PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Vickers 6-ton typ B (1939)

Německé tanky, obrněná vozidla, tankové divize, těžká výzbroj.

Moderátor: Zemakt

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Vickers 6-ton typ B (1939)

Příspěvek od kacermiroslav »

Německo vs. Polsko (září 1939)

PzKpfw II. Ausf. A, B, C vs. Vickers 6-ton typ B

V dalším díle jsem si ke srovnání polské a německé obrněné techniky vybral nejpočetnější německý tank typu Pz II a polský ekvivalent britského tanku Vickers typ B. Ten byl sice v polské armádě zastoupen pouze dvaadvaceti kusy a tak nemohl nějak výrazněji do průběhu bojů v září 1939 zasáhnout. Nicméně v boji se tyto stroje potkat mohly a proto jsem se rozhodl zpracovat i tyto rivaly. I když si nejsem jistý, jestli ve skutečnosti k alespoň jednomu souboji těchto dvou konstrukcí vůbec došlo. K vývoji tanku PzKpfw II. došlo poté, co armáda zjistila, že střední tanky typu Pz III a Pz IV nebudou tak brzy k dispozici, jak se původně počítalo. Proto bylo rozhodnuto postavit další lehký tank, který by již měl větší bojovou hodnotu, než tančíky typu Pz I s jejich kulometnou výzbrojí. Posádka měla být již tříčlenná, aby se mohly lépe rozložit jejich úkoly a především tank již měl být vyzbrojen kanónem. Výběrového řízení se zúčastnilo hned několik firem, ale jako finální byl v roce 1934 vybrán model firmy MAN s označením LaS 100. Do výzbroje byl tento model přijat pod označením PzKpfw II (SdKfz 121) a prvních deset strojů typu Ausf. A1 opustilo výrobní pásy v roce 1935. Další modely postupně následovaly a před začátkem polské kampaně měli Němci k dispozici více jak 1.100 tanků Pz II typů A, B a C. Polský stroj pak byl součástí objednávky, kterou splnila britská společnost Vickers, a z celkového množství objednaných kusů bylo později v roce 1934 dvaadvacet strojů upraveno na tanky s dělovou výzbrojí.

Obrázek
PzKpfw II. Ausf. A, B, C – Německo (1.113 ks)

Obrázek
Vickers 6-ton typ B – Polsko (22 ks)


Jako již tradičně, tak i v tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný, protože to bylo příliš individuální a lišilo se to typ od typu, země od země.


Pancéřování
Abych mohl přesně srovnávat pancéřování jednotlivých typů, tak bych v první řadě musel mít k dispozici přesné informace k německému a polskému, potažmo britskému, pancíři. Což bohužel nemám. Takže aby naše srovnání bylo co nejpřesnější, tak budeme počítat, že 1mm německého pancíře bude odpovídat stejné síle pancíře u polského stroje.

Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá, ve skutečnosti kolikrát je to ten rozhodující faktor. Polské tanky Vickers 6-Ton Typ B chránil čelo i boky korby, předek i boky věže pouhých 13mm pancíře, což bylo žalostně málo. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohla v žádném případě odolat zásahu projektilu z protitankového děla.

Německý stroj Pz II. měl na předních stěnách i bocích korby a věže pancéřování o síle 14,5 mm, které spolehlivě chránilo před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohlo odolat zásahu z protitankového děla i malé ráže. Pozdější stroje Ausf.C dostaly přídavné pláty na přední stěny korby i věže, čímž tloušťka narostla až na 34,5 mm. Takto upravený pancíř měl odolat šrapnelům vystřeleným ze střední vzdálenosti z protitankového děla ráže 20 mm. Množství tanků vyrobených v provedení Ausf. C není přesně známo.

U obou strojů kromě boků věží nebyly pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Velkým rozdílem ale bylo spojování jednotlivých desek. U polského stroje se pláty zčásti spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků a z části svařovali. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Oproti tomu PzKpfw II měl desky spolu svařené, což částečně zvyšovalo jeho odolnost. Lepší pasivní ochranu měl nepatrně lepší polský stroj, avšak v případě verze Pz II. Ausf. C tomu bylo již naopak. Díky zesílenému čelnímu pancéřování na tom byla verze Aufs. C již výrazně lépe a svého soupeře v tomto směru jednoznačně předčila. Jinak je výsledek přibližně srovnatelný pro oba tanky. Co se účelně skloněného pancéřování týče, tak zde bych dával plusové body na stranu německého stroje, jehož věž byla zcela jistě lépe a logičtěji chráněna skloněnými a tvarovanými pancéřovými deskami. Ani čelní partie na tom nebyli až tak špatně a to především ve spodní části korby. Střední část totiž byla standardně „krabicovitého“ tvaru, jak bylo u německých předválečných konstrukcí běžné. Naproti tomu věž polského tanku podle mě přímo přitahovala střely. Byla doslova magnetem pro nepřátelské projektily. U polského tanku při zásahu nýtovaného spoje se někdy mohlo stát, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Polská konstrukce z roku 1934 sice měla část čelních partií poměrně ostře skloněnou, ale to se týkalo především prostoru kolem řidiče, jak už jsem psal výše. Takže ohledně pancéřování bych řadil na vyšší úroveň německý tank.


Výzbroj
Hlavní výzbrojí německého tanku byl rychlopalný kanón KwK 30 s délkou hlavně L/55 (110 cm) a ráží 20 mm. Původně se jednalo o protiletadlový kanón 2 cm Flak 30/38, který dosahoval kadence až 280 ran za minutu. KwK 30 také sloužil jako základ pro 20 mm C/30, který se testoval na některých letounech Heinkel He 112, jako letecká zbraň proti pozemním cílům (zbraň se osvědčila ve Španělské občanské válce, ale později byla zamítnuta - prioritou byly letecké bomby). Modernizované verze Pz.II (verzí J počínaje) byly vybaveny 2 cm KwK 38 L/55 (2 cm Kampfwagenkanone 38 L/55). Pro kanón 2 cm KwK 30 se používaly náboje 20 x 138B v kazetách po deseti nábojích (celkem bylo v tanku 18 zásobníků - tedy 180 nábojů). Rychlost střelby byla 1 rána za 2-5 sekund, papírová kadence 280 ran za minutu. Na vzdálenost 100 m prostřelil pancéřovou desku tlustou 20 mm, na 500 m 14 mm a na 1000 m desku tlustou 9 mm s úsťovou rychlostí 780 m/s přičemž projektil PzGr.39 vážil 0,148 kg. Zbraň byla atypicky umístěná mimo osu tanku a ležela v levé části věže.

Jeho polský protivník nesl protitanková kanón Vickers QF s délkou hlavně L/18 a ráží 47 mm. Kanón se vyznačoval velkou účinností, zejména při použití trhavých granátů proti nepancéřovaným cílům. Zbraň vystřelovala 1,5 kg protitankové AP střely s úsťovou rychlostí 488m/s. Na vzdálenost 500 m prostřelil pancéřovou desku tlustou 25 mm skloněnou pod úhlem 60°. Teoretická kadence palby byla 10 ran/min. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži a oba byly zaměřovány pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač). Zde se ukázuje slabina polského stroje, který měl sice těžší kalibr hlavní zbraně, ale krátká hlaveň a malá úsťová rychlost nedávala patřičné průrazné hodnoty, které by jinak laik od děla ráže 47mm očekával. Spíše než jako protitanková zbraň by se tak dělo Vickers QF dalo uplatnit proti slabě pancéřovaným cílům a proti živé síle díky většímu ničivému účinku v cíli a střepinovému efektu.

Vše 60°…….. 100m…500m…1500m
------------------------------------------------
PzKpfw II…...20……14………9
Vickers B……………..25

Proti pěchotě měl Pz II jeden spřažený kulomet MG 34 ve věži stejné ráže jako jeho polský protivník, tj. ráže 7,92mm. Tento věžový kulomet se dal odpojit a zaměřovat samostatně. Celková dotace střeliva pro Pz II byla 180 nábojů do děla a 3.525 střel pro kulomet (podle jiných zdrojů pouze 2.000 ks nábojů). Polský Vickers 6-Ton Typ B měl jeden spřažený kulomet TMG wz.30 ráže 7,92mm ve věži stejné ráže jako jeho konkurent. S trupovým kulometem se nepočítalo. Polský tank nakládal 50 nábojů pro dělo a 5.940 pro kulomet.

Co se výzbroje týče, tak favoritem byl podle mého soudu polský tank, jehož kanón měl na vzdálenost 500 metrů téměř dvojnásobnou průraznost. Ovšem na druhou stranu si je potřeba přiznat, že německý kanón ráže 20mm měl vyšší kadenci a také díky vysoké úsťové rychlosti i plochou dráhu letu. A tím pádem to byla přesnější zbraň a lépe se hodila pro protitankový boj. Ale její malá ráže a tím pádem u průraznost se hodila spíše jen pro lehce pancéřované cíle, tedy spíše proti obrněným transportérům atd.


Jízdní vlastnosti
Stroj Vickers Typ B poháněl benzinový motor o výkonu 80-98 hp (60-70 kW), který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 7,3 t (to je max. 9,6 kW/t – max. 13,4 hp/t). Maximální rychlost polského stroje činila 35 km/h na silnici a dojezd dosahoval 160 km.

PzKpfw II Ausf. A, B, C poháněl benzinový motor Maybach HL 62 TRM o výkonu 140 hp (105 kW), který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 8,9 t (to je 15,7 hp/t). Maximální rychlost činila 40 km/h a dojezd na silnici dosahoval 200 km, v terénu to pak bylo 125 km. Tank dokázal překonávat stěny do výšky 0,5 m, brody do hloubky 0,9 m, okopy o šířce 1,7 m a stoupání do 50%.

Podvozek polského tanku sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obroučkami, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Zvláštní bylo zavěšení pojezdových kol. Vždy dvě dvojice byly spojeny a vypruženy listovými pery, které se uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. Nejvíce namáhaný první a poslední pár kol tak byl držen zmíněným kyvným ramenem a listovými pery, méně namáhaný druhý a třetí pár držen pouze listovými pery.

Podvozek tanku Pz II měl pět relativně velkých individuálně zavěšených pojezdových kol. Odpruženo bylo každé kolo zvlášť a to listovou pružinou. Nad pojezdovými koly se nacházely čtyři podpůrné kladky, které nesly horní část pásu, aby nedocházelo k jeho prověšení. Celá pásová soustava byla tradičně uzavřená vpředu hnacím a vzadu napínacím kolem.

Měrný tlak na půdu nebyl velký ani u jednoho vozidla, i když německý Pz II měl tu hmotnost rozloženou v pásech na zem přeci jenom vyšší. U polského tanku to bylo 0,58-0,6 kg/cm2 a u německého 0,73 kg/cm2. Průchodnost byla podle mě i díky poměru výkon/hmotnost přeci jenom o trošku lépe na straně německého tanku, případně se můžeme domluvit na tom, že byla u obou strojů plus mínus shodná.


Posádka
Oba stroje měly trojčlennou osádku s tím, že u obou strojů byla osádka rozložena stejným způsobem. V trupu seděl pouze řidič a zbylí dva členové, tedy velitel/střelec a nabíječ, který také obsluhoval radiostanici, seděli ve věži. K vnitřní komunikaci sloužila komunikační trubice s nevalnou slyšitelností. Toto uspořádání bylo efektivnější pro vedení boje, velitel nebyl tolik přetěžován a mohl se věnovat pozorování bojové situace a vyhledávat cíle. Jediným rozdílem tak byla rychlost otáčení věže, protože u polského stroje se tak muselo provádět ručně. Na jednu obrátku byla věž otočená o pět stupňů, což prodlužovalo dobu potřebnou k zaměření cíle.


Ostatní
Velikostně byly oba stroje dosti podobné. Rozměry polského tanku byly, délka 4,56m, šířka 2,41m, výška 2,1 m a hmotnost 7,35 tun. Německý stroj měl různé rozměry podle jednotlivých modelových typů, když se ale podíváme na poslední zde srovnávanou verzi Ausf. C, tak s délkou 4,81, šířkou 2,28m a výškou 2,02m byl jen o něco menší, než jeho konkurent. Oba tanky měly radiové vybavení. Polský tank měl radiostanici až v produkci od roku 1938. Jednalo se o radiostanici N2C, zahrnovala přijímač a vysílač pracující jak v režimu mluveném tak telegrafním. PzKpfw II vozil klasickou foniovou vysílačku Fu 5, která zprávy přijímala i odesílala.

Německo původně plánovalo stroje PzKpfw II používat především v cvičné roli, ale vzhledem k opožděnému vývoji středních tanků Pz III a Pz IV a omezeným výrobním kapacitám, bylo v letech 1939-1940 u bojových jednotek na 40% těchto strojů. Během polské kampaně v září roku 1939 bylo nasazeno asi 1.000 těchto tanků z celkového množství 2.600 strojů. V boji se Pz II ukázal jako dobrý průzkumný tank, ale jeho bojovou hodnotu značně snižovala nedostatečná výzbroj. Oproti tomu Polsko disponovalo pouze 22 stroji Vickers typu B s kanónovou výzbrojí, protože se průmysl soustředil na modernější konstrukci 7TP.


Výsledek
V tomhle případě se poměrně těžce rozhoduju komu přiznat vyšší bojovou hodnotu. Oba stroje měli prakticky shodné pancéřování, tedy pokud zapomeneme na německou vylepšenou variantu Ausf. C (i když podle jiných zdrojů byla i tato verze nedostatečně chráněna pouze 14,5mm pancířem). Co se kulometné výzbroje týče, tak oba stroje na tom byly prakticky stejně, stejně jako v případě osádky a rozloženích jejich rolí. Zásadní rozdíl pak byl v pojetí kanónové výzbroje. Polský tank používal sice těžší kalibr ráže 47mm, který měl vyšší průraznost a ničivý účinek v cíli, ale německý tank se zase mohl spolehnout na vyšší kadenci a přesnost střelby. U pohyblivosti v terénu a rychlosti bych si opět vsadil na německý stroj. Takže i když polský tank prakticky ve všech srovnávaných bodech byl na stejné úrovni, či vyložené selhal, tak díky jedinému parametru a to průraznosti hlavní ráže, by měl být mírným favoritem. Nicméně ve skutečných bojových podmínkách hrál prim německý tank a to díky masové produkci a tím pádem i nasazení, protože jak už jsem psal na úvod, pouhých dvaadvacet polských strojů Vickers tp B nemohlo nijak změnit události ze září roku 1939.

Obrázek
Polský stroj zničen protitankovými děly


Zdroje:
I.Pejčoch – Obrněná technika I – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika II – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika V – Praha 2004
http://derela.republika.pl/index.htm
http://utocnavozba.wz.cz
http://www.panzernet.net
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Německá obrněná technika“