XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 67.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 67.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 67.

Mapa postavení některých nejvýznačnějších bitevních lodí, křižníků a torpédoborců,


Obrázek


účastnících se lodního ostřelování normandského pobřeží, jejichž palba byla naváděna a korigována letectvem.

ch) Navádění a korekce lodní dělostřelecké palby.

Když se blížilo rozednívání v Den D a výsadková plavidla se začala přibližovat k normandským plážím, zahájily bitevní lodi a křižníky, které stály dále od pobřeží, za pomoci navádění pozorovacích letadel soustředěnou palbu na německé pobřežní baterie. Po dopadech prvních granátů pak letadla hlásila výsledek salvy a korekci střelby. Jeden z takových letounů - Seafire - z 866. peruti Roay Navy, který pilotoval poručík Dick Law, prováděl korekci palby britské bitevní lodi HMS Warspite, která střílela na německou pobřežní baterii šesti děl ráže 155 mm u Trouville.
Později o svém největším životním zážitku napsal, cituji:

"Na bitevní loď byl úchvatný pohled, když stála na kotvách a pálila salvy ze čtveřice hlavních děl ráže 15 palců( 15x25,4 mm = 381 mm). Při jedné z prvních salv jsem byl trochu zaujatý hledáním nejvýhodnější pozice pro sledování dopadu granátů a výsledkem bylo, že asi 35 sekund poté, co Warspite vypálila, se můj Seafire najednou zachvěl a já skutečně viděl jeden z obrovských granátů, vážících málem tunu, jak na trase k cíli proletěl se sykotem těsně kolem mě. Při dalších salvách jsem si již dával pořádný pozor, abych byl hodně daleko od palebného sektoru! Čas od času německá baterie opětovala palbu. To jsme pak byli svědky obřího tenisového utkání. Při jedné takové výměně salva dopadla na Warspite, ale ta byla jen lehce poškozena."

i) Bombardování pobřeží Normandie a přímá letecká podpora.

V době lodního ostřelování pobřeží začalo 1 077 těžkých čtyřmotorových bombardérů B - 17 Flying Fortress( létající pevnosti) http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=626
a B - 24 Liberátor http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=867
americké 8. letecké armády pokládat koberce bomb podél pobřeží, kde se chystaly vylodit spojenecké jednotky( na tomto odkaze jsou plány a provedení leteckého působení spojeneckých leteckých armád i s mapami Dne D
http://www.ibiblio.org/hyperwar/AAF/AAF ... index.html
).Protože většina Radiolokátorů německé PVO v oblasti byla zničena byl sestřelen jen jeden těžký bombardér německým flakem.
Do přímé letecké podpory jednotkám, které se vyloďovaly v První vlně, se mimo ostatních letadel z americké 9. letecké armády zapojila i 366. stíhací skupina se 45ti stíhacími bombardéry P 47 Thunderbolt, viz zde od Farky: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=200&t=4040
z nichž každý nesl 2 pumy 455 kg. tehdejší velitel skupiny podplukovník Normand Holt, později o podpoře První vlny napsal, cituji:

"Obloha byla docela šedá, ale jak se k nám blížila čára francouzského pobřeží, rychle se vybírala. Chystali jsme se zaútočit střemhlav a svrhnout bomby na naše hlavní cíle - baterie německých pobřežních děl - a už přicházely stručné povely od velitele peruti - 'peruť "Relic", stupňovitě vpravo letky za sebou!' Při pomalé změně formace jsme každou chvíli hleděli dolů na pláže a současně se rozhlíželi, jestli se neobjeví nepřátelská letadla, která by v počáteční fázi budování předmostí mohla být velmi nebezpečná. Pod námi v šířce 4-6 km jsme viděli bezpočet plavidel všech velikostí, tvarů a typů. Vypadalo to, že jsou jich tisíce! Bitevní lodě kotvící dál od pobřeží střílely nad ostatními loděmi. Jejich salvy pomáhaly omezit a zastavit odvetnou palbu nepřítele. Výsadkové čluny vyvrhovaly na pobřeží muže a materiál v nevídaném množství. Viděli jsme je jak z nich vybíhají jako děti ze školy."

Když potom Thunderbolty P 47 odhodily své bomby, vlétaly do vnitrozemí a útočily na vše, co se na německé straně pohybovalo, nebo co rozeznaly jako obranný cíl. Spojenecké střední bombardéry útočily proti německé obraně, a aby dosáhly co nejpřesnějších zásahů, bombardovaly bombami a střílely palubními zbraněmi z mnohem menších výšek než bylo běžné. Tak i například 54 letounů Douglas A 20 Havoc


Obrázek


ze 416. bombardovací skupiny z americké 9. letecké armády sestoupilo do výšky jen 510 metrů, aby bombardováním zcela zničily křižovatky v Argentan. Cíl nechránila žádná německá PVO a proto se letouny po zničení křižovatek vrátily bezpečně bez jediné ztráty.
V britských sektorech vylodění bojovalo jako podpora 18 perutí RAF se stíhacími bombardéry Typhoon, viz zde od Farky: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=216&t=3945
. Když se Britové vylodili, 3 perutě Typhoon, přímo před pěšáky bombardovaly střemhlav německá opevnění.
Po celý "Den D" přilétaly nad pláže v Normandii spojenecké perutě hlídkovat na tzv. "Stanoviště taxíků", když kroužily nad předmostím a vyčkávaly na radiovou výzvu svých předsunutých návodčích u jednotek, aby zaútočily na nepřátelské pozice, které pěšákům bránili v postupu. Pokud dlouhodoběji nepřicházela žádná potřeba ze země na zničení vhodných cílů, byly Typhoony odesílány na jih, aby si vyhledávaly sami své vlastní cíle - v okolí Bayeux a Caen (ono známé - "znič vše, co se na německé straně pohybuje").

Německá Luftwaffe v "Den D".

Přes všechny několikaleté přípravy Luftwaffe na vylodění Spojenců ve Francii, bylo jasně patrné, že prostě letectvo Německa připraveno nebylo.
Vrchní velitel Luftwaffe polní maršál Göring sice zamýšlel v květnu a červnu 1944, že přesune větší počet stíhaček z Německa do Francie hned, jak bude zřejmé, že nebezpečí spojenecké invaze je akutní, jenomže v polovině května, kdy už OKW očekávalo spojenecký útok každým dnem, byl přesun stíhaček z Německa do Francie znemožněn zahájením americké letecké ofenzívy, zaměřené na závody vyrábějící syntetické pohonné hmoty. Veškeré stíhačky bylo nutno nasadit v Německu k ochraně závodů v rámci PVOS Říše a dokonce 2 týdny před "Dnem D" musela Luftflotte 3 odeslat 6 svých nejlepších stíhacích eskader právě z Francie do Říše. Na začátku června 1944 byla tak Luftwaffe na západě slabší, než kdykoli během předchozích čtyř roků. Celková bilance byla tristní, když německá 3. Letecká armáda měla ve Francii 891 letadel, ale pozor, všech typů, z nich pak bylo v "Den D" schopno nasazení jen 497 letadel všech typů. Jen v prvních čtyřech dnech po "Den D" ztratili Němci 208 letadel a 105 jich bylo poškozeno. I když Luftflotte 3 určité posily obdržela, nebyla schopna účinnějšího zásahu proti spojenecké nadvládě (některé prameny uvádějí až 5 000 letadel, z toho více než 2 000 stíhaček).
Překvapení, které se Spojencům v "Den D" podařilo, bylo pro Luftwaffe přímo "děsivé". Totiž žádné německé průzkumné letadlo prakticky nehlásilo zpočátku přibližující se flotilu a ani se proto nekonala žádná reakce Luftwaffe. Dokonce když už německá Luftflotte 3 dostala zprávy, že vylodění začalo, zjistila, že "nic nevidí" a nemůže ani uskutečnit nějaké efektivní útoky. Když přece jenom vzlétly bombardéry Junkers Ju 88, byly zachyceny Mustangy z 355. stíhací skupiny a devět jich bylo sestřeleno a ostatní byly donuceny odhodit bomby mimo cíl a vrátit se zpět.
Pak se přeci jenom několika německým stíhačům podařilo ráno "Dne D" dosáhnout oblasti vylodění. Jednalo se o velice známou epizodu, kdy dvojice Focke-Wulfů Fw 190 (viz. zde od Hans S.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
a http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2003
, ve kterých letěli Oberst Josef Priller, velitel Jg 26, a jeho číslo Unteroffizier Heinz Wodarczyk, kteří provedli odvetný útok na britskou pláž SWORD. Na jiném místě pak 12 Me Bf 109 (viz zde od Hans S.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2585
napadlo Typhoony ze 183. perutě, které útočily na kolonu německých vojenských vozidel. Než stačila britská stíhací ochrana Typhoonů zareagovat, Němci sestřelili 3 letadla a uletěli.
Celkově Luftwaffe v "Den D" provedla 100 vzletů, převážně stíhacích letadel, stíhacích bombardérů a průzkumných stíhacích strojů.
Vzpomínána, jako příklad, je, německá III. Gruppe od Schlachtgeschwader 4, bitevní jednotky s přibližně 50ti Focke-Wulf Fw 190 F, což byla jedna z jednotek Luftwaffe vyslaných do bojů v počáteční fázi letecké bitvy o Normandii.
Toho rána "Dne D" dostala III. Gruppe příkaz, aby se přesunula z tehdejší základny v jižní a východní Francii na předsunutá letiště v Laval a Tours. Když se takto narychlo prováděly přesuny na letiště poblíž bojového nasazení, brali si piloti Fw 190 do zadní části letadla mechanika(pochopitelně, že to předpisy Luftwaffe, pod hrozbou soudem zakazovaly), který měl na novém letišti pomáhat při rychlém přezbrojování letadla.
A právě takováto letadla, s mechaniky, napadly Mustangy a Thunderbolty. Pět Fw 190 bylo sestřeleno. Pochopitelně, že mechanici padáky neměli a tudíž se nemohli zachránit. Někteří piloti z těchto pěti sestřelených letadel v tom nechtěli mechaniky nechat samotné a letadlo také neopustili a nevyskočili. Výsledkem bylo 5 zničených Fw 190 a z deseti mužů v letadlech jich 8 zahynulo.
Když se zbývající letadla Fw 190 z III. Gruppe přemístila na nová letiště, uskutečnila odtud pozdě odpoledne "Dne D" celkem 3 útoky s 13ti letadly na pláž SWORD. Jedné takové skupině zahradily cestu spojenecké stíhačky, Němci to otočili a vrátili se. Zbývající 2 skupiny Fw 190 se dostaly až na předmostí, ale s ohledem na hustotu protiletadlové palby PVO, zaútočili Němci jen tak náznakově, jejich střelba nezpůsobila mnoho škod.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 67.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 68.

Boje spojeneckých letadel proti ponorkám po Dni D.

Během Dne D se německé ponorky připravily a k večeru se již pohybovaly směrem k západním oblastem vylodění. A právě v noci ze 6. na 7. června se v západních oblastech La Manche odehrávaly tvrdé souboje mezi letadly Spojenců a německými ponorkami, které se snažily probít se z Biskajského zálivu přes spojeneckou oblast zvanou "Cork" - "Zátka"(viz :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5481&f=137
f) Noční nasazení letadel. v Č 66.).
Hlídková letadla pobřežního velitelství RAF již dislokovaná v Kornwallu zachytila svými Radiolokátory celkem 22 německých ponorek a na 7 z nich zaútočila. Dvě ponorky potopily a 4 byly natolik poškozeny, že se musely vrátit na ponorkové základny.
Za rozbřesku dne 7. června se zbývající německé ponorky skryly pod hladinou, neboť přesun přes den by byl ještě nebezpečnější než v noci.
Když se snesla večerní tma, ponorky se opět vynořily a tvrdošíjně pokračovaly dle rozkazu směrem na východ, když se při plavbě snažily dobít vybité baterie. A spojenecké Hlídkové letouny opět zaútočily a jeden z nich - Liberátor z 244. perutě RAF, který tehdy pilotoval velitel letecký důstojník Kenneth Moore, dosáhl nikoliv běžného výsledku, když během 15ti minut potopil 2 německé ponorky - U-273 a U-629( zdrojem je zde Alfred Price - Vzdušné boje).

Také v dalších dnech po prvních výsadcích Spojenců pokračovaly spojenecké letecké armády, svými bombardéry a stíhacími bombardéry v celodenních útocích na silniční a železniční síť, která směřovala do oblasti Normandie a to ze severovýchodu, východu i jihu.
Při těchto bombardováních bylo zaznamenáno i jeden pozoruhodný bombardovací útok, když v noci z 8. na 9. června provedlo 24 letadel Avro 683 Lancaster, viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=856
ze 617. perutě RAF velmi přesný útok na železniční tunel u Samuru s použitím speciálních pum " Tallboy" o hmotnosti 5 440 kg. Jedna z těchto bomb pronikla do velké hloubky a tunel zavalila( ve spodní polovině fota, v pravé části fota, je vidět dolík u výjezdu z tunelu - nutno trochu dle mého návodu hledat.


Obrázek


). Zavalení tunelu přispělo k pomalejšímu přísunu německých td z oblastí okolo Paříže do Normandie, neboť na této trase byla železnice na dlouho vyřazena z provozu.

V té samé době 8. až 9. června se vzpamatovala i německá Luftflote 3 a podařilo se jí shromáždit asi 130 bombardérů, které zaútočily na shromážděné loďstvo u pobřeží La Manche. Již v době, kdy se "houfy" německých bombardérů přibližovaly k cíli utrpěly ztráty nejen od spojeneckých nočních stíhačů, ale i od svých vlastních baterií flaků německé PVO, neboť němečtí "dělostřelci", jaksi odvykli, že takové množství bombardérů by mohlo být jejich - ´vlastní´ "... a stříleli po všem co létalo, neboť se muselo přeci jednat o cíl "cizí"...
Německé bombardéry, které přeci jenom pronikly až nad spojenecké předmostí, se dočkaly " takového přivítání od spojenecké PVO", že velké množství bombardérů raději útok přerušilo a bomby shodilo "nazdařbůh".
Pár bombardérů přeci jenom útok dokončilo. Hlášené ztráty Spojenců z tohoto náletu byly - britský torpédoborec HMS Lawford a velitelská loď HMS Bulolo potopeny rádiem řízenou kluzákovou pumou.

Příklad osudu německé stíhací II. Gruppe v červnových bojích.
Na osudu jedné stíhací jednotky - II. Gruppe z Jg 1 si řekneme něco o bojích Luftwaffe po vylodění.
Německá II. Gruppe od Jagdgeschwader 1 se měla podle plánu Luftwaffe, jakmile začne invaze, přesunout od PVOS obrany Říše do Francie, aby posílila PVO Normandie. Ukažme si jaký osud mělo těchto 25 Focke-Wulfů 190, které přiletěly 6. června odpoledne v "Den D", z Rheine v západním Německu do Le Mans.
Když se II. Gruppe zabydlela, již 7. června uskutečnila 3 operační lety s plným počtem letadel. Operační úkol - hlídat silnice, po kterých se pohybovaly německé posily, a "světe div se" - nestřetla se s žádnými spojeneckými stíhači.
Dne 8. června 1944 II. Gruppe obdržela rozkaz, aby na své Fw 190 navěsila bomby a napadla spojeneckou lodní dopravu u pobřeží La Manche.
Nebyl to dobrý rozkaz, ale piloti kteří dosud neměli žádné zkušenosti se stíhacími - bombardovacími operacemi byli zvyklí poslouchat. Při operačním letu dosáhli pobřeží a bomby odhodili, jejich nezkušenost znamenala, že nic nezasáhli, což potvrzovala i spojenecká hlášení. V německých hlášeních naopak němečtí piloti popisovali spojenecký flak, spojeneckou PVO, její protiletadlové dělostřelectvo, kterému museli čelit - jako strašný - i když se - opět - vrátili všichni. Jen několik Fw 190 bylo lehce poškozeno střepinami. Také další den byla stejná operace neúspěšná.
Byla noc z 10. na 11. června 1944, když více než 100 spojeneckých bombardérů Lancaster a Halifax bombardovalo letiště v Le Mans, kde byla II. Gruppe dislokovaná. Po bombardování byly přistávací dráhy posety krátery, ale II. Gruppe prozíravě rozptýlila všechny své letouny po okolních polích a zamaskovala. Ani jeden letoun nebyl poškozen. Jenomže - jaksi z důvodů kráterů a bez mechanizace - trvalo 6 dní, než byla upravena jedna vzletová dráha. Jakmile se tak stalo, následoval odlet II. Gruppe s jejími Focke-Wulfy do Essay, odkud startovala v následujících čtyřech dnech jen k hlídkovým letům nad bojištěm. Pak se jednotka přesunula na polní letiště poblíž Alenconu, kde však její poklidná existence rychle skončila. Totiž ihned po přistání bylo letiště u Alenconu napadeno hloubkovým letem velké skupiny Mustangů, kteří dobře koordinovanými útoky s bombami 15 Fw 190 zničily a tak v podstatě II. Gruppe vyřadily z boje.

Podobným způsobem jako na II. Gruppe útočili v červnu Spojenci i na ostatní jednotky Luftwaffe, když výsledkem trvalého pronásledování jednotek Luftwaffe ve Francii bylo, že se německým pozemním vojskům dostávalo jen minimální letecké podpory a krytí jejich bojových operací.


Útoky spojeneckých letadel na německá velitelství.

Jednou z nejdůležitějších činností spojeneckého letectva byly po 6. červnu útoky na německá velitelství. Pokud průzkumná spojenecká letadla fotografováním, následným vyhodnocením, ale i častým pohybem různých vozidel z jednoho místa, zjistila, že se jedná o německé velitelství (mnohdy přišly zprávy i z Enigmy, vše se dle možností ověřovalo i z odboje ve Francii) - byl to cíl - Priorita 1.
Tak se podařilo zjistit 3 potencionální cíle, které znamenaly - německé velitelství.
Proto dne 10. června 1944 letadla RAF bombardovala 3 místa, o kterých průzkum zjistil, že jsou v nich dislokována německá hlavní velitelství. Z leteckých útoků vyšel pořádně jen jeden, a to proti zámku Chateau- la-Caine jižně od města Caen. Bombardovací útok byl velice úspěšný, neboť v budově zámku sídlilo - Velitelství tankové skupiny Západ generála von Schweppenburga - které bylo zcela zničeno. Útok provedlo 40 Typhoonů z perutí č. 181, 182, 245 a 247, když odpálily na zámek své rakety a poté 71 bombardérů North American B-25 Mitchell, viz: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=549
z 98., 180., 266. a 320. perutě provedlo na toto místo horizontální útok z výšky 3 600 metrů a shodilo velké množství 200 kg bomb. Velitelství tankové skupiny Západ bylo zcela zničeno, zabit byl velitel štábu generál von Dawans a mnoho štábních důstojníků ( ještě o tom bude řeč).

V popisované době již pokročily práce na přistávacích plochách na normandském předmostí a již od 13. června 1944 začaly perutě spojeneckých stíhaček a stíhacích bombardérů používat plochy letišť k doplňování paliva mezi lety. A již za pár dní se stíhačky a stíhací bombardéry usadily v Normandii natrvalo.

Němci, jejich protilodní jednotky Luftwaffe, při pokusech o bombardovací útoky na soustřeďování lodí, utrpěli u pobřeží Normandie ztráty. Jen za 10 dní od invaze přišla například německá III. Gruppe Kampfgeschwader 100 s Dorniéry Do 217, vyzbrojenými kluzákovými pumami o 10 letadel a 8 osádek. Za stejné období byly v důsledku leteckých útoků na spojenecké straně ztraceny jen 2 torpédoborce a 3 menší plavidla. Již krátce po 16. červnu Luftwaffe zakázala přímé letecké útoky a vyslala své bombardéry klást miny do mělkých pobřežních vod. Nová taktika, s nově vyvinutou kontaktní minou, která šla běžně jen stěží odhalit, byla ženisty Spojenců přeci jenom záhy odhalena - lodím nehrozilo nebezpečí, pokud při průjezdu mělčinami dodržovaly minimální rychlost. Nové kontaktní miny sice způsobovaly značné těžkosti, ale jen pár lodí bylo zničeno.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 67.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 69.

Hitlerovi "Tajné zbraně Německa".

Mimo již na jiném místě vzpomínaného nasazení letounových střel V - 1, jejíchž první zkušební střely vzlétly směr Velká Británie dne 13. června 1944, viz zde od Haness:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=617
, poslala Luftwaffe do Francie i další tzv. "Tajnou zbraň", "Mistel", nebo-li Ju 88 s prostorem osádky nahrazeným vysoce výbušnou bojovou hlavicí o hmotnosti 2 800 kg a se stíhačkou Messerschmitt Bf 109 pevně připojenou nad hřbetem, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=719
, nebo od Hans S jako Mistel - řízená střela zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2218
. Pilot takového Bf 109 ovládal celou sestavu. Navedl tohle letové spojení stíhačka - bombardér do cílové oblasti, tam nasměroval Ju 88 na cíl a nastavil autopilota. Potom se se stíhacím Bf 109 odpoutal odpálením výbušných spojů a bombardér naložený výbušninou pokračoval v letu, až narazil do cíle.
První ve Francii nasazená jednotka vyzbrojená letounovými komplety "Mistel" byla Kampfruppe 101 dislokovaná v St. Dizier poblíž Remeše, která byla prvně vyslána do akce v noci z 24. na 25. června. Její velitel, Hauptman Hors Rudat, vedl 4 určitě "neohrabané stroje" do oblasti invaze, kde piloti nasměrovali výbušninami naložené Ju 88 na spojenecké lodě kotvící u pobřeží. Němci ve svých hlášeních uvádí zásahy. Zachovalo se jediné spojenecké hlášení škod, které je spojeno s tímto nasazením "Mistel", z velitelské lodi "HMS Nith", která hlásila značné poškození od úlomků z Ju 88, který explodoval na hladině v těsné blízkosti.
Takto bylo nasazeno v několika operacích ještě 10 Ju 88 "Mistel". V hlášeních Němců se uvádí zásah jedné "bitevní lodě", ale spojenecká hlášení žádný zásah nepotvrzují. Později se ukázalo vysvětlení, které odpovídá pravděpodobnému zásahu staré francouzské bitevní lodi Courbet, která byla opuštěna a potopena v mělkých vodách, jako součást vlnolamu umělého přístavu "Mulberry".

Podpora pozemních bojů těžkými bombardéry.

Jednou z velkých britských útočných operací byla "Operace Goodwood" (bude ještě o ní řeč při pozemních bojích), kterou spustily britské a kanadské divize po jižním okraji Caen dne 18. července 1944. Právě tahle bojová operace vyžadovala velký počet středních a těžkých bombardérů, které měly vytvořit průchod do německé obrany. Jednalo se tehdy o největší a nejkoncentrovanější letecký útok, který byl do té doby proveden na podporu pozemní akce. Celkem 2 000 spojeneckých bombardérů pokládalo koberce pum před postupujícími jednotkami. Útok zahajovala letadla "Bombardovacího Velitelství RAF" těsně před rozbřeskem, kdy značkovací Mosquita označila celkem 5 cílových oblastí, na které pak padaly koberce pum od 1 013 Lancasterů a Halifaxů. Později ještě během rána zaútočilo 571 Liberátorů B-24 z americké 8. letecké armády na dalších 5 cílů a hned poté ještě zaútočilo na jiných 5 cílových oblastí 318 středních bombardérů Douglas A-20 Havoc, B-25 Mitchell a B-26 Marauder americké 9. letecké armády. Při takto ohromném nasazení těžkých bombardérů jich bylo sestřeleno celkem německým flakem 7. Bomby zasypaly postavení německé 21. td a 16. polní divize Luftwaffe, kterým způsobily značné ztráty a v daných místech narušily německou obranu. Například jedna z rot německé 21. td, která byla umístěna maskována v zemědělských staveních kolem vesnice Guillerville, byla zasažena zvlášť těžce. Zničeno bylo, pro Němce v té době a na tomto místě, tolik drahých 15 tanků. Okolí vypadalo "jako na měsíci", bylo poseté krátery tak, že zbývající vozidla všeho druhu nebyla schopna opustit prostor.
Celkově v prvních hodinách po bombardování postupovaly útočící jednotky Spojenců rychle, ale pak se Němci vzpamatovali a útok zastavili.
Velká bombardovací akce byla provedena z 25. na 26. června, kdy v podobné sérii bombardovacích útoků, jako předehra k "Operaci Cobra", bombardovaly koberci pum, velké svazy B-17 a Liberátorů americké 8. letecké armády podél hlavní silnice Périers - St. Ló, jenomže "bohužel" jen 1 000 metrů před vojáky americké 1. A, kteří se chystali k útoku. Jak bylo řečeno, "bohužel", byly cíle z hlediska bezpečnosti příliš blízko předních amerických postavení. Historické prameny "příliš kulantně" říkají, že několik řad bomb přeťalo americké pozice a způsobilo ztrátu 600 mužů ( pro některé začínající čtenáře připomínám, že pokud autor ztráty blíže nespecifikuje platí pro "Ztráty" = mrtví a ranění... - i v tomto případě historické zdroje říkají ztráty - mrtví a zranění - a navíc se jedná o 25. až 26. červen, čímž nelze tyto ztráty posunout pro imaginární posuzování - směrem k 6. červnu), přičemž některé jednotky zůstaly zcela paralyzovány. Je jasné, že následný americký pozemní útok nedosáhnul žádných velkých cílů. Americké zápisy nesou poučení - Pokud se k podpoře pozemních operací budou používat těžké bombardéry, aby se předešlo velkým ztrátám ve vlastních řadách - je nutný odstup bombardování alespoň 2 700 metrů od nejbližších spojeneckých pozic!

Německé tryskové letouny zasahují do vylodění.


Byl konec července 1944, když Luftwaffe přesunula do Francie další ze svých "Tajných zbraní Hitlera".
Na leteckém nebi Francie, se objevila revoluční novinka v letectví - tryskový stíhací letoun Messerschmitt Me 262. Adolf Hitler chtěl, aby letouny byly upraveny pro nošení bomb a použity ke zničení spojenecké námořní invaze. "Jak říkají na konci uvedené historické zdroje - Vlivem různých potíží s novými motory nebyl Me 262 připraven k boji proti prvním výsadkům včas, ale kdyby prý se Spojenci vylodili ještě v očekávané oblasti Pas de Calais, jak tehdy Adolf Hitler věřil, byly prý by tyto "Blitzbombers" (Bombardéry pro bleskový útok) právě na místě a připraveny k úderu." Tehdy prý měl každý z letounů nést, jako stíhač - bombardér 2 pumy o 250 kg.
První nasazenou stíhací-bombardovací jednotkou s tryskovými letadly, byla jednotka, jako součást, Kampfgeschwader 51, která byla vyzbrojena 9 ks Me 262, která zahájila činnost v srpnu, operačními lety z Cháteaudun u Paříže.
V roli stíhač - bombardér nedosáhla trysková letadla žádných abnormálních výsledků. Byla totiž snížena rizika ztrát, a to striktním příkazem, že trysková letadla nesmí sestupovat nad nepřátelským územím pod 4 000 m. Je jasné, že z této výšky bylo nějaké přesné bombardování malých cílů na bojišti, jako byly mosty a vozidla - prakticky vyloučené.
Jeden druh činnosti nasazení tryskových letadel byl však významný - průzkum.
Již na jiných místech bylo vzpomínáno, že spojenečtí velitelé na zemi, dostávali od svého leteckého průzkumu skvělou fotografickou dokumentaci o německých postaveních před svými jednotkami.
Do příletu tryskových letadel tohle prostě Němci neměli. Když německá letadla prováděla průzkum, byla buď sestřelena, nebo vyhnána z prostoru, což mělo pro Němce fatální důsledky. Tak například koncem července vyrazily americké tankové jednotky ze západních částí svých postavení a pokračovaly nerušeně podél západního pobřeží poloostrova Cotentin, aniž by je vrchní velení německých obranných jednotek zaregistrovalo. Již 31. července postupující jednotky generála Pattona obsadily nedotčené mosty přes řeky Sée a Sélune v jižní části poloostrova. Generál Patton využil nečekané příležitosti a vrhl své jednotky přes mosty a na nechráněná území za nimi.
Pro Němce se mohla silnice mezi těmito mosty stát "Rájem stíhacích bombardérů". Vždyť tam byly kilometry a kilometry aut namačkaných na sebe, které se sunuly pomalu po jedné úzké silnici. V té době ve dne nebyly německé stíhací bombardéry vůbec schopny prorazit hustou síť spojeneckých stíhacích hlídek. Nestalo se nic.
Tyhle promarněné válečné průzkumy znamenaly nasazení další "Tajné letecké zbraně Německa" - tryskový průzkumný letoun Arado Ar 234, o kterém začneme příště.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 67. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, předevšímAlfred Price - Vzdušné boje, dále pak - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 69. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 69. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=80

nyní již sem:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“