PzKpfw 35(t) vs. Renault D-1 (1940)
Napsal: 12/2/2014, 00:40
Německo vs. Francie (květen 1940)
PzKpfw 35(t) vs. Renault D-1
Ve srovnání obrněné techniky Francie a Německa jsem se rozhodl si vzít k vzájemnému poměřování sil další německý lehký tank a to PzKpfw 35(t), který pocházel z původně československé výzbroje proti francouzskému stroji Renault D-1. Němci se po zabrání zbytků Československa zmocnili celkem 244 tanků, které následná komise shledala jako vhodné pro zařazení do vlastních sil. Část tanků byla upravená na velitelské a jako takové se tyto lehké tanky účastnili jak vpádu do Polska, tak i do Francie. Celkem měli Němci v tomto tažení k dispozici 118 tanků PzKpfw 35(t) a dalších 14 velitelských strojů PzBfWg 35(t). Během tažení bylo poškozeno 45 strojů z toho 11 nenávratně. Již dříve během polské kampaně bylo v boji poškozeno 10 tanků a jeden k tomu nenávratně zničen.
Francie pak disponovala celou řadu jak tanků všech váhových kategorií a jedním z nich byl střední tank Renault D-1 (pěchotní), kterých měla Francie v době napadení v květnu roku 1940 celkem 160 kusů. Možná bychom měli srovnávat pouze jablka s jablky a hrušky s hruškami, ale tanky si často svého soupeře nemohli vybírat a proto se v boji potkávali i různé váhové kategorie a tudíž lehký PzKpfw 35(t) mohl v boji být napaden bránícím se Renaultem D-1.
Původně československá konstrukce spatřilo světlo světa v polovině roku 1934, kdy byl prototyp armádou úspěšně testován a nakonec dne 30. října 1935 mohla být podepsána objednávka na prvních 160 tanků, která byla časem doplněná o další stroje. Celkem mělo Československo v době krize s Německem k dispozici 298 těchto tanků a dalších 126 strojů se nacházelo ve fázi dokončování pro rumunskou armádu. U československých jednotek nesl tank označení LT vz. 35 a byl do služby od výrobce předáván od konce roku 1936 do dubna 1938.
Francouzský střední tak D-1 byl vývojově staršího data a francouzské armádě jej firma Renault dodávala od prosince 1930, kdy byla vystavená první objednávka až do února 1935, kdy byla celá dodávka 160 kusů splněna. Jelikož první stroje byly vybaveny nevyhovující věží typu ST-1, byla následně celá výrobní série (až na jeden stroj dále používán k výcviku) modernizovaná věží typu ST-2. Francouzské tanky byly původně používané v Africe, ale v době ohrožení země byly urychleně do Francie přesunuty, aby se účastnili závěrečných bojů.
PzKpfw 35(t) – Německo (132 ks)
versus
Renault D-1 (s novou věží ST-2) – Francie (160 ks)
Jako již tradičně, budeme zde porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný, protože to bylo příliš individuální a lišilo se to typ od typu, země od země.
Pancéřování
Pro zjednodušení budeme považovat kvalitu pancířů obou strojů za srovnatelný, a proto bude platit, že jeden milimetr německého (tedy správně československého) pancíře je srovnatelný s jedním milimetrem pancéře z francouzské produkce. Samozřejmě kvalita pancíře se ve skutečnosti lišila země od země, firmy od firmy a také i podle období, kdy byl vyroben. Především pak nedostatek legovacích prvků v průběhu války se dost promítl do kvality pancíře, nicméně to není tento případ, protože oba stroje byly vyráběny prakticky výhradně před válkou.
Jak tedy na tom byl francouzský tank? Jeho čelní stranu chránilo 30mm ocele, boky a záď 22mm. Samotná věž typu ST-2 byla z čelní strany krytá 40mm, její boky chránilo 30 mm a záď 20mm. Jak vidno, pancéřová ochrana těchto strojů byla skutečně na vysoké úrovni. To bylo zapříčiněno i vlastním pojetím tanků ve francouzské armádě, kde se předpokládalo, že budou použity spolu s pěchotou. Rychlost se tak od nich neočekávala a tím pádem bylo potřeba je mnohem důkladněji chránit, aby mohli odolat nepřátelské palbě po delší dobu.
Německý PzKpfw 35(t) měl čelní partie chráněné pancířem o síle 25mm, který spolehlivě odolávat nepřátelské palbě do ráže 37mm na vzdálenost jednoho kilometru. Pláty spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Není ale dán žádný důkaz, že by se při zásahu PzKpfw 35 (t) uvolnila celá deska.
Francouzský D-1 měl podle všeho nýtovanou korbu a věž svařovanou. Ani u jednoho ze strojů nebyl pancíř nějak účelněji skloněn pro zvýšení odolnosti. U Renaultu bylo z části zajištěno krytí i pojezdového ústrojí, což trochu zvyšovalo jeho odolnost proti lehkým zbraním a střepinám z blízko dopadnuvších granátů.
Výzbroj
Francouzský tank reprezentoval kanón SA-34 L / 32 ráže 47mm doplněný o kulomet Reibel ráže 7,5 mm umístěný na levé straně dělové věže. Kanón tak byl umístěn na pravé straně, aby měl nabíječ dostatek místa. Projektil o hmotnosti 1,5 kg byl vystřelován úsťovou rychlostí 700m/s a jeho penetrační schopnosti byli proti kolmo umístěnému pancíři na 100 metrů 46mm. Na 500m prorážel 38mm, na 1000 m to bylo 31mm, na 1500m 25mm a ještě na 2000 metrů to bylo 20mm. Ovšem pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60 stupňů, tak byla průraznost nižší (viz. tabulka níže). K doplnění k tabulce. Ještě na vzdálenost dvou kilometrů probíjel 11 mm.
Hlavní výzbroj PzKpfw 35 (t) představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 1500 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m. Kanón byl uložen v plně otočné věži a byl zaměřován pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač). Po doplnění osádky o čtvrtého člena – nabíječe, se podařilo zvýšit kadenci palby až čtyřnásobně. Zásahový obrazec byl vynikající. Velkou nevýhodou pro nové majitele byla nemožnost nahradit původní československou munici, německou stejné ráže. To samozřejmě stěžovalo logistiku.
Vše 60°…….. 100m…500m…1000m…1500m
-------------------------------------------------------------
PzKpfw 35(t)...37……31…….26……...22
Renault D-1.…36..…..28……..21……..15
Pokud někdo čekal, že jasným vítězem bude těžší francouzský kanón u středního, versus kanón lehkého tanku, tak jej musím vyvést z omylu. Kanón 3,7 cm vz. 34ÚV s délkou hlavně 40 násobek ráže byl na svoji dobu skutečně vynikající zbraní a i přes menší ráži dokázal probít silnější pancíř, než zbraň jeho soka. Na krátkou vzdálenost to ještě nebyl nějak velký rozdíl, ale na vzdálenost nad jeden kilometr již každý proražený milimetr mohl v boji hrát podstatnou roli.
Jízdní vlastnosti
PzKpfw 35 (t) o hmotnosti 10,5 t poháněl pro změnu benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 88,7 kW (to je 8,44 kW/t). Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil jen 190 km na silnici a 120 km v terénu. PzKpfw 35 (t) měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u PzKpfw 35 (t) použití pneumatické řazení a pneumatického pořizovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Jednalo se pokročilou konstrukci, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy. Nicméně i přes tato relativně kritická slova, bych spolehlivost PzKpfw 35(t) viděl lépe, než u francoutského stroje.
Francouzský tank byl poháněn pětilitrovým benzínovým kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault o výkonu 74 koňských sil při 2000 otáčkách za minutu. Nad převodovkou byla umístěná palivová nádrž na 165 litrů benzínu, což umožňovalo dojezd pouhých 90 kilometrů. Vlastní nádrž byla vyztužená gumou a tkaninou, což mělo zajistit úniku benzínu v případě zasažení. Maximální rychlost byla 18,6 km/h. Tank překonával stoupání 25 stupňů, stěnu o výšce 1,1m a příkop široký 2,2m. Podvozek tvořilo dvanáct pojezdových kol sdružených do tří vozíků a po jednom pojezdovém kole před prvním a posledním vozíkem. Celkem tak na každé straně bylo 14 ocelových zdvojených pojezdových kol. Pérování bylo zajištěno pružinami spolu s hydraulickými tlumiči. Napínací kola se nacházela vpředu a hnací s ozubením vzadu. Pásy dosahovaly šířky 360mm a na vrchní části se pohybovaly po kluznicích.
Měrný tlak u francouzského tanku jsem nedohledal, ale předpokládám, že byl výrazně vyšší, než u německého PzKpfw 35(t), který byl výrazně lehčí. Renault D-1 vážil 14,2 tuny, zatímco hmotnost německého PzKpfw 35(t) byla jen 10,5 tuny. Měrný tlak PzKpfw 35(t) byl jen 0,51 kg/cm2. Průchodnost terénem bych tak viděl lepší na straně lehkého tanku už i z toho důvodu, že byl rychlejší, pohyblivější, než jeho protivník.
Posádka
Oba stroje měly původně trojčlennou osádku, ale její rozmístění a tím pádem i efektivnost v boji, byla rozdílná. Renault měl v trupu jak řidiče, tak radistů, kteří seděli vedle sebe a mezi sebou měli umístěn kulomet, který mohl podle potřeby ovládat jak radista, tak i řidič. Nicméně v případě instalace modernější dělové věže ST-2, na kterou byly prakticky všechny tanky D-1 modernizované, již mělo být rozmístění účinnější. V trupu měl zůstat pouze řidič, zatímco ve věži byl jak velitel, tak i nabíječ, který zároveň mohl ovládat kulomet. Ale přiznám se, že za toto uspořádání ruku do ohně nedám. Nějak se mi to nepodařilo zatím dohledat. Budeme tedy předpokládat, že ve věži se skutečně nacházeli dva členové osádky. Nicméně u ex československého tanku byl Němci doplněn čtvrtý člen osádky, který sice zrovna moc pohodlí pro vykonávání své práce neměl, ale přesto se podařilo zvýšit rychlost střelby až čtyřikrát. Proto se jako efektivnější jeví osádka německého tanku, která dokázala lépe plnit všechny potřebné role, a radista k tomu mohl pro boj z blízka ovládat trupový kulomet.
Ostatní
Velikostně si byly oba stroje dosti podobné, tedy pokud francouzský tank neměl použit ocas pro překonávání nepřátelských zákopů. Včetně tohoto ocasu byla jeho délka 5,76m, bez něj 4,81m. Šířka byla 2,16m a výška včetně antény 2,40m, hmotnost 14,2 tuny. PzKpfw 35(t) měl rozměry 4,9 x 2,06 x 2,37 m (poslední rozměr je výška), hmotnost 10,5 tun.
Oba tanky měly radiové vybavení. PzKpfw 35(t) vozil klasickou foniovou vysílačku Fu 5, která zprávy přijímala i odesílala. Tu tento tank obdržel až od nových majitelů, kteří ji vyměnili za původně čs. výrobek. Francouzský D-1 používal radiostanici ER-52 s dosahem dvou kilometrů. Velitelské vozy používaly radiostanici ER-52bis, která měla dosah tři kilometry a sloužila mimo jiné pro spojení s velitelstvem praporu. Stanice nepracovala ve fónickém režimu, ale pouze s telegrafickým klíčováním.
Francouzi pak měli k dispozici 160 tanků D-1, kteří kromě jednoho byli modernizované na použití věže ST-2. Před Druhou světovou válkou byly stroje odeslány na africký kontinent, kde měli být protiváhou vzrůstajícím italským ambicím. Nicméně v květnu po napadení Francie, volali generálové po zacelení velkých ztrát, které jim německý nepřítel uštědřil, a proto byla jednotka v červnu 1940 odeslána do Francie, aby se postavila německému přívalu tanků. Tanky D-1 se střídavými úspěchy účastnili závěrečných bojů v bitvě o Francii a to až do hořkého konce porážky. Do německých rukou padlo 18 tanků, které nový majitelé přeznačili na D-1 732 (f). Jejich uplatnění bylo především ve výcvikové či policejní roli.
Německo jak známo na tom před vypuknutím války, co se tankové výzbroje týče, zase tak moc dobře nebyli, jak se snažili na venek prezentovat. A proto jim jako do náruče spadla bohatá a kvalitní výzbroj československé armády, včetně lehkých tanků LT vz. 35. Celkem se zmocnili 244 tanků (zbytek zůstal na Slovensku), které neprodleně po drobných vylepšeních (přidání čtvrtého člena, radiostanice, držáky na kanystry PHM) zařadili do služby. Útoku na Polsko se zúčastnilo 106 tanků PzKpfw 35(t) a dalších 8 velitelských PzBfWg 35(t). V rámci 6.tankové divize, bylo při útoku na Západ nasazeno 118 tanků a 14 velitelských strojů.
Výsledek
Přestože v tomto srovnávání porovnáváme lehký a střední tank (v tomto případě správně pěchotní) a teoreticky se tak předpokládá, že střední je nadřazen nad lehkým, tak bych jako vítěze pasoval právě PzKpfw 35(t), i když jen těsně. Renault totiž dokázal prorážet čelní pancíř německého tanku na vzdálenost 500 metrů a menší a boční na jeden a půl kilometrů a menší. Stejných hodnot pak dosahovala i zbraň německého tanku a to díky vyšším výkonům. Takže i v tomto případě se dá říct, že čelní partie (ale pouze trupu) dokázal německý tank svému soupeři probíjet na půl kilometru a boky na jeden a půl. Nicméně to se týká jen pancéřové ochrany trupu, nikoliv věže, která byla lépe chráněna. Takže v pancéřové ochraně vůči výzbroji na tom byl francouzský Renault o něco lépe. Další plusové body bych ale přidal na stranu německého tanku, který měl vyšší kadenci palby, navíc poměrně přesné, vyšší pohyblivost a průchodnost terénem. Proto řadím ex československou konstrukci přeci jenom o chloupek výše.
Zdroje:
I.Pejčoch – Obrněná technika I – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika II – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika VII – Praha 2007
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... on_adv.php
http://www.network54.com/Forum/47751/th ... iShow-2009++
http://www.panzernet.net
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.palba.cz
PzKpfw 35(t) vs. Renault D-1
Ve srovnání obrněné techniky Francie a Německa jsem se rozhodl si vzít k vzájemnému poměřování sil další německý lehký tank a to PzKpfw 35(t), který pocházel z původně československé výzbroje proti francouzskému stroji Renault D-1. Němci se po zabrání zbytků Československa zmocnili celkem 244 tanků, které následná komise shledala jako vhodné pro zařazení do vlastních sil. Část tanků byla upravená na velitelské a jako takové se tyto lehké tanky účastnili jak vpádu do Polska, tak i do Francie. Celkem měli Němci v tomto tažení k dispozici 118 tanků PzKpfw 35(t) a dalších 14 velitelských strojů PzBfWg 35(t). Během tažení bylo poškozeno 45 strojů z toho 11 nenávratně. Již dříve během polské kampaně bylo v boji poškozeno 10 tanků a jeden k tomu nenávratně zničen.
Francie pak disponovala celou řadu jak tanků všech váhových kategorií a jedním z nich byl střední tank Renault D-1 (pěchotní), kterých měla Francie v době napadení v květnu roku 1940 celkem 160 kusů. Možná bychom měli srovnávat pouze jablka s jablky a hrušky s hruškami, ale tanky si často svého soupeře nemohli vybírat a proto se v boji potkávali i různé váhové kategorie a tudíž lehký PzKpfw 35(t) mohl v boji být napaden bránícím se Renaultem D-1.
Původně československá konstrukce spatřilo světlo světa v polovině roku 1934, kdy byl prototyp armádou úspěšně testován a nakonec dne 30. října 1935 mohla být podepsána objednávka na prvních 160 tanků, která byla časem doplněná o další stroje. Celkem mělo Československo v době krize s Německem k dispozici 298 těchto tanků a dalších 126 strojů se nacházelo ve fázi dokončování pro rumunskou armádu. U československých jednotek nesl tank označení LT vz. 35 a byl do služby od výrobce předáván od konce roku 1936 do dubna 1938.
Francouzský střední tak D-1 byl vývojově staršího data a francouzské armádě jej firma Renault dodávala od prosince 1930, kdy byla vystavená první objednávka až do února 1935, kdy byla celá dodávka 160 kusů splněna. Jelikož první stroje byly vybaveny nevyhovující věží typu ST-1, byla následně celá výrobní série (až na jeden stroj dále používán k výcviku) modernizovaná věží typu ST-2. Francouzské tanky byly původně používané v Africe, ale v době ohrožení země byly urychleně do Francie přesunuty, aby se účastnili závěrečných bojů.
PzKpfw 35(t) – Německo (132 ks)
versus
Renault D-1 (s novou věží ST-2) – Francie (160 ks)
Jako již tradičně, budeme zde porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný, protože to bylo příliš individuální a lišilo se to typ od typu, země od země.
Pancéřování
Pro zjednodušení budeme považovat kvalitu pancířů obou strojů za srovnatelný, a proto bude platit, že jeden milimetr německého (tedy správně československého) pancíře je srovnatelný s jedním milimetrem pancéře z francouzské produkce. Samozřejmě kvalita pancíře se ve skutečnosti lišila země od země, firmy od firmy a také i podle období, kdy byl vyroben. Především pak nedostatek legovacích prvků v průběhu války se dost promítl do kvality pancíře, nicméně to není tento případ, protože oba stroje byly vyráběny prakticky výhradně před válkou.
Jak tedy na tom byl francouzský tank? Jeho čelní stranu chránilo 30mm ocele, boky a záď 22mm. Samotná věž typu ST-2 byla z čelní strany krytá 40mm, její boky chránilo 30 mm a záď 20mm. Jak vidno, pancéřová ochrana těchto strojů byla skutečně na vysoké úrovni. To bylo zapříčiněno i vlastním pojetím tanků ve francouzské armádě, kde se předpokládalo, že budou použity spolu s pěchotou. Rychlost se tak od nich neočekávala a tím pádem bylo potřeba je mnohem důkladněji chránit, aby mohli odolat nepřátelské palbě po delší dobu.
Německý PzKpfw 35(t) měl čelní partie chráněné pancířem o síle 25mm, který spolehlivě odolávat nepřátelské palbě do ráže 37mm na vzdálenost jednoho kilometru. Pláty spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Není ale dán žádný důkaz, že by se při zásahu PzKpfw 35 (t) uvolnila celá deska.
Francouzský D-1 měl podle všeho nýtovanou korbu a věž svařovanou. Ani u jednoho ze strojů nebyl pancíř nějak účelněji skloněn pro zvýšení odolnosti. U Renaultu bylo z části zajištěno krytí i pojezdového ústrojí, což trochu zvyšovalo jeho odolnost proti lehkým zbraním a střepinám z blízko dopadnuvších granátů.
Výzbroj
Francouzský tank reprezentoval kanón SA-34 L / 32 ráže 47mm doplněný o kulomet Reibel ráže 7,5 mm umístěný na levé straně dělové věže. Kanón tak byl umístěn na pravé straně, aby měl nabíječ dostatek místa. Projektil o hmotnosti 1,5 kg byl vystřelován úsťovou rychlostí 700m/s a jeho penetrační schopnosti byli proti kolmo umístěnému pancíři na 100 metrů 46mm. Na 500m prorážel 38mm, na 1000 m to bylo 31mm, na 1500m 25mm a ještě na 2000 metrů to bylo 20mm. Ovšem pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60 stupňů, tak byla průraznost nižší (viz. tabulka níže). K doplnění k tabulce. Ještě na vzdálenost dvou kilometrů probíjel 11 mm.
Hlavní výzbroj PzKpfw 35 (t) představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 1500 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m. Kanón byl uložen v plně otočné věži a byl zaměřován pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač). Po doplnění osádky o čtvrtého člena – nabíječe, se podařilo zvýšit kadenci palby až čtyřnásobně. Zásahový obrazec byl vynikající. Velkou nevýhodou pro nové majitele byla nemožnost nahradit původní československou munici, německou stejné ráže. To samozřejmě stěžovalo logistiku.
Vše 60°…….. 100m…500m…1000m…1500m
-------------------------------------------------------------
PzKpfw 35(t)...37……31…….26……...22
Renault D-1.…36..…..28……..21……..15
Pokud někdo čekal, že jasným vítězem bude těžší francouzský kanón u středního, versus kanón lehkého tanku, tak jej musím vyvést z omylu. Kanón 3,7 cm vz. 34ÚV s délkou hlavně 40 násobek ráže byl na svoji dobu skutečně vynikající zbraní a i přes menší ráži dokázal probít silnější pancíř, než zbraň jeho soka. Na krátkou vzdálenost to ještě nebyl nějak velký rozdíl, ale na vzdálenost nad jeden kilometr již každý proražený milimetr mohl v boji hrát podstatnou roli.
Jízdní vlastnosti
PzKpfw 35 (t) o hmotnosti 10,5 t poháněl pro změnu benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 88,7 kW (to je 8,44 kW/t). Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil jen 190 km na silnici a 120 km v terénu. PzKpfw 35 (t) měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u PzKpfw 35 (t) použití pneumatické řazení a pneumatického pořizovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Jednalo se pokročilou konstrukci, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy. Nicméně i přes tato relativně kritická slova, bych spolehlivost PzKpfw 35(t) viděl lépe, než u francoutského stroje.
Francouzský tank byl poháněn pětilitrovým benzínovým kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault o výkonu 74 koňských sil při 2000 otáčkách za minutu. Nad převodovkou byla umístěná palivová nádrž na 165 litrů benzínu, což umožňovalo dojezd pouhých 90 kilometrů. Vlastní nádrž byla vyztužená gumou a tkaninou, což mělo zajistit úniku benzínu v případě zasažení. Maximální rychlost byla 18,6 km/h. Tank překonával stoupání 25 stupňů, stěnu o výšce 1,1m a příkop široký 2,2m. Podvozek tvořilo dvanáct pojezdových kol sdružených do tří vozíků a po jednom pojezdovém kole před prvním a posledním vozíkem. Celkem tak na každé straně bylo 14 ocelových zdvojených pojezdových kol. Pérování bylo zajištěno pružinami spolu s hydraulickými tlumiči. Napínací kola se nacházela vpředu a hnací s ozubením vzadu. Pásy dosahovaly šířky 360mm a na vrchní části se pohybovaly po kluznicích.
Měrný tlak u francouzského tanku jsem nedohledal, ale předpokládám, že byl výrazně vyšší, než u německého PzKpfw 35(t), který byl výrazně lehčí. Renault D-1 vážil 14,2 tuny, zatímco hmotnost německého PzKpfw 35(t) byla jen 10,5 tuny. Měrný tlak PzKpfw 35(t) byl jen 0,51 kg/cm2. Průchodnost terénem bych tak viděl lepší na straně lehkého tanku už i z toho důvodu, že byl rychlejší, pohyblivější, než jeho protivník.
Posádka
Oba stroje měly původně trojčlennou osádku, ale její rozmístění a tím pádem i efektivnost v boji, byla rozdílná. Renault měl v trupu jak řidiče, tak radistů, kteří seděli vedle sebe a mezi sebou měli umístěn kulomet, který mohl podle potřeby ovládat jak radista, tak i řidič. Nicméně v případě instalace modernější dělové věže ST-2, na kterou byly prakticky všechny tanky D-1 modernizované, již mělo být rozmístění účinnější. V trupu měl zůstat pouze řidič, zatímco ve věži byl jak velitel, tak i nabíječ, který zároveň mohl ovládat kulomet. Ale přiznám se, že za toto uspořádání ruku do ohně nedám. Nějak se mi to nepodařilo zatím dohledat. Budeme tedy předpokládat, že ve věži se skutečně nacházeli dva členové osádky. Nicméně u ex československého tanku byl Němci doplněn čtvrtý člen osádky, který sice zrovna moc pohodlí pro vykonávání své práce neměl, ale přesto se podařilo zvýšit rychlost střelby až čtyřikrát. Proto se jako efektivnější jeví osádka německého tanku, která dokázala lépe plnit všechny potřebné role, a radista k tomu mohl pro boj z blízka ovládat trupový kulomet.
Ostatní
Velikostně si byly oba stroje dosti podobné, tedy pokud francouzský tank neměl použit ocas pro překonávání nepřátelských zákopů. Včetně tohoto ocasu byla jeho délka 5,76m, bez něj 4,81m. Šířka byla 2,16m a výška včetně antény 2,40m, hmotnost 14,2 tuny. PzKpfw 35(t) měl rozměry 4,9 x 2,06 x 2,37 m (poslední rozměr je výška), hmotnost 10,5 tun.
Oba tanky měly radiové vybavení. PzKpfw 35(t) vozil klasickou foniovou vysílačku Fu 5, která zprávy přijímala i odesílala. Tu tento tank obdržel až od nových majitelů, kteří ji vyměnili za původně čs. výrobek. Francouzský D-1 používal radiostanici ER-52 s dosahem dvou kilometrů. Velitelské vozy používaly radiostanici ER-52bis, která měla dosah tři kilometry a sloužila mimo jiné pro spojení s velitelstvem praporu. Stanice nepracovala ve fónickém režimu, ale pouze s telegrafickým klíčováním.
Francouzi pak měli k dispozici 160 tanků D-1, kteří kromě jednoho byli modernizované na použití věže ST-2. Před Druhou světovou válkou byly stroje odeslány na africký kontinent, kde měli být protiváhou vzrůstajícím italským ambicím. Nicméně v květnu po napadení Francie, volali generálové po zacelení velkých ztrát, které jim německý nepřítel uštědřil, a proto byla jednotka v červnu 1940 odeslána do Francie, aby se postavila německému přívalu tanků. Tanky D-1 se střídavými úspěchy účastnili závěrečných bojů v bitvě o Francii a to až do hořkého konce porážky. Do německých rukou padlo 18 tanků, které nový majitelé přeznačili na D-1 732 (f). Jejich uplatnění bylo především ve výcvikové či policejní roli.
Německo jak známo na tom před vypuknutím války, co se tankové výzbroje týče, zase tak moc dobře nebyli, jak se snažili na venek prezentovat. A proto jim jako do náruče spadla bohatá a kvalitní výzbroj československé armády, včetně lehkých tanků LT vz. 35. Celkem se zmocnili 244 tanků (zbytek zůstal na Slovensku), které neprodleně po drobných vylepšeních (přidání čtvrtého člena, radiostanice, držáky na kanystry PHM) zařadili do služby. Útoku na Polsko se zúčastnilo 106 tanků PzKpfw 35(t) a dalších 8 velitelských PzBfWg 35(t). V rámci 6.tankové divize, bylo při útoku na Západ nasazeno 118 tanků a 14 velitelských strojů.
Výsledek
Přestože v tomto srovnávání porovnáváme lehký a střední tank (v tomto případě správně pěchotní) a teoreticky se tak předpokládá, že střední je nadřazen nad lehkým, tak bych jako vítěze pasoval právě PzKpfw 35(t), i když jen těsně. Renault totiž dokázal prorážet čelní pancíř německého tanku na vzdálenost 500 metrů a menší a boční na jeden a půl kilometrů a menší. Stejných hodnot pak dosahovala i zbraň německého tanku a to díky vyšším výkonům. Takže i v tomto případě se dá říct, že čelní partie (ale pouze trupu) dokázal německý tank svému soupeři probíjet na půl kilometru a boky na jeden a půl. Nicméně to se týká jen pancéřové ochrany trupu, nikoliv věže, která byla lépe chráněna. Takže v pancéřové ochraně vůči výzbroji na tom byl francouzský Renault o něco lépe. Další plusové body bych ale přidal na stranu německého tanku, který měl vyšší kadenci palby, navíc poměrně přesné, vyšší pohyblivost a průchodnost terénem. Proto řadím ex československou konstrukci přeci jenom o chloupek výše.
Zdroje:
I.Pejčoch – Obrněná technika I – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika II – Praha 2001
I.Pejčoch – Obrněná technika VII – Praha 2007
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... on_adv.php
http://www.network54.com/Forum/47751/th ... iShow-2009++
http://www.panzernet.net
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.palba.cz
