Schnellboot Typ S-151

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Zemakt »

Schnellboot Typ S-151 (1941-42)

Obrázek

Po delší odmlce jsem si pro Vás opět připravil, další část „seriálku“ o německých rychlých motorových člunech z období druhé světové války. Myslím, že hned v úvodu, by jen tak pro pořádek neškodilo malé připomenutí, týkající se chronologie již zde uvedených dílů. Samotné články jsou postupně zveřejňovány na základě přidělené číselné posloupnosti jednotlivých Typů Schnellbootů, nikoliv však na základě data výroby, respektive data zařazení do stavu Kriegsmarine. Tak tedy, po Typu S-100 následuje aktuálně popisovaný Typ S-151, pojďme si o něm říci něco bližšího.

„Ponoříme-li“ se trochu hlouběji do historie vzniku těchto člunů, kupodivu zjistíme, že hned na samém počátku, stálo v roli objednavatele nizozemské Koninklijke Marine (Královské námořnictvo) a v roli realizovatele, britská loděnice British Power Boat Company. Svět je plný paradoxů a tak by nás nemělo překvapit, že určitý podíl na zrodu tohoto německého Schnellbootu, měli budoucí nepřátelé na život a na smrt. První zkušenosti s provozem rychlých motorových člunů (označovaných zkr. TM - jako Torpedomotorboten) získalo Koninklijke Marine již během předválečných let, kdy provozovalo čtyři čluny britského výrobce John I. Thornycroft & Company Limited, což byla tradiční britská loděnice z Woolstonu v Hampshiru, založená roku 1866. Nicméně, na konci třicátých let měly tyto lodě, už něco za sebou a tak se začalo uvažovat o jejich náhradě. Skutečnost, že nizozemské loděnice neměly doposud se stavbou lodí této kategorie potřebné zkušenosti a zřejmě i pozitivní dojem z dosavadního provozu výše zmíněných člunů, vedla odpovědné osoby k zadání objednávky opět na britské ostrovy. Tentokrát byla oslovena loděnice British Power Boat Company, sídlící v městečku Hyte rovněž v Hampshiru. Přestože firma vznikla teprve v roce 1927, na konci třicátých let se již jednalo o plně etablovaného dodavatele motorových člunů, které odebíralo jak Royal Navy tak RAF a která, byla mj. dobře známa produkcí původních závodních člunů. V průběhu roku 1939 došlo k naplnění objednávky, přičemž 6. listopadu 1939 vstupuje nový člun do stavu nizozemského námořnictva pod označením Hr. Mr. TM 51. Dle plánů námořníků jej měla následovat, již pouze v licenci produkovaná série deseti člunů (TM 52 až 61) nizozemského výrobce Werf Gusto ze Schiedamu (loděnice založena 1905), z nichž první dva měly být prakticky totožné se vzorovým TM 51, zbytek měl být o něco zvětšen. Po první domácí sérii, měla následovat v březnu 1940 objednaná druhá série (TM 62 až 70), ovšem plány jsou plány a život je život. Jaký tedy byl TM 51? Člun představoval klasické britské pojetí torpédových člunů, kdy celokovová konstrukce trupu o délce 21,34 metru, byla poháněna trojicí „navalizovaných“ benzínových motorů Rolls-Royce Merlin o jednotkovém výkonu 1 000 -1 120 koní, která umožňovala „dvaatřicetitunové“ lodi dosáhnout výborné maximální rychlosti v rozmezí 39 – 42 uzlů. Až deset mužů posádky mělo mj. na starost výzbroj, ve složení: 2 x 2,0 cm kanon Hispano-Souiza, 1 x 2,0 cm kanon Oerlikon a 4 x torpédomet ráže 45,0 cm.

Obrázek

Hr. Mr. T.M. 51

Jak jsem již výše uvedl, po TM 51 měly následovat v domácí loděnici produkované TM 52 a 53, což se do německé invaze bohužel nestihlo realizovat. Čluny ve značném stádiu rozpracování zabavila německá Kriegsmarine, která následně rozhodla o jejich dokončení. V rámci dostavby došlo ke změně složení a počtu výzbroje tak, aby více odpovídala německému standardu té doby. Výzbroj lodí se po té skládala z: 1 x 3,7 cm kanon, 2 x 2,0 cm kanon (pravděpodobně  3,7 cm Flak 36 a  Rheimetall 2cm/65 C/30) a 2 x torpédomet ráže 53,3 cm. Čluny byly uvedeny do provozu na přelomu srpna a září 1940, pod označením S 201 a S 202.

Obrázek

Stavba po německu

A nyní, po nezbytném úvodu se konečně dostáváme k samotným Schnellbootům Typu S-151. Vedle téměř dokončených TM 52 a 53, bylo po německém obsazení loděnice v květnu 1940, nalezeno určité množství materiálu, připraveného ke stavbě dalších nizozemských „Torpedomotorboten“, jenž měly nést označení TM 54 až 61. V jakém stádiu rozpracování se tato série zrovna nacházela, lze dnes těžko říci. Většina pramenů zkratkovitě uvádí „rozpracované“, respektive „nedohotovené trupy“ a nic víc. Na základě níže uvedených řádek se spíše přikláním k tvrzení, že zde byl pouze uložen materiál v podobě polotovarů a bylo-li doopravdy něco hotové, pak toho bylo opravdu málo. Každopádně, ať tak či onak, velení Kriegsmarine rozhodlo o využití těchto přípravků a objednalo u nizozemské loděnice výrobu osmi Schnellbootů s plánovaným označením S-151 až S-158. Samotná produkce měla probíhat na základě německých plánů. Jako vzor, byl snad vzat Typu S-7, respektive jeho exportní varianta pro Bulharsko. Zběžným pohledem na vzhled a konstrukci „stopadesátjedniček“, nám nezbývá nic jiného, než se s tímto konstatováním ztotožnit. Kovová kostra trupu byla „tradičně“ pokryta dřevěnou obšívkou, zároveň lodě poněkud povyrostly. Oproti nizozemským TM, byly nové čluny delší téměř o 7 metrů, na druhou stranu byly skoro o 2 metry užší a měly menší ponor. Standardní výtlak vzrostl na 57 tun, maximální výtlak pak mohl činit až 66 tun. Německý odpor vůči benzínovému pohonu se promítl do instalace tří dvanáctiválcových dieslelů Daimler-Benz MB 500 o jednotkovém výkonu 950 koní. Celá pohonná sestava o výkonu 2 850 koní, tak umožňovala člunům dosáhnout maximální rychlost v rozmezí 30 až 34 uzlů. V „základu“ byly lodě vyzbrojeny nám již dobře známou kombinací dvou 53,3cm torpédometů s dotací 1 torpéda na hlaveň, jednoho 2,0 cm kanónu Rheimetall 65 C/38, situovaného na zadní palubě a kulometu MG 34. Nicméně průběh válečných operací a specifika bojového nasazení, ukázala na nedostatečnost takové kombinace. A tak v pozdějším období se můžeme setkat s různorodými výzbrojními variantami. Jako například s vybudováním nového „palpostu“ ve středolodí, těsně za hlavní nástavbou. Zde bylo možno spatřit obligátní 2,0 cm „Rheimetall“, ale také různé variace na téma původně leteckého kanónu Mauser MK 151/15 ráže 1,5 cm. Snad i výměnu záďové „dvacítky“ ve prospěch „sedmatřicítky“ Flak 36, což se mi jeví pro oblast, kde byly později nasazeny obvyklé. Zároveň se zvyšováním počtu hlavňové výzbroje mohlo dojít v některých případech i na instalaci dodatečného pancéřování některých částí lodi. O možnosti nesení min se prameny nezmiňují a je velmi pravděpodobné, že vzhledem k rozměrovým a výtlakovým omezením to nebylo možné. Počet mužů posádky mohl kolísat od jednadvaceti do pětadvaceti námořníků.

Obrázek

Typ S-151

Zkušební plavby nových Schnellboottů, před jejich oficiálním zařazením do stavu německého námořnictva, byly uskutečňovány na Staré Máse v rotterdamských vodách, přičemž jako první byl do stavu zařazen člun S-151 a stalo se tak 19.12.1941. Jako poslední, člun S-158 a to o více jak devět měsíců později 09.09.1942. Původní plán Kriegsmarine počítal se stavbou i druhé „osmičky“ Schnellbootů (S-159 až S-166). Realizaci tohoto úmyslu ovšem s rostoucí poptávkou po minolovných člunech odzvonilo.

Obrázek

Dvojice "stopadesátjedniček"

Pozornému čtenáři zřejmě neuniklo, že z hlediska výkonů a výzbroje, nepředstavoval Typ S-151 v řadách Kriegsmarine zrovna „nějaký poslední výkřik techniky“. Porovnáme-li jej se svými současníky, Typy S-38 a S-30, musíme konstatovat, že výkonostně se jednalo spíše o podprůměrný člun. Je zřejmé, že to vše bylo daní za konstrukční omezení v oblasti rozměrů a výtlaku. Přesto a právě proto, tyto limity nastínily jeho budoucí bojové působiště, v jehož rámci se i tyto diskutabilní výkony považovaly za dostatečné.

Dne 01.10.1941 byla ve Swinemünde na Baltu založena pod vedením kapitánporučíka Bernda Klugeho 7. SFltl, která se posléze stala mateřskou jednotkou všech vyrobených „stopadesátjedniček“. Duben až říjen 1942 strávila flotila výcvikem v baltských vodách, ovšem už v září 1942 byla k zastižení při plavbě systémem evropských říčních cest, pod heslem „Richtung nach Mittelmeer“. Kurz: Rýn, kanál Rýn-Rhóna, Rhóna, Camarque západně od Marseill. Pro zajímavost uvádím, že 09.09.1942 byla v Rotterdamu převzata poslední vyrobená „stopadesátjednička“, aby už za necelý týden (15.09.1942) jako součást „Sedmé“, absolvovala svůj díl „jižní poutě“. Vzhledem ke svým malým rozměrům a ponoru o hodnotě 120 cm, nepředstavoval pro „holandské Schnellbooty“ evropský kanálový systém vážnější problém. Problém však představovala plavba přes neokupovanou část Francie a zvídavé oči nepřátelských agentů. Z tohoto důvodu došlo k sejmutí torpédometů a samotné čluny byly kamuflovány jako záchranné čluny letectva (Flug-Sicherungsboot). Úspěšný přesun byl korunován spuštěním kotev v italském La Speziu, dne 08.10.1942.

Obrázek

Přesun "Sedmé"

Obrázek

Po přesunu

Ve středomoří spadala 7. SFltl pod Německé námořní velitelství Itálie , v jehož rámci strávila rok 1943 u břehů severní Afriky, Tunisu, ale také Sicílie. Rok 1944 se nesl ve znamení celkového „ústupu z pozic“ a tak bylo „Sedmou“ možno vídat ve vodách Ligurského moře. Krátký pohled na výčet základen využívaných 7.SFltl, nám prozradí o středomořském působení holandských Schnellbootů mnohem více: Augusta, Bizerta, Sousse, Sfax, Porto Empedocles, Augusta, Cagliari, Palermo, Messina, Vibo Valencia, Crotone, Taranto, Salerno, Maddalena, Piombino, Nettuno, Viareggio, Civitavecchia, Savona, Janov, Aix en Provence, Carqueiranne Toulon a opět Janov. Blížící se závěr války přistihl 7. SFltl v okolí Poly na „Jadranu“, ale to už byla labutí píseň flotily. Dne 13.10.1944 byla 7. SFltl rozpuštěna a zbylé čluny posílily 2. Gruppe znovu vybudované 3.SFltl. V řadách „Třetí“ strávily přeživší „stopadesátjedničky“ zbytek války. Z osmi Schnellbootů Typu S-151 se konce války ve zdraví dočkaly pouze čtyři čluny, tři byly potopeny činností nepřátelského letectva a jedna v bitvě s britským torpédoborcem.

Obrázek

Obrázek

První foto: zamaskované S-151 u chorvatského pobřeží. Druhé foto: dvě S-151 a jedna S-30 po obsazení Ancony

S-151 (S-151 až S-158)
TTD:
Výrobce: Werf Gusto, Schiedam
Výroba: 8 ks
Délka: 28,0 m
Šířka: 4,3 m
Ponor: 1,2 m
Výtlak: 57/66 tun (standart/maximální)
Pohon: 3 x diesel Daimler - Benz MB 500, celkem 2 850 k.
Rychlost: 30 - 34 uzlů
Dojezd: 350 mil/30 uzlů
Nesené palivo: 9,25 tun nafty
Posádka: 21 – 25 mužů
Výzbroj: popsána v textu

S151 – vydán spojencům v Anconě, 03.05.1945.
S152 – vydán spojencům v Anconě, 03.05.1945.
S153 – potopen v boji s HMS Eggesford u Visu, 12.06.1944.
S154 – potopen při náletu na Pulu, v lednu 1945.
S155 – vydán spojencům v Anconě, 03.05.1945.
S156 - vydán spojencům v Anconě, 03.05.1945.
S157 - potopen po let. raketovém útoku západně od Terstu, 01.05.1945.
S158 - potopen při náletu na Šibenik, 25.10.1944.

Zdroje:
Schnellboot in action, Warships No. 18
http://www.wunderwaffe.narod.ru
http://www.german-navy.de
http://www.prinzeugen.com
http://www.valka.cz
http://www.boatdesign.net
http://www.paluba.info
http://www.warshipsww2.eu
http://www.s-boot.net
http://schnellboot.de
http://www.bmpt.co.uk
http://forum.valka.cz
http://www.collectrussia.com
http://www.warhistoryonline.com
http://www.wlb-stuttgart.de
http://www.belgian-navy.be
http://wwiimodeller.co.nz
http://www.palba.cz
http://www.marinematen.com
http://www.go2war2.nl

Obrázek

Bokorys Hr. Mr. TM 51. Příběh tohoto torpédového člunu není zrovna nezajímavý, proto by ho byla škoda ve zkratce nezmínit. Již po svém spuštění na vodu v britské loděnici, se v rámci dokončovacích prací koncem srpna 1939 začalo spekulovat, o nebezpečí zabavení člunu britskou vládou. Z tohoto důvodu byla naplánována dlouhá zkušební plavba, jejíž zakončení bylo prozíravě uskutečněno vyvázáním u mola loděnice Werf Gusto v rotterdamském Schiedamu. V průběhu německé invaze se TM 51 jako jedna z mála nizozemských lodí účastnila samotných bojů, kdy 10.05.1940 zasahovala palbou svých „dvacítek“ proti německým výsadkářům na Willemsově mostě v Rotterdamu. Z tohoto střetu si odnesla poškození od těžkých kulometů a rovněž prvního padlého. Poškození nebyla zřejmě fatálního charakteru, neboť v noci ze 14. na 15. května člun uprchl před vítězícím Wehramchtem do země svého zrodu. Ve Velké Británii byl TM 51 zařazen do stavu Royal Navy, jako „stíhač ponorek“ MA/SB 46. Nicméně v souvislosti se zabezpečením výcviku na nově objednaných kanadských motorových člunech, bylo 07.03.1941 rozhodnuto o jeho zpětném převodu k Koninklijke Marine, kde byl nyní klasifikován jako motorový dělový člun MGB 46. Avšak ani přeřazení k výcvikové funkci neznamenalo v době války stoprocentní jistotu. V brzkých ranních hodinách dne 15. června 1942, odhalili Němci v blízkosti Calais skupinu pěti MGB, jejíž členem byl i námi sledovaný člun. Po zachycení reflektory pobřežních baterií následovala sprška granátů, kdy svoji porci dostal rovněž MGB 46. Jeden trhavý granát ráže 20 mm zametl palubu, přičemž druhý ráže 40 mm explodoval ve strojovně, kde zabil jednoho muže. Přes utržená poškození zůstal ex-TM 51 v plavby schopném stavu a po dozajista „adrenalinové sólo plavbě“ zakotvil druhý den v Doveru. V souvislosti s jeho druhým působením u Koninklijke Marine, je ještě zaznamenáno najetí na minu a to v oblasti zátoky St. Austell na jihovýchodě Anglie. Nicméně i toto poškození se podařilo člunu „rozchodit“. Přesto čas nelze zastavit a tak 25. listopadu 1942 je „náš“ člun opět předisponován k Royal Navy a na jeho místo je v průběhu prosince dodán nový MGB 114. Následně v britském námořnictvu člun opět vykonával funkci výcvikové lodě, tentokrát zaměřené na výcvik strojníků. Bohužel, tato informace je zřejmě poslední zdokumentovaná a ex-TM 51 posléze mizí ve víru války, spíše však ve víru šrotoven.

Obrázek


S-202, někde v Rotterdamu. Když už jsem zmínil příběh člunu TM 51, nevynechám ani tyto dva „Torpedomotorboten“. Po jejich dohotovení, je v srpnu 1940 převzala do stavu Kriegsmarine, ovšem „strašák“ benzínového pohonu fungoval stále, ať už byly vyzbrojeny německou výzbrojí, nebo nebyly. Z tohoto důvodu se po naskytnutí příležitosti jejich prodeje do spřáteleného Bulharska, nikdo kompetentní příliš nerozpakoval. V lednu 1941 došlo k transakci, kdy za obě dvě lodě bylo Bulharsku účtováno 750 000 RM. V Bulharském námořnictvu pak sloužily pod označením S1 a S2. Vlajka „ex-holandských“ člunů se potřetí měnila 22. října 1944, kdy byly ve Varně ukořistěny postupující Rudou armádou. V sovětských službách nesly lodě označení TK-961 a 962. Další „škatulata hýbejte se“ proběhly 2. dubna 1945, kdy čluny opět vytáhly na stožár vlajku Bulharského námořnictva. Jako Hlídkové čluny č. 3 a 4 byly následně provozovány téměř patnáct let.

Konec.

P.S. pro Franze :)
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Franz Trubka »

Dik, to sem pasuje :lej:
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Stuka »

kdy čluny opět vytáhly na stožár vlajku Bulharského námořnictva. Jako Hlídkové čluny č. 3 a 4 byly následně provozovány téměř patnáct let.
A to je vlastně ohromná sranda. Ještě skoro v 60-tým roce se Bulhaři vozili na člunech svého dřívějšího přítele.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Zemakt »

No to zas není nic tak neobvyklého, přeborníci v tomto byly Dánové a Norové, konec konců i znovu vybudována bundes marina ze začátku vytáhla karton šmirglů, přebrousila pár zbívajících S-bootů a jakou s nima udělala parádu :-).
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od jarl »

Zemakt píše:Tentokrát byla oslovena loděnice British Power Boat Company, sídlící v městečku Hyte rovněž v Hampshiru. Přestože firma vznikla teprve v roce 1927, na konci třicátých let se již jednalo o plně etablovaného dodavatele motorových člunů, které odebíralo jak Royal Navy tak RAF a která, byla mj. dobře známa produkcí původních závodních člunů.
To mě zaujalo. Opravdu RAF provozovala nějaké motorové čluny? Jinak bych autorovi pro další pokračování doporučil i ruskou publikaci Атакуют «ШНЕЛЛЬБОТЫ". Германские торпедные катера Второй мировой войны od Morozova, Patjanina a Barabanova. Dá se volně přečíst na tomto odkazu: http://ship.bsu.by/text/6063
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Zemakt »

To mě zaujalo. Opravdu RAF provozovala nějaké motorové čluny? Jinak bych autorovi pro další pokračování doporučil i ruskou publikaci Атакуют «ШНЕЛЛЬБОТЫ". Германские торпедные катера Второй мировой войны od Morozova, Patjanina a Barabanova. Dá se volně přečíst na tomto odkazu: http://ship.bsu.by/text/6063
Jo jo, když jsem výše zmiňoval Nory a Dány, na sověty jsem úplně zapomenul. Nalinkovaná publikace vypadá výborně, jen tak pro zajímavost, ke konci knihy jsou různé poválečné úpravy původních S-Bootů, je tam i "parník" :D . Tímto Jarle děkuji.

RAF opravdu provozovala motorové čluny. Vše bylo v rámci námořní sekce, RAF AIR SEA RESCUE a nebo také RAF marine servise. Čluny se označovaly jako RAF AIR SEA RESCUE CRAFT No.12 apod. Jen pro zajímavost u vzniku respektive na rozvoji této části letectva, měl značný podíl jistý pan "Lawrence z Arábie" :D a Hubert Scott-Paine. Prvního není třeba představovat, druhý pán byl konstruktér, zakladatel a majitel British Power Boat Company. Tito chlapíci dali hlavy do hromady, přičemž výsledný produkt byl cca 12 m dlouhý, měl dva motory o 100 k a uměl i 36 uzlů. Představoval tak první sériově vyráběný moderní záchranný člun zařazený do RAF, po něm ho samozřejmě následovaly další a lepší konstrukce. A to nejen od BPBC.

Obrázek

P.S. téma to není vůbec špatné.
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 22/2/2014, 16:16, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od jarl »

Jo, v Rusku vychází obrovské množství původních i překladových publikací o válečných lodích a mnohé je možné si přečíst na internetu. Téma těch záchranných člunů pro RAF je opravdu zajímavé a třeba se toho někdo chytne a něco o nich napíše.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Bublifuk »

Cifix, proč já se líp neučil Rusky. A to nám soudružka učitelka říkala, ať si to koukáme zapamatovat, že je to jazyk budoucnosti. Neučil jsem se a teď jsem o tyto publikace ochuzen... Dlužno podotknout, že po Ruštině jsem přešel na Němčinu a s tou jsem na tom podobně. Čili co není v češtině či angličtině, to není pro mě. :(
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Polarfox »

Největší problém ruštiny (alespoň pro mne) je ta znaková hatmatilka, která člověku pěkně zavaří i když lze použít překladač. Horší je už jen japonština, kterou bych sakra moc potřeboval :D Každopádně ten ruský záběr je fakt enormní a počítám že se tam musí skrývat pěkných pár zrníček zlata z různých nasyslených archivů, ať už původních ruských či přisvojených s koncem WWII (tj. zabavených Němcům a spol., kteří to zas často zabavili někomu jinému).

Ale mám důvěru v moderní techniku a počítám, že za pár let by mohly OCR a jiné věcičky zase poskočit dále a usnadnit našinci život :)

Ale jestli Zemakt vládne germánštinou, tak by si mohl pořídit třeba tohle, nevypadá to zle :):
http://www.navy-history.com/einzelexemp ... 1914-1945/
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od jarl »

Píšu článek o nizozemském lehkém křižníku Tromp a při hledání zdrojů jsem našel i něco o těch torpédových člunech stavěných původně pro Holanďany: http://www.netherlandsnavy.nl/

No koukám, že ten odkaz nějak blbne. Je potřeba kliknout na rubriku Ships vlevo nahoře, po jejímž otevření zase na rubriku Ships in service, designed or under construction a pak najít příslušné torpédové čluny.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od jersey.se »

Ten britský člun přezdívaný Spitfire of the seas měl tři motory Napier Sea Lion po 500 koních. Rychlost +- sedí. Žádný 12m člun nepojede s motory 2x100 koní 35 uzlů. Fyzikálně nemožné.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od kopapaka »

jersey.se: přesně a HSL102 zase jezdí...
Viz: http://bmpt.org.uk/other_boats_history/ ... /index.htm

Obrázek

Obrázek

ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od Zemakt »

Ale jestli Zemakt vládne germánštinou, tak by si mohl pořídit třeba tohle, nevypadá to zle :):
http://www.navy-history.com/einzelexemp ... 1914-1945/
Vím o ní, bohužel priority jsou jinde. :(
Píšu článek o nizozemském lehkém křižníku Tromp a při hledání zdrojů jsem našel i něco o těch torpédových člunech stavěných původně pro Holanďany: http://www.netherlandsnavy.nl/
Viděl jsem, jeden z lepších zdrojů. Díky. Když, už jsme u toho linkování: http://www.marinematen.com/phpBB3/index.php ovšem chce to registraci.

Ten britský člun přezdívaný Spitfire of the seas měl tři motory Napier Sea Lion po 500 koních. Rychlost +- sedí. Žádný 12m člun nepojede s motory 2x100 koní 35 uzlů. Fyzikálně nemožné.
Ten dvousetkoňový měl být jako prototyp. K rychlosti: 2 x motor Masons po 100 k, délka 37 stop a 6 palců a 36 uzlů byla asi realita. Dle fotek prost nějakého speciálního vybavení, pouze člun a dva motory. To by snad mohl dát. Mělo by se jednat o předchůdce člunů RAF ST 200. Pozdější čluny, to je opravdu jiný level.

Obrázek

Zdroje:
http://www.submerged.co.uk/lawrence-of- ... ymouth.php
http://blog.castlehillpress.com/chpblog ... af-museum/

EDIT: tak sériový a vybavený ST 200 - 29 uzlů maximálně.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Schnellboot Typ S-151

Příspěvek od zzz »

Zemakt píše:(...) Nicméně, na konci třicátých let měly tyto lodě, už něco za sebou a tak se začalo uvažovat o jejich náhradě. Skutečnost, že nizozemské loděnice neměly doposud se stavbou lodí této kategorie potřebné zkušenosti a zřejmě i pozitivní dojem z dosavadního provozu výše zmíněných člunů, vedla odpovědné osoby k zadání objednávky opět na britské ostrovy. Tentokrát byla oslovena loděnice British Power Boat Company, sídlící v městečku Hyte rovněž v Hampshiru. (...)
Doplním, že další eventuelní dodavatel rychlých malých torpédových člunů byl např. ve Francii, kde v té době probíhal vývoj podobných (ale s poněkud jinými TTD) rychlých torpédových člunů.
Zhruba v době holandské objednávky v Británii, se ve Francii dopracovali k řadě VTB-11, která šla do sériové výroby - viz obrázek
Obrázek
zdroj obrázku: https://www.navypedia.org/ships/france/fr_cf_vtb11.htm


A dodavatelů lodí podobné kategorie v té době asi bylo víc. Neboť zhruba v té době vybírali rychlý malý torpédový člun i v Bulharsku, prý z celkem 8-mi nabídek (asi myšleno 8 různých dodavatelů).
Nakonec Bulhaři objednali od německé fy Lürssen, tj. firmy která vyvíjela všechny Schnellbooty pro Kriegsmarine. 5 člunů pro Bulharsko prý bylo odvozeno od řady S-bootů S-2 viz obrázek který by měl zachycovat některý z bulharských S-bootů dodaných před WW2.
Obrázek
zdroj obrázku: http://vimpel.boinaslava.net
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“