XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 127.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 127.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 127.

Kanadsko-polsko-britská Operace TRACTABLE, která probíhala od 14. srpna

Obrázek

do 16. srpna 1944, když 16. srpna odpoledne a do večera Kanaďané město Falaise dobyli.

Operace TRACTABLE.
Prakticky ve stejný den, 14. srpna 1944, kdy generál Bradley dal povel svým sborům ( polovině 15. as, 20. as a nově vzniklému 12. as), aby na široké frontě zaútočily ve směru k řece Sieně, zareagovala i "Montyho" 21. Skupina armád. ( Kanadská 1. A a britská 2. A).
Nejprve kanadské jednotky překročily, 14. srpna, v nové útočné Operaci TRACTABLE, a to za bojů, řeku Laison. Během násilného přechodu řeky Laison kanadské oddíly použily kouřové clony, aby zcela oslepily německé protitankové kanóny. Kanadské tanky útočily v sevřených řadách s přívěsy, ve kterých si vezly pěchotu. Celý útok měl silnou leteckou podporu, která Kanaďanům dopomohla, že se přiblížili až 5 km k městu Falaise.
V těžkém kopcovitém terénu Suisse Normande, v té samé době, obtížně a velice pomalu útočila, vedle Kanaďanů, ve směru na jihovýchod, i britská 2. A. Společnou útočnou operací vytvářeli okolo Falaise - Falaise Pocket - Falaiskou kapsu. Dobýt město Falaise, podle původního záměru, měla britská 2. A, která se k městu, za těžkých bojů, blížila ze západu od Thury Harcourt. Jak jsem již ale naznačil, Britové měli před sebou naprosto těžký a špatně přístupný horský terén, který se podařilo Němcům dobře opevnit. V tu dobu se však kanadskému 2. as, který postupoval k vesnici Trun, podařilo jihovýchodně od Falaise postoupit dostatečně daleko a vytvořil si tak výhodné postavení k dalšímu útoku. Původní rozkaz o dobytí města Falaise Brity byl změněn. Bylo rozhodnuto, že Falaise dobudou Kanaďané. Již 16. srpna dosáhli Kanaďané předměstí Falaise. Ještě ten den do večera Kanaďané město Falais dobyli.
Tady je nutno říci, že 16. srpna byla stále ještě německá 7. A západně od řeky Orne. A také je nutné říci, že teprve 17. srpna Adolf Hitler schválil stahování na novou obrannou linii na východním břehu řeky Orne, ale to již bylo samozřejmě pozdě.
Když Kanaďané 16. srpna vstupovali do Falaise, čekala je přímo "spoušť". Město bylo zcela zdevastováno bombardováním a dělostřelbou. Falaise v těch momentech připomínalo jen naprostou hromadu trosek, o čemž svědčilo i vyjádření řidičů buldozerů, kteří byli nasazeni, aby uvolnili hlavní komunikace.
Většina z nich prohlašovala, že prostě měli problém, aby zjistili kudy vůbec ty hlavní komunikace vedou.

Až když Kanaďané dobyli město Falaise, navrhl Montgomery Bradleymu, aby únikový koridor z Falaiské kapsy uzavřely od jihu americké jednotky, když Kanaďané je uzavírali od severu. Linií dotyku se měla stát vesnice Trun a Chambois severozápadně od Argentanu.
Jenomže platilo - "Pozdě Bycha honit".

Obrázek


Falaise Pocket - Falaiská kapsa od 17. srpna 1944 do 21. srpna 1944.
Totiž když Bradley chtěl nařídit Pattonovi, aby zaútočil a obsadil Chambois, nastal problém!
Generál Haislip a jeho jedna polovina 15. as už opustili před dvěma dny Argentan a mířili k městu Dreux - k řece Sieně. V místech směrem k Chambois v té době už nebyl žádný vysoký generál, který by měl pravomoci velitele sboru a mohl připravit útočnou operaci. Patton přesto zareagoval a zřídil provizorní velitelství sboru, do jehož čela vyslal svého náčelníka štábu generálmajora Gaffeyho. Generál Gaffey byl již pozdě večer 16. srpna připraven, že bude zahajovat útok, ke kterému celý den posílal jednotky. Jenomže zasáhli vyšší velitelé, zde konkrétně Bradley, který aniž o tom Patton věděl, rozhodl. Rozhodl, že velitel americké 1. A generálporučík Hodges, přemístil 5. as generálmajora Gerowa od Tinchebray na východ s rozkazem, že generál Gerow bude řídit všechny operace amerických vojsk na jižní straně koridoru Falaiské kapsy. Generál Gerow byl u Argentanu již 17. srpna brzo ráno. Zrušil nařízený útok generála Gaffeyho, když mu řekl, že před útokem se musí vyčkat až dorazí sborové dělostřelectvo amerického 5. as.
Špatná a nedostatečná, místy protismyslná, koordinace útoku Američanů od jihu Falaiské kapsy pro Němce znamenala drahocenné hodiny. A Němci nezaháleli. Přemístili na jih tankové jednotky Eberbachovy tankové skupiny( Tanková skupina Eberbach) a nejprve útokem skoro vytlačily jednotky amerického 15. as z postavení na hřebenech u vesnice St. Léonard. Američané odtud ovládali údolí řeky Dives. Údolí, kterým se za několik hodin začali valit unikající Němci. Američanům se ještě podařilo několika útoky hřebeny v St. Léonard udržet. (Informace jsem pro popis situace čerpal z Nigel de Lee - Průlom a také z Miloš Hubáček - Invaze).
Jak uvádějí historičtí autoři, a nejen v závorce uvedení, byl 15. srpen 1944 v Hitlerově Hlavním stanu nazván - "Černý den".
Černým dnem byl 15. srpen nazván z těchto důvodů:

1) Toho dne chybělo již jen několik hodin, aby Němci ztratili město Falaise (jak víme stalo se tak 16. srpna).

2) Německý 84. as (LXXXIV. as) byl britským 1. as, který bojoval v rámci kanadské 1. A, tlačen za řeku Dives.

3) Německý 1. ts SS, který bránil Falaise byl zcela vyčerpán, německá 85. pd byla téměř zcela zničena, 12. td SS měla jen 15 tanků. Německému 74. as (LXXIV. as), který se bránil poblíž Conde zbývalo jen málo munice a bez dodávky střeliva nemohl svá postavení udržet. Dělostřelecké baterie 88 mm děl z III. protiletadlového sboru musely střílet proti letadlům a nemohly nijak zvlášť pomáhat pozemním jednotkám.

4) Tanková skupina Eberbach se vyčerpala (právě i útoky proti hřebenům u vesnice u St. Léonard) a nebyla schopna žádného rozsáhlého protiútoku proti Američanům u Alenconu a Argentanu. Naopak, musela se úporně bránit útokům amerických jednotek.

5) Dne 15. srpna 1944, v ten "Černý den", provedli Spojenci "Operaci DRAGOON" (původně se jmenovala Operace ANVIL).

6) Zmizel Kluge.


K tomu za 5) - k datu 15. srpna 1944 patří jednoznačně - "Operace DRAGOON" - jenomže my se zabýváme Falaiskou kapsou a tak si zde o "Operaci DRAGOON" řekněme jen ta základní fakta, neboť jí bude věnováno několik samostatných článků pod názvem:
10) Spojenecká "Operace ANVIL" - "Operace DRAGOON" - vylodění na jihu Francie.
Viz zde v Úvodu v Osnově:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236

Já zde u "Černého dne" jen ocituji, co o "Operaci DRAGOON" ke dni 15. srpna, napsal, krátce a výstižně, Miloš Hubáček v knize Invaze. Cituji:

"Po těžkém leteckém bombardování a ostřelování lodními děly (na operaci se podílelo 6 bitevních a 4 letadlové lodi, 21 křižníků a asi 100 torpédoborců) a po vysazení americké 1. prozatímní letecké výsadkové divize (jejíž součástí byla britská 2. samostatná výsadková brigáda) se v 8 hodin ráno začaly vyloďovat tři americké pěší divize, 'Bojové velitelství francouzské tankové divize' a jednotky kanadsko-amerických a francouzských Commandos. Podle záměru Spojeneckého nejvyššího velení (SHAEF) mělo být v rámci 'Operace DRAGOON' vyloděno celkem 10 divizí, které pod velením amerického generálporučíka Alexandera M. Patche (americká 7. A) budou po obsazení Toulonu a Marseilles postupovat na sever ke Grenoblu a k údolí řeky Rhóny. Po vyhnání Němců z jižní Francie se spojí s armádami generála Eisenhowera, pod jehož velení současně přejdou."

Potud tedy citace a nyní se vraťme zpět do OKW k Hitlerovi a jeho "Černému dni". Tam vidíme, že jsem u bodu za 6) napsal - Zmizel Kluge ... Řekněme si tedy:

6) Zmizení polního maršála Klugeho dne 15. srpna 1944.

Ano ke všem pěti předchozím informacím (ad 1 až ad 5) prý s Hitlerem takřka nejvíc zamávala ad 6) - skutečnost, že se 15. srpna 1944 ztratil Vrchní velitel vojsk na Západě polní maršál Kluge!!!
V době kdy bylo nezbytně nutný vrchní velitel, v době, kdy za nějakým rozkazem okamžitě následoval další rozkaz, v době, kdy bylo neustále třeba o něčem zásadním rozhodovat. V době, kdy probíhaly události okolo Falaiské kapsy - v době, kdy bylo třeba zachránit obkličovaná německá vojska u Falaise - zmizel Vrchní velitel. Co se stalo?
Polní maršál Kluge odjel v 5 hodin 50 minut 15. srpna ráno na velitelství německé 5. TA generála Dietricha a pak na poradu s veliteli 7. A Hausserem a velitelem Tankové skupiny Eberbach. A právě od této chvíle zmizel. Všechny dostupné složky se snažily Klugeho sehnat a to samozřejmě i radisté. Nic.
V té době se Hitler mimo jiné dozvěděl, že guvernér Francie generál Stüpnagel se otevřeně přidal na stranu vzbouřenců, kteří na něho 20. července spáchali atentát. Byla to poslední kapka, která zasáhla Hitlera a od té chvíle věřil, že v atentátu má prsty i Kluge. Začaly se rojit úvahy a myšlenky, že Kluge odjel jednat se spojeneckými veliteli o kapitulaci. Hitler čekal jen do večera 15. srpna a pak nařídil veliteli 7. A generálu SS Hausserovi, aby dočasně převzal funkci - Vrchní velitel německých vojsk na Západě.
Hned prvním rozkazem Hausserovi přikazoval, aby okamžitě napadl Američany u Sées. K útoku měl použít Tankovou skupinu Eberbach a také 81. as (LXXXI. as), když právě 81. as byl nedávno přemístěn do Normandie od 15. A z Calais.
Ještě večer povolal Hitler do OKW polního maršála Waltera Modela a Alberta Kesselringa, se kterými se chtěl dohodnout o nástupci za polního maršála Klugeho.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 127.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 128.

Polní maršál Kluge "se sám našel" hned další den, tedy 16. srpna 1944. Hitlerovi bylo oznámeno oč šlo. Celou maršálovu "anabázi" popisuje historická literatura uvedená na konci článků, já zde použiji popis od Miloš Hubáček - Invaze, cituji:

"Následující den, 16. 8., bylo Hitlerovi hlášeno, že se Kluge objevil i s vysvětlením své nepřítomnosti. Jeho automobil byl napaden a poškozen spojeneckými letouny, byla vyřazena radiostanice a maršál strávil celý den v chaosu na přeplněných cestách. Po návratu na své velitelství Kluge zjistil, že Kanaďané jsou ve Falaise, britská 2. A v Condé a Flers, americká 1. A se přemisťuje od Domfrontu k Argentanu. Pattonovy čelní jednotky se blíží k Chartres a Orléansu. Okamžitě telefonoval Jodlovi a jasně mu řekl, že splnit Hitlerův rozkaz nařizující útok přes Argentan k Sées je vyloučeno. Všechny tanky, které má k dispozici, nestačí ani ke zvládnutí kritické situace na jižním křídle a v týlu Skupiny armád B, navíc jsou bez PHM. Radil, aby vojska, která se ocitla ve Falaiské kapse, byla okamžitě evakuována mezerou stále ještě existující mezi Falaise a Argentanem, každé váhání musí nevyhnutelně vyústit v katastrofu.
Odpoledne přišel Hitlerem podepsaný rozkaz nařizující Skupině armád B stažení od Argentanu za řeku Orne a poté za řeku Dives, kde se spojí s 81. as (LXXXI. as) rozmístěným kolem Gacé. Dále Hitler přikazoval rozhodným způsobem hájit Falaise.... Sotva Kluge začal provádět první opatření vyplývající z Hitlerova rozkazu, ke svému zděšení zjistil, že už není Vrchním velitelem na Západě. Večer 17. srpna se objevil na jeho velitelství polní maršál Model a překvapenému Klugemu sdělil, že s okamžitou platností přejímá velení a Kluge se má urychleně vrátit do Německa."

Tolik tedy Miloš Hubáček - Invaze.
A co bylo dál s Klugem?
Polní maršál Kluge "byl prostě voják"!
Rozkaz odjet do Berlína sice jako voják uposlechl, ale do Berlína nikdy nedojel! Věděl, co jsou "Lidové soudy v Berlíně"! Věděl, že se kruh okolo něho uzavřel! Znal pomstychtivost Hitlera a nacistické mašinérie, a protože byl voják, vše dobře uvážil. Zastavit Spojence v Normandii nedokázal a Hitler ho vinil z podílu na atentátu!!!
Mnohé prameny uvádějí 19. srpna, mnohé prameny uvádějí 18. srpna, se polní maršál Kluge někde na silnici poblíž Metz otrávil. Požil cyankáli - kyanid draselný!
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyanid_draseln%C3%BD

A nyní zpět na bojiště okolo Falaiské kapsy.
V době, kdy přišlo Hitlerovo schválení ke stažení vojsk z Falaiské kapsy, 16. srpna 1944 pozdě odpoledne, nacházelo se tam v obklíčení celkem sedm armádních sborů. Vzdálenost mezi oběma křídly obklíčení, mezi západním křídlem u Flers a Trunem na řece Dives na východě obklíčení - bylo ještě 65 km. Důstojníci štábu z Vrchního velitelství vojsk na Západě maršála Klugeho tehdy vypočítali, že bude trvat nejméně tři dny než se všechny německé divize dostanou za řeku Orne a ještě jeden den, než se dostanou za řeku Dives. Celý únikový manévr a s ním spojená záchrana německých vojsk z Falaiské kapsy, závisela jedině na tom, jestli se podaří udržet dostatečně široký únikový koridor na čáře Trun - S. Lambert - Chambois



Obrázek

( mapa únikového koridoru ve Falaiské kapse k 21. srpnu 1944).
Tenhle koridor musely německé obranné oddíly udržet nejméně 4 dny otevřený. Ale to nestačilo. Dietrich (5. TA) musel stejným způsobem a po stejnou dobu uhájit severní stranu a Tanková skupina Eberbach stranu jižní. Celý ústup měl na povel generál Hausser, velitel 7. A.
Bylo 17. srpna 1944, když generál Montgomery nařídil generálu Crerarovi, veliteli kanadské 1. A, aby zvýšil útočný tlak na německá vojska ze severu směrem na jih. Tenhle tlak Kanaďanů začal těžce ohrožovat ústup německých vojsk. Zároveň tlak Kanaďanů od severu vyvolal Klugeho rozkaz Hausserovi, veliteli ústupu z Falaiské kapsy, že musí být zkrácen čas na překročení řeky Orne, a to nejméně o den. S mimořádnými opatřeními to Hausser a jeho štáb dokázali, i když měli nedostatek PHM. Němci se museli vzdát některých těžkých zbraní. Na místě museli ponechat několik tanků a SHD, stejně jako i automobily s těžkými děly a ráno 18. srpna byly německé jednotky na východním břehu řeky Orne.
Den 18. srpna byl kritický a situace německých jednotek se rapidně zhoršovala. Ten den Kanaďané obsadili Trun a začali ohrožovat St. Lambert. Zároveň z jihu, směrem na Chambois útočil ten den americký 5. as.
Celou noc z 18. na 19. srpna 1944, co mělo kola a nohy na německé straně, se valilo úzkým koridorem kolem Chambois na východ.
Od západu, v týlu německých vojsk, překročila britská 2. A řeku Orne a byla již jen pár kilometrů od silnice Falaise - Argentan. Jestliže měla 16. srpna Falaiská kapsa - past na německé jednotky - rozměry 32 x 32 km, byla večer 19. srpna kapsa hluboká necelých 10 km a široká 11 km (10 x 11 km). Večer 19. srpna se Poláci, Američané a Kanaďané setkali v Chambois.
Ve Falaiské "kapse" se v té době nacházela dvě německá velitelství armád, čtyři velitelství sborů, zbytky deseti německých divizí a spousta samostatných skupin a pomocných jednotek. Prostor Falaiské kapsy byl pod neustálou dělostřeleckou palbou. Do Falaiské kapsy neustále nalétávala spojenecká letadla a bombardovala vše podezřelé a vše co se pohybovalo. Když se 19. srpna setmělo, dala se celá německá masa obklíčených jednotek do pohybu na východ. Bez ohledu na noční palbu, většinou pěšky, skrz hořící vesnice.


Obrázek


Na cestách lemovaných stovkami zničených tanků, aut a povozů. Mezi mrtvolami vojáků a koní. V explozích dělostřeleckých granátů, které to inferno osvětlovaly, se pohybovala masa "šílených německých vojáků", kteří se zoufale snažili dosáhnout a překročit řeku Dives.
Obraz o tom, jak strašná to byla noc z 19. na 20. srpna 1944, podal v dubnu 1946 velitel německé 2. td generál Heinrich von Lüttwitz (podkladem jsou zde Hubáček a Nigel de Lee - Průlom), cituji:

"Na cestě vedoucí z Bailleulu k St. Lambertu, kde byla shromážděna moje divize, leželo množství zastřelených koní a zničených vozidel, spolu s mrtvými vojáky na hromadách, které se stále zvětšovaly. Ten večer jsem obdržel rozkaz prorazit poblíž St. Lambertu. Nařídil jsem všem zbývajícím tankům (německé 2. td jich ze 120, s kterými přišla do Normandie, zůstalo jen 15) a dalším obrněným vozidlům vytvořit předvoj, za kterým jsme hodlali proniknout z Bailleulu k deset kilometrů vzdáleném St. Lambertu. Ale průzkum zjistil, že vzhledem k velkému množství zničených vozidel všude kolem nemohou naše tanky v noci projet. Museli jsme čekat na rozbřesk, mohli jsme vyrazit až ve čtyři hodiny ráno 20. srpna...
V sedm hodin zahájilo nepřátelské dělostřelectvo takovou kanonádu, jakou jsem nikdy předtím nezažil. U řeky Dives početné kolony vozidel vjely přímo do této strašlivé bouře, otáčely se zpět, v některých případech kroužily dokola, než byly zničeny a ještě víc zatarasily úzké cesty. Z hořících palivových nádrží se zvedaly sloupy kouře, explodovala munice, kolem pobíhali zdivočelí koně, někteří těžce poraněni. Žádná organizace už nebyla možná a jen pár mých tanků a něco pěchoty proniklo St. Lambertem. V poledne jsem se do vesnice dostal sám a z kostela jsem řídil evakuaci svých lidí.
Překročení mostu přes řeku Dives byla obzvlášť děsivá záležitost. Vojáci, koně, vozidla, to vše bylo ostřelováno při pokusu přejít most a padalo do řeky... Zformoval jsem malé skupiny mužů v čele s energickými důstojníky a nařídil jim pokračovat pěšky na severovýchod. V devět hodin večer jsem byl na druhé straně řeky i já.
Nepřátelská pěchota v tu dobu dosáhla St. Lambertu a Falaiská kapsa se uzavřela."

Tolik tedy velitel německé 2. td generál Heinrich von Lüttwitz, který nám vlastně popsal "Uličku smrti" - "Couloir de Mort", jak se jí pak až do dnešních dnů v historické literatuře říká.
Než se Němci v obklíčení vzdali, uběhly ještě tři dny. Teprve 22. srpna 1944 dostal německý II. ts SS rozkaz, že má všeobecně ustoupit k řece Seině.
Falais Pocket - Falaiská kapsa, definitivně završila zničení jednotek Wehrmachtu v Normandii.
Spojenecké jednotky pak zajaly 50 000 mužů. Odhadem bylo v oblasti Falaise zničeno 5 000 obrněných vozidel. Ve Falaiské kapse bylo napočítáno 10 000 mrtvých německých vojáků. Zajat byl jeden velitel sboru, dva velitelé divizí, padl velitel 326. pěší divize generálporučík Waechter, těžce zraněn byl velitel německé 7. A generál Hausser a velitelé 1. td SS a 363. pd.
Nebylo nikdy přesně spočítáno kolika Němcům se podařilo uniknout. V některých historických pramenech jsem nalezl čísla, že z Falaiské kapsy, bohužel, uniklo něco mezi 20ti až 40ti tisíci vojáky, kteří dál mohli střílet a bojovat. Jenom v "kapse" zanechali těžké zbraně, jako je dělostřelectvo, tanky a SHD, ale i další techniku. Generál Eberbach doplnil pro historii, cituji:

"Dokonce i množství zachráněných kulometů bylo zcela nevýznamné."

Historická literatura zaznamenala, že německá armáda v této kampani - Normandie - ztratila 400 000 vojáků a byla na všeobecném totálním ústupu směrem nejprve za Seinu a pak k Rýnu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 127.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 129.

Většina amerických historiků se shodla na závěru, že předčasné zastavení amerického 15. as ze 3. A generála Pattona, dne 13. srpna před Argentanem, byla velká a těžko pochopitelná taktická chyba. Zůstalo faktem, že i když Spojenci operací Falaiská kapsa získali velké vítězství, uniklo 20 až 40 tisíc německých vojáků z obklíčení. Tyto vojáky pak stačilo jen vyzbrojit, a jak říkají historici - "mohli dál zabíjet Brity a Američany".
Sám generál Bradley se taktickou chybu, v podobě zastavení amerického 15. as dne 13. srpna, snaží vysvětlit, když říká ve svých pamětech, cituji:

"I když Patton mohl přehradit úzké hrdlo koridoru, pochyboval jsem o jeho možnostech tuto linii udržet. Devatenáct německých divizí se snažilo uniknout. George (Patton) čtyřmi divizemi již blokoval tři významné únikové cesty přes Alencon, Sées a Argentan. Kdyby svoji linii protáhl až k Falaise, měla by délku 64 kilometry. Nepřítel ji mohl nejen prorazit, ale Pattonovy pozice rozdrtit. Dával jsem přednost solidnímu postavení u Argentanu, než zlomenému vazu u Falaise. Současně jsem se obával čelního kontaktu dvou proti sobě postupujících armád, k němuž by došlo, kdyby Patton pokračoval k Falaise. Každé takové setkání se stane nebezpečným a nekontrolovatelným manévrem, pokud podle připraveného plánu postupující vojska nezastaví na určené linii... Nicméně, zastavení Pattona u Argentanu jsem nekonzultoval s Montgomerym, bylo to výlučně moje rozhodnutí... I když připravené pozice nepřítele na cestě k Falaise byly nepochybně odolnější než ty, které my jsme překonávali cestou k Argentanu, kriticky jsem hodnotil Montgomeryho za jeho neúspěch uzavřít koridor včas. Když byl zastaven na falaiské cestě, mohl přesunout útok dál na východ a uzavřít past v Chambois- tak jak to udělal o týden později."

Tady je vidět osobnost Bradleyho, který byl svému okolí znám jako diplomat a "Člověk opatrný". I zde, ve svých pamětech, volil diplomatická a opatrná slova.
Úplně jinak reagoval plukovník Robert S. Allen, štábní důstojník v Pattonově 3. A, který ve své knize - Cesta k vítězství - žádnou diplomacii a opatrnost nepoužíval, když o stejném říká, cituji:

"Past byla připravena, zbývalo jen zmáčknout pero. 15. as měl Argentan za zády a několik hlídek hlásilo, že pronikly až k Falaise. Uzavřít 30 kilometrů mezi oběma městy tankovou přehradou bylo záležitostí jen několika hodin. Nepřítel ve zmatku ustupoval. Nebylo nic, co by tomu mohlo zabránit, kromě jediné výjimky - SHAEF (nejvyšší velitelství spojeneckých expedičních sil) a jeho vysoké politiky. Co nedokázali Němci, dokázal SHAEF. Americká 3. A byla zastavena, Pattonovi bylo nařízeno neobsazovat Falaise. SHAEF vysvětloval příkaz k zastavení tím, že falaiská oblast je hustě zaminována časovanými minami. Skutečným důvodem však byl Montgomeryho požadavek, že mezeru uzavře on. Žádal o to a bylo mu vyhověno, proto musel Patton zůstat stát. Montgomery dosáhl Falaise až za několik dnů. A mezera, kterou 15. as mohl uzavřít v několika hodinách, zůstala otevřena až do 20. srpna. Během té doby většina zaskočených německých tanků unikla, aby mohla znovu bojovat a zabíjet americké a britské vojáky na jiných bojištích."

Zde je nutno říci, že i když to byl generál Bradley, který za zastavení Pattona převzal odpovědnost, nebyla to tak zcela pravda. Většina amerických historiků, po zvážení pro a proti, totiž dává jednoznačnou odpovědnost za tuto taktickou chybu nejvyššímu veliteli spojeneckých vojsk v Evropě generálu Eisenhowerovi, který byl již v té době ve Francii a sledoval celý průběh bojů.
Nikdo jiný, ani Patton, ani Bradley neměli tu moc co Eisenhower.
Měl to být on, kdo měl zasáhnout, zvláště, když již předtím, jednoznačně počítal s uzavřením Falaiské kapsy, která byla již dávno - v první dekádě srpna - patrná na mapách. Vždyť již 9. srpna v dopise generálu Marshalovi, náčelníku amerických štábů, s variantou uzavřít Němce u Falais, počítal. Eisenhower tak neučinil a schválil Bradleyho rozhodnutí zastavit.
Až dlouho po válce, prakticky až ve svých pamětech a knihách o něm sepsaných, generál Eisenhower prohlašoval, že měl být tehdy koridor uzavřen a bitva, podle jeho názoru, měla skončit úplným zničením obklíčeného nepřítele....
(Podkladem jsou zde: Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY, Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM., Nigel de Lee - Průlom a Miloš Hubáček - INVAZE a další z Použité podklady).

Mezi 15. a 19. srpnem, tedy v době, kdy spojenecká vojska obkličovala Němce u Falais, likvidovaly tři americké sbory generála Pattona z jeho 3. A (12. as, 15. as a 20. as) německá vojska v jižních oblastech až k řece Loiře a na východ pak k Paříži a Orléansu

Obrázek


( pro přehled je zde mapa útočné činnosti Spojenců útočících z Normandie od 16. do 25. srpna 1944 okolo řeky Seiny a osvobozený jih k Loiře - Orleáns). Americký 12. as již 17. srpna obsadil Orléans a Patton mu přikázal, aby zatím svůj postup zastavil. V těch samých dnech Patton přikázal svému 20. as, aby dokončil obsazení Chartres. Těžké boje amerického 20. as u Chartres trvaly 3 dny, protože zde Američané museli z rozkazu omezit použití těžkého dělostřelectva. To aby nepoškodili slavnou katedrálu. Poté se měl 20. as vydat na sever k Dreux, kde měl vystřídat americký 15. as. Jakmile byl 15. as vystřídán, bylo mu nařízeno, aby zamířil k městu Mantes Gassicourtu na Seině, což bylo 50 kilometrů od Paříže. A skutečně, již 19. srpna 1944 americký 15. as město Mantes Gassicourt dosáhl. V městě Američané zjistili, že jej Němci opustili, a tak 15. as řeku Seinu okamžitě překročil. V tu samou dobu se k americkému 15. as připojil i americký 19. as z 1. A a oba americké sbory obsadily dolní tok Seiny od Mantes Gassicourtu až po významný dopravní uzel Elbeuf. Od tohoto významného dopravního uzlu, až po ústí řeky Seiny, byly již britské sbory z 21. Skupiny armád (z britské 2.A a kanadské 1. A), které postupovaly od Caen, tedy ze západu. V době těchto postupů rozkázal Patton svému 12. as a 20. as, aby postupovaly od Orléansu a Dreux k hornímu toku Seiny nad Paříží. Americký 20. as řeku Seinu překročil již 21. srpna u Melunu a Fontainebleau a o několik hodin později řeku překročil i marický 12. as u Troyes.
Když spojenecké sbory překračovaly řeku Seinu, muselo velení spojeneckých vojsk řešit zásadní rozhodnutí. Totiž v prvotních plánech se počítalo s tím, že až Američané a Britové dosáhnou řeky Seiny, budou všechny jednotky zastaveny v dosaženém prostoru ohraničeném Lamanšským průlivem, řekou Seinou a na jihu Loirou. Vojákům se mělo dostat odpočinku a Logistika se měla konsolidovat. Měla být vybudována silná zásobovací základna pro všechna spojenecká vojska v Evropě, která by měla odtud zásobovat jednotky při jejich budoucím postupu k německým hranicím - nejprve k Rýnu. Až by se otevřely bretaňské přístavy, a bylo nashromážděno dostatek zásob. Až by bylo vybudováno dostatek letišť, byla rekonstruovaná francouzská železniční síť, až by byly zajištěny všechny potřebné služby - měl být spuštěn útok na Německo.
Jenomže rychlá a svým způsobem drtivá porážka německých vojsk v Normandii všechny plány měnila.
Po dohodě s SHAEF generál Eisenhower rozhodl, že spojenecká vojska budou v útoku směrem na Rýn pokračovat bez přerušení. Cílem postupu Spojenců tedy již nebyla řeka Seina, ale prvním cílem se stal Rýn.

Ještě pár slov o dobytí Paříže v těchto místech - Dobytí Paříže bude věnován samostatný článek až po "Operaci DRAGOON".
Zde si tedy o Paříži řekněme, že původně Spojenci nechtěli Paříž dobývat frontálním útokem. Původní plán dobytí Paříže byl sestaven tak, že město bude obcházeno ze severu a jihu a takto obklíčená německá posádka v něm bude nějakou dobu ponechána v městě svému osudu. Totiž Eisenhower nechtěl dobývat velké město, jakým byla Paříž - obvod po obvodu - za cenu velkých ztrát svých vojáků a zároveň za cenu velkých ztrát civilního obyvatelstva. Jasné bylo, že jedním z důvodů obkličování města bylo i zamezit škodám na uměleckých památkách. Spojenecké i historické zápisy říkají, že si štábní důstojníci moc dobře uvědomovali i nesmírné problémy se zásobování města vším potřebným. Podle štábních důstojníků SHAEF vznikl odhad, že Paříž by potřebovala denně 4 000 tun zásob a to jen pro holé přežití, což v praxi znamenalo, že by Logistika spojeneckých jednotek dostávala náhle o 4 000 tun munice a PHM méně. To bylo pro další boj, bez potřebných úprav, nemožné. Dle některých historiků, prý Eisenhower také nechtěl při sestavování původních plánů řešit politiku - míchat se do složitých vnitřních poměrů Francouzů. Ale francouzští civilisté celý tento původní plán svou spontánností zcela změnili - "nedočkavě povstali" - o tom si řekneme více později.

Příště to bude nejprve dle Osnovy, viz zde:
10) Spojenecká "Operace ANVIL" - "Operace DRAGOON" - vylodění na jihu Francie.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236

(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Nigel de Lee - Průlom, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 129. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 129. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“