Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

[jmodrak]

Prečo polare by to malo byť dvojsečné ? Základný problém je, či by ppor. Argonantus, keď by si osedlal svojho "železného oře" a zamieril na západ, schytal hneď nejaký pozdrav zo vzduchu typu Kuvajt 17.1. Takže by bolo veľmi pravdepodobne, že neschytal a velí sa ďalej smer západ. Čo bude ďalej neviem, III. časť ešte nevyšla.

[Pátrač]

No kolegové, jsem zatím dokončil třetí díl, který se týká samotných válečných plánů. Zatím ale zůstane v šuplíku – tuto diskusi by to mohlo utnout a já jako jeden z autorů jsem její věcností, kvalitou a neuvěřitelným informačním přínosem nejen nadšen. Navíc Argonantus jako spoluautor je trvale přítomen a tak jsem zde i já, v přeneseném slova smyslu.

Diskusi si sleduji. Ale nyní do ní opět vstoupím.

Obrana vojsk proti napadení ze vzduchu. jo a berte to jen jakko souhrn či nástřel, to by bylo na 50 článků.

Víte takto, jak to zde máte rozdiskutováno, se zdá, že vojsková PVO byla slabá. Ona slabá byla, ale je otázkou, jak moc slabá byla. Obrana vojsk v poli proti napadení ze vzduchu je vždy slabá. Ale toho, čím se dá na nízkoletící cíle - a o ty jde v boji s pozemním nepřítelem hlavně – střílet, mají jednotky pozemního vojska poměrně dost.

Samotná výzbroj našich vojáků, tedy pěchotní zbraně ráže 7,62 jsou v tomto boji s nízkoletícími cíly poměrně účinné. Vemte třeba do úvahy, že:
- jediná motostřelecká četa měla k dispozici 6 kusů univerzálních kulometů a na rotním vozidle pro ně měla uloženy podstavce umožňující protiletadlovou střelbu.
- rota už těchto kulometů měla 18.
Tyto kulomety nelze podceňovat ani přeceňovat. Při správném nabití pásů aby zde byly zápalné a průbojné střely, nejlépe také těžké střely při dobrém zásahu nebyl na západě stroj, který by nebylo možno poškodit a to i vážně.

OT 64 měly velkorážový kulomet KPVT.
BVP měly nízkotlaký kanón ráže 63 milimetrů, ten asi byl v tomto případě k ničemu, ale novější verze měla 30mm rychlopal a ten už PL střelby schopen byl,

Tank T-55 měl i když asi ne každý kulomet 12,7 mm, DŠK, právě pro PL palbu
Tank T-72, měl také tento kulomet.

Je ale logické, že tankové pluky díky tomu, že měly pěchoty málo a to platí i pro tankové divize, měly i výrazně sníženou schopnost boje proti letadlům pomocí organických zbraní posádek a palubní výzbroje tanků.

Rozpis co jsem už jednou uvedl, vám ukázal, kolik čeho bylo v době, kterou řešíme u praporů, pluků a divizí. I když jsem to zvažoval, abych nevypadal, že nic nového nevymyslím, zopakujeme si to.

Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57 mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57 mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30 mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57 mm PLK vz. 52 čs.

Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20.,19.,2. msd, a 4.,9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje.

Objekty protivzdušné obrany divize byly:
- vševojskové pluky na hlavním směru,
- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA
- velitelské stanoviště divize.
Obdobně 1.td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vojsková PVO byla důležitá v každé době. Převaha tušená a zcela jistě skutečná u potencionálního protivníka vedla k tomu, že po roce 1978 začaly být bojové sestavy nasycovány ve zvýšené míře prostředky PVO na různých úrovních.

Po roce 1978 měla vševojsková divize (20.,11.,2. msd, 1., 4. a 9. td):
- protiletadlový raketový pluk,
- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a
- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:
- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1.td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,

- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,

- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.

Z různých důvodů nebylo vše tak, jak mělo být. Byly tyto odlišnosti.
- 3.,15.msd a 13.,14.td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.

- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57 mm PLK vz. 52 čs, 57 mm PLK S-60, 30 mm PLdvK jak kolové (vz.53) tak ještěrky (vz.53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).
Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991.

Takže zde máme možnosti boje s leteckými prostředky nepřítele od vojáka po stupeň divize.

Ale to zdaleka není vše. Byl zde dva armádní a jeden frontový komplet. Co bylo zde?

Ve frontovém kompletu byla 82. protiletadlová raketová brigáda. Místo mírové posádky velitelství byla Jihlava.
Brigáda měla v sestavě 183., 185. a 187. protiletadlový raketový oddíl.
Každý oddíl měl:
- velitelskou baterii,
- technickou baterii
- 3 protiletadlové baterie po třech odpalovacích zařízeních 2P24 systému KRUG.

Každý oddíl měl k dispozici:
přehledové rádiolokátory
naváděcí rádiolokátory
nabíjecí přepravníky raketových střel
návěsové soupravy pro přepravu raket
automobilové jeřáby
kontrolní a zkušební stanice
přepravníky stlačeného vzduchu
plnící stanice paliva
rektifikační stanice
kontrolní a zkušební stanice

Každá baterie byla autonomní a mohla vést boj samostatně.

To byla obrovská síla. Nic lepšího asi naše vojsková PVO neměla. Je zajímavé, že tato brigáda byla zrušena v oce 1992 a tím se naše armáda tohoto prostředku vzdala.
O jednom z těch oddílů víte od kolegy Martina, který o něm a své službě něco málo napsal v této diskusi.

Také armády měly svoje komplety a v nich měly útvary pro boj s prostředky leteckého napadení nepřítele.

1. armáda měla ve svém kompletu 171. protiletadlový raketový pluk, dislokace v míru Rožmitál pod Třemšínem.
velitelskou baterii
technickou baterii
5 palebných baterií protiletadlového raketového kompletu KUB. I zde byla každá baterie autonomní jednotkou a byla schopna vést boj samostatně. Protiletadlovou raketovou baterii tvořil jeden řídící a naváděcí radiolokátor 1S91, čtveřice odpalovacích zařízení 2P25 a dva nabíjecí přepravníky 2T7.

Pár slov o tomto pluku z pera Pavla Wünsche, Cituji:

„Systém 2K12 KUB (v terminologii NATO SA-6 GAINFUL), uvedený poprvé do rutinního provozu v roce 1968 po devíti letech složitého vývoje, je systémem plně mobilním. Jádro každé palebné baterie (v Rožmitále bylo takových baterií 5) tvoří zpravidla jeden řídící a naváděcí radiolokátor 1S91 (složený z vyhledávacího radaru 1S11 a radaru zaměření a ozáření cíle 1S31, přičemž vyhledávací 1S11 je umístěn pod zaměřovacím 1S31) na pásovém podvozku, čtyři odpalovací zařízení 2P25 rovněž na pásovém podvozku, každý z nich se třemi řízenými střelami 3M9 a obvykle dva nabíjecí přepravníky 2T7 (podvozek ZiL-157) s další zásobou raket. Jako záložní palebný prostředek byly někdy přidávány do sestavy baterie dva kusy 30 mm samohybného protiletadlového dvojkanónu vz. 53/59 (na podvozku Pragy V3S).

Na úrovni pluku byly všechny baterie řízeny automatizovaným systémem velení a řízení palby K-1 KRAB (9S44), skládajícím se z kabiny bojového velení 9S416 (na podvozku URAL-375) a několika kabin příjmu a navedení 9S417 (podvozek ZiL-131). Každá palebná baterie měla jednu, celkem jich tedy pluk vlastnil 5ks. Výčet dalších součástí, zejména vybavení technické baterie, však již oželme, tyto informace lze nalézt na specializovaných webech, zmíněných v odkazech pod článkem. Schopnosti celého pluku byly rozšířeny použitím dalších mobilních radiolokátorů s vyšším dosahem, zejména radiolokačního kompletu P-40 s dosahem až 370km. Toto zařízení, nazývané též “radar časné výstrahy”, bylo schopno sledovat cíle a předávat údaje o nich dlouho předtím, než mohly být “spatřeny” vyhledávací částí radiolokátoru 1S91, která měla dosah kolem 50km“… Konec citace z Brdských listů.

4. armáda potom měla 251. protiletadlový raketový pluk, dislokace v míru Kroměříž
Tento pluk měl ve své sestavě:
velitelskou baterii
technickou baterii
6 palebných baterií protiletadlového raketového kompletu KUB. I zde byla každá baterie autonomní jednotkou a byla schopna vést boj samostatně. Protiletadlovou raketovou baterii tvořil jeden řídící a naváděcí radiolokátor 1S91, čtveřice odpalovacích zařízení 2P25 a dva nabíjecí přepravníky 2T7.

Takže se mi zdá, že toho nebylo až tak málo.
Třeba prostředek KUB byl mimo uvedené – pokud se podíváte nahoru ještě u:

12. protiletadlový pluk Mariánské Lázně
- vyzbrojen systémem Kub v roce 1978, 5 palebných baterií
- podřízen 20. motostřelecké divizi

11. protiletadlový pluk Stříbro
- vyzbrojen systémem Kub v roce 1979, 5 palebných baterií
- podřízen 19. motostřelecké divizi

2. protiletadlový pluk Janovice
- vyzbrojen systémem Kub v roce 1980, 5 palebných baterií
- podřízen 2. motostřelecké divizi

4. protiletadlový pluk Jihlava
- vyzbrojen systémem Kub v roce 1983, 5 palebných baterií
- podřízen 4. tankové divizi

9. protiletadlový pluk Strakonice, 5 palebných baterií
- vyzbrojen systémem Kub v roce 1985
- podřízen 9. tankové divizi

Naše TOP tanková divize na tom byla ještě lépe. Její 5. protiletadlový raketový pluk byl asi jako jediný v naší armádě vyzbrojen PL systémem protiletadlového raketového kompletu 9K33 Osa-AK (v kódu NATO SA-8 Gecko) krátkého dosahu je určený na ochranu mechanizovaných a tankových divizí před vzdušným útokem. Bojové vozidlo 9A33 je umístěné na podvozku kolesového (6x6) obrněného transportéru BAZ-5937.

Vozidlo obsahuje zařízení na ochranu osádky před účinky ZHN, přehledový a střelecký radiolokátor a noční pozorovací přístroje.

Odpalovací zařízení se 6 kontejnery s PLRS 9M33 je umístění ve střední části střechy korby vozidla. V jeho čelní části se nachází střelecký radiolokátor a nad jeho zadní částí je instalovaný přehledový radiolokátor, který je v pochodové poloze sklopený dozadu. Motor je uložený v zadní časti korby, prostor osádky s nachází v přední časti.

Složení komplexu
Bojové vozidlo 9A33
Protiletadlová řízená střela 9M33
Nabíjecí přepravník 9T217
Rektifikační stanice 9V914
Technologická souprava 9F16
Vozidlo záložních součástek a příslušenství 9F372
Kontrolní a zkušební stanice 9V210
Kontrolní a zkušební stanice 9V242-I
Počet odpalovacích prostředků v baterii nevím jistě, asi 3.

Toto vše mimo velkého množství zastaralých hlavňových prostředků, bylo k dispozici pozemním silám v boji.

Pozemní vojsko ze vzduchu podporovaly síly 10- letecké armády, které byly tvořeny: :

1. leteckou stíhací divizí – tři stíhací letecké pluky
34. stíhací – bombardovací leteckou divizí – tři letecké stíhací bombardovací pluky

Jejich úkolem byla podpora pozemních vojsk a hlavně ničení čehokoliv co ve vzduchu naleznou a je v dosahu jejich výzbroje.

A to nemluvíme vůbec o silách a prostředcích vojsk protivzdušné obrany státu.

[Polarfox]

anebo by je převálcovali hned.. kdo ví.. na to jak voláš Polare po objektivnosti, tak vždy přihodíš o minci navíc na jednu stranu

Jak na jednu? Tím myslíš to "a možná ještě víc"? Beru to z pohledu, že pro NATO to byl jeden ze základních pilířů, takže by to mohli mít přeci jen aspoň o drobet vymakanější než VS. Nevím jaký reálný rozdíl tam byl, ale v případě vzdušného boje bych měl (osobně) tendenci si vsadit spíše na NATO než VS. Co v tom chceš zase hledat?

Základný problém je, či by ppor. Argonantus, keď by si osedlal svojho "železného oře" a zamieril na západ, schytal hneď nejaký pozdrav zo vzduchu typu Kuvajt 17.1. Takže by bolo veľmi pravdepodobne, že neschytal a velí sa ďalej smer západ.

Základní problém je, jestli by se tam Argonantus dovalil, i kdyby nedostal hned fatální letecký nášup. Podle pajduláčkoplánu měl být už v půlce Německa, ale jejda co se nestalo..někdo vybombardoval sklad sena pro oře, ve sněhu se vleče jak šnek, díky značné mírové zkušenosti s mapami a jejich štědrým a kvalitním přidělením skončila jeho podpůrná jednotka sice taky na kopci, ale o 50 km dál a nedejbože i NATO klade odpor a nespolupracuje. Takže Argonantus může být i přes dosud ne zcela vybojovanou nadvládu ne v půlce Německa, ale kus za hranicemi.

Opět opakuji...vše to vychází z ideálních plánů, tak jak jsou zaneseny v nějakém tom vlhkém snu 100 medailemi opentlených generálů. Vše bude ok a v T+1 budeme tady, v T+3 tady a v T+10 už budeme slavit a nalejvat si víno z francouzských sklípků. Reálně se tu každý druhý vidí v té situaci spíše v lakovaný bedně, ať už by konflikt začal pro VS blbě nebo neutrálně. Jen u tebe jsou oceloví oři už pomalu v Paříži, ať se děje co se děje. Prostě "letectvo NATO nedodá hned pozdrav ze vzduchu jako v Kuvajtu = pajduláčkoplán bude splněn na 120% a v příští pětiletce možná na 150%"

[Alchymista]

jmodrak: Ale je ti jasný, že tohle je dvousečný? Pokud by mělo tak tragické problémy NATO, tak VS bude v ř..ti taky a možná ještě více...

K problému "prieskumu pred úderom" sa vzťahuje jedna pikoška, ktorá ale dosť osvetluje stav vecí:
V Británii (a v Holandsku alebo Belgicku?) vznikol niekedy v polovici 90. rokoch nejaký problém s únosnosťou mostov. Bolo treba "rýchlo" zistiť, v akom stave sú mosty a aká je ich pravdepodobná únosnosť. Ukázalo sa, že o tom nikto nemal poriadny prehľad - ani civilná správa, ani vojaci. A vyhodnotiť bolo treba stovky, skôr tisíce mostov po celom území krajiny...
Ako "najjednoduchšie a najlacnejšie riešenie" sa nakoniec ukázala možnosť tieto informácie jednoducho kúpit - od rusov!, ktorý mali u FSB jedno "zabudnuté" oddelenie ešte z čias KGB, ktoré sa zaoberalo udržiavaním aktuálnych informácií o veciach okolo dopravnej infraštruktúry v celej západnej Európe.

Takže prehľad o stave na určitom stupni velenia určite existoval a bol pri plánovaní zohľadnený. Trochu iný problém je samozrejme distribúcia týchto informácií na nižšie zložky.
Ale i to bolo aspoň čiastočne ošetrené - existoval Vojenský kartografický ústav, Vojenský topografický ústav a Vojenský zeměpisný ústav a tieto udržiavali aktuálne mapové podklady pre územie československa i pre územia okolitých "záujmových štátov". Aktuálne mapy však boli udržiavané "len" vo forme matríc a podkladov, ale netlačili sa. V prípade potreby však bolo možné tlač veľmi rýchlo rozbehnúť v potrebnom rozsahu a "aktuálne" mapy distribuovať k jednotkám.

[Franz Trubka]

Polarfox ma pravdu,nikdy se neda splnit, co si generalove naplanovali. Je tu X promenych, ktere se naplanovat nedaji.
Velmi dulezitym faktorem by byla rocni doba,v ktere by valka probihala.
Urcite bude nekdo vedet, jake melo Nato vybaveni pro valku v zime. Urcite se poucili od Wehrmachtu.
CSLA, podle me moc na zimni valceni pripravena nebyla. Teoreticky urcite,praxi zna kazdy, kdo v ni slouzil.
Zajimalo by me, Argonantusi, jak by tvoje jednotka bojovala treba v unoru pri tepotach okolo -10.
Pokud vim, tak tank zadneho bufika nemel. vejtrasky taky ne.Jak startovaly tanky za hlubokeho mrazu? A co zasobovani, skladovani pitne vody a obycejne potreby vojaku ,jako je sr..i? Co treba koureni v tanku? Pravdepodobne bylo zakazane, ale po par hodinach bez cigara by vojaci mohli opravdu zacit strilet nadrizene
Pro Floggera: Letectvo CSLA se melo rozptylit na zalozni letiste. Bylo v zime s pul metrem snehu vubec neco takoveho realne? Nacvicovalo se to? Mirne naivni otazka,do jake teploty pod nulou bylo letectvo schopno fungovat?

Hezky se to valci z tepla domova, plne lednicky, bez strachu a stresu. Jak bychom se zachovali jako obycejni vojaci / bez ohledu na funkci a hodnost/ , kdyby VS skutecne zautocila na zapad je tezko predpokladat. Asi bychom sli jako berani, strileli, zabijeli a byli zabijeni. Zadnou jinou realnou alternativu nevidim
Franz, plzensky valecnik

[Alchymista]

Pokud vim, tak tank zadneho bufika nemel.

Mal - a kvôli bufíku zakrytému asi spacákom bol i najmenej jeden veľmi nepekný pruser i so smrťákmi.

Fajčenie - Boli kofři, čo fajčili aj v stíhacích lietadlách...

Zima a letectvo - pri snehovej kalamite v zime 1986/1987 zostali zrejme všetky vojenské letiská "schopné" alebo "schopné s obmedzeniami", čo znamená, že mali vyčistený hlavný štartovací/pristávací pás... Že chlapci za volantami pluhov a fréz pomali zaspávali a konkrétne v Brne už sadali do vozov aj vojaci "bez papierov", ak si na to trúfali, aby sa riadni vodiči mohli trochu vyspať, je iná vec...

[Flogger G]

Franz Trubka
Prapory LTZ (každý letecký pluk měl podporu jednoho praporu LTZ a jednoho RTZ) disponoval prostředky pro údržbu dráhového systému. Mimo traktory se zametacími kartáči a radlicemi, zde fungovaly tatrovky 813/815 s pluhy na sníh, sněhové frézy na likvidaci závějí, tažný systém MADRO - fukar na čištění dráhy a ony obligátní motory letadel na podvozcích P V3S k odledování. Do výbavy tohoto praporu patřila i motorová lokomotiva a válce na válcování terénu, jen pro pořádek.

Letectvo muselo fungovat stále. Pokud začalo sněžit, létalo se, dokud pokrývka bílého sajrajtu nedosahla souvisle 2 cm. Poté nastoupily prostředky praporu LTZ . Pokud byly sněhové srážky přívalového charakteru, byl udržován na dráze pruh o rozměrech 2 000 X 30 metrů a spojovací dráhy na VPD.

Ještě doplním Pátrače ve výčtu sil podporujícich 1. a 4. pozemní armádu:
Šlo o 30. bitevní letecký pluk se skvělými Su-25K a 47. průzkumný letecký pluk, který byl z poloviny vyzbrojen stroji Su-22M a druhá část létala na MiG-21R. Jedenadvacítková jednotka mohla působit i jako stíhací krytí. Oba útvary podléhaly přímo veliteli 10. LA.

[Argonantus]

Takže zase jeden kolosální megapost TL,DR.

Dzin:

Pokud je mi známo, 5 den bylo jak irácké letectvo tak jeho PVO zcela vyřazeno a od té chvíle si letadla Koalice mohla nad územím Iráku dělat "co chtěla".

Ano, tak nějak mi to taky uvízlo v hlavě; dá se to laicky odhadnout od bodu, kdy přestávají lítat Tomahawky a začínají lítat A-10 a podobné legrace, které lítají nízko.
Zdá se, že v tytpu války, která hrozila, je tohle zřejmě překvapivě dlouho. Navíc souhlasím s těmi, že SA není Saddám a kladla by asi o něco větší odpor.

Pozemní válka by se totiž možná děla stejně překvapivě rychle - ve dnech, maximálně týdnech. Rychle se stala tanková válka na Yom Kippur (týden), a moc rychle to netrvalo ani v tom Iráku. Pokud nebylo schopné letectvo NATO velmi rychle udeřit a dosáhnout podstatných ztrát VS na zemi, pak by byl jejich úder nezabránil obrovským ztrátám na zemi. A mám dojem, že přesně tímto směrem míří strategie plánu.
Tohle je jeden z uzlových bodů celého problému.

Mirek 58:

Stav přísunu záloh na čáru styku obou uskupení vychází lépe pro VS.
V ideálním případě tam mohly být posily na místě určení do 24 hodin

druhý uzlový problém; zda přijede rychleji letadlovka, nebo zálohy tanků SA. Po tom, co jsem několikrát reálně viděl, jak se přesouvá tankové vojsko, po vlastní ose i vlakem, (cca 100 kilometrů), a po tom experimentu, který pro nás soudruzi zorganizovali v Krkonoších (připomínám - jedna parta nabrala zpoždění 6 hodin asi na 150 kilometrech!), při vědomí, že veškeré vlaky v ČSSR by byly nejméně dva dny totálně přecpané vlastními vojsky a vším možným, a konečně při vzdálenosti (1000 a více km), vidím odhad 24 hodin jako zhola vyloučený. Dejte 48 nebo 72, a dostaneme se do říše reálných možností. Uvažte, že pohyb přes ČSSR už by byl pohyb po bojové zóně; připomínám, jak Pátrač žasnul nad 500 kilometry ujetými za 8 dní.
Jinak řečeno - ty posily pozemních sil SA mohou být reálně na místě právě jako ty letadlovky. Řádově v několika málo dnech. Pro vývoj války jsou oboje zásadní, možná rozhodující, pro můj osud je to možná pozdě.

Skelete, díky - na Tomahawky nutno zapomenout a znamená to docela mocnou výhodu pro východní stranu. Tyto prostředky tedy v zásadě nemá ani jedna válčící strana, jede se klasickými konvenčními raketami, co sice trefí kamkoli daleko, ale ne moc přesně. Takže na stacionární a nebo alespoň velikánské cíle.

Jmodrak - ač se možná neshodnem v některých detailech, vidíte to přesně jako já; to shrnutí sem pověsím, protože přesně tak vidím první okamžiky:

Základný problém je, či by ppor. Argonantus, keď by si osedlal svojho "železného oře" a zamieril na západ, schytal hneď nejaký pozdrav zo vzduchu typu Kuvajt 17.1. Takže by bolo veľmi pravdepodobne, že neschytal a velí sa ďalej smer západ. Čo bude ďalej neviem, III. časť ešte nevyšla.

Pátrači -
projdi výše můj mezipřehled toho, co mělo naše naprosto konkrétní seskupení, zrovna na potvoru s jasnou převahou tanků.
Mám pocit, že mi vypadlo tohle:

- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10)

a ještě nemám dostudované, co to přesně umí a kolik přesně toho je, a nejsem si jist, které jednotky to přesně měly - jeví se mi, že z těch zajímavých 19. msd, 1. td a 9. td, kdežto 14. td a 16. td ne.
Ale to je detail; celkový pohled na situaci je jasný; PVO vojsk je ke konci 80tých let totálně nedostatečná a bez nějaké té šikovné výpůjčky něčeho podstatnějšího z Ruska nejméně pár dní dopředu je to zbytečně riskantní operace. Takovou výpůjčku ovšem šlo docela elegantně zorganizovat.

Kolik je těch STRELA 2 třeba u 1. td nejsem schopen spočítat, protože mají daleko míň motostřelců a o tankistech, co to měli, nic nevím (ale bylo by to velmi moudré to některým dát). Číslo 107 se vztahuje bohužel jen na 19. msd.

Na střílení letadel a vrtulníků ke konci 80tých let protiletadlovými kulomety DŠK zapomeň - s tím jsem střílel a vím přesně, co to umí. Soudruzi měli zjevně stejný názor jako já, takže to už ani na T 72 nemontovali. O ostatních hlavňových zbraní z šedesátých let nebo ještě starší mám podobné mínění - na rychlé a vysoko letící je to zcela k ničemu, na nízkoletící jen s obrovským štěstím, navíc některé vrtulníky a letadla by mohly zásah i ustát a letět dál. To je fakt zajímavější ta Maljutka a kanony.

Další mašinky KUB - většinou jsou to ty samé, jak zjistíš z mého mezipřehledu; jsou to protiletadlové pluky, patřící ke konkrétní divizi, jeden navíc má 1. armáda. Mariánské lázně patří k 20. msd a tu nemáme (viz plán). To, co bude přiděleno 4. armádě, nemáme (ale počítá se to do našeho frontu, samozřejmě.)
Myslím, že viz Jmodrakovo shrnutí; díky vašemu úsilí už o letectvu jistou představu mám, a jistotu samozřejmě nebudeme mít nikdy.

Pátrači, napři svoje znalosti nyní k jinému megaproblému; jak je to s tou reálnou rychlostí postupu. Protože podle plánu z r. 1986 taky není zrovna pomalý - asi 50 km denně. Konkrétní dotaz - kolik sežere nafty takto sestavená 1. armáda, když jede denně těch cca 50 kilometrů. A co obnáší dodat tu naftu na bojiště.
Jídlo mne moc nezajímá; několik dní budou vojáci třeba bez jídla; nejspíš by asi vyloupili nějaké město a byl by pokoj. Vedle jiných problémů mne to ani moc nepohoršuje.

Polarfox:
Politicky jsem na vaší straně, ale ježto se jedná o moje přežití (o vaše až v dalším kole; nevím, kde přesně jste se v té době nacházel), potom se snažím být co nejobjektivnější, a vaše hodnocení je zase příliš extrémní a dávám přednost našemu oponentovi jmodrakovi.
Do Německa bych se dovalil a dojel docela daleko (můj odhad je někde mezi 100-500 kilometrů, kde mne to asi trefí), a bylo pro mne jedno z velkých překvapení, že skoro se zárukou. Celou vojnu jsem věřil, že mám ve válce životnost tak v hodinách; do první bitvy. Pátračovo pátrání objasnilo, že ta životnost je asi ve dnech.

Alchymista:
K vaší veselé historce o mostech dodávám, že VS byla skutečně posedlá nosnostmi mostů a průchodností tunely a vjezdy, a měla to hodně slušně zmapované. Teď začínám chápat, proč. S ohledem na ty posily, co nám posílá Mirek 58 z Ruska je to fakt důležité.

Franz Trubka:
Něco se naplánovat nedá; ale začátek se naplánnovat dá podstatně lépe, než prostředek a konec. Právě proto dost věřím, že přežiju začátek, kdežto o datu a místu přesné smrti v této válce nemám jasno a nikdy jasno mít nebudu. Ale statistika věda je; pokud schytáte 20% ztrátu pětkrát po sobě, tak je to dost blbý. věřím, že voják záklaďák by takový matematický výkon asi zvládl. A to, že válka je strategicky vyhraná by ho asi neuklidnilo.

Roční doba je jasná a já mám i zajímavé konkrétní datum, ale to si nechám na další Pátračův díl jako pointu.
Zkoušeli jsme prakticky válčit v zimě na Doupově a je to samozřejmě všechno mnohem složitější; viz ty krkonoše. Tanky například překvapivě kloužou po silnici i v terénu, jak tu někdo už psal. na sněhu na kopci to jede jako sáňky. Nevýhody postihuje výrazněji pozemní vojsko a méně výrazně letectvo, takže závěr je evidentní.

K dotazu - na to mohu odpovědět naprosto přesně, protože jsem absolvoval několik dní v obraně v tanku v zimě. V tanku se dá topit s bufíkem omezenou dobu a dál se zapnutým motorem, nic více a nic méně. Zapnout motor v obraně se samozřejmě nesmí. Takže je tam zima. S ohledem na to, že tank je ze železa, tak docela veliká zima. Na hlavu vám kape kondenzovaná voda. Tři dny. Nic moc, teda.
Kdyby bylo minus deset (my měli tak minus dvě), musela by to armáda nějak řešit - vojenské operace by to zřejmě z podstatné části ochromilo.
Útok dopadne samozřejmě lépe.

[Mirek58]

Franz Trubka:
ČSLA na válčení v zimě připravená byla, vybavení a zkušenosti měla na rozdávání.
Velice "oblíbená" byla naše rotní cvičení v prostoru Hradčan počátkem března a co ob rok praporní, s nástupem roty záloh ( 10-21 dní).
Doupov ( Mětikalov) by mohl taktéž vyprávět.

[Alfik]

Franzi, byl jsem u automobilistů, a nemít stroj připravený na zimní provoz, vč. vyřešených problémů se startováním (a rozhodně tím nemyslím "jen" oblíbené ale trestané "PŠM pro motor" ), by bylo na prokurvátora. A nejen pro řidiče, ale i pro jeho nadřízeného.
A zimních výjezdů a cvičení jsem pár přežil, vč. jednoho na němž mi omrzly nohy po několika dnech podupávání na lesní křižovatce bez jídla a pití (to jsem si dělal ze sněhu, díky průpravě z civilu - zálibě v čundrech, a rozumům od dědy, jsem věděl, že voda ze sněho je jed, musí se udělat čaj nebo polífka ). To už jsem popsal v glose k mapám.
Na zimní válčení byla armáda připravená, sice ne tak jako ta ze Sibiře, ale na provoz ve středoevropském prostředí dobře. A u Atlantiku by i to bylo "OP" V Paříži v dubnu kvetou stromy U nás kolikrát ještě leží sníh.

[jmodrak]

Základný problém je, či by ppor. Argonantus, keď by si osedlal svojho "železného oře" a zamieril na západ, schytal hneď nejaký pozdrav zo vzduchu typu Kuvajt 17.1. Takže by bolo veľmi pravdepodobne, že neschytal a velí sa ďalej smer západ.

Základní problém je, jestli by se tam Argonantus dovalil, i kdyby nedostal hned fatální letecký nášup. Podle pajduláčkoplánu měl být už v půlce Německa, ale jejda co se nestalo..někdo vybombardoval sklad sena pro oře, ve sněhu se vleče jak šnek, díky značné mírové zkušenosti s mapami a jejich štědrým a kvalitním přidělením skončila jeho podpůrná jednotka sice taky na kopci, ale o 50 km dál a nedejbože i NATO klade odpor a nespolupracuje. Takže Argonantus může být i přes dosud ne zcela vybojovanou nadvládu ne v půlce Německa, ale kus za hranicemi.

Opět opakuji...vše to vychází z ideálních plánů, tak jak jsou zaneseny v nějakém tom vlhkém snu 100 medailemi opentlených generálů. Vše bude ok a v T+1 budeme tady, v T+3 tady a v T+10 už budeme slavit a nalejvat si víno z francouzských sklípků. Reálně se tu každý druhý vidí v té situaci spíše v lakovaný bedně, ať už by konflikt začal pro VS blbě nebo neutrálně. Jen u tebe jsou oceloví oři už pomalu v Paříži, ať se děje co se děje. Prostě "letectvo NATO nedodá hned pozdrav ze vzduchu jako v Kuvajtu = pajduláčkoplán bude splněn na 120% a v příští pětiletce možná na 150%"

Odpoviem tvojou obľubenou frázov : že je to dvojsečné. Uslintaní pajduláci z NATO a ich plány na zahnanie VZ a víťastvo nad VZ mohli byť tak isto iba vlhké sny, keby zamrzli motory, niekto by im zničil zásobovanie, ........ Alebo sa to stáva iba "tím zlým" ? Čo však nič nemení na vývodoch, ktorý som napísal.

Argonantus - k tej železnici. Je to ako s tým letectvom. Zase tu bol systém, s napadnutiami sa počítalo atď. Možno to prekvapí, ale ČSD bolo na vyššej technickej úrovni ako napr. železnice v USA. V ČSSR boli všetky trate, kde armáda rozhodla o tom, že sú dôležité, vybavené betonóvymi pražcami, silnými koľajnicami atď. aj keď to dajme tomu bola lokálka na konci sveta. To kvôli tomu, aby ju mohli využívať aj ťažké vlaky, ktoré by tam za normálnych okolnosti nikdy nevideli. Mám taky dojem, že ČSR mala najhustejšiu železničnú sieť na svete, takže kade šibovať vlaky bolo kde. Zase rozpisovanie do podrobnosti by vyšlo na román. To iste aj v cestných komunikáciach, kde sa budovali v podstate cesty, pre ktoré v miery tiež nebolo adekvátne použitie. Preto existovalo železničné vojsko, cestné útvary, ženijné vojsko atď.

[Mirek58]

Argonautus:
K potřebnému času na přesun záloh či posil z plánu ze 14. 10. 1964 (1964, 14. října, Praha. - Plán použití Československé lidové armády v době války, zpracovaný Generálním štábem ČSLA
Zvláštní důležitosti1
Výtisk jediný
Schvaluji
Vrchní velitel ozbrojených sil ČSSR
Antonín Novotný,2 1964
Novotný):

20. V době od Č+12 do D+3 se předpokládal příchod 35. motostřelecké divize Jižní skupiny sovětských vojsk, dislokované v maďarském Kecskemétu. Čas "Č" je přesný okamžik zahájení operací. Den "D" je den zahájení operací. V tomto případě se tedy jedná o přesun sovětské motostřelecké divize v časovém rozmezí od 12 hodin po zahájení operací do 3 dnů po zahájení operací.

[Argonantus]

Mirek 58:
Plán z r. 1964 známe a s Pátračem jsme ho nedávno pitvali.
Toto je jedno z mnoha čísel, co je zcela mimo realitu; respektive, berte z něho vážně spíš tu horní hranici.
V Drakkaru vyjde zřejmě časem o tomto plánu moje pojednání. Je to ve skutečnosti politický tah, ne strategický plán, jak se tvářil.

Tankem se dá ujet teoreticky tak 100 km za tři hodiny; možná i víc. Hodně drsný výkon podali soudruzi při invazi, kdy se parta z NDR někdy v 9.00 setkala někde u Šumavy s partou z Maďarska.
Nicméně, to funguje na totálně prázdných silnicích v 60tých letech, kdy se vám nikdo nepostaví do cesty.

Na silnicích v letech osmdesátých jsme dělali reálně tak 100 km za tři hodiny; ony na sebe jednotky občas různě čekají, formují se, procházejí úzkými místy atd. Připomínám, že na těch Krkonoších natočila divize 6 hodin zpoždění na 150 kilometrech jen to hvízdlo.

1000 kilometrů z Ruska lze teoreticky urvat za 30 hodin, pokud tedy nebude nikde přestávka (což fakt nejde), vlaky na sebe nebudou čekat (prvních 24 hodin ještě neodvezly ani posily se Slovenska, například 14. td., co má být v prvním sledu!), a zlý imperialista se kolejí ani netkne (teď jsem se dočetl, že to viděl přesně jako já; na přísun záloh se jeho strategie zaměřovala podle služebního předpisu jako jednu z priorit).
Pokud se vykašlete na silnicie a pojedete terénem, což je v bojové situaci pravděpodobné, postup se tím určitě neurychlí.
Pokud se vykašlete na vlaky, což se možná ukáže být velmi rychle nutnost, situace se tím rovněž neurychlí a ještě vám naskočí drsně spotřeba nafty (z Ruska 4 nádrže nejméně, a to znamená zastávky a dotankování).

Takže v reálu bude z 30 hodin je rázem 60. Myslím tím čas, kdy první zálohy začnou překračovat západní hranice; rozhodně ne, že tu budou všechny na místě. Budou pak průběžně jezdit nejméně další den.
Takže z toho plánu je to spíš blíže k těm 3 dnům, co bych bral vážně.

A když projdete rychlosti pohybu těch letadlovek, zjistíte, že to je podobná záležitost; dřív to stíhají jen v případě, že je nějaká zaparkovaná poblíž Severního moře už od začátku.
Závěr - náš front v prvním sledu bojuje prvních pár dní sám, respektive, s těmi dalšími složkami na sever od nás, které v plánu nejsou a moc nás ani nezajímají, protože mají svoje starosti.

EDIT: A teď ještě koukám, že v plánu 1964 byla řeč o jakési konkrétni divizi v Maďarsku. V rozměrech této akce, kde ten čelní sled tvoří několik armád, šest a více (víme přesně o třech), čili přes 15 divizí, které už během prvních dvou dnů narostou na dvojnásobek, a tomu odpovídající množství maníků a techniky, to jedna divize fakt nerozsvítí. Zálohy z Ruska jsou zhruba tak dvě další party podobné velikosti jako ta první, tedy přibližně 12 armád a asi 20.000 tanků.

To je také to, co míním zacpanými vlakovými linkami, jestli si tuhle šílenost umíte představit. Já moc ne.

[CAT]

Odpoviem tvojou obľubenou frázov : že je to dvojsečné. Uslintaní pajduláci z NATO a ich plány na zahnanie VZ a víťastvo nad VZ mohli byť tak isto iba vlhké sny, keby zamrzli motory, niekto by im zničil zásobovanie, ........ Alebo sa to stáva iba "tím zlým" ? Čo však nič nemení na vývodoch, ktorý som napísal.

No on totiš Polar nikdy netvrdil, že by NATO vyjelo a zastavilo se někde na Kavkaze... Máme dvě varianty, buďto zaútočí NATO, nebo zaútočí Varšavská smlouva... V obou případech se můžem bavit o těch Argonantových proklamovaných "až 500km" na jednu, nebo na druhou stranu před použitím atomu, nebo před naprostým vyčerpáním útočníka... Jen si myslím, že obránce by poté stejně neměl dost sil na rozhodný protiútok...

[Pátrač]

Tyto kalkulace jsou nesmyslné. Bylo to tak v roce 1964, to bylo do nebe volající a jsou i v plánech následných. Rychlost postupu je výslednicí mnoha faktorů:
- terén
- počasí
- rychlost nejpomalejších prvků bojové sestavy ale hlavně
- ODPOR NEPŘÍTELE.

Pokud se zadaří, může bojová sestava tankové divize mazat poměrně rychle. Jenže já Vám to trošku přiblížím. Mám totiž obavu, že si neumíte dost dobře představit co to obnáčí posunout v boji 50 kilometrů daleko.

Tanková divize, pokud se rozhýbala do útoku, útočila v útočném pásmu širokém 10 až 20 kilometrů a pokud byla nasazena do úseku průlomu, byl tento zúžen až na jen 4 kilometry. Tím vznikla mimořádná koncentrace sil a prostředků.
Druhý sled byl tvořen zpravidla zesíleným plukem, nebo pokud šlo o průlomové pásmo, dvěma pluky a pohyboval se v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách praporů 15 až 20 kilometrů za prvním sledem.Samotná hloubka bojové sestavy druhosledových pluků byla hluboká k druhému sledu druhosledového pluku nebo pluků 6 až 8 kilometrů a včetně týlových prvků až 12 kilometrů. To už máme hloubku bojové sestavy 27 až 32 kilometrů.

Pokud započítáme i týlové a technické zabezpečení divize musíme dalších 5 až 8 kilometrů přidat.

Takže si představte tankovou divizi útočící v pásmu průlomu takto:

Je to kus středně členitého terénu o rozměrech 10 x 30 kilometrů, z 30% zarostlý lesními porosty o různé hustotě, z 15% pokrytý lidskými sídly a k tomu potřebnou infrastrukturou. V průměru každých 5 kilometrů jsou vodní toky různé šíře, stovky lokálně omezených mokřadů. Je to tedy 300 kilometů čtverečních térenu.

V tomto obrovském území se pohybují:

- 3 tankové pluky s 279 středními tanky a nějakými cca 580 kusy OT, BVP a vozidel logistické podpory
- 1 motostřelecký pluku c 96 BVP, 41 tanky a opět asi tak 160 kusy OT a vozidel logistické podpory
- divizní útvary s celkově asi 1 800 bojovými, speciálními a přepravními vozidly a vozidly pro bojové zabezpečení.
Je zde úplně všechno: tanky, OT, BVP samohybná i tažená děla, cisterny s palivem, vozidla s municí, ženijní prvky, divizní dělvo, divizní oddíl taktických raket.

Toto je jen velmi zjednodušené schéma vševojskové divize, zde tedy motostřelecké, ale podobné to s podobným je.



Toto všechno je v pohybu. Ale ten pohyb není jen tak něco: Vše je to napadáno ze vzduchu, je to nuceno neustále dělat krátké zastávky pro střelbu, musí to prorážet jednolivá obranná postavení různé síly, bojovat s léčkami, nahrazovat zničené mosty, zavalené tunely a ulice osad, řešit zátarasy v lesících a lesích - je toho prostě strašně moc.

K tomu řešit hašení hořící techniky, odsuny raněných, opravy, doplňování spotřebované munce a to může byt záležitost opakovaná i někoikrát za den hlavně u protiletadlovců a podobné kratochvíle.

Neumím si představit těch 50 kilometrů v těchto podmínkách.

A navíc: tato divize zahájí zteč a uspěje. Zahájí postup kupředu. Až pokud bude v hloubce nepřítelské obrany 15 až 20 kilometrů, teprve tehdy vstoupí druhý sled za bývalý přední okraj nepřátelské obrany. A divizní logistika je ještě pořád kilometry a kilometry daleko od tohoto předního okraje nepřátelské obrany.

Jistě, až se podaří vyjít za poslední linii hlavního pásma obrany nepřítele a začne pohyb v hloubce jeho území, těch 50 kilometrů denně beru. Ale to ani netuším, který den, pokud vůbec by to po zahájení ofenzivy mohlo nastat.

[Franz Trubka]

Pokud se nepletu, tak se ty kalkulace tykaly presunu ze zalohy k linii fronty pred zahajenim nepratelstvi a ne pri bojove cinosti.
Jak se pamatuji na vetsi presuy v ramci cviceni, tak bych za realnou povazoval vzdalenost 20-25 km. Vic ne.
Flogger: dik za informace, ja mel na mysli zalozni letiste, kam se melo letectvo rozptylit. Ne stale letecke zakladny, jako
Zatec, Mosnov ...

[Mirek58]

Argonautus:
V časech přesunů musím s tebou hluboce nesouhlasit.
1/ "spojenci" v 68 je dokázali dodržet a překročit. Na PŠ u olomouckého dopr. aut pluku za mého vzdělávání se dělaly rozbory právě z přesunů v 68.
2/

Nicméně, to funguje na totálně prázdných silnicích v 60tých letech, kdy se vám nikdo nepostaví do cesty.

Zapomínáš, že se bavíme o přesunech de fakto ve státě ve válečném stavu. Kdy první opatření je absolutní omezení civilní dopravy na komunikacích, vyznačení, obsazení "voj. dálnic" regulovčíky a silničními útvary. Tyto se kupodivu nekryjí se základní dálniční, či silniční sítí státu. A v dnešní době se dají velice těžce identifikovat, pouze podle zvýšené nosnosti mostů a zpevněných břehů brodů.( např. proč okr. zem správa financovala úpravu polních cest, zvýšení únosnosti, popř asfaltování, kolem význačných dopr, uzlů?)
Je to jedna věc, perfektně pokrytá maskirovkou, či utajením ze strany VS.
3/ nepřesunovaly se zásoby! Z plánu z 1964 plyne, že zásoby např pro 57. LA už byly v operačním prostoru! Je důvod, proč tento přístup by se měl po 68. měnit?

[Dzin]

Jinak, aby nevznikla mílka, v případě čistě konvenčního konfliktu jsem přesvědčen, že by nakonec vyhrála vojska VS. Pokud budu uvažovat průměrný scénář, prostě by se projevila jejich obrovská početní převaha. NATO by sice VS dokázalo uštědřit zásadní ztráty, ale myslím si, že porazit pravděpodobně ne. Samozřejmě, v případě souhry negativních případů by VS prohrála, ale myslím si, že ty měly menší finální pravděpodobnost, než propůsobící, každopádně by ale ztráty států VS byly značné, možná i fatální.
Nadruhou stranu jsem přesvědčen, že případný konflikt by nezůstal nejaderný. Jedna nebo druhá strana by je záhy použila (SA reálně uvažovala s předstihujícím jaderným úderem na infrastrukturu vojsk NATO, to zase uvažovala s jadernou reakcí na útok VS) a došlo by k postupné eskalaci. Takže nejpravděpodobnější scénář by skončil globální jadernou válkou. Ostatně právě vlastnictví jaderných zbraní státy NATO bylo tím hlavním co uadržoval případné agresivní choutky Sovětů a ne konvenční síla jejich armád.

[Argonantus]

Počkej, Pátrači; koukni do toho nového plánu a zjistíš, že boj v průlomu a normální denní postup jsou dvě diametrálně odlišné věci.
Boj v průlomu nechci moc spoilovat, protože je to na další díl, a je samozřejmě nekonečně pomalejší, než přesun; ono tam vlastně ani tak moc nejde, kolik se ujede, spíš je podstatou výhry ten fakt, že se ocitnete za obranou nepřítele. První den taky ta vzdálenost moc úžasná není.

bavíme se o tu o reálnosti přesunů spousty techniky všemi možnými způsoby, tedy i po silnicích (a předpokládám, že paradoxně by se nakonec jezdilo nejméně z poloviny po silnicích...), s odporem nepřítele si zatím moc nelam hlavu, hlavní je, že celé Německo asi těžko bude zadrátované vrstvami obrany.

Aby to bylo ještě jasnější, Mirek 58 nadhodil přísun záloh z Ruska. Já protestuji proti těm 12 hodinám, to fakt nejde ani fyzicky. A navrhuji ty tři dny, aby bylo od čeho se odpíchnout. S podstatnou pomocí vlaku, samozřejmě.
Německo je potom menší - tak 500 km ideální trasou - a je na něj podle plánu 1986 asi 16 dní, vyjdu-li z té mezičáry u Ulmu v D+7. Ovšem nepomůže vlak a bude mizet nafta. Přesto mi to vůbec už tak nesmyslné nepřipadá. A při tom se ovšem některé dny na těch 50 km dostanu určitě.

Pokud se shodujeme v premise, že základem tankové války je přesun, pak je docela důležitá otázka, jak rychlý ten přesun může být.
Denní přesun po vlastní ose z Doupova do Žatce jsem fyzicky viděl a zažil, je to tak 30 km, a byla to kompletní divize v zimě, se vším tím blázincem, co jsi nakreslil na obrázku (taky toho byly plné silnice). Dali bychom i víc, kdyby byl důvod. Ale asi ne dva dny po sobě.
Ti Rusové z hranic NDR na Šumavu opravdu za necelý den fyzicky dojeli taky.
Maníci na akci Krkonoše, nakonec, to taky zřejmě za den ujeli - z Žatce a z Tábora do Krkonoš. I když jim to hodilo drsné zpoždění, těm Táborákům, což se stát může.

Takže mne zajímají přirozené limity toho postupu - například, jak velké zdržení natočí to zásobování naftou, které je nutné přibližně po 200 kilometrech a vhodné je samozřejmě dřív (čili, v plánu na cestě do Ulmu to je tak na jedno, ale spíš dvě setkání s nějakými zásobovači. přes celé Německo tři až čtyři.)
A problém je samozřejmě, že množství techniky je opravdu velikánské a ještě narůstá - velká většina z našich pozemních 16 divizí se měla na konci plánu ocitnout v tom Německu.

Jinak se možná Mirek 58 shodněte s Pátračem na nějakém kompromisu; vedu argumentaci dvěma protichůdnými směry.

EDIT Dzin:
Atomovky nechám na poslední díl.
Ale zajímavé je dělostřelectvo a týlaři. To jsou další dva megaproblémy. Nemyslím, že by mohly zamíchat kartami tak zjevně jako letadla, ale možná se zásadně pletu, jako zatím dříve skoro ve všem.

A zapadla poznámka Franze Trubky o těch vysílačkách, čili o něčem na způsob EMP. Bylo to tehdy reálné, nebo ne? To by totiž možná invazi zastavit dokázalo, kdyby to šlo.

[Pátrač]

No pokud jde o přesuny druhých a třetích sledů a sledů z hlouby koaličního území, je situace jiná. Pokud by měly divize z Ukrajiny, Běloruska a západních teritotií Ruska jako takového pochodovat po vlastní ose, nikdy by sem nedopochodovaly. TO je možno jen za použití železničních přesunů cca na 400 až 500 kilometrů od fronty, zde to složit a po seskupení přesunout po vlastní ose. To ale vyžaduje nadvládu ve vzduchu a nejaderný průběh.

Pokud by tyto podmínky byl splněny, jsou rychlosti přesunů poměrně vysoké.

Cca 500 km denně při přesunu po železnici, v četně započítání času na nakládku a vykládku.

150 až 200 km u kolové po vlastní ose a 50 až 100 u pásové po vlastní ose. Doplňování paliva se potom končí v prostoru nočního odpočinku - denního odpočinku nebo při ukončení pochodu v místech před rozptýlením a zamaskováním k odpočinku.

Doplňování PHM, pokud se dobře zorganizuje, je poměrně svižné. Pokud jde o plnění přímo tanků, lze to zorganizovat vytvořením místa hromadného doplňování PHM a zde vytvořit plnící místa až 50 kusů techniky na jedno najetí. Doplnit tankový prapor potom trvá asi tak 30 minut v četně najetí a odjezdu. Tato místa byla organizována tak, aby byla 3 vedle sebe a tím bylo možno doplnit pkuk za dve až 3 hodiny. Tedy kompletní pluk.

Tu divizi v boji jsem tam dal úmyslně - je to trochu nádskok a hlavně, je to asi poměrně přesné.