Syrské citadely

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Syrské citadely

Příspěvek od t.hajek »

Syrské citadely
Damašek, Aleppo, Bosra, Hamá, Homs


Obrázek


Opusťme nyní dlouhá tažení křižáků a pojďme se podívat na protivníky Franků. V popisu druhé křížové výpravy jsme se nejméně okrajově dotkli několika muslimských měst, jejichž součástí samozřejmě byla i pevnost, tedy citadela, chránící město. Zde obvykle sídlil vládce města a jeho stálá posádka. V závislosti na jeho významu se mohlo jednat o strohý objekt nebo o přepychovou rezidenci A právě nejvýznamější syrská města a citadely se pokusím představit. To málo, co se mi z omezených zdrojů podařilo dát dohromady, bude vždy sestávat z klasických dvou částí. Začnu krátkým popisem dějin města s přihlédnutím k vlastní citadele, následovat bude stavební vývoj. Vše doplněné pokud možno vypovídající obrazovou dokumentací, bohužel s absencí lepších plánků.

Obrázek
Celková situace v severní Sýrii

Obrázek
Celková situace v Palestině a Egyptě

Nejprve krátké shrnutí dějin vnitrozemí Sýrie. Obecně se jedná o jedny z nejstarších trvale osídlených míst na světě. Některé odhady a interpretace hmotných pramenů hovoří o 12 000 letech nepřetržitého osídlení místa, kde je dnes Damašek. V Hamá je to 8 000 let, v Aleppu „jen“ 7 000. Toto území, kde se křižují důležité obchodní trasy bylo v područí prakticky všech větších říší starověkého Blízké východu. Vládli zde Chetité, Hyksósové, zasahovala sem moc Ramsese II. V 11. století před naším letopočtem byl Damašek centrem Aramejského státu, po jehož úpadku se Sýrie ocitla v područí Novoasyrské, Novobabylonské a od šestého století Perské říše. Roku 333 jí dobyl Alexandr Makedonský, při čemž Damašek obsadil bez boje Alexandrův generál Parmenión a ukořistil zde prý 7000 koní, mezků a volů, které naložil zlatem a stříbrem. Po Alexandrovi zde vládl jeden z jeho generálů Seleukos I. Nikátor a jeho potomci. Jejich moc postupně upadala a do Aleppa se krátce rozšířila i moc arménského krále Tigranese Velkého v letech 88-64, zatímco okolí Homsu ovládali arabští panovníci říše Emesani.
Po nástupu Říma se Damašek stal součástí Římské říše a hlavním městem provincie Syria, kam spadala Hamá, Homs i Aleppo. Bosra byl již od druhé čtvrtiny druhého století hlavním městem provincie Arabia Petrae pod názvem Nova Trajana Bostra s posádkou 3. legie Kyrenaika. Za vlády východořímské říše bylo území christianizováno, ve 4. století vzniklo biskupství v Homsu, jehož význam vzrostl roku 452 po objevení údajné hlavy Jana Křtitele. V 5. století bylo v Bosře založeno Arcibiskupství. Byzantské državy nejprve napadli Peršané, kteří pod králem Husravou II. roku 608 získali Aleppo, 619 dobyli Bosru. Roku 622 byly definitivně odraženi Byzanstkou armádou. Ale to se již zvolna blížilo jiné vojsko dobyvatelů. Arabské armády pod velením Chálida ibn al-Valída porazili Byzantince a obsadili celou Sýrii v letech 634 až 636. V roce 661 se Damašek stal hlavním městem Ummájovského chalífátu a následoval obrovský rozvoj města. Při bojích mezi Ummájovci a Abbásovci bylo dobyto Aleppo i Damašek a centrum chalífátu bylo přeneseno do Bagdádu. Moc chalífů obecně upadala od poloviny 9. století, až konečně roku 946 ovládl Bagdád perský šíitský rod Bújovců. Sunitští chalífové byli jen formální hlavou, reálná moc byla v rukou emírů a obvykle nedosahovala až do vzdálené Sýrie. Zde jednotlivá centra ovládali šíitské rody přišlé z Egypta. Toho stavu využila Byzanc, která sem na konci 10. století směřovala své útoky, aby dočasně obsadila i Damašek a Aleppo. Nicméně souběžně se sem rozšiřovala moc egyptských Fátimovců, kteří nakonec pod svou kontrolu ať už formou přímé, či lenní závislosti dostali celou Sýrii. Od roku 1170 na šíity v Sýrii a Palestině útočí ve jménu svaté války seldžucké sunnitské oddíly pod sultánem Malikšáhem. V období 12. až 13. století se dějiny Sýrie tříští a spojují se až po invazi Mongolů roku 1260 a následném ovládnutí celé Sýrie Mamlúky. Roku 1300 byla Sýrie vystavena dalšímu útoku Mongolů, stejně jako roku 1400/1401 pod vedením Tímúra Lenka. V roce 1516 Sýrii obsadili Osmané, v roce 1832 tudy prošel Ibrahím Paša ve snaze porazit tureckého sultána. Po první světové válce se stala mandátním územím pod správou Francie. Nyní již budou následovat podrobnější dějiny jednotlivých míst.



Obrázek

Damašek, Damascus, Dimashq ash sham الشا دمشق, Qal´at Dimashq قلعة دمشق

33.511667°N 36.301944°E

Roku 906 Damašek obsadili šíitštá dynastie Qarmatinovců, záhy vystřídána Ilkhšidy. Roku 970 Damašek napadly byzantské oddíly a následně o město usilovali Fátimovci z Egypta, kteří byli roku 977 pod vedením chalífa al Azíze úspěšní. Nicméně revolta sunnitské většiny zavdala příčinou k perzekucím a popravám vůdců a účastníků povstání.

Obrázek
Orientační plán Damašku

Roku 1076 dobyl Damašek seldžucký velitel Turkmén Azíz ibn Abaaq al Chvarazmi, za jehož vlády byl v letech 1077 a 1078 Damašek dvakrát cílem fátimovského obležení. Druhé obležení bylo přerušeno příchodem pomocných seldžuckých oddílů vedených Tutušem I., bratrem sultána Malikšáha. Tutuš nechal Azíze zabít a stal se pánem celé Sýrie. V Damašku po něm vládl jeho syn Abu Nasr Šams al Mulk Dukák. Roku 1096 se jeho bratr Fakhr al Mulk Ridwán z Aleppa pokusil město dobýt. Od roku 1104 zde vládla Buríjovská dynastie, která musela čelit častým obležením města, ale většinu vlády za ně obstarávali atabegové, z nichž nejvýznamnější byl Unur. Roku 1135 a 1140 byl Damašek napaden Zengím z Mosulu a Aleppa. Roku 1148 se od jeho hradeb odrazila 2. křížová výprava, v letech 1150 a 1151 útočil opět z Aleppa Núr ad Dín. Až 1154 se po dalším obležení se posádka a poslední buríjovský emír Mujir ad Dín Abaq citadely vzdali za slib udělení Homsu jako léna. Z Damašku se stalo sídelní město sultána Núr ad Dína a později i Saladina. Po jeho smrti byla říše rozdělena mezi jednotlivé členy Ajjúbovského rodu a mezi nimi vypukly téměř vzápětí dlouhodobé zápasy o moc. Z nich vzešel vítězně Saladinův mladší bratr al Ádil zvaný křižáky Safadin, ale i po jeho smrti následovalo období bratrovražedných válek. V letech 1218 až 1239 změnil Damašek pětkrát majitele, přičemž v roce 1239 byla dobyta díky podkopům i samotná citadela. Roku 1260 město obsadili Mongolové. Původní ajjúbovská posádka, která se jim poddala se po čase vzbouřila, ale byla obležena a po těžkém ostřelování pevnosti pobita.

Obrázek
Obdélná věž

Po porážce Mongolů u Ajn Džalút se pány města staly Mamlúci. Roku 1300 Mongolové se Mongolové vrátili a obsadili město, ale citadela se ubránila. Na konci 14. století probíhala válka mezi sultánem Barqúkem a vládcem Aleppa Saif al Dín Yalbughou, kterému pomáhal Mintaš z Malatye. Město i pevnost bylo několikrát dobýváno a dobyto než nastal roku 1393 mír. V roce 1400 bylo město opět obleženo Mongoly pod Tímúrem Lenkem a roku 1401 byla po dlouhém ostřelování dobyta i citadela. Opět hlavně díky podkopání a zřícení severozápadní věže. Posádka byla tradičně pobita. Po odchodu Mongolů se opět města ujali Mamlúci. Roku 1414 se do citadely skryl místodržící Nawruz al-Hafizi před vojskem sultána Al Muayyad Šajkha. Citadela byla ostřelována dokud se místrodržící nevzdal. Po obsazení Sýrie Osmany se z citadely stala kasárna. Roku 1771 místodržící Egypta Ali Bey vytáhl proti sultánovi Mustafovi III., obsadil Damašek a po krátkém boji i citadelu. Další obléhání se uskutečnila v letech 1787 a 1812, kdy se posádka opakovaně bouřila proti místodržícímu a citadela byla vždy dobyta. Poslední obléhání se odehrálo roku 1831, a opět byl místodržící Mehmed Selim Paša obležen v citadele a tentokrát i zabit. Od konce 19. století citadela sloužila též jako vězení a po obsazení města Araby na podzim roku 1918 se stala svědkem pobíjení tureckých vojáků, čemuž učinil na začátku října přítrž australský 10. lehký jízdní pluk. A jako kasárna a vězení fungovala stará pevnost až do roku 1986. Od té doby probíhá archeologický výzkum a rekonstrukce, přerušená občasnou válkou, kdy revolta sunnitské většiny zavdala příčinou k perzekucím a popravám … (jakoby se historie trochu opakovala).

Obrázek
Severozápadní nárožní věž i troškou propagandy


Obrázek
Půdorys citadely, šrafovaně seldžucké zdivo

Středověká pevnost byla založena patrně na starším místě antické citadely po převzetí města Seldžuky roku 1076. Citadela zaujímá severovýchodní roh zhruba obdélného města mezi severní Rajskou branou Bab al Faradis a východní branou Vodního příkopu, či kanálu Bab al Jabiyah. Je v jedné terénní úrovni a nijak se nad město nevyvyšuje. Na její severní straně protéká říčka Baradá a její zavlažovací kanály tvoří částečně vodní příkop. Zhruba obdélná dispozice pevnosti se severozápadním lehce zkoseným rohem má rozměry 230 krát 150 metrů. Jako zdiva byl využit čedič a vápenec, těžící se v blízkosti města. Původní Seldžucká pevnost obsahovala brány na všech světových stranách. Hradby zpevňovalo 14 čtverhranných a 6 polookrouhlých věží. Na jihovýchodě byla souběžně s jižní zdí postavena dvoupatrová 90 metrů dlouhá budova sloužící zřejmě jako rezidence. Původní pevnost opravil a značně přestavěl Núr ad Dín po zemětřesení v roce 1170. Vznikla zde mešita, reprezentativní budovy, kašny atp. Núr ad Dín nechal současně nově opevnit celý Damašek. Saladin kladl důraz na obytnou složku citadely jako své rezidence. Jeho mladší bratr al Ádil pak v letech 1203 až 1216 důkladně posílil obranyschopnost citadely. Po poškození zemětřeseními v letech 1200 a 1201 k tomu byla vhodná příležitost. Tato stavební činnost je často dávána do souvislostí s výskytem vahadlového praku s protizávažím, který dokázal ničit dosavadní slabší zdi.

Byla stržena část hradeb i věží a zanikla i seldžucká budova na jihu. Každý z Ajjúbovských princů měl na své náklady postavit novou mohutnou věž. V severních nárožích dispozice vznikly věže s čtverhranným půdorysem, na jižní straně měly nezvyklý půdorys do „L“. Tyto věže dosahovaly výšky 25 metrů, ostatní byly 15 metrů vysoké. Všech 13 věží mělo dvojitý ochoz s cimbuřím na koruně věže a s krabicovým podsebitím a střílnami v dolním ochozu. Na ploché střeše dolního ochozu mohly být umístěny praky. V nižších úrovních věží byly proraženy střílny. Na jižní straně hradeb stály tři obdélné věže. Obdobné dvě věže byly i na východě, navazující na původní seldžucký vstup. Zde se mezi nimi nacházela brána spojující citadelu a město postavená v letech 1213 až 1215. Vstup z města vede prostým portálem v hradbě mezi věžemi. Zde se cesta lomí a vstupuje do severní z těchto věží, dobře kontrolována z jižní věže. V severní branské věži se cesta opět lomí na západ v průjezdu s nádhernou mukarnasovou klenbou. Za branou byla ponechána čtverhranná stavba s původní seldžuckou bránou.

Obrázek
Zbytek Železné brány

Obrázek
Mukarnasový portál východní brány

Obrázek
Vnitřní klenutá chodba

V centrální části severní hradby byla v mohutné čtverhranné věži brána spojující citadelu s okolím, opět navazující na seldžucké komunikační schema. Tato brána Bab al Hadid, neboli Železná, byla postavena v letech 1210 až 1212 a sloužila hlavně pro vojenské účely. V přízemí obsahovala přístupové portály ze západu i východu. V nitru věže se cesty lomily a klenutým průjezdem z konce 11. století dosáhly nádvoří. Mezi každým nárožím a centrální severní bránou stála obdélná věž, stejná věž stála i ve středu západní hradby. Věže doplňovaly 11,5 metru vysoké hradby o síle až 5 metrů. Na jejich vrcholu bylo cimbuří a široký ochoz. Z nádvorní strany hradby obsahovaly klenuté galerie umožňující chráněný pohyb obránců a poskytující potřebný stín. Vnitřní zástavba se přikládala většinou k hradbám. Ze satelitního pohledu jsou patrné složitější základy budovy na jihovýchodě, bez závěrů archeologického průzkumu nelze určit, o co se jednalo, snad o palác s lázněmi. Celek obíhal suchý příkop, který mohla v případě potřeby naplnit voda z Baradá.

Obrázek
Jižní hradby z nádvoří

Obrázek
Satelitní snímek citadely

Po obléhání roku 1260 bylo opevnění značně poničeno zejména na severozápadě. Bajbars nechal citadelu opravit a severní hradbu vysunul o deset metrů více na sever. Vybudoval západní bránu, což byl prostý portál mezi dvěma drobnějšími čtverhrannými věžemi, patrně na místě zničené ajjúbovské obdélné věže. Další menší čtverhrannou věž postavil na místě zaniklé severozápadní věže. Zejména užitkové a obytné stavby následovaly za jeho nástupců, přičemž sultán Al Ašraf Chalíl nechal v citadele vybudovat mešitu s modrou střechou po perském vzoru. Na počátku 14. století byla pevnost značně upravována a z další stavební činnosti následovaly zejména opravy po dobývání. Zejména po dobývání roku 1300 bylo opravena východní strana poškozená mongolskými praky umístěnými na nádvoří Umájjovské mešity. V roce 1461 se při nepokojích zřítila jihozápadní věž. Na přelomu 15. a 16. století došlo k její přestavbě a následné opravě dalších čtyřech věží. Severní brána se zřítila roku 1752 a další poškození citadela zažila při zemětřeseních roku 1759, kdy byly poničeny severní i jižní hradby a západní brána s oběma věžemi. Vše bylo opraveno roku 1761, přičemž západní brána a jedna z jejích věží nebyla obnovena, stejně jako nebyla znovupostavena severní brána. Na konci 19. století bylo opevnění v celkem dobrém stavu, ale vnitřní zástavba byla prakticky změť zřícenin sloužící jako zdroj levného stavebního kamene pro stavbu kasáren v severovýchodní části citadely. I díky tomu neznáme vnitřní zástavbu citadely, která je kromě západní mamlúcké strany především ajúbbovským dílem s mamlúckými a následnými přestavbami a přístavbami. Ve dvacátém století bylo blízké okolí pevnosti zastavěno jak na severu a západě, tak zevnitř města. Zde byl původní příkop zasypán a ke zdem citadely těsně přiléhají krámky súku Al Hamidiyah. Budovy na severu a západě byly osmdesátých letech strženy a pohled na pevnost krásně vynikne. V té době byl před západní hradbu umístěn i jezdecký pomník Saladina s Guyem z Lusignanu a Renaudem ze Chatillonu jako zajatci.




Obrázek

Aleppo, Halab حلب, Qal´at Halab قلعة حلب‎, Alap (fr.), Βέροια

36.117°N 37.095°E

Aleppo roku 944 padlo do područí egyptských Fátimovců. Místním emírem se stal Sayf ad Daula z rodu Hamdanidů. Roku 962 Byzanc v jednom z posledních náporů dobyla Aleppo a roku 969 donutila emíra, aby se stal jejím vazalem. Nakonec bylo město okupováno v letech 974 až 987. Poté se opět vrátila vláda šíitských emírů, tentokrát z rodu Mirdasidů, kteří střídali podřízenost Byzanci a Egyptu.

Obrázek
V celé své kráse

Roku 1076 město dobyl seldžucký velitel Azíz ibn Abaaq al Chvarazmi, po jehož zabití se vládcem stal Abu Sajd Taj ad Daula Tutuš I. Jeho syn Fakhr al Mulk Ridwán se utkal u Antiochie s křižáky první křížové výpravy a tím začíná doba střetávání a spojenectví s Latinskými státy v Zámoří, zejména s Edessou a Antiochií. Mosulský atabeg Imád ad Dín Zenghí I. obsadil Aleppo roku 1128 a od té doby se město stalo pevným bodem v bojích proti Frankům. Západní dobyvatelé „nedobytné“ Aleppo nikdy nezískali. Po Zengího smrti převzal vládu v Aleppu jeho syn Núr ad Dín, značně zmenšil křesťanské državy na západních hranicích a svou moc rozšířil na Mosul i Damašek. V aleppském zajetí byli drženi mnozí zajatí Frankové, z nichž nejznámější jsou Josselin II. z Edessy (oslepen, 9 let, v zajetí zemřel), Bertrand z Toulouse (10 let), Renaud z Chatillonu (16 let).

Obrázek

Konec vlády Zengího dynastie znamenal rok 1183, kdy se zde objevil Saladin. Po jeho smrti se říše rozdělila a jednotlivé státy bojovaly proti sobě i křižákům snad s výjimkou Aleppa, kde od roku od roku 1186 sídlil Saladinův syn az Zahir al Ghazí a v bojích se příliš neangažoval. Poslední ajjúbovec An Nasir Yusúf Turašáh byl v roce 1260 obklíčen Mongoly. 24. ledna1260 chán Hülegü a jeho Mongolové za podpory Arménů Hethuma I. a antiochijské šlechty pod Bohemundem VI. po šesti dnech ostřelování obsadili město a po dalších čtyřech týdnech i citadelu. Jak pravil docent Plaček, asi nevěděli, že je nedobytná.. Vládce města Turanšáh byl kupodivu ušetřen dle legendy díky své statečnosti, ale zřejmě více díky svému pokročilému věku. Muslimové byli povraždění, místní křesťanské komunity ponechány na živu stejně jako většina židů. Téhož roku v říjnu po bitvě u Ajn Džalút Mongolové ztratili vládu nad městem ve prospěch Mamlúků. V prosinci 1260 provedli mongolské oddíly neúspěšný pokus o další útok na město. Úspěšní byli až v říjnu 1271, kdy před 10 000 jezdci posádka Aleppa uprchla do Hamy. Po příchodu Bajbarsova vojska naopak ustoupili Mongolové. Další mongolské obsazení města se datuje k říjnu 1280, ale ani nyní nemělo dlouhé trvání a po příchodu mamlúckého vojska sultána Kalavúna Mongolové ustoupili za Eufrat. Alepo bylo obchodním centrem a velmi se rozrostlo. Počet jeho obyvatel v té době se odhaduje na 50 000. Roku 1400 město dobyl Tímur Lenk a nechal prý navršit pyramidu z 20 000 lebek zabitých muslimů, zbylé prodal do otroctví. Po restauraci muslimské moci, byli místní křesťané v odvetu vykázáni z města a osídlili severní předměstí. V roce 1516 Osmanská říše v očekávání spojenectví mezi Persií a Mamlúky vtrhla do Sýrie a celou ji obsadila. Aleppo se stalo sídlem vilájetu a hlavním městem Sýrie. Za Osmanů, vojenská funkce citadely upadala, ale stále zde byla kasárna pro posádku. Roku 1556 je zde zmiňováno 2 000 lidí. Roku 1679 francouzský vyslanec v Aleppu d’Arvieux hlásí 1 400 vojáků z nichž je 350 janičárů. Pod francouzskou správou zde též sídlili vojáci a roku 1930 začaly první archeologické výzkumy a renovační práce. V srpnu 2012 zde probíhaly boje mezi vládními vojsky a rebely, přičemž byla střepinami poničena vstupní brána.

Obrázek
Plán města

Dle legendy na pahorku v Aleppu podojil své stádo ovcí starozákonní Abraham. Citadela je také jedním z míst, které se hrdě hlásí k zajímavé relikvii, pohřbené hlavě Jana Křtitele. Rozlehlá pevnost v největším městě Sýrie byla postavena na okrouhlém pahorku, který, ač se to nezdá, je přírodního původu. Vystupuje do výše 50 metrů nad okolí a vrchol zaujímá plochu 285 x 160 metrů. Již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem zde měl chrám bůh bouře Hadad. Seleukos I. Nikátor pahorek opevnil a nechal zde vybudovat chrám boha Dia. Sakrální architekturu později doplnily dva byzantské kostely. Po dobývání roku 608, kdy se sem uchýlila část obyvatelstva byla opravena. Po roce 636 byla zemětřesením poškozená citadela opravena Araby a roku 962 se do bezpečí hradeb uchýlil místní emír, když opustil přepychové paláce a zahrady na březích řeky Queiq. Byzantské kostely byly přestavěny na mešity.

Obrázek
Zadní strana citadely

Současné opevnění se datuje zřejmě do dob Núr ad Dína, který obehnal oválný vrchol kopce hradbou s mnoha drobnými baštami. Vrcholek zpřístupnil stavbou mostu s klenutými oblouky. V jádře přestavěl mešity a písemné prameny zmiňují donace na vyřezávaný dřevěný mihrab (kazatelnu), který se ztratil v průběhu francouzské správy Sýrie. Mimoto Núr ad Dín opevnil i město. Saladin se zde neangažoval, ale jeho syn az Zahir al Ghazí zde sídlil od roku 1186 a samostatně vládl v letech 1193 až 1215. Za jeho vlády se citadela dočkala rozkvětu. Opět byly vylepšeny obě mešity a přestavěny hradby. Byly vyrovnány stěny svahu a obloženy kamenem. Příkop kolem pahorku byl prohlouben a rozšířen na úctyhodné rozměry 22 metrů hloubky, 30 metrů šířky a napojen na vodní kanály. Nejvelkolepější stavbou sultána Gházího je ale vstupní komplex navazující na Núr ad Dínův most, dokončený roku 1213.

Obrázek
Přístup do citadely

Obrázek
Branská věž

Obrázek
Detail vstupu

První brána byla umístěna v branské věži ukončené krabicovým podsebitím a cimbuřím. Věž měla čelní rohy zaoblené. Průjezdní portál byl díky hloubce příkopu výše než v polovině výšky věže a byl s okolím spojen původně zřejmě původně padacím mostem. Po vysokém mostě vedla cesta k druhé bráně, tvořící přebraní vstupního komplexu. Jeho hlavní budova je masivní čtverhranná věž, která obsahuje klenutý výklenek zhruba do poloviny svojí výšky a cca do třetiny své hloubky. Krabicové podsebití vystupuje z čelní strany věže a na rozích přechází na boční stěny a dovnitř výklenku. Vše doplňují střílny. V době mé návštěvy bylo možné projít nízkými chodbami zvnitřku věže až do podsebití a přiznám se, neodpustil jsem si vrhnout dolů jeden kamínek :D . Nad patrem s podsebitím byl další ochoz se střílnami a věž ukončovala plochá střecha obehnaná cimbuřím. Vstup do citadely je v pravé části výklenku a cesta se uvnitř celkem pětkrát pravoúhle lomí a než se objeví nádvoří, překonává další dvě brány chráněné podsebitím. Na tuto branskou supervěž navazoval rezidenční Palác slávy, který při Gházího, zřejmě hodně bouřlivé svatební noci, vyhořel. Na něj navazovaly lázně hammám a vznikly zde i další obytné budovy, zbrojnice, sýpky a nádrže na vodu. roce 1230 emír Al-Málik al-Aziz Mohammed postavil nový rozlehlý královský palác. Z ajjúbovských stavebních aktivit se dochovalo množství architektonických detailů, které bohužel nejsme schopni správně zařadit a provést rekonstrukce původních staveb. Přestavba hradeb města provedená An Násir Jusúfemv roce 1256 a jeho rozšíření na jihu a východě změnilo postavení citadely. Nyní netvořila nejpevnější součást opevnění města, ale stála uprostřed Aleppa.

Obrázek
Řez 1. branou, mostem, příkopem a vstupním komplexem

Obrázek
Boční pohled na 1. bránu, most, příkop a vstupní komplex

Roku 1260 byla citadela poničena Mongoly, kdy byl mimojiné pobořen al Azízův palác. Další mongolské poškození následovalo v roce 1400 Tímúrem Lenkem, načež byla citadela přestavěna roku 1412 místodržící Aleppa Sayf al Dín Jakamem. Byla zvýšena vstupní věž, když nad původní střechu přibylo patro s Trůnním sálem, kde sultáni, pokud byli ve městě, konali audience. Sayf al Dín přistavěl na severu a jihu předsunuté věže. V té době byly definitivně opuštěny staré ajjúbovské paláce. Na počátku 16. století za posledního mamlúckého sultána al Ašraf Qansuh al Ghawrího byla rovná střecha Trůnního sálu opatřena devíti kupolemi. Byl upraven vstup, kdy byla přestavěna první brána a nově postaven vysoký klenutý most s osmi oblouky vedoucí k branskému komplexu. Pevnost byla roku 1521 opravena a bez větších zásahů existovala až do roku 1822, kdy byla silně poškozena zemětřesením. Zřícené stavby a jejich kámen byl využit ke stavbě nových kasáren na severu. Oprava byla provedena v letech 1850-51, kdy zde vznikl i větrný mlýn. Francouzská správa zde v roce 1930 začala s restauračními pracemi na hradbách. Trůnní sál dostal opět plochou střechu. V roce 1980 byl na nádvoří postaven amfiteátr.



Obrázek

Bosra, Busrá ash sham مبصرى الشا‎, Qal´at Busráh, ى‎بصر قلعة

32.517°N 36.481°E

Až do obsazení Fátimovci v 10. století byla pod vládou arabských emírů. Roku 1076 byla Bosra dobyta seldžuckými Turky a při válkách mezi nimi a Fátimovci několikrát změnila majitele, až definitivně zůstala ve sféře Damašku. Mimojiné i díky křižáckým vítězstvím nad Fátimovci a vzniku panství Zajordánsko. Svůj zenit již mělo město za sebou a jeho vládci byli vždy v lenní závislosti na Damašku. V první polovině 12. století zde vládl Kumuštakin, vazal atabega Tughtakina z Damašku. V letech 1140, 1147 a 1183 se Bosra stala cílem neúspěšných útoků křižáckých vojsk, kdy největší podrobnosti známe o tažení předcházející druhé křížové výpravě. V roce 1147 byl místním emírem arménský konvertita Altuntaš. Nepohodl se se svým pánem Mu´ín ad Dín Unurem z Damašku, ale na otevřenou konfrontaci neměl dost sil. Nabídl jeruzalémskému králi Balduinovi III., že mu obě poddá Bosru i Salkhad, výměnou za okamžitou vojenskou pomoc. Mladý král rychle shromáždil vojsko a táhl k Bosře, po celou dobu obtěžován a napadán jízdou z Damašku. Bosru zatím s velkou pomocí Altuntašovi manželky obsadili Unurovi oddíly a křižáci byli nuceni ustoupit. Další významnou kapitolu v životě města byla vláda Saladinova mladšího bratra al Ádila alias Safadina a zejména jeho syna Ismaila As Sáliha, který Bosru obdržel coby úděl. Vytvořil si zde mocenskou základnu k nárokům na sultánský trůn v Damašku, který v letech 1238 a 1239 až 1245 opravdu obsadil. Bosra byla obsazena Mongoly a od roku 1260 sloužila jako opěrný bod Mamlúkům, ale to již strmě pokračoval její úpadek. Roku 1516 se jí stejně jako celé Sýrie zmocnili Osmané, kteří na konci 16. století evidují v celém kdysi výstavném městě 90 obývaných domů.


Obrázek

Obrázek
Plán města

Obrázek
Náčrt citadely

Obrázek
Výřez východní části

Pevnost v Bosře není jen tak pevnost. Vznikla patrně již za vlády Ummájovců v sedmém či osmém století, kteří k její stavbě použili již stávající antické stavby. To by nebylo až tak překvapující, pokud by onou stavbou nebylo divadlo. A navíc toto divadlo nebylo zbořeno, ale jeho již tak pevné zdi byly jen dodatečně opevněny. Nejedná se ale o nijak výjimečný úkaz, stejně tak Arabové opevnili mnohem menší divadlo v Jable a patrně i v Umm Kais nebo Jarashi. Původní půlkruhový amfiteátr vznikl v druhém století před naším letopočtem patrně v souvislosti s nárůstem významu Bosry. Vzhledem k nedostatku místa uvnitř hradeb bylo divadlo vystavěno vně a s městem jej spojovala výstavní kolonáda. Divadlo je opravdu velkolepé a jedná se o skvost antické architektury, navíc výtečně zachovalý., díky písku, který je během staletí do značené míry zavál a konzervoval. Stavitelé již důvěřovali svým schopnostem natolik, že nepotřebovali divadlo postavit s hledištěm ve svahu, ale celá stavba byla kompletně vybudována „na zelené louce“ a zahloubena do země. Divadlo pro 15 000 diváků, kteří byli rozmístěni v 35 řadách sedadel má kompletně zachovalé zázemí, schodiště, toalety a další samozřejmosti, běžného antického divadla, včetně mnoha soch a kamenických detailů.

Obrázek Obrázek
Vstup

Obrázek
Opevnění

Obrázek
Mezi hradbou a divadlem

Obrázek
Hlediště, jeviště

Obrázek
Mozaika

Arabové v divadle zazdili nadbytečné otvory, vchody, okna, arkády a zvýšili okružní ochoz na regulérní hradbu. Další etapou výstavby byla činnost Seldžuků, kteří dostavěli tři věže. Dvě z nich s čtvercovým půdorysem byly přistavěny na východě a západě k plášti divadla v místech, kde začíná hlediště. Třetí obdélná vznikla na jihozápadě. Dnešní podobu dala citadele v Bosře přestavba al Ádila a jeho syna As Sáliha v letech 1202 až 1253. Pevnost získala nový hradební okruh zhruba kopírující půlkruhový půdorys divadla. Obíhal jej suchý vyzděný příkop. Hradby zpevňovalo osm masivních čtverhranných věží postavených na menším talu. Vstup byl veden od východu mezi dvojicí věží. Zde se cesta lomila na sever portálem s padací mříží procházela do největší severovýchodní věže, kde se opět lomila. Při pohledu na půdorys vidíme nepravidelnost nového opevnění, žádné dvě věže nejsou stejné, nemají pravidelné rozestupy ani orientaci, to samé platí i o kurtinách mezi nimi. Možná je to daň za dlouhou dobu výstavby opevnění, možná se zde odráží nižší úroveň plánování muslimských stavitelů. Zde nehovořím o kvalitě samotné stavby, pečlivě vystavené z bosovaných kvádrů, u některých věží doplněnou o bílý vápencový pás. Pevnost byla zanedbávána již Mamlúky a Osmané se zde již nezdržovali. Bývalé město se proměnilo v ruiny a bylo částečně zaneseno pískem. Restaurační práce na divadle i okolních antických nalezištích probíhaly s přestávkami v letech 1947 – 1970 a výsledek byl nejméně u divadla skutečně impozantní.



Obrázek

Hama, Hamá حماة‎ , Ḥamāh, Emathoùs Εμαθούς

Město bylo roku 638 dobyto Ubaiadahem ibn al Jarrah a dostalo se pod vládu Homsu. V 10. století Hamu ovládali Hamdanidové z Aleppa a do 12. století spolu soupeřili o vládu sever a jih. Roku 968 na Sýrii zaútočil Nikeforos Fokas a dobyl město. V 10. století Hamě vládla dynastie šíitská dynastie Mirdasidů. V letech 1108 až 1114 Hama podléhala Tankredovi z Antiochie. Roku 1164 jí obsadil Núr ad Dín. V roce 1175 se dostala pod nadvládu Saladina, který jí udělil svému synovci al-Muzaffarovi I. Umarovi. Údělem Ajjúbovců byla až do roku 1342. Roku 1299 je krátce ovládli Mamlúci ale vrátila se ajjúbovská vláda Abu al Fida a jeho syn al Afdal Muhammad.

Obrázek
Satelitní snímek citadely

Citadela byla postavena na pahorku s mandlovým půdorysem. Po zemětřeseních se z ní prakticky nic nedochovalo, vršek zarostl lesem a zbytek byl přeměněn na park, čemuž padlo za oběť to minimum základního zdiva, které ještě vystupovalo nad povrch.



Obrázek

Homs, Hims حمص‎, Emesa Eμεσα

Město jako takové patrně založil až Seleucos I.Nikator. Okolí ovládla arabská dynastie Emesani. Její království bylo včleněno roku 64 do provincie Syria. A sahalo za krále Sampsicerama I. od Beqáá až k Palmyře. Chalífa Omar ustanovil Homs hlavním správním místem a podléhaly mu Palmyra, Latakia, Tartus, Jabla. Sebevědomí města se projevilo častými neshodami a odbojem proti Ummájovcům, z čehož vyplývaly jejich útoky na město. Arabské kmeny nechtěly podléhat chalífovi a jejich revolta pokračovala i po přenesení sídla chalífy do Bagdádu. Roku 855 se vzbouřili místní křesťané kvůli nové dani, ale byli poraženi vyslaným vojskem a přeživší vykázáni z města. Po oslabení vlády chalífů bylo obsazeno Tulunidy z Egypta a pak Hamdanidy a Qarmatiany z Aleppa. V první polovině 11. století Homs
ovládl šíitský kmen Banu Kalb, který se ochotně podřídil Fátimovcům v Egyptě. Roku 1090 bylo město dobyto Seldžuky pod Aq Sunqur al Hajibem. Během první kruciáty byl Homs neúspěšně obléhán a záhy poté spadl do sféry Damašku. V Núr ad Dínově i Saladinově politice měl důležitou roli pevného předsunutého stanoviště proti případným křižáckým snahám o útoky na východ. Roku 1154 Homs výměnou za Damašek obdržel Mujir ad Dín Abaq. V roce 1164 jej dostal údělem Asad ad Dín Širkúh, Saladinův strýc. Saladin sám ovládl město ovládl roku 1175 a roku 1178 byl udělen Al Qahirovi je uděloval členům své rodiny, kteří zde vládli do roku 1262 al Ašraf Musa. V blízkosti Homsu se odehrála první bitva s Mongoly roku 1260 i druhá z roku 1281 obě končící porážkou Mongolů. V roce 1299 zde byli Mamlúci poraženi. V souvislosti s vytlačením křižáků upadl význam města. V 17., 18., 19. století ohrožovaly město nájezdy arabských beduínských kmenů.

Obrázek
Satelitní snímek citadely

Obrázek
Část opevnění

Citadela byla postavena na okrouhlém pahorku, který obíhala hradba z vápencového zdiva. Dle několika pozůstatků můžeme předpokládat, že po obvodu byly rozmístěny čtverhranné věže, podobné Damašku či Bosře, ale v menším provedení. O vnitřní zástavbě nevíme nic. V letech 1157 a 1170 byla pevnost poničena zemětřesením. V roce 1785 byla ještě v dobrém stavu. Ale při potlačení protiegyptského povstání ve třicátých letech 19. století byla pobořena. V sedmdesátých letech 20. století byla citadela využita pro stavbu vysílačů a jejich zázemí.


POUŽITÁ LITERATURA

Bridge, A.: Křížové výpravy. Praha 1995.
Duggan, A.: Křížové výpravy. Praha 1973.
Gabrieli, F. (ed.): Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha 2010.
Hroch, M.; Hrochová, V.: Křižáci v Levantě. Praha 1975.
Lawrence, T. E.: Crusader Castles. London 1992.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Tate, G.: Křižáci v Orientu. Praha 1996.
Tauer, Felix: Svět islámu. Praha 1984.

http://www.burgenwelt.de
http://www.orient-latin.com
http://wikipedia.org
http://www.castles.nl/
http://www.castlesandmanorhouses.com
http://crossandcrescentthecrusades.devhub.com
http://www.bosracity.com
http://www.maps.google.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Syrské citadely

Příspěvek od Lord »

Aleppo je dnes zdevastovaný občanskou válkou v Sýrii, škoda :cry:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/fo ... beznadeje/
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
StanislavM
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 110
Registrován: 9/10/2012, 22:14
Bydliště: Vlašim

Re: Syrské citadely

Příspěvek od StanislavM »

Zatím jsem článek přečetl jen zběžně. Mám rád tento způsob osvětlení nějaké části historie. Pro mě jako člověka který si tento zajímavý článek jenom přečte
bych tam potřeboval nějakou souhrnou mapu, abych získal obraz o jaké území jde atd. Nevím jestli jsem se vyjádřil přesně takže nakonec dobrý. :up:
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Syrské citadely

Příspěvek od Lord »

StanislavM píše:Mám rád tento způsob osvětlení nějaké části historie. Pro mě jako člověka který si tento zajímavý článek jenom přečte bych tam potřeboval nějakou souhrnou mapu, abych získal obraz o jaké území jde atd.
Historické mapy autor článku připojil, dále udal i souřadnice, takže můžeš přes google map.

Obrázek Obrázek

Pokud chceš nedávné, v souvislosti s konfliktem v Sýrii jsem našel tohle.

Obrázek
Citadela v Aleppu byla dlouho skutečně nedobytná.

Odboj vedou sunnité, zatímco režim prezidenta Bašára Asada tvoří Alavité, odnož šíitského islámu, ostatní menšiny, jako jsou křesťané z velké části podporují Assada. Mají strach, že pád režimu by přinesl více islamistické vlády. Konflikt v Sýrii zjevně nabývá ve své podstatě sektářské podoby. Článek od t.hajka může leccos napovědět o historických kořenech násilí, i když dost se angažují i zahraniční bojovníci. Kdysi s příchodem Francouzů (Franků) do Sýrie došlo k podpoře menšin, tedy křesťanů a alávitů. Pravda ovšem je, že 70 % obyvatel Sýrie jsou sunnité, a že tedy alavité nemají dlouhodobou perspektivu si moc uchovat. Otázka jenom je, jaká z toho nakonec budou jatka?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Syrské citadely

Příspěvek od Pátrač »

Tak zde máme první paré pevností a pevnostní architektury tak jak to pan Hájek slíbil. Mám jeden dotaz. Na mnoha vyobrazeních je vidět, že je preferováno použití čtryřhraných věží. Tyto věže jsou někdy hodně velké. Měl by jste nějaké podklady o tom jaké mžnosti uybtování posádky a třeba i místní elity alespoň některé z těchto pevností nabízely?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: Syrské citadely

Příspěvek od CAT »

opět super. Po přečtení tohohle a křižáků od autora mě neskutečně štve, že je v Syrii občanská válka, jinak bych už teď po těch hradech chodil :-(
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Syrské citadely

Příspěvek od Alchymista »

po tejto vojne ich asi veľa nezostane... Aspoň nie v dobrom stave.
Prípad známeho historického trhoviska v Aleppo, zničeného náložami vzbúrencov "aby nepadlo do rúk vládnych vojsk" je myslím dosť názorný.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Syrské citadely

Příspěvek od t.hajek »

Osobně jsem se od své návštěvy Sýrie těšil až tam pojedu příště. Teď si tím nejsem tak jistý, ale pevně doufám, že se to snad do nějakých dvaceti, třiceti let podaří.

I když to hrozně svádí, poprosil bych nerozebírat zde současnou situaci a zejména, kdo je hodný a kdo zlý.

Muslimská blízkovýchodní pevnostní architektura 11. a 12. pracovala prakticky pouze se čtverhrannými věžemi. Bohužel žádné doklady nebo jen práce historiků na toto téma nemám. Pouze odvozuji, že ubytování posádky bylo shodné jako na křižáckých hradech, tedy právě v oněch věžích, či klenutých galeriích přimykajících se k hradbám.

Co se týče emírů, či atabegů, v Damašku a Aleppu ( a zřejmě i v Hamá a Homsu) měli uvnitř citadel vlastní paláce navazující na arabské tradice. Tedy luxusní sídla s takovými vychytávkami jako je tekoucí voda, lázně atp. Tyto stavby byly určené skutečně zejména k bydlení a nikoli k obraně jako jejich "Franské" protějšky. Jenže na rozdíl od nich jejich subtilní konstrukce nepřežili zemětřesení a vojenské události.

V Bosře byly využity místnosti divadla, ale tam si to vůbec nedovedu představit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Syrské citadely

Příspěvek od Pátrač »

DĚKUJI PANE KOLEGO, BUDU SE TĚŠIT NA DALŠÍ KOUSEK VÁŠÍ PRÁCE. ZATÍM JE TO SUPER. :up:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“