XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 139.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 139.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 139.

Takhle vypadal Dálniční silniční most v Arnhemu a domy na severní straně, po bojích dne 18.

Obrázek

září 1944. Patrné jsou "vraky ze 14ti OT a OA, Gräbnerova oddílu", který přijel od jihu.
Když byla 19. září ráno odmítnuta Frostovými obránci německá kapitulace, obnovili Němci ještě silnější dělostřelecké ostřelování. Palbu na domy, ve kterých byli Frostovy parašutisté na severním konci arnhemského mostu, řídil z bulváru Eusebius Buiten Singel osobně brigadeführer SS (generálmajor SS) Heinz Harmel, velitel německé 10. td SS Frundsberg. (

Obrázek

zde je mapa jednotlivých německých bojových skupin, které ze všech stran útočily na britské parašutisty v oblasti Arnhem - Oosterbek od 17. do 21. září 1944.)
V tom "osobně" šel Harmel tak daleko, že si lehl na zem mezi dvě děla, která měla Frostovy obránce ostřelovat, vzal dalekohled a pozoroval, jak se jeho dělostřelci zastřelují. Teprve když uviděl přesné zásahy se zvedl ze země, řekl veliteli ostřelování Brinkmannovi, aby takovýmto způsobem pokračovali. Teprve poté odjel do Nijmegenu, kde 19. září ráno očekával útok na tamější předsunutou obranu železničního a dálničního mostu (německá předsunutá obrana byla tehdy okolo hlavní dvouproudové silnice "Oranje Single" viz zde v Č 88.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5948
). Ještě než odjel, přikázal generálmajor SS Harmel svým dělostřelcům a tankistům, aby stříleli pod štíty domů a pak metr po metru, patro po patru, dokud se dům nezřítí. Z domů, které měla obsazena Frostova obrana, na severní straně arnhemského Dálničního silničního mostu, nesmělo zbýt nic jiného, než hromada cihel ( a skutečně se tak stalo, viz pohled na

Obrázek

domy, spíše ruiny - vlevo na tomto snímku, po skončení bitvy o severní stranu arnhemského mostu. Snímek je z levého schodiště, severní strany mostu směrem do Arnhemu, někdy po 25. září 1944, když byly již trosky na mostě odklizeny).
Němečtí dělostřelci i tankisté se svou příslovečnou pečlivostí, pomalu a vytrvale proměňovali domy s britskými parašutisty v hromadu suti. Německá polní děla si vzala na starost budovy obrácené směrem k severu. Němečtí tankisté přesunuli své tanky blíž ke břehu řeky Dolní Rýn a jejich kanóny ostřelovaly jednotlivé domy, vlevo i vpravo po obou stranách nájezdu na most a pak i přímo pod ním, od západu k východu. Po několika výstřelech nejprve do štítů a pak do pater se domky Frostovy obrany po obou stranách severního nájezdu na most hroutily jako "domečky z karet" a tanky pak najížděly do trosek a jako buldozery je srovnávaly. Jeden z účastníků tohoto dělostřeleckého a tankového ostřelování, německý esesácký granátník Horst Weber, si později vzpomínal, že to byla: "nejlepší, nejúčinnější palba, jakou kdy viděl!" Později tento přímý účastník ostřelování vypověděl, cituji:

"Pozoroval tři tanky, které projely pomalu přes Groote Markt a pálily z kulometů do všech oken budov naproti severnímu nájezdu na most. Granát za granátem bil do jednoho domu za druhým a Weber nechápal, jak toto peklo mohl někdo přežít. Rohová budova na náměstí se začala hroutit. Nejprve se propadla střecha, pak se zřítila dvě horní patra a nakonec se odpojila celá přední stěna a spadla do ulice. Od hluku kanonády zaléhaly uši a celé bojiště se pokrylo prachem a drobnými troskami, ve kterých bylo stěží co vidět."

(Informace pro Č 139., 140. a 141., byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Jak říkají historické prameny o poledni 19. září 1944, - zbývalo tehdy z 18ti budov Frostovy obrany, které 17. v noci jeho parašutisté obsadili, již jen přibližně 10, kde se šlo ještě schovávat. Po tak těžkém ostřelování se však i do ruin oněch osmi rozbitých budov stále ještě vraceli přeživší britští parašutisté a znovu tam zaujali obranu.
Kde Němci palbou parašutisty vyhnali a domy, spíše ruiny, obsadili, zaútočili britští výsadkáři

Obrázek

na bodák. Němce z ruin vyhnali a dál uzavřeli kruhovou obranu severní strany Dálničního silničního mostu. Jenomže německá palba hodinu za hodinou pokračovala i odpoledne. Jak si poznamenal přeživší britský parašutista vojín James Sims, který tehdy byl v zákopu u nájezdu na most: "Němci se rozhodli rozstřílet nás na kusy." Později vyprávěl, že výbuchy jednotlivých granátů se slily v jeden obrovský nekonečný rachot. Další z pozorujících a přeživších, britský poručík Peter Stainforth, který sledoval německé výbušné granáty, později vypověděl, že německé výbušné granáty prorážely zdi školy Mackayových ženistů v intervalech přibližně 10 sekund. Pochroumaní ženisté se však stále drželi, ustupovali a vyklízeli místnost po místnosti, přesně tak, jak to německá palba dovolovala. Přitom okolo nich praskaly stropy a ve stěnách se objevovaly trhliny. Historik Hrbek o poledni 19. září v knize Arnhem napsal (podobné je i u Urquharta a dalších), cituji:

"Kolem poledne 19. září si podplukovník John Frost uvědomil, že jeho 2. parašutistickému praporu hrozí katastrofa. Posily nedorazily a začínalo být zřejmé, že již asi nedorazí. Ani k seskoku polské brigády na jižním břehu nedošlo. Ztráty narostly tak, že sklepy všech zbylých budov se naplnily raněnými. Raněné ošetřoval šéflékař praporu kapitán James Logan, spolu s druhým lékařem kapitánem Wrighten.
Frost věděl, že muži jeho praporu pohřbívaní zaživa v troskách domů okolo nemohou dlouho tento způsob boje vydržet, byl však odhodlán nepovolit a odpírat Němcům most tak dlouho, dokud to bude možné. I kdyby již žádná naděje na vyproštění nebyla."


K odhodlání Frosta je nutno poznamenat, že úplně stejně to, dle výpovědí, cítili i jeho parašutisté, kteří přežili a později vypověděli, že byli tehdy až sveřepě odhodláni nepovolit, ač si byli vědomi svého beznadějného postavení. Němcům nechtěli darovat ani píď země. Tak, jak Němci víc a víc ostřelovali jejich pozice, projevovala se u britských parašutistů větší a větší vzdorovitost.
Když Němci útočili, dělili se parašutisté o poslední munici a kdo mohl, tak pomáhal s přenášením raněných. Špatné bylo, že docházely střely do protitankových P. I. A. T. a ještě horší bylo, že u těch, které ještě měly docházely rozbušky. Těsně po poledni vyběhl kapitán A. Franks s třemi náboji do P. I. A. T., byly to ty jedny z nejposlednějších, aby zničil útočící tanky. Co zásah, to jeden zničený tank. Ten den 19. září se vyznamenal poručík Patrick Barnett z čety ochrany štábu 1. parašutistické brigády: "Zničil jeden tank ručními granáty Grammon. Za statečnost v boji u arnhemského mostu byl poručík Barnett vyznamenán nejvyšším nizozemským vyznamenáním 'Medaille Militaire Willemswoorde'."

O několika takových, "přímo symbolech vzdoru britských parašutistů u arnhemského mostu", hovoří zápis Jaroslava Hrbka z knihy Arnhem o dni 19. září. Začíná jedním, aby pak pokračoval dalším, cituji:

"Přímo symbolem vzdoru britských vojáků v těžké situaci se stal velitel roty 'A' 2. praporu major Digby Tatham-Warter. Kaplan praporu otec Egan se odpoledne 19. září snažil přejít k raněným do sklepa ulicí pod silnou minometnou palbou a kryl se jak mohl. Stejnou ulicí procházel nevšímavě, jakoby se nic nedělo, major Tatham-Warter, a když uviděl Egana, zamířil k němu s deštníkem v ruce. Otevřel ho a podržel kaplanovi nad hlavou se slovy 'Pojďte se mnou padre'. Egan váhal, neboť všude kolem padaly miny. 'Nebojte se, mám deštník', ujistil ho major a ulici také bezpečně přešli. O chvíli později potkal majora poručík Barnett. Major obcházel postavení svých mužů a deštník držel nad hlavou. Poručík, jenž se hnal sprintem minometnou palbou do nových pozic, se překvapeně zastavil. V domnění, že se major zbláznil, ho jemně upozornil: 'Ta věc vám mnoho nepomůže.'
Tatham-Warter mu s hraným úžasem odpověděl: 'Ty má dobroto, Pate. Co kdyby pršelo?'
Svou komickou vložku, kterou se Tatham-Warter snažil povzbudit morálku svých mužů v jejich situaci, beztak téměř zoufalé, obohatil major později ještě o nalezenou buřinku. V takovém kostýmu 'a' la Charlie Chaplin' pak vedl své muže do bodákové steče.
Ve snaze o povzbuzení morálky se i ve sklepě budovy velitelství pokusil obveselit raněné černým humorem seržant Jack Spratt, 'komik praporu'. Otci Eganovi, jenž je přišel navštívit, řekl: 'Víte, padre, házejí po nás vším, kromě kuchyňských sporáků'.
Sotva to dořekl, dostala budova přímý zásah, místnost se naplnila dýmem a prachem a strop se zřítil. Spolu s troskami spadl do sklepa i sporák. Když se prach trochu usadil a všichni ve sklepě se vzpamatovali, rozhlédl se Spratt po troskách a prohlásil: 'Věděl jsem, že ti parchanti jsou blízko, ale myslel jsem, že neslyší, co si povídáme'."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 139.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 140.

Po německém tankovém a dělostřeleckém ostřelování, které trvalo celé dopoledne a část odpoledne dne 19. září 1944, a bylo i na zhroucených, místy hořících, domech již vidět, přešli němečtí esesáci do útoků ze všech světových stran. Frostova obrana severní části Arnhemského Dálničního silničního mostu se začala prohýbat podle síly německého tlaku. Útočící Němce začaly podporovat i stíhací bombardéry Luftwaffe. Jeden stíhač se svým Focke Wulf Fw 190, který se přibližně v 15 hodin 30 minut přidal k postřelování britských parašutistů svůj elán přehnal a střílel z příliš malé výšky. Svůj nízký průlet od jihu k mostu neodhadl dobře a když začal později stoupat do výšky, zavadil o zvonici arnhemského kostela Sv. Walburgy a zřítil se i se svou stíhačkou do jednoho z malých jezírek za kruhovým objezdem před nájezdem na Dálniční silniční most. Když k večeru začalo u severního nájezdu pršet, Němci svůj útok ze všech stran zesílili. Východně od mostu, u břehu řeky Dolní Rýn, Němci britské parašutisty vytlačili z pozic v hořících domech. Britští parašutisté se pak odsud museli stáhnout do dvou dosud stojících budov poblíž školy, která byla obsazena, stále ještě bojujícími Mackayovými ženisty. Zároveň tím otevřeli německým tankům cestu od východu přímo pod Dálniční silniční most.
Postup tanků od východu pod most, ale i další postup tanků od severu, sledoval z rozvalin školy kapitán Mackay. Britští ženisté i s příchozími parašutisty v budově školy (

Obrázek

viz budovu č. 3 Frostovy obrany) stále ještě zůstávali, ač již 18. září střecha školy shořela a i jinak byla střelbou děl a tanků poškozena celá budova. Kapitán Mackay se spojil radiem s podplukovníkem Frostem a hlásil mu, že se nebude moci již další noc ( z 19. na 20. září) ve škole udržet, jestliže budou německé útoky pokračovat i s podporou tanků. Tehdy mu již Frost nebyl schopen nijak přispět, ani pomoct. Jen ho prosil, ať pozice od východu, od řeky Dolní Rýn, a od severu stále drží a nepouští Němce dál. I když Mackay nevěřil v další odpor, ještě pozice držel. Jak později přeživší ženisté řekli, pustili si v 18,00 rádio na půdě školy bez střechy a poslouchali BBC. Byli udiveni, že hlasatel oznamuje, že se britské tanky spojily s výsadkovými jednotkami. Tehdy prý nepoznali kde to bylo. Netušili, že se jednalo o spojení britské Gardové tankové divize s americkými parašutisty z 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina u Nijmegenu. Moc dlouho neposlouchali a již jim hlídka v patře školy hlásila, že se i od severu, po širokém arnhemském bulváru Eusebius Buiten Singel, blíží německé těžké tanky. Poslechněme si, co o tomto dalším německém útoku těžkých tanků Tiger I., k večeru 19. září, které přijížděly od severu, směrem na most, říkají historické prameny uvedené u Č 139., tedy Hrbek, Urquhart a další. V popisu celého nasazení německých tanků je i dál zaznamenána historie nově vzniklé německé těžké tankové roty "Hummel", cituji:

"Dva mohutné šestapadesátitunové tanky typu Tiger I. se blížily od severu po široké Eusebius Buiten Singel. Ze svého stanoviště u mostu je viděl i podplukovník Frost. 'V pološeru vypadaly neuvěřitelně hrozivě. Jako prehistorické obludy ; jejich velká děla se houpala ze strany na stranu a chrlila oheň. Jejich granáty prorážely stěny. Prach a pomalu padající úlomky od jejich výbuchů naplnily chodby a místnosti'."

Těžké dělostřelecké střely dopadaly, na již hodně rozbitou, stranu Mackayovy školy (stále budova č. 3). Jeden z přeživších, poručík Stainforth, si všiml, že tříštivé byly prokládány pancéřovými, neboť některé tankové střely prolétly školou z jednoho konce na druhý. V každé místnosti taková střela udělala více jak metrovou díru. V tu chvíli byl kapitán Mackay přesvědčen, že uvnitř školy museli všichni jeho ženisté i parašutisté zahynout. Později řekl, jak přemýšlel: "Ještě několik ran a budeme vyřízeni." Naštěstí Tigery náhle přerušily své dílo zkázy a odjely bořit jinam. O historii téhle skupiny německých těžkých tanků, se z uvedených historických pramenů dozvídáme, cituji:

"Oba tanky (Tiger I.), které se kolem 19,00 u mostu objevily, byly součástí těžké tankové roty 'Hummel'. Tato nově zformovaná jednotka nebyla dosud na západní frontě nasazena; dorazila železnicí do Bocholtu 19. září odpoledne. Zde byly její tanky Tiger I. vyloženy z plošinových vagónů, úzké přepravní pásy byly sundány a byly zaměněny za široké bojové pásy, pro které bylo nutné k podvozku přimontovat ještě jednu řadu nosných kol. Tankisté pak vyrazili k Arnhemu po vlastní ose.
Vzdálenost 80 km však byla pro většinu již starších strojů příliš velká. Zůstaly stát pro různé poruchy po celé délce silnice z Bocholtu do Arnhemu. Pouze dva tanky poručíka Knacka a šikovatele Barnekla dorazily k cíli. Tyto Tigery I. přešly pod taktické velení Harmelovy 10. td SS 'Frundsberg' a byly okamžitě nasazeny u arnhemského mostu. Přes impozantní vstup do boje netrvala první bojová akce tanků typu Tiger I. v Arnhemu dlouho. Oba tanky byly vyřazeny z boje projektily P. I. A. T., které Frostovy ženisté opatřili provizorními detonátory. Poručík Knack a svobodník Zimmer byli těžce raněni a tanky byly odtaženy do dílen na opravu.
Bojový křest roty těžkých tanků 'Hummel' tak skončil u Arnhemu naprostým nezdarem."

V odpoledních a večerních hodinách 19. září byl v budově velitelství brigády (viz budova s praporkem - Frostova obrana), při tankové střelbě a útoku tanků Tiger zraněn také kaplan praporu Egan; byl právě na schodišti, když začaly dopadat na budovu granáty. Jeden z tankových granátů kaplana Egana smetl ze schodů až do přízemí. Když se kaplan Egan probral z bezvědomí, uviděl jak se k němu plazil jeden těžce zraněný parašutista, který byl již na pokraji smrti. V tomhle okamžiku budovu zasáhl další tankový granát a kaplan opět omdlel. Když se znovu probral z bezvědomí zjistil, že místnost je v plamenech. Hořely mu šaty a Egan nemohl nic jiného, než se válet po podlaze a hasit plameny holýma rukama. V těžkých bolestech, kdy se nemohl vůbec postavit na nohy se doplazil k oknu, kde jej konečně objevil jeden ze zpravodajských důstojníků 1. parašutistické brigády, poručík "Bucky" Buchanan, který jej vytáhl ven a spustil jej potom do sklepa, kde jej předal seržantovi Sprattovi, jak zní pozdější zápisy.
Tak se kaplan Egan ocitl mezi ostatními zraněnými. Doktor zjistil, že kaplan Egan má pravou nohu zlomenou, záda a ruce plné střepin z tankového šrapnelu. Akce Arnhemský most, "Operace MARKET GARDEN" pro kaplana Egana skončila. Jak později vyléčený kaplan poznamenal, všiml si tehdy, že se mezi ošetřovanými objevil i "srandista" major Tatham-Warter (viz historka s jeho deštníkem a buřinkou), který měl lehké zranění a nechal se také ošetřit. Svůj polámaný deštník měl prý tehdy, ač zraněn, major Tatham-Warter stále v ruce a snažil se ostatní zraněné povzbuzovat.

O téhle večerní době podal později svědectví kapitán Mackay, velitel ženistů, cituji z předchozích pramenů:

"Kapitán Mackay měl obavy, zda se jeho muži udrží do příchodu noci. Únava a zranění si již vybraly daň mezi jeho ženisty. Všichni byli již nejméně jednou zraněni a jen 13 z původních 50ti jich ještě bylo schopno boje. K jídlu neměli nic a k pití jen jeden šálek vody na muže a den. Také munice docházela. Mackay nechal vyrobit bomby ze zbylých výbušnin pro případ, že by se útok německých tanků opakoval. Palba německých děl sice chvílemi přestávala, kapitán ale věděl, že je to jenom proto, aby mohli Němci přisunout další munici. V nastalé tmě svým mužům rozdal benzedrinové tablety, dvě na osobu, ale jejich účinky na vyčerpané muže byly zarážející. Někteří propadli euforii, jiní apatii, někteří měli halucinace, jiní byli podráždění a hádaví. Většina z nich nemohla ani mířit a Mackay měl o starost víc."

Frostova obrana se ve svém zbývajícím perimetru připravovala na noc z 19. na 20, září. Byla to třetí noc u arnhemského Dálničního silničního mostu. Ač mnozí ve svých obranných pozicích zraněni, ale i ti nezranění, všichni věřili, že pomoc 30. as (XXX. as) je nablízku. Tmou osvětlovanou bojem volali mnozí britští parašutisté v obraně, své bojové heslo, které si přivezli z Afriky - "Wahó Muhamad". Další z parašutistů si vyrobili ze stržených tapet dvoumetrovou hlásnou troubu a "křičeli skrz ni slova, typická pro slovník anglických vojáků".
Hrbek ještě dodává, že, cituji:

"jejich velitel, kterého německá propaganda nazývala 'šíleným plukovníkem', pozoroval ze svého velitelského stanoviště město osvětlené září požárů a přemýšlel, jak dlouho mohou ještě jeho muži to peklo vydržet. Jeho naděje se nyní upínaly na postup tanků Horrocksova XXX. sboru. Nahoře na půdě velitelství seděl u rádia spojař vojín Stanley Copley. Již dávno přestal vysílat kódem a nyní otevřeným textem neustále do rádia opakoval: 'Zde první parašutistická brigáda, voláme druhou armádu... Přijeďte, druhá armádo... Přijeďte, druhá armádo...'."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 139.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 141.

Den 20. září 1944 v prostoru Oosterbeeku a u arnhemského Dálničního silničního mostu.
To ráno ve středu 20. září se probouzelo do mrholení a Němci již od rána začali v ( na mapě je

Obrázek


obranný perimetr Oosterbeek, dne 20. září 1944, k 23:59 hodin) Oosterbeeku dosud nejsilnější minometné ostřelování. Jak nás seznamuje s ránem 20. září a touhle těžkou minometnou palbou, říká přímý účastník Urquhart: "Na velitelství Pipa Hickse byly přímým zásahem zabiti čtyři důstojníci".
Minometná palba Němců zasahovala i okolí hotelu Hartenstein, kde, jak již víme, bylo sídlo velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta. Všude okolo hotelu létaly úlomky zdiva, tříštily se stromy a větve poletovaly po okolí. Parašutisté v kruhové obraně ještě více ve svých okopech zvyšovali předprsně zákopů a pak se tiskli ještě více na dno. Urquhart ráno v 7,30 dne 20. září rádiem volal Hacketta, jehož některé jednotky 4. parašutistické brigády ještě nedorazily do severní části koridoru, který chtěl Urquhart v okolí Oosterbeeku vytvořit. Samotného Hacketta potřeboval Urquhart na velitelství osobně, ale ten mu vysvětlil, že zatím ještě nemůže, neboť jeho brigáda již ráno bojovala při ústupu do nových pozic. Němci na něho útočili, jak čelně, tak na obou křídlech a prapory Hacketta byly nuceny změnit linii postupu. Přitom jeho parašutisté zjistili, že Němci již mají všude silné jednotky a to i na alternativních trasách. Hackett dokonce řekl, cituji:

"Máme mezi sebou určitý počet tanků."

Poslechněme si však ještě Urquharta, co si u téhle poznámky Hacketta dál poznamenal, cituji:

"Pro pochopení této nelehké situace byla nutná jistá představivost. A informace přicházející z jiných zdrojů ukazovaly, že kromě 2. praporu u mostu byla 1. parašutistická brigáda (generála Hickse - má poznámka) prakticky zlikvidována. 'Soudth Staffords' přestaly jako jednotka existovat a 11. prapor se rozložil. Bylo mi jasné, že veškeré vyhlídky probít se k Frostovi u mostu padly.
Došel jsem k strašnému závěru: znamenalo to, ponechat muže u mostu, kteří přežili hrozné bombardování, jejich osudu. Se zbylými slabými silami, jež mi zůstaly, jsem však nemohl doufat, že prorazím k Frostovi, o nic víc, než že dojdu až do Berlína. Bylo jasné, že Němci ovládli všechny cesty do města a k mostu. Posilovali téměř každou hodinu a jejich tanky Tiger působily zmatek. Nejlepší části čtyř praporů ve městě už přestaly existovat. Předtím jsem si představoval, že 4. parašutistická brigáda projde přes oblast divize, zreorganizuje se a pak podnikne ofenzivu směrem k mostu. To nyní nebylo možné. Proto jsem vydal Hackettovi rozkaz, aby zapomněl na poslední myšlenku zaútočit na město, ale aby uvedl svou brigádu, nebo co z ní zbude do pozic na severovýchodní straně naší oblasti. Za každou cenu jsme se museli soustředit na udržení perimetru, který mohl vytvořit malé předmostí severně od Dolního Rýna, až se s námi spojí 30. as (XXX. as). Nyní bylo zásadní uhájit to, co nám zbylo."

K strašnému závěru, ke kterému Urquhart ráno 20. září dospěl - Nemůžeme pomoci Frostovi u mostu v Arnhemu - přispěl i telefon, který Urquhart po osmé hodině ráno vyřizoval. Pro autentičnost doby a místa, abych myšlenky nijak nezkreslil, cituji:

"Za této situace jsem byl krátce po osmé hodině ráno přivolán k telefonu.
'Ahoj, Sunrayi,' řekl veselý hlas.
Kvůli historkám, které kolovaly o německých vzkazech na naší radiové síti - 'Dostali jsme váš Sunray' - jež byly jednou zaslány i Boyi Wilsonovi, jsem řekl: 'Můžete mi říci, kdo volá?'
Volající se na chvíli odmlčel a pak se ozvalo: 'Člověk, který se zabývá legračními zbraněmi'.
Přemýšlel jsem o několika lidech, kteří se takovými věcmi zabývali v 1. vzdušně-výsadkové divizi a kteří byli vždy ochotni vyzkoušet vlastnosti jakéhokoliv smrtícího zařízení. Volající si byl vědom možnosti odposlechu - tato možnost u veřejné telefonní linky vždy existovala - a dodal záhadným způsobem: 'Člověk, který chodí na vaše porady skupiny O vždy pozdě.'
Nyní jsem si vzpomněl na své výčitky, kterými jsem zahrnul Freddieho Gougha za jeho nedochvilnost, když jsem vydával rozkazy pro 'Operaci MARKET GARDEN'.
'Můj bože,' vyhrkl jsem, 'Domníval jsem se, že jste mrtvý'.
Gough rychle vysvětlil, proč se se mnou dříve nechtěl spojit, a vylíčil mi obraz situace u mostu. Řekl jsem mu, aby předal všem, kdo se na akci podílejí, mé osobní poděkování za jejich obrovské úsilí. Zároveň jsem se snažil, aniž bych zacházel do přílišných podrobností, aby co nejlépe porozuměl, že je zbytek divize ve špatném stavu. 'Obávám se', řekl jsem, 'že můžete doufat pouze v osvobození od jihu. Momentálně se můžeme jenom pokusit zachránit to, co nám zbylo.'
Němci, kteří obnovili své útoky, si již vynutili zúžení Frostova perimetru a Frost opustil těch několik domů, které držel na východní straně cesty na most. 'Je to špatné', řekl Gough, 'Uděláme, co bude možné'.
Popřál jsem mu hodně štěstí."

Než budeme samostatně hovořit o dni 20. září u arnhemského Dálničního silničního mostu, o Frostově obraně, respektive si řekněme o Goughově obraně, neboť podplukovník Frost byl ten den těžce raněn, zůstaňme ještě u perimetru Oosterbeek.

Obranný perimetr Oosterbeek dne 20. září 1944.
Německá palba byla, jak již bylo řečeno, od rána 20. září neobyčejně prudká. Urquhart dokonce říká, že na perimetr Oosterbeek létalo všechno možné. Tedy nejen ranní minomety, ale i tanková střelba, střelba taženého dělostřelectva a raketometů Nebelwelfer, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=324
V celém perimetru, včetně okolí hotelu Hartenstein, leželo spoustu mrtvých mužů, kteří kvůli těžké palbě nemohli být pohřbeni. Německá palba ničila tolik drahocenná vozidla. Muži se ukrývali a opevňovali kde to šlo. Podplukovník R. G. Loder-Symonds, velitel divizního dělostřelectva, rozkázal, aby byly na některých místech vyvráceny stromy a mezi hotelem Hartenstein a vedle stojící podivnou budovou v podobě věže, kde měl velitelství, nechal natáhnout spojovací kabely. Za hotelem už bylo jenom pár zelených keřů a hotelové tenisové kurty, kde byli shromážděny němečtí zajatci. Za hotelovými tenisovými kurty už toho moc nebylo. O kus dál totiž byly již zákopy obránců a hned tam bojovaly zbytky divize. Situaci nám líčí Urquhart, když říká, cituji:

"Od mostu jsem měl další zprávy, že 2. prapor je pod stálou palbou, čelí tankovým útokům a že celá oblast mostu je zničená.
Na severu narazil Hackett na velký odpor, když se pokoušel stáhnout svou 4. parašutistickou brigádu a spojit se s námi a Němci zahájili současně útoky na samostatnou rotu a hraniční pluk. Bombardování a palba z minometů byly v oblasti divize někdy husté a prudké, následovaly poměrně dlouhé intervaly relativního klidu.
Když jsem přemýšlel, jak bychom mohli aspoň udržet předmostí severně od řeky, i když ne v původně uvažovaném místě, zajímalo mě, jek by mohl přispět 30. as (XXX. as). Všude, kam jsem se v hotelu a kolem něj vrtnul, mi všichni kladli stejnou otázku: 'Kdy dorazí 2. armáda?' Neměl jsem nejmenší představu kdy může dorazit k jižnímu břehu, i když jsem věděl, že se pro naše vysvobození podniká vše, co je možné. Byla to první divize, které jsem velel a vypracoval jsem si k ní velice dobrý vztah: vládl zde skvělý bojový duch. A teď jsem musel být svědkem, jak ji před mýma očima nepřítel doslova cupuje. I když mi samozřejmě vadilo, že Horrocksův sbor nedorazil, mnohem více mne otrávilo, že se nám dostávalo jenom slabé letecké podpory. Odvaha hochů, kteří nám doplňovali zásoby, byla úžasná, naše stíhačky se tu však objevovaly jen vzácně.
Potřebovali jsme, aby letouny Typhonn a Tempest podnikaly raketové útoky na německé pozice dělostřelectva a minometů. Nevěděl jsem nic o problémech letectva a nikdy jsem neslyšel ani přesvědčivé vysvětlení, co se nezdařilo. Zatímco jsme čelili bombardování, piloti 2. taktických leteckých sil, stíhaček na kontinentu, kteří znali terén skoro tak dobře, jako jih Anglie, byli po dlouhá období mimo bitevní zónu. A mezi velitelstvím RAF, řídícím operaci, nebo Breretonovu spojeneckou vzdušně-výsadkovou armádou a 2. taktickým letectvem nebyla zřízena žádná přímá linka, což mělo minimálně při jedné příležitosti žalostné následky."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“