Otázka kolem ISS
Napsal: 14/5/2014, 11:33
ISS po roce 2020 jako společný projekt končí.
Dmitrij Rogozin 13. května 2014 oznámil, že Rusko nevyhoví USA a neprodlouží využívání ISS po po roce 2020. Co se tedy může během následujících šesti let stát?
Předně, co vlastně tvoří ISS a jak je rozložena mezi moduly životně důležitá technika?
ISS se dělí na Ruský segment a Americký segment. Zatímco Ruský segment je tvořen výhradně ruskými moduly, do Amerického patří také moduly patřící ESA (Evropská kosmická agentura), JAXA (Japonská kosmická agentura) a CSA (kanadská kosmická agentura). Ruský segment tvoří pět modulů – Zarja FGB (Funkční nákladní blok), Zvězda (servisní modul), Pirs (přechodový a dokovací uzel), Poisk (podobný Pirsu) a Rassvět (dokovací uzel a sklad nákladu).
Nejdůležitější moduly Ruského segmentu jsou Zvězda a Zarja. Zvězda je prvním modulem orbitální stanice ISS (vynesen 1998) a konstrukčně vychází z modulů založených na kosmické lodi TKS (použité např. na Miru). Původně zajišťovala Zvězda klíčové funkce stanice (na palubě má solární panely a korekční motory), postupně její význam upadl. Zajímavé je, že Zvězda je celá zaplacená z amerických peněz, byla totiž postavena na objednávku NASA ruskou firmou.
Zarja je servisní modul, vycházející ze základního bloku určeného pro Mir 2 (a také původně stavěný pro Mir 2). Na palubě má systémy pro podporu života celé stanice, manévrové trysky a řídící počítač stanice. Uvnitř modulu jsou dvě oddělené kóje, každá pro jednoho kosmonauta, ale modul může pojmout až šest osob. Vynesena byla na orbitu v roce 2000.
Pirs, Poisk a Rassvět jsou malé moduly sloužící jako přechodové a dokovací uzly pro lodě Sojuz a Progress. Tyto moduly měl doplnit ještě velký záložní servisní modul Nauka (jeho vypuštění do kosmu se odkládá již od roku 2007).
Americký segment se skládá z jedenácti modulů. První americký modul je spojovací uzel Unity, který pomocí adaptéru spojuje Ruský segment s Americkým. Jde o odruhý modul ISS, vypuštěný v roce 1998. Dalšími uzly jsou Harmony a Tranquility (na ten je připojena známá kupole).
Důležitými moduly pro celou ISS jsou její laboratoře na provádění experimentů – Destiny (americká laboratoř), Columbus (evropská laboratoř, má kořeny ve zrušeném evropském programu orbitální laboratoře) a Kibo (japonská laboratoř, obsahující kromě jiného také dvě robotická ramena). Dalšími moduly jsou přechodový uzel Quest (zajišťuje výstupy do kosmu pro americkou část stanice) a modul Leonardo (evropský modul sloužící jako sklad). Následují tři dokovací adaptéry (jeden slouží ke spojení Ruského a Amerického segmentu).
Velmi důležitou částí stanice je tzv. Integrated Truss Structure, neboli páteřní nosník. Ten v současnosti slouží především jako nosič pro solární panely, dále jsou k němu připojeny chaldiče termoregulačního systému, nepřetlakové plošiny pro experimenty a další zařízení, jako například robotické rameno Canadarm2 (jak z názvu vyplývá jde o kanadský výrobek), nebo čtveřici gyroskopů, které zajišťují prostorovou orientaci stanice.
Canadarm2 je taktéž důležitou součástí stanice, může se totiž pohybovat po kolejnicích na nosníku a dokáže manipulovat i s těmi nejtěžšími staničními moduly a kosmickými loděmi, nebo s kosmonauty pomocí plošiny. Je tedy velmi prospěšná při údržbách a opravách stanice.
Z toho nám vyplývá, že na ISS zajišťuje primární funkci podpory života Ruský segment, zatímco Americký zajišťuje energii a obytné prostory, ovšem systémy jsou redundantní a částečně jsou rozložené po více modulech ISS – např. Zvězda i Zarja mají svoje solární panely, regenerace atmosféry zase zajišťuje taky americký modul Unity atd.
Co by se tedy mohlo v následujících letech stát?
1) Věci se i přes dosavadní vyhrocení vztahů urovnají a ISS bude dále fungovat
2) Věci se neurovnají a ISS se k roku 2020 transformuje
3) ISS bude k roku 2020 zrušena
Kvůli finanční náročnosti a nasmlouvaným experimentům a podobně si osobně myslím, že se nakonec vše vrátí do starých kolejí. Pokud Rusko dodrží svůj slib (či výhružku) a nedovolí využívat svoji část stanice a nebude zajišťovat dopravu, nastávají dvě možnosti – Stanice se rozpojí a přemění, nebo se stanice zruší a postupně zanikne.
Spíše si myslím, že kdyby už k tomu došlo, stanice se rozpojí a vzniknou dvě nové. NASA, popřípadě její partneři z ESA , JAXA a CSA by museli dostat do kosmu nějaký nový servisní modul, který by zastoupil Zvězdu. Jinak ovšem mají co potřebují. Lodě by mohli ke stanici dokovat, energie by byla zajištěna, experimenty by nadále mohly pokračovat (vše by bylo jistě patřičně „osekáno“ a možná i částečně zastaveno, možná by se snížil počet posádky). Servisní modul s korekčními motory by jistě přišel vhod, stejně jako nějaký rozsáhlý systém na podporu života.
Laickým srovnáním: Zvězda má 20 tun, americké rakety Delta IV mohou vynést na nízký orbit 27 tun, evropské rakety Ariane V až 21 tun. Pokud by to bylo nutné, mají Američané a ESA dopravní kapacity na vynesení těžkých modulů na orbitu.
Zásobování by bylo možné obstarat širkokou paletou lodí – od nyní funkčních soukromých amerických lodí Dragon, a Cygnus přes evropské lodě ATV až po japonské HTV. Na konci roku 2014 má být první let nové lodi NASA, Orion.
Doprava kosmonautů by musela být zajištěna loděmi Dragon (které však na to zatím nejsou připraveny, plány na pilotovaný let mluví o datu někdy v roce 2017), nebo teoreticky loděmi Orion (ty však mají již naplánované lety a to až do roku 2022).
Ruský segment by zůstal po odpojení funkční. Zbyl by však z něho pouze funkční základ (a to nevím, jak mají Rusové legislativně ošetřené vlastnictví modulu Zarja, podle mých zdrojů je vlastně Americký). Podstatná část experimentů se totiž provádí v Americkém sektoru. Rusové by mohli snadno na stanici dopravovat posádku i náklad pomocí lodí Sojuz a Progress, tam by se nic neměnilo. Stejně tak mají kapacity k dopravě případných nových modulů (pomocí rakety Proton M – nosnost až 21 tun na nízký orbit).
Nové Ruské moduly jsou otázkou, plánovaný modul Nauka už měl být sedm let připojený k ISS, ale neustálé problémy jeho start zdržují.
Úplné zrušení stanice, tedy její zničení vidím jako neuskutečnitelné. Americká NASA plánuje využití stanice minimálně do roku 2024 a Rusové zase mají plánované využití svých modulů pro svoji vlastní stanici OPSEK (malé odbočení – pokud vezmeme vážně všechny stávající ruské návrhy: Nová generace kosmické lodi, základna na Měsíci a nová orbitální stanice; nastává otázka, kde na to Rusové vezmou)
To je jen tak pro zamyšlení v kontextu dosavadních událostí. Nejsem odborník, tak uvítám opravy a diskuzi této mé úvahy.
Dmitrij Rogozin 13. května 2014 oznámil, že Rusko nevyhoví USA a neprodlouží využívání ISS po po roce 2020. Co se tedy může během následujících šesti let stát?
Předně, co vlastně tvoří ISS a jak je rozložena mezi moduly životně důležitá technika?
ISS se dělí na Ruský segment a Americký segment. Zatímco Ruský segment je tvořen výhradně ruskými moduly, do Amerického patří také moduly patřící ESA (Evropská kosmická agentura), JAXA (Japonská kosmická agentura) a CSA (kanadská kosmická agentura). Ruský segment tvoří pět modulů – Zarja FGB (Funkční nákladní blok), Zvězda (servisní modul), Pirs (přechodový a dokovací uzel), Poisk (podobný Pirsu) a Rassvět (dokovací uzel a sklad nákladu).
Nejdůležitější moduly Ruského segmentu jsou Zvězda a Zarja. Zvězda je prvním modulem orbitální stanice ISS (vynesen 1998) a konstrukčně vychází z modulů založených na kosmické lodi TKS (použité např. na Miru). Původně zajišťovala Zvězda klíčové funkce stanice (na palubě má solární panely a korekční motory), postupně její význam upadl. Zajímavé je, že Zvězda je celá zaplacená z amerických peněz, byla totiž postavena na objednávku NASA ruskou firmou.
Zarja je servisní modul, vycházející ze základního bloku určeného pro Mir 2 (a také původně stavěný pro Mir 2). Na palubě má systémy pro podporu života celé stanice, manévrové trysky a řídící počítač stanice. Uvnitř modulu jsou dvě oddělené kóje, každá pro jednoho kosmonauta, ale modul může pojmout až šest osob. Vynesena byla na orbitu v roce 2000.
Pirs, Poisk a Rassvět jsou malé moduly sloužící jako přechodové a dokovací uzly pro lodě Sojuz a Progress. Tyto moduly měl doplnit ještě velký záložní servisní modul Nauka (jeho vypuštění do kosmu se odkládá již od roku 2007).
Americký segment se skládá z jedenácti modulů. První americký modul je spojovací uzel Unity, který pomocí adaptéru spojuje Ruský segment s Americkým. Jde o odruhý modul ISS, vypuštěný v roce 1998. Dalšími uzly jsou Harmony a Tranquility (na ten je připojena známá kupole).
Důležitými moduly pro celou ISS jsou její laboratoře na provádění experimentů – Destiny (americká laboratoř), Columbus (evropská laboratoř, má kořeny ve zrušeném evropském programu orbitální laboratoře) a Kibo (japonská laboratoř, obsahující kromě jiného také dvě robotická ramena). Dalšími moduly jsou přechodový uzel Quest (zajišťuje výstupy do kosmu pro americkou část stanice) a modul Leonardo (evropský modul sloužící jako sklad). Následují tři dokovací adaptéry (jeden slouží ke spojení Ruského a Amerického segmentu).
Velmi důležitou částí stanice je tzv. Integrated Truss Structure, neboli páteřní nosník. Ten v současnosti slouží především jako nosič pro solární panely, dále jsou k němu připojeny chaldiče termoregulačního systému, nepřetlakové plošiny pro experimenty a další zařízení, jako například robotické rameno Canadarm2 (jak z názvu vyplývá jde o kanadský výrobek), nebo čtveřici gyroskopů, které zajišťují prostorovou orientaci stanice.
Canadarm2 je taktéž důležitou součástí stanice, může se totiž pohybovat po kolejnicích na nosníku a dokáže manipulovat i s těmi nejtěžšími staničními moduly a kosmickými loděmi, nebo s kosmonauty pomocí plošiny. Je tedy velmi prospěšná při údržbách a opravách stanice.
Z toho nám vyplývá, že na ISS zajišťuje primární funkci podpory života Ruský segment, zatímco Americký zajišťuje energii a obytné prostory, ovšem systémy jsou redundantní a částečně jsou rozložené po více modulech ISS – např. Zvězda i Zarja mají svoje solární panely, regenerace atmosféry zase zajišťuje taky americký modul Unity atd.
Co by se tedy mohlo v následujících letech stát?
1) Věci se i přes dosavadní vyhrocení vztahů urovnají a ISS bude dále fungovat
2) Věci se neurovnají a ISS se k roku 2020 transformuje
3) ISS bude k roku 2020 zrušena
Kvůli finanční náročnosti a nasmlouvaným experimentům a podobně si osobně myslím, že se nakonec vše vrátí do starých kolejí. Pokud Rusko dodrží svůj slib (či výhružku) a nedovolí využívat svoji část stanice a nebude zajišťovat dopravu, nastávají dvě možnosti – Stanice se rozpojí a přemění, nebo se stanice zruší a postupně zanikne.
Spíše si myslím, že kdyby už k tomu došlo, stanice se rozpojí a vzniknou dvě nové. NASA, popřípadě její partneři z ESA , JAXA a CSA by museli dostat do kosmu nějaký nový servisní modul, který by zastoupil Zvězdu. Jinak ovšem mají co potřebují. Lodě by mohli ke stanici dokovat, energie by byla zajištěna, experimenty by nadále mohly pokračovat (vše by bylo jistě patřičně „osekáno“ a možná i částečně zastaveno, možná by se snížil počet posádky). Servisní modul s korekčními motory by jistě přišel vhod, stejně jako nějaký rozsáhlý systém na podporu života.
Laickým srovnáním: Zvězda má 20 tun, americké rakety Delta IV mohou vynést na nízký orbit 27 tun, evropské rakety Ariane V až 21 tun. Pokud by to bylo nutné, mají Američané a ESA dopravní kapacity na vynesení těžkých modulů na orbitu.
Zásobování by bylo možné obstarat širkokou paletou lodí – od nyní funkčních soukromých amerických lodí Dragon, a Cygnus přes evropské lodě ATV až po japonské HTV. Na konci roku 2014 má být první let nové lodi NASA, Orion.
Doprava kosmonautů by musela být zajištěna loděmi Dragon (které však na to zatím nejsou připraveny, plány na pilotovaný let mluví o datu někdy v roce 2017), nebo teoreticky loděmi Orion (ty však mají již naplánované lety a to až do roku 2022).
Ruský segment by zůstal po odpojení funkční. Zbyl by však z něho pouze funkční základ (a to nevím, jak mají Rusové legislativně ošetřené vlastnictví modulu Zarja, podle mých zdrojů je vlastně Americký). Podstatná část experimentů se totiž provádí v Americkém sektoru. Rusové by mohli snadno na stanici dopravovat posádku i náklad pomocí lodí Sojuz a Progress, tam by se nic neměnilo. Stejně tak mají kapacity k dopravě případných nových modulů (pomocí rakety Proton M – nosnost až 21 tun na nízký orbit).
Nové Ruské moduly jsou otázkou, plánovaný modul Nauka už měl být sedm let připojený k ISS, ale neustálé problémy jeho start zdržují.
Úplné zrušení stanice, tedy její zničení vidím jako neuskutečnitelné. Americká NASA plánuje využití stanice minimálně do roku 2024 a Rusové zase mají plánované využití svých modulů pro svoji vlastní stanici OPSEK (malé odbočení – pokud vezmeme vážně všechny stávající ruské návrhy: Nová generace kosmické lodi, základna na Měsíci a nová orbitální stanice; nastává otázka, kde na to Rusové vezmou)
To je jen tak pro zamyšlení v kontextu dosavadních událostí. Nejsem odborník, tak uvítám opravy a diskuzi této mé úvahy.