XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 55.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 55.

Příspěvek od michan »

XIV. díl Operace MARKET GARDEN Č 55.

Místa kudy ustupoval 1. prapor 506. parašutistického pluku z prostoru Opheusden a

Obrázek

následná "Bitva v jabloňovém sadu", která je popisovana v Č 57. a Č 58,59.
Tlak útočící německé 363. divize lidových granátníků, posílené praporem ženistů, dělostřeleckým plukem a pluky německé tankové divize na americké výsadkáře ze 101. vzdušně-výsadkové divize, v prostoru zvaném Ostrov, začal neúměrně narůstat. Muselo přijít to, co přijít muselo.
Přišel ústup!
Nové rozkazy proto říkaly, že rota A z 1. praporu 506. parašutistického pluku se má odsunout doprava, kde měla zaujmout nové obranné postavení, aby mohla zadržet Němce. V tu dobu se měla připravovat evakuace raněných z větrného mlýna a okolních budov, které sloužily jako obvaziště. Všichni kdo nebyli potřební na kratší obranné linii, jednotlivý výsadkáři, byli staženi z obranných pozic prvé linie a měli pomáhat ošetřovat a odnášet raněné (nezapomínat, že takřka každý výsadkář byl vycvičen i jako zdravotník pro první nezbytnou pomoc raněnému), kteří budou odvezeni po silnici na severní hrázi, až nastane čas.
Americký 1. prapor byl tedy přemístěn z města Opheusden do tabákového pole, kde zalehl. Jak nás seznamuje výsadkář, který se tehdy( v říjnu 1944) boje v okolí Opheusdenu, na území zvaném Ostrov, účastnil, zaujali výsadkáři pozice i v hlubokých stopách, v rozmoklé půdě, které vytlačila dvojitá kola německých náklaďáků, která v rozestupech projela tabákovým polem. Až teprve když německá dělostřelecká palba trochu polevila, mohli si výsadkáři vyhloubit okopy. Zatím Němci neútočili, jen nějaký horlivec, který byl v robustním domku, v domku se silnými zdmi, střílel na výsadkáře. Jak se ho zbavili popisuje sám Burgett takto, cituji:

"Opětovali jsme střelbu, ale domek měl robustní zdi a kulky nepůsobily žádnou větší škodu. Vždycky jsem s sebou v přední levé kapse nábojového pásu nosil zásobník se svítícími střelami a zásobník se zápalnicemi ve vedlejší kapse. Řekl jsem Phillipsovi, aby se připravil a dával pozor, a pak jsem nabil zásobník zápalnými střelami. Zamířil jsem na střechu a třikrát jsem vypálil. Za chvilku začal ze střechy stoupat kouř. Vypálil jsem dvě další zápalné střely a za několik minut se oheň začal šířit. Nabil jsem znovu, ale protipancéřovou municí a čekal. Brzy byla celá střecha v plameni a plameny se šířily dolů do místnosti. O chviličku později vyběhl z levé zadní části domku Němec a utíkal šikmo přes pole. Phillips a já jsme společně rychle několikrát vystřelili a Němec padl tvrdě k zemi a ani se nepohnul. Domek byl v tomto okamžiku již celý v plamenech. Dokončili jsme hloubení okopů."

(Všechny informace pro Č 55, 56 a 57 jsem čerpal z - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett, podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Do večera 6. října Němci již nezaútočili, výsadkáři si mezitím hloubili okopy a na noc byl vyslán specialista Red Knight, aby obhlédl situaci před výsadkáři praporů, a pokud možno přivedl nějakého Němce. Pozdě v noci se pak vrátil s několika zajatci, které však zřejmě řádně neprohlédl. Jeden ze zajatců si ponechal granát, který pak hodil v pozicích mezi výsadkáře. Výsadkáři, ač raněni, postříleli většinu zajatců. Dva těžce zranění výsadkáři byli odneseni do větrného mlýna k evakuaci.
Ráno 7. října zachytili výsadkáři před sebou (po neuskutečněné snídani, již druhý den k nim nedorazily zásoby) nějaký pohyb. Po silnici se velice pomalu něco pohybovalo a tom Burgett zapsal následující věty, pro autentičnost doby a místa cituji:

" 'Podívejte se, jak se všechny ty keře pohybují', řekl jsem. stále mi nedocházelo, co vlastně vidím.
Phillips nezúčastněně pohlédl doleva, zkoumal chvíli pozorně silnici a řekl: 'Hovno keře, to jsou tanky!' A rychle po kolenou a rukou odcupital ke svému okopu.
Tanky byly dobře maskovány listnatými keři a větvemi stromů. První byl obrovský Tiger a za ním jelo několik Pantherů. Postupovaly pochodovou rychlostí. Když se dostaly na úroveň rovnoběžnou s námi, zastavily se. Tankisté věděli, že jsme blízko, ale rostliny tabáku nás před nimi skrývaly. Věže se otáčely, až velké kanóny mířily směrem k nám. A pak jsme uviděli vojáky. Za tanky postupoval nejméně prapor německé pěchoty a pátral po nás.
'Zavolej velitelské stanoviště rádiem a požádej o povolení, abychom se mohli odtud stáhnout.' Zavolal Brininstool na Bensona.
Benson to zkoušel, ale nemohl dostat spojení s velitelstvím roty ani praporu, ale ani s nikým jiným v Opheusdenu. Jeho přenosná vysílačka opět nefungovala."

Výsadkáři si museli pomoci jinak a jeden z nich dostal rozkaz (a byl to Benson, radista), aby se plazil zpět do města a přinesl rozkaz k ústupu.
Zajímavě líčí následující minuty opět zdroj informací, ze kterého jsem čerpal, cituji:

"Čekali jsme a pozorovali Němce, kteří hlídali pole a čekali až uděláme nějakou osudnou chybu. Minuty se vlekly. Několik mladších nepřátelských vojáků vystoupilo zpoza tanků do stran, koukali směrem na nás a šklebili se. Jaký cíl! Byli od nás ani ne devadesát metrů. Dokázal bych vystřelit všem jedno oko po druhém. Avšak ne tady, kde je jich tak mnoho a mají tolik tanků."

Benson poslaný do Opheusdenu na velitelství se vrátil (jak za chvíli uvidíme, až později si někteří vzpomněli, že se vrátil nějak příliš rychle - tak rychle se nemohl do Opheusdenu a zpět dostat - z toho větší části plazením a v bahně...!!!) s tím, že jejich nadřízení vydali rozkaz, aby roty ustoupily zpátky do města k větrnému mlýnu, kde měly vybudovat obranu.
Byl vydán rozkaz po malých skupinkách se stahovat zpět - každý na vlastní pěst!

Nebylo to jednoduché, a asi se přece jenom nějaké stvoly tabáku musely pohnout. Totiž německé tankové kulomety začaly střílet a k nim se přidali i němečtí pěšáci ze svých ručních zbraní. Všichni stříleli na pohybující se rostliny tabáku a po chvíli do všech směrů. Dva výsadkáři to nevydrželi, šli do posedu a chtěli utíkat - okamžitě je zkosila palba! Ostatní se opatrně, vějířovitě, plazili zpět až nakonec tabákového pole, kde se dostali do jabloňového sadu( Pozor zde se jedná o jabloňový sad ještě před Opheusdenem, západně od města, viz situaci na mapě v Č 52, kde není označen - pozdější "Bitva v jabloňovém sadu" je o jabloňovém sadu, na mapě je jako "sad" - východně za Opheusdenem - viz zde horní mapu, když bylo město Opheusden za ústupu vyklizeno). Tam je v dalekohledech uviděli velitelé z tanků a do jabloňového sadu rychle dopadaly vysokorychlostní střely s plochou dráhou letu, ráže 75 mm a 88 mm, které štípaly jabloně a rvaly stromy z kořenů.
Mnoho výsadkářů bylo zasaženo. Raněné v běhu výsadkáři sbírali a utíkali s nimi.
Pak se přece jenom většině výsadkářů z rot a praporů podařilo dostat na cestu do Opheusdenu, kde se přece jenom mohli bránit proti tankům i pěchotě. Ještě než opustili jabloňový sad, narazili na hluboký a široký příkop, který vedl před Opheusdenem rovnoběžně se silnicí. Příkop byl plný bahna, které páchlo na dálku( odpad z Opheusdenu). Většina výsadkářů, ve směru ustupujících, musela i se svými zbraněmi a tlumoky, včetně kulometů, které vážily 20 kg, do bahna. Střelba je totiž neustále vyprovázela, což znamenalo, že jim tanky byly v patách.
Byl to závod o život.
Většině výsadkářů se podařilo přes silnici pokračovat až k větrnému mlýnu.
Větrný mlýn byl vidět zdaleka a výsadkáři jej použili jako orientační bod, ke kterému spěchaly všechny roty. Větrný mlýn se stal shromaždištěm všech výsadkářů ustupujících z polí západně od Opheusdenu.
Burgett, který se dostal dovnitř, popisuje jak to vypadalo v samotném větrném mlýnu dopoledne, dne 7. října 1944, takto, cituji:

"Uvnitř to připomínalo jatka.
Místnost byla plná raněných, mrtvých a umírajících. Jeden z lékařů stál ve dveřním otvoru, když poblíž dopadl granát. Velká střepina zasáhla lékaře do břicha a vykuchala ho. Zdravotníci ho položili k ostatním raněným a začali přikrývat jeho rány mokrou gázou. Nevím jestli se z toho dostal. Přišel téměř o 6 metrů střeva. Několik pomocných zdravotníků ustavičně procházelo mezi raněnými ležícími na zemi a všechny, které považovali za mrtvé, vynášeli ven na stále rostoucí hromadu mrtvol.
Mnozí ranění byli příslušníky britské lehké pěchoty vévody z Cornwallu, praporu odvážných hrdinů, kteří útočili vedle nás nechráněným terénem. Zůstalo jich přesně třicet ze tří set, kteří zahájili útok. Nikdo nemůže nikdy pochybovat o jejich odvaze ani je těmto mužům upírat. Byli to praví vojáci. Jejich majora mnozí slyšeli, jak říká:
'Byla to zatraceně pěkná podívaná, dokud to trvalo.' Ten hajzl měl být venku v první linii a své vojáky vést."


K větrnému mlýnu dorazili i ostatní výsadkáři pokryti stejnou špínou jako ti první. Museli také projít příkopem. Tehdy něco Burgettovi "docvaklo", když uviděl Bensona, a on píše, cituji.

"Byl tu Benson a další známí. Byl pokryt až do pasu stejnou špínou jako všichni ostatní. Když jsem tam stál a díval se na něho, došlo mi najednou, že když odešel získat povolení k ústupu, nebyl pryč dostatečně dlouho, aby mohl dorazit do mlýna a vrátit se. A nepřišel zpět pokrytý bahnem, které měl na sobě teď. Benson nešel cestou zpátky do mlýna. Nesetkal se s poručíkem Sweenym, velitelem roty. Vzal to na sebe a sdělil Brinistoolovi, že poručík vydal rozkaz abychom ustoupili. Benson odhadl situaci a vzal na sebe odpovědnost, vytáhl nás z nebezpečí a pravděpodobně zachránil naši rotu A před vyhlazením. To bylo mé tajemství. Dokonce jsem ani Bensonovi nedal vědět, že vím, co se přihodilo."

Výsadkáři potom začali zaujímat obranu po celé délce fronty na kraji Opheusdenu. Sotva obranu zaujali, začali Němci útočit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 55.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 56.

Ještě než si stačili roty a prapory 506. vzdušně-výsadkového pluku "Křičících orlů" vybudovat okopy a zaujmout řádně obranu, zasáhla je znovu palba tankových děl ráže 88 mm a 75 mm. Německé tanky se do oblasti obrany amerických výsadkářů v předměstí Opheusdenu přiblížily aniž byly zpozorovány. Tanky najely ke druhému břehu příkopu. Nejprve cestou, ale především pak z břehu po zastavení, pálily do pozic výsadkářů. Němečtí tankisté záměrně nestřílely na tak jasný a velký cíl, jako byl větrný mlýn, neboť věděli, že je tam obvaziště, ve kterém jsou ošetřováni i těžce zranění němečtí vojáci.
Široký, hluboký a smrdutý příkop byl pro Němce protitankovou překážkou. Tanky musely zastavit na okraji příkopu, aby se "neutopily" a okolo nich se vyrojili němečtí pěšáci. Alespoň trochu krytí výsadkáři pozorovali jak horlivě a nerozvážně si němečtí pěšáci okolo tanků počínali. Za všechny výsadkáře chování německých pěšáků před odpadním příkopem, v útoku, popsal Burgett takto, cituji:

"Sledovali jsme, jak se blíží. Vojáci byli převážně velmi mladí. I když byli pokryti špínou z boje, mohli jsme rozeznat jejich chlapecké rysy. Vypadali, že jim není víc než dvanáct až čtrnáct let. Museli se domnívat, že jsme vyřízeni, protože se hnali dopředu s přehorlivou mladickou touhou být tam, kde se zabíjí.
Výsadkáři na celé frontě zahájili palbu a na místě mladé lvy kosili. Ti, kteří nebyli zasaženi, bleskově naskákali do úkrytů."

Američtí výsadkáři pálili ze všech dostupných zbraní,včetně minometů 60 mm. Z týlu nestále přicházely další a další německé jednotky, které se musely u páchnoucího příkopu zastavit. Také nově příchozí zasahovala palba výsadkářů. Velitelé rot a praporů si vyžádali dělostřeleckou palbu Britů, která ihned zasahovala ohromné množství cílů před sebou. Postupně začala německá palba slábnout až ustala úplně. Němci takovou palbu nevydrželi a pěchota se dala na ústup. I německé tanky zastavily palbu, otočily se a zmizely z dohledu. Sporadicky ještě ze vzdálených palpostů, nesrovnatelně méně, střílelo německé dělostřelectvo. Okolní oblasti, ve kterých Němci útočily napadaly ze vzduchu Typhoony.
Pak následovala pauza, ve které američtí výsadkáři zesilovali a zlepšovali svá obranná postavení. Velitelé výsadkářů konečně začali velet (ztráty velitelů byly po předchozím ústupu konečně zaceleny, funkcí se ujali noví velitelé družstev, čet a rot) a družstva, čety a roty se nyní nikoliv v otevřeném terénu, ale v předměstské zástavbě Opheusdenu konečně připravily k obraně proti německým útokům. Konečně vznikl v americké obraně výsadkářů pořádek. Jednotlivé čety a roty na sebe navazovaly a po průchodu předměstím vznikla vrstvená obrana amerických výsadkářů. O zvláštní historii jednoho děla ráže 57 mm a jeho kulometné ochrany, z počátku obrany Opheusdenu, v pozdním odpoledni 7. října 1944, nás osobitým způsobem, s přiblížením místa a neopakovatelné, ač s válečnou dobou přicházející atmosféry, informuje použitý zdroj, cituji Burgetta:

"Prošli jsme městem pod palbou ručních zbraní a mezi vybuchujícími granáty a zaujali jsme postavení podél úzké silnice vedoucí do města. Domy stály těsně vedle sebe a po naší pravici byl prázdný prasečí chlívek.
Postavil jsem kulomet na kámen, abych kryl protitankový kanón 57 mm, který byl umístěn uprostřed úzké uličky před námi a mířil na nepřítele. Naše družstvo se roztáhlo doleva a doprava ode mne a kamarádi si hledali chráněná místa v domech a kolem nich, odkud by se mohli bránit. Phillips byl se mnou jako pomocník a osamělý dělostřelec před námi obsluhoval kanón 57 mm. Ostatní z jeho obsluhy byli zabiti, nebo zraněni. Chvíli jsme se s dělostřelcem bavili, pokoušeli jsme se zvážit svou situaci a zhodnotit to, co se děje. Výsadkář od kanónu 57 mm prohlásil, že ze sebe vydá vše. Ujistili jsme ho, že uděláme totéž.
Pojednou jsme zaslechli hluk tankového motoru. Dělostřelec seběhl dolu ke kanónu a já se připravil u kulometu s Phillipsem vedle sebe. Hluk byl stále hlasitější. Obrovský Tiger zatáčel kolem rohu a snažil se vjet do úzké uličky. Tank byl širší než ta ulička! Tiger se stále pokoušel zabočit a odlamoval kusy cihel a kamene z rohů domů na obou stranách uličky. Dělostřelec u padesát sedmičky pálil přímo do obrněné příšery, ale střely se od ní jen odrážely.
Tank zaváhal, poté poněkud zacouval. Jeho velký kanón 88 mm se natáčel na nás. Chytil jsem kulomet a spolu s Phillipsem jsme skočili hlavou napřed přes nízkou kamennou zídku, která vedla po celé délce chlívku, a přistáli na silné vrstvě prasečího hnoje. Po přechodu přes smrdutý příkop plný lejna to nebylo ještě nejhorší. Dlouhá hlaveň kanónu tanku klesala. Viděli jsme, jak náš dělostřelec něco kutí na závěru svého děla. Křičeli jsme na něho, ať nechá dělo dělem a skočí přes zeď za námi. Vytrhl úderník ze závěru děla a držel ho v ruce, přeskočil zídku a připojil se k nám do prasečích výkalů. Tiger vypálil svým velkým hlavním dělem a protitankový kanón 57 mm se rozletěl ke všem čertům. Kousky z něho pokryly celou silnici.
'Cos tam sakra dělal?' zeptal se Phillips. 'Vždyť ses málem nechal zabít.'
'Musel jsem dostat ven úderník', odpověděl dělostřelec. Řekl nám, že všichni dělostřelci jsou nabádáni, aby v případě, kdyby museli opustit z jakéhokoli důvodu své dělo, bezpodmínečně vytáhli úderník a vzali ho sebou. Znemožní to nepříteli, kdyby se děla zmocnil, aby je použil proti nám. A zároveň, kdyby dělostřelec narazil na opuštěné dělo bez obsluhy, nebo bez úderníku, může je okamžitě svým úderníkem uvést do činnosti. Svíral ten kus oceli, jako kdyby byl ze zlata.
'To je všechno co mi zbylo', řekl. 'Moje dělo je v čudu'."

A Tiger?
Ten zjistil, že "tudy cestička do Opheusdenu nevede", zacouval zpět a odtud pak začal ostřelovat budovy města, kde tušil americký odpor. Byla to střelba na náhodu, které po pár výstřelech německý tank zanechal a začal hledat jiný vjezd do města. Chování tohoto tanku bylo ojedinělé. Většina tanků se do úzkých uliček nepouštěla. Odpadní příkop bránil německým tankům najet na americkou obranu kdekoliv. Brzy však našly objížďkou možnost vjet do Opheusdenu. Poměrně záhy proniklo do města velké množství německých tanků podporovaných pěchotou. Objížďky úzkých uliček však zpomalily vjezd velkým tankům a německou pěchotu, která to chtěla zkusit všude, zastavili američtí výsadkáři palbou svých ručních zbraní a minometů. Do větších shluků německé pěchoty a OT úspěšně pálilo britské královské dělostřelectvo svými 155 mm "Long Tom". Do Němců pálil také 321. kluzákový dělostřelecký prapor (viz zde složení 101. vzdušně-výsadkové divize:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
), který byl součástí "Křičících orlů".
Německý útok se pod palbou těžkého dělostřelectva zhroutil a Němci se začali nadobro stahovat.
Americkým výsadkářům z divize "Křičících orlů" se podařilo odrazit vůbec nejtěžší a nejsilnější německý útok, který Němci provedli v oblasti zvané Ostrov.
Jak již bylo řečeno na "Křičící orli", její dva pluky, 506. a 502. parašutistický pluk, útočila po celou dobu německá 363. divize lidových granátníků, která byla posílena praporem ženistů, dělostřeleckým plukem a postupně celou německou tankovou divizí.
Výsledkem německých útoků bylo, že jak 363. divize lidových granátníků, tak i jednotky k ní přidružené, byly rozstřílené a rozbité. Jejich opakované útoky z 5., 6. a 7. října znamenaly, že byly pluky obou divizí zničeny.
Ale i Američané měli těžké ztráty. Tak třeba z uvedených zdrojů se dozvídáme, že roty 1. praporu 506. parašutistického pluku měly i jen 30% původního stavu. Ostatní byli buď mrtví nebo ranění.
V době bojů nešly mrtvoly uklízet a tak byl terén v okolí Opheusdenu pokryt těly mrtvol z obou bojujících stran.
Poválečné spojenecké statistiky pak říkají o bojích v těchto dnech, že Němci na americké výsadkáře v okolí Opheusdenu vystřelili více dělostřeleckých nábojů než na kterémkoli jiném úseku od bitvy u El Alamejnu v Severní Africe.
Kronika "Křičících orlů" říká, že v 1. praporu 506. pluku nebyla ani jediná rota (A, B, C, D), která by byla větší než normální četa.
Také německé zápisy říkají, že u nich, u 363. divize lidových granátníků, nebyla situace lepší:

- Tak třeba německý 957. pluk byl již 5. října kompletně zničen.
- Další den, tedy 6. října 1944, byl zničen 958. pluk stejné divize, včetně posilových jednotek.

Totiž na všechny tyto německé útoky střílelo nejen britské dělostřelectvo, ale i Typhoony ze vzduchu sehrály svou roli, když ničily všechna místa, kterými Němci "přikrmovali", posilovali, své útoky, když se snažili prorazit úzký koridor mezi řekou Waal na jihu a Dolním Rýnem, ve všeobecném útoku, všeobecné německé ofenzívě proti Nijmegenu. Cíl německých útoků byl totiž Nimegen a jeho mosty přes řeku Waal!
Němci chtěli, těmito opakovanými útoky, touto říjnovou ofenzívou, především dobýt těžce zkoušené mosty, z nich především ten dálniční - ve městě Nijmegen!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 55.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 57.

Ústup a "Bitva v jabloňovém sadu".
Když Němci přestali útočit a palba ustala, přišel, v pozdním odpoledni a večeru 7. října, z velení - rozkaz k ústupu z Opheusdenu. Rozkaz byl rozkaz, ale jeho splnění znamenalo, že muselo být ze stanice První pomoci - z Větrného mlýna a ze sklepů okolních domů -evakuováno více než 120 zraněných s různým stupněm vážnosti zranění. Z prvních linií byli odvoláni další nepotřební střelci, zvláště z nejbližšího 1. praporu( zranění pocházeli z praporů celého 506. parašutistického pluku a od britského praporu), kteří měli pomáhat vynášet raněné. Ti ranění, a bylo jich okolo padesáti, kteří byli schopní chůze, museli odcházet po svých a bez pomoci, přestože trpěli mnohdy velkými bolestmi.
V době kdy se začalo stmívat, dostal k disposici plukovní lékař major Louis R. Kent několik džípů a jednu sanitku, ve kterých nejprve odsunul po hrázi řeky Dolního Rýna přibližně 20 těžce zraněných pacientů na nosítkách. Němci odřízli všechny použitelné silnice. Dalších 6 těžce zraněných odnášeli němečtí zajatci. Střelci z prvních linií, výsadkáři z 1. praporu, pak nesli ostatní raněné. To když použili pušky jako sedátka. Vždy dva výsadkáři nesli jednoho pacienta.
Přední linie obrany 506. parašutistického pluku se tak vyprázdnily, když v nich vlastně zůstaly jen obsluhy minometů a kulometů, které zajišťovalo pár samopalníků.
Evakuace raněných a zajišťování odchodu jednotlivých praporů pluku trvala zbytek odpoledne, večera a téměř celou noc (ze 7. na 8. října 1944). Celý pluk se přemisťoval postupně, ranění první, po jedné jediné silnici a několika polních cestách. Kolony postupovaly po obou stranách zajištěné trasy. Za naprosté tmy, hned poté, co po druhé hodině ranní (již tedy 8. října), se 506. parašutistický prapor zformoval a v pochodových trasách obvyklého bojového tvaru, po velmi úzkých cestách, ustupovali výsadkáři zpět k malé vesničce Tuinhoffu ( viz mapa boje v jabloňovém sadu a také mapa míst na Ostrově), což bylo přibližně v polovině cesty mezi městem Opheusdenem a Zettenem.
Zde ještě pro orientaci prostor území zvané - Ostrov, se svými městy a městečky - kde

Obrázek

popisované boje v říjnu a listopadu 1944 absolvovala, se všemi svými pluky americká 101. vzdušně-výsadková divize.
Jako poslední z obrany Opheusdenu odcházel 1. prapor a to až poté, když na rozkaz velitele pluku plukovníka Sinka, byl zajištěn zadní voj. Totiž plukovník Sink rozkázal, aby poručík Sweeny, který byl stále ještě velitelem roty A( po všech těch ztrátách důstojníků), po odchodu celého pluku, zabezpečil zadní voj. Bylo vybráno z roty A několik parašutistů, kteří měli zastavit Němce, pokud by se chtěli zaplést do pronásledování 506. parašutistického pluku na ústupu. Těchto několik mužů mělo zůstat v pozicích a zastavit příliš horlivé Němce v případě, že by nastoupili znovu do útoku dřív, než celý pluk dojde na místo určení a zaujme obranu. Jak to se zadním vojem pokračovalo se dozvídáme opět od Burgetta, cituji:

"Poručík Sweeny vybral poručíka Borrelliho za velitele této zvláštní jednotky a ten opět určil Phillipse, Bielského, Speera a mne, abychom s ním zůstali - 5 mužů, kteří měli tvořit zadní voj celého pluku. Pozdější zprávy uvádějí mylně, že jako zadní voj byla vzadu ponechána celá četa. Dostali jsme dva kulomety a čtyři bedýnky munice pro každý z nich, plus několik granátů navíc.
Čtyři muži s jedním důstojníkem, dva kulomety a suma sumárum osm krabic munice a měli jsme čelit pěší divizi, dělostřeleckému pluku, praporu ženistů a tankové divizi. Kdybychom byli těmito silami napadeni, nepřítel by nás za chvíli převálcoval, ale přesto bychom jej zdrželi alespoň o několik minut. A hluk bitvy by upozornil zbytek pluku, že ho nepřítel pronásleduje. Těchto několik minut by pluku poskytlo čas spěšně vybudovat obranu a zakopat se. Když ustupující neuslyší žádnou palbu, budou předpokládat, že se nepřítel ještě nepohnul. Dostali jsme povolení vyrazit a jít za plukem, jakmile se rozední...."

Tahle malá skupinka zadního voje se dvěma kulomety nejprve prohlédla terén, kde nešlo přehlédnout vyvýšeniny, které ovládaly okolí. Výsadkáři zvolili jednu vyvýšeninu, která nejvíc ze všech dávala přehled, a protože nemělo cenu se v pěti lidech rozvinovat, usadili se všichni na této vyvýšenině. Zároveň to bylo nejlepší řešení jak se vzájemně krýt. Velitel skupinky, poručík Borrelli, si vybral to nejvyšší místo, ze kterého mohl pozorovat vše, co se bude dít okolo a před nimi a tam se usadil s dalekohledem. I ostatní čtyři výsadkáři ze svých pozic viděli jak odchází poslední zbytky 506. parašutistického pluku i s třiceti britskými vojáky, kteří se jako jediní živí a zdraví zachránili z brigády vévody z Cornwallu. Postupně se siluety vojáků ztratily ve tmě a za chvíli doznívaly v dálce jak kroky, tak tlumený kovový cinkot kulometů a minometů, to když si je výsadkáři a Britové, každou chvíli přehazovali z jednoho ramene na druhé, nebo si je vyměňovali mezi sebou. Postupně vše utichalo, což bylo znamení, že pluk odešel z bojiště a přední linii mělo nyní udržet před případným německým útokem jen 5 mužů - zadní voj.
"Ticho!"
Ano, takto pokračoval líčením pocitů zdroj informací uvedený v Č 55, když pokračoval, co cítil tehdy jako součást onoho zadního voje. V předchozím kontextu těžkých třídenních bojů, prý tohle ticho strašně vyniklo. Již i v průběhu 2. světové válce bylo známo, že nejstrašněji - nervy drásající, následkem toho ztráta přehledu - působil hrozný hluk způsobovaný výstřely, vznikající palbou zbraní všech ráží a hluk způsobovaný pohybem techniky.
Náhle, tedy v noci ze 7. na 8. října, spíše již tedy brzy ráno 8. října, bylo takové ticho, že ani výsadkáři zadního voje spolu raději nemluvili, aby je nepřítel neslyšel.
Zároveň si tito velice zkušení vojáci, kteří již něco viděli a zažili, prošli mnoha boji, uvědomili, že to může také něco znamenat. Neměli ve válce rádi úplné ticho!
Totiž to úplné ticho mohlo znamenat, že v jejich oblasti může být (a jak za chvíli uvidíme, byl) německý průzkum. Vždyť přece žádná armáda nestřílí do oblasti, kam vyslala svůj průzkum, žádná armáda nechce zabíjet své vlastní vojáky!!! Střílí se třeba okolo, ale ne na "Tak drahé ( v průzkumu byly vždy ti nejzkušenější specialisté všeho druhu) vojáky", jako jsou "průzkumáci".
Američtí výsadkáři zadního voje si uvědomovali, že musí zvýšit pozornost. Po chvíli jeden z nich zahlédl pohybující se siluety postav, které se později rozplynuly ve tmě. Parašutisté přemítali, co dělat. Když zareagují - přijde na ně německá palba. Nakonec se rozhodli hlídat více také týl, aby je nepřekvapila německá průzkumná hlídka, až se bude vracet.
Čas utíkal a stále nic.
Teprve když se začalo rozednívat, vydal poručík Sweeny rozkaz - "Dobrá, zvedejte se. Jdeme, odcházíme!"
Všichni si oddychli a chtěli znát jestli velitel ví, kudy půjdou.
Dozvěděli se, že ano a pochodovali po úzké opuštěné silnici. Po více než třech kilometrech uviděli vlevo velký příkop a po obou stranách silnice rostly stromy. Co se dělo dál - pro autentičnost a neobvyklost boje - budu raději citovat z našeho zdroje informací, viz. Č 55, který celou, postupně vznikající bojovou scénu pro následnou bitvu popsal takto, cituji:

"Minuli jsme malý most přes kanál po naší levici. Šli jsme pořád dál. Pak jsme přišli k jabloňovému sadu (tady, od tohoto - jabloňový sad, - vznikl název pozdější bitvy - Bitva v jabloňovém sadu - moje poznámka). Mezi stromy blízko u silnice tábořili vojáci, někteří v pochodových stanech. Zdálo se nám, že právě vstali. Bylo asi 5 hodin 30 minut. Sami bychom nepohrdli chvilkou spánku. Někteří vojáci v sadu na nás mávali. Odpovídali jsme jim rovněž máváním. Nebyli to výsadkáři, tak jsme si mysleli, že to jsou Britové.
V témže sadu o něco dále vpředu tábořilo víc vojáků. Byli usazeni poněkud dál od silnice, některé z nich jsme však přesto poznávali. Byli to příslušníci naší jednotky. Šli jsme až tam, kde zprava vedla úzká cesta a na vzdálenějším konci sadu ústila do silnice, po které jsme šli. Zabočili jsme na ni a uviděli vlevo od nás několik stavení. Poručík Borrelli oznámil, že musí podat hlášení na velitelském stanovišti roty a my můžeme dělat, co chceme. Našli jsme zbytek roty A a připojili se ke svým známým. Vrátili jsme kulomety těm, od nichž jsme si je vypůjčili a mě zůstala jako jediná zbraň má osobní pistole ráže 45 mm, neboť o svou automatickou pušku M 1 jsem přišel při ústupu přes odpadní kanál. Bez své M 1 jsem se cítil jako nahý."

Zde bych vše přerušil. Příště budeme pokračovat situacemi, kdy se zadní voj zabydloval u svého mateřského 1. praporu, u svého zbytku roty A, v nových pozicích. Ze zcela nevinně vypadající scény se pak vyvinula ona - "Bitva v jabloňovém sadu", viz přiložená mapa na začátku Č 55, bitva, kterou si detailněji, pro její výjimečnost a neobvyklost popíšeme, i se ztrátami, které během několika minut z bitvy vzešly..... !!!
Zcela zásadně zde platilo heslo - "vždy být ve střehu!"



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“