Výsuvná otočná věž RO

Obranná pásma, pohraniční opevnění, lehké a těžké objekty, tvrze.
Zamčeno
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Lord »

Vývoj a konstrukce dělostřelecké věže
(Označení pro zbraň 2Y, vojenské věže RO, tovární F3V)

Obrázek
V souvislosti se současným zájmem o bunkrologii na Palbě, jsem prošel některá starší témata o čs. opevnění a přepracoval jedno podstatné téma, a tím je nejdůležitejší zbraň tvrze, skoro bych napsal kvůli ní se vlastně forty stavěly. Ironií dějin bylo, že tato na svou dobu sofistikovaná zbraň se bohužel nestihla do žádného objektu osadit. Právě dělostřelecké věže za bojů ve Francii v roce 1940 na severní frontě Maginotovy linie dokázaly i po ústupu polní armády zabránit pádu mnohých malých pěchotních tvrzí. Kromě našeho těžkého opevnění, francouzské Maginotovy linie, či belgické pevnosti Battice a Eben Emael se obdobně složitý prvek pevnostní výzbroje nikde nerealizoval.
Ve Škodových závodech dle zakázky od armády byly rozpracovány celkem 4 kusy RO. Přitom dvě věže už byly blízko dokončení, Němci je po okupaci nechali dokončit. V průběhu druhé světové války byla jedna z věží odvezena na zkoušky do Německa. Z Německa se již nevrátila a druhá z věží přečkala válku v ženijním skladu v Pardubicích až do roku 1963, kdy její poslední fragmenty zmizely v tavicích pecích.

Úvod

Výsuvné dělostřelecké nebo minometné výsuvné věže měly být součástí tvrzí. Dělostřelecká tvrz je uzavřená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřeleckých i minometných věží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky jsou spolu spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem překážek a tvoří tak samostatný celek.

ObrázekObrázekObrázek

Tvrzová výzbroj měla ovládat okolní terén a vést čelní i boční palby proti nastupujícímu nepříteli a k podpoře navazujících linií těžkého i lehkého opevnění. Počítalo se s plnou bojeschopností tvrzí i za úplného obklíčení, kde tvrze byly stavěny tak daleko od sebe (obvykle 7-10 km), aby se mohly navzájem podporovat svým dělostřelectvem. Každá tvrz byla tvořena několika druhy tvrzových objektů s různými bojovými úkoly. Obvykle se jednalo až o pět pěchotních srubů, obvykle dělostřeleckou či minometnou věž, jeden až dva dělostřelecké sruby. Někdy k tvrzi náležela i dělostřelecká pozorovatelna, zpravidla postavená na vzdálenějším místě s dobrým výhledem, ale nemusela s ní být spojena podzemím. Tvrze byly z týlu pevnostní linie opatřeny vstupem prostřednictvím vchodového objektu, dále jedním, i dvěma nouzovými výlezy.

ObrázekObrázekObrázek

Např. Tvrz Adam se měla skládat z osmi objektů: tří pěchotních srubů, dělostřelecké věže, dvou dělostřeleckých srubů, minometné věže a vchodového objektu. Pro velký počet bojových objektů je Adam největší dokončenou pevnostní stavbou svého druhu u nás. Svojí rozlohou ale zabírá obdélník pouze o rozloze 400 x 500 metrů, což ale znamená, že je plošně menší. Na čele tvrze Adam je srub K-S 40, který měl být vybaven nadstandardní zbraní - otočnou kulometnou věží „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Němci objekt v době okupace při zkouškách těžce poškodili granáty Röchling, ostatně jako jiné naše tvrze. Hlavním úkolem tvrze bylo společně se sousedními objekty pevností Bouda a Hůrka bránit tzv. Zemskou bránu mezi Orlickým pohořím a Jeseníky.

Otočná kulometná věž OR/M

Objekty pro otočné kulometné věže se nacházejí na úseku Moravská Ostrava a na Králicku, které se realizovaly jako první a vycházely ještě z francouzských vzorů. Její daleké čelní palby vedené dvěma těžkými kulomety měly rušit přípravy nepřátelské pěchoty k útoku a měla také působit proti lehce pancéřovaným cílům.
Příkladem jsou např. objekty K-S 18 "U kostela", MO-S 16 "Rozcestí", MO-S 23 "Na Chlupáči" nebo MO-S 37 "Cukrovar". MO-S 23 byl detašovaný objekt plánované dělostřelecké tvrze Orel, který ale nebyl napojen podzemní chodbou. Měl krýt přístupy k tvrzi, a proto byl vysunut daleko do předpolí před objekt MO-S 22.

ObrázekObrázekObrázekObrázek

MO-S 16 "Rozcestí" a dále MO-S 37 na předpolí tvrze Smolkov stojí na pravém břehu řeky Opavy blízko mostu. Kulometná otočná věž měla za úkol střežit přístup k důležitému mostu a postřeloval rovinu na levém břehu řeky.

Konstrukce OR se sestávala z pevné a pohyblivé části. Pevnou část tvořil předpancíř pevně zabetonovaný do objektu a další nepohyblivé části věže (vodicí segmenty apod.), pohyblivou část pak vlastní otočná kopule s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Celková hmotnost věže byla asi 150 tun, z čehož na předpancíř připadalo 83,7 tun, na kopuli 36 tun a strojní zařízení 25,4 tun.
Elektrické oboustranné otáčení měl ovládat střelec jedním ze dvou pedálů pod zbraněmi přímo v kopuli. V nouzových případech se věž mohla otáčet i ručně, což však bylo asi 4x pomalejší. Při nepřátelském postřelování se věž natočila střílnou tak, aby byla od palby odvrácena. Střílna se navíc kdykoliv dala uzavřít pancéřovou deskou. V případě poškození střílny mohly být zbraně lafetovány v náhradní střílně pootočené o 90 stupňů oproti hlavní střílně. Zbraně měly pohyblivé uložení umožňující 5 stupňů odměr do obou stran a náměr -14/+25 stupňů. Žádná z 8 věží objednaných u VHHT (Vítkovické horní a hutní těžířstvo) se na místo určení nikdy nedostala. V září 1938 byl v hale výrobního závodu zkušebně sestaven jeden prototyp, jehož zbytky v 50. letech skončily v tavicích pecích.

Vzhledem k finanční i technické náročnosti bylo na ostatních úsecích od výstavby těchto věží upuštěno a byly nahrazovány jednodušším a levnějším řešením. Klasikou byla třeba linie pěchotních srubů nebo řopíků.

Maginotova linie používala věž TM. Hlavní výzbroj tvořilo dvojče těžkých kulometů Reibel MAC 31 ráže 7,5 mm. Kopule se vysouvala pomocí protizávaží, které bylo ovládáno pomocí elektromotoru, případně ručně. Stejným způsobem bylo možné provádět také rotaci kopule. Postaveno bylo celkem 61 věží.

ObrázekObrázek
Pozn. Zde je možná trochu škoda, že naše věž OR nebyla kombinována s PT kanonem, podobně jako byla franzouzská tourelle de mitrailleuse, u které od února 1940 začala transformace věží na smíšenou zbraň přičleněním 25 mm kanonu.

Francouzské otočné věže a objekty (fotografie)

ObrázekObrázekObrázekObrázek

Pokud se upustilo od kulometné a později i minometné otočné věže, tak dělostřelecká otočná výsuvná věž, o které pojednává hlavně tento článek, se musela zachovat pro svou velkou taktickou hodnotu. V roce 1938 se dělostřelecká věž 2Y/RO řadila ke špičkám evropského pevnostního zařízení a díky své výkonnosti, zásobě munice a ochraně, by byla těžkým oříškem pro Wehrmacht. Mnichovská dohoda a později obsazení druhé republiky darovalo německé armádě nejen špičkové zbraně, ale i ohromné a nedocenitelné opevnění, na němž se cvičily jednotky, které později snadno dobývaly některá evropská opevnění.

Výzbroj 2Y/RO

Při projektování "dělotoče" se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu téměř 12 kilometrů. Při kadenci až 2 x 20 ran za minutu. V případě nepřátelského odstřelování se mohla skoro celá věž zasunout do objektu a předpancíře, což jí zaručovalo prakticky nezranitelnost.

Výzbroj otočné věže tvořily dvě rychlopalné houfnice ráže 10 cm vz. 38 nebo dva těžké minomety, které postřelovaly kruhový prostor kolem celé tvrze a po odpálení granátu se vždy mohly ukrýt za pomoci výsuvného mechanismu.

ObrázekObrázekObrázek
10cm houfnice vz.38 (zbraň Y) pro dělostřelecký srub. Zbraň měla být použita v Československém opevnění, konkrétně ve třídělových bateriích dělostřeleckých srubů a v modifikované podobě jako dvojče ve výsuvných otočných věžích.

Druhy paleb vedené houfnicemi mohly být - přehradná palba s tvorbou hlavních a vedlejších palebných přehrad, ničivé a umlčovací palby, zabraňovací a rušivé. Ráže dvojice houfnic lafetovaných ve společné kolébce byla 10 cm, střela vážila 14,4 kg a maximální dostřel při náplni č. 6 a náměru + 38° byl 11 960 m, délka hlavně činila 2500 mm. Ústí hlavní jsou ve stěně věže zakončeny těsnícími koulemi, tvořícími přední část kolébky. Hlavně mohly být chlazeny při rychlopalbě vodou cirkulačního chlazení. Výtahy na střelivo jsou rovněž dva, poháněny elektricky i ručně. Hlavně lze vyměnit pomocí kočky a visuté dráhy. Odpad nábojnic je tvořen šnekovitě stočenou trubicí ústící v kobce na vystřílené nábojnice pod spodním patrem objektu.

Dělostřelecká otočná věž byla tvořena vlastní pancéřovou věží, jejíž výroba a vývoj byly zadány plzeňské Škodovce, a železobetonovým objektem, ve kterém měla být věž osazena.

Obsluha houfnic

Houfnicím mohl být udáván náměr v rozsahu - 10° až + 38°, odměr byl 360°. Dva záměrné dalekohledy měly 4 x zvětšení, uloženy byly každý vlevo a vpravo od houfnic a jejich zorné pole činilo 17°. Dálková stupnice v dalekohledu pro pancéřový granát byla značena v rozsahu 0 m až 2000 m. Pro zajištění různého dostřelu při stejném náměru se používaly dělené náplně uložené v hedvábných sáčcích, naplněné nitroglycerinovým prachem. Z balistických důvodů se nábojka expedovala pouze s pěti náplněmi, náplň se č. 6 se dodávala balená samostatně v mírových truhlících na náplně. Při požadavku největšího dostřelu a rychlosti se všechny menší náplně vyjmuly a do nábojnice se vložila jen náplň č. 6.
Pro 10 cm houfnici vzor 38 se užívaly tyto druhy střeliva: 10 cm ostrý nárazový granátový náboj vzor 38 (ONGN), 10 cm cvičný nárazový granátový náboj vzor 38 (CNGN), 10 cm ostrý pancéřový granátový náboj vzor 38 (OPGN), 10 cm cvičný pancéřový granátový náboj vzor 38 (CPGN), 10 cm ostrý časovací granátový náboj vzor 38 (OČGN), 10 cm ostrý šrapnelový náboj vzor 38 (OŠN), 10 cm ostrý kartáčový náboj vzor 38 (OKN). Dalšími druhy nábojů používanými pro zkoušky, nastřelování a výcvik byly: náhradní, tupé a školní granátové náboje.

ObrázekObrázek

V prostoru osazení věže jsou tři výklenky, v jednom z nich měl své stanoviště velitel věže a dva zbývající sloužily jako části příručního skladiště munice M3. Dále se v tomto prostoru nacházel žebřík pro výstup do prostoru předpancíře věže, muniční výtah do střelecké místnosti a odměrové a náměrové ovládání mechanizmu věže samotné. Dále se v tomto patře nachází vyústění šachty z podzemí opatřené schodištěm a nákladním výtahem. Zde byla rovněž uložena zásoba zásoba záložní munice ze skladu. Počítalo se celkovou dotací munice na jednu 10 cm houfnici vzor 38 s 6000 ranami a celkové dotaci 12 000 ranami na objekt. Z těchto 12 000 ran bylo umístěno 6000 nábojů v hlavním muničním skladišti M1, v M2 na 5202 ran a v M3 ve vlastním objektu 798 ran. Ostré náboje se ukládaly do mírových voštinových truhlíků s vložkou, ostatní do voštinových truhlíků válečných. K sériové výrobě munice nedošlo.

Naproti schodišti je v mezipatře místo pro vybalování a časování střeliva. Prostor vpravo od schodiště byl připraven pro 4 nádrže na vodu, dále je zde skladiště kulometné munice, vstup do pancéřového zvonu a především pohotovostní skladiště střeliva M3. Vedle výtahové šachty bylo místo pro uložení dvou záložních hlavní houfnic.

Palba mohla být vedena dle prvků nahlášených velitelem nebo pomocí optického zaměřovače instalovaného pro každou hlaveň zvlášť. Nepřímá střelba mohla být řízena i z mezipatra objektu. Doprava střeliva vyžadovala dva nakladače, čtyři až osm nosičů, čtyři muže pro přípravu náplní, dva časovače a ve střeleckém prostoru vedle dvou nabíječů ještě dva podavače od výtahů. V případě poruchy elektrického pohonu výtahů nastupovali dva muži k ručnímu pohonu, který byl kapacitně méně výkonný.


Ventilace věže a objektu

Návrh ventilace věže počítal s příkonem vzduchu 4000 m3 a z toho bude 1400 m3 odsáváno exhaustorem a 2600 m3 unikne netěsnostmi věže. Větrání mělo být prováděno v normálním režimu, kdy je vzduch nasáván na místě vzdáleném od věže, je veden potrubím podzemím, pokračuje svislou výtahovou šachtou až do mezipatra věže, kde končí výdechem umístěným pod překladem vstupu do věže. Potrubí má v mezipatře odbočku k pancéřovým zvonům. Všechna poschodí, pozorovací zvony, výtahová šachta a příslušná část podzemí tvoří jeden prostor pro přetlakový vzduch. Zkažený vzduch je odváděn netěsnostmi a exhaustorem, který je připojen na sací komoru potrubí ze střelecké místnosti, komoru odpadu nábojnic, obytné místnosti středního patra.

ObrázekObrázek

Výfuk exhaustoru je veden ze středního patra vzhůru výfukem zakončeným ventilačním zvonem. Při plynovém režimu je použito filtrační zařízení umístěné v dolním patře objektu, pod místností přípravy střeliva, zaplynovaný vzduch je nasáván potrubím o průměru 350 mm ventilačním zvonem a je veden k filtrům, přefiltrovaný vzduch je tlačen do svislého potrubí normálního provozu. Filtry dodávají o 40 % vzduchu méně než podzemní tvrzová filtrovna při normálním provozu.


Složení pancéřová věže

Pancéřová věž se skládala z výsuvné a pevné části. Pevná část věže se sestává z předpancíře, vrchního vedení, podlahy mezipatra a podpěrných sloupů, otočné podlahy, zdvihacího mechanizmu, záchytného mechanizmu a váží 192 tun. Předpancíř byl zapuštěn 2,5 m do stropnice objektu, odlit byl z lité manganové oceli, síla stěny nahoře je 450 mm a dole 175 mm. Výsuvná část věže skládající se z pancíře, železné konstrukce, otáčecího mechanizmu, zbraní, výtahů váží 125 tun. Největší vnější průměr vrchního pancíře měřil 4100 mm, byl tvořen temenem a válcem z chromniklomolybdenové oceli o síle 350 mm. Zdvih výsuvné části věže činil 700 mm.

ObrázekObrázek

Celý tento kolos vážil 442 tun (192 t pevná část, 125 t pohyblivá část a 125 t protizávaží). Otáčení, vysouvání a zasouvání pancéřové věže zajišťovaly elektromotory. Věž bylo takto možno během 7 sekund vysunout do bojové polohy (o 70 cm). Otočení kolem osy trvalo 60 sekund. V případě nouze bylo možno věž vysunout i ručně, což trvalo přibližně 90 sekund. Výsuvná část byla v obou krajních polohách jištěna čtveřicí záchytných závor, které se zasouvaly do středového pohyblivého sloupu (pivotu). Součástí velitelského stanoviště věže byly vypínače, páka ovládání závor, elektrovýstroj a signalizační přístroje.

Obrázek
Podhled do šachty K–Ba–S 22 "Horymír" tvrze Bouda. Horní větší prstenec je určen pro osazení předpancíře a průměru věže odpovídá dolní kruh.

Osazování věže mělo probíhat celkem ve 44 krocích, přičemž první krok spočíval v přípravě podkladního kroužku pro osazení předpancíře, vedení věže, dále příprava vyvažovacího zařízení. Mimo věž mělo být smontována řada konstrukčních podcelků, věž se montovala odspodu včetně průběžného přezkušování hotových podcelků. Veškeré součásti věže musely být nejprve spuštěny do šachty a tam na nich pracovat. Nepočítalo se s přepravou materiálu přes podzemí tvrze a výtahovou šachtou do objektu. Jako jeden z posledních kroků bylo uvedeno osazení vrchlíku, pak následovalo konečné vyzkoušení a vyvážení, rektifikace děl a zaměřovačů. Posledním krokem mělo být předání samotné věže.

Během září 1938 podalo MNO-ŘOP dotaz na Škodovy závody (ŠZ), zda bude možné osazovat dříve předpancíře, než věže samotné. ŠZ odpověděly kladně, první předpancíř měl být dokončen koncem října, ale bez něj nemohly proběhnout větrací zkoušky ve ŠZ. Závody si vynutily osazení za přítomnosti jejich montérů. MNO-ŘOP tímto pravděpodobně v napjaté atmosféře sledovalo zmenšení stavebních otvorů a snížení pravděpodobnosti přímého dělostřeleckého zásahu interiéru objektu. Zapuštení, zalití betonem, poté zakrytí a zamaskování otvoru pro výsuvnou část.


Železobetonové objekty pro věže

Objekty pro otočnou a výsuvnou věž byly vždy budovány na vyvýšených místech v terénu, nejlépe na kótě, pro využití jejího 360° odměru. Věž byla za optimálních terénních podmínek kryta vrcholem kóty ve směru ke státní hranici tak, aby mohla co nejlépe plnit palebné úkoly. Objekt samotný byl projektanty tvrze, pokud to terén dovolil, orientován k nepříteli tak, že na čele objektu byly situovány technické prostory, případně pancéřové kopule, následně sklad munice se schodišťovou a výtahovou šachtou a nakonec část s otočnou věží. Objekt byl vybudován ve IV. stupni odolnosti, která se používala pouze pro objekty tvrzí.

Objekt měl na stropnici osazeny tyto pancéřové prvky: vlastní otočnou a výsuvnou věž a dva ventilační zvony, z nichž jeden sloužil pro přívod vzduchu pro filtroventilační zařízení objektu a druhý pro jeho odtah z objektu. Dále zde mohly být osazeny další prvky, např.: pěchotní zvon pro kulomet, či kopule, nebo dělostřelecký pozorovací zvon, nebo jejich kombinace.

Obrázek

V útrobách objektu se dále nacházela filtrovna, stanoviště velitele, sklad proviantu a munice pro pěchotní zbraně a ubikace pro část posádky (včetně sociálního zařízení). Na podzemí byl objekt napojen schodišťovou šachtou, uprostřed které byl instalován nákladní výtah o nosnosti 2500 kg. Osádku objektu mělo tvořit 50 osob.

Samotný betonový objekt se skládá ze tří pater. Nejprve je nutné uvést, že jako horní patro se bere vlastní střelecká místnost houfnic v pancéřovém tělese věže. Horní patro železobetonového objektu se bere jako střední, či bez zvláštního označení.

Obrázek

Horní patro dle typu dalšího osazeného pancéřového stanoviště mohlo obsahovat tyto místnosti: ubikaci a kancelář dělostřeleckého pozorovatele v případě osazení pozorovacího zvonu, či střeleckou místnost kopule pro sólo kulomet vz. 37 (např. R-H-S 78 tvrze Hanička), pokud byl objekt dělostřelecké věže zapojen do obraných kulometných paleb prostoru tvrze, či prostor náležící ke zvonu pro lehký kulomet blízké ochrany objektu.

V dolním patru v prostoru věže se nacházely součásti mechanismu vysouvání a protizávaží. V objektu vlastním se nacházela naproti schodišťové a výtahové šachtě strojovna filtroventilačního zařízení. Dále se zde nacházela ubikace velitele objektu, části mužstva, sklad proviantu a WC s umývárnou. Konkrétní místnosti a jejich uspořádání se lišilo dle různých podmínek a požadavků na objekt.

Pod dolním patrem objektu se nacházela vzduchotěsná místnost na vystřílené nábojnice, které sem byly přivedeny potrubím od věže. Tato prostora byla opatřena odsávacím zařízením zplodin napojeným na filtroventilaci objektu. Komora byla od schodiště a stanice nákladního výtahu oddělena vzduchotěsnými ocelovými dveřmi o tloušťce 10 mm.


Minometná věž, resp. minometná kopule

Například u tvrze Adam měla být, jak dělostřelecká věž K-S 42 „Trigonometr“, tak mělo být použito otočné dvojče minometů v objektu K-S 44 „Za větrem“.

Obrázek

Nad terén měl vystupovat pouze vrchlík věže. Minometná věž mohla v rámci svého dostřelu (250 - 7500 m) podporovat palbu dělostřelectva tvrze a zejména postřelovat hluchá místa v údolí nedosažitelná pro dělostřelectvo. Zároveň mohly být zbraně věže použity pro bezprostřední ochranu tvrze, kdy mohly postřelovat ostatní objekty tvrze napadené nepřátelskou pěchotou a ženisty. Objekt neměl vlastní východ a měl být až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Obrázek

V ŘOP se později projevil odklon od dělostřeleckých věží, především pro jejich cenu a výrobní náročnost směrem k izolovaným dělostřeleckým srubům a izolovaným minometným kopulím. Ty by dokázaly levněji a ve větší míře pokrývat kanonádou bojové území. U původně plánovaných otočných a výsuvných věží tvrzí s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.

Hlavním bojovým úkolem kopule bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12). Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°.


Závěr

Dělostřelecká otočná věž 2Y/RO se měla stát nejdůležitějším palebným prvkem československého těžkého opevnění na severní hranici republiky. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Její absence za případných bojů v roce 1938 by byla citelná. Možná byla jen provizorní náhrada polními houfnicemi, zranitelná nepřátelským letectvem a dělostřelectvem. Vybudované objekty pro dělotoče zely prázdnotou a jejich velké šachty nebyly zajištěny. Zadání a vývoj takto sofistikovaného zbrojního systému vždy nějaký čas trvá. Doba vývoje byla úměrná složitosti celku a dokud nebyl vyhotoveny první kusy, neexistovaly zkušenosti. Vojenská správa například navrhla zkoušky poškození, jedna ze zkoušek navržená MNO obnášela rotaci věže a její násilné zastavení zvenčí ocelovým nosníkem spuštěným na věž, zde hrozilo vytržení materiálu z případně prasklé kopule věže a zkoušky zasunutí proti vloženému klínu, zde bylo nebezpečí porušení centricity věže a nevratných deformací. Zkoušky byly odmítnuty z hlediska ohrožení zaměstnanců v hale montovny. ŠZ upozornily MNO-ŘOP, že ani francouzští výrobci nedávají záruky na vady věže vzniklé v důsledku ostřelování dělostřelectvem. Další zkoušky byly závislé na smontování věží v jámách.

Obrázek

V říjnu 1939 proběhla jednání o osazování pevnostních zbraní včetně osazení jednoho kusu dělostřelecké otočné a výsuvné věže 2Y/RO na objektu K-Bg-S 12 „Na Kótě" tvrze Hůrka. Nakonec k osazení věže nedošlo, ale Němci řešili i dopravu věže a její vykládání z vlaku na nádraží v Dolní Lipce. Druhá z věží byla odeslána do Německa na dělostřeleckou střelnici Kümmersdorf u Berlína. Cena obou věží byla v roce 1947 odhadována na 50 miliónů Kč. Za zmínku stojí, že kromě zbraně 2Y/RO se dochovalo i 15 kusů kasematní zbraně Y. Po válce bylo v úmyslu věž využít v prostoru cvičného tábora „Císařský les" ve VVT Kynžvart. Věž měla být zasazena do celkové koncepce obrany západních Čech a navíc měly být využity k výcviku, včetně ostrých střeleb. Nakonec byla stavba vzhledem ke kritickým připomínkám odložena a po roce 1951 zcela zrušena.


Zdroje:
Komanec, Z. Tvrze československého opevnění 1935-1938
Vojenský ústřední archiv Praha, fond MNO-ŘOP 1938
Archiv akciové společnosti ŠKODA Plzeň, Plzeň, fond zbrojní, E5F3V, Objekty RO se zbraněmi X resp. Y
Stehlík, E. Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935–1938
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
kik
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 24/1/2008, 14:38

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od kik »

Pokud se nepletu, jedna otocna vez mela byt soucasti i pevnosti Hanicka.
Smyk
Příspěvky: 2
Registrován: 14/11/2012, 13:26

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Smyk »

Pokud se nepletu, jedna otocna vez mela byt soucasti i pevnosti Hanicka.
Dělostřelecká věž byla(měla být) součástí každé tvrze.Stejně jako vchodový objekt.Jinými objekty byly tvrze doplňovány podle potřeby v daném místě.(dělostřelecké sruby(DS),minometná věž a pozorovatelny)
Všechny tvrze(kde byl vybetonován aspoň jeden objekt např. Orel/u Orla,Stachelberg) také obsahují pěchotní srub/y(PS).Protože jsou skoro vždy situovány v linii težkého opevnění a tyto tvrzové pěchotní sruby (TPS) navazují na linii těžkého opevnění (netvrzového/izolovaných PS).Z důvodu uzavření linie byly tyto sruby budovány prioritně před jinými tvrzovými objekty.(toto se pravděpodobně až roku 1938)
(tedy aspoň na tvrzi Skutina jsou postaveny jen PS,Dobrošov-oba PS+DS,Stachelberg-postaven jeden PS-zbytek PS v vyšším stupni rozpracovanosti než jiné objekty tvrze,stavba tvrze Orel byla odložena a jediný tvrzový objekt(MO-S20) zaplňoval mezeru v linii)

Jediná vyjímka ,kdy tvrz neleží v linii těžkého opevnění ,je Smolkov.Tato tvrz je umístěna na kopci Padařov cca 800 metru za ¨linii obrany¨,která se opírala o řeku Opavu,tekoucí severně od tvrze.
Tato tvrz má také PS (MO-S40),který měl ovšem veškerou výzbroj pod pancířem (jen zvony a kopule).Hlavní úkol tohoto srubu byl navádět palbu tvrzového dělostřelectva na západ.
(především DS MO-S39)
Důvod proč se tento objekt označuje jako pěchotní (teda jsem tak nějak vydedukoval....)je jeho vyzbrojení dvěma TK vz 37 ,které byly umístěny ve dvou kopulích a palbou prostřelovaly pod ním vedoucí silnici(Smolkov-Hrabyně).Palba hlavních zbraní tohoto srubu navazovala jen na jeden objekt vz 37 (umístěným na opačné straně silnice),který již nenavazoval na žádné stále opevnění.Jinak by pravděpodobně spadal spíše do kategorie: tvrzová dělostřelecká pozorovatelna(TDP).TDP byla realizována jen v jednom případě a to opět tvrz Smolkov(MO-S42) z důvodu umístění tvrze za obranou linii.U jiných tvrzí se dělostřelectvo navádělo z pěchotních srubů ,které byly vybaveny pozorovacím zvonem(např.N-S73.T-S73)Pokud se potřebný výhled nacházel dále od tvrze tak se stavěly (měly stavět) izolované pozorovatelny (např.K-S 12b) které nebyly napojeny na podzemí tvrze.
Pokud jsem příliš odbočli od tématu tak se omlouvám.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Lord »

kik píše:Pokud se nepletu, jedna otocna vez mela byt soucasti i pevnosti Hanicka.
Obrázek
Tady máš pro ní vybetonovaný objekt R-H-S 78 tvrze Hanička, než "zašpuntovali" šachtu.

Obrázek
Model K-S 22 "Horymír" tvrze Bouda.
Smyk píše:Dělostřelecká věž byla (měla být) součástí každé tvrze. Stejně jako vchodový objekt. Jinými objekty byly tvrze doplňovány podle potřeby v daném místě... dělostřelecké sruby, minometná věž a pozorovatelny...
Přesně tak, Smyk to už v podstatě napsal. Dělostřelecké sruby byly skoro také standardem fortů, myslím, že nebyl plánován jen u tvrze Bouda, a Milotický vrch (též Hohnberg), který byl však nakonec zrušen a místo otočné věže RO, měly fort nahradit dva izolované dělostřelecké sruby u Horních Životic.
Co se týče pozorovatelen dodám fotky a popis pro bližší pochopení celého systému řízení tvrzového dělostřelectva, podobu objektů, vzájemné krycí a křížové palby, apod.

MO-S-40 "Nad silnicí" chránil blízké okolí tvrze Smolkov (hlavně dělostřeleckého srubu) a zároveň zajišťoval pozorování pro vedení palby. Byl vyzbrojen dvěma těžkými kulomety vz.37 a jedním lehkým kulometem vz.26 v kopulích, dále jedním pozorovacím zvonem.

ObrázekObrázek

Objekt je až po stropnici zapuštěn v terénu. Po zaházení stropnice zeminou, kdy by "koukaly" jen zvon a kopule, by došlo k dobrému maskování objektu. Asi nejlepší dělostřelecká pozorovatelna z hlediska počtu kopulí a obrany.

ObrázekObrázekObrázekObrázek

Druhé místo má dle mého soudu K-S 23 „Teta“. Srub byl postaven na pravém křídle tvrze Bouda nedaleko objektu K-S 21 „Kazi“ (třetí náhled), který ho kryl, podobně jako "dělotoč Horymír".
Teta byla vyzbrojena kulometným dvojčetem vz.37 v pancéřové kopuli. Ochranu okolí objektu měl zajistit lehký kulomet vz.26 v pancéřovém zvonu. Třetím pancéřovým prvkem měl být pancéřový zvon pro dělostřelecké pozorování. Objekt neměl žádné zbraně pod betonem.

ObrázekObrázek

Dalším zajímavým objektem byl K-S 24 „Libuše“. Všimněte si stropnice s pancéřovými zvony a kopulí :shock: Dvojče kulometů v kopuli krylo sousední srub K-S 23 Teta. Netypické je použití standardního vchodu pro pěší na úrovni bojového patra, jako je tomu u izolovaných, tj. netvrzových objektů. Důvodem je určitá odlehlost objektu a uvažované uplatnění při výpadu pěchoty na povrch tvrze. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů a kopule.

ObrázekObrázekObrázek

Třetí místo mezi dělostřeleckými pozorovatelnami bych udělil třeba předsunuté pozorovatelně K-S 12b "Utržený" tvrze HŮRKA. Tato však byla izolovaná a s vlastní tvrzí nebyla spojená podzemím.

ObrázekObrázek

Výborně byla linie těžkého opevnění, včetně tvrzí naprojektována a postavena na Králicku. Kdo se chce pokochat uměním našich předků, tak právě tato oblast je ideální k návštěvě i k naštudování. Představuje fortifikační vrchol, troufám si říci, že skoro celosvětově!

Obrázek

Palebné vějíře tvrzí se měly vzájemně krýt a měly také postřelovat linii těžkého opevnění, předpolí, i týl. Orientační obrázek rozsahu "dělotočů" (berte 360 stupňů, mám jen u Boudy) a výseky vějířů dělostřeleckých srubů tvrzí.

Obrázek

Vzor pro věž RO ...fotografie francouzských věží pro Le canon obusier de 75 mm modéle 1932 R. Je možno vidět, že celé ovládání věže i zbraně bylo "luxusní" pomocí motorků, převodovek, kladek, apod. V případě selhání automatiky byl možný ještě ruční pohon a ovládání zařízení.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od O. Filip »

Kromě celkem solidních popisů mechanismů věže je patrné, že autor nemá o problematice opevnění a otočných věží žádné hlubší znalosti a nezná terminologii.

- meziválečné dělostřelecké tvrze nelze v žádném případě nazývat "forty". Forty jsou hlavní komponenty předcházejícího pevnostního systému, budovaného do 1. světové války. Na našem území se permanentní forty vyskytují pouze kolem Olomouce.

- tvrzení o tom, že dělostřelecké otočné věže byly osazeny pouze ve Francii a Belgii dává smysl pouze v případě, že se budeme bavit výhradně o kategorii „nově vyrobené věže, osazené v meziválečném období“. Na začátku druhé světové války byly starší dělostřelecké věže v aktivní službě v mnoha státech, v případě Švédska dokonce v nově postavených objektech. Před 1. světovou válkou bylo osazeno přes 1000 kusů věží ve více než deseti dalších zemích (a jen pro úplnost - po druhé světové válce zhruba stovka věží ve Švýcarsku, Norsku a Švédsku). V Belgii mimochodem nebyly věže osazeny jen na Battice a Eben Emaelu, jak uvádí autor, ale ve všech čtyřech moderních dělostřeleckých tvrzích a kromě toho desítky modernizovaných věží na fortech v Lutychu a Namuru.

- věta o tom, že se otočné kulometné věže „nahrazovaly linií pěchotních srubů nebo řopíků“ je zcela nepochopitelná. Pěchotní srub je objekt, v němž byla každá věž osazena. Pokud se dá hovořit o „nahrazování“, tak tam, kde by se dalo uvažovat o věžích, mohly palebné úkoly zčásti převzít pancéřové kopule pro čelní a kosé palby, samozřejmě s menší efektivitou. Poněkud mě překvapuje, že autor o těchto věžích bez nějakého úvodu píše v článku o jiném tématu. Vůbec není pravdou, že by bylo upuštěno od použití těchto věží na jiných úsecích, než MO a K. Bylo pouze upuštěno od záměru osazovat je do samostatných objektů a nadále měly být používány pouze v dělostřeleckých tvrzích, kde měly vyšší šanci na přežití.

- výzbroj otočné věže československého opevnění netvořily „těžké“ minomety. Projekt věže s 9 cm minomety (což jistě nejsou těžké zbraně) byl zavržen a bylo rozhodnuto umístit dva 12 cm minomety do pevně zabudované kopule (autor volně střídá pojmy věž, nevýsuvná věž, kopule). Takto koncipované minometné kopule pak dle našeho vzoru masově zavedlo Švýcarsko.

- tvrzení o tom, že s věžemi nebyly u výrobce žádné zkušenosti, je mylné. Škoda Plzeň vyrobila před 1. světovou válkou stovky otočných věží a její nejmodernější typ M.2 byl výsuvný, a to za pomoci podobného mechanismu, jako věže RO (zatímco francouzské věže měly mechanismus zcela odlišný).
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Lord »

Filipe, na úvod a pak se vyjadřuji k jednotlivým bodům, psal jsem to asi hodinu, počítám, že na tom stejně něco najdeš :rotuj:
Áa, terminologie, připadám si jak na vysoký škole u zkoušky. Termín fort jsem použil takříkajíc lidově, aglofonně, abych nemusel furt psát tvrz, ve smyslu pevnost, atd., ale koukám, že jsem těžce narazil. Ještě, že jsem nenapsal, že šlo o Benešovu linii :-?
O. Filip píše:- tvrzení o tom, že dělostřelecké otočné věže byly osazeny pouze ve Francii a Belgii dává smysl pouze v případě, že se budeme bavit výhradně o kategorii „nově vyrobené věže, osazené v meziválečném období“.
Ano, tak jsem to samozřejmě myslel :wink:
- Co se týče "osazení" jinde... tak píšu o určité složitosti, tedy nejen otočná, ale současně i výsuvná věž. Vámi udávané zahraniční věže jsou asi jen otočné, ale ne výsuvné. Ten odkaz uvádí, že první baterie byla ve Švédsku uvedena do provozu až v roce 1962. Co se týče dalších tvrzí v Belgii souhlas (sic jich není moc dochovaných), ale ostatní státy, myslím, že obdobně složitý prvek - mám na mysli výsuvnost, otočnost, elektrické i ruční ovládání, nemohlo být na takové úrovni, ale možná se pletu.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kulometná věž "OR"
O. Filip píše:- věta o tom, že se otočné kulometné věže „nahrazovaly linií pěchotních srubů nebo řopíků“ je zcela nepochopitelná... Poněkud mě překvapuje, že autor o těchto věžích bez nějakého úvodu píše v článku o jiném tématu. Vůbec není pravdou, že by bylo upuštěno od použití těchto věží na jiných úsecích, než MO a K. Bylo pouze upuštěno od záměru osazovat je do samostatných objektů a nadále měly být používány pouze v dělostřeleckých tvrzích, kde měly vyšší šanci na přežití.
- Ke kulometným otočným věžím "OR" jsem nesehnal dostatek informací, a tak by to nebylo na samostatné téma. Začlenil jsem je do článku, podobně jako minometné věže - kopule kvůli určité zajímavosti, co se týče otočných (pohyblivých) pancéřových prvků na našem opevnění.
Píšu, že později vzhledem k finanční a technické náročnosti bylo od nich upuštěno a v linii nahrazeno sruby či (dočasně) řopíky. Ty jsi to napsal myslím obráceně, jako že věže nahrazovaly, zatímco to bylo časově možná naopak. Pokud měly být nadále osazovány v objektech dělostřeleckých tvrzí, tak bych chtěl vyjmenovat v kterých, skutečně v každé?

Správněji se tedy mělo asi napsat... předsunutá postavení kulometných věží nahradily pěchotní sruby, zatímco s "OR" se nadále počítalo na některých objektech projektovaných tvrzí.

Například T-S 72 tvrze Stachelberg měl být původně vyzbrojen smíšenou zbraní L1 a kulometným dvojčetem, jenž měly pálit směrem k objektu T-S 71. Objekt byl původně uvažován jako oboustranný, ale později byla levá střelecká místnost nahrazena kulometnou věží.
Zdroj: bunkry.cz
Takže zde je popsán tento postup. K problematice uvítám další postřehy, zřejmě nebylo moje vyjádření přesné. Zájemcům bych doporučil literaturu - Těžké opevnění Odra - Krkonoše: Tvrzové objekty, otočná kulometná věž "OR", Díl 4.

ObrázekObrázek

Pozn. Kdyby jsme chtěli být puntičkáři, tak náčrtek T-S 72 zobrazuje spíše dělostřeleckou věž RO než kulometnou věž OR. Ta vypadala správně jako fotka vedle. Nebyla výsuvná, ale pouze otočná.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Minometná věž či kopule
O. Filip píše:- výzbroj otočné věže československého opevnění netvořily „těžké“ minomety. Projekt věže s 9 cm minomety (což jistě nejsou těžké zbraně) byl zavržen a bylo rozhodnuto umístit dva 12 cm minomety do pevně zabudované kopule (autor volně střídá pojmy věž, nevýsuvná věž, kopule).
Abych to více objasnil i neznalému čtenáři pro orientaci v tématu, tak cituji: Původní projekty počítaly v rámci československého opevnění budovaného před druhou světovou válkou v letech 1935–1938 s minometnou otočnou a výsuvnou věží, která měla být paralelou k dělostřelecké otočné a výsuvné věži... Výkres z 22. ledna 1938 zobrazuje zcela přepracovaný projekt již pouze otočné věže bez vysouvacího mechanismu. Následují další dva výkresy upravené konstrukce otočné minometné věže z 2. února a 1. března 1938...

Obrázek

Nový 12cm polní minomet zaujmul vojenskou správu, že projektanti ŘOPu začali zpracovávat nové projekty.

Bližší vysvětlení minometná kopule na wiki nebo http://cs.wikipedia.org/wiki/T-St-S_80

Pokud k tomu můžu dodat vlastní názor, tak jen otočné řešení u minometných či kulometných věží mi přijde nakonec z hlediska možnosti vést palbu i za nepřátelského ostřelování jako vhodnější. Z hlediska ochrany to bude asi horší. Minometná kopule je pak možná vůbec ideální řešení bez pochyblivých prvků, krom lafetace zbraně uvnitř, které by se mohly nepřátelskou palbou zkřivit, "zaseknout", apod.

- Např. Babí mělo mít minometné sruby. 12 cm minomety mi už přišli relativně "těžší" než 9 cm, ale měl jsem napsat spíše "výkonnější" minomety B12. Asi pojedu slovo po slovu a budu hledat :) Termíny volně nestřídám, možná to tak vypadá, ale nejdříve se uvažovalo o věžích a později byly nahrazeny kopulemi, což je snad v určeném odstavci dostatečně pochopitelné.

Obrázek

Např. u tvrze Dobrošov nebyl minometný srub N-S 77 "Kaplička" zadán, protože v létě 1938 došlo k zásadní změně v koncepci minometné výzbroje. Bylo rozhodnuto o 12 cm minometech umístěných v pancéřové kopuli.

Asi nejzajímavějším objektem tvrze Jírová hora je atypický minometný srub T-S 14, který měl mít ve stropě osazeny dvě (!) minometné kopule, z nichž každá měla být vyzbrojena 12cm minometným dvojčetem B12. Jednalo se o zcela atypické řešení, které bylo vynuceno četnými hluchými prostory v předpolí, na levém křídle a v týlu tvrze (dvě minometné kopule v jednom objektu měly být osazeny také do objektu T-S 50 na tvrzi Poustka).
Zdroj: bunkry.cz

Tímto považuji otázku minometů za objasněnou. Pokud v budoucnu dojde k další diskusi o této výzbroji, je možné udělat rozdělení vlákna.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Dělostřelecká věž - srovnání
O. Filip píše:- tvrzení o tom, že s věžemi nebyly u výrobce žádné zkušenosti, je mylné. Škoda Plzeň vyrobila před 1. světovou válkou stovky otočných věží a její nejmodernější typ M.2 byl výsuvný, a to za pomoci podobného mechanismu, jako věže RO (zatímco francouzské věže měly mechanismus zcela odlišný).
- Dobrý postřeh je, že Škodovka měla zkušenosti s výsuvnými věžemi, že už něco podobného vyrobila před první světovou válkou, jsem netušil. Vím, že zbrojovka vyráběla kdysi pro Rakousko-Uhersko, známá je věž M.80 pro moždíř ráže 15 cm. Je vidět, že oponuje znalec, ale v některých v ohledech my přijde kritika přehnaná, zatímco samozřejmě vítám určité doplnění a upřesnění. A o tom diskuse je. Hlubší znalosti o opevnění či výzbroji přivítám, ale nebylo mým cílem jít tvrz po tvrzi. Uvedl jsem přinejmenším některé objekty, které už byly postaveny, a další, které byly zatím na papíře a docházelo k určitým změnám, nyní v tomto příspěvku. O tom typu M.2 jsem nevěděl.

Co se týče srovnání francouzské a naše dělostřelecké věže, tak mechanismus (princip) byl odlišný hlavně ve vysunování. Francouzi to řešili přes páku, u škodováckého projektu je vidět v tomto aspektu originalitu. Netroufám si posoudit, který návrh byl celkově povedenější. Francouzský byl zdá se prostorově náročnější, ale k mechanismům, k servisu a případným opravám byl dobrý přístup. Lepší snad i z hlediska přemožení odporu a robustnosti. Český design je kompaktnější, vše je v jedné šachtě. Na druhou stranu měla mít věž lepší výzbroj.

Téma by šlo dále rozvíjet a srovnat třeba s belgickými pohyblivými pancéřovými prvky, případně jinými, ale možná se k tomu najde někdo povolanější. Pro příklad by šla vzít třeba věž Battice B IV, kterou považuji za "modernější". Na českém (tedy ne tak docela), možná i zahraničním internetu není příliš detailních informací.

Pro zájemce zde popis bojové činnosti Le fort de Aubin-Neufchateau.

ObrázekObrázekObrázek
Všimněte si zajímavé betonové ochrany pozorovacího zvonu.
Battice na wikimapia

Čtyři moderní dělostřelecké tvrze umístěné v oblouku před Lutychem proti Německu - Eben-Emael, Aubin-Neufchateau, Battice a Trancémont (od severu k jihu). Představují zajímavý mezistupeň mezi starším fortovým systémem a moderní rozprostřenou tvrzí.

Obrázek

Věž byla vysouvána elektricky, nouzově i ručně, pomocí páky, byla tak vyvíjena větší síla a věž mohla být vysunuta i například po zasypání zeminou nebo částečném zablokování. Na druhou stranu trvalo vysunutí o něco déle - 16 sekund. Pro každou věž byla uskladněna i náhradní páka protizávaží.


Tímto zdravím četaře Hrada!
http://www.fronta.cz/zbrane-belgickeho-opevneni
http://zapisnik.fortif.net/?p=648202

Jak víte, popisuji témata spíše komplexněji, ale někdy nejdu "až do posledního šroubku", taky sleduji praktickou bojovou činnost. Tedy dodám, že výsuvná věž pevnosti Battice se 75mm děly, které měly dosah 11 km, nedokázala v roce 1940 zasáhnout všechna hluchá místa. Pevnosti chybělo 360° minometné palby. Opět se ukázala "vynalézavost" Němců, kteří umístili své 88mm kanóny obratně do "mrtvých úhlů" věží.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od O. Filip »

Trochu lituji, že konverzace tímto způsobem většinou vypadá konfliktněji, než je to myšleno, ale hurá do toho a autor to teď ode mě schytá za všechny :-)

Takže …. já netvrdím, že má autor znát různé ty zahraniční speciality. K reakci mě vyprovokovala především neznalost terminologie a souvislostí. Tak nějak mi vadí, že si nikdo nedovolí napsat na „palbu“ nebo jiný server o bitevní lodi Bismarck, že je to letadlová loď, nebo tvrdit o tanku Tiger, že je to samohybné dělo, ale o pevnostech si kdekdo myslí, že jim rozumí. K tomu přistupuje celková zmatenost pasáží, které se netýkají přímo konstrukce věže.

V reakci na moje připomínky nemá autor v ničem pravdu. Že něco nějak myslel, ale do článku to tak nenapsal, nebo to napsat chtěl, ale nepovedlo se mu zformulovat kloudnou větu, to se počítat nedá. K některým poznámkám:

1. Většina věží před rokem 1914 je jen otočná, mnoho jich ale bylo i výsuvných. Výsuvné dělostřelecké věže se vyskytovaly konkrétně v Německu, Rakousko-Uhersku, Francii, Dánsku, Nizozemsku, Rumunsku, Švýcarsku, Brazílii a Belgii. Menší věže byly konstrukčně poměrně jednoduché, ale například francouzské věže Galopin pro 15 cm kanón byly naopak extrémně složité.

2. Mnou odkazovaný článek popisuje tři různé baterie z roku 1939, 1962 a 1978. Myslím, že je jasné, o které z nich jsem zmiňoval v souvislosti se švédskou výstavbou objektů pro věže začátkem druhé světové války.

3. Přiznám se, že pasáži o kulometných věžích v původním článku ani v reakci prostě nerozumím. Co je to za opravu: „předsunutá postavení kulometných věží nahradily pěchotní sruby “. Věž je zbraňový systém, instalovaný vždy a pouze v pěchotním srubu. Tudíž ji mohly nahradit jiné zbraně, ne pěchotní sruby To je jako napsat, že tankové kanóny nějakého typu byly moc drahé a tak byly nahrazeny tanky. Nahrazení určité zbraně v jednotlivém srubu věží během projektování jeho variant absolutně nesouvisí s údajným „pozdějším upuštění od použití věží z finančních důvodů a jejich nahrazování sruby a řopíky“.

4. Náčrtek T-S 72 nezobrazuje „spíše dělostřeleckou věž RO než kulometnou věž OR“. Je to rekonstrukce objektu v podobě, jakou měl mít s původně uvažovanou výsuvnou kulometnou věží. Stačilo by si přečíst popisku na stránce, kam autor sám odkazuje.

5. U minometných kopulí je opět problém v tom, že to autor sice možná nějak myslel, ale ve výsledku plete páté přes deváté.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Lord »

Nebýt toho úvodu napsaného kurzívou, tak nevím co si myslet. Přesto elektronická komunikace vyznívá, tak jak vyznívá, takže musím reagovat podobně, leč vím, kdo znalostně tahá za delší špagát. Na Palbě se toho muselo strpět už hodně, a předesílám, že toto není "klub hvězd". Filipe, máš prostě svůj mustr, terminologii, a co do toho nezapadá, tak je špatně. Bunkrologové jsou považováni tak trochu za podívíny. Krom kritiky zase nic moc, co by se člověk pozitivního či hodnotného dozvěděl. Palba se celkově nesnažila vyloženě mluvit na akademické úrovni, či psát jen v termínech, kterým budou zase rozumět, jen stejně "postižení". Původně vznikla jako diskusní fórum, postupně se level zvedal, ale nechceme to tady zase úplně umrtvit, že budeme bazírovat vyloženě na "maličkostech".

Přesto ještě reakce k bodu 1, budu věřit, i když kromě textu nic nevidím. Francouzské, že byly složité v tom nejsme ve sporu.

Bod 2, odkazovaný článek se "těžko čte", protože asi nejsem na "dostatečné úrovni". A možná bych mohl i napsat, že se v něm motá páté přes deváté, i když samozřejmě po obsahové stránce se můžeme dozvědět v jedné kapitole vše od vývoje, muzeum, cestování, až po sešrotování. Ocenit jdou asi nejvíce popisky fotek. A pak poznámkový aparát. Počítám, že je to psané pro lidi, kteří si hned zejtra vemou čemodan a vyrází do Švédska.

Bod 3, pozná se "akademik", asi nemá smysl dále řešit.

Bod 4, typická ukázka arogance, ano u popisku je napsáno, že objekt je ještě s výsuvnou věží, ale v textu se píše o věži "OR". Ačkoliv jsem deklaroval, že o vývoji této věže moc nevím, myslel jsem si, že byla od začátku projektovaná jen jako otočná.

Bod 5, většinou to jsou citace, pro ozřejmění vývoje, popravdě nevím co ty na tom vadí, asi nudle z nosu.

Prosil bych o návrat k věcnější diskusi, bez prokládání invektivy. Ostatně sám si myslíš, že ti do řemesla fušuje amatér, český internet je v tomto ohledu asi malý hřiště. My máme svůj širší web, ty máš svůj specializovaný web. My zde, ale máme živo a ty skoro mrtvo, nic ve zlém 8-)
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Výsuvná otočná věž RO

Příspěvek od Zemakt »

Po válce bylo v úmyslu věž využít v prostoru cvičného tábora „Císařský les" ve VVT Kynžvart. Věž měla být zasazena do celkové koncepce obrany západních Čech a navíc měly být využity k výcviku, včetně ostrých střeleb. Nakonec byla stavba vzhledem ke kritickým připomínkám odložena a po roce 1951 zcela zrušena.
Jednalo se o VVT Prameny, který svojí rozlohou dominoval dnešní centrální části Slavkovského lesa (tehdy ještě Císařského). Vojenský výcvikový tábor (v dnešní terminologii vojenský újezd), nebyl plánován jen k vševojskového výcviku, ale také jako strategický nástupní prostor proti potenciálnímu útoku západních imperialistů. Svojí kapacitou mohl pojmout nemalé množství jednotek, které díky jeho výhodné poloze, v podstatě klínu, mohly včasně reagovat na útoky vedené údolím Ohře, nebo přes chebsko-domažlický příkop (Tachovskou brázdu). Současně v místním lesním masivu by byly dobře maskované. Ne nevýznamná paralela s německými jednotkami na konci druhé sv. války čelícími americkému náporu na tehdejší bývalou čs.-německou hranici. Zejména proti těmto směrům pak měla právě působit palba z věže RO. V rámci úvah se přetrásaly čtyři možná stanoviště s níže na mapě znázorněnými palebnými 360 stupňovými obstřely:

RO Císařský les.png
Na výběru vhodné lokality se podílelo jak velitelství ženijního vojska (návrh: OR-1, kóta Kozák 737 nad Smrkovcem, RO-2 na Paseckém vrchu 743 u Kostelní Břízy a RO-3 Letná 600 nad Březovou a pod Lobzy), tak i velitelství dělostřelectva (kóta u Tří křížů 817, po Kladské asi nejprofláknutější místo dnešního Slavkovského lesa).
Nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo. Ostatně ani VVT Prameny tento záměr dlouho nepřežil. Na pozadí tehdejších reálií nemohlo MO "uranové loby" Jáchymovských dolů příliš konkurovat, načež VVT přestěhovalo na nedaleký Doupov. Oblast dnešního újezdu Hradiště následně postihla pohroma, která pár let před tím zlikvidovala většinu obcí a měst situovaných v Císařském lese. Když valná část místních aglomerací byla destruována, zničena. A i ti noví, čerství obyvatelé byli taktéž vystěhováni a přesídleni.

Paradoxně ani Jáchymovské doly se ve Slavkovském lese dlouho neohřály, neboť v polovině padesátých let byla těžba uranu ukončena. Suma sumárum, to vše byly základní východiska vedoucí k pozdějšímu vzniku CHKO Slavkovský les. Inu, všechno zlé, je k něčemu dobré.

Více se zdá nalézt zde:
https://www.antikvariat-benes.cz/detail ... icich-hor/
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Zamčeno

Zpět na „čs. opevnění“