Vpád Bavorů a Čechů na Moravu (900)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vpád Bavorů a Čechů na Moravu (900)

Příspěvek od kacermiroslav »

Vpád Bavorů a Čechů na Moravu
léto roku 900


Velká Morava
velitel: Mojmír II. (kníže v letech 894 – 906?)

Východofranská říše
velitel: bavorské a české oddíly
rok 900
Bavoři vtrhli do království Moravanů přes Čechy, které si přibrali s sebou, a po tři týdny vše pustošili požáry. Posléze se s úplným prospěchem vrátili domů. Mezitím však Avaři, kteří se nazývají Uhři, zpustošili celou Itálii… Vrátili se pak touže cestou, kterou přišli, a zpustošili největší část Panonie. Poslali potom lstivě své posly k Bavorům, aby prozkoumali zemi, žádajíce o mír. Běda! Přineslo to bavorskému království první zlo a škodu nevídanou pro všechny prošlé dny. Vpadli totiž znenadání za řeku Enži, s mocnou silou a s největším vojskem nepřátelsky (napadli) bavorské království, takže na padesát mil do dáli i šíře vše v jednom dni zničili, ohněm pustošili a mečem pobili. Jakmile se to dověděli ostatní Bavoři, rozhodli se pohnuti bolestí pospíšit proti nim. Avšak Uhři to předem zvěděli a vrátili se ke svým do Panonie, odkud přišli, s těmi, které ukořistili. Mezitím však nějaká část jejich vojska vytrhla ze severní strany řeky Dunaje a pustošila onu krajinu. Jakmile se to dověděl hrabě Liutbold, těžce to nesl, i vzal s sebou některé velmože Bavorů a v doprovodu samého pasovského biskupa (Richaria) se přepravil přes Dunaj, aby je pronásledoval. A pustil se s nimi hned do boje, důstojně se s nimi střetl, ale ještě důstojněji zvítězil. Neboť v první bitvě války se křesťanům dostalo takové boží milosti, že mezi zahubenými bylo nalezeno tisíc dvě stě zabitých a v Dunaji utopených pohanů. Z křesťanů pak sotva jediného našli zabitého na počátku boje… Radostní po takovém vítězství, vrátili se potom ke svým druhům, odkud přišli.
(Zdroje: Fuldské anály)

Obrázek
Pohansko u Břeclavi – rekonstrukce velmožského dvorce s (prvním) kostelem. Pohansko u Břeclavi (Lovětingrad) poblíž soutoku Dyje a Moravy. Centrální část oválného půdorysu rozlohy asi 28 ha byla opevněna zachovaným obvodovým valem a příkopem. V jejím severozápadním prostoru vznikl v 1. pol. 9. stol. palisádou samostatně opevněný velmožský dvorec o rozloze asi 1 ha.
(Zdroj: http://www.moraviamagna.cz)

Konec 9. století zastihl Velkou Moravu ve svízelné situaci. Po Svatoplukově úmrtí v roce 894 se s největší pravděpodobností stal jeho nástupcem syn Mojmír II. (894 – 906?) zatímco druhorozený syn Svatopluk II. se zřejmě stal údělným knížetem v Nitře. O třetím Svatoplukově synu se zmiňuje pouze pozdní tradice a tak lze o jeho existenci oprávněně pochybovat. Jeho existence je vyvozována ze zápisu v Evangelium de Cividale, kde je za jmény Svatopluka a jeho ženy Svatožizně uvedeno jméno Predezlaus. Usuzuje se tak, že by mohlo jít o jejich syna. Možná jej ale bylo jen potřeba doplnit ke dvojici prokázaných bratrů, aby mohla být vytvořená legenda o Svatoplukových prutech, kterou nám podává byzantský císař Konstantin Porfyrogennétos ve svém díle „O spravování říše“. Předpokládám, že tato legenda je většině z vás známá ještě z dob školní docházky na základní školu. Pokud ne, tak je v krátkosti připomenu, že se jednalo o poučení synům, které Svatopluk nabádal, aby drželi spolu jako tři pruty, které nelze jen tak přes koleno zlomit, zatímco každý prut zvlášť ano.
Jak víme, prakticky ihned po Svatoplukově smrti podnikli staří Maďaři nájezd na Velkou Moravu využívajíce přitom vnitřních nepokojů při nástupu nového panovníka na trůn. O pár let později využili oslabení centrální velkomoravské moci i Srbové a Češi (895-897), kteří se tak vymanili ze závislosti na Velké Moravě a dali se dobrovolně k dispozici Východofranské říši a jejímu panovníkovi Arnulfovi Korutanském.

Bylo tedy zřejmě otázkou času, kdy české kmeny vytáhnou po boku svých nových spojenců do boje proti oslabené Velké Moravě, která se zřejmě nehodlala smířit s novým stavem věcé. Protože po odtržení Čechů od Moravy v roce 895 již o dva roky poté žádala česká knížata o pomoc proti Moravanům. Tato česká žádost o pomoc může svědčit i o tom, že se Moravané odmítali smířit s jejich odpadnutím a zřejmě chystali nějakou vojenskou akci, která by odpadlé Čechy znovu přivedla do náruče Velké Moravy. Rovněž srbské poselstvo, které se v roce 897 dostavilo na Arnulfův dvůr do Salz, lze s největší pravděpodobností interpretovat tak, že se tyto kmeny sídlící v Posálí rozhodli poddat pod svrchovat Arnulfa a Říše. Tento krok byl zřejmě nutný, protože nejpozději od osmdesátých let 9. století, tyto srbské kmeny uznávaly svrchovanost Velké Moravy a po odtržení Čech ztratili sMoravou přímý kontakt.

O žádosti Čechů o pomoc proti Moravanům adresované Arnulfovi, nám podavá zprávu hned několik letopisců, a to Herimanni Augiensis Chronicon, rovněž Ioanes Aventini Annales Boiorum a četné další. V černu či červenci roku 897 se pak ve Wormsu konal sněm, na který se císaři Arnulfovi kromě jiného dostavilo české poselstvo vedené Spytihněvem (zřejmě syn „přemyslovce“ Bořivoje I.) a jistého Vitislava (že by Vratislav I. otec svatého Václava?). Zřejmě v reakci na toto odpadnutí Čechů od Moravy následoval moravský vpád do českého pohraničí, nebo tento již samotnému poselství předcházel. Pomoc, o kterou česká knížata žádala tak buď mohla být až v reakci na moravský útok, nebo měla samotnému útoku předcházet. Bohužel k tomu mnoho dalších informací nemáme a tak nejsme schopni ani říct, jak moc úspěšné či neúspěšné tyto pohraniční boje byli. Takže zpět k Bavorům a roku 900.
Domnívám se, i když s jistou dávkou nadsázky, že Bavoři si vzali na svá bedra „křížové tažení“ proti Moravanům, po roce 897, kdy Čechové odpadli. Ve skutečnosti prakticky nikdo jiný nebyl k dispozici, protože Říše se nacházela ve vleklých potížích navíc umocněné o problémy spojené s Maďary.

Těch vojenských a politických akcí, které vzešli z Bavorska a jejichž terčem byla Velká Morava, byla celá řada a tak nás asi nepřekvapí, že i v roce 900 pokračovala vzájemná vojenská nevraživost. Určitou roli v nich hráli i staří Maďaři, kteří celou řadu výpadu podnikali na vlastní triko, nebo v souladu s jednou či druhou stranou. V letech 899-900 tak Maďaři podnikly ničivé vpády do Itálie, Panonie a Bavorska, což údajně mělo vést k zájmu Bavorů o uzavření příměří s Moravany (viz. stížný list Bavorů z roku 900). To, že nebyla v této době Maďary napadnuta Morava může do určité míry svědčit o snad i „přátelských“ vztazích. První výpady na podzim roku 900 do Bavorska tak mohly být podle všeho koordinovány Moravany Mojmíra II. To naznačuje i směr útoku, který byl veden po levém břehu Dunaje, při kterém kromě jiného nájezdníci ušetřili území Mojmírova spojence Isanrika(oblast bavorského východu).

Tyto výpady ale zřejmě reagovaly až na bavorsko-český vpad na Moravu, o kterém je úvodní záznam z Fuldských análů, a který se zřejmě uskutečnil koncem července po synodě bavorského kléru v Reisbachu na řece Gross Vils (Bavorsko, dnešní Německo). Tomuto vlastnímu vpádu pak zřejmě předcházelo pustošení maďarských hord, které se vracely z Itálie, kde v bitvě na Brentě dne 24. září 899 porazily vojsko krále Berengara I. a 24. června 900 rozdrtily spojená vojska někdejšího arcikancléře Karla II. Tlustého a vercelliského biskupa Liutwarda. Zdá se, že dlouhá časová prodleva mezi oběma bitvama byla zapříčiněna maďarským vyčkáváním poté, co dne 8. prosince 899 zemřel císař Arnulf Korutanský. Zřejmě tento kočovný národ čekal na splěnní dohodnutých podmínek předpokládaného míru. Nicméně nový Karlovec na trůně Ludvík IV. Dítě a jeho poradci se chovali značně vyděšeně a jejich reakce byla zřejmě odmítavá. Maďaři tak uzavřeli mír s Berengarem I. a následně se stáhli z Itálie do Panonie, kterou od té doby postupně trvale usazují. Poté se jejich zájem někdy v listopadu obrátil proti Bavorům, jak již bylo řečeno výše, což vedlo ke vpádu na západ.

Na závěr si to vše zkusíme shrnout. Důvody vojenského vpádu na Moravu známe a tak díky letopiscům můžeme jen konstatovat, že k němu skutečně někdy v červenci roku 900 došlo. Spojené bavorsko-české vojsko tak zřejmě mohlo na velkomoravské území dorazit někde v prostoru jižní Moravy. Předpokládám, že bavorské vojsko postupovalo obvyklým směrem útoků vojsk východofranské říše, tedy z Pasova podél Dunaje a kdesi na pomezi hranice s Moravou a Čechy se setkaly se svými novými spojenci. Poté následovali tři týdny plenění, kdy útočníci vše pálili ohněm. K tomu zřejmě došlo především na pomezí, protože ve větší hloubce moravského území se již nacházeli hlavní aglomerace a celá řada pevnosti. A jelikož není u letopisců žádná zmínka, že by útočníci nějakou pevnost oblehli, tak se zřejmě skutečně soustředili pouze na plenění a vypalování. Výpravu pak lze stěží povařovat za úspěšnou, protože tato forma boje, kdy byli vypalovány menší usedlosti a ničeno hospodářství, byla v té době běžná. Útočníkům, tak zřejmě o jinou formu boje nešlo. Nebyl tu zájem a zřejmě především chyběla dostatečná vojenská síla, která by mohla Velkou Moravu trvale obsadit.

V odvetu pak Moravané zřejmě využili Maďarů a obrátili jejich zájem proti Bavorům, jejichž území se na podzim skutečně stalo terčem nájezdu. Není zcela vyloučeno, že v řadách Maďarských vojsk byly i Moravské oddíly. Fuldské letopisy sice popisují, že vojsko na severní straně Dunaje bylo Maďarské, ale když se podíváme do bavorské petice ze stejného roku, tak je zde zmínka, „že Moravané oholili po maďarském vzoru hlavy svých vojínů“. Zřejmě pak tyto muže vyslali spolu s Maďarskými spojenci proti Bavorům. Takto upravení a přesttrojení Moravané tak mohli snadno splynout s většinou a tudíž jejich mrtvá těla mohla být považována za těla Maďarů. Důkazem dočasného moravsko-maďarského spojenectví pak můžou být i nálezy italských mincí v hrobech na Valech u Mikulčic. Šlo o denáry císaře Lamberta (894-898) a krále Berengara (888-915), toho Berengara, jehož vojsko rozdrtily v září roku 899. Tyto mince tak Maďaři s velkou pravděpodobností získali při svém tažení do Itálie v letech 899-900.

Nicméně tyto a předchozí události ukázali Moravanům, že staří Maďaři jsou obtížným a nejistým spojencem a proto si vlastní bezpečnosti chtěli zajistit jiným způsobem, než válečným. Proto již v lednu následujícího roku 901 uzavírají s Bavory mír, který uvítali obě konflikty zmítané země. Kdo byl iniciátorem mírových jednání přesně nevíme. V úvahu tak přícházeji jen tři varianty a všechny tři jsou možné. Buď Moravané oslovili Bavory, nebo Bavoři Moravany, či k těmto mírovým jednáním přistoupily obě země po vlastním úsudku. V každém případě byl mír v lednu nastolen a zahrnut do něj byl i spojenec Mojmíra II. hrabě Isanrik. Annalium Fuldensium Continuationes Altahenses k tomu podávají následující zprávu.

Obrázek
Trojrozměrná rekonstrukce pohanského kultovního objektu v Břeclavi-Pohansku podle J. Macháčka a P. Dvořáka
(Zdroj: http://www.moraviamagna.cz)

rok 901
„V městě Řezně se konal obecný sněm. Tam mezi jinými dorazili poslové Moravanů, aby žádali o mír; ten byl ihned, jak o něj požádali, schválen a stvrzen přísahou. Potom byli z téhož důvodu vysláni na Moravu biskup Richar(t) a hrabě Udalric, kteří zavázali přísahou v témž znění, jak bylo stvrzeno v Bavorsku, samotného vévodu a všechny velmože, že budou zachovávat onen mír. Mezitím však Maďaři vtrhli do jižní části jejich království, pleníce Korutany.
(Zdroje: Fuldské anály)

rok 901
Maďaři vpadnou do Korutan a jsou v bitvě, která byla svedena v sobotu, pobiti. Téhož roku se Mojmír, vévoda moravský, a Isanrik, hrabě norický, který se k němu utekl, usmířili s králem Ludvíkem.“
(Zdroje: Švábská světová kronika)

Ze zápisu z Fuldských letopisů na první pohled vyplývá, že iniciátory mírového jednání byli Moravané. Nicméně rychlost s jakou Bavoři mír uzavřeli, může právě svědčit pro předchozí jednání, kde se opět vracíme k tomu, že nevíme, kdy byl jejich původcem. Uzavření moravsko-bavorského míru mohlo být kromě jiného zapříčiněno nově vzniklým nepřátelstvím Maďarů vůči svým nedávným Moravským spojencům. Nebo je tento mír vyprovokoval ke vpádu do Bavorska. V každém případě boj v Karantánii (Panonie) svedený v sobotu 11. dubna byl pro obránce úspěšný. Svou roli v tom určitě sehrál výše uzavřený mír, protože řady Maďarských bojovníků nebyli rozšířené o Moravské oddíly, jako dříve a Bavoři měli krytou severní hranici s novým spojencem. Mohli se tak plně soustředit na odražení nepřátelského vpádu.

Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977

http://www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.edejiny.cz/samova-rise/
http://www.cea.livinghistory.cz/
http://www.moraviamagna.cz
http://www.bratislava-hrad.sk
http://www.e-stredovek.cz
http://www.dygon.cz
http://www.slovane.cz
http://www.hrnko.sk
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“