměru. Vyšší tělesná výška je ale znakem, který v našich krajinách bezpodmínečně poukazuje na kmenové rasy německého národovství (nordicko-falská, vedle toho dinárská) a vylučuje rasy, které právě podmiňují cizorodost mnohých slovanských kmenů. Ve vnějším obrazu je tudíž dnes český národ německému národu nejbližsší ze slovanských národů. Navíc má k němu značně blíže než nějakému slovanskému národovství. Českomoravský prostor se značně nenuceně vkládá do rasových poměrů střední Evropy se svým pozvolným spádem nordické krve od severu na jih a východobaltských rasových znaků od východu na západ.
Rozšíření hnědého typu
Rozšíření vzrostlého typu
Müllerovy názory se zdají být založené na relativně nepřikrášlených vědeckých pozorováních, patrně mu šlo o strohá fakta. Na první pohled by se zdálo že na Čechy nahlíží v podstatě jako na Němce, jen hovořící slovanským jazykem. Popřípadě jako normální středoevropský mix, v lepším případě i s velkou dávkou německé krve, pokud mám použít tehdejší slovník. O to víc vyniknou Müllerovy názory, pokud je porovnáme s názory samotného Hitlera, který neměl k Čechům zrovna pěkná označení. Müller doslovně tvrdí, že v dnešním češství můžeme rozpoznat asi 50 procent německokrevní rodové krve. Jednoduchými slovy tedy lze říct, že tvrdil, že Češi mají v podstatě z poloviny čechizovanou německou krev. Ve svých dalších úvahách Müller zamítal možnost hospodářské či dokonce fyzické likvidace jinonárodní inteligence z etických a psychologických důvodů. Efekt by prý byl navíc kontraproduktivní, protože by vyvolal revoltu a střední a nižší vrstvy těchto národů by se pak staly přechodnými opatrovníky ohně národního uvědomění. Nabízela se pak cesta likvidace nežádoucí národní inteligence prostřednictvím biologického negativního výběru, který by vedl k její degradaci. Zde se v Müllerových očích jevilo jako nevýhoda, že by takovéto provedení trvalo několik generací. A hlavně – u národů s vysokým podílem zdravých, vysoce stojících, hodnotných struktur jako u Čechů by toto řešení nebylo proveditelné, protože by fakticky vedlo k vyhubení celého národa.
Müllerův spis se brzy dostal do Berlína, přímo do Říšského bezpečnostního hlavního úřadu SS (RSHA der SS), který vedl Reinhard Heydrich. Reakce z Berlína ale nebyla zrovna nadšená. Pozitivně byla v tomto hodnocení vyzdvižena Müllerova myšlenka procesu přenárodnění v českomoravském prostoru prostřednictvím dobrovolníků, kterým měla být dána šance k sociálnímu vzestupu. Berlín se ale vyjádřil skepticky k Müllerově představě, že podstatná část nadaných českých rodin měla německé předky, a nastínil, že by se v Praze mohla za tímto účelem zřídit centrála pro průzkum zaniklé německé krve, která by tuto Müllerovu tezi ještě důkladněji zkoumala. Jako chybnou odsoudil RSHA Müllerovu tezi, podle které byly podíly mimoevropských ras v českém národě nepatrné. Jednoduše řešeno v Berlíně již měli s Čechy jiné plány. Je pozoruhodné, že názory podobné těm Müllerovým, je možné sledovat i u některých německých vědců, pseudovědců a významných vládních činitelů. Největší problém s Čechy měl především Hitler, jak známo ten určoval směr a chod Říše, tedy i pohled na jednotlivé národy.

Rozvrstvení Evropské populace do šesti základních ras (dle dřívějších příruček)
V hledáčku populační genetiky
V současné době moderní vědy, se již nemusí vědci spoléhat pouze na vnější znaky (kupříkladu v Brazílii mohou mít lidé světlé kůže genetickou výbavu afričanů a naopak – výzkum podle vnějších znaků je tedy jen matoucí) a porovnávat jednotlivé odstíny očí a vlasů s tabulkami, aby mohli vyvozovat kýžených výsledků, leč stačí pouhý vzorek krve.
V genetice se zkoumají především haploskupiny chromozómu Y a mitochondriální DNA, které lze využít k analýze vývoje populací. Zatímco Y-DNA se přenáší výhradně v otcovské linii, mtDNA naopak výhradně v linii mateřské. Předpokládá se, že na zachování dané mutace určitého haplotypu se nepodílí pouze přirozený výběr. Vedle rychlosti mutace (která je odlišná pro ten který marker) se za hlavní hnací sílu populační genetiky, ovlivňující zastoupení haplotypů v dané populaci, považují genetické drifty - náhodné fluktuace ovlivněné tím, jak členové dané populace přenášeli svou DNA na další generace. Tím dochází k převaze určitého markeru. Jeho podíl v dalším průběhu buď vzroste na 100 % populace nebo z populace zcela vymizí. Ve velkých populacích s dobře fungujícím vzájemným míšením je rychlost genetických posunů běžných alel relativně nízká; v malých navzájem zkřížených populacích však k takovým změnám dochází častěji. Zjištěné variace haplotypů a jejich geografické rozložení poukazují na opakovaná populační zúžení nebo efekty zakladatele následované oddělením populací a jejich nárůstem. Zpětně sledované linie předků nemohou odhalit genetickou různorodost starší populace. Genetický drift mimo jiné znamená, že některé z variant musely zaniknout (příkladem může být třeba známý muž z ledovce – Ötzi). Rozšíření poznatků brání cena analýzy DNA. Časový rámec utvoření jednotlivých haplotypů a jejich geografická lokalizace je stále značně nejistá.
Řekněme si nyní, jak je na tom naše populace podle posledních průzkumů (souhrně):
R1a - balto-slovanská, germánská, indo-íránská 34%
R1b - italo-keltská, germánská, chétitská a arménská 22%
I1 - před-germánská (nordická) 11%,
I2b - před-kelto-germánská 4%,
I2a2 - dinársko-dunajská 9%,
N1C1 - uralo-finská, baltská 0,5%,
G2a – kavkazská, řecko-anatolská 5%,
E1b1b – blízkovýchodní, severoafrická, balkánská 6%
J1 - semická (arabové a židé) 0%
J2 - řecko-anatolská 6%
T – středovýchodní, východoafrická 1%

Na závěr ještě zmíním, že Hitler měl o našem rasovém profilu jasno, jinak tomu bylo v případě Rusů, kteří meli potíž rozeznat nás ve 2. světové válce od Němců, což s sebou prineslo radu tragických nedorozumení. Tím bych asi celý článek uzavřel. Doufám že článek nikoho nepobouřil a budete jej brát jen jako soubor tendenčních pohledů na naše plémě. Nic víc nic míň. Pokud někdo zastává názor že Český národ sestoupil z hvězd a je předurčen vybudovat největší plavecký kanál pro lososy, nebudu mu to rozmlouvat – není to ani můj cíl. Jedná se jen o soubor poznatků které jsem už dlouho shromažďoval z internetu a knih, vy si jej přeberte jak uznáte za vhodné.
Zdroj:
Müller, Karl Valentin: Význam německé krve v češství
Filip, Jan: Keltská civilizace a její dědictví
Sborník: Národnostní problémy v historii měst
Třeštík, Dušan: Cesta Ibrahima ibn Jakuba do Prahy v roce 966
http://www.alea-psy.cz/texty/MF.pdf
http://www.palba.cz/printview.php?t=4832&start=0
http://nassmer.blogspot.com/2010/08/nem ... ave-i.html
http://www.genebaze.cz/cgi-bin/ydhd2.cgi?lang=cz&n=cz
http://www.genebaze.cz/cgi-bin/ydhd.cgi?lang=cz&n=cz
http://nassmer.blogspot.com/2010/06/k-v ... gence.html
http://bratrstvi.net/2010/05/08/nordicky-typ-u-slovanu/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Haploskupina
http://www.fronta.cz/kniha/celovsky-so- ... -dokumentu
http://www.eupedia.com/europe/european_ ... oups.shtml
Speciální poděkování uživateli Josefg za konzultaci a pomoc s problematikou haploskupin
(Článek je aktualizovaný, takže nemusí souhlasit následná diskuze) *T*