Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Moderátor: jarl

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitevní lodě třídy VIRGINIA
USA
rok 1904

Obrázek

Až v případě této třídy můžeme říct, že se Američané konečně vrhli na stavbu bitevních lodí ve velkém. Doposud se v třídách stavěla jedna, maximálně tři lodi, zatímco evropská konkurence stavěla mnohem početnější série. Pokud tedy Američané chtěli ze svých námořních sil mít skutečnou světovou velmoc, tak museli přistoupit ke stavbě větších sérií. V případě třídy VIRGINIA složené z pěti jednotek, se jim to skutečně již podařilo docílit a to nejen co se počtu lodí ve třídě týče. Rovněž další výkony byly na světové úrovni, nicméně Američané opět zvolili netradiční uspořádání dělové výzbroje, jako v případě třídy KEARSARGE. Na to se ale blíže podíváme v následujícím článku.

Lodě ve třídě:
- BB 13 VIRGINIA (1902 – 1904 – 1906)
- BB 14 NEBRASKA (1902 – 1904 – 1907)
- BB 15 GEORGIA (1902 – 1904 – 1906)
- BB 16 NEW JERSEY (1902 – 1904 – 1906)
- BB 17 RHODE ISLAND (1902 – 1904 – 1906)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

VÝVOJ a KONSTRUKCE
O stavbě další třídy bitevních lodí rozhodl americký Kongres již v březnu roku 1899 s tím, že třída měla obsahovat tři jednotky. Snad nemusím dopodrobna opět vypisovat, proč se Američané rozhodli stavět silné námořní síly, když jsem to opakovaně popsal u předchozích tříd, které zde na Palbě jsou již uveřejněné. Jak rostly zkušenosti se stavbou a jak dále mílovými kroky pokračoval průmyslový vývoj, tak se i u Američanů zkracovaly termíny dodávek a vzrůstaly stavební kapacity loděnic. A tak bylo možno, nejen kvůli konkurenci, uvažovat o stavbě početnější série. Loděnice již měly zkušený personál, kapacity, zkušenosti atd. To vše hrálo v prospěch většího počtu plavidel v třídě, plus se zřejmě předpokládalo, že by se to mělo promítnout i do nižších pořizovacích nákladů. Během konstrukčních prací se poměrně dost diskutovalo o návrhu opakování umístění 12“ a 8“ výzbroje jako u třídy KEARSARGE. Zatímco důstojnický sbor spatřoval v tomto provedení výhody, tak konstruktéři byli zásadně proti. Podle jejich názoru umístění 203mm věží na věže hlavní baterie mělo především nedostatky, než klady. Nicméně námořníci si prosadili svoji a tak se třída VIRGINIA konstruovala podle tohoto zadání. Díky čtyřem dělům hlavní ráže, šesti dělům ráže 203mm a stejnému množství 152mm děl, měla tato třída teoreticky mít velice silnou výzbroj. Nicméně tím, že dvě 203mm věže stály na střechách hlavních děl, se kterými nuceně sdílely stranový odměr, byla palebná síla diskutabilní. Loď tak mohla vést palbu pouze na jeden hlavní cíl s tím, že kadence v bojových podmínkách byla dost závislá na rychlosti přípravy a dopravy munice vnitřkem stejné barbety. Tuším, že i výtahové šachty pro oba typu munice, byly shodné. To opět nijak na kadenci nepřidalo. Plus když si vezmeme palbu vedenou na větší vzdálenost a rozlišování dopadu střel obou ráží, tak korigování střelby nebyl žádný med a musil dělostřeleckému důstojníkovi činit nemalé potíže. Proti druhému cíli mohla loď vést palbu jen z jedné 203mm věže a šestice 152mm. Pokud by tím cílem byl nějaký chráněný či lehký křižník, tak se dá nad tímto řešením ještě přimhouřit oko. I když je asi jasné, že dva 203mm projektily v jedné salvě není zrovna mnoho. Větší účinnost bych proti takovému cíli viděl v baterii kasematových 152mm děl, kde šest hlavní již má šanci něco zasáhnout. Takže jedna 203mm věž na bocích lodi byla spíše hrozbou, než reálným nebezpečím pro nepřátelská plavidla. Pokud by pak tím druhým cílem byl nějaký obrněný křižník, tak je tato „sekundární“ výzbroj již nedostatečná. Po této stránce měli konstruktéři pravdu, když toto řešení výzbroje odmítali. Navenek nahánělo hrůzu, ale prakticky bylo velice problematické.

Obrázek
Položení kýlu Nebrasky

Pořizovací náklady:
- BB 13 VIRGINIA
- BB 14 NEBRASKA
- BB 15 GEORGIA
- BB 16 NEW JERSEY
- BB 17 RHODE ISLAND

Možná se někomu vnější vzhled této netradiční třídy líbí, ale já sám za sebe můžu říct, že na počátku dvacátého věku na mě, díky věžičkám na hlavních bateriích, tato třída působí dosti archaicky. Trup o délce 134,5 metrů nepostrádá tehdy běžný příďový kloun, který se v krajním případě měl vetknout do trupu nepřátelského plavidla. To byl ještě pozůstatek doby, kdy Rakušané úspěšně vystoupili proti Italům v bitvě i Lisu (Visu) v roce 1866. Šířkou trupu 23,3 m se nijak moc lodě nelišily od předchozí třídy, ale vzhledem k tomu, že nesli poměrně těžkou výzbroj i ve věžích na bocích, tak byla tato šířka podle mě nedostatečná. Protože příliš odhalovala barbety těchto 203mm věží, které stáli blízko bokům. Loď měla průběžnou palubu a tak všechny palubní nástavby a dělové věže leželi v jedné úrovni. Čela přední a zadní dělové věže museli skýtat zajímavý pohled, protože jejich sklon štítů dále pokračoval na věže menší ráže, které stáli na nich. Čelní pancíř obou věží tak byl vysoký několik pater. Za přední věží se nacházela hlavní velitelská věž, z které „vyrůstal“ přední bojový stěžen opatřen marsem. Stejně tvarovaný a stejně vysoký bojový stěžeň se nacházel na zádi u zadní dělové věže. V prostoru mezi stěžni stály tři vysoké, štíhlé komíny se čtyřmi jeřáby ke spouštění člunů. Střední dělostřelectvo bylo umístěno v kasematách pod úrovní hlavní paluby. S ponorem 7,24 m činil standardní výtlak lodi téměř 15.000 tun (přesně 14.948 t), plný pak překročil hranici 16.000 tun.

Obrázek Obrázek

Složení pohonné jednotky se u jednotlivých jednotek lišilo. Zatímco VIRGINIA, po které byla třída pojmenovaná, spolu s lodí GEORGIA měla 24 vodotrubních kotlů typů Niclausse, tak ostatní měli po 12 kotlech typu Babcock & Wilcox. Ve všech případech ale byla pára z kotlů dodávaná pro dvojici trojčinných expanzních parních strojů, které roztáčely dvojici lodních vrtulí. Maximální rychlost byla kolem 19 uzlů (35,2 km/h). Plný výkon pohonné jednotky činil 19.000 koňských sil (14.168 kW). Rovněž vezená zásoba uhlí byla loď od lodi proměnlivá. BB13 mohla nést kolem 1.900 tun, na palubu BB14 a BB17 se nakládalo pouze 1.700 tun, BB15 měla kapacitu uhelných bunkrů 1.925 tun a nejvíce mohla naložit BB16 a to 1.955 tun uhlí. Plné uhelné bunkry umožňovaly akční rádius 3.325 námořních mil (6.150 km) při ekonomické 10 uzlové rychlosti. Nicméně standardně se do bunkrů nakládalo kolem 900 tun uhlí, tedy přibližně polovina maximálního množství. Elektrická energie byla zajištěna 8 motory a dynamy. Posádku mohlo tvořit 812 až 916 mužů. Pořizovací náklady na jednu loď se pohybovaly kolem 2,9 Mio USD v tehdejší měně.

Obrázek
New Jersey


VÝZBROJ
Tak nevím, jestli mám vůbec téma výzbroj otevírat a znovu podrobně popisovat, protože vzhledem k opakujícím se informacím, které si čtenář, který celou sérii o amerických bitevních lodí čte, by se již čitatel mohl nudit. No, ale pokud na tento článek narazil někdo, kdo nesleduje celou sérií a zaujala jej právě jen tato třída, tak jej nemůžu ochudit a tato strohá data. Tudíž kdo nechce, ať dál nečte, protože budu, až na detaily, opakovat informace z předchozí třídy MAINE. Stejně jako třída MAINE, tak i třída VIRGINIA používala shodnou hlavní výzbroj a to v podobě děl ráže 12“/40 (305mm) Mark 4 s délkou hlavně čtyřicetinásobek ráže. Vývoj této verze děla započal v roce 1899 a na přelomu století vstupovala děla na palubě této třídy do služby. Každá hlaveň o délce 12,192 m vážila 52.145 kg bez závěru (včetně 52.834 kg) a v párech stála ve věžích typu Mark 5. Hmotnost každé věže činila 604 tun. Věže byly konstruovány pro elevaci děl v rozmezí -3 / 20 stupňů (MAINE měla jen 15,5°) se stranovým odměrem -150 / +150 stupňů. Maximální elevace umožňovala dostřel kolem 20.000 metrů (pouze odhad, přesné informace nemám k dispozici) s AP projektilem o hmotnosti 394,6 kg. Průraznost projektilu se lišila podle toho, na jak pancéřovaný cíl (kvalitativně) dopadal. Přeci jenom přelom devatenáctého a dvacátého století s sebou přinášel velké pokroky v průmyslové revoluci, tudíž i ve výrobě pancéřových plátů. Proti staršímu typu pancíře prorážel tento projektil 371mm na vzdálenost 5.490 m. Na vzdálenost 8.230 m to bylo 295mm a na 10.920 m již jen 239mm. Tyto hodnoty měl AP projektil proti ocelovému plátu typu Harvey. Proti modernějším pancířům byla průraznost při zachování stejné vzdálenosti v poměru 328 / 272 / 221 mm. Každý AP projektil v sobě nesl 10,9 až 11,2 kg výbušniny typu Explosive D. Výmetná složka vážila 107,7 kg a udělovala projektilu úsťovou rychlost 732 m/s. U staršího provedení, které bylo na třídě MAINE použito po dokončení, byla úsťová rychlost střely 640 m/s. Tato původní verze ještě trpěla poměrně malou kadenci, která byla 0,66 rány za minutu. Po roce 1905, kdy došlo k modernizaci, již byla kadence kolem dvou ran za minutu. A zřejmě již tuto modernější od samého počátku nesla třída VIRGINIA, jejíž plavidla byla dokončována až po roce 1905. Pro každou hlaveň se nakládalo 60 střel a tomu odpovídající množství výmetné složky.

Obrázek Obrázek

Hmotnost boční salvy:
4 x 305 mm = 1.578,4 kg
6 x 203 mm = 708 kg
6 x 152 mm = 286,2 kg
Celkem: 2.572,6 kg

Tak od nudného opakování zpět k snad novým informacím. Na palubu třídy VIRGINIA se opět vrátila děla ráže 203mm, která se naposledy použila u třídy KEARSARGE. Nevím, jestli budu správně interpretovat důvody, ale když byly vyhodnoceny výsledky rusko-japonské války, tak se ukázala potřeba zvýšit palebnou a efektivní sílu lodí. To bylo možno buď nárůstem počtu děl hlavní ráže v duchu teorie, větší počet děl rovná se větší šance něco trefit. A nebo přidat meziráži. A proč meziráži? Měla levnější pořizovací náklady, zabírala méně místa a kadence byla většinou vyšší. To umožňovalo vést na cíl palbu během mezičasu, kdy se velká děla nabíjela. Tady nesmíme zapomínat na to, že velká děla té doby měla kadenci od 0,5 po 2 rány za minutu. Rychlejší 203mm děla tak mohla nepřítele i nadále zaměstnávat a přitom jejich projektil měl nezanedbatelný ničivý účinek a samozřejmě i potřebný dostřel. Ničivý účinek v cíli pak byl potřebný i proti narůstajícím výkonům a kvalitám pancéřových a lehkých (chráněných) křižníků a dostřel mohl zaručit držet dále od vlastní lodi výkonnější torpédoborce té doby. Teoreticky tak mohla tato meziráže pálit na další, méně odolný cíl. Nicméně nešťastné opakování koncepce z KEARSARGE mělo za následek, že děla umístěná na hlavních dělových věžích s nimi nuceně sdíleli stejný odměr, tedy cíl. Tím pádem na případný druhý cíl mohla být palba vedená pouze z jedné dvoudělové věže, která stála na boku na úrovni předního komínu. Celkové rozmístění tedy bylo následující, dvě věže stály na střechách hlavních baterií v ose lodi, další pár věží se nacházel na boku s tím, že na každém boku bylo po jedné věži. Jenomže tyto věže byly ve štíhlém trupu umístěné příliš blízko bokům lodí a tudíž jejich barbety byly dosti zranitelné. Dobře je to vidět na přiložených obrázcích. Lodě třídy VIRGINIA již používaly modernější 203mm děla typu 8“/45 Mark 6 s vyšší kadencí a dalšími výkony. Především ta kadence, která se aktuálně pohybovala kolem 1-2 ran za minutu, byla velkým krokem vpřed oproti starším verzím této zbraně. Nevýhodou v rychlosti střelby byla potřeba nabíjet hlaveň v horizontální poloze, což prodlužovalo cyklus výstřelu. Hlaveň o délce 9,373 m a hmotnosti 18,8 tun byla umístěná v párech ve věžích typu Mark 12 a Mark 5. Druhý věží, z výše jmenovaných, stál na střechách 305mm děl. Věž typu Mark 12 měla hmotnost 151 tun. Stranový odměr (rychlost stranového odměru činila 6 stupňů za sekundu) a elevace byla u všech stejná a to -135/+135 stupňů a -7/+20 stupňů. Maximální elevace (přesně to bylo 21,1°) umožňovala dostřel 20.575 metrů s AP projektilem o hmotnosti 118 kg (z toho 2,7-2,8 kg byla výbušná hlavice typu Explosive D). Projektil se na cíl řítil počáteční rychlostí 838 m/s což znamenalo, že k terči vzdálenému 7.720 m to trvalo 11,8 sekund. Průraznost AP projektilu pak byla na vzdálenost 5.490 m 218mm, na 8.230 m 168 mm a na 10.920 m 127 mm. To plně postačovalo na většinu tehdejších chráněných a pancéřových křižníků. U těch údajů o průraznost se ještě krátce zastavím. Dohledal jsem i další hodnoty, které se od výše uvedených liší, nicméně nechci v tom čtenáři dělat bordel. Důvod rozdílných hodnot je způsobem rozdílného testovacího pancéřového plátu (např. typ Harvey či Krupp). Pro každou hlaveň se nakládalo 125 střel a stejné množství výmetné složky o hmotnosti 44,7 kg.

Obrázek

Střední dělostřelectvo, které tvořilo dvanáct děl ráže 152mm bylo opět totožné s tím, které bylo použito u předchozí třídy MAINE, a tudíž se v jeho výkonech budu opakovat. Počátek této zbraně v provedení 6“/50 (152mm) Mark 6 nacházíme v roce 1898. Po několika letech vývoje bylo možno toto dělo zařadit na přelomu století do služby. Při délce 7,625 m vážila každá hlaveň 8.450 kg (včetně závěru). Při počtu 12 hlavní, činila jejich hmotnost více jak 110 tun. Z toho je dobře patrné, jak veliká hmotnost z celkového výtlaku lodi, byla například jen v této výzbroji. K tomu když si přičteme, že pro každou hlaveň se nakládalo 200 ks střel (každá o hmotnosti 47,7 kg), plus 14 kg výmetné složky, tak bylo na palubu naloženo celkem téměř 150 tun materiálu. Kadence těchto děl mohla podle sehranosti obsluhy být kolem šesti ran za minutu. Kasematy umožňovaly elevaci -10 / +15 stupňů, stranový odměr -100/+100 stupňů a maximální dostřel děl 13.720 metrů. Průraznost proti ocelovému pancíři typu Harvey byla 101mm na vzdálenost 6.000 yardů (5.490 m), 75 mm na 8.230 m a 69 mm na 10.970 metrů (12.000 yardů). Děla stála rozmístěná v kasematách v počtu šesti hlavní na každém boku. Kasematy se pak nacházeli o dvě podlaží níže pod hlavní palubou (na výšku tato děla v kasematách zabírala dvě podlaží).

Lehká výzbroj byla zastoupena velkým počtem hlavní. Jen děl ráže 76mm (Mk 2/3/5/6/8) o délce hlavně 50 násobku ráže, bylo na palubě dvanáct kusů. Díky nedělené munici o hmotnosti 10,9 kg (z toho střela vážila 5,9 kg) se minutová kadence palby pohybovala kolem 15-20 ran. V době spuštění lodí na vodu a jejich dokončování ještě nebyla hrozba leteckých útoků nijak vysoká a tak tato děla nebylo možno použít proti vzdušným cílům. Jejich elevace byla jen 15 stupňů. Proti lehkým hladinovým plavidlům ale účinek téměř 6 kg projektilu spolu s vysokou kadencí, postačoval. Na palubu se nakládalo kolem 250-300 střel na hlaveň. Stejný počet pak byl i rychlopalných 47mm děl Hotchkiss (L/40 a L/50), která se používala především proti rychle plujícím torpédovým člunům. Děla byla ceněná pro svou kadenci 20-25 ran za minutu. Ta byla samozřejmě ovlivněna sehranosti obsluhy a manipulací s 3 kg projektilem (samotná střela vážila 1,4-1,5 kg). Loď BB 16 NEW JERSEY vedle toho měla ve výzbroji ještě dvě další rychlopalná děla ráže 37mm Mk1. Ve výzbroji nechyběli ani čtyři torpédomety ráže 533mm typ Bliss-Leavitt 21“ Mark 3. Torpédo o délce 5,004 m vážilo 680 kg a z toho výbušná hlavice měla hmotnost 99 kg. Účinný dostřel při 26 uzlové rychlosti mohl být až 4.000 yardů (3.660 metrů).


PANCÉŘOVÁNÍ
Na pancéřování byly použité ocelové pláty typu Harvey a Krupp s tím, že Kruppův materiál byl použit na důležitějších částech, jako boční pancéřový pás. Ten měl celkovou výšku 2,43 m a sahal 1,52 m pod vodorysku a 0,91 m nad ní. Nekryl loď v celé délce, ale pouze ve středové části mezi přední a zadní barbetou v délce 58,5 metrů. Uprostřed měl sílu 279mm a směrem k dolnímu okraji se zeslaboval na 203mm. Dalších 18,3 m na přídi a 9,8 m na zádi bylo kryto 229mm pancířem, který se směrem dolů zeslaboval na 152mm. Úplné konce chránilo 102mm ocele na úrovni vodorysky. Pancéřová citadela byla na koncích uzavřená přepážkami o síle 114 až 152mm. Směrem k hlavní palubě byly boky lodi rovněž chráněny a to pancéřováním silným 152mm, v kterém byly vetknuté kasematy středního dělostřelectva. Tento pancéřový pás kryl horní boky lodi opět jen v omezené délce mezi přední a zadní barbetou. V palubních nástavbách umístěné kasematy 76mm děl chránilo 58mm ocele. Na boční pancéřování navazovala pancéřová paluba o síle 38 – 76mm. Ochrana hlavních baterií se opět držela v americkém duchu, tedy stejně silné pancéřování, jakou výzbroj loď nesla. Čela věží tak krylo 305mm pancíře, boky 152mm a strop chránilo 89mm. Na stropech těchto hlavní dělových věží stály věže pro 203mm děla. Ta chránilo 165mm ocele z čelní strany, z boku 102mm, stropy krylo pouze 38mm.

Obrázek Obrázek

TTD - bitevní lodě třídy VIRGINIA (po dokončení)
* Země původu: USA
* Délka (max.): 134,5 m
* Šířka: 23,3 m
* Ponor: 7,24 m
* Výtlak standardní: 14.948 t
* Výtlak plný: 16.094 t
* Výzbroj: 4x305mm (2xII), 8x203mm (4xII), 12x152mm (12xI), 12x76mm (12xI), 12x47mm (12xI), 4xTorpédomet ráže 533 mm
* Pancéř paluba: 38-76 mm
* Pancéř boky: 152-279 mm (102-152 mm na koncích lodi)
* Pancéř dělové věže: 152-305 mm
* Pancéř velitelská věž: 229 mm
* Barbety: 152-254mm
* Přepážky: 152 mm
* Výkon strojů: 19.000 koňských sil (14.168 kW)
* Dojezd: 3.325 námořních mil (6.150 km) při 10 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 1.900 tun uhlí
* Rychlost: 19 uzlů (35,2 km/h)
* Posádka: 812 – 916 mužů

Služba VIRGINIA
Stavba první jednotky započala v osvědčené loděnici Newport News Shipbuilding & Dry Dock Company, Newport News (Virginia), která již stavěla několik bitevních lodí předchozích tříd. Kýl byl položen 21. května 1902 a trup byl na vodu spuštěn 6. dubna 1904 za přítomnosti slečny Gay Montague, dcery guvernéra státu Virginia Adrewa Jacksona Montagua. Dokončovací práce ještě trvaly dva roky a nová posila amerických námořních sil byla převzata do služby kapitánem Seatonem Schroederem dne 7. května 1906. Ve snaze zlepšit řízení lodi, obdržela VIRGINIA, jako jediná ze své třídy, lodní vrtule s otočeným směrem otáčení. Po prodělaných provozních zkouškách byla VIRGINIA odesláno k břehům Kuby, kde vypukla revoluce proti vládě prezidenta T.Estrady Palmy. Ten když viděl, že proti revolucionářům ztrácí síly, tak se obrátil na USA o intervenci. Na Kubu loď připlula 15. září a v přístavu Havana zakotvila 21. září. Jejím úkolem bylo chránit svými těžkými děly město před nepřátelským útokem. Po uklidnění situace se VIRGINIA dne 18. října vrátila domů do přístavu Point Sewella (Virginia). Koncem roku 1906 měla bitevní loď menší kolizi s parníkem Monroe, ale brzy byla vrácena do služby. Do kubánských vod se bitevní loď vrátila na přelomu února a března 1907. V dubnu se zúčastnila slavnostní expozice v Jamestownu a i nadále setrvávala ve vodách západního Atlantiku a to až do prosince 1907, kdy se vydala spolu s dalšími americkými bitevními loděmi na cestu kolem světa (plavba Velkého bílého loďstva). Je zbytečné popisovat zde, kde všude loď zakotvila. Z dlouhé a náročné cesty se vrátila až 22. února 1909 a následně se podrobila opravám a úpravám, které trvali čtyři měsíce. Během těchto oprav byly například sejmuta všechna děla ráže 47mm a loď obdržela nové mřížové stěžně. Po opravách se Virginia koncem roku plavila přes Atlantik do Evropy, kde kromě jiného navštívila Francii a Anglii. Poté se v březnu 1910 vrátila do domovských vod. Po rutinních operacích v následujících letech se v roce 1913 vypravila do mexických vod, aby v době nepokojů v této zemi, chránila americké zájmy. Zde se pak objevila i v dubnu 1914, když Američané nasadili své pozemní jednotky k obsazení Veracruzu. Během prvních let První světové války se Virginia pohybovala při východním pobřeží Spojených států a občas zabrousila do vod kubánských. Koncem března 1916 byla přesunuta do rezervy, ale v dubnu 1917, kdy USA vstoupily do války, byla znovu zařazena do služby. Jejím úkolem bylo hned zkraje války dohlížet na obsazení internovaných německých plavidel. Její revize byla dokončena koncem srpna 1917 a poté byla zařazena do třetí divize Atlantického loďstva. Poté byla používána jako školní loď pro dělostřelce z Port Jefferson a Norfolku a v prosinci 1917 byla zařazena jako vlajková loď pro admirála Johna A.Hoogewerffa. Následně se stala vlajkovou lodí třetí divize velitele kontradmirála Thomase Snowdena. V této roli byla používána jako ochrana konvojů plujících do válečné Evropy. První konvoj, který Virginia kryla, vyplul z New Yorku 14. října 1918 a přepravoval více jak dvanáct tisíc mužů. Konec války se ale nezadržitelně blížil a tak Virginia v této roli dlouho nesetrvala (příměří bylo uzavřeno 11. listopadu). Přerušení bojů znamenal pro Američany zajištění přesunu svých vojsk zpět do USA. O to se mimo jiné postarala BB13, která podnikla celkem pět plaveb na trase USA – Brest a zpět. Dne 4. července 1919 se z Evropy vrátila do Bostonu ze své poslední plavby. Poté byla umístěna v Bostonské loděnici, kde čekala na svůj další osud. Během této doby ještě prošla modernizací, kdy obdržela nové kotle typu Babcock & Wilcox a byla zbavena dvanácti děl ráže 152mm a šesti až osmi děl ráže 76mm. Místo nich obdržela dvě děla stejné ráže, ale v protiletadlové verzi (76/50 Mk 10 AA). Dne 13. srpna 1920 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel a nabídnuta k prodeji. Jelikož se kupec nenašel, byla následně určena jako cílová loď a začátkem srpna 1923 v této roli použita. Virginia spolu se sesterskou lodí BB 16 New Jersey byly zakotveny 5 km od mysu Hatteras v Severní Karolíně a následně na ně začal letecký útok. Během třetího útoku, který podniklo sedm letounů z výšky 900 metrů, byly na cíl svrženy 500 kg pumy. Pouze jedna zasáhla loď, ale ta stačila na to, aby pozorovatel prohlásil cíl za zcela zničený. Třicet minut po katastrofálním výbuchu se loď potopila. Její sesterská loď se k ní zakrátko připojila. Letecký útok jasně demonstroval, jak jsou lodě zranitelné proti leteckým útokům. Soumrak lodí nastal.


Služba NEBRASKA
Bitevní loď Nebraska byla stavěná v loděnici Moran Brothers v Seattlu ve státě Washington (západní pobřeží USA). Kýl byl položen 4. července 1902 a slavnostní spuštění za účasti slečny Mary Nain Mickey, dcery guvernéra Johna H. Mickey (stát Nebraska) bylo provedeno 7. října 1904. Námořnictvo si pak loď převzalo 1. července 1907 a jejím prvním kapitánem se stal Reginald F.Nicholson. Prakticky první větší akcí BB 14 bylo připojení k „Velkému bílému loďstvu“ a plavba kolem světa. V této roli (začátkem května 1908) nahradila loď Alabamu, která se odpojila. Co mohlo lépe prověřit kvalitu odvedené práce, než tato dlouhá cesta přes většinu světových moří a oceánů. Výčet zemí a měst, které Nebraska spolu s Bílým loďstvem navštívila, by byl velice dlouhý. To ale není smyslem tohoto článku. Koncem února roku 1909 tato dlouhá cesta skončila a Nebraska pokračovala ve své službě v atlantickém loďstvu. V letech 1909-1910 prošla modernizací, která byla u všech lodí této třídy shodná a to v podobě sejmutí všech 47mm děl a vybavení novými mřížovými stěžni. Do vypuknutí bojů První světové války se Nebraska účastnila několika misí, převážně slavnostního rázu. V květnu až červnu 1914 a poté ještě v červnu až říjnu 1916 byla BB14 používána v mexických vodách, kde hájila americké zájmy. Poté byla uvedena do rezervy, ze které byla do aktivní služby povolána pár dní před vstupem USA do dění Velké války. Po opravách, které proběhly v bostonské loděnici, se připojila k 3. divizi atlantického loďstva. Dne 13. dubna se v Bostonu připojila k flotile, která prováděla výcvik v zálivu Cheasapeake. Poté operovala ve vodách východního pobřeží až do dubna 1918, kdy byla odeslána do Norfolku k opravám. V polovině května měla smutnou povinnost přepravit tělo zesnulého vyslance a zplnomocněného ministra Carlose M. DePena. V září roku 1918 byla Nebraska pasována do role ochrany konvojů plujících z Ameriky do Evropy a zpět. Jelikož konec války se blížil, stačila BB14 vykonat pouze tři plavby přes Atlantik. Další čtyři již směřovaly obráceným směrem, když se američtí vojáci vraceli domů. Na trase mezi francouzským Brestem a USA od prosince do června 1919 přepravila několik tisíc amerických vojáků. Koncem června byla přeřazená k Pacifickému loďstvu, v kterém sloužila až do 2. července 1920, kdy byla vyškrtnuta ze seznamu amerických válečných plavidel. Předtím ale stejně jako její sestry, prodělala „modernizaci“ v podobě sejmutí děl ráže 152 a 76mm a výzbroji v podobě dvou nových 76mm protiletadlových zbraní. Nicméně v souladu s Washingtonskou námořní dohodou bylo rozhodnuto celou třídu obratem poslat do šrotu a ponechat si pouze povolené, moderní jednotky. Nebraska byla prohlášená neschopna další válečné služby a dne 9. listopadu 1923 prodána na šrot. Rozebrána byla o několik týdnů později.

Obrázek
Nebraska v roce 1906


Služba GEORGIA
Třetí jednotka třídy byla stavěna v loděnici Bath Iron Works v Bath ve státě Maine. Její kýl byl položen 31. srpna 1901, slavnostní spuštění na vodu proběhlo 11. října 1904 a námořnictvo si ji převzalo 24. září 1906. Zařazena byla k Atlantické flotile jako vlajková loď druhé divize. V březnu 1907 v zátoce Guantánamo na Kubě prodělala posádka dělostřelecký výcvik a poté byla loď krátce v opravě v bostonské loděnici. Během dalších dělostřeleckých testů, které proběhly v létě 1907, došlo u děl ráže 203mm k výbuchu prachové nálože, která zabila 10 námořníků a dalších 11 zranila. Po nutných opravách se Georgia přidala k dalším bitevním lodím „Velkého bílého loďstva, které měly za úkol světu prezentovat vzrůstající moc amerického námořnictva tím, že obeplují zeměkouli. Na tuto cestu se Georgie vydala v polovině prosince 1908 a po dlouhé cestě se domů vrátila až koncem února 1909. Je pochopitelné, že po mnoha měsíční plavbě si loď vyžadovala suchého doku a důkladné opravy. Během ní stejně jako její sesterské lodě obdržela nové mřížové stěžně a byla zbavena malorážních 47mm děl. Po generální opravě pokračovala BB-15 v rutinním výcvikovém režimu, který v roce 1910-1911 zpestřila cesta přes Atlantik do Anglie. Počátkem roku 1914 se Georgie plavila do mexických vod, kde v době mexické krize hájila americké zájmy. Poté se vrátila k běžné činnosti, která opět sestávala především ve výcviku. Koncem roku 1915 byla BB-15 poslána do Bostonské loděnice, kde prodělala generální opravu. Poté byla v lednu 1916 poslána do rezervy. Po vstupu USA do války v dubnu 1917, byla i tato loď znovu povolána do aktivní služby. Během následujících 18 měsíců působila v řadách třetí divize atlantické flotily. Od září 1918 doprovázela Georgie konvoje amerických vojáků na jejich cestě do Evropy, od prosince zase pro změnu obráceným směrem, protože válka skončila. Během pěti zpátečních cest přepravila na své palubě téměř šest tisíc mužů. Konec války ukázal soumrak starých bitevních lodí, které díky washingtonské námořní dohodě měly již jen krátký život. Z provozu byla Georgie vyřazena 15. července 1920 a o tři roky později dne 1. listopadu 1923 prodána k sešrotování. Nicméně ještě v roce 1919 prodělala obdobnou modernizaci, jako její sestry a navíc k tomu dostala nové kotle jako Virginia.

Obrázek


Služba NEW JERSEY
Předposlední loď třídy byla stavěna ve Fore River Shipbuilding Company v Quincy (stát Massachusetts) a měla nést jméno státu New Jersey (jako první loď nesoucí jméno tohoto státu). Kýl byl položen 2. dubna 1902 a slavnostního spuštění na vodu dne 10.11.1904 se zúčastnila paní William B.Kenney, dcera guvernéra za stát New Jersey Franklina Murphyho. Námořnictvo si novou bitevní loď převzalo 11. května 1906 a ihned ji poslalo na výcvik do vod Atlantiku a Karibiku. V září se již plavila ve vodách kolem Kuby, kde až do poloviny října hájila zájmy amerických občanů a investic ohrožených kubánským povstáním. Od dubna do května 1907 byla součástí světové expozice v Jamestownu. Ani tato loď „neunikla“ slavné cestě Velkého Bílého loďstva kolem světa, ze které se navrátila v únoru 1909 a šla rovnou do loděnice k opravě, během které obdržela nové mřížové stěžně a byla zbavena části své malorážní výzbroje. Až na období od května 1910 do července 1911, kdy byla New Jersey vyřazená do rezervy, prodělávala posádka běžný výcvik a testy. V době vrcholící mexické krize byla New Jersey na podzim roku 1913 poslána do vod západního Karibiku, kde hájila americké zájmy. V dubnu 1914 se účastnila nájezdu na mexické město Veracruz, kterého se Američané zmocnili a drželi jej ve své moci do doby, než se změnili v Mexiku poměry. Až do vypuknutí První světové války plnila BB-16 běžnou službu podél východního pobřeží USA a v Karibské oblasti. Během války přispěla New Jersey velkou měrou k rozšíření stavu amerického námořnictva díky roli výcvikového plavidla pro námořní rekruty a střelce (ostatně jako většina obdobně starších). Po uzavření válečného příměří v listopadu 1918 odvážela tato bitevní loď (jako řada jiných) americké vojáky z evropského kolbiště zpět domů. Celkem z Francie během čtyř cest odvezla více jak 5.000 mužů amerického expedičního sboru. Svou poslední cestu završila 9. června 1919. V tomto roce, stejně jako její sestry, prodělala „modernizaci“ v podobě redukce dělostřelecké výzbroje. Ale již příští rok v srpnu byla vyškrtnuta ze seznamu amerických válečných plavidel a spolu se sesterskou lodí Virginia potopena (5.9.1923) během zkušebních bombardovacích testů brigádního generála Billy Mitchella.

Obrázek
New Jersey v roce 1918


Služba RHODE ISLAND
Podle amerického státu Rhode Island byla do doby, kterou popisuju, pojmenovaná pouze jedna loď. Tou druhou byla až BB-17, jejíž stavbou byla pověřená loděnice Fore River Company z Quincy (stát Massachusetts). Ta stavěla rovněž i sesterskou New Jersey. Stavba byla zahájena 1. května 1902 a o čtyři roky později byla loď slavnostně spuštěna na vodu. Tohoto čestného aktu, který se odehrál dne 17. května 1904, se zhostila manželka jednoho z ředitelů loděnice, což bylo poměrně netypické, protože standardně se křtu lodí účastnili členové vládnoucích dynastií, nebo prominentní politici a jejich rodinní příslušníci. Rhode Island byla dokončená 30. června 1906 a jejím kapitánem se stal Perry Garst. První větší cestu vykonala na Kubu, kde na základně Guantánamo prodělávala posádka dělostřelecký výcvik. Asi nás nepřekvapí, že ani tato loď neunikla slavné plavbě Bílého loďstva kolem světa, kterého se účastnilo dalších 15 bitevních lodí. Dlouhá cesta byla završena slavnostní přehlídkou konanou 22. února 1909 v Hampton Road. Poté se bitevní loď přesunula do New Yorku, kde se podrobila opravám. Rozsah oprav a modernizace odpovídal těm, které prodělaly sesterské lodě. Následně pokračovala ve službě u Atlantického loďstva, během které prováděla posádka další cvičení v jižní části Karibské oblasti. V listopadu 1910 byla přesunuta na starý kontinent, ze kterého se vrátila v polovině ledna 1911, když zakotvila na základně Guantánamo (Kuba). V době vrcholící mexické krize byla i tato jednotka vyslána do politicky nestabilní zóny a účastnila se obsazení města Veracruz na podzim roku 1913. Rutinní služba na palubě bitevní lodi pak pokračovala až do vypuknutí světového konfliktu v Evropě. Rok 1915 přečkala Rhode Island převážně v opravách, ze kterých se vrátila v roce 1916 na letní manévry. Jelikož v té době USA ještě nebyly ve válce, mohly si dovolit přesunout své starší jednotky do rezervy, kam byla přeřazená i Rhode Island. V dubnu se Amerika nakonec rozhodla vstoupit do války po boku Dohodových mocností, a tak se do aktivní služby vrátila většina válečných lodí, které měli nějakou větší bojovou cenu. Koncem května 1917 byla do aktivní služby zařazená i Rhode Island, jako součást protiponorkové hlídkové služby na ostrově Tangeru (Maryland). Po ukončení války měla Rhode Island spolu s řadou dalších jednotek za úkol pomáhat v návratu amerických vojáků domů. Během pěti cest přes Atlantik přivezla na své palubě domů více jak 5.000 mužů. Poté v roce 1919 prodělala další modernizaci v podobě redukce části výzbroje (ve stejném rozsahu jako u ostatních lodí). Následný rok byla znovu přesunuta do rezervy a v souladu s Washingtonskou námořní dohodou dne 4. října 1923 vyřazena ze služby a prvního listopadu prodána na šrot. Lodní zvon byl zachráněn a je k vidění na Rhode Island State House. Zajímavou vzpomínku na tuto bitevní loď, bychom našli na poštovních známkách vydaných na Marshallových ostrovech v roce 1997.


ZHODNOCENÍ
Zřejmě není pochyb o tom, že Američané postavili bitevní loď světové úrovně. Rychlostí a pancéřovou ochranou sice tolik oproti konkurenci nevybočovali, ale zaměřil bych se především na výzbroj. Jasně, děla ráže 305mm používala celá řada jiných světových námořních velmocí. V čem ale tkvěla výhoda amerických děl, byla jejich vyšší kadence. Zatímco Britové, jako světová velmoc, se v této době mohla chlubit verzi 305mm děla, která měla kadenci 1,5 rány za minutu (platilo to i o prvních dreadnoughtech), tak Americké dělo mělo kadenci již kolem dvou ran. Další velkou výhodou bylo početné dělostřelectvo ráže 203mm, které v boční salvě mohlo pálit až ze šesti hlavní zároveň. Kadence 1 až 2 rány za minutu sice měla ještě daleko do děl této ráže z období Druhé světové války, ale na druhou stranu to vyvažoval větší počet hlavní v boční salvě. Ovšem zůstal zde nadále starý handicap ze třídy KEARSARGE a to, že děla na hlavních dělových bateriích s nimi nutně sdílela stejný odměr a tudíž i cíl. Tudíž nešlo vést palbu třeba ze 305mm děl na jeden cíl a z 203mm děl na cíl druhý. Takže oproti jiným tzv. semi-dreadnoughtům, tedy takovým přechodovým stupňům mezi řadovou bitevní lodí a dreadnoughtem, měli lodě třídy VIRGINIA šest děl, zatímco ostatní čtyři, ale jak jsem už psal výše, mohlo to být výhodou pouze za předpokladu palby velkých děl na stejný cíl. Nicméně ani jedna z výhod se bohužel nedala v době, kdy lodě vstupovaly do služby, příliš počítat. Protože koncem roku 1906 vstupoval do služby revoluční britský DREADNOUGHT, který všechny ostatní lodě světa rychle odsunul do pozadí. A to nejen co se výzbroje týče, která byla dvojnásobná v porovnání se všema ostatníma konstrukcemi, ale i co se rychlosti týče, protože Britové vsadili na výkonnější turbíny, než starší parní stroje. Takže Američané, když se konečně odhodlali ke stavbě početnější třídy, se k tomu rozhodli v tu nejhorší dobu. Tedy tady je to trošku zavádějící, protože konstrukce z roku 1902 byla na svou dobu nadstandardní, ale první lodě byly dokončovány až v roce 1906 a poslední loď této třídy si americké námořnictvo převzalo až v roce 1907. Stavba tak byla na tu dobu poměrně dlouhá. Takže i když byla jejich reálná bojová hodnota na výsluní pouze krátkou dobu, tak se tato plavidla dala přeci jenom slušně použít i v době První světové války. Například Dardanelská operace (i když v ní Američané nefigurovali, protože v té době ještě USA zachovávaly neutralitu), i když nebyla úspěšná, ukázala reálnou hodnotu těchto starších bitevních lodí, jako mobilní platformy těžkého dělostřelectva s velkou koncentrací palebné síly. V dobrých rukou a s dobrým plánem tak stále představovaly nezanedbatelnou sílu. No a samozřejmě, pořád tu byla možnost prodat tato plavidla mocnostem druhého/třetího řádu, kde v roli pobřežních obrněnců by svou úlohu mohly plnit celá následná desetiletí.

Obrázek


Zdroje:
Jane´s Bitevní lodě 20. století – Ireland, Gibbons – Praha 2004
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina - 1986
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
http://www.sharecg.com/v/37632/gallery/ ... inia-BB-13#
http://www.navypedia.org/ships/usa/us_bb_virginia.htm
http://batdev.ussindianabb58.com/virgin ... class.html
http://www.cityofart.net/bship/virginia_bb13.html
http://www.the-blueprints.com
http://www.maritimequest.com
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.navsource.org
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Pátrač »

No to je tedy něco. Miroslave měl bych dotaz či spíš několik:

- všiml jsem si, že některé lodě na obrázích mají stěžně mřížkové a některé nikoliv. Je to dáno nevyhraněností a zkoušením optimální varianty nebo je v tom nějaký zámysl?

- nemáš někde boční řez tou věží s dvojicemi děl nad sebou? Strašně by mě zajímalo jak vyřešili dopravu munice dvou ráží, jedním tělem věže.

- to plýtvání prostředky- provedeme modernizaci a potom ji šupnem do šrotu bylo v té době u amíků obvyklé, nebo v tom bylo nějaké jiné kouzlo? Třeba korupce, jak známe z dnešní doby či jen byly nahrazeny něčím lepším?

Jinak hezké čtení a ta poslední fotka je moc hezká. I ta loď na ní má takový jakýsi šmrnc. :up:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od kenavf »

Pátrač píše:- nemáš někde boční řez tou věží s dvojicemi děl nad sebou? Strašně by mě zajímalo jak vyřešili dopravu munice dvou ráží, jedním tělem věže.
Mám dojem že ten rez tu niekde na Palbe bol pred pár mesiacmi, ale nedarí sa mi ho nájsť.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Pátrač »

Je to možné. Já dlouhou dobu na Palbu jen odskakoval a nebo dokonce zní dlouhodobě vypadával a tak mám jen nepatrný přehled. Což je možná špatně, ale je to tak.
Tak doufám že některý z námořníků to dohledá nebo pokud to zde není dodá , bo je to asi dobrý kousek konstruktérské práce.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od johny_g »

Mřížové stěžně byly běžně používány u amerických dreadnoughtů, starší bitevní lodě je dostaly během modernizací. Výhody tohoto řešení - jsou lehčí, lépe odolávají poškození, lépe snášejí otřesy vlastní palby. Mřížová konstrukce je do jisté míry pružná a otřesy tlumí.

Velmi schematický obrázek (tuším podobný je ve Válečných Lodích 2) je zde.

http://www.globalsecurity.org/military/ ... urrets.htm

Další malůvka tady:

http://www.cityofart.net/bship/kearsarge.html

Obojí je ale z třídy Kearsarge.

Ta modernizace zas tak rozsáhlá nebyla. A do šrotu šla většina lodí díky Washingtonské konferenci.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od jarl »

Našel jsem ještě následující obrázek, kde je vidět usazování amerického těžkého děla.

Obrázek

Jinak v té menší poválečné modernizaci a následném rychlém sešrotování bych nějakou korupci vážně nehledal. To byl opravdu důsledek Washingtonské konference. Ta šrotovací iniciativa sice vznikla na popud Američanů, ale až několik let po provedení té modernizace, takže tehdy nikdo nemohl vědět, že se ty lodě budou brzy vyřazovat.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Scrat »

Mřížové stěžně byly běžně používány u amerických dreadnoughtů, starší bitevní lodě je dostaly během modernizací. Výhody tohoto řešení - jsou lehčí, lépe odolávají poškození, lépe snášejí otřesy vlastní palby. Mřížová konstrukce je do jisté míry pružná a otřesy tlumí.
Ještě bych dodal že je u nich možné při nižší hmotnosti tělesa dosáhnout mnohem vyšší pozice pozorovací plošiny. Dobře je to vidět na následující fotce z roku 1909.
Obrázek
Na druhou stranu proti např britským trojnohým stožárům nesnesly tak velké zatížení. Zprvu to až tak nevadilo ale s postupnou instalací rozměrných uzavřených pozorovacích plošin a výkonné ale těžké pozorovací optiky se ta výhoda elasticity mřížové konstrukce měnila v nevýhodu (respektive stožáry kmitaly více než bylo přijatelné). Takže to Američani v meziválečném období zase postupně odstraňovali, ovšem nijak překotně. Například z osmi lodí bitevní skupiny napadené v prosinci 1941 v Pearlu nesly mřížové stožáry čtyři "nejnovější" bitevníky.

Ty dělové věže zase až takové terno nebyly, nešlo o dvě věže na sobě ale o jednu dvoupodlažní věž. U každé sestavy tak odpadl jeden ložiskový věnec, jedna barbeta a hromada pohonných mechanismů (celkem slušná hmotnostní úspora). Na druhou stranu, jak je uvedeno v článku takto řešená sestava nemohla díky společnému odměru vést palbu na dva samostatné cíle což mi přijde jako velmi podstatný handicap.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od kacermiroslav »

Já se právě docela divím, že Amíci v době, kdy se všechny konstrukční kanceláře hnaly za projekty s vyšším počtem hlavní, stavěly lodě, které byly podle všeho krokem zpět. Což si samotní konstruktéři dobře uvědomovali.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Scrat »

No nevím co si kdo uvědomoval nebo ne ale zrovna američtí konstruktéři (konkrétně Bureau of Construction and Repair) pracovali stylem "navrhneme si, schválíme si, postavíme si co se nám bude chtít a námořnictvo to bez jakýchkoliv keců zaplatí". A tenhle stav trval zhruba až do let 1905/06 kdy byla rozhodovací a schvalovací pravomoc z větší části přenesena na General Board.
Dobře je to vidět na predreadnoughtech třídy Mississippi, ty byly postaveny i přes námitky námořnictva o nevhodnosti konstrukce. Nakonec to dopadlo tak že po pouhých pěti letech služby skončily obě lodě jako nevyužitelné v rezervě a Američani byli rádi že se je podařilo v červenci 1914 odprodat Řecku.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od johny_g »

Já bych si dovolil poznámku k té údajné nevýhodě společného odměru věží. Mně se to jako velká nevýhoda nejeví. Teoreticky ano, ale prakticky - kolikrát se loď dostala do situace, kdy bylo potřeba rozdělit palbu na dva protivníky? Podle mě je lepší soustředit palbu maxima hlavní na jednoho protivníka. I kdyby šlo o boj jedné bitevní lodě proti dvěma. Stejně tak tvrzení že pouze dvě hlacně které mohly vést palbu nezávisle jsou jen na efekt - částečně pravda, ale když si vezmu že řada pancéřových kžížníků té doby měla jenom dvě těžká děla, tak to zas taková tragédie být nemohla. Jinak by takové konstrukce nevznikaly. Jinými slovy - myslím že i se dvěma hlavněmi se dá něco trefit a ta šance je víc než teoretická.

K tomu mě napadla ještě jedna věc - jaké byly v té době možnosti zaměřování? Předpokládám že se používaly optické dálkoměry plus nějaký mechanický počítač (?). Bylo tehdy vůbec prakticky možné zaměřovat a vést palbu těžkých děl na dva různé cíle? Aniž by utrpěla přesnost a rychlost?
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Scrat »

A co takhle hypotetická situace kdy bude protivníkova bitevní formace podporována lehkými jednotkami k čemuž v pozdějších konfliktech skutečně docházelo. Potom potřebuješ tu střední výzbroj na odrážení křižníků a torpédových plavidel a právě kvůli tomu vznikla ta rozporuplná meziráže. Dosah torpéd totiž v tomto období rostl rychleji než klasická 5-6'' střední ráže a tak se sáhlo k těžším dělům 8-10''. No a pokud je odměr těchto děl vázán na to kam právě míří dvanáctipalcovky tak máš "drobný" problém. V boji samotných bitevních formací je naopak meziráže spíše zbytečnou přítěží.
Je škoda že v této době neproběhl nějaký velký konflikt kde by se bojovalo i na moři. Krymská válka byla ještě před tímto obdobím, americko-španělská válka byla z tohoto pohledu jen menší šarvátkou a rusko-japonská válka byla zase trochu později. Konstruktéři tak neměli šanci své nápady vyzkoušet v praxi a tak se právě zkoušely různé věci (z dnešního pohledu často hodně nesmyslné).

Pancéřové křižníky jsou něco zcela jiného, některé konstrukce ale skutečně trpěly zálibou admirálů v těžkých dělech a podle toho to taky tak občas vypadalo. Osobně si myslím že pro tato plavidla byla nejvhodnější ráže šest, maximálně osm (v případě hodně velkých plavidel) palců.

A zaměřování? Dobrý dalekohled, dělostřelecké tabulky a hodně schopný dělostřelecký důstojník. I tak ale efektivita palby hodně závisela na panujících podmínkách, vycvičenosti obsluh a odstupu bojujících formací, na střední vzdálenost se už pohybovala pouze v jednotkách procent.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Zemakt »

Lodě třídy VIRGINIA již používaly modernější 203mm děla typu 8“/45 Mark 6 s vyšší kadencí a dalšími výkony. Především ta kadence, která se aktuálně pohybovala kolem 1-2 ran za minutu, byla velkým krokem vpřed oproti starším verzím této zbraně. Nevýhodou v rychlosti střelby byla potřeba nabíjet hlaveň v horizontální poloze, což prodlužovalo cyklus výstřelu.
Co se týče toho problematického uspořádání asi bylo vše řečeno, mne ovšem rovněž upoutala i ta nutnost horizontální polohy při nabíjení. Mělo to co do činění s výškou stropu na dělové palubě? Nebo to prostě byla konstrukční "vychytávka" obvyklá i u podobných konkurenčních kanonů? Přijde mi to jako na hlavu postavené, stejně jako to uspořádání.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od kacermiroslav »

Zemakt píše:Co se týče toho problematického uspořádání asi bylo vše řečeno, mne ovšem rovněž upoutala i ta nutnost horizontální polohy při nabíjení. Mělo to co do činění s výškou stropu na dělové palubě? Nebo to prostě byla konstrukční "vychytávka" obvyklá i u podobných konkurenčních kanonů? Přijde mi to jako na hlavu postavené, stejně jako to uspořádání.
Já bych to viděl spíše jen v nějakém levnějším a jednodušším konstrukčnímm řešení. Amíci se stavbou ze začátku docela spěchali, aby měli k dispozici větší počet lodí. Svou roli ale také skutečně mohlo sehrát to, co jsi psal o té výšce. Takhle jen de facto oprášili třídu KEARSARGE a to zřejmě i včetně staršího a již nevyhovujícího nabíjecímu systému.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Scrat »

Ale tohle řešení bylo celkem normální, mám dojem že i všechny americké dreadnoughty a rychlé bitevní lodě měly nabíjecí mechanismus pracující pouze v určitém náměru. A obdobně na tom byla i většina konkurence, například u moderních bitevních lodí WWII preferovali nabíjení v libovolném náměru pouze Francouzi a Italové a vždy utrpěla rychlost palby jinak velmi kvalitních děl. Jde o to že s hlavní musí v celém rozsahu náměru chodit i nabíjecí systém a kvůli tomu je konstrukčně velmi složitý (a náchylnější k poruchám).

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 587
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od sahidko »

Viem, že je to trošku offtopic ale, Scrat mohol by si priblížiť v čom spočívala tá kvalita talianskych diel? Ja som sa vždy dočítal skôr opak, ale je pravda že väčšinou išlo o suché konštatovanie bez bližšieho vysvetlenia.

A ak teda delá kvalitné boli, čo bol dôvod nie zrovna presvedčivých výkonov pri stretnutiach v Stredomorí? Výcvik obsluhy/nekvalitná munícia?
Uživatelský avatar
FdV
desátník
desátník
Příspěvky: 43
Registrován: 23/9/2009, 10:47

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od FdV »

Scrat píše:A co takhle hypotetická situace kdy bude protivníkova bitevní formace podporována lehkými jednotkami k čemuž v pozdějších konfliktech skutečně docházelo. Potom potřebuješ tu střední výzbroj na odrážení křižníků a torpédových plavidel a právě kvůli tomu vznikla ta rozporuplná meziráže. Dosah torpéd totiž v tomto období rostl rychleji než klasická 5-6'' střední ráže a tak se sáhlo k těžším dělům 8-10''. No a pokud je odměr těchto děl vázán na to kam právě míří dvanáctipalcovky tak máš "drobný" problém. V boji samotných bitevních formací je naopak meziráže spíše zbytečnou přítěží.


Scrat
To mi přijde jako přehnané tvrzení. I dobové šestipalce musely stačit bohatě na soudobé torpédovky a torpédoborce. Pokud se nemýlím, tak šlo o kocábky o pár set tunách s výzbrojí max 75 mm a časti i jen 47 mm. I šest šestipalců boční salvy muselo případným útočníkům docela zatopit, natožpak když k tomu připočteme řadu trojpalců na menší vzdálenost. Věřím, že ona mezi ráže měla sloužit především k boji s nepřátelskými bitevními loděmi, případně křižníky. V tom případě by spřažení s dělovými věžemi hlavní baterie nabyl žádný problém.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Mirek58 »

Tahle specifická kostrukce dělových věží měla podle mne nejspíš základ v taktice děl. boje platné na přelomu století.
Kdy ráže 6-8 palců měla určený shodný cíl s hlavní ráží . Rozdíl byl v použitém střelivu, děla 6-8 palců měla za úkol trhavým střelivem rozbít nástavby protivníka, a hlavní ráže protipancéřovým docílit jeho potopení .
Zde se oprávněně kalkulovalo s vyšší rychlostí střelby děl střední ráže a účinek trhavé nálože granátů na nástavby nezávisel na vzdálenosti, což pro protipanceřový granát neplatí.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Polarfox »

203mm děla spíše spadala k hlavní ráži a inklinovala k podobným úkolům. K rozbití nástaveb měla sloužit 152mm a později 178mm (navýšení je spojeno s potřebou prorazit silnější pancéřování citadel středního dělostřelectva, ostatně podobně se zachovali i třeba Němci) děla střední ráže. Aspoň tak nějak jsem to většinou chápal.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od kacermiroslav »

Já si 203mm děla spojuju s cílem v podobě chráněného, či obrněného křižníku. Protože už předchozí třída Kearsarge prokázala, že stejný odměr pro 12" a 8" děla ve skutečnosti nevede k vyšší kadenci, ale naopak. Tudíž bych za tím hledal pouze úsporu místa, pancéřování barbet atd., co jsem již dříve uvedl v článku.
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Bitevní lodě třídy VIRGINIA (1904)

Příspěvek od Mirek58 »

kačermiroslav:
Ale hledisko úspory místa/výtlaku/ při použití spojených věží a taktika boje jak jsem ji vzpomenul, se nevylučují.
Naopak řeší nerudovský problém "kam s ní ?"/střední ráže děl/.
A této taktice i odpovídá shodný odměr obou pater věží.
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo USA“