XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 76.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 76.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 76.

Na mapě - Boje u Heumen, Mook a Groesbeeku - je vidět popsaný směr trasy pochodu

Obrázek

generála Gavina, který vedl, s holandským příslušníkem Hnutí odporu kapitánem Arie Bestebreurtjem celou suitu svého štábu, na nové, předem určené, velitelství divize "All American", ze seskokové a přistávací zóny N.
Jen málokdy je v historické literatuře popsáno přistání samotného velitele parašutistické, či vzdušně-výsadkové divize, a jeho bojová činnost hned po přistání( většinou bývá velitel chráněn a odcloněn strážní jednotkou a ani historik se vše o přistání nedozví). Vojenský historik Tim Saunders to dokázal, když ve své knize - Nijmegen použil osobní poznámky generála Gavina z "Operace MARKET GARDEN". Tyto informace jsem již z části použil při popisu u konce Č 75.
(Informace pro Č 76, 77 a 78 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis v těchto článcích, jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Velitel divize prokázal svou bojovou zdatnost, když se svým štábem, nemajíce sebou žádný průzkumný a ochranný, či strážní oddíl, vedl své štábní důstojníky na místo, které si již předtím vyhlédl jako velitelství divize. Kdo četl Č 75, tak ví, že si generál spolu s důstojníkem holandské armády vedli zdatně jako průzkumná hlídka, jako průzkumná dvojice. Generál Gavin coby "průzkumák" uplatnil své zkušenosti frontového vojáka. Další informací, kterou jsem již několikrát uvedl, a ze které čerpali další mnozí historici právě ze zápisů generála Gavina je také velice zajímavá. Totiž až za chvíli ocituji jeho slova, vzpomenou si mnozí, že to byli právě Američané, kteří důvěřovali "Holandskému odbojovému hnutí", na rozdíl od Britů, což se Američanům podařilo zúročit v tom, že jim Holanďané na tajném čísle telefonu, dodávali zpravodajské informace normální klasickou a fungující státní telefonní sítí (mnozí historici se zamýšlejí nad tím, proč Američané věřili Holanďanům, na rozdíl od Britů. Existovalo několik vysvětlení - Američané byli více kosmopolitní, čímž byli méně podezřívaví k cizincům - z důvodů mnoha vln emigrantů z Evropy do USA. Američané tak povšechně více věřili místním Hnutím odporu. Naopak, Britové je mnohdy ignorovali, nebo je nevyužívali z přílišné obavy o bezpečnost - já ještě podotýkám, že Britové mohli mít informace, které my nemáme. Tato skutečnost, že Britové méně věřili Holandskému odbojovému hnutí se nejvíce projevila právě u Arnhemu, jak si později řekneme.
Věděli snad Britové o zrádci v Holandském hnutí odporu více? ).
A nyní už konečně, co si zapsal generál Gavin, do svých poznámek, když pokračovali po cestě na nově vznikající velitelství 82. vzdušně-výsadkové divize, viz úvodní mapa, cituji:

"Velmi brzy jsme dorazili na předměstí (Groesbeeku - poznámka překladatele) a kpt. Arie Bestebreurtje vešel do jednoho domu k telefonu. Pomocí tajného kódu byl schopen komunikovat s Holandským hnutím odporu. Dostal zprávu, že přistání v Arnhemu proběhlo podle plánu, a jak se zdá, všechno pokračuje dobře. Bez jakéhokoli otálení jsme se stočili doleva zpět na dlážděnou silnici a v další půlhodině jsme se dostali na místo plánovaného divizního velitelství. Ihned jsem začal pracovat se štábem a navázal spojení s parašutistickými pluky a dalšími jednotkami. Zdálo se, že vše probíhá dobře. Později jsme se dozvěděli od groesbeecké policie, že v lesnaté oblasti za městem bylo nedávno několik tisíc německých vojáků. Prostor sloužil jako výcvikový prostor a byl zde i muniční sklad. Když byl dopoledne bombardován Nijmegen, mnoho Němců v obavě před pozemním útokem uprchlo do Německa. Dobře, že to udělali, protože jinak bychom museli bojovat dokonce již o to, abychom si mohli zřídit velitelství divize."

Všechny tyhle starosti s cestou, kdy velitel divize vedl svou štábní skupinu na nově vznikající velitelství divize, znamenalo, že spolu s časem nutným pro zabydlení se stalo, že štáb neviděl kompletní seskok divizní dělostřelecké jednotky, svého 376. parašutistického dělostřeleckého praporu, kde, jak již bylo na jiném místě řečeno, přistálo 544 zkušených a bojem prověřených dělostřelců, kteří měli ani ne za hodinu po seskoku připraveno svých 12 kanónů ráže 75 mm, spolu se 700 kusy nábojů a mohli zahájit palbu na hlášené cíle. Pro vojenského historika Saunderse pak přímý účastník seskoku vypověděl kuriozitu, že sledoval velitele této dělostřelecké jednotky podplukovníka Wilbera Griffithe, kterého prý vozili se zlomeným kotníkem v kolečku. Přímý účastník to vyjádřil slovy, cituji:

"Nikdy nezapomenu na to, jak podplukovníka převáželi v kolečku z jednoho místa na druhé a jak vykřikoval rozkazy, aby se všichni rychle soustředili."

Tehdy bylo skutečným unikátem, že pluk byl bojeschopný a skutečně připravený, za necelou hodinu podporovat výsadkáře, kteří museli čistit celé okolí nejen v REICHSWALDU, ale i na cestě z Molenhoeku do Nijmegenu. Ihned po přistání divizního polního dělostřelectva, přistálo v 36ti kluzácích Waco, s dalšími jednotkami divizního velitelství i velitelství s protitankovým praporem a dalšími předními částmi podpůrných jednotek, včetně ženistů.
Historik Saunders říká, že je úplně jistě prokázáno, že právě odtud z této skupiny kluzáků, zmizel jeden kluzák, který se zřítil jižně od Vughtu, nedaleko velitelství generála Studenta. Nebylo prý ale prokázáno z které jednotky byla ta vojenská taška, která vezla pro 82. sadu plánů "Operace MARKET GARDEN".
Německé zápisy pak hovoří o tom, že plány "Operace MARKET GARDEN" přeložené do němčiny, ležely již v 18,00 na pracovním stole generála Studenta. Veškerá historická literatura podobně či stejně konstatuje, že se jednalo, ze strany některého štábního důstojníka Spojenců, - o "hrubé porušení bezpečnostních předpisů". Generálu Studentovi to "prý připadlo jako dar z nebes" a potvrdilo mu jednu z hypotéz, jak budou Spojenci postupovat. Navíc poskytlo důležité informace pro Luftwaffe, která mohla soustředit z PVOS Říše 200 stíhaček, a jen díky špatnému počasí v Anglii a v Belgii, které přinutilo Spojence zpozdit II. vlnu, čímž nemohla německá letadla zasáhnout plnou silou, nedošlo k větší katastrofě ve spojenecké II. vlně výsadků. Přesto, sice jen dočasně, Němci soustředili takové množství letadel, že měli nad seskokovými a přistávacími zónami místní a dočasnou nadvládu ve vzduchu.
Konec tohoto proudu letadel na "zóně N", kde vepředu byl ještě zbytek velitelství divize, tvořilo ještě 38 vlečných letounů a kluzáků Horsa a Waco, které vezly velitelství vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga. Tenhle závěrečný proud letadel a kluzáků s generálem Browningem a jeho sborovým velitelstvím, prolétal přes holandské pobřeží v době, kdy už mohl pozorovat vracející se čelní vlny Dakot C 47. Byly to ty Dakoty, které shodily parašutisty a nyní se v souběžném koridoru vracely rovnoběžnou trasou na základny v Anglii.
I o tom, jak se do Holandska dostal generál Browning, velitel vzdušně-výsadkového sboru (pod kterého patřilo všech 3,5 divize) existují zprávy, ve kterých je řečeno, že kluzák ve kterém seděl generál Browning, byl pilotovaný plukovníkem Chattertonem, což byl starší důstojník pluku kluzákových pilotů. Tenhle kluzák s Browningem prý měl namále, neboť při přistávacím manévru narazil na stožár elektrického vedení a přitom si urazil jedno kolo. Štěstím prý bylo, že se stočily do měkkého zelného pole.
O tom, co se dělo dál hovoří zápis ve válečném deníku vzdušně-výsadkového sboru( také psaný vojenskými zkratkami), kde se říká o čase 13 hodin 58 minut, cituji:

"První kluzák velitelství sboru s velitelem sboru přistál. Ostatní kluzáky následovaly těsně za ním a přistály celkem soustř. Žádný odpor na PZ. Jedno špatné přistání - dva piloti kluzáku raněni. Dvanáct nepř. zajato bez boje po přistání kluzáků."

I tenhle zápis svědčí o tom, že ne ve všech místech "zóny N" byly již prostory vyčištěny, a že se ještě mnohde našli překvapení Němci - svědčí o tom oněch 12 zajatých.
Browningovo velitelství vzdušně-výsadkového sboru přistálo se svými kluzáky poblíž Grafwegenu, což bylo jižně od většiny přistání výsadkářů. Důstojníci a ochranné jednotky vystoupili z kluzáků a zamířili - a tady zápisy říkají, že prý se vlastně rozběhli - k okraji lesa. No jo, ale ten okraj lesa byl REICHSWALD, tudíž mnozí vlastně překročili hranice s Říší.
Zachoval se i tak kuriózní zápis, že prý generál Browning, který tam také skončil v tom lese - při vykonávání potřeby údajně prohlásil, cituji:

"Tak, a já jsem první britský voják, který chčije na Německo."

Dlouho prý byla tahle příhoda považována za vymyšlenou, ale pak se našel jeden brigádní generál, který prý byl této scény svědkem a v záznamu ve válečném deníku britské Gardové obrněné divize, který se týká hlídky, která za několik dní překročila hranice s Německem, zní, cituji:

"Byly první britskou jednotkou, která v této válce vstoupila do Německa, kromě příslušníků velitelství vzdušně-výsadkového sboru."

A právě tenhle zápis Britů má být dokladem, že příhoda s panem generálem je pravdivá...
Pilot onoho kluzáku plukovník Chatterton, který vezl generála Browninga, velitele vzdušně-výsadkového sboru, byl po vystoupení důstojníků a jejich úprku, stejně jako ostatní kluzáky, zasypán minometnou palbou. Všichni, kdo prováděli vykládání těchto kluzáků, museli vyhledat okamžitě úkryty. Později na to vzpomínal plukovník Chatterton pro Saunderse těmito slovy, cituji:

"Nikdy nezapomenu na to, jak najednou nade mnou stál generál Browning jako nějaký průzkumník a ptal se:
'Georgi, co to tam dole pro všechno na světě, sakra děláte?'
'Já se tady tak nějak kryju, pane.'
'Dobře, tak se můžete přestat tak nějak krýt. Je načase, abychom vyrazili'."

Někteří vojáci, kteří vykládali kluzáky se vrátili a začali ještě vykládat ostatní materiál. Ve sborovém zápise také stojí, že generál Browning, ještě než opustil přistávací zónu, rozbalil malý balíček, ze kterého vyňal kaštanově hnědou trojúhelníkovou vlajku s blankytně modrým okřídleným koněm - emblémem britských vzdušně-výsadkových vojsk. A takto, prý s vlajkou rozvinutou, uprostřed nepřátelského území, vyrazila velitelská skupina sboru, kde bylo 150 jejích členů, na pochod k lesu na severu.
Další zápis vzdušně-výsadkového sboru nás pak informuje, cituji:

"15,00. Zřízeno první velitelství sboru v lese 74553 poblíž velitelského postavení 82. am. vzd. výs. divize. Seznam velitelů a štábu přiložen. Při kontrole zjištěno, že na místo soustředění přiletělo z celkového 32 kluzáků Horsa a 6 Waco 27 Horsa a 3 Waco. Jeden Horsa spatřen v moři. Por. Gee R. Sig hlášen jako zabitý minou při odchodu ze SZ.
18,00. Vel. perutě Brown. RAF zabit Me 109 ostřelujícím PZ."

Vlastně byli všichni spokojeni, neboť seskok i přistání v "zóně N" v groesbeeckém prostoru, jakož i následný útok a čištění prostoru, pokračovalo velmi dobře. Dokonce bývá s nadsázkou řečeno, že "velitelství vzdušně-výsadkového sboru vlastně provedlo improvizovanou invazi do Německa".......
Všechny zápisy hovoří o tom, že právě zde v groesbeeckém prostoru, a to naštěstí, narazila první den po přistání, americká 82. - na méně kvalitní týlové jednotky - vlastně, jak se předpokládalo...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 76.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 77.

505. parašutistický pluk - problémy s rozmístěním jeho jednotek v počátku operace.
Když budeme hovořit o 505. parašutistickém pluku musíme již v začátku říci, že už jen výčet cílů, které měly čety jeho praporů dobýt, obsadit a připravit tam obranu, vytvářejí pěkný seznam:

- Některé čety měly bránit les od Kiekbergu až k Pahorku.
- Některé čety blokovat silnici přepravního koridoru u Mooku.
- V nížině pak měly čety nejen zaujmout obranu, ale také pomáhat i při nejtěžším úkolu 505. pluku, tedy dobývání mostů v Heumenu a v Maldenu (hovořili jsme o tom v předchozích článcích - cíle 7., 8.).

Viz mapa - Boje 505. parašutistického pluku v neděli 17. září o Groesbeecké pahorkatiny,

Obrázek


kde malíři - Roz. - vypadlo, nevešlo se - tvrdé "y".

Veliteli pluku plukovníku Williamu Ekmanovi bylo jasné, že nedokáže ubránit každý metr oblasti, za kterou zodpovídal. Vždyť jen bránit oblouk volného terénu od okraje Kiekbergských lesů až ke Groesbeeku, vzdálenost 4,5 km, musel jen jeden prapor. Plukovník rozhodl, že i zde rozmístí své čety a roty do řídké clony předsunutých obranných postavení a to těsně u REICHSWALDU u německých hranic. Předsunutá postavení pak měla být podporována četami, které blokovaly silnice a bránily další klíčová místa v terénu (jednotlivá hnízda odporu). Bylo to takové vytváření maskovaných záloh, které nečekaně budou napadat Němce z tzv. léček. To vše do doby, než přijdou zálohy z Bisseltu, nebo Groesbeeku, které v oblasti zjednají pořádek a protiútokem vyženou Němce z oblasti. Američtí výsadkáři těchto čet a rot, z 505. parašutistického pluku, si zřídili blokovací pozice na okraji REICHSWALDU a to i v místech, kam nedostřelili ani jejich dělostřelci z 376. parašutistického dělostřeleckého praporu. Velmi rychle se ukázalo, že okolní lesy je obrovská oblast, která Němcům poskytuje dostatek úkrytů, umožňuje jim se dobře a se znalostí věci, se maskovat. A nejen dělostřelecká palba, ale i palba z ručních zbraní jim pak moc neubližovala.
O některých aspektech hovoří štábní důstojník 505. parašutistického pluku, který o výsadkářích, v krátkém plukovním zápise, o jejich prvém dnu v Holandsku, píše tato slova, cituji:

"Seskočili po značkovačích ve 13,00 hod., dobyli Groesbeek, obsadili obrannou oblast od Kampu na jihovýchod k Mooku, vyčistili svou oblast od nepřítele a na mostu na kanálu Maasa-Waal v Heumen navázali styk s 504. parašutistickým plukem. Všechny počáteční úkoly byly splněny do 20,00 hod."

Sem také patří zvláštní situace, která nastala v noci ze 17. na 18. září 1944, a která svědčí o tom, že ne vše byli schopni parašutisté 82. zabezpečit a obsadit. Neboť to, co si zapsal Gavin je hodně důležité. Totiž, když budeme dobře číst zjistíme, pokud to domyslíme, že Němci se mohli v oblasti ještě volně pohybovat a nejen to, oni mohli přivážet z Německa a do Německa, co chtěli... Posuďme, co si Gavin o noci ze 17. na 18. září, když chtěl usnout na svém velitelství divize, v lesích západně od Groesbeeku (viz mapa), zapsal, cituji:

"... jsem uslyšel naříkavé hvízdání lokomotivní píšťaly. Poprvé jsem je slyšel dost daleko, pak ale velice blízko, přicházelo to z těsné blízkosti velitelství. Ležel jsem natažený na zemi pod nějakými jehličnatými stromy, abych se trochu prospal a najednou mě to probudilo... Namáhavě jsem se zvedl na nohy (protože měl zraněná záda při seskoku, jak již bylo řečeno) a došel jsem na operační oddělení. Požádal jsem štábního důstojníka, aby zavolal 505. parašutistický pluk v Groesbeeku.
Sdělili nám, že právě projel vlak přímo přes městečko a pokračuje na Nijmegen. Nepředpokládali ho a nikdo se nepokusil ho zastavit. (Projel až do Německa - poznámka autora a překladatele). Když se asi za hodinu pokusil další vlak projet přes divizní oblast, byl zasažen střelou z bazooky do lokomotivy a zastaven. Z vlaku vyskákali Němci na všechny světové strany a my jsme je museli téměř celý příští den shánět dohromady."

Den 17. září 1944 - Seskoková zóna T (Tango).
Také plukovník Lindquest, velitel 508. parašutistického pluku, letěl s praporem, kterému velel podplukovník Mendez již v I. vlně z britského letiště ve Fulbecku. Prapor i pluk

Obrázek

- pro připomenutí ještě mapa celého operačního prostoru 82., se všemi seskokovými a přistávacími zónami - měly seskočit ze 42 Dakot C 47 na seskokové zóně T. Velitel praporu se s pilotem, velitelem odřadu 42 Dakot C 47, domluvil už v Británii, že je vysadí co nejpřesněji nad seskokovou zónou T (Tango), prý přibližnými slovy - "Vysaď nás v tom pekle co nejblíže u sebe - společně".
I tady si Mendez vzpomněl na Normandii, kdy byli rozprostřeni "doširoka, do daleka". Problémy tentokrát moc nebyly a piloti je vysadili pohromadě, jen jeden letoun přeletěl zónu a vysadil svou skupinu parašutistů 2 000 metrů za německou hranicí.
Když se podíváme na mapu - Bojové operace 508. parašutistického v den D - 17. září 1944 ve

Obrázek

směru Groesbeek - Nijmegen - vidíme, že zóna T( hledej vpravo, trochu pod středem pod slovy Německo Holandsko. Jinak je lépe vidět směr severovýchodně - na předchozí mapě oblasti bojů 82. - zón seskoku a přistání) je severovýchodně od zóny N, tedy dál.
Přesto prakticky ve stejnou dobu, kdy na zóně N, tedy ve 13 hodin 30 minut, přistával 505., přistával 508. ve stejnou dobu v zóně T. Také tady se až po vysazení výsadkářů ozvala německá protiletadlová palba a nejméně jedna obsluha německého protiletadlového děla pokračovala ve střelbě, když výsadkáři 508. přistávali. Gavin si o tom napsal, cituji:

"Jedna četa 508. pluku zaujala pozice a zaútočila na protiletadlovou baterii, která pokračovala v ostřelování leteckého transportu. Zmocnila se děl a Němce zajala."

Ve svém osobním zápise pak Gavin také ještě napsal, cituji:

"Byli jsme všichni potěšeni tím, že výsadkáři jsou schopni seskakovat za světla přímo na pozice protiletadlových kanónů a ničit je. Po Sicílii nás ustavičně přesvědčovali, že výsadkové operace mohou být úspěšné pouze v noci, když protiletecké dělostřelectvo nemůže střílet na dopravní letouny. Kdyby se však někdy odvážily letět v jakémkoli množství nad německými protiletadlovými kanóny za dne, byly by do jednoho smeteny z oblohy."

Až "Operace MARKET GARDEN" ukázala, že, Saunders to zde nazývá "Letecká lobby", neměla pravdu a že těch pokusů o přistání přímo nad cílem mělo být mnohem víc (zvláště se většina historických vojenských odborníků domnívá, že v případě mostu v Nijmegenu a v Arnhemu mělo být určitě přistáváno přímo u mostů, a že to mohlo dokonce změnit celý průběh "Operace MARKET GARDEN").
Vždyť právě seskok na Groesbeeckých výšinách byl stejně úspěšný, jako byl seskok 504. parašutistického pluku v nížině severně od Overasseltu.
Totiž Dakoty C 47 vysadily oba dva parašutistické pluky, jak 505., tak 508. - tedy 4 511 mužů v proudu letadel, který potřeboval pouhopouhých 18 minut k přeletu seskokových zón N a T!!!
Zároveň je nutno říci, že mimo toho britské a americké kluzáky, které přistávaly po parašutistech, přivezly v krátké době, která uplynula od seskoků, 17 tun vozidel, zařízení a zásob.
Nutno říci, že divize přepravila v prvním transportu 4 467 mužů, což byla pouze třetina spojeneckých vojáků, kteří seskočili s padáky, nebo přistáli v kluzácích prvního dne v "Operaci MARKET GARDEN".
Čísla to byla velkolepá a dotvrzuje je takový odborník, kterým byl bezesporu generál Student, který tehdy, "závistivě", z balkónu svého velitelství, vše pozoroval a dodal, jak říkají německé zápisy, cituji.

"... kam jsem se podíval, viděl jsem letadla dopravující jednotky a letouny táhnoucí za sebou kluzáky... Vzpomínal jsem na vlastní vzdušné výsadkové operace v dřívějších dnech. Kdybych jen měl takové zdroje k dispozici!"

A já dodávám "Pánbůh zaplať, že ty zdroje neměl".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 76.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 78.

Prvá rozmístění praporů 508. parašutistického pluku 17. září 1944.
Jak již bylo v úkolech 82. vzdušně-výsadkové divize řečeno a napsáno, měl její 508. parašutistický pluk, jako prvotní a základní úkol - Dobýt, zorganizovat a udržet obranu na Groesbeeckých výšinách. To jest zabezpečit obranu na důležitých severovýchodních přístupových cestách k divizní oblasti prostoru Nijmegen. V divizní zprávě píše příslušník štábu 82. splnění tohoto úkolu, když mimo jiné o 508. říká, cituji:

"Pluk obsadil prostor na východě bezprostředně sousedící s kanálem Maasa-Waal a zřídil zátarasy, aby znemožnil pohyby nepřítele na jih od čáry vedoucí přes Haterste na východ a na západ."

A jak vše probíhalo nám říkají další řádky.
Na Nijmegen a nijmegenské mosty měly útočit prapory z 508. parašutistického pluku plukovníka Lindquesta, které seskočily v "seskokové zóně T ( T - Tango)" a jeho úkoly, a je jich hodně, jsou popsány v bodě 3) - v Č 64. Z map, kde je právě seskoková zóna T - Tango, je jasně patrné, že úkoly praporů plukovníka Lindquesta z jeho 508. parašutistického pluku, byly rozptýleny podobně, jako cíle 505. parašutistického pluku.
Svojí základní obrannou pozici měl Lindquestův 508. parašutistický prapor na kopcovitém terénu Groesbeeckých výšin, odkud bylo možno ovládat městečko Beek, viz. mapu s názvem - Nijmegen a jeho okolí 82. vzdušně-výsadková divize - , kde jsou patrné všechny přistávací a seskokové zóny - E, O, N a T, včetně jmenovaného městečka Beek, které leží severoseverozápadněji od seskokové zóny T.
Již bylo řečeno, že prakticky celá 82. "All American", všechny její pluky i prapory, měly od svých nadřízených orgánů zakázán tzv. "coup de main" - "prudký úder" - jak parašutisté nazývali seskoky a následné útoky přímo v cíli, nebo nad cílem. Tenhle zákaz znamenal i pro Lindquesta, že v rozptýlených cílech měly jeho prapory problémy. A zvláště se to projevilo při útoku na nijmegenský most. Generál Gavin nám ve svých osobních poznámkách o "Operaci MARKET GARDEN", přibližuje obtíže, které ze zákazu vyplynuly pro prapory Lindquestova 508. parašutistického pluku směrem k útoku na nijmegenský most, když říká, cituji:

"Další jeho úkol byl poněkud problematický, protože plukovník dostal svolení, aby si vzal jeden prapor z linie Groesbeek - Wyler, kde měly kluzáky přistát další den (18.9.), jestliže podle jeho názoru bude situace tak klidná, aby to dovolila. V tom případě měl tento prapor dostat úkol dobýt nijmegenský most. Když se na situaci podíváme o mnoho let později, zjistíme, že mělo být zřejmé, že 504. parapluk plukovníka Tuckera mohl té noci mnohem snadněji vyšetřit jeden prapor k obsazení nijmegenského mostu. Nebylo však možné, aby se to rozhodlo v noci 17. září 1944."

Ze všech znalostí a zápisů, které byly o 82. pořízeny - ač to tam není napsáno přímo - plynulo, že určitě došlo po zákazu od nadřízených - provést "coup de main" - "prudký úder" - ke sporům mezi generálem Gavinem a jeho podřízeným velitelem 508. parašutistického pluku Lindqustem a také podplukovníkem Warrenem. Totiž na tom, že nedošlo ke shodě na útoku na nijmegenský most okamžitě po seskoku, prý měly vliv právě spory mezi řečenými důstojníky. Mezi velícími důstojníky 82. - a není to nikde v zápisech - se tvrdilo hned po válce, že generál Gavin kolem 18 hodiny (samozřejmě 17. září) zjistil, že Warrenův 1. prapor z 508. parašutistického pluku totiž nevyrazil k útoku na nijmegenské mosty!
Rozčílil prý se a hned svému podřízenému plukovníku Lindquestovi, veliteli 508. pluku nařídil, cituji:

"Neváhat ani sekundu déle a Warrenův prapor se musí co nejrychleji zmocnit mostu (nejméně silničního mostu v Nijmegenu - moje poznámka - nalezeno u vojenského historika Saunderse, z výpovědi důstojníků ´All American´)."

Na tento rozkaz velitele divize byl okamžitě 1. prapor podplukovníka Warrena z 508. parašutistického pluku, poslán ze svých pozic poblíž hotelu Sionshof, na hlavní silnici Groesbeek - Nijmegen a musel se "zrychleným pochodem" přemísťovat, po trase dlouhé 4,5 km, k silničnímu mostu přes řeku Waal v Nijmegenu viz mapa - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen.
Bylo 17. září 20,00 hod., když vyrazily do útoku v Nijmegenu, na mosty jen dvě roty (rota A + B), protože rota C z 1. praporu ještě bloudila v lese. Tuhle bitvu o nijmegenské mosty si popíšeme úplně samostatně a podrobně později.
Nyní zatím pokračujme tím, že v odpoledních a večerních hodinách postupovali výsadkáři z 2. praporu 508. parašutistického pluku, viz. stejnou mapu popsanou výše, po Groesbeecké výšině směrem na západ k Jonkerbosu a po cestě se setkával jen s nepatrným odporem. Tento americký 2. prapor z 508. parašutistického pluku pak zaútočil ráno 18. září od východu na mosty označené 9. a 10. na kanálu Maasa-Waal. V té době měl 3. prapor 508. parašutistického pluku mnohem těžší cíl, když měl, sice na kratší trase, zajistit oblast lesnatých pahorků (na mapě označeno pahorek 96,5), které obklopovaly vesnici Berg en Dal, viz opět výše jmenovanou mapu.
Velitelství americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina hodnotilo seskok praporů 508. parašutistického pluku jako celku, jako dobrý a odpor Němců v oblasti seskoku tohoto pluku, jako slabý. Zdálo se, že v této oblasti jde všechno podle plánu a již řečené zpoždění onoho Warrenova 1. praporu při dobývání nijmegenského mostu nebylo v prvních hodinách dne 17. září dobře pochopeno. Až budeme hovořit dál, uvidíme, že právě nedobytí nijmegenských mostů již první den, mělo velice závažné důsledky i pro celou "Operaci MARKET GARDEN". Zatím si jen řekněme, že již řečené dvě roty - rota A a rota B z 1. praporu sváděly těžkou a zoufalou bitvu s jednotkami SS v městě Nijmegen.
Netrvalo však dlouho a na Groesbeeckých výšinách čekal i zbytek 508. parašutistického pluku zoufalý boj o holý život každého výsadkáře. Totiž obrana amerických výsadkářů na Groesbeeckých výšinách nemohla být provedena "frontálně", ale byla vytvořena, jak již bylo řečeno, jen z "izolovaných hnízd odporu", která se měla krýt navzájem palbou.
A proti těmto "izolovaným hnízdům odporu", vytvořených americkými výsadkáři z 508. parašutistického pluku - se na lesnatých Groesbeeckých výšinách - již před půlnocí a po půlnoci ze 17. na 18. září - začaly stahovat Němci.

Pondělí 18. září - prvé útoky Němců na Groesbeeckých výšinách.
Sotva začalo svítat brzy ráno 18. září, měly na Groesbeeckých výšinách "izolovaná hnízda odporu" amerických výsadkářů, na celé dlouhé lesní frontě, pohotovost. Ráno 18. září měla na přistávacích a seskokových zónách "T", části seskokové zóny "N", přistávat II. vlna 82. vzdušně-výsadkové divize. U 508. pluku moc dobrá nálada nebyla a vše nám ve svých osobních zápisech podchytil generál Gavin, který tehdy brzy ráno navštívil Lindquesta na jeho velitelství pluku, když napsal, cituji:

"Za svítání 18. září, když jsem jel na velitelské stanoviště 508. pluku, byla situace neutěšená. Nálada mi klesla. Nedokázali se zmocnit (nijmegenského) mostu. Situace 1. praporu byla nejasná. Nikdo nevěděl co se s ním stalo... a ponechali celou oblast prakticky nechráněnou proti Němcům.
Musel jsem co nejdříve jednotky dostat zpátky k vyčištění přistávací zóny pro kluzáky. Rozkázal jsem proto plukovníku Lindquestovi, aby uvolnil 3. prapor a přesunul jej zpět k likvidaci Němců na přistávací zóně. Byl to důležitý rozkaz, protože Němci byli již v lesích mezi vesnicemi Berg-en-Dal a Wyler a útočili. 3. prapor se přesunoval a bojoval téměř celou noc, a teď měl pochodovat ještě devět až deset kilometrů zpátky do Wyleru, zaútočit na Němce v lese, porazit je, pokračovat v pochodu a vyčistit přistávací zónu."

A kdože to útočil na zbývající výsadkáře 508. parašutistického pluku v prostoru přistávacích a seskokových zón?
Tady si řekněme, že Němci, kteří nastupovali do prostoru Wyleru, kde snadno překročili slabou frontu, patřili do 406. pěší divize. Tahle německá 406. pěší divize byla ještě 17. září v neděli, vlastně jen stálým, stabilizovaným velitelstvím, které organizačně spravovalo různé výcvikové jednotky. O tom, co Němci dokázali - "mobilizací 406. pěší divize" - vypověděl pobočník této divize major Rasch, který vše popsal slovy, cituji:

"Jen odborník v těchto záležitostech dokáže ocenit, co to znamená, změnit štábní organizaci pracující v kasárnách bez jakéhokoli zařízení a bez vozidel, a vytvořit z ní mobilní polní velitelství - za pouhých šest hodin... Bylo nám řečeno, že náš úsek vede podél Maasy od Venlo po Nijmegen, a měli jsme ho obsadit jednotkami, které ještě neexistovaly."



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“