XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 13.
Napsal: 3/11/2014, 06:19
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 13.
Útoky spojeneckých vojsk od 26. srpna 1944, po Falaiské kapse, až po 14. září 1944, tedy
dobu, o kterou se jedná v popisu článku.
Ještě pokračuji v tom co jsem napsal v předchozím Č 12. u konce v bodě c/ - Udělat v západní Evropě, ve Francii, z některých přístavů "Fester Platz", zvláště pak v Antverpách, obrany ústí Šeldy, stejně jako obrany ostrova Walcherenu , které nařídil v konci srpna, počátkem září AH bránit za každou cenu. Viz zde odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6411&f=137
Na odkaze Operace MARKET GARDEN, pak k Antverpám a Walcherenu, v Č 6.,, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5747
, píši, že:
"......Polní maršál Rundstedt z těchto popsaných znaků a svých znalostí, vyvodil ne zcela správný, odvážný závěr, že zpomalení a zastavení britského postupu, není jen krátká přestávka, ale že se britská ofenzíva na čas zcela zastavila!!!
A tak na základě svého zhodnocení situace zrušil polní maršál Rundstedt, již jednou řečený, útok 15. A, který byl plánovaný na 6. a 7. září, přes spojenecká vojska směrem do Německa. Místo toho nařídil německé 15. A generála Zangena, aby provedla evakuaci přes ústí řeky Šeldy na ostrov Walcheren a potom dál po severním břehu řeky. Mohl si to dovolit, neboť na rozdíl od Modela, který předchozí rozkaz vydal, věděl, ještě z OKW, že ostrov nebyl dosud obsazen Spojenci. Protože v daném období měli stále Spojenci leteckou převahu, musela evakuace probíhat v noci a Němci jí mohli, dle předpokladů, provést za 14 dní. Byl to sice riskantní plán, ale jevil se jako jediná možnost, jak zachránit celou armádu před zničením. Důležitým předpokladem úspěšné záchrany 15. A bylo, že se Rundstedt nemýlil a Montgomery svůj útok vyčerpal a ofenzívu zastavil. Polní maršál Rundstedt si byl svým hodnocením jist. Navíc měl mnohem více informací z OKW, které říkalo, že Spojenci ví jen velmi málo o katastrofální situaci, ve které se momentálně Wehrmacht na Západní frontě ocitl. A už vůbec nic nevědí o pružnosti německé organizace, se kterou na vzniklou situaci Wehrmacht reaguje. Zároveň však Němci věděli, že se komunikační a zásobovací linie pro spojenecký postup prodloužila a proto bylo nutno zastavit!
Zde se dokonce objevila u Rundstedta neobvyklá reakce v jeho myšlení, když dal Adolfu Hitlerovi za pravdu.
Totiž na závěr všech štábních porad řekl polní maršál Rundstedt pro mnoho generálů nepochopitelnou a "neuvěřitelnou" domněnku, která byla zachycena pro historiky, cituji:
´že tentokrát by mohl mít Hitler pravdu!´
Hitler totiž vybavil Rundstedta( který AH většinou nevěřil) rozkazem, aby stabilizoval Západní frontu. Bylo to ve strašné situaci, ve které byl na počátku září Wehrmacht a tehdy, po analýze a po seznámení se situací - svitlo Rundstedtovi "světélko naděje" -, že Němci mohou frontu na Západě stabilizovat - čemuž tehdy věřil jen Adolf Hitler a jen někteří, jemu věrní, důstojníci OKW ( a skutečně, po přečtení "Operace MARKET GARDEN", která bezprostředně trvala od 17. září do 26. září 1944, zjistíme, že Západní fronta se prakticky, s malými úpravami některých úseků fronty, s lokálními útoky, a to až do útoku německých vojsk v - "Bitva o Ardeny" - , prosinec 1944 a leden 1945 - prakticky nepohnula. Viz u Úvodu - mapu do 15. prosince 1944 :
viewtopic.php?f=137&t=5741
).
K úplné konsolidaci německé obrany potřebovali Němci " čas "a ten jim museli poskytnout Spojenci. Historie říká, že Spojenci Němcům hodně času poskytli."
Obsazení Walcherenu a znovu pečlivě udělaná obrana ústí Šeldy znamenaly, že se do pozic dostala, děla všech ráží. Ve ´Fester Platzu´ Walcheren a okolí, byly Radiolokátory a flaky, tedy PVO, a vše bylo s německou důkladností v obraně obsazeno vojáky.
Spojenci, přesněji Kanaďané a Britové, tahle místa dobývali až do druhé poloviny listopadu 1944 - došlo k ohromnému časovému skluzu - Hitler získal tolik potřebný čas...
d/ Tím čtvrtým, možná prvním, ale určitě zcela rozhodujícím rozkazem AH pak bylo - dostat válečnou výrobu pod zem. Ale zároveň jí mnohonásobně rozšířit a zvětšit.
Tenhle zásadní rozkaz AH, vydaný již někdy, 1941, 1942, zvláště když létající pevnosti Američanů 1942, 1943, 1944 a od roku 1940 noční bombardování Britů, devastovaly výrobu Třetí říše, plnil tehdy víc než dobře Albert Speer. Výroba tanků v roce 1944, stejně jako letadel, se většinou v podzemních továrnách a díky totálně nasazeným dělníkům a válečným zajatcům, v roce 1944, zásadně zvětšila - byla to největší měsíční a i roční výroba od začátku 2. světové války.
Spojenci přes Enigmu a od hnutí odporu měly hodně zpráv, ale celou skutečnost neznali. Nevěděli kolik tanků, děl a letadel je Hitler schopen"ulít" pro nějakou utajenou ofenzívu.
Po vydání oněch ad a/ až d/ pokračoval sled myšlenek Hitlera dál.
Hitler začal své definitivní rozhodnutí - , že prudce zaútočí někdy okolo listopadu, aby zvrátil někde zásadně frontu, dál rozvíjet:
1/ Jako prvá se jevila otázka - Kde, jak a kdy zaútočit?
Jak potvrzovaly výpovědi maršála Jodla (náčelník OKW), prvé myšlenky AH znamenaly, že uvažoval o velké protiofenzívě na Východní frontě proti SSSR, ale prý po několika dnech změnil názor, neboť tam se jednalo o ohromnou koncentraci sovětských divizí (Abwehr a německé rozvědky hovořily až o 500 divizí) a útok německých 40ti divizí by žádný valný výsledek nepřinesl.
2/ Dalším zásadním faktorem u Východní fronty byla ta skutečnost, že SSSR, diktatura, byl monolit, který nevykazoval, jako totalitní systém, žádné velké slabiny.
3/ Útok na italské frontě se nejevil dobrý ze dvou jednoduchých důvodů:
a/ Na italské frontě nebyl žádný strategický prostor a nějaké menší vítězství by nepomohlo Hitlerovým snahám o separátní mír.
b/ Hornatý terén Itálie by stejně jako Němcům při ofenzívě Němců, nahrával obraně Spojenců. Vždyť tam většina větších ofenzív 1943 a 1944 končila většinou fiaskem, nebo byl strategický zisk území jen nepatrný, či zanedbatelný a bylo to časově náročné - "postup a útoky - krok za krokem". Hitler tolik času neměl.
4/ A tak se Západní fronta jevila tou poslední alternativou pro německou ofenzivní akci. Byla to Západní fronta, která byla ze všech nejslibnější. Hitler o Západní frontě v měsících, konec srpna, začátek září a až do konce listopadu věděl, že zde mají Spojenci velké zásobovací potíže, i celkově potíže v celé Logistice, o kterých jsme si psali. Zároveň věděl od rozvědek o slabinách uprostřed Západní fronty, zvláště v Ardenách. Věděl o rozporech mezi Spojenci a samozřejmě spoléhal na "moment překvapení". Upínal své zraky i k terénu a špatnému počasí.
5/ Jak již bylo řečeno, chtěl po Normandii vrazit mezi Spojence útočný klín, neboť si všímal jak oni sami mají koncem srpna a začátkem září v útoku jen asi 40 divizí a jak s nimi dokáží prolamovat frontu. O svém rozhodnutí a situaci v srpnu, září a říjnu hovořil tak, že, cituji: "Cítil v konečcích prstů, že anglo-americká aliance stojí na vratkých nohách a úspěch v Ardenách povede k rozkolu mezi Spojenci."
Definitivní rozhodnutí pro útok v Ardenách padl tedy již 19. srpna a Hitler rozhodl nejprve, že ofenzíva začne v listopadu 1944, kdy špatné počasí nedovolí Spojencům využít leteckou převahu. Rozkaz zněl za dva měsíce přesunout 25 divizí na Západ.
6/ O svém plánu získal určité poznatky i tím, že v srpnu navštívil Siegfriedovu linii, kde v Ardenách již tehdy zjistil (a trvalo to další 3 měsíce a nic se neměnilo), že je stejně jako v roce 1940 slabě pokryta americkými jednotkami. Když se vrátil, nechal tenhle prostor sledovat. V tu dobu, o něco později, v září 1944, zaútočila americká 4. divize na německou hranici a obsadila Schnee Eifel (o Schnee Eifel si toho ještě hodně a hodně řekneme a v Bitvě o Ardeny hrálo velkou roli) a americká 28. divize tehdy zaútočila přes řeku Our na Pronsfeld a americká 5. obrněná divize překročila také řeku Our poblíž Wallendorfu. Tehdy mezi 12. a 15. září 1944 proniklo několik amerických rot z těchto divizí do Třetí říše, do Siegfriedovy linie a obsadilo slabě bráněné objekty na hlavním směru tohoto provizorního útoku, který připomínal spíše větší průzkum bojem. Němci rychle soustředili několik rot a praporů, vytvořili z vojáků 2. pancéřové divize a 2. td SS Bojovou skupinu a 16. září na Američany zaútočili. Tenhle německý protiútok byl velice úspěšný a Američané ve zmatku opustili na tomto směru Třetí říši a sebedůvěra nacistů neobvykle vzrostla. Goebbelsova propaganda z německého protiútoku udělala "novodobý Zázrak na Marně z roku 1914" a prudce vzrostla nacistická morálka.
(Pro Č 13., 14. a 15. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)
Útoky spojeneckých vojsk od 26. srpna 1944, po Falaiské kapse, až po 14. září 1944, tedy
dobu, o kterou se jedná v popisu článku.
Ještě pokračuji v tom co jsem napsal v předchozím Č 12. u konce v bodě c/ - Udělat v západní Evropě, ve Francii, z některých přístavů "Fester Platz", zvláště pak v Antverpách, obrany ústí Šeldy, stejně jako obrany ostrova Walcherenu , které nařídil v konci srpna, počátkem září AH bránit za každou cenu. Viz zde odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6411&f=137
Na odkaze Operace MARKET GARDEN, pak k Antverpám a Walcherenu, v Č 6.,, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5747
, píši, že:
"......Polní maršál Rundstedt z těchto popsaných znaků a svých znalostí, vyvodil ne zcela správný, odvážný závěr, že zpomalení a zastavení britského postupu, není jen krátká přestávka, ale že se britská ofenzíva na čas zcela zastavila!!!
A tak na základě svého zhodnocení situace zrušil polní maršál Rundstedt, již jednou řečený, útok 15. A, který byl plánovaný na 6. a 7. září, přes spojenecká vojska směrem do Německa. Místo toho nařídil německé 15. A generála Zangena, aby provedla evakuaci přes ústí řeky Šeldy na ostrov Walcheren a potom dál po severním břehu řeky. Mohl si to dovolit, neboť na rozdíl od Modela, který předchozí rozkaz vydal, věděl, ještě z OKW, že ostrov nebyl dosud obsazen Spojenci. Protože v daném období měli stále Spojenci leteckou převahu, musela evakuace probíhat v noci a Němci jí mohli, dle předpokladů, provést za 14 dní. Byl to sice riskantní plán, ale jevil se jako jediná možnost, jak zachránit celou armádu před zničením. Důležitým předpokladem úspěšné záchrany 15. A bylo, že se Rundstedt nemýlil a Montgomery svůj útok vyčerpal a ofenzívu zastavil. Polní maršál Rundstedt si byl svým hodnocením jist. Navíc měl mnohem více informací z OKW, které říkalo, že Spojenci ví jen velmi málo o katastrofální situaci, ve které se momentálně Wehrmacht na Západní frontě ocitl. A už vůbec nic nevědí o pružnosti německé organizace, se kterou na vzniklou situaci Wehrmacht reaguje. Zároveň však Němci věděli, že se komunikační a zásobovací linie pro spojenecký postup prodloužila a proto bylo nutno zastavit!
Zde se dokonce objevila u Rundstedta neobvyklá reakce v jeho myšlení, když dal Adolfu Hitlerovi za pravdu.
Totiž na závěr všech štábních porad řekl polní maršál Rundstedt pro mnoho generálů nepochopitelnou a "neuvěřitelnou" domněnku, která byla zachycena pro historiky, cituji:
´že tentokrát by mohl mít Hitler pravdu!´
Hitler totiž vybavil Rundstedta( který AH většinou nevěřil) rozkazem, aby stabilizoval Západní frontu. Bylo to ve strašné situaci, ve které byl na počátku září Wehrmacht a tehdy, po analýze a po seznámení se situací - svitlo Rundstedtovi "světélko naděje" -, že Němci mohou frontu na Západě stabilizovat - čemuž tehdy věřil jen Adolf Hitler a jen někteří, jemu věrní, důstojníci OKW ( a skutečně, po přečtení "Operace MARKET GARDEN", která bezprostředně trvala od 17. září do 26. září 1944, zjistíme, že Západní fronta se prakticky, s malými úpravami některých úseků fronty, s lokálními útoky, a to až do útoku německých vojsk v - "Bitva o Ardeny" - , prosinec 1944 a leden 1945 - prakticky nepohnula. Viz u Úvodu - mapu do 15. prosince 1944 :
viewtopic.php?f=137&t=5741
).
K úplné konsolidaci německé obrany potřebovali Němci " čas "a ten jim museli poskytnout Spojenci. Historie říká, že Spojenci Němcům hodně času poskytli."
Obsazení Walcherenu a znovu pečlivě udělaná obrana ústí Šeldy znamenaly, že se do pozic dostala, děla všech ráží. Ve ´Fester Platzu´ Walcheren a okolí, byly Radiolokátory a flaky, tedy PVO, a vše bylo s německou důkladností v obraně obsazeno vojáky.
Spojenci, přesněji Kanaďané a Britové, tahle místa dobývali až do druhé poloviny listopadu 1944 - došlo k ohromnému časovému skluzu - Hitler získal tolik potřebný čas...
d/ Tím čtvrtým, možná prvním, ale určitě zcela rozhodujícím rozkazem AH pak bylo - dostat válečnou výrobu pod zem. Ale zároveň jí mnohonásobně rozšířit a zvětšit.
Tenhle zásadní rozkaz AH, vydaný již někdy, 1941, 1942, zvláště když létající pevnosti Američanů 1942, 1943, 1944 a od roku 1940 noční bombardování Britů, devastovaly výrobu Třetí říše, plnil tehdy víc než dobře Albert Speer. Výroba tanků v roce 1944, stejně jako letadel, se většinou v podzemních továrnách a díky totálně nasazeným dělníkům a válečným zajatcům, v roce 1944, zásadně zvětšila - byla to největší měsíční a i roční výroba od začátku 2. světové války.
Spojenci přes Enigmu a od hnutí odporu měly hodně zpráv, ale celou skutečnost neznali. Nevěděli kolik tanků, děl a letadel je Hitler schopen"ulít" pro nějakou utajenou ofenzívu.
Po vydání oněch ad a/ až d/ pokračoval sled myšlenek Hitlera dál.
Hitler začal své definitivní rozhodnutí - , že prudce zaútočí někdy okolo listopadu, aby zvrátil někde zásadně frontu, dál rozvíjet:
1/ Jako prvá se jevila otázka - Kde, jak a kdy zaútočit?
Jak potvrzovaly výpovědi maršála Jodla (náčelník OKW), prvé myšlenky AH znamenaly, že uvažoval o velké protiofenzívě na Východní frontě proti SSSR, ale prý po několika dnech změnil názor, neboť tam se jednalo o ohromnou koncentraci sovětských divizí (Abwehr a německé rozvědky hovořily až o 500 divizí) a útok německých 40ti divizí by žádný valný výsledek nepřinesl.
2/ Dalším zásadním faktorem u Východní fronty byla ta skutečnost, že SSSR, diktatura, byl monolit, který nevykazoval, jako totalitní systém, žádné velké slabiny.
3/ Útok na italské frontě se nejevil dobrý ze dvou jednoduchých důvodů:
a/ Na italské frontě nebyl žádný strategický prostor a nějaké menší vítězství by nepomohlo Hitlerovým snahám o separátní mír.
b/ Hornatý terén Itálie by stejně jako Němcům při ofenzívě Němců, nahrával obraně Spojenců. Vždyť tam většina větších ofenzív 1943 a 1944 končila většinou fiaskem, nebo byl strategický zisk území jen nepatrný, či zanedbatelný a bylo to časově náročné - "postup a útoky - krok za krokem". Hitler tolik času neměl.
4/ A tak se Západní fronta jevila tou poslední alternativou pro německou ofenzivní akci. Byla to Západní fronta, která byla ze všech nejslibnější. Hitler o Západní frontě v měsících, konec srpna, začátek září a až do konce listopadu věděl, že zde mají Spojenci velké zásobovací potíže, i celkově potíže v celé Logistice, o kterých jsme si psali. Zároveň věděl od rozvědek o slabinách uprostřed Západní fronty, zvláště v Ardenách. Věděl o rozporech mezi Spojenci a samozřejmě spoléhal na "moment překvapení". Upínal své zraky i k terénu a špatnému počasí.
5/ Jak již bylo řečeno, chtěl po Normandii vrazit mezi Spojence útočný klín, neboť si všímal jak oni sami mají koncem srpna a začátkem září v útoku jen asi 40 divizí a jak s nimi dokáží prolamovat frontu. O svém rozhodnutí a situaci v srpnu, září a říjnu hovořil tak, že, cituji: "Cítil v konečcích prstů, že anglo-americká aliance stojí na vratkých nohách a úspěch v Ardenách povede k rozkolu mezi Spojenci."
Definitivní rozhodnutí pro útok v Ardenách padl tedy již 19. srpna a Hitler rozhodl nejprve, že ofenzíva začne v listopadu 1944, kdy špatné počasí nedovolí Spojencům využít leteckou převahu. Rozkaz zněl za dva měsíce přesunout 25 divizí na Západ.
6/ O svém plánu získal určité poznatky i tím, že v srpnu navštívil Siegfriedovu linii, kde v Ardenách již tehdy zjistil (a trvalo to další 3 měsíce a nic se neměnilo), že je stejně jako v roce 1940 slabě pokryta americkými jednotkami. Když se vrátil, nechal tenhle prostor sledovat. V tu dobu, o něco později, v září 1944, zaútočila americká 4. divize na německou hranici a obsadila Schnee Eifel (o Schnee Eifel si toho ještě hodně a hodně řekneme a v Bitvě o Ardeny hrálo velkou roli) a americká 28. divize tehdy zaútočila přes řeku Our na Pronsfeld a americká 5. obrněná divize překročila také řeku Our poblíž Wallendorfu. Tehdy mezi 12. a 15. září 1944 proniklo několik amerických rot z těchto divizí do Třetí říše, do Siegfriedovy linie a obsadilo slabě bráněné objekty na hlavním směru tohoto provizorního útoku, který připomínal spíše větší průzkum bojem. Němci rychle soustředili několik rot a praporů, vytvořili z vojáků 2. pancéřové divize a 2. td SS Bojovou skupinu a 16. září na Američany zaútočili. Tenhle německý protiútok byl velice úspěšný a Američané ve zmatku opustili na tomto směru Třetí říši a sebedůvěra nacistů neobvykle vzrostla. Goebbelsova propaganda z německého protiútoku udělala "novodobý Zázrak na Marně z roku 1914" a prudce vzrostla nacistická morálka.
(Pro Č 13., 14. a 15. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)
