PALBA.CZ

Svaz "Z" byl tvořen bitevní lodí HMS Prince of Wales (kapitán Leach), křižníkem HMS Repulse (kapitán Tennant) a čtyřmi torpédoborci, velitelem svazu byl viceadmirál sir Thomas Philips. Svaz byl vyslán 25.října 1941 z Evropy, konkrétně Princ of Wales s torpédoborci Electra a Express, u Cejlonu se připojil Repulse, ze Středomoří připluli torpédoborce Tenedos a Vampire. Do Singapuru svaz doplul 2.prosince. Úkolem bylo zabránit vylodění Japonců na Malajský poloostrov, zároveň se jednalo o Churchilovo gesto pro Američany. Bohužel nebyla součástí svazu letadlová loď Indomitable, která při cvičné plavbě najela na mělčinu a byla vážně poškozena. S podporou pozemních stíhaček nebylo možno počítat vzhledem k jejich malému množství a nízkým kvalitám. Philips se však mylně domníval, že mohutná protiletadlová palba jeho lodí je dostatečná. Uvažovalo se o návratu svazu zpět do Británie, avšak to nebylo politicky průchozí.

8.prosince v 17:30 opustil svaz Singapur, aby zasáhl proti výsadku v Singoru na východním pobřeží poloostrova. To Japonci zjistili, vzhledem k špatnému počasí, teprve o den později, kdy byl cca v 17 hodin zpozorován ponorkou I-65 a průzkumným letounem E13A. Na krátkou chvíli byl kontakt přerušen, avšak další E13A svaz záhy opět objevili. V 6:35 se pro nedostatek paliva odpojil torpédoborec Tenedos. Ten měl v cca 8 hodin druhého dne vyslat rádiovou zprávu, aby byli vyslány další torpédoborce pro ochranu svazu. Uvažovalo se také s možností, že Japonci depeši zachytí a budou předpokládat, že tam se nalézá celý svaz. Během noci se ke svazu přiblížila na vzdálenost cca 20 mil 7.eskadra Japonských křižníků, avšak radar, instalovaný na Princi of Wales, měl poruchu a Japonské lodě jím tehdy ještě nedisponovali, takže se minuli.

Svaz plul k Singoru do 12:15, poté Philips rezignoval na původní záměr, nebot bylo jasné, že vyloďující plavidla již nebude možno nečekaně přepadnout, a snažil se zmizet průzkumným letounům, avšak marně. Po několika změnách kursu se při plavbě zpět do Singapuru dozvěděl o vylodění v Kuantanu a rozhodl se zasáhnout zde. V noci z 9. na 10. vzlétli bombardéry ze Saigonu G3M a G4M 22.Kokú Kantai (letecké flotily), ale nebyli úspěšné. Naopak chybou Tai-i (poručíka) Hachiro Takedy, velitel 2.Chutai (letky) z Mihoro Kokútai (leteckého pluku), který špatně identifikoval těžký křižník Chókai, vlajkovou loď víceadmirála Ozawy, došlo málem k napadení vlastní lodi! Poté došlo k odvolání letounů zpět na základnu. Svaz byl však zpozorován ponorkou I-58, opět měl ale štěstí, když se dostala do pozice vhodné pro útok, zasekli se ji torpedomety a než došlo k jejich opravení, byl svaz již daleko. 5 torped, vypálených pak z velké dálky na Repulse, jej minulo, aniž posádka něco zaznamenala. K ránu doplul svaz ke Kuantanu, kde se ukázalo, že se jednalo o falešný poplach a tak zamířil opět do Singapuru.

Ponorka I-58 však oznámila kurs lodí. Bylo jasné, že Japonské lodě svaz již nedostihnou, proto bylo rozhodnuto opět zaútočit letecky. 10.prosince v 5:00 ráno vzlétlo 9 G3M a 2 C5M s úkolem najít svaz, mezi 6:30 až 8:00 pak dalších 24 G3M z Genzan Kokútai, 33 G3M z Mihoro Kokútai a 26 G4M z Kanoya Kokútai, vše z 22.Kokú Kantai, část byla vyzbrojena pumami, část torpedy. V 10:15 jeden G3M z Mihoro Kokútai svaz identifikoval a okamžitě vyslal zprávu. Následně začali letouny útočit.

V 11:15 zaútočilo prvních 8 G3M 1.Chutai Mihoro Kokútai, Repulse byl zasažena jednou 250 kg pumou, avšak poškození nebylo vážné. Druhý útok v 11:30 byl proveden torpédy nesenými 16 G3M 1.Chutai z Genzan Kokútai a byl podstatně přesnější. Prince of Wales byla zasažena dvěmi torpédy na zádi, poškození byla velice vážná, loď se naklonila o 13°a rychlost klesla na 10 uzlů, došlo k zaseknutí kormidla a zablokování hřídele levého šroubu - ten nevydržel nápor, ohnul se a prorazil v trupu dost velký otvor. Loď se stala neovladatelnou. Dalších 9 G3M zaútočilo na Repulse, ten však včas provedl manévr o 45° doprava, jakmile letouny vypustili torpeda, takže jej žádné nezasáhlo. Následoval útok pomocí pum letounů G3M z 1.Chutai Mihoro Kokútai opět na Repulse, nebyl však přesný, podobně dopadl i útok 7dalších G3M s torpedy z 4.Chutai Mihoro Kokútai.

Ačkoliv k útoku došlo pouhých 125 mil od Singapuru, nedošlo k spojení viceadmirála Philipse s ním a následnému vyslání stíhačů. Proč, to je dodnes záhadou. Kapitán Tennant si zpočátku netroufl sám vyslat zprávu, pokoušel se spojit s Philipsem na Princi of Wales, po marných pokusech nakonec přeci jen informoval Singapur, zpráva byla zachyceny ve 12:04 a ve 12:15 bylo vysláno 6 stíhačů Buffalo, jež však do bojů nezasáhli. O něco později nařídil změnit kurs o 180°, aby se přesvědčil o stavu Prince of Wales. Když byl od něho cca 700 m, došlo k dalšímu útoku. V 12:45 na Prince of Wales zaútočilo 6 G4M části 3.Chutai Kanoya Kokútai s torpedy, čtyři z nich zasáhla (na příď, pod předním můstkem a dvakrát na zái) a bylo jasné, že s lodí je konec. Dalších 8 G4M z 1.,2. a zbylé části 3.Chutai proto zaměřilo svoji pozornost na Repulse. Ten opět velmi dovedně manévroval, letounům se však povedlo zaútočit z obou stran zároveň. Křižník zasáhla tři torpeda a mimo jiné došlo k zablokování kormidel, o chvíli později bylo vypuštěno další torpedo, jež bylo poslední ranou. Byl vydán rozkaz k evakuaci, v 12:33 se Repulse potopil, Prince of Wales pak ve 13:20, kdy jí byla zasazena poslední rána pumami 17 G3M z Mihoro Kokútai. Ke dnu s sebou vzala i víceadmirála Philipse.

Torpédoborce Electra, Express a Vampire zachránili 90 důstojníků a 1195 námořníků z Prince of Wales, z Repulse 42 důstojníků a 793 námořníků. Celkem zahynulo 47 důstojníků a 793 námořníků. Japonci přišli o pouhé 3 bombardéry. Tato akce ukončila spory o možnosti lodí ubránit se leteckému útoku. Následovalo dobytí Singapuru, zbylé britské lodě se stáhli na Cejlon. Praktická absence těžších lodí Spojenců umožnila tažení Japonců Pacifikem a dobytí obrovských prostor během 4 měsíců. Jejich získání zpět trvalo 4 roky...


P.S. Předem se omlouvám za případné nedostatky, bohužel mám vícero pramenů a v některých věcech si poněkud protiřečí, snažil jsem se vybrat důvěryhodnější informace, ale...


Japonský útok na HMS Repulze

Forcez_attack

Princeofwalessink

K tomu bych pro začátek dodal, že nechybělo mnoho a britský svaz by přežil. Svazy japonských letadel jej původně minuly a dostaly se až na dohled Anambských ostrovů, což bylo skoro sto mil na jihovýchod od aktuální pozice Svazu Z a protože nic nenašly vracely se do Saigonu. Teprve tehdy jeden z průzkumných letounů určil přesně pozici britů a nasměroval na ně bombardéry. Podle mých informací se tak ale stalo až v 11.05, tedy asi deset minut před útokem první vlny.

Myslím, že ani v té době nemuselo být ještě všechno ztraceno. Záleželo pouze na koncentraci pl palby a na manévrování, jako se to povedlo australsko-americkému svazu TF 44 pod velením admirála Cracea. 7.května 1942 během bitvy v Korálovém moři byla tato skupina 3 křižníků a 3 torpédoborců napadena svazem 33 bombardérů a torpédových letounů a vyvázla bez škrábnutí.

Na druhou stranu myslím že Svaz Z by při absolutní letecké převaze protivníka dlouho v této oblasti neoperoval. Japonci by ho prostě uštvali.

Ano, viz výborné manévrování Repulsa vedené Tennantem. Co se PL palby týče, tak ta byla podle svědectví japonských pilotů velice hustá...ale , jak ukázalo mnoho dalších bitev, samotná PL palba nedokáže lodi dostatečně ochránit, nutné jsou stíhačky.

Byla to pro svět skvělá ukázka možností letectva - i po Pearl Harboru měl tzv. "Gun Club" stále navrch - díky zastáncům bitevních lodí a zmatkům ve velení (odvolání velícího důstojníka) se nedostala pomoc k Wake, kde by 2 uskupení letadlových lodí asi změnila poměr sil.

Také u Malajsie měl svaz "Z" lokální převahu a vytvářel nebezpečnou situaci pro japonské vylodění - navíc japonci v té oblasti kromě letectva neměli žádné srovnatelné hladinové síly.

Někde se četl, že jmenování viceadmirála Philipse nebylo zrovna šťastné řešení - nebyl "bojujícím velitelem".

Ano, např. právě Tennant měl podstatně lepší kvality, což prokázal i v boji. Je docela pravděpodobné, že kdyby se nevracel zpět k Princi of Wales, tak by Repulse přežila.

Ostatně velitel Home Fleet, admirál sir John Tovey, s vysláním svazu kategoricky nesouhlasil mimo jiné i pro nedokončený výcvik posádky Prince of Wales. Mimo to považoval za hodnotnější využít lodě při ochraně konvojů v Atlantiku. Jednalo se o politické rozhodnutí.

Mimochodem, katastrofální stav Britského letectva na východě: opět politické rozhodnutí, přednost dostali dodávky do SSSR!

Smůla byla s HMS Indomitable, pokud by byla součástí svazu, byla by situace radikálně jiná, i přes dost špatné vybavení FAA by proti bombardérům bez stíhacího doprovodu mohla účinně zasáhnout ještě před samotným útokem díky radaru.

A ovšem samotný Singapur s těžkou výzbrojí proti lodím, zato téměř bezbranný proti útoku vedenému přes Malajský poloostrov. Zde Jamašita předvedl kvality tehdejší japonské armády, operace byla provedena naprosto špičkově.

Britové prostě situaci na východě naprosto podcenili a jejich opatření nebyla efektivní.

Jamašita byl před vypuknutím války na "studijním" pobytu v Německu - po návratu (tam i zpět jeli vlakem přes SSSR) požadoval vybavení a výcvik japonské armády dle evropských (německých) měřítek. Cestou zpět se setkal v Moskvě s Žukovem!

Ano, Jamašita byl takový Jamamoto armády, velice progresivně uvažující, na mnohé až moc. Jeho úspěchy s poměrně malým počtem jednotek jen vyzdvihují jeho kvality, samozřejmě také kvality japonské armády jako takové.

Tomojuki Jamašita nebyl vynikající stratég ale dokonale zvládl taktiku boje v džungli. Své kvality dokázal hlavně při kapitulaci Singapuru, kdy s třicetitisícovou armádou dobyl britskou pevnost bráněnou 85000 vojáky.
Později ale pro své názory upadl v nemilost, byl převelen do Mandžuska a koncem války velel obraně Filipín.

V procesu v Manile byl 7.12.1945 odsouzen k trestu smrti a 23.2.1946 byl oběšen. Je paradoxem, že nebyl odsouzen za to co opravdu spáchal ale za zvěrstva kterých se při obraně Manily dopustili příslušníci speciálních námořních jednotek jimž nevelel.
Dodnes většina historiků tvrdí, že tento soud byla McArturova osobní pomsta.

S tím jen souhlasím. Co já vím, tak Jamašita odmítal brutální praktiky. Byla to justiční vražda.

Justiční vražda?

Tzv. váleční zločinci byli souzeni i za to co neprovedli, resp. za to čemu mohli údajně zabránit, ale byli vůči tomu neteční. Nebyl tedy nutný příkaz, že mají vojáci činit nějaká zvěrstva (Jamašita ho zřejmě nikdy nevydal), ta když se děla, měl velitel aspoň o nich tušit a učinit taková opatření, aby jim zamezil !!! A Jamašita tak neučinil tudíž nese za ně odpovědnost.

Tato konstrukce má určitou logiku, ovšem trest za to je dle mého názoru možná omylem ...

Jamašita před tribunálem prohlásil: "V každé válce musí někdo prohrát, ve skutečnosti jsem souzen za to, že jsem prohrál válku."

Jamašita se měl raději vykuchat samurajským mečem a ne ho odevzdat po kapitulaci Filipín američanovi.

Jde o to, že byli souzeni i podle zákonů, zavedených samotnými Spojenci, což je právní zločin. Mimo to fakt, že na straně soudců byl SSSR lze označit za nechutný (Zimní válka, Katyň, Pobaltí, Besarabie,...).

Nicméně s poslední větou souhlasím.

Ano, právě jeho potopil jeho náčelník štábu. Člověk se může jen dohadovat, co by se stalo, kdyby např. velel v bitvě o Kohímu v r. 1944. Ačkoliv by to vývoj války nezměnilo.

Nelson píše:Tomojuki Jamašita nebyl vynikající stratég ale dokonale zvládl taktiku boje v džungli. Své kvality dokázal hlavně při kapitulaci Singapuru, kdy s třicetitisícovou armádou dobyl britskou pevnost bráněnou 85000 vojáky.

Tak já mám jiné informace o tom počtu kapitulované posádky. Podle jiných zdrojů to bylo celkem 140.000 mužů!!!

Potopení HMS Prince of Wales a HMS Repulse
11.prosince 1941, Singapur, rozhlasové vysílání z Cecil Brown, C.B.S

Přinášíme vám zprávu očitých svědků o tom, jak HMS Prince of Wales a HMS Repulse ukončily svou pouť v Jihočínském moři, 50 mil od malajského pobřeží a 150 mil severně od Singapuru…

Obě bitevní lodě byly potopeny mimořádně šikovným a odvážným kombinovaným bombardovacím a torpédovým útokem. Stál jsem přibližně uprostřed lodě HMS Repulse na signalizační palubě, když se blížilo prvních devět japonských bombardérů, seřazených do řady ve výšce 3000 metrů, zřetelně se rýsujících na překrásně jasné slunečné obloze. Letěly přímo na nás a naše protiletadlové dělostřelectvo zuřivě a bez ustání pálilo. Když byly letouny přímo nad námi, dopadla první bomba přibližně ve výši mého stanoviště vedle stěny paluby do vody tak blízko, že nás vodotrysk promočil až na kůži. Současně zasáhla druhá bomba a katapult a svým výbuchem vyřadila z boje naše letadla. V 11:27 pronikl oheň několika oddíly lodi. Lze jej hasit jen s velkým vypětím sil. Obsluha děl doplňovala munici. Byli to ostatně velmi chladnokrevní hoši a občas ještě vtipkovali. Do komínu nedaleko od nás vysekaly střepiny několik velkých zubatých děr…

V 11:40 se nám zdálo, že je HMS Prince of Wales zasažena. Znatelně zpomalovala. V tom přiletěli další letouny a opět útočí, Z palubního tlampače zní: „Přehradová palba!“ Celé protiletadlové dělostřelectvo střílí s plným vypětím sil. Japonci přilétávají nízko, jedna vlna a za ní v těsném sledu další, jako na servírovacím podnosu, a jsou vděčným terčem našeho protiletadlového dělostřelectva. Uprostřed rachotu těžkých a úderů lehkých děl je vydán signál: „Muž přes palubu!“ Dva japonské stroje se řítí na loď. Pouhým okem jich napočítám devět, jako před tím. Zdá se, že to jsou torpédové bombardéry… Jejich odvaha je obdivuhodná. Přilétávají tak blízko, že je možné rozeznat hlavy pilotů.

V 11:48 přilétává jeden stroj ke kormidelní palubě. Teď ještě může uvolnit torpédo – za chvíli slyším radostný křik obsluhy našich děl – je sestřelen. Ve 12:15 se zdá, že HMS Prince of Wales zcela zastavuje. Byl jsem příliš zaměstnán na to, abych mohl sledovat nálety na tuto loď, ale zdá se, že je ve velmi vážné situaci. Její děla nepřetržitě střílejí. Oheň na palubě HMS Repulse nebyl uhašen. Ve 12:20 visím deset japonských bombardérů, které nabírají kurz na nás. Zatím nelze rozeznat, zda se jedná o bombardéry nebo torpédová letadla. Jeden stroj krouží kolem nás stále blíž a blíž. Teď je asi 350 metrů od naší záďové paluby a otáčí se na nás. Vidím jak torpédo naráží na hladinu. Pozorovatelna hlásí: „Pozor, torpédo!“ Stříbrná ryba jede přímo na nás. Někdo říká: „Dostane nás“. Torpédo nás zasahuje v místě záďové paluby, přibližně 15 metrů od mého stanoviště. Je to pocit jako by loď najela na skálu. Náraz mě strhne na zem a táhne mě to několik metrů po palubě, ale nespadnu a ani neslyším žádnou explozi. Jenom slyším silné prasknutí. Nasloucháme, neděje se nic, je za minutu slyšíme stejné prasknutí, tentokrát na kormidlové palubě. Po prvním zásahu je slyšet za palubního tlampače klidný rozkaz: „Nafouknout záchranné vesty“.

Právě jsem byl zaměstnán vykonáváním tohoto rozkazu, když zasáhlo loď druhé torpédo. Loď se nakláněla tak rychle, že jsem musel přestat s nafukováním záchranné vesty. Nebylo možné dále ztrácet čas… Většina děl byla vyřazena z boje nakloněním lodě na bok nebo poškozením. Ve 12:35 jsem seskočil z paluby HMS Repulse. Z vody jsem mohl sledovat události na HMS Prince of Wales velmi dobře. Loď ještě chvíli střílela. Potom na palubu dopadly dvě bomby. Japonci letěli nad lodí srovnáni v řadě za sebou, stejně jako při útoku na HMS Repulse, a shazovali série po třech pumách… Plaval jsem na kusu nábytku asi jednu míli a viděl jsem , jak se HMS Prince of Wales vzepjal a potopil…

(Zdroj: Letecká válka 1939-1945 – Janusz Piakalkiewicz – Plzeň 1995)

Odkdy se u válečného námořnictva (jakéhokoliv) používají nafukovací záchranné vesty. Co já vím tak za WWII byly stoprocentně plněné kapokem nebo korkem.

Scrat

Scrat píše:Odkdy se u válečného námořnictva (jakéhokoliv) používají nafukovací záchranné vesty. Co já vím tak za WWII byly stoprocentně plněné kapokem nebo korkem.

Scrat

To nevím, ale přesně takhle to je uvedené.

Ve světle historické reality poněkud komicky působí osobní a tajná zpráva britského premiéra Churchilla maršálu Stalinovi doručená 7.listopadu 1941:
"Ani já Vám nemohu o našich dalších vojenskcý plánech říct víc, než kolik mi můžete sdělit Vy o vašich; ale ujišťuji Vás, že nemůžeme zůstat nečinní. K zastrašení Japonska vysíláme naší nejnovější bitevní loď HMS Princ eof Wales, která dostihne a zničí každou japonskou loď, do Indického oceánu a sestavujeme tam silný svaz loďstva. Naléhám na prezidenta Roosevelta, aby zesílil tlak na Japonce a držel je v šachu, aby se neblokovala cesta do Vladivostoku."

Davere, můžeš začít ... Britové neposlali se svazem Z letadlovku, protože měla blokovat Tirpitze v Norsku.
Vyšetřováním se ukázalo, že britské posádky také špatně vedly protiletadlovou palbu.




Konstrukce "Prince of Wales" ve světle potopení lodi Japonci

Jednalo se o nejmodernější britskou bitevní loď. Protitorpédová ochrana třídy KGV byla navržena, tak aby dokázala odolat větším náložím - až 375 kg TNT oproti 150 kg a 204 kg, které nesly japonská letadla.



Šířka cca 4 metry torpédové ochrany u moderní třídy KING GEORGE V je rozdělena podélnými přepážkami na tři komory, prostřední je využívána jako nádrž na topný olej (F.O), dvojité dno je také využíváno jako nádrž (jedna sekce dna na D.O - motorová nafta).
V zadní sekci "Y turret" jsou přepážky menší, vede tudy vede i lodní hřídel, "D steel" je ocel Ducol.



Při potopení lodi PRINCE OF WALES japonskými letadly však tato konstrukce selhala. HMS Prince of Wales měl špatnou ochranu hřídelů, při japonském torpédovém útoku byl zasažen do zádi a došlo k nekontrolovatelného zaplavení v důsledku poškození vnějšího levobočního hřídele. Hřídel se zkroutila, divoce se roztočila a protrhla kolem sebe vodotěsné přepážky. To zapříčinilo, že se do lodi dostalo přes 2000 tun vody.

YAMATO píše:V 11:30 byl proveden útok torpédy nesenými 16 G3M 1.Chutai z Genzan Kokútai ... Prince of Wales byla zasažena dvěmi torpédy na zádi.

V 12:45 na Prince of Wales zaútočilo 6 G4M části 3.Chutai Kanoya Kokútai s torpédy, čtyři z nich zasáhla (na příď, pod předním můstkem a dvakrát na zádi) a bylo jasné, že s lodí je konec.

To není úplně přesný, podle tebe byl PoW zasažen celkem 6 torpédy. U zádě to bylo jinak, tam přidáváš



Reálně byly jen 4 zásahy, dle průzkumu vraku lodi v květnu 2007.
Zdroj: Expedition "JOB 74"

Přes svědectví o opaku, byl princ z Walesu v cca 11:15 zasažen pouze jedním torpédem (Type 91 s hlavicí 150 kg, útok provedly bombardéry "Nell" ze skupiny Genzan), které však napáchalo poměrně velké škody, proto se mohlo záchranné četě zdát, že došlo k více zásahům. Torpédo zasáhlo Prince of Wales na levoboku na zádi, u věže „Y“, vyosilo vnější hřídel lodního šroubu a na této straně zničilo přepážky podél hřídele až do strojovny B, přitom byl vyřazen elektrický systém v části lodi.

Dle jiného zdroje byla další vlna v cca 12:22 hodin, dohromady 25 bombardérů "Betty" na PRINCE OF WALES a REPULSE, útočníci se rozdělili, jen asi šest letadel "Betty" se přiblížilo pravoboku PRINCE OF WALES. Torpéda byla Type 91 Rev.2, o průměru 45 cm s 204 kg hlavicí trhaviny. Tři torpéda zasáhla PoW na pravoboku (na příď, pod druhou věží "B", a jednou na zádi), a způsobily další škody a záplavy.

I když při těchto zásazích by měla loď něco vydržet, a nepotopit se. Příď (pod kotvou) je sice měkká, ale zase nenabere tolik vody, na zádi byl poškozen hřídel pravého lodního šroubu a vytvořena díra, předtím už vznikla velká díra vzadu na levoboku. V podstatě fatální pro potopení PoW byly dva zásahy na zádi, přičemž nejhorší byl ten první, kdy největší škody udělala zkroucená točící se hřídel.



Pod druhou věží byla protitorpédová přepážka poměrně silná, a nemělo by dojít k zaplavení důležitých prostor, je to oblast citadely, nejlépe chráněné části bitevní lodi, která začíná u první věže a končí u poslední.

K problematice také třeba tento příspěvek. Nebo Protiletadlová výzbroj svazu Z

Zdroje:
naval-history.net
navygeneralboard.com

YAMATO píše:Jde o to, že byli souzeni i podle zákonů, zavedených samotnými Spojenci, což je právní zločin.

Tak ta definice tohoto právního zločinu by mně zajímala!

Yamato už ti asi neodpoví (dlouho tu nebyl aktivní), tak by bylo lepší, kdyby jsi argumentoval sám Záleží jakou optikou se na to díváš, pro Japonce bylo potupou, že by se vzdali (kodex Bushido, i když jinak samá ctnost), ve smyslu této filozofie koukali na zajatce trošku s pohrdáním, od toho už bylo občas jen pár kroků ... ale asi to zde nemá smysl rozvíjet.

Jinak jsem toto téma oživil na základě Daverova zájmu, především o námořní bitvy!