Sov. PL poloautomatická děla - dědictví po carské armádě
Napsal: 1/9/2013, 18:21
Ruská a sov. poloautomatická děla – dědictví carské armády.
„ Vymysleli jste si střílet na letce? Fraška, a fraškou to i bude.“
Taková byla první reakce oficiálních míst na předložený projekt Obuchovského závodu protiletadlového děla ( zást. Ministerstva námořnictví generál Brink).
Předložený projekt byl z r. 1901-1902 ing. Rozenberka , 57 mm poloautomatického děla, obsahující všechny i dnes moderní konstrukční prvky, klínový závěr, hydraulické brzdovratné zařízení s pružinovým vratníkem a zásobníkem na 6 ks nábojů.Uložení děla bylo projektováno na pivotové lafetě.
V ozbrojených silách platí hodnost v kombinaci s funkcí a tak názor generála měl navrch, nadčasový projekt byl uložen do archivu.
Už v r. 1909 byly obeslány domácí a zahraniční firmy žurnálem č.689 Dělostřeleckého výboru a vyzvány k předvedení svých protiletadlových zbraní na Hlavním děl. polygonu k vyzkoušení, pokud splnují zadání uvedené v žurnálu.
Zůčastnily se pouze firmy Krup a Erhardt s dokumentací ke svým 65mm kanonům.
V roce 1913 byly uskutečněny zkušební střelby z houfnice 122 mm vz. 1909 na vzdušný cíl (vzducholod).
Plnohodnotné protiletadlové zbraně byly zavedeny až po vypuknutí světové války v r. 1914.
V ruské armádě byly využívány především polní děla ráže 76,2 mm a tím byla tato jako jediná vybavená jednotnou výzbrojí ( 76,2mm vz.1900, 1902,[/b]1914/1915) na rozdíl od ostatních armád, které využívaly celou plejádu typů zbraní.
Celkem bylo postaveno v letech 1914-1917 247 protileteckých baterií s 967 PL děly (bez zbraní pobřežní obrany a pevnostních).
76 mm vz.1914/1915 (Lender) -76 ks
75 mm( fr.?) – 1ks
75/50 Canet - 52 ks na pivot. lafetách
76 mm vz. 1902 – 96 ks
76 mm vz. 1900 – 762 ks
Speciálně konstruovaná děla vz.1914/1915 byla rozdělena takto:
36 ks (9 baterií) mobilních na automobilech
20 ks (10 baterií) železničních (1917)
12 ks ( 3 baterie) jízdní na spec. dř. kolových lafetách
8 ks ( 2 baterie) stacionární ( Carské Selo a Důstojnické dělostřelecké učiliště).
Pro účely PL střelby se v té době využívaly ještě děla Hotchise 47 mm vyřazené lodstvem a pevnostní 57mm Nordenfeldt na pivot. lafetách.
Při volbě vzoru děl dávala armáda přednost vzoru 1900 před vzorem 1902, protože konstrukce jeho lafety umožnovala lepší eliminaci zpětného rázu pří vysokých úhlech náměru a střelbě z vyvýšeného dřevěného podstavce ( analogie pivotové lafety) a hlavně stabilitu zbraně při výstřelu, nehledě na smysluplné využití zastaralého typu zbraně.( Brzdovratné zařízení bylo umístěné v rameni lafety).
76 mm vz. 1900
]Ráže : 76,2 mm
Délka hlavně : 31,4 kal.
Hmotnost : 1065 kg
Odměr : +- 4 st
Náměr : +16, +6 st
Dostřel : 8,5 km
Úst. rychlost : 592m/s
Hmotnost granátu : 6,5 -6,1 kg
Rychlost střelby : 21 / 7 ran/min (max/prak)Rychlost střelby omezoval šroubový závěr hlavně.
76 mm vz.1902
Dělo bylo následným vývojovým stupněm předchozího typu.
Ráže a použité střelivo bylo identické, včetně balistiky zbraně. Změna se především týkala zákluzového zařízení (hydraulické plus pružinový vratník), které už bylo zcela moderně umístěno pod vlastní hlavní, opustilo rameno lafety.Pro účely střelby proti vzdušným cílům toto bohužel znamenalo zhoršení stability zbraně při výstřelu.( vektor zpětného rázu byl nad rovinou opěry –lafety)
76 mm protiletadlová dělo vz.1914/1915 (Lender)
První projekt specializovaného děla pochází z r . 1913 (Tarnovský), ale GAU( Hlavní děl. správa) mu nevěnovala pozornost. První úspěšně realizovaná konstrukce je zbran Putilovského závodu konstruktéra F.F. Lendera za spolupráce Tarnovského z r. 1914. (76 mm protiletadlové dělo Lendera)
Výkresy byly předány výrobě v srpnu 1914 a GAU objednal zkušební serii 12 ks děl. První 4 ks byly dodány v únoru 1915.
Výroba běžela až do r. 1934 bylo vyrobeno celkem
V Putilovském závodě : 1915- 1919 230 ks
V závod č. 8 (Kalinina) : 1922 – 1934 575 ks
K 22.6.1941 bylo ve stavu RKKA celkem 539 ks děl vz. 1915 ( ve třicátých letech of. označení se změnilo na vz. 1915)
Vlastní konstrukce hlavně a náb. komory byla identická s vz. 1902 a především uzpůsobená pro střelbu z pivot.lafety s náměrem +75 st. Tato byla novinkou, zaváděnou podle vzorů lodních instalací.
Hlavně děl byly dvou provedení , bez vložky (košile)a s vložkou( od r. 1925).Úst. brzda se zkoušela v r. 1928 ( účinnost 60%), ale nebyla přijata. ( Vložka hlavně o síle stěny 12 mm)
Závěr děla byl klínový s poloautomatiku.
Střelivo bylo možné používat shodné se vzorem 1902.
Ráže : 76,2 mm
Délka hlavně : 30,5 kal
Životnost hlavně : 5 000 výstřelů
Úst. rychlost : 609/588 m/s
Hmotnost granátu : 6,5/6 kg
Dostřel : 7 256 m
Výška: 6 900m ( 28 s zapalovač)
Hmotnost děla bez lafety : 440 kg
Rychlost střelby : 30 // 12/15 (max// prak)
76 mm protiletadlové dělo vz. 1915/1928 (9-K)
V souvislosti se zvyšující se kvalitou letadel došla GAU k závěru, že hlavní Pl zbran, s délkou hlavně 30 kal., je nad výšku 4 000 m bez žádoucího účinku a přesnosti. Proto Děl. výbor vyzval v žurnále č.227 z r. 1927 k zvýšení výkonů vz. 1915.
Modernizaci projekčně zajištovala KB OAT a výrobu 2 ks zkušebních zbraní záv. č. 8. Zkušební exempláře byly předány ke zkouškám v dubnu 1929.
Ráže :76,2 mm
Délka hlavně : 43,5 kal
Hmotnost děla : 699 kg
Kadence : 15/20 ran/min (prakt)
Úst. rychlost : 730 m/s
Hmotnost granátu : 6,45-6,56 kg
Dostřel dálka /výška : 13 000/ 8 000m
Střelivo: UŠ 355, 355R, 355S
Výroba. 110 ks ( záv. č. 8) 1931-1934, k 22.6.1941 ve stavu RKKA 19 ks. Konec výroby byl dán náběhem výroby typu 3-K ( vz. 1931)
Úporná snaha zachovat základní konstrukční prvky pro užití jednotného střeliva pocházející z doby ww1, u tak specializované zbraně jako Pl děla je zde dána skutečnost, že po carské armádě SSSR „podědil“ ohromující množství nábojů ráže 76,2 mm. Vyrobeno bylo v letech 1914-1917 celkem nábojů 76,2m54 000 000 m, z toho 26 000 000 šrapnelů, mimo toto množství bylo ještě dodáno 13 000 000 kusů spojenci, navíc počáteční stav nábojů 76,2mm k datu vypuknutí WW1 byl cca 6 500 000. Takže nastupující sov moc byla tímto druhem nábojů bohatě předzásobená a celkem rozumně se je snažila uplatnit, než je delaborovat a hodit do šrotu.
45 mm poloautomatické dělo (21-K)
Dalším PL dělem využívaným tentokrát v VMF bylo PL(univerzální) dělo ráže 45 mm.
Cekem vzato to byla nouzová konstrukce c nicotným účinkem v PL obraně, její hlavní význam byl v oboru psychické podpory obránců lodí. Největší problém byl v nízké rychlosti střelby a ve skutečnosti , že disponoval výhradně granáty s kontaktním zapalovačem. Což byly problémy od roku 1941 vzhledem k vývoji letadel velice podstatné.
Zbran vznikla po neúspěchu záv. č.8 vyrábět zbraně 2-K (20mm) a 4-K (37 mm) a neúspěšného pokusu o modernizaci 40mm Vickers.
Problém PL výzbroje lodí byl tedy řešený přizpůsobením PTK děla -45 mm vz.1932 pro univerzální použití na lodích a ponorkách. Balistické výkony vyhovovaly a problém výradní existence pouze kontaktního zapalovače nikdo neřešil. Zřejmě pro to že zbran byla považovaná za provizorní řešení. I když distanční zapalovače existovaly pro blízkou ráži 37 mm.
Úpravu zbraně provedla SB EKU OGPU ( trestanci), výrobu zajištoval záv. č. 8. Tovární zkoušky byly provedeny v červenci 1933 a polygonní v srpnu 1933 – NIAP.
Závod č. 8 opět nezklamal a první serie děl díky nezvládnuté výrobě poloautomaticky měl ruční otvítání a zavírání klínového závěru děla (do r. 1935). Poté už byla zbran vybavena funkční plnohodnotnou poloautmatiku.
Výroba byla zahájena v r. 1934 a ukončena v r. 1947 a dala 3748 kusů děl včetně modernizované verze 21-KM
21-K
21-KM
Ráže: 45 mm
Délka hlavně : 46,1 kal
Úst. rychlost : 740 m/s
Hmotnost zbraně : 507 kg( celk)
Dostřel: 5 000- 9 200m (F72/1,41kg – OR 73A/2,14 kg)
Zdroje:
http://www.wikedia.org
http://vikmarkovci.7bb.ru
http://www.antik-war.lv
http://flot.sevastopol.info
Širokorad: Domácí poloautomatická protiletadlová děla
„ Vymysleli jste si střílet na letce? Fraška, a fraškou to i bude.“
Taková byla první reakce oficiálních míst na předložený projekt Obuchovského závodu protiletadlového děla ( zást. Ministerstva námořnictví generál Brink).
Předložený projekt byl z r. 1901-1902 ing. Rozenberka , 57 mm poloautomatického děla, obsahující všechny i dnes moderní konstrukční prvky, klínový závěr, hydraulické brzdovratné zařízení s pružinovým vratníkem a zásobníkem na 6 ks nábojů.Uložení děla bylo projektováno na pivotové lafetě.
V ozbrojených silách platí hodnost v kombinaci s funkcí a tak názor generála měl navrch, nadčasový projekt byl uložen do archivu.
Už v r. 1909 byly obeslány domácí a zahraniční firmy žurnálem č.689 Dělostřeleckého výboru a vyzvány k předvedení svých protiletadlových zbraní na Hlavním děl. polygonu k vyzkoušení, pokud splnují zadání uvedené v žurnálu.
Zůčastnily se pouze firmy Krup a Erhardt s dokumentací ke svým 65mm kanonům.
V roce 1913 byly uskutečněny zkušební střelby z houfnice 122 mm vz. 1909 na vzdušný cíl (vzducholod).
Plnohodnotné protiletadlové zbraně byly zavedeny až po vypuknutí světové války v r. 1914.
V ruské armádě byly využívány především polní děla ráže 76,2 mm a tím byla tato jako jediná vybavená jednotnou výzbrojí ( 76,2mm vz.1900, 1902,[/b]1914/1915) na rozdíl od ostatních armád, které využívaly celou plejádu typů zbraní.
Celkem bylo postaveno v letech 1914-1917 247 protileteckých baterií s 967 PL děly (bez zbraní pobřežní obrany a pevnostních).
76 mm vz.1914/1915 (Lender) -76 ks
75 mm( fr.?) – 1ks
75/50 Canet - 52 ks na pivot. lafetách
76 mm vz. 1902 – 96 ks
76 mm vz. 1900 – 762 ks
Speciálně konstruovaná děla vz.1914/1915 byla rozdělena takto:
36 ks (9 baterií) mobilních na automobilech
20 ks (10 baterií) železničních (1917)
12 ks ( 3 baterie) jízdní na spec. dř. kolových lafetách
8 ks ( 2 baterie) stacionární ( Carské Selo a Důstojnické dělostřelecké učiliště).
Pro účely PL střelby se v té době využívaly ještě děla Hotchise 47 mm vyřazené lodstvem a pevnostní 57mm Nordenfeldt na pivot. lafetách.
Při volbě vzoru děl dávala armáda přednost vzoru 1900 před vzorem 1902, protože konstrukce jeho lafety umožnovala lepší eliminaci zpětného rázu pří vysokých úhlech náměru a střelbě z vyvýšeného dřevěného podstavce ( analogie pivotové lafety) a hlavně stabilitu zbraně při výstřelu, nehledě na smysluplné využití zastaralého typu zbraně.( Brzdovratné zařízení bylo umístěné v rameni lafety).
76 mm vz. 1900
]Ráže : 76,2 mm
Délka hlavně : 31,4 kal.
Hmotnost : 1065 kg
Odměr : +- 4 st
Náměr : +16, +6 st
Dostřel : 8,5 km
Úst. rychlost : 592m/s
Hmotnost granátu : 6,5 -6,1 kg
Rychlost střelby : 21 / 7 ran/min (max/prak)Rychlost střelby omezoval šroubový závěr hlavně.
76 mm vz.1902
Dělo bylo následným vývojovým stupněm předchozího typu.
Ráže a použité střelivo bylo identické, včetně balistiky zbraně. Změna se především týkala zákluzového zařízení (hydraulické plus pružinový vratník), které už bylo zcela moderně umístěno pod vlastní hlavní, opustilo rameno lafety.Pro účely střelby proti vzdušným cílům toto bohužel znamenalo zhoršení stability zbraně při výstřelu.( vektor zpětného rázu byl nad rovinou opěry –lafety)
76 mm protiletadlová dělo vz.1914/1915 (Lender)
První projekt specializovaného děla pochází z r . 1913 (Tarnovský), ale GAU( Hlavní děl. správa) mu nevěnovala pozornost. První úspěšně realizovaná konstrukce je zbran Putilovského závodu konstruktéra F.F. Lendera za spolupráce Tarnovského z r. 1914. (76 mm protiletadlové dělo Lendera)
Výkresy byly předány výrobě v srpnu 1914 a GAU objednal zkušební serii 12 ks děl. První 4 ks byly dodány v únoru 1915.
Výroba běžela až do r. 1934 bylo vyrobeno celkem
V Putilovském závodě : 1915- 1919 230 ks
V závod č. 8 (Kalinina) : 1922 – 1934 575 ks
K 22.6.1941 bylo ve stavu RKKA celkem 539 ks děl vz. 1915 ( ve třicátých letech of. označení se změnilo na vz. 1915)
Vlastní konstrukce hlavně a náb. komory byla identická s vz. 1902 a především uzpůsobená pro střelbu z pivot.lafety s náměrem +75 st. Tato byla novinkou, zaváděnou podle vzorů lodních instalací.
Hlavně děl byly dvou provedení , bez vložky (košile)a s vložkou( od r. 1925).Úst. brzda se zkoušela v r. 1928 ( účinnost 60%), ale nebyla přijata. ( Vložka hlavně o síle stěny 12 mm)
Závěr děla byl klínový s poloautomatiku.
Střelivo bylo možné používat shodné se vzorem 1902.
Ráže : 76,2 mm
Délka hlavně : 30,5 kal
Životnost hlavně : 5 000 výstřelů
Úst. rychlost : 609/588 m/s
Hmotnost granátu : 6,5/6 kg
Dostřel : 7 256 m
Výška: 6 900m ( 28 s zapalovač)
Hmotnost děla bez lafety : 440 kg
Rychlost střelby : 30 // 12/15 (max// prak)
76 mm protiletadlové dělo vz. 1915/1928 (9-K)
V souvislosti se zvyšující se kvalitou letadel došla GAU k závěru, že hlavní Pl zbran, s délkou hlavně 30 kal., je nad výšku 4 000 m bez žádoucího účinku a přesnosti. Proto Děl. výbor vyzval v žurnále č.227 z r. 1927 k zvýšení výkonů vz. 1915.
Modernizaci projekčně zajištovala KB OAT a výrobu 2 ks zkušebních zbraní záv. č. 8. Zkušební exempláře byly předány ke zkouškám v dubnu 1929.
Ráže :76,2 mm
Délka hlavně : 43,5 kal
Hmotnost děla : 699 kg
Kadence : 15/20 ran/min (prakt)
Úst. rychlost : 730 m/s
Hmotnost granátu : 6,45-6,56 kg
Dostřel dálka /výška : 13 000/ 8 000m
Střelivo: UŠ 355, 355R, 355S
Výroba. 110 ks ( záv. č. 8) 1931-1934, k 22.6.1941 ve stavu RKKA 19 ks. Konec výroby byl dán náběhem výroby typu 3-K ( vz. 1931)
Úporná snaha zachovat základní konstrukční prvky pro užití jednotného střeliva pocházející z doby ww1, u tak specializované zbraně jako Pl děla je zde dána skutečnost, že po carské armádě SSSR „podědil“ ohromující množství nábojů ráže 76,2 mm. Vyrobeno bylo v letech 1914-1917 celkem nábojů 76,2m54 000 000 m, z toho 26 000 000 šrapnelů, mimo toto množství bylo ještě dodáno 13 000 000 kusů spojenci, navíc počáteční stav nábojů 76,2mm k datu vypuknutí WW1 byl cca 6 500 000. Takže nastupující sov moc byla tímto druhem nábojů bohatě předzásobená a celkem rozumně se je snažila uplatnit, než je delaborovat a hodit do šrotu.
45 mm poloautomatické dělo (21-K)
Dalším PL dělem využívaným tentokrát v VMF bylo PL(univerzální) dělo ráže 45 mm.
Cekem vzato to byla nouzová konstrukce c nicotným účinkem v PL obraně, její hlavní význam byl v oboru psychické podpory obránců lodí. Největší problém byl v nízké rychlosti střelby a ve skutečnosti , že disponoval výhradně granáty s kontaktním zapalovačem. Což byly problémy od roku 1941 vzhledem k vývoji letadel velice podstatné.
Zbran vznikla po neúspěchu záv. č.8 vyrábět zbraně 2-K (20mm) a 4-K (37 mm) a neúspěšného pokusu o modernizaci 40mm Vickers.
Problém PL výzbroje lodí byl tedy řešený přizpůsobením PTK děla -45 mm vz.1932 pro univerzální použití na lodích a ponorkách. Balistické výkony vyhovovaly a problém výradní existence pouze kontaktního zapalovače nikdo neřešil. Zřejmě pro to že zbran byla považovaná za provizorní řešení. I když distanční zapalovače existovaly pro blízkou ráži 37 mm.
Úpravu zbraně provedla SB EKU OGPU ( trestanci), výrobu zajištoval záv. č. 8. Tovární zkoušky byly provedeny v červenci 1933 a polygonní v srpnu 1933 – NIAP.
Závod č. 8 opět nezklamal a první serie děl díky nezvládnuté výrobě poloautomaticky měl ruční otvítání a zavírání klínového závěru děla (do r. 1935). Poté už byla zbran vybavena funkční plnohodnotnou poloautmatiku.
Výroba byla zahájena v r. 1934 a ukončena v r. 1947 a dala 3748 kusů děl včetně modernizované verze 21-KM
21-K
21-KM
Ráže: 45 mm
Délka hlavně : 46,1 kal
Úst. rychlost : 740 m/s
Hmotnost zbraně : 507 kg( celk)
Dostřel: 5 000- 9 200m (F72/1,41kg – OR 73A/2,14 kg)
Zdroje:
http://www.wikedia.org
http://vikmarkovci.7bb.ru
http://www.antik-war.lv
http://flot.sevastopol.info
Širokorad: Domácí poloautomatická protiletadlová děla
