NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Příspěvek od kacermiroslav »

Stíhací letoun NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“
První světová válka
rok 1915-16


Obrázek

Po mnoha a mnoha letech jsem se díky svým synům vrátil trošinku k modelařině a s překvapením jsem zjistil, že jeden ze zaprášených letounků, který se mi podařilo do dnešních dnů uchovat bez poškození ve vitrínce, není zde na Palbě vůbec popsán, ačkoliv se jedná o krásný stroj, který byl navíc ve své době na nebi světového konfliktu velice úspěšný. Tím zaprášeným modelem krčícím se ve vitrínce byl jednomístný, jednomotorový, vzpěrový jedenapůlplošník Nieuport 11 „Bébé“. No a jelikož tento typ letounu na Palbě zatím není a protože máme výročí sta let o zahájení bojů Velké války, tak jsem si říkal, že bych mohl nějaký článek na toto téma vyplodit.
Francouzi za období Velké války vyprodukovali velké množství stíhacích letadel různých typů, ale pravděpodobně nejslavnějším z nich se stal nevelký, ale o to více důležitý Nieuport 11 s přezdívkou „Bébé“ (děťátko). Značka Nieuport byla leteckým odborníkům známá již řadu let před vypuknutím válečného konfliktu. Její zakladatelé bratři Nieuportové se vezli na vlně leteckého nadšení a byly průkopníky jednoplošníků, které stavěli například ke Gordon-Bennetovým rychlostním závodům. Bratři Nieuportové pocházeli ze šlechtického rodu, ale své jméno se k letounům neodvažovali připojit v plném znění „de Nieport“ a tak vypustili šlechtické „de“ a pro změnu přidali písmenko „u“. Již před válkou se jim podařilo pro armádu vyrábět jednoplošník Nieuport IV [1], který byl licenčně vyráběn rovněž v Itálii a Rusku, což svědčí o správné koncepci. Pro rok 1914 připravoval šéfkonstruktér firmy Gustave Delage v továrně Etablissements Nieuport nový rychlostní speciál v hornoplošném provedení, který místo spodního křídla měl jen malé křídlo, tedy tzv. jedenapůlplošník (sesquiplan), které se mělo podle potřeby naklápět a fungovat tak jako brzdící i vztlaková klapka. Po vypuknutí války volala armáda po nových strojích a na experimenty typu naklápěcího spodního křídla nebyl čas. Proto Delage nechal spodní malé křídlo upevnit pevně a opatřil jej pro něj typickou vzpěrou ve tvaru písmene „V“. takto upravený letoun nesl označení „X“. Ten byl vyráběn ve dvou verzích, kde první byla složená z pozorovatele a kulometu mířícího dozadu (10AR) a druhá s pozorovatelem a kulometem mířícím vpřed (10AV). Pohon dvousedadlovky byl zajištěn pomocí rotačního motoru Gnome-Rhóne, který měl ale slabý výkon. Proto časem byly všechny letouny upravené na jednomístné průzkumné stíhací stroje. Sériová výroba obou verzí dosáhla celkem 170 kusů a letoun se licenčně vyráběl i v Rusku až do roku 1918.

Nieuport 11 C1
Stroj Nieuport 11 „Bébé“ byl produktem své doby, kdy se válčící země snažili o sestrojení stíhacího letounu, který by mohl vést co nejefektivnější palbu a to v podélné ose stroje. Jenomže taková střelba měla jeden velký háček a tím byla rotující vrtule. Francouzi se to nejprve snažili vyřešit instalací kulometných sekaček systému Gilbert, které se nacházeli přímo na listu vrtule a zabraňovali tak průstřelu vrtule. Kulomet typu Hotchkiss byl instalován před pilotní sedadlo na hřbetě trupu na jednoplošník Morane-Saulnier typ L a díky tomu mohl střílet přes vrtuli. Pilot tak zaměřoval proti nepříteli celý stroj a vedl účinnou palbu. Tím se otevřela cesta ke skutečnému stíhání. Přestože tento Gilbertův systém byl účinný, tak každému bylo jasné, že se jedná pouze o provizorní řešení. Vrtule i motor narážením kulek na ocelolitinové klíny velice trpěli a výrazně se tím snižovala životnost těchto částí. Kromě toho deformační klíny snižovali i účinnost vrtule o 8 až 10 procent, což vedlo i k poklesu rychlosti. Obě bojující strany tak intenzivně pracovali na odstranění všech těchto popsaných problémů. Než se ale podařilo vše uspokojivě vyřešit, tak se Morany staly postrachem německého letectva. Poté co se ale Němcům dostal do rukou jeden z nepoškozených letounů opatřených Gilbertovými sekačkami, tak si uvědomili primitivnost tohoto systému a začali intenzivně pracovat na synchronizaci. Fokkerovým konstruktérům se tak na základě toho impulsu podařilo prakticky během pár dnů vyvinout vlastní a především účinný systém založený na mechanickém převodu od motoru ke spoušti kulometu. Takto vybavenou synchronizací osazený letoun Fokker E.I se během krátké doby stal pánem nebe na Západní frontě i na dalších bojištích.

Obrázek
Nieuport 11 Bébé

Německá převaha na strojích Fokker E.I, II a III od léta roku 1915 byla do očí bijící a změnila rázem dosavadní poměr sil, přestože kvalita těchto strojů byla ve skutečnosti pochybná a hlavní výhodou byla jen výzbroj, která z nich činila vraždící stroje. Prioritou spojenců tak bylo naklonit misky vah ve svůj prospěch, čehož se dalo docílit několika způsoby. Prvním samozřejmě byla vlastní instalace synchronizace, která se ale zatím nedařila. Proto se hledalo náhradní řešení v podobě střelby vedené mimo okruh rotující vrtule. Jedním z nich byl výklopný kulomet, který sice do určité míry řešil výstřel vpřed, ale nebylo to nějak extra přesné řešení. V závodu o vyřešení problémů se synchronizací se na straně Dohodových mocností zatím více dařilo francouzům, kteří nedlouho po Fokkerech v srpnu 1915 instalovali kulomet na horní křídlo velice obratného a mrštného dvojplošníku Nieuport XI „Bébé“.

Hlavní výzbroj v podobě francouzského pěchotního kulometu Hotchkiss ráže 8mm (později nahrazen lehčím britským kulometem Lewis ráže 7,7mm) byla nesená na jakémsi kozlíku nad baldachýnem horního křídla a to tak vysoko, aby nehrozilo riziko přestřelování vrtule. Oproti všem předchozím pokusům to bylo výrazné a přitom jednoduché řešení. Pilot tak již mohl na cíl zaměřovat celým strojem a jeho šance trefit se, tak výrazně stoupla. Nicméně práce s takto umístěným kulometem byla v boji dosti složitá. Pilot sice z polního letiště vzlétal s plným bubnovým zásobníkem o 47 nábojích. Ty ale v boji dokázal vystřílet za pouhých pár vteřin. Celá nepřerušovaná dávka zabrala pouhých 10 sekund. Otázka pak byla, jak tento vysoko umístěný kulomet znovu nabít. Pilot v první řadě musel přerušit boj, co ž se sice lehce řekne, ale v praxi to již tak jednoduché nebylo. Jaksi to často záleželo na nepříteli, jestli pilotu „Bébé“ dá vůbec šanci z boje uniknout. Kór když byl bezbranný a stával se tak snadnou kořistí. Pokud mu tedy tento prostor byl poskytnut, musel nejdříve sevřít řadící páku koleny, jednou rukou stáhnout zbraň dolů a druhou volnou znovu kulomet nabít. Později se tato činnost dala díky cviku zvládnout i jednou rukou. Ovšem výhoda byla stále na straně německých Fokkerů (E.II) již jen proto, že jejich kulomety používali pásy o 150 nábojích. Později měli piloti Nieuportů k dispozici čtyřvrstvové zásobníky po 96 nábojích, což bylo sice lepší, ale stejně pořád hrozilo předčasné vystřílení munice v nejméně vhodnou dobu. Další nevýhodou takto umístěného kulometu byl aerodynamický odpor, čímž se zhoršovaly letecké vlastnosti. Pokud se zbraň v boji zasekla, nebo jinak poškodila, pak bylo rovněž prakticky nemožné závadu odstranit. Jedna výhoda se přeci jenom našla. Stíhač mohl využívat mrtvých úhlů pod nepřátelským letounem. Stačilo se přiblížit pod letoun, jednou rukou vyklopit kulomet a střelbou šikmo vzhůru nepřítele zničit. Díky účinnosti se často i nadále takto umístěná zbraň na spojeneckých letounech nacházela i po odstranění problémů se synchronizací.

Obrázek
Francesco Baracca, italské letecké eso v kokpitu Nieuportu 11, detail umístění kulometu na horním křídle

Obrázek
Nieuport 11 s neřízenými raketami typu Le Prieur

Jak již bylo řečeno, „Bébé“ měl ideového předchůdce v podobě Nieuportu X, který pocházel z rýsovacího prkna konstruktéra Gustava Delaga ale s tím rozdílem, že se jednalo o zmenšenou verzi. Jednalo se o jednomístný, jednomotorový vzpěrový jedenapůlplošník s celodřevěnou kostrou křídel potažených plátnem. Trup byl smíšené stavby s potahem ke kabině, kde navazoval na hliníkové plechy. Dále bylo použito již jen plátno. Rotační devítiválcový motor Le Rhóne 9C dával výkon 80 koňských sil, což postačovalo malému letounku k rychlosti přesahující 150 km/h za použití dvoulisté dřevěné vrtule. Podvozek byl pevný, záďového typu s ostruhou. Vznikl tak malý a lehký jedenapůlplošník, přezdívaný piloty „Bébé“, který byl výrazně rychlejší než konkureční Fokkery a i obratnější. První vzlet absolvoval v červenci 1915 a po úspěšných zkouškách byla zahájena jeho sériová produkce tak, aby se na frontě objevil nejpozději v lednu 1916. V únoru, kdy probíhala další bitva o Verdun, se na frontě nacházelo již 90 strojů a další rychle následovaly. Jejich boj proti doposud vládnoucím Fokkerům byl poměrně úspěšný už díky čelně umístěnému kulometu s možnosti vedení střelby do mrtvých úhlů. U Verdunu si piloti Nieuportů rovněž vyzkoušeli použití elektricky odpalovaných neřízených raket typu Le Prieur, které se především hodili v boji proti pozorovacím balónům. Rakety se montovaly na vodící tyče, které byly upevněny na mezikřídelních vzpěrách profilu „V“. Aby vzpěry od plamenů nechytli, museli být tepelně izolované. Rakety se používali až do doby, než začala být ve větším měřítku používaná zápalná kulometná munice.

Výborné letové vlastnosti a vyřešený způsob střelby vpřed samozřejmě zaujal i další dohodové mocnosti. Především Velká Británie projevila o Nieuporty velký zájem a kromě objednávky směřované do továrny do Francie, si tento typ začali vyrábět na ostrovech v licenci. V licenci se vyráběli rovněž i v Rusku, kde se to pomalu schylovalo k bolševické revoluci a rovněž v Itálii, která bojovala také s nedostatkem moderních strojů. S Nieuporty XI se seznámili i českoslovenští piloti, kteří je poznali v pilotních školách, kam byly přesunuty poté, co již v překotném vývoji První světové války zastaraly a byly staženy z první linie. Další část našich pilotů se se stroji Bébé seznámili až po válce v roce 1919, kdy se 14 pilotů přeškolovalo ve stíhací škole v Pau na francouzské stroje, které měla mladá československá republika od svého spojence získat. Mezi nejznámější letecká esa na Nieuportech byl Rus Jančenko s 11 sestřeli, Ital Stoppani se 6, Australan Dallas s pěti vzdušnými vítězstvími a stejně tak i další Rus Kozakov.

TTD – Nieuport 11 C1 „Bébé“
• Počet členů osádky: 1
• Rozpětí: 7,55 m
• Délka: 5,80 m
• Výška: 2,40 m
• Nosná plocha: 13,50 m2
• Plošné zatížení:
• Hmotnost prázdného letounu: 344 kg
• Vzletová hmotnost: 480 kg (max. 550 kg)
• Maximální rychlost: 156 km/h
• Výzbroj: 1x kulomet Lewis ráže 7,7mm nebo 1x kulomet
Hotchkiss ráže 8mm
• Dostup: 4.600 m
• Stoupavost: 2,6 m/s (15 min do 3.000 m)
• Dolet: 2 hodiny (cca 330 km)
• Motor/Výkon: rotační devítiválec Le Rhóne 9C - 59 kW (80 k)
• Vyrobeno kusů:
• Uživatelé: Francie, Belgie, Itálie, Velká Británie, Rusko,
Československo…

Obrázek
Nieuport 11C1

Nieuport 16 C1
I přes nepochybné kvality, které Nieuport XI prokázal v roce 1915 a počátkem následujícího roku, bylo jasné, že jeho výkony pomalu začali zaostávat za dalšími stroji, které přicházeli do první bojové linie. Nejrychlejším a nejjednodušším způsobem jak zvýšit bojovou hodnotu zastarávajícího letadla byla zástavba silnějšího motoru. A touto cestou šli i konstruktéři u Nieuportů, kteří použili silnější motor Le Rhóne 9JB o výkonu 120 koňských sil. Ten pro zástavbu do trupu „Bébé“ vyžadoval jen trošku odlišný tvar kapotáže. Takto modifikovaný Nieuport dostal označení „16“. Silnější motor měl ale i své nevýhody a to ve větší hmotnosti, která se negativně promítla do letových vlastností. Takto upravené letouny se k jednotkám začali dostávat na počátku roku 1916, kde úspěšně sváděli boje s německými stíhacími stroji vybavenými synchronizovanými kulomety. Nicméně šéfkonstruktér Delage cítil, že je potřeba razantnějšího zásahu do konstrukce a nikoliv jen do pohonné jednotky, jak se stalo v případě verze „16“. Po zesílení konstrukce, zvětšení nosných ploch a dalších změnách vznikl prakticky nový letoun, který nesl označení Nieuport 17 a k jednotkám začal být dodáván již v květnu 1916. Jelikož v té době již dohodové mocnosti konečně zvládli synchronizaci, tak se u tohoto stroje objevil jeden kulomet pevně umístěn nad kapotou motoru doplněný o další na horním křídle tak, jak bylo obvyklé u Nieuportu 11 a 16. Řada pilotů totiž i nadále dávala přednost výhodě střelby z kulometu do mrtvých úhlů nepřítele. Moderní sedmnáctka tak velmi rychle vytlačila své předchůdce, které velení následně přesunulo k druholigovým jednotkám nebo do leteckých škol, kde je, jak jsem psal už výše, poznali i budoucí českoslovenští letci. Stroje tohoto typu našli uplatnění v celé řadě jednotek i mimo prostor francouzského státu, jako například Belgie (1ére), či Velké Británie (1, 11, 60). U domácího letectva sloužili Nieuporty 16 u eskader č. 48, 65, 69 a 124.

Obrázek
Nieuport 16

TTD – Nieuport 16 C1
• Počet členů osádky: 1
• Rozpětí: 7,52 m
• Délka: 5,64 m
• Výška: 2,40 m
• Nosná plocha:
• Plošné zatížení:
• Hmotnost prázdného letounu: 375 kg
• Vzletová hmotnost: 535 kg, max. 550 kg ?
• Maximální rychlost: 165-173 km/h
• Výzbroj: 1x kulomet Lewis ráže 7,7mm nebo 1x kulomet
Hotchkiss ráže 8mm
• Dostup: 6.300 m
• Stoupavost:
• Dolet: 2 hodiny
• Motor/Výkon: rotační devítiválec Le Rhóne 9JB - 120 k
• Vyrobeno kusů:
• Uživatelé: Francie, Velká Británie, Rusko …
Zhodnocení
Není pochyb o tom, že stíhací letouny typu Nieuport 11 „Bébé“ a o něco modernější verze „šestnáct“ se nesmazatelně vryly mezi stroje vyprodukované v překotné době technických změn První světové války. Umístění kulometu na horním křídle vyřešilo hlavní problém střelby v podélné ose letounu, alespoň na určitou dobu, než se dohodovým mocnostem podařilo vyřešit synchronizaci. Na druhou stranu toto umístění se ukázalo praktické i pro další boje a bylo používané i u jiných typů letounů. Malé, i když křehké, ale rychlé a především obratné stroje tak výrazně pomohli zastavit nadvládu německých fokkerů, i když to nebylo beze ztrát. Po příchodu moderních britských stíhaček typu Sopwith Camel, či S.E.5, se postupně zapomnělo na zřejmě nejlepší francouzské letouny, které ve své době odvedli velký kus práce. A tak doufám, že tento článek aspoň trošku strhne zaslouženou pozornost na tyto zajímavé stíhací jedenapůlplošníky.

Poznámky:

[1] Nedržím se striktně římského či arabského číslování. Používám jej spíše podle zdroje, z kterého jsem zrovna tu či jinou část textu čerpal.


Zdroje:

• Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
• Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 1.díl – Olomouc 2000
• Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 2.díl – Olomouc 2001
http://www.letajicicirkus.cz/letouny-a- ... rt-11.aspx
http://www.oldweb.unas.cz/NIEUPORT11.HTML
http://www.vinar.cz/mitte/nieu11.htm
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Příspěvek od IgorT »

Šikovná a pekná mašinka! Zaujali ma tie neriadené rakety Le Prieur. Ako sa používali, dalo sa s nimi nejak mieriť, strieľať po jednej, alebo sa to odpaľovalo naraz?
Obrázek
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Příspěvek od CAT »

tY rakety byly používány na sestřelování pozorovacích balonů a nebo vzducholodí, ale byly dost nepřesné, takže se s nimi nedalo střílet na víc než 150 metrů. Byla to jvlastně jen papírová tuba s 200g černého prachu s hlavou ze dřeva na kterou byla nasazena trojúhelníková čepel... Střílelo se to naráz, ale naráz to nelýtalo, protože někdy ten doutnák prostě hořel dýl...
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Příspěvek od kacermiroslav »

Takže jsi musel poměrně dlouhou dobu držet správný směr, pokud jsi chtěl odpálit všechny rakety na jeden cíl. To bych viděl jako dost velké riziko. Takže se není čemu divit, že následná zápalná munice byla oblíbenější.
ObrázekObrázekObrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: NIEUPORT 11 a 16 „Bébé“

Příspěvek od vodouch »

Zajímavé poznámky k synchronizaci:
První praktické synchronizační zařízení postavil na začátku roku 1914 Francouz Raymond Saulnier. Protože použil naprosto nevhodnou zbraň, pěchotní kulomet Hotchkiss, byly jeho pokusy neúspěšné. Proto se věnoval pokusům s ocelovými deflektory, chránícími listy vrtule. V březnu roku 1915 si nechal deflektory namontovat na svůj Morane-Saulnier typu L Roland Garros; po třech vítězstvích byl střelbou ze země přinucen nouzově přistát a byl zajat. I když měl čas spálit vrak svého stroje, nepovedlo se mu to dostatečně a zbytky vraku byly hodnoceny v Idflieg.
Němci se nejprve pokusili Saulnierův vynález kopírovat, ale standardní německá munice deflektory poškozovala; proto byl pozván Fokker, aby navrhl řešení.
Příběh o koncepci, vývoji a instalaci Fokkerova synchronizačního zařízení v období 48 hodin (prvně nalezený v autorizovaném Fokkerově životopisu, napsaném roce 1929), není považován za skutečný. Možným vysvětlením je, že v Garrosově Moranu, částečně zničeném ohněm, našel Fokker stopy původního synchronizačního zařízení, dostatečné pro něj, aby odhadl, jak fungovalo. Z různých důvodů se to také zdá nepravděpodobné a současná historická shoda ukazuje na synchronizační zařízení, které bylo ve vývoji Fokkerova týmu (včetně inženýra Heinricha Lübbeho) před získáním Garrosova stroje.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Letectvo Francie“