zdroj obrázku: http://www.ypsilonka.cz/repertoar/detail/27
V rámci Klubu mladých diváků usedám do židle na malé scéně Studia Ypsilon. Zhasíná světlo a já se již těším na představení herecké skupiny vosto5 Operace: Levý hák. Lampa osvítí scénu, dominuje jí veliká mapa československé první republiky s vyznačeným opevněním. Vedle stojí polička s několika výtisky knihy Jana Drnka Žáby v mlíku. V hlavě z toho mám okamžitě tornádo myšlenek. Než se ale naději, vycházejí na jeviště herci. Jsem seznámen s diagnózou každého člověka v jevišti – mnichovským komplexem. Ale nemusím se ničeho bát. Čtveřice psychologů se o nás postará. Hromadná léčba se bude prý nejlépe provádět vyzařovaním z jednoho vyléčeného diváka, kterého si „náhodně“ vyberou.
Nejprve je na pacienta zkoušeno několik přesvědčovacích metod, které v nás nezúčastěných vyvolávájí reakce smíchu. Navzdory, nebo možná právě proto, jsou neúspěšné. Proto krátce před pauzou přichází poslední naděje – léčba prožitkem. Během přestávky se jeviště změní ve válečný stan, kde prostřednictvím prožití fiktivní války roku 1938 má dojít k našemu vyléčení. Náš budoucí vyzařovatel dostane jednu z rolí v generálním štábu. A pak se již rozbíhá nejvýraznější část děje, ke které vše směřovalo, a kterou si herci asi nejvíce užívají. Bohužel po nedlouhé chvíli přichází stereotyp. Největší aktivitu zažívají totiž nepříliš velké značky na bitevním plánu. Přestože ze začátku to budilo úžas svojí originalitou, po 50 minutách toho má již člověk dost a v duchu si říká: „Tak už to sakra, skopčáku, skonči!“ I přesto je celou dobu zvědavý a nakonec ho zaujme a vychutná si, že vyhraje Československo a naši léčitelé.
Jak už nadpis napovídá, stereotyp druhé poloviny představení bych považoval za jeho největší nevýhodu. A nejenom já. Při diskuzi nad hrou o přestávce převažovaly pozitivní ohlasy, při návratu domů již prakticky neexistovaly. A to právě tato dějinná fikce byla páteří díla. Umělci se nám snažili ukázat, jak málo k změně historie stačí. A to ji přece dělá krásnou. Forma se přesto příliš nepovedla, málokdo si je schopen užít 50 minut stále se opakujících vážných frází a drobných pohybů praporků.
Nebudu hodnotit procenty, přesto doufám, že tato recenze bude užitečná. Věřím totiž, že tato hra byla zacílena na poměrně úzkou skupinu diváků – fanoušků tohoto kusu vojenských dějin, kterých zde na palbě jistě není pomálu.
Protože si ani náhodou nemyslím, že jsem vševědoucí, odkaz na jiné recenze toho samého: http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo ... #hra_volby
divadelní hra: Operace: Levý hák | autor: vosto5 | režie: Ondřej Cihlář a Jiří Havelka | dramaturgie: Ondřej Cihlář a Jiří Havelka | hrají: Ondřej Bauer, Ondřej Cihlář, Jiří Havelka,
Tomáš Jeřábek a Petr Prokop | premiéra: 18. 12. 2010 | délka představení: 120 min s přestávkou