XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 139.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 139.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 139.

Byl to "tenhle panický úprk"( barvitě historiky popisovaný. Já jej též barvitě popíši až budu
Obrázek

, asi za 6 neděl, pokračovat ARNHEM 1944 a útokem do Německa do května 1945) německé armády, okupační správy a také kolaborantů z Francie, Belgie a části Holandska - viz modře na mapě od 26. srpna do 11. září - , který vedl Spojence k úvaze až omylu, že : Válka skončí do Vánoc 1944.

Spor o strategii - Jak dál - Bilance Normandie.

Již několikrát jsem zde naznačoval, že ještě v době, kdy Spojenci obkličovali německou 7. A u Falais, uvažovaly štáby SHAEF a velitelé vojsk na evropském válčišti, včetně Eisenhowera - Jak dál?
Zpravodajské služby spojeneckých štábů přinášely svým velitelům většinou dobré zprávy o tom, jak se německá armáda před údery Spojenců rozpadá. Dokládaly vše rychlým osvobozením Francie, když v to patří i skvělé vylodění v jižní Francii - "Operace DRAGOON". Při uvažování o tom, jak dál samozřejmě zafungovalo rychlé osvobozování Marseille a Toulonu (stalo se tak 28. srpna 1944), čímž získali Spojenci dva velmi potřebné přístavy. Zpravodajci pro své velitele hovořili i o tom, že, jak se zdá - Luftwaffe je sražena z oblohy a prakticky prý jen působí, a to ještě sporadicky - v rámci PVOS Říše nad městy Německa, - nikoli nad bojišti.....!
A tak štáby pracovaly v euforii - přibližně od 19. srpna - s informací a odhadem, že to vše nahrává rychlému postupu do Německa.
Dokonce, jak poznamenávají historici (podklad jsou zde např. - Roger Cirillo - Pronásledování k Seině, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a další historické prameny v - Použité podklady), cituji:

"Nepřítel válku prohrál a porážka německé 7. A a Tankové skupiny Západ konec urychlí."

Jenomže tohle byla velká mýlka!! !

Všichni vycházeli z plánu "Operace OVERLORD", kde Eisenhower, krátce před invazí schválil plán, podle kterého první fáze znamenala postupný - pochod - útok k Seině, intenzivní soustřeďování sil a prostředků a také sérii velkých operací, které měly Spojence přivést ke Dni D + 330 až na německé hranice, to vše po spojení se spojeneckými silami v jižní Francii a po osvobození Francie, Holandska, Belgie a Lucemburska.

Při dalším strategickém plánování existovaly ke vstupu do Německa celkem čtyři cesty:
a) Přes Flandry.
b) Přes Maubeuge, Lutych a Cáchy.
c) Přes Ardeny.
d) Přes Mety a Saarbrücken.

Plán Spojenců tzv. - Plán široké fronty SHAEF - předpokládal postup všemi čtyřmi cestami, když Hlavní útok měl směřovat severně od Arden na Cáchy - a Vedlejší útok měl vést k řece Saar přes Mety.
Shromažďované spojenecké síly se měly přesouvat tak, že se jich měla většina shromažďovat před místy Hlavního útoku, ale bojovat, být aktivní, měly být spojenecké jednotky i v místech Vedlejších útoků. Pokud by se ukázalo, že je německá armáda skutečně tak zničena, jak zpravodajci v euforii říkali - stát se tak mělo západně od Rýna - celou válku na Západě by pro Spojence měl ukončit - mohutný, po obou křídlech vedený - obchvat Porúří. Štáby, které tohle plánovaly si byly vědomi, že na to mají materiální zdroje i lidské prostředky. A věděly, že tenhle útok mohou provádět při pokračující letecké ofenzívě proti německému hospodářství.

Jenže tohle byly plány nejvyšších spojeneckých štábů!

Generálové na bojištích připravovali něco jiného!
Se vším začal generál Montgomery, který ještě v době, kdy se bojovalo u Falais, vypracoval se svým štábem plán, který také vycházel z této euforie - Němci již jsou, a nebo rychle budou poraženi, a který dle něho měl změnit strategii válčení v Evropě na rok 1944.

Dokonce "Monty" tvrdil, že je možno, dle jeho plánu, vyhrát válku už do konce roku 1944!!!

O plánu nejprve informoval, a to již 17. srpna, Bradleyho, myslíc si o něm mylně, že generál Bradley, tehdy velitel americké 12. Skupiny armád, bude i nadále podřízen jeho velení.

Podle operačního plánu generála Montgomeryho mělo být dosaženo konečného cíle "Operace OVERLORD", zaměřeného na průmyslové Porúří, při využití všech spojeneckých Skupin armád ( jak americká 12. Skupina armád, tak britská 21. Skupina armád) ve Francii tak, že všechny projdou přes Belgii a do Německa vstoupí severně od Arden. Chtěl obě Skupiny armád udržet pohromadě, když útok chtěl provádět především svou britskou 21. Skupinou armád tak, že by osvobozoval pobřeží kanálu La Manche, Flandry a obsadil Anwerpy, zatímco Bradleyova 12. Skupina armád by postupovala po hlavní invazní trase na Porúří, přes Lutych, Cáchy a Kolín.
¨Montgomeryho plán mnohé důstojníky SHAEF také lákal - navozoval lákavou myšlenku - v případě úspěchu se vyčistí pobřeží La Manche od raket V-2, osvobodily by se přístavy u La Manche a také Antwerpy, což by zároveň pro Spojence znamenalo, že se mohl vyřešit problém se zásobováním. Spojenci by zároveň útočili přímo na ekonomickou základnu Říše - na německý průmysl a na srdce Říše - směrem na největší města.
Celý Montyho plán předpokládal, že velení v Evropě bude mít ve svých rukou on. Právě proto požadoval, aby mu byly úplně podřízeny všechny pozemní jednotky. To byl základní problém, který neobyčejně Američany dráždil. Totiž Monty v té době některé divize "doslova kanibalizoval" (spojoval jednotky s nízkým stavem, když převáděl prapory a pluky do jiných divizí), aby nahradil ztráty vzniklé po bojích v Normandii. Zároveň vstupoval do myšlení Američanů další aspekt, proč chtěli americké velení. Američané v té době přiváděli do Evropy čtyři divize měsíčně, když Britové v té době i s Kanaďany jednu (poměr 4 : 1). Američané nechtěli sloužit pod Montgomerym i z důvodů, jeho předchozích bojů v Normandii, když zvláště americké veřejné mínění žádalo změnu. Tehdy i generál Marshall, náčelník štábu USA, naléhal na Eisenhowera, aby se již ujal velení vojsk v Evropě.
Vědělo se, že při Eisenhowerově velení bude mít i Bradley větší volnost a Bradley to hned dokazoval tím, že předložil se svým štábem: "Operační plán - od Normandie po Rýn" ze dne 20. srpna 1944.
Jak říkají historické podklady uvedené výše, lze "Operační plán - od Normandie po Rýn", charakterizovat tak, že zcela popírá vidění Montgomeryho, když jeho stručná charakteristika je, cituji:

"Americká 12. Skupina armád se po dokončení současných operací přeskupí a bude pokračovat v postupu v rámci pásma na severovýchod, přejde SEINU, obklíčí PAŘÍŽ a bude pokračovat v postupu s cílem obsadit přechody RÝNA, od ŠTRASBURKU po MOHUČ včetně."

Ještě než Eisenhower převzal v Evropě velení všech vojsk (a stalo se tak 1. září 1944), snažil se určit další cíle postupu v Evropě (v době bitvy u Falais) a postupně 19. srpna 1944 navštívil generála Bradleye, a potom Montgomeryho a opětovně, ještě zvlášť, 23. srpna generála Bradleye. Generál Eisenhower při těchto samostatných návštěvách - u každého generála zvlášť - neustále hovořil o plánu útoku "Na široké frontě", přijatý v květnu 1944 a současně všem generálům zdůrazňoval prioritu - Hlavní směr postupu - přes Lutych, Cáchy a Kolín nad Rýnem a Vedlejší směr postupu - přes Mety k řece Saar.
Když takto znovu určil priority a záměry, znovu přikazoval( zřejmě nikoliv důrazně) Montgomerymu dobýt Brusel a Antwerpy a po trase bojů britské 21. Skupiny armád dobýt přístavy na pobřeží La Manche. Plán pro Montgomeryho znamenal, že musí využít obě své armády, jak britskou 2. A, tak kanadskou 1. A, když americká 1. A generála Hodgese měla krýt pravé křídlo britské 2. A a kanadská 1. A měla postupovat vlevo od britské 2. A po pobřeží La Manche, viz mapa. Montgomerymu Eisenhower dovolil "koordinaci" postupu americké 1. A generála Hodgese při postupu na Cáchy. Tímhle rozhodnutím sice zůstávala americká 1. A generála Hodgese pod velením generála Bradleyho (jeho 12. Skupiny armád), ale Bradley se zároveň stával zodpovědným za přístupové cesty do Německa. Generál Bradley Eisenhowerovo rozhodnutí vnímal jako ztrátu jedné armády ve prospěch Montgomeryho a pokoušel se "Ikeho" přesvědčit, aby omezil Montgomeryho "koordinaci" jen na jeden americký sbor a zároveň měl poslat Montgomerymu "varování".
Protože Eisenhower věděl, že další bojové operace budou závislé na zásobování, přikázal Bradleymu, aby vyčistil přístavy v Bretani, než budou k dispozici jeho hlavní zásobovací tepny v Antverpách a Marseille a než bude zrekonstruována evropská železniční síť.
Zároveň v té době Eisenhower pověřil Bradleyho, aby soustřeďoval své jednotky východně od Paříže, což Bradley pochopil jako souhlas s Pattonovým postupem.
V celém tomto rozhodování však žádná instrukce ani Eisenhowera, ani SHAEF, neuváděla, který postup je "důležitější". Jestli ten Pattona k řece Saar, nebo ten Montgomeryho při osvobozování přístavu kolem La Manche. Stejně jako neuváděla jak důležité je dobytí Antverp, nebo Bradleyho otevření bretaňských přístavů...!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 139.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 140.

A bylo to právě nezdůrazňování - Hlavního směru útoku - důležitost toho, který z útoků je - Hlavní. Byla to možnost vyložit si směrnici Eisenhowera a SHAEF různým způsobem a volnost jednání, které vedly generály k tomu co následovalo a o čem si nyní blíže řekneme.
Součástí a vyústěním onoho - Jak dál po Falais - byl i "Arnhem", který si později samostatně a podrobněji popíšeme - "Tmavá kapitola Spojeneckého útoku v Západní Evropě". Zároveň musím dodat, že nemalou úlohu sehrála ta skutečnost, že nedošlo ke stabilizaci Logistiky, přestože se postupně Spojencům prodlužovaly trasy, při jejich rychlém postupu do nitra Francie.

Zároveň u toho platí, že po válce je každý generál. Co je patrné 5, 10, 15... 60, 70 let po válce, nebylo zcela patrné v době, kdy události probíhaly. Stejně tak jiné je uvažování "dnes a tehdy".
To jen na úvod pokračování.

Budu pokračovat tím, že Eisenhowerovo rozhodnutí si oba velitelé, jak Montgomery, tak Bradley, vyložili po svém -, že vítězství na Západě a porážka Němců jsou na dosah - pokud priorita - Hlavní směr útoku - bude právě u nich.
Právě u nich, jejich plán, jejich postup je ten, která musí znamenat, že Německo bude rychle poraženo.
Jak říkají historické prameny Patton doufal, že pokud dostane naftu, raději použiji PHM, může být se svou 3. A v Německu za 10 dní. Ani moc nekoukal na to, že jeden z jeho sborů (8. as) je vázán na Bretaň a v dalších třech sborech (15. as, 12. as a 20. as) má prakticky jen sedm divizí, které by se stejně, až by dosáhl Rýna, Mannheimu (právě ještě větším prodloužením tras a nekonsolidovanou Logistikou - neexistencí skladů po trase od přístavů) byl bez PHM, navíc ještě bez letišť, ze kterých by mu letadla poskytovala blízkou a přímou podporu. Nezanedbatelným problémem je, že Mannheim je 280 km od Porúří a 2x tak velká vzdálenost je ještě do Berlína.
A tak právě strategické myšlení generála Pattona, ale i dalších generálů, v dané době, po euforií rychlých postupů, v sobě nesl nejzávažnější problém - nekonsolidovaná Logistika. Problém, který bylo nezbytné řešit za postupu. Pokud by neměl být problém Logistiky vyřešen, hrozilo, že zbytek německé armády nebude tak rychle poražen. Pro celý postup nestačilo vybudovat jen malé předmostí za Rýnem.
Při rychlých postupech, změnách událostí, nebylo ještě tak patrné, že je spojenecká fronta na Západě příliš dlouhá.
Ale právě ta příliš dlouhá fronta objasňuje, co chtěl a co říkal Eisenhower - postupovat na frontě čtyřmi směry a zároveň konsolidovat Logistiku( mít Hlavní a Vedlejší směry postupu).
Totiž zásobování při neomezeném postupu na všech frontách nebylo možné, dokud nebyly v provozu přístavy u La Manche a v Bretani, pokud ještě neměli Spojenci Antverpy, které by usnadnily zásobování. Stejně tak bylo nutno dobudovat železnice a ropovody, které by zvětšily množství dopravovaného zboží a PHM.


To je nynější uvažování.

Jenomže v té době (v době Falais a po Falais) nebyl ještě odvolán "Závod o dobytí Rýna".
Generál Montgomery neustále usiloval, aby dostal co nejvíce PHM a i když nemohl postupovat se "40ti divizemi" (oběma Skupinami armád), stále chtěl vytvořit za řekou Rýn nejméně předmostí, a to dřív, než by se německá obrana zkonsolidovala .
Je jasné, že jeho záměr znamenal násilný přechod "Veletoku Evropy" takřka podobný "Malé invazi".
V té době, jak jsme si již řekli, se k Montgomerymu dostávaly optimistické zpravodajské informace. Monty a jeho štáb se domnívali, že když budou spojenecké armády rychle před branami Německa, mohlo by se německé odhodlání - pokračovat ve válce - zhroutit tak, jako se to stalo v roce 1918, kdy si Velká Británie ušetřila další válečnou zimu.
O podobném byl přesvědčen Bradley, který také nechtěl přibrzďovat Pattona a zároveň, po zkušenostech, nechtěl podporovat Montgomeryho.
Bradley proto dal Pattonovi stejný příděl paliva, přidal mu jeden ze sborů z americké 1. A, který měl krýt křídlo Pattonovy 3. A.
Postup pak pokračoval i po 20. srpnu (o dobytí Paříže a vylodění na jihu jsme hovořili). Měsíc září sliboval velké územní zisky, a to alespoň 14 dní. Postup všemi trasami, britské i americké Skupiny armád, byl završen osvobozením Francie a Belgie a bylo vidět, jak se armády tisknou k Hitlerovým hranicím - Třetí říše. Protože zatím nebyl zpracován "operační rozkaz", mohl Montgomery postupovat směrem k Rýnu. Eisenhower však neočekával, že by útok směrem k Rýnu a k hranicím Německa způsobil rychlý pád Hitlerovy Třetí říše.
Tenhle rychlý postup měl jednu velkou výhodu, že Montyho rychlý pochod na Rýn mohl přece jenom postupně odvrátit nebezpečí útoků V-1 ( také V -2, které začali Němci od 8. září vystřelovat na Londýn), když klíčovým a zřejmým cílem byly Antwerpy. Britská 21. Skupina armád pak chtěla pokračovat dál, osvobodit Holandsko a chtěla dostat celou německou 15. Skupinu armád do obklíčení.
A tak se stalo, že geografické podmínky, větší roviny, snížené zásobování podzimu 1944, zajistily, že Montgomeryho postup začal získávat větší podporu!!! Rodil se Arnhem...

Euforický postup v posledních dnech srpna 1944.
V době, kdy diskutoval, okolo 17. srpna, Monty s Bradleym o novém plánu - útočila Pattonova 3. A stále dál, když jeho průzkum zjistil malou koncentraci německých jednotek ve směru na Orleans a Dreux, a když Patton vyslal Haislipův 15. as na severovýchod, aby obsadil přechody přes řeku Seinu. Již během jednoho dne byla Pattonova vojska na Seině a 19. srpna, došlo k setkání Eisenhowera a Bradleyho, měla Pattonova vojska předmostí v Mantes Gassicourt, severozápadně od Paříže. Kanadská 1. A a americká 1. A uzavřely "mezeru" u Falais, (kryly křídla útočící britské 2. A a americké 3. A) 20. srpna u Chambois, 12. as, který nově vedl Manton S. Edy, který nahradil nemocného Cooka, se přidal k Pattonovu postupu na východ a získal další předmostí na Seině.
Generál Patton a jeho postup nutili generála Bradleye, aby Ikemu navrhl postup na Mety a do Německa oběma armádami jeho americké 12. Skupiny armád, když předložil dvě alternativy postupu:
1) Plán "A" by stočil 3. A na sever, kde by si razila cestu na Seině, aby se dostala do německého týlu východně od řeky Seiny a to před ostatními třemi armádami Spojenců.
2) Plán "B" vysílal 3. A na východ do Německa a na Rýn.

Protože již předtím Bradley přesvědčil Ikeho o postupu k Saaře, zavrhl hned plán "A" (jen pro Ikeho, neboť příkazy pro Pattona obsahovaly větu: "... buďte připraveni změnit směr a provést plán 'A' na příkaz velení." - Takový příkaz nikdy nepřišel - podkladem zde je Roger Cirillo - Pronásledování k Seině.).
A právě návrhem postupovat k Seině a Saaře vznikl onen "Strategický spor" a nebylo návratu.
Bradleyho plán "B" znamenal, že skončil nestranný přístup k "jednotnému postupu Spojenců". Pokud by se Patton stočil na sever, Eisenhower mohl stále postup modifikovat a vyslat Pattona z jihu na Cáchy a celé uskupení, jak britská 21. Skupina armád, tak americká 12. Skupina armád, mohly ještě směřovat do Porúří. Když však Patton spěchal na východ, stávala se Eisenhowerova volba "široké fronty" stále více nezvratná. Jenomže Montgomery svůj plán neustále obhajoval a nutně k tomu potřeboval, aby se Patton zastavil - a to právě kvůli Logistice, dostatku PHM. Zprvu (vlastně až do počátku září) Eisenhower nátlaku Montgomeryho odolával a odmítal zrušit Pattonův postup, stejně jako podřízenost pozemních vojsk jeho velení.
V době kdy francouzský generál Leclerc, osvobodil Paříž (25. srpna), bylo celkem 6 Pattonových divizí odkloněno na jihovýchod od Paříže podél Seiny, přičemž americká 4. obrněná divize byla jako obvykle o 48 km napřed u města Troyes. Patton měl stále 5 divizí v Bretani a 15. as musel předat americké 1. A právě pro vyplnění "mezery". Pro Pattona to tehdy nic neznamenalo - neustále chtěl útočit na východ - do Německa.
Tankové kolony generála Pattona tehdy "živil" - napájel a vyzbrojoval - tzv. "Red Ball Express", což bylo seskupení více než 130ti automobilových rot, které přivážely zásoby postupujícím divizím z přístavů, když musely projet na jedno otočení až 960 km.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 139.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 141.

Jen na jeden den, ke konci srpna, zastavil Bradley Pattonovu 3. A v duchu směrnice Eisenhowera - soustřeďovat se a konsolidovat trochu jednotky. Pak však jako kdyby Pattona "vypustil z řetězů". Patton byl fascinován možností, že bude mít velice rychle své dva sbory na Rýnu, a že se blíží k bojištím 1. světové války, kde poprvé v boji velel tankům. Byly to právě poslední dny srpna a prvé dny září, které "škarohlídy" v SHAEF, jakoby usvědčovali z nepravdy, že bude postup Spojenců zastaven. Tak, jak byl Monty celý červen a červenec až do Falais v srpnu, nucen postupovat, od vylodění, přes Caen a dál, jen kilometr po kilometru, proti nejsilnějším tankovým jednotkám Německa, než je přivedl k Seině, bylo vše náhle jinak. Dempseyho britská 2. A se svým 30. as (XXX. as), pod velením generála Horrockse, na čele, od 26. srpna neskutečně rychlým postupem přelétla Belgii. Byl dokonce překonán nejlepší čas generála Pattona, když britský 30. as zvládl 400 km za 6 dní a již 3. září osvobodil Brusel. Crerarovi Kanaďané - kanadská 1. A útočila na životně důležité přístavy La Manche. Také Hodgesova americká 1. A, která se otočila kolem Paříže (když Paříž byla osvobozena 25. srpna), její 2. as útočil k severu, kde u Mons zajal 25 000 Němců. O útoku z jihu, "Operaci DRAGOON", jsme hovořili - od jihu se tedy blížila americká 7. A, americký 6. as a Francouzská armáda G, její 1. as a 2. as.

V době, kdy generál Eisenhower konečně přebíral Vrchní velení všech vojsk v Západní Evropě - a stalo se tak 1. září 1944 - mělo 14 divizí britské 21. Skupiny armád předmostí na Somě , když, po deset dní trvajícím tažení, prošly pobřežím kanálu La Manche - útočilo na tamější hlavní přístavy, - osvobodilo Brusel, dobylo Antverpy a rozložilo se na holandských hranicích.
Také americká 1. A generála Hodgese postoupila o 160 km k belgickým hranicím a v době, kdy byla osvobozena Belgie a celé Lucembursko, vyslané americké hlídky pronikaly do Německa. Americká 1. A se připravovala zaútočit na Siegfriedovu linii, k čemuž využívala 7. as na přístupových trasách k Cáchám.
Ve stejnou dobu generál Patton se svou 3. A překročil 1. září u Verdunu řeku Maasu a pouze s šesti divizemi se mezi Metami a Nancy rychle tlačil k řece Mosele.

Všechny, včetně Pattona, zastavil nedostatek zásob a především PHM - Logistika nestačila!


Ano, nakonec to bylo zásobování, co zastavilo generální ofenzívu Spojenců. Byla to Logistika, co říkalo, že je třeba něco udělat. Eisenhowerovy čtyři armády byly vějířovitě rozprostřeny, nebyly v těsném dotyku, nepředstavovaly pevnou frontu, ale držely linii dlouhou 480 km.
(V té době ani Němci nezaháleli. Konsolidovali svou frontu. Hitler do 3. září 1944 odvolal Modela z funkce Vrchního velitele německých jednotek v Západní Evropě a do jejího čela místo něho poslal znovu polního maršála Rundstedta. Rundstedt musel od počátku řešit neobyčejně velké problémy, neboť jeho Skupinu armád Spojenci roztrhli na dvě části:
Jednu polovinu tvořila 15. A pod velením generála von Zangena a nacházela se jižně od říčního ramene zvaného Westerschelde /Západní Šelda/ a pokoušela se přes Walcheren a Jižní Beveland uniknout do Brabantska.
Druhou polovinu tvořila zachráněná část 7. A, kterou zahnali Američané daleko směrem na Maastricht a Cáchy, takže mezi oběma polovinami byla mezera široká 120 km.
Touhle mezerou se mnoho Němců snažilo v panice uniknout na sever tak rychle, že se Model obával, že do mezery pronikne, neméně rychle, i britská 2. A. Pro konsolidaci německé obrany byl povolán i generál Student, kterému Hitler 4. září 1944 nařídil, aby vytvořil výsadkovou 1. A a utěsnil mezeru mezi Anverpami a Mastrichtem. O těchto manévrech Němců budu podrobněji psát u Arnhemu - "Operace Market Garden", která zde po Normandii, asi tak po měsíci a půl bude každé pondělí na Palbě.
Podkladem pro historické informace, nejen o Němcích, ale i o strategii jsou zde: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wifred Greatorex - Arnhem a také Rogert Cirillo - Pronásledování k Seině).

Ještě mapa postupu Spojenců Západní Evropou

Obrázek

od 26. srpna do 14. září 1944.

V době těchto vějířovitých postupů Spojenců do Západní Evropy, směrem k německým hranicím, došlo dne 10. září 1944 na bruselském letišti (Brusel, jak víme, byl osvobozen 3. září) k poradě mezi Montgomerym a Eisenhowerem o tom jak dál. Montgomery až nevybíravě kritizoval plán pomalejšího postupu na široké frontě. Zde právě došlo k tomu, že se Montgomery tak rozčílil, že mu Eisenhower musel položit ruku na koleno a říci mu, cituji z podkladů uvedených v závorce viz výše:

"Jen klid Monty! Takhle se mnou nemůžete mluvit, jsem Váš nadřízený."

Uklidnění to určitě zřejmě bylo, neboť následovalo Montyho, cituji:

"Promiňte Ikeu."

Jenomže dál pokračoval Monty tak, že se stejně pokoušel strhnout veškeré zásobování a PHM - přednost v zásobování - na sebe - po slovech, cituji:

"Pokud bude veškeré zásobování soustředěno na mou britskou 21. Skupinu armád, prorazím rovnou do Berlína a ukončím válku."

Eisenhower s tím nesouhlasil a říkal mu, že by musel stejně, jednu divizi za druhou nechávat na křídlech, jako zajištění a že by se jeho postup rychle zastavil. Upozornil, že dokud nebude zprovozněn Antverpský přístav (německé jednotky ovládaly ústí Šeldy a samotná řeka byla zaminovaná, takže přístav Anverpy nešlo zatím používat), nebude vyřešena Logistika. Montgomery jako další triumf uvedl, že při rychlém postupu Holandskem bude odstraněno bombardování Londýna raketami V-2( jak již bylo řečeno, od 8. září, Němci spustily na Londýn střelbu svých V-2) . A pak uvedl svůj pečlivě vypracovaný plán, který začínal seskokem tří vzdušně-výsadkových divizí, které měly obsadit mosty přes řeku Waal a Rýn (2. A dostala k britské 1. vzdušně-výsadkové divizi a polské 1. vzdušně-výsadkové brigádě k dispozici i americkou 101. výsadkou divizi, 82. výsadkovou divizi). K obsazeným mostům by rychle spěchaly tanky britské Gardové tankové divize a celý Horrocksův britský 30. as ( XXX. as). O všem ostatním si řekneme při samotném pojednání "Operace Market Garden".



"Operace OVERLORD" - Bilancování.
Všech cílů naplánovaných v "Operaci OVERLORD" bylo dosaženo anglo-kanadsko-americkými vojsky prakticky dne 24. srpna 1944 (což byl den D + 79). Tehdy totiž Spojenci dosáhli tzv. hranic "prostoru soustředění". Historikové však logické zakončení "Operace OVERLORD" datují někdy 1. září 1944, tedy na dobu, kdy generál Eisenhower převzal velení všech Spojeneckých jednotek v Evropě.
Při bilancování jsem nalezl mnoho čísel, z nichž některá byla rozdílná. Já zde uvedu - z mnoha pramenů jen čísla přibližná - , která říkají, že Spojenci do začátku října ztratili přibližně 210 000 vojáků, mrtvých zraněných a nezvěstných. Z toho bylo přibližně 37 000 mrtvých.
Jako další číslo při bilancování OVERLORDU zazní, že tehdy stálo 38 spojeneckých divizí proti německým 51 "divizím", jenomže divizím, které měly podle propočtů hodnotu přibližně 33 divizí.
Odhady německých ztrát jsem našel něco mezi 400 000 až 500 000 mužů a zničeno bylo nejméně 1 500 německých tanků a 3 500 děl.
Většina Francie byla svobodná a do osvobození Belgie, Lucemburska a části Holandska chybělo jen několik dní.
Jenomže konec války byl od skončení OVERLORDU ještě daleko. I když to se skončením OVERLORDU ještě Spojenci nevěděli, ani celá Francie, ani velká část Holandska, nebyly osvobozeny až do jara 1945. Dokonce Belgie a Lucembursko po bitvě o Ardeny byly v prosinci a lednu znovu dobývány.
Jenomže se musí skutečně říci, že "Druhá fronta", tolik očekávána Sověty, a "útok přes kanál", což byla strategie USA - cesta k zničení Hitlerovy Třetí říše byla na světě.

Dál až do května 1945 musela ještě pokračovat také spojenecká bombardovací ofenzíva, stejně jako ničení Kriegsmarine. Je nutné říci, že 65 až 75% osvobozování Evropy provedla Rudá armáda, ale "Druhá fronta" jí určitě na této cestě hodně pomohla.
Ještě dlouho se budou historici přít, kdo, čím, k porážce Třetí říše přispěl víc. Přeli se o to generace historiků již přes 60 let a budou se přít i nadále.
Faktem zůstane, že 8., 9. května 1945 Spojenecká koalice, SSSR, USA, Velká Británie a Francie přinutily Třetí říši k podepsání - Bezpodmínečné kapitulace. Válka v Evropě skončila.

My však ještě budeme pokračovat za, přibližně, šest týdnů (těch šest týdnů budu věnovat studiu informací).


(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Nigel de Lee - Průlom, Invaze do jižní Francie - Bernard Nalty, Roger Cirillo - Pronásledování k Seině, dále
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.,
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wifred Greatorex - Arnhem, což jsou podklady uvedené i u Č 141. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 141. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wifred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“