Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-IV

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-IV

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA V LETECH 1945 AŽ 1956.
DÍL ČTVRTÝ: ROKY 1949 AŽ 1956
ÚVOD

V předchozím díle jsem se pokusil s velkou pečlivostí probrat dostupné dokumenty a popsat představy velení naší armády o obraně naší země v prvních letech od skončení Druhé světové války po rok 1956. Tímto rokem jsem skončil stejně, jako jím skončí celý tento cyklus. Tento díl je poslední díl k organizaci armády. Úplně poslední díl potom bude o tom, jak se naše armáda do roku 1956 přezbrojila.

Vše co bude v těchto dvou dílech popsáno, bude poznamenáno dvěma zásadními skutečnostmi.

Primo: v roce 1954 byla Československá armáda přejmenována na Československou lidovou armádu. Stalo se to na základě toho, že v červnu roku 1954 se v Praze konal X. sjezd KSČ, který konstatoval, že „Československá armáda se stala armádou lidovou, vychovávanou k bezmezné oddanosti a lásce k lidově-demokratické vlasti.“ Název Československá armáda byl tak změněn na Československá lidová armáda. Tento název si podržela až do dne vyhlášení zákona č. 74/1990 Sb., tedy do 14. března 1990, kdy byl její název opět změněň na Československá armáda.

Secundo: vstupem naší země do politické a vojenské organizace, Varšavské smlouvy. Ta vznikla na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě. Asi by v nějaké podobné podobě vznikla tak jako tak, ale v dané době to bylo formálně zdůvodněno tak, že její zřízení je reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup NSR do NATO.

Tak se tedy podíváme, jak to s organizací armády v těchto letech vypadalo.

Kapitola první: MINISTERSTVO OBRANYA ORGANIZACE HLAVNÍCH SIL ARMÁDY KE KONCI ROKU 1950 A DO KONCE ROKU 1953.

V roce 1949 v průběhu zásadních čistek v naší tehdejší armádě bylo rozhodnuto, že naše armáda bude přebudována na armádu socialistického typu. Jelikož na světě v té době byly jen dvě socialistické armády a to armáda Sovětského svazu a armáda Mongolské socialistické republiky, bylo jasné, že naše armáda bude odrážet sovětské názory, zkušenosti a doktrinální myšlení.

Aby to bylo možné bylo potřeba uskutečnit zásadní změnu organizace a redislokace armády v souladu s nově nastalými hrozbami a vývojem soudobého vojenství. Z předchozích dílů už víme, jak byla armáda redislokována na západ. Není tedy potřeba se k tomu vracet.

Tyto změny byly zároveň podmíněny zaváděním nové výzbroje, vyššími nároky na velení a potřebou součinnosti se Sovětskou armádou. Zde je další doklad toho, že naše armáda měla být organizační kopií našeho velkého spojence. To platilo hlavně pro vševojskové svazky. Rozvoj čekal celou armádu, ale prioritu v této době dostala protivzdušná obrana státu, vojsková PVO a protichemická obrana vojska.
Nové typy a nároky na vševojsková tělesa bylo potřeba podpořit nástupem výrazných kvalitativních a kvantitativních změn v organizaci a metodách práce týlu.

Cíle velké, ale možnosti omezené. Co naše možnosti limitovalo:
- bylo nutno zajistit bojovou připravenost a pohotovost svazků a útvarů při nenaplněných mírových počtech osob, výzbroje a bojové techniky
- limity dané demografickou, geografickou a vojenskou složkou
- možnosti naší ekonomiky, zde především stavu a možností zbrojního průmyslu.
Výhodu zde bylo to, že bylo možno se opřít o dodávky mnoha komodit ze Sovětského svazu, a to jak zbraní a bojové techniky, tak i licencí a převzetím osvědčených organizačních rámců a postupů.

Zostřování studené války vše stavilo do časového nedostatku. Všeho bylo málo a tak to vedlo k další diferenciaci vojska z pohledu naplněnosti vojskových celků lidmi, materiálem a výzbrojí, kdy přednost dostávaly ty, které byly rozhodující pro zajištění obrany země na bavorské hranici v potřebných časech a prostorech.

Reorganizace tedy sledovala tyto cíle.


- přizpůsobit organizaci dočasnému nedostatku vojáků stálého stavu (z povolání) po provedených čistkách a odchodu velkého množství zkušených vojáků do Izraele v rámci Akce Důvěrné Izrael.
- vytvořit předpoklady pro výstavbu armády odpovídající moderním potřebám
- zajistit rychlou bojovou pohotovost celé armády s důrazem na ty části armády, které by plnily důležité úkoly od samého počátku ohrožení

Prozatím zůstala zachována tři velitelství vojenských oblastí, jimž přímo podléhala velitelství armádních sborů, svazků a vyčleněné útvary, jednotky a zařízení druhů vojsk a služeb. Zásadními změnami prošlo pozemní vojsko, kde byla prohloubena diferenciace tří základních typů svazků a útvarů:
- na plných počtech
- se sníženými počty
- rámcové

Prvosledové pěší brigády byly reorganizovány na pěší divize. Výrazně to snížilo organizační roztříštěnost pozemního vojska a bylo tak možno posílit vojska dislokovaná na západní hranici a bylo to předpoklad pro další změny vedoucí k sladěnosti organizační struktury naší a sovětské armády.

Velitelství oblastí byla:
Praha
Brno
Bratislava a jim byly podřízeny tyto síly:
- 4 armádní sbory
- tankový sbor
- 10 pěších divizí
- 3 rychlé divize

Ministerstvo národní obrany si udrželo v podřízenosti dělostřelecké divize, železniční pluk zatím pořád jako součást ženijního vojska, spojovací, chemický a výsadkový útvar.

Jezdecká brigáda přímo podléhající ministerstvu národní obrany byla zrušena a reorganizována na vozatajské prapory podřízené velitelstvím vojenských oblastí. Tím už jednou provždy z naší armády zmizelo jezdectvo a nikdy se do ní nevrátilo.

Organizace vojenského letectva se nijak výrazně nezměnila. Koncem roku 1949 disponovalo letectvo pouze jediným neúplným velitelství leteckého sboru s podřízenou 3. leteckou stíhací divizí se třemi stíhacími pluky a dvěma pluky cvičnými.
Čtvrtá letecká divize měla stíhací pluk a pluk bitevních jednomotorových letadel a cvičnou letku.
Dále existovaly:
- bitevní pluk dvoumotorových letadel,
- zpravodajský pluk
- tři spojovací pluky
- dělostřelecká letka
- dopravní letecký pluk
- tři velitelství leteckých okruhů
- letecké základny
- letecké sklady
- letecká povětrnostní služby a
- školy a školící zařízení

Dne 1. ledna 1950 došlo k velmi významné události. Jako samostatná složka MNO bylo zřízeno velitelství protiletadlové obrany. Bylo mu podřízeno protiletadlové dělostřelectvo a část hlásné služby. Zde byly položeny základy výstavby nového druhu vojska a to Protivzdušné obrany státu, známá desítky let pod zkratkou PVOS.

Tento samý den bylo zrušeno vojsko zvláštních bojových prostředků a bylo přejmenováno na chemické vojsko.

Dne 15. února 1950 byly rychlé divize převedeny k tankovému vojsku a byl tak zahájen proces jejich postupného zániku a transformace na jiný typ svazků.

Na roky 1950 až 1953 byly přijaty nosné úkoly pro organizační výstavbu vojsk. Byly to :

- postupná motorizace armády
- zesílení palebné síly a úderné síly vševojskových svazků
- vybudování moderního letectva
- postupné posilování protivzdušné obrany a to jak vojskové tak i státní
- výrazné vylepšení proti chemické ochrany vojsk

Říká se, že ryba smrdí od hlavy a tak je logické, že aby nesmrděla zrovna ryba naší armády, došlo jako první krok k reorganizaci samotného ministerstva národní obrany. Stalo se to v srpnu a září roku 1950. Když to skončilo, MNO by jen tak někdo nepoznal. Došlo ke zrušení oddělení a odborů a bylo nově vytvořeno 9 hlavních správ:
- všeobecná
- soudní
- politická
- hospodářská
- kádrová
- informační
- automobilní a traktorová
- intendanční
- zdravotnická
Tyto správy byly podřízeny přímo příslušným náměstkům ministra národní obrany. Část povinnosti MNO byla přenesena na vojenské oblasti.

Hlavní štáb československé branné moci byl přejmenován na generální štáb a byl reorganizován tak, že měl tři nosné správy a to byly:
- operační
- organizační a mobilizační správu a
- bojové přípravy

Nové úkoly v přípravě kádrů armády, zejména nahrazení nesmírných úbytků stálého stavu po čistkách a dobrovolných odchodech, vedlo k reorganizaci vojenského školství a byla zřízena samostatná správa vojenského školství.

Obrázek

27. června 1950 bylo schváleno ministrem národní obrany vše potřebné k zásadní reorganizaci armády, která měla být uskutečněna k 1. říjnu 1950. Tato reorganizace měla vést ke sjednocení organizační struktury naší armády s naším nosným spojencem, a to Sovětskou armádou, a další kroky měly proběhnout v následujících dvou letech.
- přepracovat válečnou a mírovou organizaci
- přepracovat mobilizační nařízení a předpisy pro jednotlivé druhy vojsk a služeb

Bylo rozhodnuto, mělo vše jít postupně po etapách, ale svižně.


I. etapa: sjednocení organizace u prvosledových svazků a vyšších velitelství a měla být posílena obrana západní hranice tím, že měly být reorganizovány týly prvosledových svazků a tyto svazky měly být posíleny spojovacími a ženijními jednotkami

II. etapa: mělo dojít k zásadnímu posílení možností tankového, dělostřeleckého, výsadkového, protiletadlového a chemického vojska.

III. etapa: měla podchytit vše, co se nevešlo do prvních dvou etap a měla celý tento proces ukončit k 1. říjnu 1952.

Zásadní změna proběhla k 20. září 1950. Byly zrušeny vojenské oblasti a celé území státu bylo rozděleno na dva vojenské okruhy.

1. vojenský okruh s velitelstvím v Praze zahrnoval celé Čechy a Jihlavský kraj. Vznikl na základě 1. vojenské oblasti a jeho prvním velitelem se stal sborový generál František Papoušek. Ve vysokých funkcích se zde objevili i budoucí autoři tolik probíraného válečného plánu z roku 1964 a to divizní generál Otakar Rytíř a divizní generál Bohumír Lomský.

2. vojenský okruh s velitelstvím v Trenčíně zahrnoval zbytek Moravy a celé Slovensko. Vznikl na základě 4. vojenské oblasti a jeho prvním velitelem armádní generál Zdeněk Novák. Je dobré si připomenout, že pod jeho velení patřila i 8. pevnostní brigáda, která ale svojí působností zasahovala i na území 1. vojenského okruhu.

Životopisy těchto vojáků jsou k dispozici zde:

http://vojenstvi.cz/vasedotazy_60.htm a stojí to za přečtení kolegové

Každý vojenský okruh měl podřízeny dva armádní sbory třemi svazky-divizemi a to dvěma pěšími a jedním rychlým. Dále každý okruh měl ve své struktuře i protitankové dělostřelecké útvary, protiletadlové dělostřelecké útvary a svazky, ženijní a pontonové útvary, posilové dělostřelecké útvary, spojovací útvary, týlové útvary a zařízení a speciální útvary jako ohňometné a chemické.

Než se vše rozběhlo, bylo vše jinak. Pod tlakem zhoršující se mezinárodní situace bylo totiž vše potřeba výrazně urychlit. Podle nové směrnice pro reorganizaci podepsané k 31. říjnu 1950 mělo za 61 dní dojít k historicky největší změně v organizaci a dislokaci naší armády v celé její historii.

Tou největší změnou bylo vytvoření tří typů vševojskových svazků. To přiblížilo naši organizaci sovětské asi ze všeho nejvíce. Nově byly ustaveny mechanizované divize. Vyrostly na základě divizí rychlých.

Obrázek

Tyto divize měli na tehdejší dobu a šití rychlou jehlou poměrně vyváženou organizaci, a pokud by byly plně vybaveny a vycvičeny byly by to velmi silné svazky. Měly celkově pět pluků:
- dva pluky mechanizované každý se třemi mechanizovanými a jedním tankovým praporem a plukovními jednotkami
- tankosamohybným plukem se dvěma tankovými prapory a samopalným praporem
- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly 122 mm houfnic
- minometný dělostřelecký pluk se dvěma oddíly 120 mm minometů

Dále zde bylo silné bojové zabezpečení.
- průzkumný prapor s tankovou průzkumnou rotou a rotou průzkumných obrněných transportérů a rotou protitankových zbraní
- ženijní prapor
- spojovací prapor
- automobilní prapor
- chemická četa

A nakonec velmi promyšlené týlové technické zabezpečení tvořené sklady a dílnami.
Každý pluk nebo prapor bojového zabezpečení měl vlastní zdravotnickou jednotku.

Tradičně nejpočetnějším druhem zbraně byla pěchota a to zůstalo zachováno. Ale nový typ pěší divize bylo něco, co doposud naše armáda neměla. Nesmírně silný a bojově mimořádně použitelný svazek s velkou údernou a palebnou silou.

Obrázek

Měla šest pluků:

- tři pěší pluky se třemi pěšími prapory. Pluk dále disponoval: četou protichemické ochrany, protitankovou baterií, baterií lehkých samohybných děl, baterií minometů 82 mm, četou protiletadlových kulometů a potom zde byly spojovací, ženijní a průzkumná četa, zásobovací četa, dopravní četa, skaldy a pomocné a reprezentativní prvky.
- kanónový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly kanónů 76 mm a jedním oddílem houfnic 122 mm, dopravní četou a dílnami
- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly houfnic 122 mm a jedním oddílem kanónů 76 mm, dopravní četou a dílnami
- tankosamohybný pluk se třemi tankovými rotami, rotou lehkých samochodek, rotou technického zabezpečení a týlem

Dále zde byly posilové oddíly:
- raketometný oddíl se třemi bateriemi raketometů 130 mm, hospodářskou četou a družstvem bojového zásobování
- protiletadlový oddíl se třemi bateriemi tažených 37 mm protiletadlových kanónů, baterií protiletadlových kulometů ráže 12,7 mm, spojovací četou, hospodářskou a dopravní četou, dílnami
- protitankový dělostřelecký oddíl se třemi bateriemi kanónů 76 mm

Bojové zabezpečení tvořily:

- ženijní prapor
- spojovací prapor
- průzkumná rota
- automobilní rota

A nakonec velmi promyšlené týlové technické zabezpečení tvořené sklady a dílnami.
Každý pluk nebo prapor bojového zabezpečení měl vlastní zdravotnickou jednotku.

Třetí typ divize byla divize tanková. Opět to byla divize velmi silná, vysoce pohyblivá a s údernou a palebnou silou, která by při plném vyzbrojení, vybavení a odpovídajícím výcviku byla těžkým soupeřem v obranném i útočném boji.

Obrázek

Její hlavní bojovou silou byly čtyři pluky.
- dva tankové pluky, každý se dvěma tankovými a jedním samopalným praporem, rotou technického zabezpečení, dopravní a hospodářskou četou
- mechanizovaný pluk s třemi motomechanizovanými prapory, tankosamohybným praporem, dělostřeleckým oddílem kanónů ráže 76 mm, protiletadlovou kulometnou rotou vyzbrojenou PL kulomety ráže 12,7 mm, minometnou baterií minometů ráže 82 mm, samopalnou rotou, rotou technického zabezpečení, dopravní a hospodářskou četou
- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly houfnic ráže 122 mm, dopravní a hospodářskou četou, dílnami

Dále zde byly posilové oddíly:
- raketometný oddíl se třemi bateriemi raketometů 130 mm, hospodářskou četou a družstvem bojového zásobování
- samostatný protiletadlový oddíl se třemi bateriemi tažených 37 mm protiletadlových kanónů, baterií protiletadlových kulometů ráže 12,7 mm, spojovací četou, hospodářskou a dopravní četou, dílnami

Bojové zabezpečení tvořily:

- ženijní prapor, tvořený dvěma ženijními rotami, technickou rotou, zásobovací četou, spojovacím družstvem, školní četou,
- spojovací prapor, tvořený provozní rotou, rádiovou rotou, kabelovou rotou, týlovými složkami a praporní školou
- průzkumná rota
- automobilní rota
- chemická četa

Týlové a technické zabezpečení tvořily:

- automobilní dílny
- zbrojní dílny
- pojízdná tankoopravná základna tvořená četou pro opravy bojových vozidel, četou speciálních řemesel, oddělením technické kontroly, vyprošťovací družstvo, dopravní družstvo a zásobovací družstvo
- školní tankový prapor
- sklady a to: zbrojní a muniční, chemický ženijní, tankový a pohonných hmot, intendančním a nakonec hospodářským družstvem

Aby divize bojující v obranné nebo útočené operaci měly k dispozici dostatek sil pro podporu svého úsilí, byly vytvořeny silné sborové podpůrné komplety. Sbory získaly podobu sovětských armádních sborů, i když u spojenců se používal jiný název – střelecký, tankový nebo mechanizovaný sbor podle divizí, které měly v jeho organizaci převahu.

Byly vytvořeny sborové dělostřelecké, protitankové, protiletadlové, ženijní, spojovací, chemické a automobilní útvary a raketometný oddíl, divizní útvary a jednotky bojového zabezpečení, byly výrazně posíleny.

Bylo posíleno dělostřelectvo zálohy vrchního velení. Dělostřelecká divize byla rozšířena o protitankovou a raketometnou brigádu. Těžké dělostřelecké brigády a protitankové dělostřelecké pluky doplnily sborové komplety.

V prosinci 1950 bylo velitelství protiletadlového vojska přejmenováno na velitelství protiletadlové obrany státního území a území republiky bylo rozděleno na tři obvody, kterým byly podřízeny všechny pozemní prostředky protivzdušné obrany v četně některých útvarů stíhacího letectva vyčleněné velitelstvím letectva k plnění úkolů protiletadlové obrany státního území. Zachována zůstala dvoukolejnost sledování vzdušného prostoru státu a jeho blízkého okolí. Zatímco radiolokaci si zachovalo v podřízenosti velitelství letectva a hlásná a vidová služba už patřila velitelství protiletadlové obrany státního území.

Pozemní vojsko československé armády bylo nadále nejpočetnějším druhem vojska. Bylo nyní tvořeno, jak už víme svazky pěšími, mechanizovanými a tankovými, dělostřelectvem a byly zde i speciální druhy vojska a útvary a zařízení služeb.
Pěchota si nadále udržela dominaci a měla celkově tři typy divizí:
- plné
- se sníženými stavy
- rámcové
Složení divizí už známe a tedy víme, že pěší divize a jejich organické součásti byly vysoce pohyblivé, schopné boje i samostatně. Pěchota tvořila v této době asi 43% celkového počtu pozemního vojska.

Tankové vojsko bylo tvořeno dvěma tankovými, dvěma mechanizovanými a dvanáct tankosamohybných praporů pěších a mechanizovaných divizí. Tankosamohybné prapory byly organickou součástí divizí a byl jim podřízeny. Logicky tedy byly určeny k přímé podpoře bojového úsilí mateřských divizí.
Tankové divize a mechanizované divize naproti tomu byly určeny k boji jako rychlé skupiny schopné samostatného bojového úsilí v rámci armádní obranné nebo útočné operace
Tankové vojsko navýšilo svůj podíl na početním stavu pozemního vojska na 7%.
Organizační struktury mechanizovaných a tankových divizí máme výše a není potřeba se jim dále věnovat.

Dělostřelectvo procházelo velkým organizačním mlýnem. Nadále se dělilo na:
- dělostřelectvo vojskové a bylo dotvořeno tak, že vševojskový svazek měl dva dělostřelecké pluky a jeden protitankový dělostřelecký oddíl
- sborové dělostřelectvo, které bylo posíleno o raketometné oddíly sborů a mechanizovaných svazků jim přímo podřízených
- dělostřelectvo zálohy vrchního velení, které získalo, jak je uvedeno, výše těžkou raketometnou a protitankovou dělostřeleckou brigádu.
Výrazně bylo posíleno protiletadlové dělostřelectvo na všech stupních.
Podíl dělostřelectva na pozemním vojsku dosáhl nově 6%.

Ženijní vojsko procházelo velkým rozvoje
Pěší divize prvního sledu byly posíleny o ženijní prapory, které vznikly reorganizací ženijních rot. Vznikla tak nová struktura ženijního vojska:
- ženijní brigáda byla přímo podřízena MNO
- ženijní pluky byly podřízeny vojenským okruhům a
- ženijní prapory byly podřízeny sborům a divizím.
Specifickou součástí ženijního vojska byly pontonový pluk a potom unikát našich ozbrojených sil, vodní rota. Na přímý rozkaz bývalého kolegy Destroymana se tomuto posledně jmenovanému tělesu budu věnovat více a to samostatným článkem, jinam mě, až mě potká, zardousí jako Othello Desdemonu.

Dne 1. září 1950 bylo ze čtyř rot ženijních pluků vytvořeno nové vojskové těleso, ostuda a nesmazatelná skvrna na doposud relativně čistém štítu armády a to Pomocné technické prapory, neplaze proslulé PTP.

Poměrně dobrý článek, který ledacos o tomto státem podpořeném a komunistickou stranou řízeném zločinu na lidech naleznete zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pomocn%C3% ... %BD_prapor

Byl to takový malý gulag v podmínkách ČSA podle vzoru našeho velkého spojence. I díky tomuto svinstvu dosáhl podíl ženijního vojska na počtech armády 2%.

Spojovací vojsko se díky růstu jeho významu dočkalo velkého rozmachu. Jeho podíl na počtech armády dosáhl bezmála 2%.
- letecké spojovací jednotky a útvary byly přímo podřízeny velitelství letectva
- spojovací jednotky výsadkového vojska byly přímo podřízeny výsadkovému vojsku
Byly vytvořeny nové organizační struktury a bylo provedeno jejich nové rozčlenění po jednotlivých stupních.
- spojovací pluky v nové organizaci tak jak ukazuje následující schéma, byly přímo pořízeny Ministerstvu národní obrany a vojenským okruhům.
- spojovací prapory byly součástí armádních sborů
- spojovací roty se potom staly součástí vševojskových svazků a svazků a útvarů druhů vojsk.

Obrázek
Organizační schéma spojovacího pluk k 1. říjnu 1951

Pod spojovací vojsko dále patřily:
- vojenské výcvikové středisko
- vojenské radioelektrické ústředí

Železniční vojsko
v letech 1949 až 1953 procházelo v letech 1949 až 1953 velkou stagnací. Bylo rozhodnuto k 1. říjnu 1949 zrušit velitelství železniční brigády. Takže železniční vojsko bylo tvořeno:
- železničním plukem
- dvěma železničními sklady
- osmi železničními traťovými velitelstvími
V dalším období byl železniční útvary a sklady opakovaně reorganizovány a řadu úkolů které železniční vojsko zajišťovalo přebíraly zvláštní skupiny pro vojenské účely při ministerstvu dopravy při oblastních ředitelstvích Československých státních drah.

Obrázek
Organizační struktura železničního pluku od 1. ledna 1951

To naopak výsadkové vojsko procházelo velkými změnami.


Dne 15. března 1950 byl vytvořen Výsadkový prapor 65 v Žilině, který následně kočoval po Československu a od listopadu 1950 byl konečně dislokován do Prešova. K 1. lednu 1951 v rámci všeobecného přeznačování vojskových těles v celé armádě bylo upraveno pojmenování výsadkových praporů 71. a 65. na 71. a 65. výsadkový prapor - jen taková kosmetická úprava. Naše armáda se tak stále více sovětizovala.

Ke dni 1. října 1951 byly vytvořeny 172. mechanizovaný výsadkový prapor v Košicích a 173. dělostřelecký výsadkový oddíl Sabinově a po roce byl reorganizován a přečíslován na 72. výsadkový prapor.
Ke dni 1. října 1952 bylo vytvořeno velitelství 22. výsadkové brigády v Prešově s těmito podřízenými jednotami:
- 65. výsadkový prapor Prešov
- 71. výsadkový prapor Zákupy, v říjnu 1952 přemístěn do Prešova
- 172. mechanizovaný výsadkový prapor v Košicích
- 173. dělostřelecký výsadkový oddíl v Sabinově
Díky tomuto rozvoji výsadkové vojsko dosáhlo podílu 1% na celkovém stavu armády.

Nová struktura armády spojena s velkým růstem počtů dělostřeleckých zbraní, potřebou přepravovat velká množství materiálu všeho druhu a přepravou velkých mas vojsk. To neslo velké požadavky na motorizaci armády a tedy se muselo začít ledaco dít automobilním vojsku.

Už v říjnu 1949 byly vytvořeny tři automobilní zbrojnice a vojenské výcvikové středisko přímo podřízené MNO.
V roce 1950 potom vznikly automobilní roty a automobilní prapory začleněné do organizace svazků a vojenských okruhů či přímo podřízené MNO. Jako organické součásti pěších praporů a dělostřeleckých oddílů vznikaly dopravní čety a automobilní dílny.
Byl vytvořen automobilní stavební prapor.
Co se všechno stalo?
Byly reorganizovány a nedislokovány:
- automobilní prapor 5 v Brně byl přejmenován na 2. automobilní prapor a přemístěn do Českých Budějovic
- automobilní prapor 8 z Banské Bystrice byl přejmenován na 7. automobilní prapor a přemístěn do Martina
- automobilní prapor 12 v Rakovníku byl přejmenován na 4. automobilní prapor a přemístěn do Kralovic

Byly zrušeny dva automobilní prapory, a to 2 a 6 ve Vysokém Mýtě a Olomouci

Změny v podřízenosti:
V podřízenosti MNO: byl ponechán 1. automobilní prapor Praha a MNO převzalo do své podřízenosti 2. automobilní prapor v Českých Budějovicích a 4. automobilní prapor v Kralovicích
Do podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu byl předán 3. automobilní prapor v Plzni a přemístěn do posádky Dobřany
Do podřízenosti velitelství 2. vojenského okruhu byl předán 7. automobilní prapor v Martine.
V této době se automobilní vojsko podílelo na počtech armády už 1,6 %.

Silniční vojsko bylo jako samostatný druh vojska vytvořeno na koci roku 1950. Přesněni řečeno v listopadu. Jeho základem bylo zřízení dvou útvarů. Byla to:
1. silniční rota v Dobřanecha později redislokovaná do Kadaně. Tato rota byla podřízena velitelství 1. vojenského okruhu
2. silniční rota v Martině, později redislokovaná do Města Libavá, rota byla podřízena velitelství 2. vojenského okruhu.
Obě tyto roty byly zrušeny k 1. listopadu 1955. Ale základ byl položen. Ani toto vojsko neuniklo do zapojení do perzekuce nepohodlných lidí a ze silničních rot byly vytvořeny další Pomocné technické prapory. Více viz. link na wikipedii výše.

Dne 1. října 1949 byl Výcvikový prapor zvláštních bojových prostředků přejmenován na Prapor zvláštních bojových prostředků 103, dislokace se nezměnila a útvar zůstal v Olomouci. Ke dni 1. ledna 1950 byl tento prapor přejmenován na Chemický prapor 103, stále v Olomouci.
Ale chemické vojsko rostlo, i když pomalu. K 1. květnu 1950 byl vytvořen chemický prapor 101 v Jaroměři a byl podřízen hlavnímu štábu. Oba prapory byly reorganizovány ke konci téhož roku takto:
- na 101. chemický prapor v Jaroměři a byl podřízen velitelství 1. vojenského okruhu. Jeho velitelem byl v této době Otakar Zelníček
- na 103. chemický prapor, který byl přemístěn z Olomouce do Šafárikova a od roku 1953 do Červené Vody a byl podřízen velitelství 2. vojenského okruhu
K 1. listopadu 1952 byl vytvořen 105. plamenometný prapor v Liberci a byl podřízen velitelství 1. vojenského okruhu.

Ke konci roku 1950 byly vytvořeny chemické čety a ty byly podřízeny jednotlivým vševojskovým svazkům. V souvislosti s podřízením chemických praporů jednotlivým vojenským okruhům byly vytvořeny dvě chemické zbrojnice, dnes bychom řekli sklady.
K lednu 1951 byly v rámci chemických praporů zřízeny jako třetí roty plamenometné jednotky a červenci byly zřízeny okruhové chemické sklady.

Co se týká letectva, rok 1950 nastartoval jeho intenzivní budování a přezbrojování na novou kvalitu. V září 1950 byl vytvořen nový typ leteckého svazku a to letecká bitevní divize, vrtulová, vyzbrojená licenčně vyráběnými letouny Il-10.
Dále vznikla letecká bombardovací divize přechodně cvičená na letounech Siebel.
Od roku 1950 bylo rozšířeno stíhací letectvo a přezbrojeno na proudové letouny.

K 1. říjnu 1950 byla zřízena hlavní povětrnostní ústředna letectva. Podle plánu výstavby letectva bylo předpokládáno, že v závislosti na dodávkách nové letecké techniky budou postaveny z náhradních leteckých pluků další stíhací, bombardovací, zpravodajské, dopravní a spojovací svazky a útvary. Mělo to být impozantní.
- tři letecké sbory
- čtyři letecké svazky
- třináct leteckých pluků
- dva dopravní letecké pluky
- tři zpravodajské letecké pluky
- 2 spojovací letecké pluky.

V souvislosti s tím došlo k navýšení počtu letištních správ, ale to TOP se stalo 15. února 1950. Bylo zřízeno letecké operační středisko s radarovými ústřednami a stanicemi. Další bylo zřízeno v květnu toho samého roku.

V roce 1951 byly zřízeny tři nové vojenské letecké celky. Byly to štáby leteckých technických divizí, které nahradily dosavadní těžkopádní systém pozemního zabezpečení letectva. Letištní prapory těchto technických divizí se staly rozhodujícím výkonným prvkem leteckého týlu, které se o vlastní letecké pluky staraly jak na mírovém, tak polním i záložním letišti. Ale zde se vývoj nezastavil.
V roce 1953 byly v rámci technických divizí zřízeny další přelomové jednotky:
- leteckého a radiotechnického zabezpečení
- letecké spojovací jednotky
- letecké divizní opravovny
Letecké technické divize převzaly na sebe i veškeré zásobování a skladování materiálu. Jedna taková technická divize dokázala pokrýt potřeby 2 až 3 bojových leteckých svazků.

Aby se zásadním způsobem zlepšil výcvik leteckého létajícího i pozemního personálu byla k 1. květnu 1951 z náhradních leteckých pluků vytvořena výcviková střediska letectva.

K 1. září 1951 byly vytvořeny letecké stíhací a bombardovací divize přímo podřízené MNO. Významnou změnou bylo to, že v polovině roku 1953 byly postaveny další letecké svazky, útvary a jednotky a celková reorganizace letecké povětrnostní služby, která propojila letectvo armádní, s protivzdušnou obranou a civilním sektorem.

Na konci roku 1952 se organizace bojových svazků a útvarů letectva skládala:
- jednoho leteckého sboru o dvou leteckých stíhacích divizích, každá se třemi leteckými stíhacími pluky a výcvikového střediska
- jeden samostatný letecký stíhací pluk
- jedna bitevní letecká divize o třech bitevních leteckých plucích a výcvikovým střediskem
- jedna bombardovací letecká divize se třemi bombardovacími leteckými pluky výcvikovým střediskem
- jeden dělostřelecký a průzkumný letecký pluk
- jeden kurýrní letecký pluk

Z uvedeného vyplývá, že letectvo mělo našlápnuto poprvé od konce války dobrým směrem a začala z něho růst síla, se kterou se v krátké době muselo počítat. Ale oproti plánu to bylo pořád někde úplně jinde.

Vojsko protiletadlové obrany státního území, zkratkou PLOSÚ, začalo také pomalu růst. K 15. prosinci 1950 mu byla přímo podřízena jedna protiletadlová divize. Pozemní protiletadlové útvary byly podřízeny na počátku roku 1951 celkově třem velitelstvím obvodů PLOSÚ. Byly to:

1. obvod protiletadlové obrany státního území, Praha, podřízené jednotky a útvary
- 158. hlásný prapor
- hlavní velitelské stanoviště
- velitelská baterie
- spojovací rota

2. obvod protiletadlové obrany státního území, Olomouc,
- pomocné velitelské stanoviště 2. obvodu Protiletadlové obrany státního území
- velitelská baterie
- spojovací rota
- 157. hlásný prapor

3. obvod protiletadlové obrany státního území, Zvolen, podřízené jednotky a útvary
- pomocné velitelské stanoviště 3. obvodu Protiletadlové obrany státního území
- spojovací rota
- velitelská baterie
- 156. hlásný prapor

Útvary stíhacího letectva nebyly PLOSÚ přímo podřízeny, pouze vyčleňovány velitelstvím letectva a to byl stále zásadní problém. Vše zde zůstalo na půl cestě - byla v tom asi nejasnost v potřebách PLOSÚ a možná i trochu ješitnosti na straně velitelství letectva. Jediný pokrok bylo to, že došlo k reorganizaci hlásné služby PLOSÚ a jejímu propojení s hlásnou službou letectva.

Služby v armádě byly v letech 1949 až 1953 rozděleny takto:
- zabezpečující přímou péči o vojska, tedy proviantní, výstrojní, zdravotnická, veterinární
- technické druhy, tedy výzbrojní, technické a dopravní služby letectva
- zabezpečující dopravní úkoly, tedy automobilní a služba zásobování PHM
- specifické, tedy justiční, stavební, ubytovací, doplňovací a další

Nárůst úkolů intendanční služby vedl k jejímu rozdělní na službu proviantní a výstrojní, stejně tak byly rozděleny původní intendanční skaldy a tyto sklady byly vytvořeny už od stupně útvar. Služby byly posíleny a pomohlo i vytvoření dílen na všech stupních. Byla zahájena masová výstavba vojenských kuchyní.

Základem zdravotní služby zůstaly vojenské nemocnice, které byly rozděleny na okruhové a posádkové v sídlech velitelství divizí. Sice klesl jejich počet, ale jejich kvalita šla výrazně nahoru a zdravotní péče se přiblížila blíže k vojákovi.
Novým typem zařízení služby byly od konce roku 1950 divizní ošetřovny podřízené náčelníkům zdravotní služby těchto divizí a v roce 1950 byly vytvořeny plukovní ošetřovny.
Zdravotní služba u letectva zůstala bez významných změn, co se týká samotného letectva.

Veterinární služba by mohla být už považována za přežitek, ale stále ještě měla v armádě své místo. Její hlavní složkou byly vojenské veterinární nemocnice a veterinární zařízení svazků a útvarů. Díky motorizaci ale jejich počet klesl tak, že na každém okruhu už bylo jen jedno takové zařízení.
U útvarů byly zřízeny v roce 1949 zřízeny plukovní veterinární ošetřovny, ale ty byl společně s podkovárnami zrušeny v roce 1953.
To co přežilo až do konce ČSA, ČSLA a znovu ČSA bylo v listopadu 1950 zřízené výcvikové středisko pro vojenské psy, v roce 1952 přejmenováno na středisko pro výcvik psů a psovodů. Bylo vytvořené v Terezíně a redislokované v květnu 1953 do Grabštejna, které ovšem v roce 1958 přešlo do složení Pohraniční stráže. Tak byla položena tradice výcviku služebních psů, ze které naše země čerpá doposud a patříme v tomto směru k tomu nejlepšímu na celém světě.

Výzbrojní služba byla v tomto období nesmírně důležitá. Přezbrojovaní armády na jednotnou výzbroj ve všech jejích druzích zbraní a vojenské bojové a speciální etniky na n kladlo mnoho složitých úkolů. Je divné, že výzbrojní služba byla v roce 1950 přejmenována na technickou službu. Skládala se z několika druhů zásobování poskytování servisu podle jednotlivých druhů vojsk a plnila jednu z nosných úloh při zajištění bojeschopnosti a bojové pohotovosti vojsk.

V srpnu 1950 byly zřízeny:
- hlavní hospodářská správa MNO jako centrální složka pro řízení celého materiálně technického zabezpečení vojsk bojovou technikou a

- správa pro plánování a evidenci, která centrálně řešila otázky kolem plánování, investic a spolupráce s civilním sektorem

Za rok bylo vše zrušeno a úkoly správ přešly na velitelství druhů vojsk a správy služeb. Současně byla vytvořena správa pro plánování výzbroje a techniky jako centrální řídící složka pro zajišťování výzbroje a techniky dle požadavků druhů vojska a služeb.

V roce 1953 došlo k rozdělení výzbrojní služby na dvě části:
- oblast pro zabezpečování výzbrojí a municí
- oblast zabezpečování bojovou technikou

Základem organizace výzbrojní služby byly sklady a dílny specializované podle druhů výzbroje podřízené přímo velitelům druhů vojsk. V roce 1950 byly vytvořeny okruhové sklady a dílny, speciální sklady a dílny výzbroje a munice byly zřízeny také u útvarů a svazků.

Tímto bych ukončil tuto kapitolu. V té další se podíváme na roky 1954 až 1956 tedy na vojenskou teorii a trochu politiky a tím tuto akvizici v tomto cyklu ukončíme.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola druhá: TROCHU POLITIKY, TROCHU STRATEGIE A TROCHU OPERAČNÍHO ÚMĚNÍ – CO VŠE SE ZDE STALO DO ROKU 1956.


Vojensko-strategické myšlení a rozvoj vojenského umění.

Vojenskostrategické myšlení se v naší armádě po likvidaci poválečného velitelského sboru, čistkách, perzekucích a nucených odchodech do zálohy ztratilo náš vlastní československý charakter. Zkušení frontoví vojáci ze západní fronty zmizeli prakticky všichni, někde jich pár přežívalo a i to jen dočasně na bezvýznamných funkcích. Veteráni z východní fronty na tom byli obdobně i když jich se to dotklo méně. Daleko více jich z armády odešlo dobrovolně a mnoho jich odešlo do Izraele v rámci Akce Důvěrné Izrael. V roce 1953, tedy na konci tohoto roku bylo ze stálého stavu jen 24,6 %, kteří se vojáky z povolání před rokem 48 a mohli sloužit až po důkladných prověrkách.

Podle názoru nového politického vedení byla jedinou přijatelnou cestou nevzít postuláty vojenskostrategického myšlení Sovětské armády a tedy bylo rozhodnuto převzít sovětskou vojenskou vědu. Z toho plynulo jediné – bylo třeba si ji rychle osvojit. A to se vším všudy a začala nekompromisní politizace armády na základech marxismu - leninismu jak to učili na vojenských školách mě, ale v této době spíše stalinismu ve vší jeho brutalitě.

Této politické implantaci pomohlo to, že důstojnický sbor byl velmi mladý. Průměrný věk 30 let byl neuvěřitelně nízký a velitelský sbor byl nadšený z politických změn, z budování socialismu a stále ještě vládlo kouzlo sovětského vojáka osvoboditele. Ale toto mládí sice umožnilo rychlou vstřebatelnost stalinistických ideí, ale jinak to bylo ve své podstatě velmi vážné v tom, že:
- zmizely zkušenosti ze světové války
- nikdo pořádně nevěděl jak armádu vybudovat
- úroveň všeobecné vzdělanosti byla velmi nízká - major Terazky nebyla fikce, ale prostě fakt
- vojenská gramotnost byla tak malá, že ještě v roce 1953 bylo 53% stálého stavu s nižším vojenským vzděláním, jen nadšení a víra v lepší zítřky to nemohly napravit. Vyššího vzdělání dosáhlo jen 5,3 % důstojníků.

Když si představíme, že základem vojenského vzdělávání našich důstojníků v té době byl sborník projevů Soudruha Stalina o Velké vlastenecké válce Sovětského svazu, nesmysly od Vorošilova, člověka, který v té válce totálně selhal, je s podivem, že se podařilo to, co podařilo. Když dnes víme, že Stalin byl de facto vojenský analfabet, který sice ledacos odpozoroval, ale ve finále sebral slávu hlavním strůjcům úspěchů Rudé armády, je to na omdlení. V tom sborníku bylo něco, na co by Stalin nikdy nepřišel. Byly to jakési postuláty, či faktory vítězství. Byly to:
- pevnost zápolí
- morální duch armády
- množství a kvalita divizí
- organizační schopnosti velitelského sboru

Tyto faktory byly tedy intenzivně zkoumány i u nás a hledalo se jak je zevšeobecnit v podmínkách Československa, které v té době bylo na pokraji morálního kolapsu. Probíhalo masové pronásledování takzvané buržoazie, bylo násilím zahájeno združstevňování, probíhali procesy, které lze klidně nazvat justičními vraždami.

Vojenské myšlení minulé doby bylo zavrženo. Bylo považováno za jasné, že teorie vojenského umění, tedy strategie, operační umění a taktika jsou pouze jednou ze specializovaných disciplín vojenské vědy zahrnující dále:
- teorii vojenské ekonomiky
- teorii výstavby ozbrojených sil
- teorii stranicko-politické práce
- vojenský zeměpis
- dějiny válek a vojenského umění a další

Atak se na různých úrovních studovaly vztahy ekonomického potenciálu a války, morálního faktoru ve vztahu ke společenskému zřízení, jednota armády a lidu a další problematika.

Co se týká morálního stavu armády, bylo vnímáno, že je to jen součást celkového morálního stavu společnosti a podléhá stejným změnám v čase. Bylo konstatováno, že tím že naše zřízení směřující ke komunismu je nejpokrokovější, na jaké lidská civilizace přišla je, tedy i naše morálka jako státu a tedy i armády je na nejvyšší úrovni.

Naši nejvyšší vojenští a političtí představitelé byli přesvědčeni, že v naší armádě je vojín politicky roven generálovi a že dochází ke stále těsnějšímu sbližování armády a lidu. Jak do toho zapadly Pomocné technické prapory, provedené čistky a rozvrat venkova, to nikdo neřešil. Přesně podle sovětského modelu - když je potřeba prosadit dobro, není vyloučeno použití i nejhoršího zla.

Došlo i několika recidivám, to je hezký termín předválečného vojenského myšlení, kdy se zdálo, že soudruh Stalin ne zcela jasně chápe jak je to s potřebou přesily u možného agresora, když se i nyní počítalo s tím, že tento musí být silnější než napadený. Po jeho smrti a redikci všeho co pro blaho lidstva napsal, sovětská vojenská věda objevila, že agresor klidně může být i výrazně slabší a tím byla odůvodněna potřeba velkých armád u státu východního bloku.

Bylo totiž z toho cítit, že v podmínkách použití jaderných zbraní, by nebylo možno konvenčně slabší nepřítele, který ale disponuje jaderným arzenálem porazit. Proto se v této době počítalo i s tím, že počáteční sražení může naše strana i prohrávat.

Za trvale platný byl považován závěr, že nová válka bude zahájena jakost překvapivého úderu. To ale znamenalo, že není možno se na něj adekvátně připravit, odrazit ho možná ani tento útok náležitě potrestat. Proto došlo k takovému nasycení našeho západního území vojsky, obrovskému preventivnímu ženijnímu budování podél západní a jižní hranice. Stále se studoval vliv překvapivého útoku, tedy momentu překvapení na další vývoj prvního sražení a celé války.

V souvislosti s těmito pohledy na strategii se odvíjelo směřování vojenskostrategického myšlení v operačním umění a taktice. Velitelský sbor byl seznamován s válečnými zkušenostmi sovětských vojáků všech stupňů a vycházelo mnoho odborných publikaci typu „TAKTIKA V BOJEVYCH PRIMERACH – POLK, BRIGADA“

Ty naopak byly velmi dobré. Vždy obsahovaly přesný popis boje vojenského tělesa v určité situaci, včetně postupu rozhodování velitele a velitelů pod ním, průběh boje, reakce nepřítele a výsledek, často s mapovým schématem. To mělo svoji hodnotu a sám jsem kdysi několik takových knih prostudoval a jednu jsem dokonce použil ve své diplomové práci.

Tyto sovětské zkušenosti byly postupně rozpracovávány v praktické přípravě vojsk, zejména na cvičeních.

Prioritu měl útočný boj.

V dané době se předpokládalo, že ve většině případů bude nutno zahájit útok průlomem předem vybudované obrany nepřítele. Vědělo se, že hlavní nepřítel, armáda USA, se brání v obraně vybudované ohniskovým způsobem a to do značné hloubky.

Úkolem vševojskové armády útočící v sestavě frontu bylo prolomit obranu nepřítele v celé její operační hloubce. Aby to bylo možné, bylo potřeba řešit:

- posílení armády dělostřelectvem tankovými silami a úsilím letectva

- vytvoření bojové sestavy armády o dvou sledech kdy druhý je zasazen po prolomení předního okraje a prvního pásma obrany nepřítele převezme tíhu útoku. Do prvního sledu armády se určovaly zpravidla dva armádní sbory, do druhého potom třetí armádní sbor.

- vytvoření armádní rychlé skupiny pro manévrování v hloubce obrany nepřítele

- vytvořením armádního zatarasovacího odřadu pro zadržování protiútoků nepřítele.

Možnou variantu takového útoku ukazuje obrázek, který následuje.

Obrázek

Na obrázku vidíme útok armády na obranu nepřítele, která jím byla zaujata spěšně a není tedy klasickou vybudovanou obranou. Takže útočící armáda není ve dvou sledech, ale útočí ve sledu jediném.
Na obrázku vidíme situaci, kdy se armáda prolomila přes hlavní pásmo obrany, přešla přes pásmo sborových záloh nepřítele a zahájila boj se zálohami armád nepřítele. Po jejich zničení nebo obrácení na ústup armáda pokračuje na čáru záloh skupiny armád nepřítele a připravuje zasazení tankových divizí a předsunutých odřadů na zjištění a zachycení nástupu záloh nepřítele z hloubky jeho teritoria.
Myslím si ale, že obrázek je dostatečně výpravný.

My se ale vrátíme k prolamování obrany pevné a tedy velmi obtížně zdolatelné.

Hlavní tíhu útoku nesl armádní sbor, který byl nejdůležitější složkou vševojskové armády při plnění taktických úkolů. Pokud se dařilo sboru, měla úspěch i armáda. Aby sbor ve svém útočném úsilí uspěl, velmi záleželo a tom, jak bude nasazena jeho třetí, tedy mechanizovaná divize.

Mechanizovaná divize, jejíž organizační strukturu známe z první kapitoly, byla plně motorizovaná a měla v sestavě tankosamohybný pluk. Měla tedy vysokou manévrovatelnou a údernou sílu. To z ní dělalo jasného kandidáta naplnění těchto úkolů:
- rozvíjení úspěchu v hloubce obrany nepřítele
- útok z chodu na ten bod či prostor nepřátelské obrany, který je k tomuto určen
- obchvat jinak nezničitelného bodu či prostoru nepřátelské obrany
- střetný boj s jednotkami nepřítele provádějícími protiútok

V útočném boji spojeném s prolamováním předem vybudované obrany tvořila mechanizovaná divize většinou druhý sled bojové sestavy sboru. Měla v této situaci několik úkolů:
- spolu s pěšími divizemi dokončit průlom hlavního pásma obrany- tedy prolomit postavení divizních záloh nepřítele
- zahájit ve vysokém tempu útok na sborové zálohy nepřítele a tyto ovládnout pokud možno z chodu včetně důležitých postavení v další hloubce za nimi
- zajistit nasazení hlavních sil armádní rychlé skupiny do dalšího postupu a tuto skupiny podpořit palbou a manévrem. Jak to vypadalo v schématu? Tak hoďte oko na obrázek

Obrázek

Než byl zahájen samotný útok, byla mechanizovaná divize na dva až tři dny rozmístěna ve vyčkávacím postavení v hloubce 8 až 12 kilometrů od vlastního předního okraje. Čára zasazení byla volena zpravidla mezi postavením plukovního a divizního dělostřelectva.
Divize se do ní přesunula ve dvou pochodových proudech pásmu širokém3 až 4 kilometry. Pokud se očekávaly nálety, bylo pochodové pásmo i dvounásobné, aby se snížily ztráty způsobené přílišnou hustotou sil.

Jaká byla sestava? Bylo to různé podle úkolu a očekávaného odporu nepřítele.

- dva a někdy i tři pluky v prvním sledu.

- tankosamohybný pluk vždy na směru hlavního úderu divize

- pokud byl odpor nepřítele v podstatě zlomený, divize postupoval tak dlouho v pochodových proudech tak dlouho, dokud průzkum nezjistil nepřítele a divize přešla do předem určené bojové sestavy

- při silném odporu se divize rozvinula na čáře zasazení do bojové sestavy široké 2 až 3 kilometry, což je mimořádně hustá sestava, překročila první sledy sboru a celou kompaktní sestavou se s vervou navezla do nepřítele

- obdobným způsobem byla zasazena i do mezery mezi vojsky.

Toto zvládnout nebylo jen tak. Bylo to něco nového, ani rychlé divize prvorepublikové armády, ani ty poválečné něco takového nebyly schopné plnit. Bylo potřeba nastudovat a potom procvičit na všech stupních, až po sbor :
- jak dosáhnout vysokého tempa přesunu
- samotné zasazení do útoku v různých bojových situacích
- součinnost s pěšími divizemi
- organizace dělostřelecké podpory a použití vlastního dělostřelectva
- podporu letectva

Bylo posouzeno a myslím si, že to mohlo za určitých podmínek platit, že správné použití potenciálu mechanizované divize v první den útočné operace armády v boji o překonání taktické hloubky operace vytvořilo příznivé podmínky jak pro zasazení armádní rychlé skupiny a možná i výsledek celé operace. Obrázek je dostatečně výpravný a není potřeba se jím dále zabývat.

Obranná operace

Byl-li útok a útočná operace považován za druh boje, který jediný může přinést odražení nepřítele na jeho území a náležitě jej potrestat, obranný boj a obranná operace byly považovány zato, co bude naše armáda muset řešit v případě války jako první. Byla ale chápana jako dočasný, přechodný druh bojové činnosti, do které vojska přecházela:

- buď pod tlakem silnějšího nepřítele, zejména směru jeho hlavního úsilí

- z vlastní iniciativy na vedlejším směru, s cílem získat síly a prostředky k posílení útočících vojsk na rozhodujících směrech

- nebo po úspěšném ukončení vlastní útočné činnosti s cílem udržet dosažené čáry a prostory a získat čas pro obnovu sil a doplnění spotřebovaného materiálu, opravy techniky před další útočnou činností

- obranou se také zajišťovaly boky a křídla sil na hlavních směrech

V době, kterou řešíme se velmi posuzovalo, jaký je charakter terénu. Ten byl při obranné operaci v pohraničním území pro nás příznivý. Bylo tedy možno cvičit obranu na široké frontě s podporou stálých a prefabrikovaných polních opevnění. Ženijnímu budování bojiště už v míru se věnovalo mnoho úsilí a to rekognoskací a vyměřováním linií hlavních pásem obrany armády a jednotek krytu, jejich budování a nácvikem jejich rychlého zaujímání. byl využíván pohraniční horský a hustě zalesněný terén.

Obrana se časově dělila na tři období:

Primo: sváděl se boj s nepřítelem, který se přibližoval k hlavnímu pásmu obrany a přecházel do bojové sestavy. Cílem bylo mu toto rozvinutí ztížit, rozvrátit jeho organizaci a způsobit mu co největší ztráty.

Secundo: probíhal boj o hlavní pásmo obrany a jeho cílem bylo zastavení nepřítele ještě v taktické hloubce obrany

Tertio: rozhodovalo se o hlavním pásmu obrany a na jeho výsledku záviselo, zda obranná operace bude mít úspěch nebo ne.

Tyto názory byly postupně rozpracovávány a k tomu byla věnována velká pozornost použití druhů vojsk, hlavně dělostřelectva, tankových ženijních a mechanizovaných jednotek a součinnosti s letectvem.
Jak postupovala motorizace a mechanizace armády, jak se blížilo avizované zavedení nových druhů výzbroje, tedy taktických raket a jaderných zbraní, začalo se měnit vnímání boje a opouštěla se druhoválečná zkušenost.
Bylo nutno studovat mnoho dalšího:
- útok z chodu na nepřítele, který přešel spěšně do obrany
- útok s chodu s překonáním vodní překážky
- střetný boj a to snad ze všeho nejvíce
Bylo jasné, že nové druhy boje přinesou odkryté boky bojových sestav a přinesou riziko působení nepřítele do těchto boků v celé taktické a operační hloubce. To neslo nové úkoly pro průzkum, bojové zajištění ale bylo jasné, že takové úkoly zvládne jen opravdu dobrý velitelský sbor.

V době, kterou řešíme, se cvičilo málo. Vojska se reorganizovala, redislokovala a ještě neuměla pracovat se sovětskými postupy. Do konce roku 1950 se podařilo uskutečnit jen několik cvičení do stupně divize, v roce 1951 se cvičilo na okruzích a témata byla:
- útok posílené pěší divize na připravenou obranu nepřítele
- poziční obrana pěší divize.

Výsledky byly rozpačité, ale nebyly vyloženě mimo mapu. Skoro se zdá, že bylo na celkovou nezkušenost velitelských sborů cvičících vojska dosaženo překvapivě dobrých výsledků. Ale nedařilo se tankům- nestíhali za pěchotou a hodně propadalo dělostřelectvo.

První opravdu velké cvičení bylo závěrečné cvičení na konci září 1952. Cvičil se útok kompletního armádního sboru v sestavě armády s průlomem vybudované obrany nepřítele a rozvinutí úspěchu v taktické hloubce obrany.
Důraz byl položen na procvičení a zdokonalení velitelů a štábů armádních sborů, divizí a vojsk v:
- plánování a provádění přesunů
- plánování a organizovaní útočného boje
- zasazení motorizované divize do průlomu v taktické hloubce nepřátelské obrany
- aktivní vedení obranného boje
- plánování a provádění protiútoků

Bylo to v do té doby největší vojenské cvičení naší armády po druhé světové válce a v podmínkách po roce 1948. V bojových sestavách cvičících se nacházelo:
- 40 000 vojáků
- 150 tanků a 110 samohybných děl
- 48 letadel
- 415 dělostřeleckých hlavňových prostředků
- 30 raketometů
Výsledky štábů a vojsk - tedy vševojskových byly velmi dobré. Velmi dobře si vedli ženisté na všech stupních.

Problémy se projevily u:
- dělostřelectva, které nedokázalo udržet tempo s pěchotou, zaostávalo a jeho velitelé si nedokázali poradit s rozhodováním pod tlakem
- spojovacího vojska, kdy bylo konstatováno, že výpadky spojení v některých situacích hraničily s kolapsem celého systému velení
-průzkumných jednotek, kde se projevila negativně malá připravenost nižších velitelů

Naprosto nejhorší hodnocení si odnesly týlové útvary a zařízení. Ten prvek plošně nedokázal zajistit progresivní plánovaní a tím ani v časné a plynulé přímé zabezpečení vojsk. To bylo vážné varování a naštěstí se tím odpovědní zabývali s plnou vážností a tím pádem se začala situace rychle zlepšovat.

Cvičení probíhalo v podmínkách velmi špatného počasí, ale vojáci si udrželi vysokou morálku a cvičilo se o dušu. To byl také velký příslib pro budoucnost. Alespoň viděno očima našich politických špiček, stále ještě fungovalo kouzlo cesty k lepším zítřkům.

Kdysi dávno jsem měl v rukách hodnotící zprávu z tohoto cvičení, tedy její kopii. Zajímalo mě, jak si v něm vedla služba PHM a byl jsem málo potěšený tím, že ve své podstatě propadla. Ale nebyla to jen vina této služby a jejích příslušníků. Materiálně technické zabezpečení této služby bylo ve stádiu zrodu a ani její lidé ještě nebyli na výši. Ale to se mělo rychle změnit.

Takže jsem rámcově vyčerpal to nejdůležitější, co se v oblasti strategie, taktiky a operačního umění dělo v armádě, která sice nesla jméno československá, ale její bojový projev už byl sovětský. Neříkám, že to bylo špatně. Říkám, že jsme se dobrovolně vzdali možnosti určité výlučnosti a vlastní tváře. Ale s tím se dnes už nedá nic dělat, maximálně to konstatovat a dál to neřešit. Jestli to někdo řešit chce, má volné pole.

Politické peripetie rozděleného světa a jejich odraz ve vojenských změnách.

Nyní se v druhé části této kapitoly podíváme na vývoj mezinárodní situace v klíčových letech 1950 až 1956, tedy v době kdy naše země vstupovala do Varšavské smlouvy a naše armáda přebírala svoji roli v jejích bojových plánech.

Na počátku roku 1954 se v Berlíně konala velká konference ministrů zahraničních věcí Sovětského svazu, Spojených států, Velké Británie a Francie. Sovětský návrh – koncipovaný tak, že byl pro západní mocnosti nepřijatelný – na nový systém kolektivní bezpečnosti v Evropě neprošel, ale podařilo se dojednat shodu na uvolnění Rakouska z okupační správy a pro jeho neutralitu v budoucnosti. A toto vše bylo podepsáno 15. května 1955 ve Vídni. TO byla dobrá zpráva- naše jižní hranice byla bezpečná, jen to nikdo u nás a v Moskvě nechtěl vidět.

Na této konferenci se také dohodlo, že bude svolána mezinárodní konference, která by se zabývala korejskou a indočínskou otázkou. Ta se konala v Ženevě a trvala 4 měsíce.Jednání o Korejském problému se nepodařilo.Západ který zde pod vlajkou OSN porazil severokorejskou armádu a dva miliony čínských dobrovolníků podporovaných socialistickými zeměmi a to jak morálně tak i přímo vojensky, nehodlal ze svého slevit a druhá strana se s porážkou nedokázala smířit.

Otázka Indočíny se vyřešila vlastně sama. Dne 7. května 1954 po urputných bojích vietnamská armáda pod velením generála Nguena Giapa dobyla francouzskou polní pevnost Bien-dien-Phu. Vietnamci zaplatily krutou cenu v krvi, ale jelikož na to byli připraveni, vyhráli. I v Laosu a Kambodži se koloniálním mocnostem nedařilo a Kambodža si dokonce na Francii vynutila v listopadu 1954 plnou nezávislost. 20. července 1954 byly podepsány dohody o ukončení nepřátelství a Vietnam byť rozdělený se stal v krátkém čase nezávislým.

Ale to nebylo vše. V indonéském Banduchu se konala 18. až 24. dubna 1955 konference, která naznala, že i pokud mají státy rozdílné společenské zřízení spolu mohou mít korektní a mírové vztahy. Přijaté komuniké navíc prvním mnohostranným mezinárodním dokumentem proti jaderné válce.

Západní svět viděl v Sovětském svazu zásadní hrozbu. Tím, že kolem něj vznikla rozsáhlá soustava podobně konstituovaných států začal hledat cestu jak hrozbu šíření socialismu a komunismu zastavit nebo alespoň vytvořit podmínky, aby se šířil dále cestou podpory národně osvobozeneckých hnutí, kdy se celé oblasti pod koloniální nadvládou metropolí začaly osvobozovat a zde ideoví vůdci socialismu stále ještě pod kuratelou Stalina snažili převzít vše do svých rukou.

Začala vznikat soustava vojensko-politických paktů, které s různou mírou intenzity postupně obklíčily socialistické společenství států a bránily jim v jejich ideových exportech.

Jako první zde musím uvést Rijský pakt, který představuje dohodu ratifikovanou většinou států amerického kontinentu 2. září 1947 v brazilském Rio de Janeiro. Jádrem dohody bylo a je závazek vzájemné pomoci při napadení jednoho ze signatářů. Platí například zásada, že útok na jednoho se považuje za útok na všechny, stejně tak je pomoc přípustná při ohlášení podvratné aktivity. Tento pakt je také znám jako tzv. "obranná doktrína západní hemisféry", kdy hlavním bodem byla dohoda o společné obraně západní polokoule proti mezinárodnímu komunismu.
Ratifikace Rijského paktu, který obsahuje 22 článků, započala v roce 1947. V platnost dohoda vstoupila 3. prosince 1948. Posledním signatářem, který se připojil v roce 1982, byly Bahamy.

Obrázek
Podpis smlouvy o NATO

Jako druhý musíme uvést organizaci ANZUS, která je mezinárodní vojenskou organizací Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států amerických. V případě, že na jeden stát bude učiněn útok, zbylé státy mu pomohou při obraně. Vznikl podpisem tichomořské bezpečnostní smlouvy dne 1. září 1951, která vstoupila v platnost 29. dubna 1952, a stal se jádrem pacificko-asijského systému vojenských paktů. Anzus má sídlo ve městě Canberra.

Jako třetí vznikla Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii, zkratka anglického názvu je SEATO - byla mezinárodní organizace pro kolektivní bezpečnost, vytvořená Smlouvou o kolektivní obraně v jihovýchodní Asii. Založeno to bylo v říjnu 1954, dotvořeno a podepsáno 8. září 1954. Formální instituce SEATO byla ustanovena na schůzce smluvních stran v Bangkoku v lednu 1955.
Jejím primárním cílem bylo vytvořit blok k zadržení dalšího komunistického postupu a zisku v jihovýchodní Asii v průběhu Korejské války. Domnívám se, že to byl legitimní a rozumný krok. Sídlo organizace bylo v Thajsku. Bohužel pro věc samotnou do něj nevstoupily Indie a Indonésie. Postupující válka ve Vietnamu kdy USA nekompromisně ve Vietnamu, Laosu a Kambodži, pakt přivedla ke krizi a nastal rozpad. Pakt byl formálně zrušen 30. června 1977.

Poslední uvedu Bagdádský pakt později CENTO, což byl vojensko-politický blok Velké Británie, Iráku, Íránu, Turecka a Pákistánu, který byl vytvořen v roce 1955. V roce 1959, po odchodu Iráku, stalo se pod vlivem velmi krvavé revoluce v této zemi a to dne 24. března 1959, byl pakt přejmenován na CENTO. Do roku 1959 byl sídlem paktu Bagdád, potom Ankara. V roce 1979 vystoupily z paktu Pákistán, Írán a Turecko, čímž došlo prakticky k jeho rozpadu.

Pokud si uvědomíme, že některé tyto pakty vznikly ještě před samotným vznikem společenstvím států později nazvaných světovou socialistickou soustavou, je logické že státy které se na základě ideologie budování socialismu v ní nakonec sešly, měli pocit ohrožení a tento pocit který byl podporován sovětskou paranoiou, vedl nakonec ke vzniku Varšavské smlouvy.
Druhá světová válka vedla k tomu, že se podstata ozbrojeného konfliktu zásadně změnila. Někdy se mluví o revoluci ve vojenství - možnost nasazení zbraní hromadného ničení jako hlavního prostředku k dosažení cílů války prostě jinak než revolucí nazvat nelze.

I konvenční zbraně se začaly měnit a jejich doplnění výpočetní technikou, radiolokačními prvky a dalšími výdobytky moderní vědy vedl k tomu, že konvenční zbraně se staly přesnější, výkonnější a ničivější. Zvláště se to projevilo v letectvech a raketových silách, nejen jaderných. Tento vývoj rozběhla světová válka a Studená válka v tom pokračovala se stále rostoucí intenzitou. Nová kvalita zbraní a tedy i možných hrozeb jak pro bojující vojska tak pro obyvatelstvo bojujících zemí a jejich celou infrastrukturu vedly k tomu, že se armády začaly měnit.

Co to neslo? Bylo toho dost:

- velké změny ve struktuře vojsk – například v USA a v SSSR se raketojaderné síly staly velkou silou, která na určitou dobu upozadily vše ostatní
- vznik nových druhů ozbrojených sil a druhů vojsk
- vypracování nových forem a metod vedení ozbrojeného zápasu
- přepracování vojenských doktrín
- výrazně byly ovlivněny zásady velení a řízení vojsk
Trvalé a soustavné využívání vědy pro vše co souviselo či mohlo souviset s přípravou a vedení možné války se stalo nesmírně důležitým a stačilo zaspat dva roky a provinilý ospalec se mohl ocitnou v roli toho, kdo jakoby jednostranně odzbrojil.

Francouzský vojenský teoretik generál André Beaufre v té době napsal, cituji:

„S výbuchy pum svržených na Nagasaki a Hirošimu se uzavřela epocha válek strojového období a začala epocha vědeckotechnických válek“.

Je ale zajímavé, že až do roku 1951 kdy byly vyzkoušeny v USA nové jaderné nálože použitelné v pozemní válce na taktické a operační úrovni, obě strany uvažovaly víceméně konvenčně a očekávaly válku dlouhou, nesmírně ničivou a zasahující celé kontinenty. Objevení jaderných náloží taktického a operačního charakteru vedl k tomu, že se tento pohled na možnou válku zásadně začal měnit.

Rostla i účinnost či lépe ničivost jaderných zbraní. Termojaderná puma BRAVO odpálená na atolu Bikiny 1. března 1954 měla ráži 17 megatun a to už bylo něco, co bylo alarmující nejen pro možného nepřítele, ale i pro spojence. O rok později podobnou zbraň vyzkoušel i SSSR.

Přenos jaderných technologií do vojenské praxe byl spuštěn v roce 1954, kdy byl v USA vydán nový Polní řád, který už upravoval bojovou činnost na podmínky použití jaderných zbraní a už v prosinci téhož roku se k tomu připojily i ostatní státy NATO. Byl to jen odraz americké vojenské doktríny masivní odvety, kdy se rozvoj amerických ozbrojených sil dal cestou výstavby silných jaderných složek a to na úkor ostatních složek amerických ozbrojených sil. V této fázi šlo o kombinaci jaderná zbraň – jaderný letecký nosič.

Admirál Artur William Radford, tehdejší předseda sboru náčelníků štábů prohlásil, cituji:


„V dnešních podmínkách dosáhly atomové zbraně v našich ozbrojených silách prakticky konvenčního statutu. Každá složka našich ozbrojených sil je sto zařadit tuto zbrň do operační služby“.

Na naší straně barikády to nebylo o moc jiné. K prvním cvičením vojsk Sovětské armády v podmínkách použití jaderných zbraní došlo v roce 1953. Provedla ho vojska Přikarpatského vojenského okruhu. Ale v sovětské doktríně se v tomto roce stále ještě uvažovalo o možné válce vedené jen konvenčními prostředky. Ale už o rok později Sovětská armáda přešla na výcvik výhradně za použití jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení. A tak jako se vše co konaly USA, přeneslo do celého NATO, tak i to co činil SSSR, se přeneslo do armád jeho spojenců, zatím bez nějaké organizační stmelovačky – tedy nějaké aliance.

Západ prošel celým sledem koncepcí jak komunismus omezit v rozletu. Jen si je vyjmenujeme:

Primo - koncepce zadržování komunismu, která měla za úkol komunismus nepustit nikam, kde ještě není. Byla kritizována, že je málo aktivní a tedy že jen čeká, kde komunismus udeří a teprve potom reaguje. Takže byla ponechána v platnosti, ale byla vylepšena o

Primo-2/- koncepci osvobození, kdy se předpokládalo, že západ sám přejde do útoku a komunisti ovládnutou zemi či více zemí od komunismu osvobodí. O to se USA a jeho spojenci pod vlajkou OSN pokusily v Korejské válce. Její výsledek byl určitými kruhy považován za neúspěch způsobený nedostatkem odhodlání k použití jaderných zbraní.

Secundo- doktrína masové odvety vycházela z tezí, které 12. ledna 1954 přenesl J. F. Dulles v Radě pro mezinárodní otázky. Byla nazvána Novým pohledem. Šlo o to, že bylo konstatováno, že konvenční síly SSSR a jeho spojenců jsou konvenčně neporazitelné. Aby se USA vyhnuly vleklému konfliktu, bylo jasně řečeno, že lokální obranu je potřeba posílit či přímo nahradit masovým jaderným protiúderem na jádro sil protivníka, včetně velkých městských konglomerací.
Na základě tohoto řešení krizí, byl položen důraz na budování jaderného arzenálu dopravovaného na cíle jadernými leteckými nosiči a raketovými nosiči. Tyto síly měly hrát rozhodující úlohu. Nová válka pokud by k ní došlo, měla mimo ten jaderný koberec být válkou vysoce manévrovou s velkým počtem střetných bojů a výsadkových operací, měly v ní bojovat všechny druhy vojsk.
Celé to ale mělo válce pokud možno zabránit. Protivník měl ustoupit před politickým a vojenským nátlakem a pokud ne, měl být poražen v jaderné válce. Aby to mohlo být realizováno, bylo dohodnuto všemi členy NATO, že dojde k trvalé mobilizaci všeho materiálního a duchovního potenciálu kapitalistického světa. Když se nad tím zamyslíme, celá síť výše uvedených seskupení, tomu odpovídal.

Tertio – doktrína štítu a meče, což byla jen další mutace doktríny masové odvety. Bylo to myšleno takto. Integrované síly NATO v Evropě měly donutit protivníka ke koncentraci početných sil a v prvních střetech získat informace o jeho síle a zámyslech.

Následně měl udeřit meč a zajistit vítězství. Takže štít – pozemní a letecké síly v konvenční bitvě se měly stát jakýmsi spouštěcím mechanismem, který měl spustit jaderný úder, který ale měl díky tomu jasné cíle.
Když potom NATO na konci roku 1953 začalo zapracovávat použití jaderných zbraní v armádách všech jeho členů. Ti se nebránili, ale brzy jim začalo vadit, že mají studovat a cvičit něco, co nemají a netrvalo dlouho a Francie s Velkou Británií se pustily do vývoje a výroby vlastních jaderných arzenálů. Na konci roku 1954 už se už v celém NATO pracovalo na použití jaderných zbraní bez ohledu na to, zda je protivník použije nebo ne.

Obrázek
Znak NATO

Hlavní zlom, ale nastal v roce 1953, kdy USA naznaly, že je potřeba Německou spolkovou republiku zařadit do NATO a současně s tím zahájit jeho remilitarizaci. Některé západní země, hlavně Francie byly zásadně proti a 29. srpna 1954 projekt evropské armády za účasti armády NSR zamítly.

Jednalo se dál a dne 23. října 1954 byl podepsány protokoly, na jejichž základě byl ukončen okupační režim v NSR a západní Německo bylo přizváno k účasti na Bruselském paktu, stejně jako Itálie. Díky mnoha novinkám byl ale vlastně založen pakt nový, nazvaný Západoevropská unie. Současně byla NSR oficiálně přijata do NATO a získal právo vybudovat ozbrojené síly s počtem 500 až 520 tisíc mužů s hlavní silou sestávající z pozemních sil o síle 12 divizí, z toho 3 tankových a letectva o síle 1350 strojů.

Bylo rozhodnuto a na další desítky let už se nedalo co moc dělat než akceptovat stav, že hlavní viník dvou světových válek opět stojí proti těm, co ho už dvakrát museli porazit nebo jím byli okupováni. Psychologicky to bylo velmi silné a na východě Evropy kam jsme patřili podle železné opony i my, to způsobilo mocný otřes. Opět vyvstaly stíny okupací, vyhlazování Židů, vypalování celých vesnic a vše to bylo dokonale využito v propagandě.

Německo bylo na dlouhé desítky let rozděleno na dva státy. Po ratifikaci Pařížských dohod v parlamentech členských států NATO, vstoupily tyto v platnost dne 5. května 1955 a NSR se oficiálně stalo členem NATO. Dne 9. května 1955, v den desátého výročí bezpodmínečné kapitulace Německa a ukončení druhé světové války, se zástupci obnoveného Německa s novou německou armádou účastnili zasedání rady NATO Paříži.

Další jednání mezi potencionálními protivníky se nepodařilo realizovat a tak nakonec došlo ke vzniku Varšavské smlouvy.
Ve Varšavě se Československo spolu s Albánií, Bulharskem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR dohodlo na podepsání smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která je podle místa podpisu označována jako Varšavská smlouva. Národní shromáždění schválilo vstup Československé republiky 24. května 1955. Varšavská smlouva byla uzavřena na 20 let s možností dalšího prodlužování o 10 let. Albánie se v rámci sporů uvnitř socialistického společenství ohledně sovětsko-čínského konfliktu přiklonila na čínskou stranu a přestala se zúčastňovat činností Varšavské smlouvy, formálně pak vystoupila 13. září 1968 na protest proti intervenci do Československa.

Vznik Varšavské smlouvy byl vždy oficiálně zdůvodněn podpisem Pařížských dohod a následným zapojením Spolkové republiky Německo do struktur NATO a s tím i související obnovení jeho vojenských sil a jeho dalším vyzbrojováním.

Obrázek
Fotografie z jednání ve Varšavě, když se jednalo o vzniku Varšavské smlouvy

Kolem vzniku Varšavské smlouvy se časem objevily teorie o záměru nového vůdce Sovětského svazu Nikity Chruščova vytvořit novou smlouvu o kolektivní bezpečnosti v Evropě a s ním souběžné rozpuštění NATO a jako gesto i Varšavské smlouvy. Mohla to být i pravda. Nasvědčoval by tomu i článek 11., který zní, cituji:

„Tato Smlouva zůstává v platnosti po dobu dvaceti let. Pro Smluvní strany, které do roka před uplynutím této lhůty neodevzdají vládě Polské lidové republiky prohlášení o vypovězení Smlouvy, zůstane Smlouva v platnosti po dobu dalších deseti let. Bude-li v Evropě vytvořen systém kolektivní bezpečnosti a za tím účelem uzavřena Celoevropská smlouva o kolektivní bezpečnosti, o což budou Smluvní strany vytrvale usilovat, pozbude tato Smlouva platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost Celoevropská smlouva“.

Těmto teoriím nahrávají i další fakta, ale to hlavní je, že Sovětský svaz prakticky Varšavskou smlouvu nepotřeboval. Jadernou válku by vybojoval klidně i sám, ale díky ní měl své spojence pevně pod dohledem.
Obrázek
Znak Varšavské smlouvy

Varšavská smlouva byla v padesátých a šedesátých letech velmi volným sdružením, na rozdíl od pevných struktur NATO. Teprve po kubánské krizi začalo sovětské velení usilovat i s ohledem na nové vojenské technologie o jasnou strukturu a pevná pravidla. Tyto plány úspěšně brzdili zejména Rumuni což, ale v důsledku vedlo k celkovému oslabení celé koalice. K utužení struktury Varšavské smlouvy došlo až v roce 1969 na jednání představitelů Varšavského paktu v Budapešti, kdy pod vlivem událostí v srpnu 1968 v Československu podepsal do té doby vzdorující Nicolau Ceauşescu plán sovětského velení. Vznikly první funkční struktury štábu a hlavního velitelství v Moskvě. Vojenská kontrola nad armádami sovětských spojenců byla pevná a neotřesitelná bez ohledu na nějaké právní kudrlinky. Sovětská dominance ve Varšavském paktu byla obdobná jako Spojených států v NATO, kde vrchním velitelem byl vždy Američan.

Obrázek
NATO versus Varšavská smlouva v mapě, rok 1956

Tato rozborka některých politických procesů, doktrinálních úvah na obou stranách a jejich odraz ve vojenském myšlení tedy přivedly naši zemi do vojenské koalice, kde měla své pevné místo až do jejího rozpuštění po destrukci socialistických režimů a tím i rozpadem celého komunistického bloku. Naše armáda byla jediná v celé varšavské smlouvě, která vytvářela svůj vlastní válečný front. To platilo až do srpnové invaze v roce 1968. A je tedy dobrým východiskem do předposlední třetí kapitoly tohoto dílu celého cyklu, kde se podíváme na změny organizační struktury naší armády v době, kdy už byla členem Varšavské smlouvy.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola třetí: POSLEDNÍ ZMĚNY PŘED VSTUPEM DO VARŠAVSKÉ SMLOUVY

Tato kapitola bude poslední, která se v tomto cyklu bude zabývat organizačními záležitostmi naší armády, otázkami redislokace a možná se najde prostor i pro nějakou zajímavost. Což ale raději nebudu slibovat.

Postupná politizace společnosti a postupné prorůstání socialistické ideologie do všech aspektů společenského, ekonomického a politického života se nemohla neprojevit. X. sjezd Komunistické strany Československa rozvinul teorii kolektivního řízení ve straně a odtud tato teorie díky přítomnosti stranických organizací úplně všude a v armádě zvláště, našla cestu i sem. Dnes se zdá, že nešlo o potlačení principu nedílné velitelské pravomoci a kázně, na které tento princip stojí, stál a vždy stát bude. Spíše šlo o to, upevnit svůj vliv a kontrolu nad ozbrojenými silami. V roce 1955 byly navýšeny počty lidí a rozšířena kontrolní pravomoc vojenského výboru při ÚV KSČ a to hlavně v kádrových otázkách. Jeho příslušníci se trvale usadili v armádě a brzy ÚV věděl o všem, co se v armádě dělo.

Začal proces, kdy se práce vojenské rady ministra národní obrany, vojenských rad okruhů a letectva realizovala stejnými metodami, jako pracovaly stranické a státní orgány. Místo jasných rozkazů, směrnic a nařízení se přijímala usnesení. Jejich obsah a formu připravil ten, kdo byl odpovědný za vyřešení daného problému a i když konečné slovo měl ministr národní obrany bylo to vykládáno za krok k demokratizaci činnosti tohoto orgánu.

Vojenská rada MNO byla šestičlenná a byla tvořena těmito lidmi:

ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička
první náměstek MNO generálplukovník Bohumír Lomský
náčelník generálního štábu generálplukovník Václav Kratochvíl
náměstek ministra obrany pro věci politické generálporučík Čeněk Hruška
náměstek ministra pro věci materiální generálporučík Václav Thoř
náčelník hlavní politické zprávy generálmajor Ján Zeman
v roce 1955 byla doplněna novým náměstek MNO a to
náměstek ministra pro letectvo a PVOS generálporučík Josef Vosáhlo

Rada se zabývala
především problematikou operační, bojové a politické přípravy velitelů, štábů a vojsk a otázkami materiálního zabezpečení. Na tuto radu nechodil žádný stranický orgán - ale bylo to zbytečné, když Čepička byl zeť Klementa Gottwalda.
Vojenské rady všech stupňů se ale nakonec staly tak trochu zbytečným orgánem. Jejich jednání se účastnily desítky lidí a nebylo možno opravdu objektivně věci posoudit a řešit. Díky tomu se tedy vojenské rady nestaly tím, co bylo předpokládáno – poradními orgány ministra obrany velitelů vojenských okruhů.

Tento experiment, který byl do armády implantován podle sovětského vzoru, tedy naštěstí pro armádu samotnou neměl budoucnost.

Do května 1955 po realizovaných změnách v předchozích letech už složení armády, která jak už víme, nesla název Československá lidová armáda, nedošlo vážných změn. Armáda se skládala z :
- pozemního vojska
- letectva
- vojska protivzdušné obrany PVOS, které vzniklo reorganizací vojska PLOSÚ tedy vojska protiletadlové obrany státního území k 1. březnu1955. Nové vojsko obsáhlo :
protiletadlové dělostřelectvo
jednotky hlásné služby
spojovací jednotky a poprvé už také
útvary stíhacího letectva
Tím byly konečně vytvořeny předpoklady pro komplexní systém obrany vzdušného prostoru naší země. Začala tak nesmírně zajímavá historie naší PVOS, který byla pýchou naší armády.

Organizační výstavba byla jako celku završena v roce 1955 těmito kroky:
- postupnou motorizací, která vedla k zániku posledních vzpomínek na vozatajskou službu
- zesílením palebné a úderné síly vševojskových svazků, vytvořením jednotek pro přímou podporu pěchoty, už na stupni prapor
- vybudováním moderního letectva
- zdokonalením vojskové PVO
- ustavením a rychlým rozvojem bojové síly a možností PVOS
- rychlým zlepšením ochrany vojsk proti zbraním hromadného ničení

Ministerstvo národní obrany zůstalo v míru operačně strategickým orgánem řízení armády s odstupňovanými výkonnými články:
generální štáb – s třemi správami: operační, organizační a mobilizační a bojové přípravy
velitelství druhů vojsk
velitelství dvou vojenských okruhů
MNO byly podřízeny svazky útvary pozemního vojska, PVOS, a druhů služeb

Mezistupněm velení zatím zůstal armádní sbor, podle sovětských pravidel přejmenovaný na střelecký sbor, třebaže už od roku 1953 se uvažovalo o jeho zrušení.

Nejpočetnějším druhem vojska zůstalo střelecké vojsko, do roku 1954 pěchota. Její počty klesly o 17,1 %, ale pořád to bylo 26,3 % z celkového počtu armády. Současně došlo k postupnému zkvalitňování prvků jeho organizace, které zvýšily jeho bojovou sílu a to hlavně prvosledových svazků a útvarů.

Základním taktickým svazkem byla střelecká divize a vypadal organizačně takto:

Obrázek

Měla šest pluků:
- tři střelecké pluky se třemi střeleckými prapory. Střelecký pluk dále disponoval:
četou protichemické ochrany,
protitankovou baterií,
baterií lehkých samohybných děl,
baterií minometů 82 mm,
četou protiletadlových kulometů
bojové zabezpečení tvořily: spojovací, ženijní a průzkumná četa,
týlové a technické zabezpečení tvořily zásobovací četa, dopravní četa, sklady a pomocné a reprezentativní prvky.

- kanónový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly kanónů 85 mm a jedním oddílem houfnic 122 mm, dopravní četou a dílnami, celkově 36 hlavní
- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly houfnic 122 mm a jedním oddílem kanónů 85 mm, dopravní četou a dílnami, celkově 36 hlavní

- tankosamohybný pluk se třemi tankovými rotami, rotou lehkých samochodek, rotou technického zabezpečení a týlem

Dále zde byly posilové oddíly:
- raketometný oddíl se třemi bateriemi raketometů 130 mm, hospodářskou četou a družstvem bojového zásobování, 12 raketometů
- protiletadlový oddíl se dvěma bateriemi tažených 57 mm protiletadlových kanónů, baterií protiletadlových tažených kanónů ráže 37 mm, spojovací četou, hospodářskou a dopravní četou, dílnami, celkově 24 hlavní
- protitankový dělostřelecký oddíl se třemi bateriemi kanónů 85 mm, celkově 12 hlavní

Bojové zabezpečení tvořily:
- ženijní prapor se dvěma ženijními rotami a jednou ženijní technickou rotou
- spojovací prapor s rotou provozní, rotou rádiovou a kabelovou rotou
- průzkumná rota
- chemická četa

A nakonec velmi promyšlené týlové technické zabezpečení tvořené sklady a dílnami.
Každý pluk nebo prapor bojového zabezpečení měl vlastní zdravotnickou jednotku.

V roce 1954 bylo vytvořeno 8 střeleckých divizí v rámci střeleckých sborů. Divize měly ve svých bojových sestavách velké množství tanků tažených samohybných děl a byly vysoce motorizovány. Tyto divize byly prostě velmi kvalitní a při odpovídajícím výcviku a vybavení by byly velkým protivníkem. Navíc byl díky své palebné síle a manévrovatelnosti byly schopné vést všechny druhy boje a to i samostatně a delší dobu.

Hlavní údernou a manévrovou silou pozemního vojska bylo tankové a mechanizované vojsko. To od roku 1950 kdy představovalo 6,6% počtu armády vyrostlo na 19,3% a tedy výrazně zesílelo. V roce 1954 měla armáda dvě tankové divize a ty vypadaly organizačně takto:

Obrázek

Její hlavní bojovou silou byly čtyři pluky.
- dva tankové pluky, každý se třemi tankovými a jedním samopalným praporem, dopravní a hospodářskou četou
- mechanizovaný pluk se dvěma mechanizovanými prapory, samohybným dělostřeleckým praporem, tankovým praporem, baterií kanónů 85 mm, baterií minometů 120 mm, a protiletadlovou četou, rotou technického zabezpečení, dopravní a hospodářskou četou
- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly houfnic ráže 122 mm, dopravní a hospodářskou četou, dílnami, celkově 24 hlavní

Dále zde byly posilové oddíly:

- raketometný oddíl se dvěma bateriemi raketometů 130 mm, hospodářskou četou a družstvem bojového zásobování, celkově 8 raketometů
- samostatný protiletadlový oddíl se třemi bateriemi tažených 37 mm protiletadlových kanónů, spojovací četou, hospodářskou a dopravní četou, dílnami, celkově se 24 hlavněmi

Bojové zabezpečení tvořily:

- ženijní prapor, tvořený dvěma ženijními rotami, ženijní technickou rotou, zásobovací četou, spojovacím družstvem, školní četou,
- spojovací prapor, tvořený provozní rotou, rádiovou rotou, kabelovou rotou, týlovými složkami a praporní školou
- průzkumný prapor s tankovou průzkumnou rotou, rotou obrněných transportérů a rotou motocyklů
- automobilní rota
- chemická četa

Týlové a technické zabezpečení tvořily:

- automobilní dílny
- zbrojní dílny
- pojízdná tankoopravná základna tvořená četou pro opravy bojových vozidel, četou speciálních řemesel, oddělením technické kontroly, vyprošťovací družstvo, dopravní družstvo a zásobovací družstvo
- sklady a to: zbrojní a muniční, chemický ženijní, tankový a pohonných hmot, intendančním a nakonec hospodářským družstvem

Tankové divize byly určeny k použití jako rychlé skupiny, schopné řešit samostatné úkoly v armádní útočné operaci.

Třetí divize, na kterou se musíme podívat, je divize mechanizovaná. Její organizace vypadala takto:

Obrázek

Tyto divize měly už vyváženou organizaci, a pokud by byly plně vybaveny a vycvičeny byly by to velmi silné svazky. Měly celkově šest pluků:
- tři pluky mechanizované každý se:
dvěma mechanizovanými
jedním tankovým praporem
praporem samohybných děl
baterií kanónů 85 mm
baterií 120 mm minometů
protiletadlovou četou
plukovními jednotkami

- tankový plukem se
třemi tankovými prapory
samopalným praporem
automobilní četou
hospodářskou četou

- houfnicový dělostřelecký pluk se dvěma oddíly 122 mm houfnic, celkově 24 hlavní

- minometný dělostřelecký pluk se dvěma oddíly 120 mm minometů, celkově 24 hlavní

Divize byla vybavena:
- praporem samohybných děl se čtyřmi rotami samohybných děl, automobilní a hospodářskou četou
- raketometným oddílem se dvěma bateriemi raketometů 130 mm, hospodářskou četou a družstvem bojového zásobování, celkově 8 raketometů
- samostatný protiletadlový oddíl se dvěma bateriemi tažených 57 mm protiletadlových kanónů a jednou baterií tažených 37 mm protiletadlových kanónů, spojovací četou, hospodářskou a dopravní četou, dílnami, se 24 hlavněmi

Dále zde bylo silné bojové zabezpečení.

- ženijní prapor, tvořený dvěma ženijními rotami, ženijní technickou rotou, zásobovací četou, spojovacím družstvem, školní četou,
- spojovací prapor, tvořený provozní rotou, rádiovou rotou, kabelovou rotou, týlovými složkami a praporní školou
- průzkumný prapor s tankovou průzkumnou rotou, rotou obrněných transportérů a rotou motocyklů
- automobilní rota
- chemická četa

A nakonec velmi promyšlené týlové technické zabezpečení tvořené sklady a dílnami.
Každý pluk nebo prapor bojového zabezpečení měl vlastní zdravotnickou jednotku.

Tankové a tankosamohybné útvary a jednotky začleněné do jednotlivých divizí nepodléhali velitelství tankového respektive dělostřeleckého vojska, ale přímo velitelům těchto divizí nebo útvarů.
Pokud bychom vyhodnotili celkovou úroveň tankového a mechanizovaného vojska naší armádě, musíme konstatovat, že jejich stav nebyl na potřebné úrovni a to ani vybavením výzbrojí a tedy ani výcvikem.

Dělostřelectvo si zachovalo postavení hlavního palebného prostředku pro ničení pozemního nepřítele. Dělilo se na pozemní a protiletadlové, které bylo podřízeno velitelství PVOS.
Pozemní se dělilo na:

A/ vojskové, tedy divizní, jsem probral pečlivě u jednotlivých divizí

B/ okruhové a sborové
Okruh disponoval těžkou dělostřeleckou brigádou se 36 hlavněmi a protiletadlovým dělostřeleckým oddílem také se 6 hlavněmi

Sbor disponoval:
dělostřeleckým plukem se 24 hlavněmi
protitankovým dělostřeleckým oddílem se 12 hlavněmi
raketometným oddílem se 12 raketomety
protiletadlový dělostřelecký oddíl s 21 hlavněmi

C/ zálohy vrchního velení, které bylo tvořeno:
- dělostřelecká divize tvořená dvěma těžkými dělostřeleckými brigádami, houfnicovou dělostřeleckou brigádou, minometnou raketovou brigádou, celkově 180 hlavní
- protitankovou dělostřeleckou brigádou se třemi protitankovými dělostřeleckými pluky, celkově 72 hlavní
- dvě protiletadlové divize, každá o třech protiletadlových dělostřeleckých plucích s celkovým počtem 96 hlavní.
Byla to obrovská palebná síla, která umožnila velké manévry palbou a její koncentraci při vedení útočné operace ale současně byla schopna mohutně podpořit bránící se armádu.

Početně vyrostlo na 6,9 % početního stavu armády a největší růst zaznamenalo protitankové dělostřelectvo a raketomety. Bohužel musíme konstatovat, že výsledky výstavby dělostřelectva do konce roku 1955, zajistily početní sílu a bojovou účinnost ale nepodařilo se ho dostat do takové kondice, aby odpovídala vedení války v nových podmínkách, tedy použití zbraní hromadného ničení.

Ženijní vojsko se postupně rozvíjelo a postupně obsáhlo celou organizační strukturu armády.
V záloze vrchního velení byla ženijní brigáda
Každý vojenský okruh měl k dispozici ženijní pluk, ten byl po roce 1956 reorganizován na brigádu
Sbor, a vševojskové divize měly ženijní prapory a
Vševojskové pluky potom měly ve své organizaci ženijní rotu

Objevily se první specializované jednotky a útvary určené k zajištění přechodu přes vodní překážky. Byly vybaveny lehkou mostní soupravu LMS 20B.
Ta byla určena pro vytváření plovoucích soulodí nebo pontonového mostu o nosnosti max. 20 tun a k použití na malých středních vodních tocích. Na jednom vozidle Praga V3S se přepravoval jeden kompletní segment soulodí: pravý, levý a střední díl + materiál.
Spojováním segmentů se vytvářelo soulodí podle hmotnosti přepravované techniky, s limitem 20 tun.

Obrázek

Jinou variantou byl potom plovoucí most, kdy se přes vodní překážku položil řetěz člunů a na ně se položila mostovka. Dalším vývojem a modernizací vznikla P M S - pontonová mostní souprava.

Spojovací vojsko zůstalo na svém a nic nového se u něj nedělo, jen se postupně početně naplňovalo a vylepšovala se jeho materiální a technická základna, bylo na dobré cestě.

Chemické vojsko – bylo na vzestupu. Pokrylo všechny stupně velení a začala do něj proudit nová technika pro odmořování materiálu, techniky a terénu. Objevují se první odmořovací soupravy pro vozidla a první prostředky na hromadnou dezaktivaci a odmoření techniky. Od roku 1955 byl zaveden automobil P V3S ACHR, který byl v roce 1959, tedy mimo časový rámec této práce vozidlem P V3S ARS-12. Naše armáda díky tomu získala velké možnosti k vedení boje za podmínek použití zbraní hromadného ničení. Jak to vypadalo? Zde obrázek

Obrázek
Chemický rozstřikovací automobil ACHR byl na to, kdy byl zaveden do vybavení naší armády prostředek, který byl vysloveně renesanční.
Byl určený k:
- odmořovaní terénu zamořeného otravnými látkami,
- dezaktivaci terénu zamořeného bojovými radioaktivními látkami,
- dezinfekci terénu zamořeného bojovými biologickými prostředky
- odmořovaní, dezaktivaci a dezinfekci výzbroje, bojové techniky a dopravných prostředků,
- postřiku terénu při speciálních úlohách,
- zadýmovaní prostorů a objektů
- přepravě užitkové vody a jiných kapalných látek,
- plnění nádob kapalnými látkami
Na rok 1954 to nebylo špatné, co říkáte.

Vojenské letectvo se rozrostlo na plných 10,7 % z celkového početního stavu armády. Jeho organizace zůstal stejná, ale to hlavní bylo jeho hromadné přezbrojování na proudové letouny.
Jednalo se o letouny MiG-15, které se západním strojům plně vyrovnaly. Od roku 1952 mohly být nasazeny k obraně hranic.

Obrázek

Tento stroj se stal také aktérem prvního sestřeleného letounu potenciálního protivníka na našem území ve Studené válce. Stalo se to 10. března 1953. kdy piloti Jaroslav Šrámek a Milan Forst měli nacvičovat letecký útok. Ve svých letounech vzlétli ve tři čtvrtě na jedenáct dopoledne.

Ve vzdálenosti 35 kilometrů od státní hranice narazili na dva americké letouny typu F-84E Thunderjet, letící v nižší výšce než oni sami. Poručík Šrámek informoval o Američanech velitelské stanoviště a dostal rozkaz vypálit výstražnou dávku a donutit Američany přistát na československém letišti. Zahájil nálet a Američané reagovali tím, že se rozdělili. Šrámek sledoval vedoucí letoun a vystřelil varovnou dávku. Americký letoun se přesto snažil uletět domů. Šrámek tedy dostal rozkaz letoun sestřelit. První dávka zasáhla protivníkův stroj ze vzdálenosti 300 metrů. Z Thunderjetu vyšlehly plameny a pilot G. A. Brown, který byl mimo jiné veteránem Korejské války, se musel katapultovat. To již byl nad německým územím. Bylo po boji. Po roce 1989 bylo americkou stranou přiznáno, že sestřel byl oprávněný.

Vojsko PVOS se v této době stalo nejrychleji se rozvíjejícím druhem vojska. Procházelo rozsáhlou reorganizací a přezbrojením.
U protiletadlových děl byl zvýšen počet baterií ze 72 na 82 a přechodem ze zastaralých děl ráže 88 mm na nová děla ráže 85 mm při zvýšení počtů hlavní v baterii ze čtyř na šest jich bylo nakonec ve výzbroji 352 kusů.

Dále byly velitelství PVOS podřízeny:

3 letecké stíhací divize vyzbrojené letouny MiG 15 a MiG 15bis
1 letka vlečných terčů
9 letištních praporů
4 roty leteckých zabezpečovacích prostředků

Území státu bylo rozděleno na dva obvody PVOS.
1. obvod protiletadlové obrany státu, s velitelstvím v Praze, měl v podřízenosti tyto útvary a zařízení, jde o rok 1955.
Pomocné velitelské stanoviště 1. obvodu Protivzdušné obrany státu, opět v Praze
Provozní prapor
158. radiotechnický pluk se spojovací rotou a 9 radiotechnickými hláskami
155. radiotechnický pluk se spojovací rotou a 3 radiotechnickými hláskami

2. obvod protiletadlové obrany státu, s velitelstvím v Olomouci měl v podřízenosti tyto útvary a zařízení
Pomocné velitelské stanoviště 2. obvodu Protivzdušné obrany státu, opět v Olomouci
Provozní prapor
157. radiotechnický pluk
156. radiotechnický pluk

Ke dni 1. března 1955 byly do podřízenosti velitelství PVOS převzaty od Velitelství letectva:
1. stíhací letecká divize České Budějovice s 1., 9. a 19. stíhacím leteckým plukem
2. stíhací letecká divize Zvolen s 2., 6. a 7. stíhacím leteckým plukem
5. stíhací letecká divize Žatec s 11., 15. a 17. stíhacím leteckým plukem

Uznejme tedy, že co se týká PVOS, dělo se toho tolik, že by to vystačilo na samostatnou práci, ale není třeba s tím ztrácet čas. Na internetu naleznete samostatné forum k tomuto vojsku, které je spravováno velmi dobře, ba přímo neuvěřitelně dobře. Je zde: http://forum.presscont.eu/

A na závěr této kapitoly pár slov ke službám.

Proviantní služba a výstrojní služba se nijak radikálně nezměnily. Pracovalo se na zvyšování kvality jejich práce, byla budována rozsáhlá síť jejich skladů, některé byly specializované podle úkolů, které pro armádu plnily.

Výzbrojní služba a služba technického zabezpečení byla jako celek reorganizována a k 1. červenci 1954 přešla plně do kompetence generálního štábu. Dělo se toho více a k 1. lednu 1951 se stala technická služba centrálním orgánem pro plánování, koordinaci a řízení otázek týkajících se vojenské techniky.
Ke stejnému datu byla výzbrojní služba rozdělena a podřízena jednotlivým druhů vojsk a správám služeb MNO. Tak se každý staral o své a logicky tedy došlo k větší profesionalitě ve výzbrojním zabezpečení armády.

Veterinární služba pomalu končila tím, že v roce 1955, v listopadu byly zrušeny dvě poslední veterinární nemocnice, byla sice službou i nadále, ale zmizela z očí a sešla z myslí.

Zdravotnická služba sledovala ve své organizaci cíl posilovat a zkvalitňovat zdravotnická zařízení na operačním a taktickém stupni. Počet vojenských nemocnic byl snížen o 50 % a došlo k jejich specializaci podle účelu.
Byla při nich zřízena rehabilitační oddělení, která dále vylepšila péči o příslušníky armády.

Vojenské nemocnice byly schopny poskytnout všestrannou zdravotnickou a lékařskou pomoc a byly základem stejné pomoci i v polních podmínkách. U prvosledových svazků byly zřízeny divizní nemocnice, tehdy zvané lazarety a ty byly následně reorganizovány na zdravotnické prapory, stalo se v roce 1955. Ale byla to provizorní organizace a nakonec set to podařilo jen u dvou střeleckých a jedné mechanizované divize v západním pohraničí.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola čtvrtá: VZNIK SLUŽBY PHM A JEJÍ FORMOVÁNÍ V PRVNÍCH LETECH JEJÍ EXISTENCE, TEDY V LETECH 1945 až 1960

Tato čtvrtá kapitola je ode mě pro mě. Víte kolegové Palbáci, a to už dlouho, byl jsem jako voják ČSLA příslušníkem služby PHM a na toto své působení u palivářů jsem vždy byl a vždy budu nesmírně pyšný a hrdý.

Takže na závět tohoto cyklu pár slov ke vzniku služby PHM, jako nové služby při hlavním týlu MNO a k jejímu rychlému rozvoji do konce roku 1958. Tím sice překročím časový rámec práce, ale nemůžu jinak – byl jsem totiž také Velký Kanistr.

Pokud se nebudu věnovat tomu, jak vypadala palivová služby prvorepublikové armády je to jen proto, že i když mám dost podkladů, nemám pocit, že by to někoho až tak zajímalo. Tedy se dáme přímo do toho co jsem slíbil.

Nová etapa rozvoja zabezpečení armády pohonnými hmotami začala při okamžitě po zahájení nové výstavby armády po ukončené válce. Od samého počátku bylo jasné, že budoucnost naší nové armády je v motorech, jak koneckonců ukázala právě skončená válka. A motory bez paliv a olejů nefungují a nic co má motor, kola či pásy a křídla, nefunguje bez maziv a provozních kapalin.

Naše poválečná politická reprezentace vytvořila podmínky pro rychlou obnovu v poničených rafineriích ropy a olejů a dokokce byly zahájeny práce na obnově výroby v hydrogenizačním závodě pro výroby syntetických paliv. Bylo to nutné jak pro armádu tak hlavně pro obnovu výkonnosti národního hospodářství.

Jediným opravdu významným producentem paliv byly Stalinovy závody, později po jeho smrti a odhalení kultu osobnosti rychle přejmenované na Chemické závody Československo-sovětského přáteltví v ZÁLUŽÍ v Krušných Horách.
Výrobu a expedici motorových olejů a mazacích tuků byly zajišťovaly postupně tři Československé rafinérie minerálních olejů v:
KOLÍNĚ, v době kdy jsem do služby PHM v stoupil já, známé KORAMO - Kolínská rafinerie miderálních olejů
PARDUBICÍCH, tedy za mě PARAMO
OSTRAVĚ, tedy OSTRAMO.

Obrázek
Fantovy závody v Pardubicích, budoucí PARAMO Pardubice.

Vždy se mi líbila ta jednotnost v názvech

Až do vybudování moderního kombinátu na zpracování ropy Slovnaftu v roce 1957, byly tyto rafinerie nosnými výrobci automobilových, tankových a leteckých motorových olejů, speciálnych maziv a pomocných provozních látek.

Nová rafinerie technicky a historicky navazovala na rafinérii Apollo, založenou v roce 1895, blízko dnešního mostu Apollo. Byla známou rafinérií minerálních olejů a vyráběla benzín, petrolej, parafín, svíčky, vazelínu, asfalt, dokonce i umělý led.

Obrázek
Část závodu Apollo v roce 1942

Rafinérii, nacházející se při dnešním severním nájezdu na most Apollo, bombardovali dne 16. června 1944 Američané a zničili 80% závodu. V té době závod patřil společnosti IG Farben. Roku 1946 byly pozůstatky závodu Apollo znárodněny a začleněny do národního podniku Slovenské rafinérie minerálnych olejov (česky Slovenská rafinerie minerálních olejů), který byl roku 1949 přejmenován na národní podnik Slovnaft(dnes Slovnaft a. s.). Rafinerie vyráběla do roku 1963, pak se přestěhovala do nové lokality za městem ve Vlčím hrdle.

Obrázek
Závod Apollo hoří po americkém náletu dne 16. června 1944.

Závod Slovnaft byl prvním podnikem pro opravdu moderní rafinérskou výrobu.

Máme-li vyřešeny dodávky pohonných hmot, musíme se podívat da technické prostředky. Zde se do popředí dostaly čtyři velké firmy.

Sigma HRANICE a Sigma LUTÍN, které sa ve velkém rozsahu podíleli na dodávkách technický prostředků služby PHM.
Jejich dodávky čerpací techniky, a to jak ručních křídlových čerpade velikostí K-1, K-2 a K-4, a hydrostatická čerpadla zubová z Hranic zajistila kvalitní drobou manipulaci a velkou manipulaci s oleji.

Hydrodynamická čerpada řady PD, PA a nakonec i 100-S-LVN ze Sigmy Lutín se staly základními čerpadly cisternové techniky, stacionárních zařízení a a dokonce i v potrubní dopravě.

Také podniky Rubena Náchod a Potrubí Praha, se podílely na rozvoji palivových hospodářství útvarů, skladů velké kapacity a letišních soustav.

Nikdo už dnes asi neví, že existovala firma HEFA. Ta se podílela na budování palivových hospodářstvím letišť a to dokonce zodolněných, tedy odolných jaderným úderů do ráže cca 50 kilotun.
Jejich stavby zajistily skladování v betonových bunkrech, plnění mobilních prostřdedků a dlouhé roky fungovalo i možné plnění přímo na stojínkách letadel. Celé tyto sestavy se jmenovaly zodolněná úložiště PHM.

V obnovované armádě bylo zásobování PHM rozděleno mezi dva segmenty:


Primo: Automobilní pohonné hmoty zabezpečovala pro pozemní vojsko a pozemní motorovou techniku letectva automobilní a traktorová správa MNO.

Secundo: Prevoz letecké techniky a doplňování leteckými pohonnými hmotami až do roku 1959 zabezpečoval týl letectva samostatně.

Jen pro připomínku, už to v této práci bylo probíráno

Služby čs. armády po roku 1948 sa členili na tři hlavní skupiny:
- služby zabezpečující přímou péči o vojska, tedy služba intendanční, zdravotnická a veterinární
- technické druhy služieb, tedy výzbrojní, technická a dopravní služby letectva,
- služby zabezpečující dopravní úlohy, zde hlavně automobilní služba.
Po roce 1949 sa k nim připojila čtvrtá skupina –specifické služby, kam patřily například justiční, stavební, ubytovací, doplňovací a další.

Automobilní služba patřila v období let 1945 až 1950 k rozhodujúcím oblastem týlového zabezpečenní vojsk hlavně na operačním a taktickém stupni vojsk. Její hlavnou úlohou bylo:
- zabezpečovat a realizovat přísuny, odsuny a přesuny materiálu silničními dopravními prostředky,
- opravovat dopravní prostředky a techniku a
- zabezpečovat zásobovaní vojsk pohonnými hmotami a mazivy.
A s rostoucí motorizací armády se její význam neustále zvyšoval.

V době kolem roku 1950 byla situace velmi špatná v mnoha oblastech služeb. Ale u PHM to bylo obzvláště tíživé. Pohonných hmot a maziv byl trvalý nedostatek , což nejenom znemožňovalo realizovta předepsaný výcvik a vážně ohrožovalo bojovou přípravu a bojovou pohotovost.

Zvláště těžká situace byla u letectva. Byl naprostý nedostatek skladovacíh kapacit, chybělo mnoho potebného pro přepravu PHM a cisterny se vyvažovaly zlatem. .

Rozvoj motorizáce v armádě kladl zvýšené nároky na zabezpečení PHM, jeho organizační trukturu a personální naplněnost. Organizáce u automobilní a traktorové služby nakoenc začala být pro armádu natolik nevýhodná, že bylo rozhodnuto vytvořit novou službu vzniká samostatná služba zásobovaní pohonnými hmotami a mazivy v rámci týlu u HT – MNO, vojenských okruhů, na stupňích svazků a útvarů a do čela těchto nových složek na jednotlivých stupních byl určeny v roce 1950 první náčelníci služby PHM. A tak byl v tom roce určen do nové funkce člověk v uniformě, voják, který získal označní Velký Kanystr.

V srpnu 1950 bylo vydáno nařízení č.j. 1000/50 – MNO pro vznik samostatného oddělení služby PHM pri HT – MNO ČSA s úkolem řídit a a provádět zásobování armády materiálem PHM. V tomto období vznikají vojenské okruhy. začala rychlá tvorba řídícíh a odborných orgánů nové služby na na jednotlivých stupních.

Úplně nejvýše stálo oddělení služby PHM u hlavního týlu MNO s náčelníkom majorem J I Ř Í K E M .

Obrázek
Znak služby PHM, převzatý od automobilní služby.

Na dlouhá léta znak mnoha vojáků zpovolání, AVKVŠ, v další činné službě a vojáků základní služby, kteří v této službě sloužili jako skladníci, laboranti, správci skladů, strojníci čerpadel a řidiči cisternové techniky u pozemního vojska, letectva a druhů vojsk, ve skladech a zařízeních po dlouhé desítky let její existence.

Takže Služba zásobovaní PHM ČSA byla ustavena v roce 1950 jako nová služba tylového zabezpečení. Doplnila proviantní, intendanční a zdravotníckou službu.
Povinnost zabezpečit bojovou pohotovost ČSA materiálem PHM postavilo před službu množství složitých úloh v oblasti:
- organizační výstavby,
- v oblasti materiálně technickeé výstavby a
- ve výskumné a vývojové základně.

Tyto a další úlohy bylo třeba teoreticky rozpracovat a prakticky realizovat ve velmi krátkém čase a ve většině případů se začínalo skoro od nuly. Řešit tyto problémy mohli jen dobře teoreticky a stejně dobře prakticky připravení příslušníci služby a bylo jedno jde li o stálý stav nebo vojáky základní služby.

Proto jednou z hlavních úloh bylo zajistit získání kvalitních lidí s dostačeným vzděláním. Z počátku ti nejdůležitější funkcionáři získali vzdělání v Sovětském svazu a do funkcí se dostali v roce 1954. Někde jsme se učit museli a Sovětská armáda to v té době celkem dobře uměla.

Služba PHM byla sužbou bez vojenské tradice a bojových zkúšeností. První sobory teoretickýh a praktických poznatků museli tito lidé získat a tak tradici založit.

Teoretické základy pro její výstavbu byly našim lidem odevzdané jak v oblasti teorie tak i v oblasti praxe učitelským sborem Vojenské akademie týla a zásobovaní ozbrojených syl Sovětského svazu KALININGRADU a LENINGRADU. A přímo u nás pracovali vojenští poradci, odborníci služby OBEZPEČENIA GORJUČE SMAZOČNYMI MATERIALAMI Sovětské armády, jako byli například generál pukovník N I K I T I N, plukovník M O R O Z O V, plukovník B O N D A R E N K O a ďalší.

Toto období lze skutečně označit kjako období, kdy pro službu PHM bylo vše první:

- první odborné předpisy, odborné směrnice a odborné nariadenia,
- první polní dokumentace štábů služby PHM na prvních vojenských
- první úspěchy a
- první průšvihy
My paliváři jsme, když na to přišlo, mohokrát dokázali, že není tak velký průšvih, abychom, když se trochu snažíme, neudělali větší. Taková vymakaná ropná havárie, to bylo něco, o čem se mluvilo na odborných shromážděních dlouho a dlouho.

Vybavenost technickými prostředky byla v této pravěké palivářské době poměrně malá. Služba PHM byla v prvních letech své existence vybaveno asi tak na úrovni předválečné armády a něčím málo navíc.
- ruční křídlová čerpadla
- sudy 200 litrů a jiné, které byly hlavní skladovací a obalovou kapacitou
- kanystry na PHM které se po nějaké době začaly z neznámého důvodu nazývat baňkami
- několika málo automobilními cisternami značky PRAGA – RN.
Většina tohto materiálu byla kořistního původu. Sudy s označením wehrmachtu jsem v letech 1979 až 1982 viděl ve skladech PHM ještě i já.

Jako první vlaštovky můžeme vyjmenovat materiál, který se objevil ve skladech 2. automobilní základny. Byli to:
- automobilní cisterny na PHM sovětské výroby na podvozcích vozidel ZIS-5.
- čerpací agregáty
- ocelové nádrže RGS-25
- jedna polní laboratoř

Při svém vzniku v roce 1950 měla služba PHM celkem pět ústředných skladů PHM
1.ÚS PHM HALENKOV, velitel škpt. N A V R Á T I L
2.ÚS PHM HNĚVICE, velitel mjr. L A J N A R
3.ÚS PHM ŘEPČÍN, velitel npor. K O Ž N A R
4.ÚS PHM ZLATOVCE, velitel por. S Ý K O R A
5.ÚS PHM DOMAŠÍN, velitel por. N Ě M E C

Pro zabezpečení letectva byly vybudovány dva ústřední sklady leteckých pohonných hmot a to v :
HEŘMANOVĚ MĚSTCI se začátkem plnění skladových kapacit zásobami v letech 1953 až 1954, velitel kpt. H O V O R A
ZEMIANSKYCH KOSTOĽANOCH,velitel kapitán T O T H se začátkem plnění skaldových kapacit v roce 1952.
Oba dva byly v přímé podřízenosti velitelství letectva až do konce roku 1960, kdy je převzala služba PHM.

V roce 1954 došlo ke změně v podřízenosti skladů:

5. ÚS PHM se přejmenoval na 1. okruhový sklad PHM a přešel do podřízenosti 1. vojenského okruhu.
4. ÚS PHM se přejmenoval na 2. okruhový sklad PHM a přešel do podřízenosti 2.vojenského okruhu.
V roce 1957 přešel i 3. ÚS PHM ŘEPČÍN do podřízenosti podriadenosti 2. vojenského okruhu jako okruhový sklad PHM.

K 1. říjnu 1958 přešel do podřízenosti 2. vojenského okruhu 1. ústředný sklad PHM HALENKOV a zároveň sa z něho vytvořila 2. okruhová základna s pobočkou v ŘEPČÍNE.
Na úseku investiční výstavby se v tomto období začala výstavba 2.ústředního skladu PHM v CHLUMCI NAD CIDLINOU a 7. ústředního skladu PHM v JÁNSKÉ.

V souvislosti s organizací svazů, tedy armád došlo k změnám ve skladech PHM. Okruhový sklad PHM ZLATOVCE byl předán do civilního sektoru n.p. Benzina jako protihodnota za sklad PHM n. p. Benzina v KŇEZEVSI ze kterého vznikl 1. armádny sklad PHM. .

Po reorganizačných zmenách v roce 1958 měla služba PHM k dispozícii tyto útvary:
1.AS PHM – KŇEZEVES v organizaci 1.armády
4.AS PHM – DOMAŠÍN v organiazaci 4.armády
2.OZ PHM – HALENKOV v organizaci západního vojenského okruhu s 1. pobočkou 2.OZ PHM v ŘEPČÍNĚ
2.ÚS PHM – ROUDNICE NAD LABEM v podřízenosto MNO
3.ÚS PHM – CHLUMEC NAD CIDLINOU v podřízenosti MNO, zatím ve výstavbě
7.ÚS PHM – JÁNSKÁ v organizaci MNO, zatím ve výstavbě
8.ÚS PHM – HEŘMANOV MĚSTEC, sklad PHM v podřízenosti velitelství letectva
9.ÚS PHM – ZEMIANSKE KOSTOĽANY, sklad PHM v podřízenosti velitelství letectva

V této době také začala proudit do armády nová automobilní či spíše už speciální technika pro doplňování PHM.

Jako první se objevil cisternový automobil , plnič pozemní a letecké techniky na podvozku T-128.
Obrázek

Jako druhá akvizice se v bojových sestavách tankových a mechanizovaných divizí objevily cisternové automobili určené pro přepravu a doplňování olejů, někdy i s možností předehřtí v zimních podmínkách na podvozku T-805

Obrázek

Jako třetí potom neuvěřitelný tahoun a nezmar, cisternový automobil na podvozku vozidla P V3S a to v provedení C- s plnicí hadicí a později CR s výdejním ramenem.

Obrázek

Zde je tedy máte. A to na cestě byly další kousky a to Tatra 111 C a další.

Dále bych už překročil příliš časový rámec této práce tedy skončím. Snad jen pár slov o sobě.

Od roku 1979 jsem se příslušníkem služby PHM stal i já. Pátrač. Vystudoval jsem na to dvě školy a potom sloužil u vojskového letectva, 2. zpravodajské brigády a nakonec u 2. oddílu PVO Ale je faktem, že mimo letectvo jsem už pracoval v logistice. Služba PHM mé armády pro mě byla kusem života a nesmírně zajímavé práce. Zažil jsem, řešil jsem a podílel se na věcech, které by dnes už naše armáda nedokázala. To ale není její chyba.

Byl to dobrý profesní život a mě přinesl dvě mimořádná povýšení a jistou míru odborného věhlasu. Za sebe mohu říci, že to byly asi ty nejlepší roky života. Ne že bych dnes nebyl spokojený ale tehdy jsem byl štastný.

ZAVĚR.

Tak kolegové a prohlodali jste se dalším, už předposledním, dílem mého cyklu o poválečné armádě do roku 1956. V posledním díle se podíváme na to, jak naše armáda ke své unifikované výzbroji do roku 1956 přišla a nepůjde jen o pěchotní zbraně.

Takže někdy časem. S úctou Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Franz Trubka »

Patraci,z jakych zdroju byla dodavana ropa na zacatku padesatych let do CSR? A jak se resila jeji doprava?
Vlakove cisterny?
Pokud se pamatuji, tak ropovod "Druzba" se zacal budovat nekdy v sedesatych letech.
Jaka byla obecne zasoba phm v CSLA a v celem Ceskoslovensku zacatkem padesatych let?
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Zbrojnoš
desátník
desátník
Příspěvky: 55
Registrován: 20/1/2014, 17:13

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Zbrojnoš »

Vzpomněl jsem si na kdysi užívané, později však odstraňované heslo:

PHM - KREV ARMÁDY

Jarl: červenou barvu mohou používat pouze admini, takže jsem jí změnil na oranžovou.

Na http://vojenstvi.cz/vasedotazy.htm byla 5.6.2014 příhodně uveřejněna odpověď č. 1921, týkající se kapalných raketových pohonných hmot. Jde sice o období až po roce 1956, ale rozšiřuje obzor o problematice služby PHM.

(platí to pro každého bez vyjímky, příspěvky spojeny) *T*
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Děkuji pane kolego, je to zajímavé shrnutí v pár větách, panové na tomto odpovědním fóru jsou skvělí profesionálové. Já jsem tento cyklus ukončil rokem 1956 a zatím nevím jak dalece se donutím k tomu, abych po jeho úplném ukončení pokračoval třeba do roku 1968 a tak dále.

Je to neskutečně pracné a ne vždy mám pocit, že to k něčemu je.

Raketové pohonné hmoty, zde myšleno kapalné pro zaváděné taktické a operačně taktické střely schopné nest Jaderné hlavice by si zasloužily svoji vlastní práci. Mnoho je vykonáno v knihách pana Mohyly, pravého rytíře našich raketových vojsk a jejich dějin, který nějakou dobu pobýval i zde na Palbě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od komisař »

Výborné shrnutí typu "Vše v jednom", tím myslím, že nemusíš hledat na více místech. Je mi jasné, že přesto se vše nedá, někdy i z důvodu autorských práv ( vlastní zkušenost ), přesto k jednotlivým druhům vojsk mi chybí alespoň odkazy, nějaké zde doplním, ty na kterých jsem dělal.

Nyní alespoň :
----Československé tankové síly 1945 - 1992, Vladimír Francev. "Sedm pěších divizí na plných či snížených stavech dostalo tankosamohybný prapor, tři rámcové pouze rotu, naplněné 21 a 10 tanky, resp. 10 nebo pěti lehkými samohybnými děly. K 1. listopadu 1951 byly tyto prapory a roty povýšeny na tankosamohybné pluky a každý pěší pluk v rámci divize dostal šestivozovou baterii SD 75/39-44 nebo SD 75/40. Jelikož v té době nebylo ještě dost materiálu k naplnění tabulkových počtů, tsp se budovaly postupně do roku 1955."

Dále z jiných zdrojů uvedené je z mé rozdělané a již asi nikdy nedokončené práce o tankové technice a začlenění do organizačních struktur v naší armádě po roce 1945. Důvod nedokončení je ten, že V. Francev byl rychlejší. Ale něco z toho na palbu dám ( do této části s pracovním názvem "Vývoj organizace a výzbroje tankových útvarů a svazků v období 1945 - 1957 ", neboť jsem zjistil, že tam mám i to, co on ne, ale platí to i opačně ! Mor ho !

351. tankosamohybný dělostřelecký pluk - Pacov, později Jince, podřízen vojenské oblasti 1
Do složení pluku příslušelo vždy šest baterií samohybných děl. Baterie byly po 5 vozidlech ST-39/44N ( ST I ) nebo ShPTK-40/75N).
---zřízen 15.4.1949 jako 351 tankosamohybný oddíl, základem se stal rušený 204. dělostřelecký pluk v Pacově
---k 1.10.1949 přejmenován na pluk
---k 1.9.1950 : 110 ks ST-I, 7 ks ST-III
---zrušen v prosinci 1950, posloužil pro vytvoření tankosamohybných rot a praporů u divizí 1. vojenského okruhu :
-1. baterie - zřízen 1. tankosamohybný prapor České Budějovice,
-2. baterie - zřízen 2. tankosamohybný prapor Obytce. Nově vytvořený útvar se skládal ze dvou tankových rot a jedné samohybné roty. Jeho výzbroj tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla ST-I. K 1.12.1951 došlo k rozšíření praporu na 2. tankosamohybný pluk. Útvar byl tvořen pěti tankovými rotami a dvěmi rotami samohybných děl. Výzbroj útvaru tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla SU-100. Na podzim 1955 se útvar přemístil do posádky Janovice. Zde k 1.10.1958 prodělal reorganizaci na 23. tankový pluk
-3. baterie - včleněna do 21. tankosamohybného pluku Žatec, vytvářeného na základě 21. tankové brigády Žatec
-4. baterie - zřízen 12. tankosamohybný prapor Podbořany, podřízen 12. pd. K 1.10.1951 rozšířen na 12. tankosamohybný pluk, v květnu 1955 podřízen 20. sd, 1958 reorganizován na 12. tp
-5. baterie - zřízen 11. tankosamohybný prapor Plzeň Bory, podřízen 11. pd. K 1.10.1951 rozšířen na 11. tankosamohybný pluk
-6. baterie - včleněna do 23. tankosamohybného pluku Pardubice, vytvářeného na základě 23. tankové brigády Milovice

352. tankosamohybný dělostřelecký pluk - Turčiansky sv. Martin, později Plzeň, podřízen vojenské oblasti 1
Složení pluku bylo shodné s 351. tshdp.
---zřízen 15.4.1949 jako 352. tankosamohybný oddíl, , vytvořeného v dubnu 1949 za využití rušeného 262. protitankového dělostřeleckého oddílu v Martině.
---k 1.10.1949 přejmenovány na pluk
---k 1.9.1950 : 129 ks ST-I, 32 ks ST-III
---zrušen v prosinci 1950, posloužil pro vytvoření tankosamohybných rot a praporů u divizí 2. vojenského okruhu

-1. baterie - zřízen 6. tankosamohybný prapor Dědice, 1950 - 1951, v roce 1951 rozšířen na pluk, zrušen v roce 1958
-2. baterie - zřízen 14. tankosamohybný prapor Šternberk. Vznikl jako 14. tankosamohybný prapor 14. pěší divize. K 1. květnu 1951 byl v rámci restrukturalizace 14. pěší divize na 14. mechanizovanou divizi reorganizován na 4. tankový samohybný pluk. O rok později došlo k jeho opětovné reorganizaci na 4. tankový pluk.
-3. baterie - zřízena 9. tankosamohybná rota Malacky,
-4. baterie - zřízen 13. tankosamohybný prapor Kroměříž, ve výzbroji 22 kusů Challenger, podřízen 3. pd. K 1.5.1951 přečíslován na 33., 10.10.1951 rozšířen na 33. tankosamohybný pluk. Tento byl již 1.11.1952 ( jiný zdroj 28.10.1953 ) zreorganizován na 33. tankový pluk.
-5. baterie - zřízena 10. tankosamohybná rota Humenné
-6. baterie - zřízena 7. tankosamohybná rota Frýdek-Místek,

----Tady na palbě : můj příspěvek o dělostřelectvu v tomto období. Části 1945 - 1950 a druhý 50. léta. Považujte to za odkaz.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Franz Trubka: příteli v daleké zemi. Naše schopnost zajistit potřebu ekonomiky a armády ropnými produkty byla vždy mizivá.

Pár čísel která ukazují naši těžbu v padesátých letech:

Hodonín: v roce 1952 18 200 tun

Lužice: v roce 1954 26 000 tun

Bílovice Žižkov: v roce 1952 8 200 tun

Roční vlastní těžba v padesátých letech nepřekročila nikdy 60 000 tun za rok.

Naše závislost na dovozech byla zásadní a zde v prvním pořadí fungoval dovoz skutečně železničními kotlovými vozy z Rumunska, čož byl tradiční dodavatel už před válkou a rychle naběhl dovoz opět železničními cisternami ze Sovětského svazu.

Je zajímavé, že část ropy jsme naopak vyváželi my, naše ropa je a vždy byla velmi kvalitní s nízkým obsahem nežádoucích příměcí a více méně byla postupně používána na kotlíkové rafinace, kde se získávaly speciální složky pro chemický průmysl, farmaceutický průmysl a pro zbrojní výrobu.

Jaké byly zásoby PHM a provozních kapalin v padesátých letech u vojenských součástí a na jednotlivých zásobovacích stupních nemám nejmenší tušení. Nikdy jsme se k těmto informacím nedostal.

Komisaři, to je velmi pěkný doplněk, děkuji a podívej se jestli bys něco nedokázal doplnit i k dalším součástem. Bylo by to prima.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od komisař »

Uvedl jsem tankosamohybné útvary, protože jsem chtěl rychle uvést konkrétní doplnění a zrovna toto se mi podařilo otevřít, viz dále .... Prozatím zůstanu u tankové techniky, ale zjistil jsem, že většina souborů před "up" mého PC se mi zobrazují slabě řečeno velmi nečitelně. Budu muset najít někoho, kdo mi je obnoví. A potom porovnat s Knihou od Vladimíra Franceva ( mám jí doma ), abych zde mohl odlišit jeho a ostatní zdroje. Na ostatní mi nezbyde čas. Jinak zdroje už mám "v kupě". Jenom to potřebovalo upravit do čitelnosti.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Komisař: kompletní ozdrojování a prameny budu dávat na konec posledního dílu, nemělo smysl to sem dávat pětkrát. To by se to zde jen hemžilo stránkami s literaturou a je zbytečné tím fórum zatěžovat.

Ale mám dotaz- existoval skutečně v naší armádě oňometný tankový prapor nebo to byla jen vize a byly položeny nějaké základy?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od komisař »

Opět rychlá orientační odpověď :

---Dne 1.11.1952 byl zřízen 105. plamenometný prapor v Liberci, od 1.11.1954 byl přejmenován ( reorganizován ?? ) na 105. ohňometný prapor, který byl 1.10.1958 zreorganizován na prapor chemické ochrany. Zdroj : valka.cz

---Československé tankové síly 1945 - 1992, Vladimír Francev.
Dva plánované plamenometné tankové prapory měly být vyzbrojeny 83 kusy upravených HETZER : plamenometné MP-1, viz dále ( 53 opravených plus 30 nově sestavených ), avšak k tomuto nedošlo. Po zrušení vývoje v roce 1956 měly být vyzbrojeny sovětskými TO-54, ovšem s tentýž výsledkem.

---Žádná z “válečných” tankových brigád neměla ve své organizaci ohňometné tanky. Alespoň jsem nezjistil opak.

---Ze SSSR nebyl přes započatá jednání dovezen žádný OT 34 ( 34/85 ). Zároveň se tato verze u nás nevyráběla.

---Přestavby z kořistní německé techniky : Původní návrh byl PzKpfw III, ale byl zamítnut z důvodu zastaralosti a špatného technického stavu.

---V červnu 1948 byly uskladněny v Milovicích celé dva ! plamenometné tanky s nízkou korbou na podvozku Hetzer.

---Plánována přestavba 75 kusů z HETZER pod označením MP-1. Více Ivo Pejčoch, HPM č. 5/2006. ČKD dostala objednávku v únoru 1949. Nejprve byla použita věž z PzKpfw 38 (t), ale výsledné řešení bylo postavení kulaté věže s německým 14mm plamenometem Flammemwerfer 41 a kulometem Děkťarev DT-28. Uvnitř trupu byly umístěny tři nádrže o celkovém objemu 1000 litrů. Sedm lahví se stlačeným vzduchem bylo neseno ve speciální schránce svařené z 8 mm pancéřového plechu na zadní části vozidla. Prototyp byl dokončen v únoru 1951, ale z důvodu nedostatečného výkonu plamenometu ( 60 metrů ) byla pražská firma Konstrukta pověřena vývojem nového plamenometu i nového paliva pod označením Sh. Prototyp byl připraven v červnu 1953 a dosáhl dostřelu mezi 90 až 140 metrů a nízkého rozptylu. Následovalo odstraňování problémů s palivovými ventily a netěsnostmi spojů na palivovém potrubí. Při dalších zkouškách v červenci 1954 činil dostřel 140 až 150 metrů.Konstrukční práce byly ukončeny v roce 1955, ale to už bylo vozidlo zastaralé a armáda o ně ztratila zájem.

---SSSR nabídlo místo OT 34/85 plamenometnou verzi To-54, ale dodávka se neuskutečnila.

Zdroj : Československá obrněná vozidla 1948 – 1948, ARES, 1999, ISBN 80-86158-06-3, Vladimír Francev, Charles Ch. Kliment ( cena 1199,- Kč !! )

Další odkaz :
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/40764

Z tohoto krátkého shrnutí je nanejvýše pravděpodobné, že plánované zařazení plamenometných tanků do naší armády ( výše uvedeného 105. praporu ?? a jakou výzbrojí disponoval, se mi nepodařilo zjistit, ale plamenometné tanky to s největší pravděpodobností nebyly ) neproběhlo, neboť nebylo čím.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Komisaři - o možné plamenometné technice vím, a psal jsem o tom zde -

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=299&t=6120

Ale jak se zdá ten plamenometný tankový prapor asi byl plánovaný, ale nepodařilo se jej vybavit a tedy i když se v organizačních strukturách polní armády objevil, nedalo se s ním prakticky počítat. A díky Tobě je v tom nyní větší pořádek.
Dík a zase se ozvi, je radost Tě vidět v dobré formě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Flogger G »

Období let 1949 - 56 přineslo našemu letectvu mnoho nového, dobrého i špatného. Ze 370 pilotů, plnících úkoly jen za normálních povětrnostních podmínek ve dne - mnozí piloti aeroklubů byli na vyšší úrovni, se síla letectva dostala nad 1 600 pilotů a mnozí plnili úkoly za ztížených povětrnostních podmínek v noci. Malá skupina stíhacích pilotů dosáhla titulu "Přepadový pilot" - v ostatních zemích sov. bloku měl takový pilot nárok na vyšší finanční ohodnocení, v Československu tito jedinci riskovali své životy za potřesení rukou. Především první polovina 50. let byla charakteristická prudkým početním nárůstem létajícího a pozemního personálu. V r. 1953 existovalo sedm leteckých škol, i když 7. lšp spadal do podřízenosti velitele 15. LSS (15. letecký stíhací sbor).Další roky již počty škol a leteckých kadetů silně klesly. Nejen, že byla kostra létajícího personálu naplněna, ale elementární výcvik adeptů pilotního řemesla převzaly aerokluby Svazarmu. Nic však není zadarmo. celá padesátá léta se nesla ve znamení velkých ztrát na životech letců a mnoha havárií. Na vině byl velký spěch při výcviku a malý počet zkušených instruktorů, značné nedostatky nově sestaveného velitelského sboru, který teprve hledal účinné metody velení a řízení, nedostatečné zabezpečení leteckého provozu technickými prostředky, chyby při ošetřování letecké techniky, nepřesnost ve výrobě letadel a také letecká nekázeň, která se ve značné míře projevovala především v prních letech tohoto desetiletí. Přes všechny nedostatky nově budované letectvo nabíralo každým rokem na síle a kvalitě. V r. 1957 letectvo a PVOS představovalo kompaktní celek 19 000 mužů a žen, který se dále zdokonaloval.
V roce 1949 patřily do bojové sestavy jen dvě letecké divize. V letech 1956 - 57 mělo letectvo v sestavě šest stíhacích leteckých divizí, jednu divizi bitevní a jednu bombardovací - vyjma 6. sld, která sestávala ze dvou pluků, měly ostatní divize pluky tři. Do počtů letectva náležel i dopravní pluk, plu průzkumný, pluk dělostřeleckého pozorování a spojovací pluk. Větší zátěž již ekonomika státu utáhnout nemohla. V dalších letech se stavy rychle snižovaly.
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Hektor »

Chcem sa spýtať ako bolo organizované navádzanie letectva a PVOS.
Hlásky, radary a tak.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Hektor - nemám ani tucha. Možná by věděl kolega Pop a nebo kolega Flogger G. JInak na internetu je samostatné fórum věnované pouze a jen PVOS.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Flogger G »

V době, o které zde diskutujeme, byl systém navedení na cíl teprve v plenkách. Jediné, co počátkem 50. let 20. století fungovalo spolehlivě, byly vidové hlásky a ty měly jistá omezení daná dohledností a denní dobou. Síť radiolokátorů se teprve budovala za nemalých finančních obětí. I když byly lokátory počátkem druhé poloviny 50. let nakoupeny, ještě se musela doladit jejich sestava - souvislé čáry RT prostředků a to trvalo do přelomu 50. a 60. let. Dalším zádrhelem kvality navedení stíhače na cíl byla počáteční složitost předávání údajů - příliš mnoho mezistupňů. Postupným osamostatněním sil PVOS se vše dařilo zvládat.
Avšak i ten nejdokonalejší systém je jen tak kvalitní, jak dobře jsou vycvičení vojáci.
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od parmezano »

Flogger G:Jedním z úkolů PS bylo také sledování vzdušného prostoru v pásmu činnosti PS
Obrázek
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Flogger G »

Informace o vzdušných cílech sledovaných hlídkami Pohraniční Stráže putovaly ještě složitější cestou, než tomu bylo u vidových hlásek. Celý systém vyrozumívání a navádění se postupně zdokonaloval a zjednodušoval.
Naposledy upravil(a) Flogger G dne 13/7/2014, 07:46, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od parmezano »

Flogger G: to chápu, chtěl jsem to jen připomenout
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“