PALBA.CZ

ZÁHADNÁ HAVÁRIA PRI STAREJ KREMNIČKE


Úvodom chcem povedať, že článok som napísala z podnetu užívateľa Parmezana, ktorý mi dodal základný zdroj k článku. Parmezano chcel týmto spôsobom osloviť čitateľov Palby, či by k predmetnej udalosti nemali nejaké poznatky. Podobná výzva prebehla pred časom aj v niektorých slovenských médiách.

Pred opisom samotnej tragickej udalosti vám stručne priblížim oblasť, v ktorej sa udalosť stala. Železničná stanica Stará Kremnička leží na trati Zvolen-Kremnica-Diviaky medzi stanicami Bartošova Lehôtka a Hronská Dúbrava. Stanica Stará Kremnička leží vysoko nad údolím nad rovnomennou obcou. Trať z Hronskej Dúbravy stúpa do najvyššie položenej stanice na trati Kremnické Bane 775 metrov n. morom. Trasa sa kľukatí, mnohými oblúkmi kopíruje obrysy Kremnických vrchov a prechádza viacerými tunelmi a zárezmi. Medzi Starou Kremničkou a Bartošovou Lehôtkou sa nachádza najhlbší traťový zárez na Slovensku.

Povstalecké boje pri Starej Kremničke, kedy bola značne nemeckým útokom poškodená aj budova železničnej stanice, sa skončili 5.októbra 1944 a presunuli sa k obom brehom rieky Hron a k obci Pitelová. 27.októbra však padla Banská Bystrica a tým SNP bolo oficiálne ukončené. Niektoré povstalecké oddiely zatlačené do hôr, však spolu s partizánmi pokračovali v bojoch až do konca vojny.
A teraz k samotnej udalosti: Tesne pred polnocou v noci 26. decembra 1944 odchádzal z Vrútok vlak č. 10582 smerom na Kremnicu. Táto trať bola ešte v rukách Nemcov a bola značne sabotovaná partizánmi. Vlak mal celkom 37 vozňov s asi 370 nemeckými vojakmi. V prednej časti súpravy boli zaradené osobné vozne, v ktorých boli nemeckí dôstojníci. V zakrytých nákladných vozňov sa tlačili nemeckí poddôstojníci a vojaci. Vo vysokostenných a na plošinových vozňoch bola naložená ťažká bojová technika: guľomety, delá, pancierové autá a tanky. V debnách bola uložená pešiacka a delostrelecká munícia. Vo vlaku okrem Nemcov boli iba dvaja Slováci – rušňovodič Kúdelka a jeho pomocník Knoško. Jednalo sa o špeciálny vojenský transport určený pre frontové pásmo medzi riekami Hronom a Ipľom, kde mal byť náklad umiestnený. Tento strategický nemecký presun mal zabrániť postupu frontu na západ.

Skoro ráno 27.decembra transport zastavil v Kremnických Baniach, ale s obtiažou. Brzdy sa rušnovodičovi nezdali v poriadku. Požiadal Nemcov o predĺženie zastávky v stanici, aby mohol dať brzdy vozňov skontrolovať a prípadne ich aj opraviť. Nemci však súhlas nedali. Mysleli si, že ide iba o zámienku ako transport zdržať. Transport sa teda pohol smerom na Kremnicu. Rušnovodič pred stanicou v Kremnici pribrzdil, avšak tlakové brzdy nereagovali. Na ručné brzdy sa spoliehať nemohol, keďže ani jedna nebola obsadená nejakou skúsenou obsluhou. Transport teda prehrmel cez stanicu Kremnica plnou rýchlosťou. Rušnovodič skúšal priebežne pribrzďovať, ale transport ešte rýchlosť zvyšoval, keďže trasa v týchto miestach klesá. Prehnal sa cez Grobňu nad Kremnicou. Rušnovodič a jeho pomocník tušili, že sa rútia do nešťastia, Nemci však zatiaľ nič nezbadali. Rušňovodič teda upozornil nemeckých vojakov, ktorí boli s ním v rušni, že mu zlyhávajú brzdy, avšak či mu nerozumeli alebo nebrali jeho varovanie vážne, nič neurobili. Vlak vydával stále signál o zastavení všetkými prostriedkami, ale márne. Ešte jeden človek vedel, že s transportom je niečo v neporiadku. Bol to čierny pasažier – železničiar Michal Sklenka, ktorý pri vypravovaní transportu naň nebadane naskočil, aby sa dostal domov. Usadil sa pri ručnej brzde, ktorú začal priťahovať, keď videl, že transport sa rúti čoraz väčšou rýchlosťou, ale transport nereagoval. Obsluha jednej ručnej brzdy nemala na rýchlosť transportu vplyv.

Transport sa vrútil do stanice Bartošová Lehôtka, kde mal zastaviť, no prehnal sa tadiaľ vyše stokilometrovou rýchlosťou. Keď výpravca stanice videl čo sa deje, telefónom sa mu podarilo spojiť sa so žst. Stará Kremnička a vydať príkaz, aby transport odklonili na slepú koľaj, kde mali umiestniť zarážky na jeho zastavenie, a tým zabrániť nešťastiu. V Starej Kremničke sa totižto mal transport križovať s osobným vlakom vypraveným z Hronskej Dúbravy. Transport sa plnou rýchlosťou vrútil do stanice Stará Kremnička, vbehol na slepú koľaj, zarážky ho však nezastavili, ale hnal sa ďalej. Narazil na konci koľaje do skaly, čo malo za následok, že rušeň a 17 vozňov sa zrútilo dolu z 8 metrov vysokého múru na trať, až k portálu tunela. Zrútené vozne poškodili strážny domček, kotol rušňa nárazom praskol a vznietil sa. Výpravca a niekoľko ďalších železničiarov na stanici stihli pred haváriou vbehnúť do pivnice pod staničnou budovou. Počuli už len obrovský náraz. Bolo 9 hodín ráno. Za chvíľu bol transport v plameňoch. Náklad začal vybuchovať, detonácie nasledovali jedna za druhou. Ľudia, ako živé fakle, vyskakovali z vozňov. Zvyšky z havárie zasiahli aj protivlak – iný nemecký transport, ktorý tiež začal horieť. Pomocník rušnovodiča Knoško zomrel, keď v zúfalstve vyskočil z rušňa. Rušnovodiča Kúdelku našli ťažko zraneného v rušni a previezli ho do nemocnice, kde zomrel. Čierny pasažier – železničiar Sklenka, mal šťastie. Asi ho náraz vyhodil z brzdy na svah, dostal sa k potoku, kde sa pozviechal a uvedomil si, že k troskám sa určite ešte stále blíži osobný vlak a možno nič netuší, ani nehodu za ohybom neuvidí a treba ho zastaviť. So zlomenou nohou sa presunul asi 250 metrov spoza tunela pred transport a dával čiapkou znamenie „Stoj“. Rušnovodič osobného vlaku z Hronskej Dúbravy znamenie zbadal a pri stúpaní do svahu vlak bez problémov zastavil. Z nemeckých vojakov sa 7 zachránilo. Všade ležali trosky a obhorené znetvorené telá. Zranených preniesli do dediny, telá mŕtvych balili do vriec. Inak sa ale o celej udalosti veľa nevie. Nevie sa napr. o akú nemeckú jednotku išlo. Nezachovali sa písomné záznamy, okrem záznamu v pamätnej knihe stanice Hronská Dúbrava z roku 1944. Pamätníci vypovedali, že výbuchy munície počuli ešte dva dni po havárii. Vojaci údajne majú byť pochovaní v hornej časti cintorína v Kremnici. Iný zdroj však uvádza, že telá boli odvezené a pochované na dnes neznámom mieste. Historici oslovili aj nemecké veľvyslanectvo, avšak zatiaľ sa nepodarilo v nemeckých archívoch nájsť žiaden záznam o nehode, ktorá bola najväčším vlakovým nešťastím na Slovensku v priebehu druhej svetovej vojny.


Stará Kremnička - železničná nehoda z roku 1927

Či havária transportu bola náhoda alebo sabotáž, je otázne. Vo Vrútkach, odkiaľ bol transport vypravený, pôvodný nemecký rušeň nahradili iným, so slovenským rušňovodičom a jeho pomocníkom. Tlakové brzdy vlaku boli buď pokazené alebo zámerne poškodené. V tom čase partizáni vykonali množstvo úspešných sabotérskych akcií a namiesto oleja mohol niekto do bŕzd prisypať kremičitan, čím brzdy znefunkčnil. V novinách Železničiar z r.1970, kde je celá havária podrobne popísaná, avšak článok je podmienený vtedajšou dobou, je uvedené, že vo Vrútkach pri kontrole bŕzd vlaku vozmajster Kollár úmyselne klepol na kohút vedenia priebežnej brzdy medzi šiestym a siedmym vozňom. Tým ho uzavrel a zamedzil prechod stlačeného vzduchu do vozňov, ktoré boli za uzavretým kohútom smerom ku koncu vlaku. Myslel si, že vlak bude mať pôvodný rušeň s nemeckou obsluhou, nakoľko slovenskej posádke už Nemci nedôverovali. Keď zistil, že rušeň je vymenený a v ňom dvaja Slováci, chcel rušňovodiča upozorniť na uzavretý kohút. K vlaku sa však už nemohol priblížiť, pretože Nemci mu v tom zabránili a tiež teda nemohol ani znova kohút povoliť.
V roku 1927 sa stala v žst. Stará Kremnička aj iná havária , a to nákladného vlaku. Na obrázku vidíte slepú koľaj pred tunelom Skalica.

Zo staničných budov na žst. Stará Kremnička už dnes ostala len výpravná budova z r. 1872, ktorá chátra. O jej osud sa však začalo zaujímať Občianske združenie Kamenica a zabránilo sa tomu, aby bola zbúraná. Dobrovoľníci objekt vyčistili a OZ Kamenica sa podarilo so Železnicami SR uzavrieť nájomnú zmluvu na budovu stanice i pozemky. Na jar chcú začať s rekonštrukčnými prácami. Pevne verím, že sa im podarí zachrániť tento skvost našej histórie a týmto článkom im vyjadrujem vďaku a plnú podporu.

Zdroje:
http://ziar.dnes24.sk/zahadna-havaria-n ... dia-154718

http://www.ozkamenica.wbl.sk/Stanica-v-minulosti.html

http://www.ta3.com/clanok/1017899/v-sta ... vojny.html

http://ziar.sme.sk/c/6978644/boj-o-zach ... zdali.html

Zajímavý článek, děkuji. Železnice mě zajímala ještě dříve, než jsem se začal zaobírat obrněnou technikou, což je vidět na výrobě "hraček" pro vnuka.
K osvětlení záhady nemám nic, jen dotaz. Trať se v dnešní době používá? Podle "lesklých" kolejí snad na nákladní dopravu, podle zchátralé železniční budovy pro osobní dopravu už asi ne, že?

Díky. Ona tahle trať pořád slouží i pro osobní vlaky. Právěže nákladní už asi moc ne.

Prošel jsem si následně i ty odkazy, na chátrání budovy se podepsala automatizace tratě, kdy už nebyl potřebný personál k obsluze.

na chátrání budovy se podepsala automatizace tratě, kdy už nebyl potřebný personál k obsluze.

V Starej Kremničke taky budovu stanice poničili boje v SNP. Jinak ale kdyby nebylo nadšenců, tak je mnoho z historických tratí, vlaků, stanic na Slovensku zničeno.

Teď nevím, jak to přesně při Starej Kremničke se železnicí je, protože Železnice SR snad chtěly jednu kolej zrušit. Ale kdysi jsem tudy jela ze Zvolena do Kremnice (o Starej Kremničke a její historii jsem samozřejmě tehdy neměla ani tušení). Je to jinak moc zajímavá vlastně historická trasa. Zapamatovala jsem si množství tunelů a dechuvyrážející pohledy z vlaku. Ona se tam trať někde vine přímo na kraji hor , jakoby jsi jel nad propastí. Hotová Transylvánie.

Stará Kremnička původně sloužila jako výhybna, to znamená , že měla omezené "výpravní oprávnění", jen pro cestující, při poklesu nákladní železniční dopravy byla zrušena a nyní se jezdí v mezistaničním úseku Hronská Důbrava - Bartošova Lehotka ( asi 11 km dlouhém ) , který je ve St. Kremničce rozdělen na dva úseky automaticckým hradlem( to je zařízení , které samočině zjištuje volnost trati).
Pokud se týká otázky zda to byla sabotáž , můžu jednoznačně říct, že to byla sabotáž, koncové kohout u potrubí tlakové brzdy na vagoně se sám od sebe nemůže zavřít. Je ovšem otázka kdo ho , skutečně v těch Vrůtkách zavřel , tam ten vlak dojel v pořádku. Podle mne to bylo od nějakého zaměstnance železnic velice chytré .

Jel si někdy tudy?

bylo od nějakého zaměstnance železnic velice chytré .

Když viděl vlak plnej Němců, tak se chopil příležitosti. Zajímalo by mně jestli se to dalo udělat, tak jak bylo napsáno ve článku v novinách. Tj. že šel podél vagónu a klepl na kohout vedení a tím ho zavřel. Přiznám se, že si to neumím představit a vlastně ani nevím, kde ten kohout je. Myslela jsem spíš, že by ho otevřel nebo zavřel jako kohoutek od vodovodu. Taky by mě zajímalo, jak ty tlakový brzdy fungovaly. Každý vagón měl svou brzdu a byly propojený? Když k tomu něco máš, třeba nákres, fotku, tak to sem dej a trochu to vysvětli - jsem v tomhle úplný laik. Taky ty ruční brzdy si neumím představit. Nechtěla jsem do článku dávat obrázky nějakých vlaků, pro názornost, abych to nepopletla. V tomhle spoléhám na tebe.

tu je na obrázku ten brzdový kohout (je to ten červeně natřený) pokud bude někoho víc zajímat jak brzdí vlaky tak je to podrobně a lidsky vysvětleno v odkazu
http://www.vagony.cz/pojezdy/brzda/brzda.html
obrázek je z toho odkazu

Díky za odkaz. Už tomu rozumím víc. Zdá se (podle toho odkazu), že ten náš konkrétní transport měl nejen tlakové brzdy ale i ruční, tj. brzdařské budky, (nebo plošinky). A do jedné z těch budek se schoval ten černý pasažér a zkoušel brzdit ručně. Tedy jestli tomu dobře rozumím.

Ne, nikdy jsem tam nebyl, ale tenkrát ty kohouty neměly, tu rukojeť, která drží ten kohout v koncových polohách . Takže s tím kladívkem je to otázka vteřiny, to není obyčejný kladívko, ale je na nasadě okolo metru dlouhé, aby se ten zaměstnanec nemusel shýbat, když při zkoušce brzdy klepne do brzdové zdrže. Když zdrž pevně drží u kola, tak je vagon zabrzděný a když zdrž od kola při úderu do ní odskočí, tak je vagon odbrzděný.

---

Ano, u osobních vlaků ruční brzdu mají všechny vozy, tehdy mělo plošinku s ruční brzdou hodně nákladních vozů, nové nákladní vozy se dělají bez plošinek, mají na boku pod skříní jen ruční brzdu pro zajištění vozu na spádu a některé se nyní dělají bez ručních brzd.

Pracovnik z tim dlouhym kladivem se nazyva Kolotuk

Pracovnik z tim dlouhym kladivem se nazyva Kolotuk

To je příjmení? nebo název pracovní profese? potom by spíš sedělo - kolotlouk.

Tak už vím. Kdysi podél vlaku chodili a klepali a měli tuhle dlouhou tyč - takže to je to kladivo.
Jinak - přikláním se k názoru, že pokud šlo o sabotáž, tak ji udělal nějaký železničář (jestli přímo ten Kollár - to je otazné. Tuším o tom nic necekl, tak odkud se to potom noviny mohly dozvědět? ) Na druhou stranu - je otazné, zda by člověk znalý cestovního řádu atd. udělal takovouhle věc tj. na trase, která dost prudce klesá dolů, pustí vlak co nebrzdí a ještě se má křižovat s osobním vlakem, který je plný obyčejných slovenských občanů.

Oficalne se ta profese jmenuje vozmistr ale kazdy na draze tomu rika kolotuk.

to je slangový název, ten kdo to udělal neměl naprosto šajn o dopravní situaci na té trati, teoreticky ten vlak mohl najet na nějaký vlak ze zadu nebo někde ve stanici do boku jiného vlaku , který vjížděl do protivky na jinou kolej , asi největší legrace by byla , kdyby ten druhý vlak do kterého by narazil vezl taky munici , ale to je kdyby.
Ješte jsem viděl na nějakých stránkách sken , ze staniční kroniky žst. Horná Štubňa , kde znímka o žádosti výpravčího z St. Kremničky , který bydlel ve staniční budově , o náhradu 100 000 sk za zničený nábytek .

o náhradu 100 000 sk za zničený nábytek .

To měl drahý nábytek. Pokud vím, tak měna první Slovenské republiky byla silná měna.

takytam, mohla omylem přibýt nějaká nula

I tak je podivné, že se neobjevily nějaké záznamy - aspoň v Německu. Když vezmu do úvahy, že pozůstalí hlavně v Německu (plus zájem vlády) vždy pečlivě zkoumali, hledali, financovali pátrání po vojácích z WW2, hledali jejich hroby, financovali hřbitovy - jejich založení, údržbu atd. je divné, že se neobjevil někdo, komu chyběl některý z těch 300 vojáků. Některé zdroje uvádějí číslo vyšší, některé menší, berme tedy do úvahy cca 300 německých vojáků. Každý měl příbuzného, kterému určitě chyběl. Taky ti co přežili, sice jenom pár (okolo 7 vojáků), jistě podali zprávu o svých kamarádech a to neříkám o nějakém oficiálním hlášení. Potom po válce tedy bych čekala pátrání ze strany pozůstalých, kde jsou jejich příbuzní pochováni anebo možná zájem o vybudování nějaké pamětní tabule na místě nehody a pod. Vždyť o náhrobky, hroby, hřbitovy německých vojáků WW2 se všude na světě pozůstalí a resp. i německá vláda starají.
Tak by jsme se vlastně dopátrali k identifikaci aspoň některých vojáků a to by vedlo k identifikaci jednotky a její služební činnosti. Leda, že by těla Němci odvezli a záznam o místě jejich pohřbení zatím není nalezen. To, že by o tom Němci nenapsali žádnou zprávu (o nehodě, o vyšetřování, o vzniklé škodě, o pochování těl atd.) silně pochybuju i navzdory tomu, že už padali na hubu.

parmezano píše:

tlakova_brzda_vozy.jpg

tu je na obrázku ten brzdový kohout (je to ten červeně natřený) pokud bude někoho víc zajímat jak brzdí vlaky tak je to podrobně a lidsky vysvětleno v odkazu
http://www.vagony.cz/pojezdy/brzda/brzda.html
obrázek je z toho odkazu

Niektoré postrehy,prípadne ma opravte:
Vagón by mal byť odbrzdený len keď je natlakovaný systém.Keď v potrubí nieje tlak(vagón stojí niekde odstavený na vedľajšej kolaji bez lokomotívy) a chcem s ním manipulovať(posunúnúť ho),tak ho musím odbrzdiť pomocou ručnej brzdy(to červené kolečko na fotke).Ale je potom otázne ako funguje ručná brzda keď je vlak v pohybe a systém je natlakovaný.
Podľa toho mi vyplýva že keby ten pán Kollár do niečoho ťukol(do ventilu),tak by mohol spôsobiť nanajvýš to že sa vagóny neodbrzdia a nie že by mali problém zabrzdiť.Alebo v čase keď ťukol do toho ventilu vlak stál v stanici asi odbrzdený(s natlakovanými brzdami),keď ten ventil uzatvoril,tak potrubie za ventilom smerom dozadu zostalo natlakované a nedalo sa ovládať z lokomotívy.Ale zároveň muselo byť tak tesné že počas jazdy v ňom nedošlo k poklesu tlaku.
Keďže sa tá varianta so sabotážou od p.Kollára objavila až v 70tych rokoch,tak to bola možno len komunistická propaganda typu:"Bola to síce nehoda,ale keď už sa to stalo,tak z toho urobme odbojovú akciu"

Pokud někdo zavřel kohout průběžného potrubí, když byl vlak zcela odbržděný (v pravý okamžik při zkoušce brzdy), zůstaly vagóny odbržděné a nebrzdily.
Brzdové potrubí je těsné.
Ruční brzda zřejmě brzdí i při natlakovaném potrubí. Nejsem si tím 100-pro jist, ale myslím si, že se na podnikových vlečkách dřív nechávaly nákladní vozy s natlakovanou brzdou a zavřenými kohouty, které byly zabržděné jen ruční brzdou. V případě potřeby mohly dělníci brzdu povolit a vagón o pár metrů potlačit. Dokonce mi snad můj otec vyprávěl, že si s takovými vagóny hráli, což bylo samozřejmě dost riskantní. Patrně je tedy brzdové potrubí těsné a udrží dost tlaku i několik dnů.