P-47G a F3A: "sabotáže" válečné výroby
Napsal: 5/7/2005, 20:34
Dnes jsem se setkal s názorem, že Amerika měla za WW II naprosto špičkovou výrobu co do kvality. V zásadě se dá souhlasit, ale nikoli naprosto. Uvedu dva obzvlášť křiklavé příklady z letecké výroby, hraničící se snad až sabotáží!
Málo známá varianta Thunderbolta, P-47G, byla licence, vyráběná firmou Curtiss-Wright. Vyráběny byly v několika versích od září 1942 do března 1944. Výroba byla zastavena po postavení 320 kusů. Dalších plánovaných 4220 bylo zrušeno. Proč byla výroba ukončena v době, kdy byl konec války ještě velmi vzdálený? Pro její katastrofálně nízkou kvalitu a zastaralost! Verse G odpovídají různým versím řady C/D a její zaostání za nejmodernějšími variantami vyráběnými Republicem se zvětšovalo! A co hůř, kvalita byla na takové úrovni, že stroje byly letectvem rovnou předávány k výcvikovým útvarům, kde s nimi bylo často povoleno jen pojíždění...
Další katastrofou byla licenční výroba Corsairu u firmy Brewster pod označením F3A. Tato firma se "proslavila" hlavně neustálými stávkami za zvýšení platu a neuvěřitelně dlouhým vývojem svých letounů. Výroba Corsairů u ni běžela od dubna 1943 a dala 735 strojů. Další zakázky byly zrušeny, neboť stroje měly velmi vysokou nehodovost, danou nekvalitní výrobou. Nebyly zařazovány k bojovým ůtvarům, pouze k tréninkovým jednotkám, kde neměly povolení létat tak, jak se dalo s kvalitně vyrobenými stroji. Firma Brewster byla v červenci 1944 zlikvidována...
Co mají tyto dva příklady společného? Neochotu kvalitně vyrábět "cizí" letouny v licenci, samozřejmě s nižším ziskem. Podobnou neochotu projevila i firma North American. Ta měla vyrábět P-40. Nabídla však letoun podstatně lepší, skvělý P-51 a protože jej dokázala vyvinout a rozjet jeho výrobu velice rychle, tak z výroby P-40 oprávněně sešlo. Měli však firmy Curtiss-Wright lepší nebo alespoň srovnatelný letoun než ten, co měli licenčně vyrábět? Odpověď je jasná, neměli!
Málo známá varianta Thunderbolta, P-47G, byla licence, vyráběná firmou Curtiss-Wright. Vyráběny byly v několika versích od září 1942 do března 1944. Výroba byla zastavena po postavení 320 kusů. Dalších plánovaných 4220 bylo zrušeno. Proč byla výroba ukončena v době, kdy byl konec války ještě velmi vzdálený? Pro její katastrofálně nízkou kvalitu a zastaralost! Verse G odpovídají různým versím řady C/D a její zaostání za nejmodernějšími variantami vyráběnými Republicem se zvětšovalo! A co hůř, kvalita byla na takové úrovni, že stroje byly letectvem rovnou předávány k výcvikovým útvarům, kde s nimi bylo často povoleno jen pojíždění...
Další katastrofou byla licenční výroba Corsairu u firmy Brewster pod označením F3A. Tato firma se "proslavila" hlavně neustálými stávkami za zvýšení platu a neuvěřitelně dlouhým vývojem svých letounů. Výroba Corsairů u ni běžela od dubna 1943 a dala 735 strojů. Další zakázky byly zrušeny, neboť stroje měly velmi vysokou nehodovost, danou nekvalitní výrobou. Nebyly zařazovány k bojovým ůtvarům, pouze k tréninkovým jednotkám, kde neměly povolení létat tak, jak se dalo s kvalitně vyrobenými stroji. Firma Brewster byla v červenci 1944 zlikvidována...
Co mají tyto dva příklady společného? Neochotu kvalitně vyrábět "cizí" letouny v licenci, samozřejmě s nižším ziskem. Podobnou neochotu projevila i firma North American. Ta měla vyrábět P-40. Nabídla však letoun podstatně lepší, skvělý P-51 a protože jej dokázala vyvinout a rozjet jeho výrobu velice rychle, tak z výroby P-40 oprávněně sešlo. Měli však firmy Curtiss-Wright lepší nebo alespoň srovnatelný letoun než ten, co měli licenčně vyrábět? Odpověď je jasná, neměli!