Hradiště DĚVÍN
Napsal: 11/10/2013, 19:39
HRADIŠTĚ DĚVÍN Z DOBY VELKOMORAVSKÉ
Umělecká představa o podobě Děvína
„Král Ludvík vytáhl v měsíci srpnu za Dunaj s velkým vojskem a oblehl Rostislava v jakémsi městě, které jazyk onoho národa [Moravanů] nazývá Dowina, tj. dívka. (lat. Hludowicus rex mense Augusto ultra Danubium zum manu valida profectus Rastizen in quadam civitate, quae lingua gentis illius Dowina, id est puella dicitur, obsedit). Ten však, když se neodvažoval střetnout s královými vojsky a když viděl, že není vůbec míst, kterými by unikl, donucen nutností postavil tolik rukojmí, kolik a která král požadoval. Nadto [Rostislav] se všemi svými velmoži potvrdil přísahou, že po všechny dny zachová králi věrnost, třebaže ji nikterak nezachoval“.
(Fuldské anály k roku 864)
Z propasti dějin nám vedle Nitry, poprvé v písemných pramenech zmiňované v roce 828, dále vystupuje další z velkomoravských míst, která známe jménem a to hradiště Děvín u Bratislavy. Tato významná pohraniční pevnost Velké Moravy byla v roce 864 napadená franskými vojsky krále Ludvíka II. a byla donucená kapitulovat. Rostislav, který byl v pevnosti přítomen, pak byl donucen vydat rukojmí a zavázat se poslušností králi Ludvíkovi. Samozřejmě existují i hypotézy, které hledají Dowinu v jiné lokalitě. Ty jsou pak ale podle mě neodůvodněné. Kromě shody jmen tu je celá řada aspektů, které potvrzují tradiční lokalizaci. Jen krátce tedy. Rostislav jako správný středověký panovník vládl především ze hřbetu koně a objížděl svou zemi. To, že se nacházel v pohraniční pevnosti, svědčí o tom, že nepřátelský útok byl nečekaný a panovník tak byl na hradišti překvapen. Nemohl tedy včas prchnout do týlu, kde by zformoval vojsko. Dowina tak muselo být hradiště, které leželo skutečně na hranicích s Říší, protože v opačném případě by byl útok na území Velké Moravy včas zaznamenán a Rostislav by tak buď mohl prchnout, nebo připravit obranu. Ani jedno se ale v roce 864 nestalo. Velkomoravský panovník byl překvapen a nemohl z hradiště ani nepozorovaně prchnout, což opět nasvědčuje tomu, že se jednalo o Děvín u Bratislavy. Protože jen málokteré hradiště mělo takovou polohu, že z jedné poloviny jej chránil velký skalní blok obtékaný Dunajem a Moravou a z druhé strany mohutné hradby. Přes skálu a řeku to bylo pro Rostislava asi těžko myslitelné nepozorovaně prchnout a přes pevnou zemi taky protože zde leželo nepřátelské vojsko, které jej oblehlo. A jelikož nemuselo vojsko oblehnout celý obvod hradiště, ale v místě soutoku řek jen postavit hlídky, tak pozemní část byla zcela jistě pod důkladným dohledem. Děvín u Bratislavy tak můžeme s velkou pravděpodobností ztotožnit se zmiňovanou Dowinou z Fuldských análů.
V dnešní době je Děvín součástí hlavního města Bratislavy a od rušného centra je oddělen kopcem jménem Devínska Kobyla. Z druhé strany je pak Děvín chráněn korytem řek Dunaj a Morava. Přímo pod Děvínem je soutok obou řek. Bohužel slovanské opevněné sídlo, které se tu za doby Velké Moravy nacházelo, bylo během následujících staletí četnou stavební činností hodně pozměněno a tak nám podoba původního hradiště zůstává stále ne úplně dořešená. Lokalita Děvínu byla osídlená v mladší době kamenné, když zde začali vznikat první rolnické usedlosti. V areálu to je doloženo nálezem hrobu, který je archeology datován ke kultuře s lineární keramikou. Rovněž lid starší a mladší doby bronzové tuto lokalitu využíval a poté i další kultury až po mladší dobu železnou, a to Kelty. Keltové pak měli poměrně bohaté kontakty s Římskou říši, která rozepjala svá křídla moci až k hranici Dunaje. Obchod obou národů je doložen velkou koncentrací nálezů, z kterých se dá i usuzovat, že tato lokalita byla za nedlouho na to i Římany obsazena a využívaná. Počátkem letopočtu obsadil císař Augustus území dnešního Rakouska a západního Maďarska a nechal zde zřídit novou římskou provincii Panonii. Jejich moc se pak dále rozšiřovala podél středního úseku Dunaje a přes ústí řek Moravy a Ipľa se dostali do vnitrozemí dnešního Slovenska a Moravy. Děvín tak byl po následující čtyři století využíván Římany, kteří na něm zanechali své stopy v podobě vybudovaného římského tábora a dalších staveb. Místo pak zahrnuli do své pohraniční obranné sítě zvané „Limes Romanus“ spolu s nedalekým Carnutem, v kterém byly dislokovány legie XV. a později XIV. Základy římských staveb nalezených na Děvíně jsou nejčastěji spojované se vzrůstajícím významem této lokality během Markomanských válek (166-180). Jen pro zajímavost, někde v tomto prostoru kolem Vídně a Bratislavy se odehrávala úvodní scéna amerického velkofilmu Gladiátor. Tedy její skutečná předloha, protože císař Marcus Aurelius zde skutečně pobýval a roku 180 i zemřel. Stavební aktivity v tomto regionu pokračovali i po jeho smrti a to někdy do 4. století. Římský historik Ammianus Marcellinus nám zanechal zprávu, že císař Valentinian I. (364-375) vybudoval v zemi Kvádů opevněná sídla (praesidiaria castra) a během následujících bojů muselo Carnuto odrážet útoky barbarů vedených z nejbližší pevnosti. Tou pevností byl zřejmě míněn i Děvín, který se v té době asi již znovu nacházel v keltských rukách. Pozůstatky římských staveb odkryly v prvních desetiletích 20. století čeští archeologové J.Zavadil a I.L.Červinka, kteří k tomu napsali: „Na východnom kopci nad Devínom boli tri väčšie popolnice a v nich rímska keramika, bronzové spony, ktoré sú z doby rímskoprovincionálnej a mince cisára Aureliana. Spolu s nimi tam boli zlomky rímskych tehál, niekedy s kolkom XIV. légie. Bol teda na pahorku kedysi rímsky príbytok. Prišlo sa tam dokonca na základy obdĺžnikovej budovy dlhej trinásť metrov a širokej sedem metrov a orientovanej od východu na západ.“
Římané tak jako první na území Slovenska zanechali stopy po moderních zděných stavbách, jejichž základy se dochovaly do dnešních dnů. Stavebním materiálem byl tradiční kámen, ale také i kvalitní pálené cihly a tašky. První římská stavba byla odkryta v západní části dnešního středního hradu. Jde zároveň o nejlépe dochovanou architekturu z římské doby. Jedná se o stavbu o rozměrech 13,5x7 metrů se čtyřmi místnostmi a půlkruhovou apsidou. Osmnáct metrů od západní brány byly zjištěny základy další stavby, ke které patřil 11 metrů dlouhý kanál vybudovaný z velkých neopracovaných kamenů, sloužící k dopravě vody. Vznik prvních zděných staveb v této lokalitě se dá spojovat s obdobím tzv. Markomanských válek (166-180) za vlády císaře Marca Aurelia. Předchozí římské období s působností na Děvíně od doby císaře Augusta, který do této lokality pronikl někdy na přelomu letopočtu, nelze přesně zodpovědět. Poslední římské stavební aktivity, jak jsem psal výše, byly zřejmě ukončeny v době vlády císaře Valentiniana I., kdy římské osídlení na Dunaji dosáhlo svého vrcholu. Z římského období byly kromě výše popsaných staveb odkryty i základy několika nadzemních srubových staveb s maltovou podlahou. Zřejmě se jednalo o běžné obydlí.
Jak už jsme se řekli, Římané tento prostor museli opustit někde kolem roku 400, kdy již severní hranice tvořená „Limes Romanus“, nebyla dále schopna zadržovat nápor barbarských kmenů pronikajících na římské území. Někdy v průběhu 5. století se pak předpokládá, že území střední Evropy začali obsazovat Slované. Ti, kteří dorazili na soutok Moravy a Dunaje, si nemohli nepovšimnout staveb zbudovaných zde předchozími civilizacemi. Je pak logické, že pevné opěrné místo bylo dále obsazeno a využívané i Slovany. Na strmém skalnatém ostrohu tak Slované přebudovali někdejší opuštěnou římskou pevnost podle obrazu svého a jako taková byla pevnost (hradiště) časem začleněna do Nitranského knížectví, kterému v první třetině 9. století vládl Pribina (někdy se uvažuje, že Děvín byl moravskou protiváhou nitranské Bratislavě). Tomu ale ještě předcházelo období za Avarského kaganátu, kde se zřejmě právě Děvín na čas stal centrem jejich moci, což dokazuje výrazný nárůst jezdeckých hrobů na pohřebišti v Devinskej Novej Vsi a Záhorskej Bystrici. K tomu je pak potřeba přičíst i ojedinělý, ale bohatě vybavený hrob (zřejmě významné osoby) avarského jezdce pohřbeného přímo na Děvíně.
Slovenský historik Anton Hrnko k tomu píše, "po rozbrojoch vo vnútri Avarskej ríše, ktoré vyústili do zavraždenia kagana v polovici deväťdesiatych rokov 8. storočia, sa tudun pokúsil zachrániť prechodom na stranu Frankov. Karol Veľký ho síce prijal, ale na celkovom osude avarského panstva na strednom Dunaji to už nič nezmenilo. Nový kagan nebol schopný obnoviť centrálnu moc a napriek tomu, že po zdrvujúcich porážkach prijal franskú zvrchovanosť i kresťanstvo, neodvratný koniec avarského panstva nezamedzil. Slovanské kniežatá na Morave a v Nitriansku využili franské víťazstvá nad Avarmi na vlastné posilnenie a moc bývalých utláčateľov v svojom dosahu nemilosrdne likvidovali. Už začiatkom 9. storočia sa Avari sťažovali na útoky Slovanov a cisár im bol nútený určiť nové sídla mimo ich dosah. V tomto období sa moravské kniežatá pravdepodobne opätovne zmocnili Devína a začali ho prebudovávať na jednu zo svojich najvýznamnejších pevností.“
1) Hradiště DĚVÍN
Po porážce Avarů za Karla Velikého, již nic nebránilo v dalším rozvoji a etatizačním procesu středoevropských slovanských knížectví. Na území dnešní české Moravy, Slovenska naddunajské části Dolního Rakouska až po řeku Kampu vzniklo Mojmírovo knížectví zřejmě s centrem v Mikulčicích. Na území Slovenska východně od Malých a Bílých Karpat až po Slánské vrchy s přesahem na území dnešního Maďarska až po Matru se zformovalo Nitranské knížectví s centrem v Nitře. Obě knížectví pak představovala počáteční fázi feudálních států, která se postupně přeměňovala z rodových držav na sídla suverénních feudálních vládců s příslušníky vojenských družin, jakožto zárodku pozdější šlechty. Důležitým místem Nitranského knížectví pak bylo právě místo soutoku řek Moravy a Dunaje, tedy Děvín a Bratislava, které kontrolovaly nemalou část středního toku Dunaje, který byl využíván i pro obchodní účely. Přičemž se předpokládá, že Děvín byl držen v rukou Mojmírovců a Bratislava v rukou vládců Nitranského knížectví. Dále bylo z pevností dobře vidět i na jih od Dunaje, tedy na území Východní marky ovládané Východofranskou říši. Obě pevnosti pak zároveň chránily přechod přes řeku. Jejich význam je tedy neoddiskutovatelný.
Jak jsme si již výše pověděli, opevnění Děvína zbudovali již Římané a Slované někdy v průběhu 8. století torzo dochované části využili a zesílili dřevěnými palisádami. Z římské doby tak byl například využit val na severní straně. Hradiště zaujímalo téměř celou plochu pozdějšího středověkého hradu. Díky vlastní lokalitě tak vzniklo prakticky nedobytné hradiště, které Rostislav za své vlády (846-870) ještě dále vylepšil o důmyslný obranný systém, v jehož rámci byla postavená další menší hradiště. Ta sloužila jako předhradí, či pozorovací místa a měla tak nepříteli ztěžovat postup na samotný Děvín. Tato menší hradiště stála na Devínskej Kobyle (severozápadní výběžek kopce) a známe je jako hradiště Na pieskach a Nad lomom. Bližší popis k nim je níže v textu. Odolnost pevnosti Děvín na vlastní kůži vyzkoušeli v roce 864 franští vojáci včele s králem Ludvíkem, když se jim zde podařilo překvapit moravského Rostislava s družinou. Přímý útok k pádu pevnosti nevedl, ale Rostislav byl zřejmě z důvodu nedostatku potravin po nějaké době donucen kapitulovat. To že se vzdal, tak plně nesvědčí o kvalitě opevnění a lokality, ale o tom, že byl moravský panovník v pevnosti nečekaně zaskočen a nemohl tak učinit potřebné kroky pro dlouhodobé obléhání.
V letech 1984-1985 byla v poloze „Nad pristaviskom“ objevena velká tříprostorová sakrální stavba z velkomoravského období, která opět jen podtrhuje mimořádný význam hradiště. Důkladný archeologický průzkum ukázal, že vnitřní příčky byly navázány na vnější obvodové zdivo, což dokazuje, že celá stavba vznikla během jedné stavební fáze již s koncepcí vnitřního členění. Z vnější strany byly zdi opatřené bílou vápennou omítkou. Interiér byl rovněž opatřen omítkou, která byla následně vyzdobená četnými malbami v zemitých tónech. Stejným způsobem byla provedena vnitřní výzdoba u kostelů v Mikulčicích, či na Bratislavském hradišti. Vzhledem k tomu, že se kolem kostelu intenzivně pohřbívalo, bylo na základě vnitřního hrobového vybavení možno stavbu datovat do 9. století. Pohřbívání v této lokalitě pokračovalo až do začátku 13. století, což dokazují nálezy mincí, tedy v době, kdy již sakrální stavba ležela v ruinách. Kromě kostela a pohřebiště kolem něj byla v areálu hradiště zjištěna řada dalších sídlištních staveb. Ty se pak nacházejí prakticky na celé ploše hradiště s převážnou koncentrací v severozápadním rohu. Jako obydlí sloužili čtvercové nadzemní chaty srubové konstrukce, které jsou pak doloženy zejména při severním a východním svahu. Sídlištní zástavba zcela jistě vznikala především v druhé polovině 9. a začátkem 10. století. Ojedinělé stavby ale mohli vzniknout již v průběhu osmého věku. Rovněž mimo hradiště byla prokázána poměrně hustá sídlištní zástavba s četnými nálezy. Kromě menších nálezů jsou významné především nálezy tří pohřebišť v katastru obce Děvín, což naznačuje již zmíněné poměrně husté osídlení. Bohužel z pohřebiště v poloze „Mladošovičov vinohrad“ bylo zatím odkryto jen 13 hrobů, jejichž bohatá výbava ale svědčí o vysoké úrovni zdejšího osídlení (nálezy náušnic, skleněného náhrdelníku, korálky, keramika a další). V roce 1953 bylo odkryto (Ľ. Kraskovská) druhé pohřebiště ležící v poloze „Staré Vinohrady“. Rovněž u zde zkoumaných hrobů (24) byla objevená bohatá výbava. Především pak nálezy nožů, kopí a moravských seker (bradatice) ukazují na přítomnost vojenské elity včetně jízdních složek, což dokazuje nález jízdní ostruhy z hrobu č. 17 (datováno do první poloviny 9. století). Největším zkoumaným pohřebištěm pak je to v poloze „Za kostolom“, které odkrýval tým archeologa I.Kellera. Celkem zde bylo odkryto a zdokumentováno 122 hrobů s převážně chudší výbavou. Téměř polovina hrobů (40%) pak byla dětských, což ukazuje na vysokou úmrtnost. Pohřebiště na centrálním hradišti kolem sakrální stavby evidentně sloužila k potřebě velmoženské elity, zatímco ostatní využívalo obyvatelstvo podhradí.
Převážná koncentrace sídlištních objektů v prostoru Devinskej vsi v průběhu 8. století se v následujícím věku stěhuje přímo do oblasti samotného Děvína, což zřejmě poukazuje na snahu přesunout obydlí co nejblíže hlavnímu opevnění. I v následujících staletích byl Děvín jedním z důležitých bodů systému pohraničních opevnění a to jak proti agresi staromaďarských nomádských kmenů, tak i proti pozdějším nájezdníkům. Jeho slovanské osídlení přetrvalo i po pádu Velké Moravy a převládalo i v průběhu 10. až 13. století, když zde na troskách někdejšího hradiště vznikla osada. Zaniklý kostel z 9. století byl pravděpodobně o století později nahrazen menší kapičkou vystavenou v jeho blízkosti.
Děvín v 9. století podle Štefanovičej
Výrazná koncentrace větších obydlených lokalit poukazují na velkou důležitost Děvínské oblasti v 9. století. Dá se předpokládat, že již během 8. století se těžiště osídlení přesunulo z Devínskej Novej Vsi do oblasti samotného Děvína. Pohřebiště umístěné mimo areál hradiště tak zřejmě sloužilo obyvatelstvu v podhradí. Místo kolem kostela pak bylo zřejmě využíváno především velmoženskou skupinou.
2) Hradiště NA PÍSKÁCH
3) Hradiště NAD LOMEM
Obě hradiště umístěná na severozápadním výběžku kopce vzdálená přibližně 4 km severně od Děvína, byla systematicky zkoumána Ľ.Kraskovskou, která je toho závěru, že obě hradiště zřejmě neexistovala ve stejné době, ale každé bylo zbudováno zvlášť v jiné době. Nicméně výzkum nedokázal odpovědět na otázku, které bylo postaveno dříve a které později. Hradiště měla zřejmě roli obrannou a strážní, když hlídala severní (ze strany od Moravského pole a soutoku Moravy) přístup k hlavnímu hradišti Děvínu. Hradiště „Na pískách“ bylo opevněné roštovou konstrukcí (roštovou konstrukci hradby tvořila jednotlivá břevna ukládaná příčně k průběhu hradby tak, že vytvářela rošty (křížením břeven), opět zpevněných vysypanou zeminou a kamením). Přední zkosená část hradeb byla zpevněná kamennou plentou. Na stavbu byl využit materiál, který stavitelé vytěžili před hradbou, čímž vznikl obranný příkop. Vytěženou zeminou byl následně vyplněn val. Severní část valu nebyla zpevněná dřevěnou konstrukcí jako na jiných místech, ale byla tvořená pouze jen násypem zeminy. Kvalitnější opevnění z této strany nebyl důvod budovat, protože z této severní strany bylo hradiště chráněno přirozenou strmou stěnou kopce. Rovněž v případě hradiště „Nad lomem“ byla použitá roštová konstrukce s čelní kamennou plentou z nasucho kladených kamenů. Během výzkumů zde byly odkryty dva objekty srubové konstrukce. V jednom z nich byly nalezené tři pece, což naznačuje, že tento objekt byl využíván nikoliv jen k obytným účelům. Obě hradiště pak zřejmě zanikla během požáru, který na nich mohl vypuknout spíše v důsledku válečného konfliktu. Předpokládá se, že kromě obranné role byly obě hradiště využívané rovněž jako řemeslná střediska.
1–Centrální hradiště (dnešní hrad), 3-Na pieskach, 4-Nad lomom
řez opevněním hradiště „Na pískách“ a kresebná rekonstrukce části hradiště
Zhodnocení
Stejně jako v případě Nitry, tak ani Děvín nelze chápat jen jako samostatně stojící hradiště, ale jako větší sídlištní aglomeraci tvořenou přinejmenším dvojici až trojicí hradišť, i když dvě z nich plnila roli předhradí pro hlavní Děvín. Dále byl tento prostor vyplněnou menším počtem neopevněných lokalit, což nám dokládá celá řada archeologických nálezů v podobě osad, pohřebišť, hrobů a dalších. Děvín tak nebyl jen pohraniční pevností, ale zároveň i centrem moc s menší sídlištní aglomerací a řemeslným zázemím. Nicméně jeho význam spočíval především v opěrné roli velkomoravské moci, když spolu s dalšími hradišti chránil okolí Bratislavské brány, kudy od pradávna vedly důležité přechody přes Dunaj. Není pochyb, že Děvín byl sídlem nějakého významného velmože, což opět dokládají archeologické nálezy, přítomnost významné sakrální stavby a samozřejmě i samotných význam jako pevnosti. Některé hypotézy počítají s tím, že Děvín mohl být i sídlem knížete, což opět kromě výše uvedeného dokládají i vlastní dobové záznamy z roku 864. Zřejmě není pochyb o tom, že zpráva o obložení Rostislava nepřátelským vojskem skutečně hovoří o tomto místě. Tím pádem máme důkaz o přítomnosti panovníka za hradbami hradiště. Ovšem přikládat mu sídelní roli je podle mě skutečně silně nadhodnocené, protože pro tuto roli bychom v rámci centrální části Velké Moravy našli mnohem vhodnější kandidáty.
Hradiště Nad Lomem a Hradiště na Pískách
Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Plachá V. - Hlavicová J. - Keller I. - Slovanský Devín - Bratislava 1990
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Steinhubel J. – Nitranske kniežatstvo. Počiatky stredovekého Slovenska – Bratislava 2004
• http://lukaskrajcir.blog.sme.sk/c/16955 ... z1CzVaShFp
• http://www.staramorava.euweb.cz/prehlad ... c206782740
• http://www.castrum.sk/page.php?id=102&ratings=1
• http://www.moraviamagna.cz
• http://www.bratislava-hrad.sk
• http://www.ukm.ff.ukf.sk
• http://www.slovane.cz
• http://www.hrnko.sk
• http://www.palba.cz
• http://www.sclabonia.sk
• http://www.irsa.blgz.cz
• http://www.hradiska.sk
• http://www.nitra.sk
Umělecká představa o podobě Děvína
„Král Ludvík vytáhl v měsíci srpnu za Dunaj s velkým vojskem a oblehl Rostislava v jakémsi městě, které jazyk onoho národa [Moravanů] nazývá Dowina, tj. dívka. (lat. Hludowicus rex mense Augusto ultra Danubium zum manu valida profectus Rastizen in quadam civitate, quae lingua gentis illius Dowina, id est puella dicitur, obsedit). Ten však, když se neodvažoval střetnout s královými vojsky a když viděl, že není vůbec míst, kterými by unikl, donucen nutností postavil tolik rukojmí, kolik a která král požadoval. Nadto [Rostislav] se všemi svými velmoži potvrdil přísahou, že po všechny dny zachová králi věrnost, třebaže ji nikterak nezachoval“.
(Fuldské anály k roku 864)
Z propasti dějin nám vedle Nitry, poprvé v písemných pramenech zmiňované v roce 828, dále vystupuje další z velkomoravských míst, která známe jménem a to hradiště Děvín u Bratislavy. Tato významná pohraniční pevnost Velké Moravy byla v roce 864 napadená franskými vojsky krále Ludvíka II. a byla donucená kapitulovat. Rostislav, který byl v pevnosti přítomen, pak byl donucen vydat rukojmí a zavázat se poslušností králi Ludvíkovi. Samozřejmě existují i hypotézy, které hledají Dowinu v jiné lokalitě. Ty jsou pak ale podle mě neodůvodněné. Kromě shody jmen tu je celá řada aspektů, které potvrzují tradiční lokalizaci. Jen krátce tedy. Rostislav jako správný středověký panovník vládl především ze hřbetu koně a objížděl svou zemi. To, že se nacházel v pohraniční pevnosti, svědčí o tom, že nepřátelský útok byl nečekaný a panovník tak byl na hradišti překvapen. Nemohl tedy včas prchnout do týlu, kde by zformoval vojsko. Dowina tak muselo být hradiště, které leželo skutečně na hranicích s Říší, protože v opačném případě by byl útok na území Velké Moravy včas zaznamenán a Rostislav by tak buď mohl prchnout, nebo připravit obranu. Ani jedno se ale v roce 864 nestalo. Velkomoravský panovník byl překvapen a nemohl z hradiště ani nepozorovaně prchnout, což opět nasvědčuje tomu, že se jednalo o Děvín u Bratislavy. Protože jen málokteré hradiště mělo takovou polohu, že z jedné poloviny jej chránil velký skalní blok obtékaný Dunajem a Moravou a z druhé strany mohutné hradby. Přes skálu a řeku to bylo pro Rostislava asi těžko myslitelné nepozorovaně prchnout a přes pevnou zemi taky protože zde leželo nepřátelské vojsko, které jej oblehlo. A jelikož nemuselo vojsko oblehnout celý obvod hradiště, ale v místě soutoku řek jen postavit hlídky, tak pozemní část byla zcela jistě pod důkladným dohledem. Děvín u Bratislavy tak můžeme s velkou pravděpodobností ztotožnit se zmiňovanou Dowinou z Fuldských análů.
V dnešní době je Děvín součástí hlavního města Bratislavy a od rušného centra je oddělen kopcem jménem Devínska Kobyla. Z druhé strany je pak Děvín chráněn korytem řek Dunaj a Morava. Přímo pod Děvínem je soutok obou řek. Bohužel slovanské opevněné sídlo, které se tu za doby Velké Moravy nacházelo, bylo během následujících staletí četnou stavební činností hodně pozměněno a tak nám podoba původního hradiště zůstává stále ne úplně dořešená. Lokalita Děvínu byla osídlená v mladší době kamenné, když zde začali vznikat první rolnické usedlosti. V areálu to je doloženo nálezem hrobu, který je archeology datován ke kultuře s lineární keramikou. Rovněž lid starší a mladší doby bronzové tuto lokalitu využíval a poté i další kultury až po mladší dobu železnou, a to Kelty. Keltové pak měli poměrně bohaté kontakty s Římskou říši, která rozepjala svá křídla moci až k hranici Dunaje. Obchod obou národů je doložen velkou koncentrací nálezů, z kterých se dá i usuzovat, že tato lokalita byla za nedlouho na to i Římany obsazena a využívaná. Počátkem letopočtu obsadil císař Augustus území dnešního Rakouska a západního Maďarska a nechal zde zřídit novou římskou provincii Panonii. Jejich moc se pak dále rozšiřovala podél středního úseku Dunaje a přes ústí řek Moravy a Ipľa se dostali do vnitrozemí dnešního Slovenska a Moravy. Děvín tak byl po následující čtyři století využíván Římany, kteří na něm zanechali své stopy v podobě vybudovaného římského tábora a dalších staveb. Místo pak zahrnuli do své pohraniční obranné sítě zvané „Limes Romanus“ spolu s nedalekým Carnutem, v kterém byly dislokovány legie XV. a později XIV. Základy římských staveb nalezených na Děvíně jsou nejčastěji spojované se vzrůstajícím významem této lokality během Markomanských válek (166-180). Jen pro zajímavost, někde v tomto prostoru kolem Vídně a Bratislavy se odehrávala úvodní scéna amerického velkofilmu Gladiátor. Tedy její skutečná předloha, protože císař Marcus Aurelius zde skutečně pobýval a roku 180 i zemřel. Stavební aktivity v tomto regionu pokračovali i po jeho smrti a to někdy do 4. století. Římský historik Ammianus Marcellinus nám zanechal zprávu, že císař Valentinian I. (364-375) vybudoval v zemi Kvádů opevněná sídla (praesidiaria castra) a během následujících bojů muselo Carnuto odrážet útoky barbarů vedených z nejbližší pevnosti. Tou pevností byl zřejmě míněn i Děvín, který se v té době asi již znovu nacházel v keltských rukách. Pozůstatky římských staveb odkryly v prvních desetiletích 20. století čeští archeologové J.Zavadil a I.L.Červinka, kteří k tomu napsali: „Na východnom kopci nad Devínom boli tri väčšie popolnice a v nich rímska keramika, bronzové spony, ktoré sú z doby rímskoprovincionálnej a mince cisára Aureliana. Spolu s nimi tam boli zlomky rímskych tehál, niekedy s kolkom XIV. légie. Bol teda na pahorku kedysi rímsky príbytok. Prišlo sa tam dokonca na základy obdĺžnikovej budovy dlhej trinásť metrov a širokej sedem metrov a orientovanej od východu na západ.“
Římané tak jako první na území Slovenska zanechali stopy po moderních zděných stavbách, jejichž základy se dochovaly do dnešních dnů. Stavebním materiálem byl tradiční kámen, ale také i kvalitní pálené cihly a tašky. První římská stavba byla odkryta v západní části dnešního středního hradu. Jde zároveň o nejlépe dochovanou architekturu z římské doby. Jedná se o stavbu o rozměrech 13,5x7 metrů se čtyřmi místnostmi a půlkruhovou apsidou. Osmnáct metrů od západní brány byly zjištěny základy další stavby, ke které patřil 11 metrů dlouhý kanál vybudovaný z velkých neopracovaných kamenů, sloužící k dopravě vody. Vznik prvních zděných staveb v této lokalitě se dá spojovat s obdobím tzv. Markomanských válek (166-180) za vlády císaře Marca Aurelia. Předchozí římské období s působností na Děvíně od doby císaře Augusta, který do této lokality pronikl někdy na přelomu letopočtu, nelze přesně zodpovědět. Poslední římské stavební aktivity, jak jsem psal výše, byly zřejmě ukončeny v době vlády císaře Valentiniana I., kdy římské osídlení na Dunaji dosáhlo svého vrcholu. Z římského období byly kromě výše popsaných staveb odkryty i základy několika nadzemních srubových staveb s maltovou podlahou. Zřejmě se jednalo o běžné obydlí.
Jak už jsme se řekli, Římané tento prostor museli opustit někde kolem roku 400, kdy již severní hranice tvořená „Limes Romanus“, nebyla dále schopna zadržovat nápor barbarských kmenů pronikajících na římské území. Někdy v průběhu 5. století se pak předpokládá, že území střední Evropy začali obsazovat Slované. Ti, kteří dorazili na soutok Moravy a Dunaje, si nemohli nepovšimnout staveb zbudovaných zde předchozími civilizacemi. Je pak logické, že pevné opěrné místo bylo dále obsazeno a využívané i Slovany. Na strmém skalnatém ostrohu tak Slované přebudovali někdejší opuštěnou římskou pevnost podle obrazu svého a jako taková byla pevnost (hradiště) časem začleněna do Nitranského knížectví, kterému v první třetině 9. století vládl Pribina (někdy se uvažuje, že Děvín byl moravskou protiváhou nitranské Bratislavě). Tomu ale ještě předcházelo období za Avarského kaganátu, kde se zřejmě právě Děvín na čas stal centrem jejich moci, což dokazuje výrazný nárůst jezdeckých hrobů na pohřebišti v Devinskej Novej Vsi a Záhorskej Bystrici. K tomu je pak potřeba přičíst i ojedinělý, ale bohatě vybavený hrob (zřejmě významné osoby) avarského jezdce pohřbeného přímo na Děvíně.
Slovenský historik Anton Hrnko k tomu píše, "po rozbrojoch vo vnútri Avarskej ríše, ktoré vyústili do zavraždenia kagana v polovici deväťdesiatych rokov 8. storočia, sa tudun pokúsil zachrániť prechodom na stranu Frankov. Karol Veľký ho síce prijal, ale na celkovom osude avarského panstva na strednom Dunaji to už nič nezmenilo. Nový kagan nebol schopný obnoviť centrálnu moc a napriek tomu, že po zdrvujúcich porážkach prijal franskú zvrchovanosť i kresťanstvo, neodvratný koniec avarského panstva nezamedzil. Slovanské kniežatá na Morave a v Nitriansku využili franské víťazstvá nad Avarmi na vlastné posilnenie a moc bývalých utláčateľov v svojom dosahu nemilosrdne likvidovali. Už začiatkom 9. storočia sa Avari sťažovali na útoky Slovanov a cisár im bol nútený určiť nové sídla mimo ich dosah. V tomto období sa moravské kniežatá pravdepodobne opätovne zmocnili Devína a začali ho prebudovávať na jednu zo svojich najvýznamnejších pevností.“
1) Hradiště DĚVÍN
Po porážce Avarů za Karla Velikého, již nic nebránilo v dalším rozvoji a etatizačním procesu středoevropských slovanských knížectví. Na území dnešní české Moravy, Slovenska naddunajské části Dolního Rakouska až po řeku Kampu vzniklo Mojmírovo knížectví zřejmě s centrem v Mikulčicích. Na území Slovenska východně od Malých a Bílých Karpat až po Slánské vrchy s přesahem na území dnešního Maďarska až po Matru se zformovalo Nitranské knížectví s centrem v Nitře. Obě knížectví pak představovala počáteční fázi feudálních států, která se postupně přeměňovala z rodových držav na sídla suverénních feudálních vládců s příslušníky vojenských družin, jakožto zárodku pozdější šlechty. Důležitým místem Nitranského knížectví pak bylo právě místo soutoku řek Moravy a Dunaje, tedy Děvín a Bratislava, které kontrolovaly nemalou část středního toku Dunaje, který byl využíván i pro obchodní účely. Přičemž se předpokládá, že Děvín byl držen v rukou Mojmírovců a Bratislava v rukou vládců Nitranského knížectví. Dále bylo z pevností dobře vidět i na jih od Dunaje, tedy na území Východní marky ovládané Východofranskou říši. Obě pevnosti pak zároveň chránily přechod přes řeku. Jejich význam je tedy neoddiskutovatelný.
Jak jsme si již výše pověděli, opevnění Děvína zbudovali již Římané a Slované někdy v průběhu 8. století torzo dochované části využili a zesílili dřevěnými palisádami. Z římské doby tak byl například využit val na severní straně. Hradiště zaujímalo téměř celou plochu pozdějšího středověkého hradu. Díky vlastní lokalitě tak vzniklo prakticky nedobytné hradiště, které Rostislav za své vlády (846-870) ještě dále vylepšil o důmyslný obranný systém, v jehož rámci byla postavená další menší hradiště. Ta sloužila jako předhradí, či pozorovací místa a měla tak nepříteli ztěžovat postup na samotný Děvín. Tato menší hradiště stála na Devínskej Kobyle (severozápadní výběžek kopce) a známe je jako hradiště Na pieskach a Nad lomom. Bližší popis k nim je níže v textu. Odolnost pevnosti Děvín na vlastní kůži vyzkoušeli v roce 864 franští vojáci včele s králem Ludvíkem, když se jim zde podařilo překvapit moravského Rostislava s družinou. Přímý útok k pádu pevnosti nevedl, ale Rostislav byl zřejmě z důvodu nedostatku potravin po nějaké době donucen kapitulovat. To že se vzdal, tak plně nesvědčí o kvalitě opevnění a lokality, ale o tom, že byl moravský panovník v pevnosti nečekaně zaskočen a nemohl tak učinit potřebné kroky pro dlouhodobé obléhání.
V letech 1984-1985 byla v poloze „Nad pristaviskom“ objevena velká tříprostorová sakrální stavba z velkomoravského období, která opět jen podtrhuje mimořádný význam hradiště. Důkladný archeologický průzkum ukázal, že vnitřní příčky byly navázány na vnější obvodové zdivo, což dokazuje, že celá stavba vznikla během jedné stavební fáze již s koncepcí vnitřního členění. Z vnější strany byly zdi opatřené bílou vápennou omítkou. Interiér byl rovněž opatřen omítkou, která byla následně vyzdobená četnými malbami v zemitých tónech. Stejným způsobem byla provedena vnitřní výzdoba u kostelů v Mikulčicích, či na Bratislavském hradišti. Vzhledem k tomu, že se kolem kostelu intenzivně pohřbívalo, bylo na základě vnitřního hrobového vybavení možno stavbu datovat do 9. století. Pohřbívání v této lokalitě pokračovalo až do začátku 13. století, což dokazují nálezy mincí, tedy v době, kdy již sakrální stavba ležela v ruinách. Kromě kostela a pohřebiště kolem něj byla v areálu hradiště zjištěna řada dalších sídlištních staveb. Ty se pak nacházejí prakticky na celé ploše hradiště s převážnou koncentrací v severozápadním rohu. Jako obydlí sloužili čtvercové nadzemní chaty srubové konstrukce, které jsou pak doloženy zejména při severním a východním svahu. Sídlištní zástavba zcela jistě vznikala především v druhé polovině 9. a začátkem 10. století. Ojedinělé stavby ale mohli vzniknout již v průběhu osmého věku. Rovněž mimo hradiště byla prokázána poměrně hustá sídlištní zástavba s četnými nálezy. Kromě menších nálezů jsou významné především nálezy tří pohřebišť v katastru obce Děvín, což naznačuje již zmíněné poměrně husté osídlení. Bohužel z pohřebiště v poloze „Mladošovičov vinohrad“ bylo zatím odkryto jen 13 hrobů, jejichž bohatá výbava ale svědčí o vysoké úrovni zdejšího osídlení (nálezy náušnic, skleněného náhrdelníku, korálky, keramika a další). V roce 1953 bylo odkryto (Ľ. Kraskovská) druhé pohřebiště ležící v poloze „Staré Vinohrady“. Rovněž u zde zkoumaných hrobů (24) byla objevená bohatá výbava. Především pak nálezy nožů, kopí a moravských seker (bradatice) ukazují na přítomnost vojenské elity včetně jízdních složek, což dokazuje nález jízdní ostruhy z hrobu č. 17 (datováno do první poloviny 9. století). Největším zkoumaným pohřebištěm pak je to v poloze „Za kostolom“, které odkrýval tým archeologa I.Kellera. Celkem zde bylo odkryto a zdokumentováno 122 hrobů s převážně chudší výbavou. Téměř polovina hrobů (40%) pak byla dětských, což ukazuje na vysokou úmrtnost. Pohřebiště na centrálním hradišti kolem sakrální stavby evidentně sloužila k potřebě velmoženské elity, zatímco ostatní využívalo obyvatelstvo podhradí.
Převážná koncentrace sídlištních objektů v prostoru Devinskej vsi v průběhu 8. století se v následujícím věku stěhuje přímo do oblasti samotného Děvína, což zřejmě poukazuje na snahu přesunout obydlí co nejblíže hlavnímu opevnění. I v následujících staletích byl Děvín jedním z důležitých bodů systému pohraničních opevnění a to jak proti agresi staromaďarských nomádských kmenů, tak i proti pozdějším nájezdníkům. Jeho slovanské osídlení přetrvalo i po pádu Velké Moravy a převládalo i v průběhu 10. až 13. století, když zde na troskách někdejšího hradiště vznikla osada. Zaniklý kostel z 9. století byl pravděpodobně o století později nahrazen menší kapičkou vystavenou v jeho blízkosti.
Děvín v 9. století podle Štefanovičej
Výrazná koncentrace větších obydlených lokalit poukazují na velkou důležitost Děvínské oblasti v 9. století. Dá se předpokládat, že již během 8. století se těžiště osídlení přesunulo z Devínskej Novej Vsi do oblasti samotného Děvína. Pohřebiště umístěné mimo areál hradiště tak zřejmě sloužilo obyvatelstvu v podhradí. Místo kolem kostela pak bylo zřejmě využíváno především velmoženskou skupinou.
2) Hradiště NA PÍSKÁCH
3) Hradiště NAD LOMEM
Obě hradiště umístěná na severozápadním výběžku kopce vzdálená přibližně 4 km severně od Děvína, byla systematicky zkoumána Ľ.Kraskovskou, která je toho závěru, že obě hradiště zřejmě neexistovala ve stejné době, ale každé bylo zbudováno zvlášť v jiné době. Nicméně výzkum nedokázal odpovědět na otázku, které bylo postaveno dříve a které později. Hradiště měla zřejmě roli obrannou a strážní, když hlídala severní (ze strany od Moravského pole a soutoku Moravy) přístup k hlavnímu hradišti Děvínu. Hradiště „Na pískách“ bylo opevněné roštovou konstrukcí (roštovou konstrukci hradby tvořila jednotlivá břevna ukládaná příčně k průběhu hradby tak, že vytvářela rošty (křížením břeven), opět zpevněných vysypanou zeminou a kamením). Přední zkosená část hradeb byla zpevněná kamennou plentou. Na stavbu byl využit materiál, který stavitelé vytěžili před hradbou, čímž vznikl obranný příkop. Vytěženou zeminou byl následně vyplněn val. Severní část valu nebyla zpevněná dřevěnou konstrukcí jako na jiných místech, ale byla tvořená pouze jen násypem zeminy. Kvalitnější opevnění z této strany nebyl důvod budovat, protože z této severní strany bylo hradiště chráněno přirozenou strmou stěnou kopce. Rovněž v případě hradiště „Nad lomem“ byla použitá roštová konstrukce s čelní kamennou plentou z nasucho kladených kamenů. Během výzkumů zde byly odkryty dva objekty srubové konstrukce. V jednom z nich byly nalezené tři pece, což naznačuje, že tento objekt byl využíván nikoliv jen k obytným účelům. Obě hradiště pak zřejmě zanikla během požáru, který na nich mohl vypuknout spíše v důsledku válečného konfliktu. Předpokládá se, že kromě obranné role byly obě hradiště využívané rovněž jako řemeslná střediska.
1–Centrální hradiště (dnešní hrad), 3-Na pieskach, 4-Nad lomom
řez opevněním hradiště „Na pískách“ a kresebná rekonstrukce části hradiště
Zhodnocení
Stejně jako v případě Nitry, tak ani Děvín nelze chápat jen jako samostatně stojící hradiště, ale jako větší sídlištní aglomeraci tvořenou přinejmenším dvojici až trojicí hradišť, i když dvě z nich plnila roli předhradí pro hlavní Děvín. Dále byl tento prostor vyplněnou menším počtem neopevněných lokalit, což nám dokládá celá řada archeologických nálezů v podobě osad, pohřebišť, hrobů a dalších. Děvín tak nebyl jen pohraniční pevností, ale zároveň i centrem moc s menší sídlištní aglomerací a řemeslným zázemím. Nicméně jeho význam spočíval především v opěrné roli velkomoravské moci, když spolu s dalšími hradišti chránil okolí Bratislavské brány, kudy od pradávna vedly důležité přechody přes Dunaj. Není pochyb, že Děvín byl sídlem nějakého významného velmože, což opět dokládají archeologické nálezy, přítomnost významné sakrální stavby a samozřejmě i samotných význam jako pevnosti. Některé hypotézy počítají s tím, že Děvín mohl být i sídlem knížete, což opět kromě výše uvedeného dokládají i vlastní dobové záznamy z roku 864. Zřejmě není pochyb o tom, že zpráva o obložení Rostislava nepřátelským vojskem skutečně hovoří o tomto místě. Tím pádem máme důkaz o přítomnosti panovníka za hradbami hradiště. Ovšem přikládat mu sídelní roli je podle mě skutečně silně nadhodnocené, protože pro tuto roli bychom v rámci centrální části Velké Moravy našli mnohem vhodnější kandidáty.
Hradiště Nad Lomem a Hradiště na Pískách
Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Plachá V. - Hlavicová J. - Keller I. - Slovanský Devín - Bratislava 1990
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Steinhubel J. – Nitranske kniežatstvo. Počiatky stredovekého Slovenska – Bratislava 2004
• http://lukaskrajcir.blog.sme.sk/c/16955 ... z1CzVaShFp
• http://www.staramorava.euweb.cz/prehlad ... c206782740
• http://www.castrum.sk/page.php?id=102&ratings=1
• http://www.moraviamagna.cz
• http://www.bratislava-hrad.sk
• http://www.ukm.ff.ukf.sk
• http://www.slovane.cz
• http://www.hrnko.sk
• http://www.palba.cz
• http://www.sclabonia.sk
• http://www.irsa.blgz.cz
• http://www.hradiska.sk
• http://www.nitra.sk