PALBA.CZ

Jelikož s rozmachem informačních technologií se už dají najít velice přesné detaily o konkrétních letadlech, rozhodl jsem se tyto poznatky konfrontovat s hotovými modely různých výrobců. Ti povětšinou kamufláže přebírají z výrobků renomovaných modelářských firem, které jsou ale v mnoha případech zastaralé a překonané. Chtěl bych to pojmout jako zábavné „hledání pravdy“ a velice bych uvítal, kdyby se ke mně v diskuzi se svými poznatky přidali i místní odborníci na daná témata, kteří mají nepochybně podstatně větší znalosti než já. Doufám, že to bude přínosné pro všechny a společně si rozšíříme obzory o pilotech a jejich strojích.

Většina fandů letectví zná slavný Gallandův létající cirkus, tedy Jagdverband 44 vyzbrojenou proudovými Me-262. Ty však byly při vzletu a přistání velmi zranitelné, takže byla vyhrazena pro jejich ochranu takzvaná Platzschutzstaffel, složená z Focke-Wulfů FW-190D. Kvůli snadné identifikaci vlastní protiletadlovou obranou byly natřeny výrazným nátěrem červenou barvou s bílými pruhy na spodních plochách, což jim vyneslo přezdívku Papageistaffel, tedy česky letka papoušků. Z fotografií jsou známy čtyři letouny, označené „Červená 1, 3, 4 a 13“. Tyto jsou dostatečně zdokumentované, včetně emblémů pod kabinou a jejich pilotů:

”Červená 1”: FW-190D-9, W.Nr. 600424, pilot Leutnant Heinz „Heino“ Sachsenberg. Nápis pod kabinou "Verkaaft's mei Gwand I foahr in Himmel!". Zajímavostí letounu bylo, že mu na spodních plochách chybělo bílé lemování trámových křížů.
”Červená 3”: FW-190D-9, W.Nr. 600?69, pilot Hauptmann Waldemar Wübke. Nápis pod kabinou “Im Auftrage der Reichsbahn”.
”Červená 4”: FW-190D-11, W.Nr.2200??, pilot Leutnant Karl-Heinz Hoffmann. Nápis pod kabinou “Der nächste herr dieselbe Dame!“.
”Červená 13”: FW-190D-9, W.Nr. 210240, pilot Oberleutnant Klaus Faber. Nápis pod kabinou “Rein muß er und wenn wir beide weinen!“.

Méně známým strojem, o kterém jsem nenašel moc informací, je FW-190D-11 (W.Nr.2200??) ”Červená 2”. Podle některých zdrojů na ní létal pilot Feldwebel Bodo Dirschauer a pod kabinou měla mít nápis “Rein mit Sack und Flöte“.
Všechny tyto letouny nesly před nápisy na levém boku znak JV 44, černobílou šachovnici v rudém kruhu. Bílé spodní pruhy byly na každém letounu kreslené od ruky a tedy jinak daleko od sebe. Ani trámové kříže na bocích nebyly standardizované, čísla 1 a 3 je měla menší. Stejně tak číslo 1 neslo na směrovce větší svastiky. Všechny stroje měly žlutě natřený vrchol vrtulového kuželu a chyběl jim označující pruh na ocase letounu, kromě čísla 4, kde byly znatelné jeho bílé zbytky.
Model od Easy Model vychází z kamufláže, která byla publikována v magazínu Monogram Close Up číslo 10 (ISBN: 0-914144-10-3) a vyšla již v roce 1990.
Představuje letoun “Bílá 1“. Podle nápisu “Im Auftrage der Reichsbahn“ by se mělo jednat o Wübkeho stroj. Kromě toho je však na boku i emblém v podobě okřídleného kola, který na “Červené 3“ chyběl.
Ten se nacházel v černé barvě na jiném Wübkeho stroji, a to Me-109E-4 “Žlutá 5“, se kterým sloužil v září 1940 u 9. Steffel při Jagdgeschwader 54.
Pomineme-li tedy netypické bílé označení stroje, osobní emblém a chybějící znak JV 44, má model i několik dalších nepřesností. U výrobků určených pro evropský trh je běžná chybějící svastika. I když trámové kříže na bocích trupu měly u Papageistaffel různé rozměry, u žádného jiného stroje nebyly použity jednoduché, bez lemování. Stejně tak vrtulový kužel by měl být žlutý, popřípadě podle monografie červeno-bílý. S výjimkou čísla 4 také byly na boční plochy nastříkány nepravidelné zelené skvrny barvou RML 82. S ohledem na způsob nasazení letounu je dost nepravděpodobné použití přídavných nádrží. Na žádných fotografiích nejsou namontované. Pokud by však použity byly, nejspíše pak běžné, šedivé.
Kromě Easy Model tuto kamufláž použila na svůj kovový model v měřítku 1:72 i firma Dragon (prodává ho pod číslem 50079). Ta se zabývá i plastikovým modelářstvím a vydala stejný kit v měřítku 1:48. V poměru 1:72 můžeme koupit v edici Easy Assembly model od Hobby Boss, ze kterých jsou kolekce Easy Model kompletovány. Taktéž pak dodal na trh aršíky v měřítku 1:48 a 1:32 i výrobce Peddinghaus. Proto se také můžeme s touto kamufláží setkat u některých postavených plastikových modelů.
Jaká tedy zůstává pro sběratele hotových modelů alternativa? Pokud budou chtít FW-190 v kamufláži JV 44, jsou, kromě zmíněného Dragona, v podstatě jen dvě. Obě v podobných cenových i kvalitativních parametrech. Warmaster dodává pod číslem APF0006 slavnější Wübkeho “Červenou 3“, kde však musíme doplnit boční trámové kříže, společnost IXO/Altaya potom “Červenou 13“ Klause Fabera. U obou chybějí svastiky.
Otázku do diskuze tedy máme v podstatě jedinou, ale zásadní. Existovalo opravdu letadlo “Bílá 1“, nebo je jen výplodem fantazie tvůrců publikace? Podle mě je to pouze špatná reprodukce barev a kombinace více fotografií, i s Dorou nesouvisejících, dohromady. Ale je stejně tak možné, že se pletu a Wübke opravdu na tomto letounu, byť jen chvilku, létal.

Fotografie velice pěkně postavených modelů v této kamufláži:
http://cs.finescale.com/fsm/modeling_su ... 02338.aspx
http://www.modelersite.com/JuL2002/Engl ... -9_Eng.htm

Zdroje:
http://www.flyingmule.com
http://wp.scn.ru
http://www.eduard.com/store/out/media/1154.pdf
http://www.aeroflight.co.uk/biblio/seri ... am/mcu.htm

Tak já jsem si třeba početl, ale nevím co bych dodal . Zpětná vazba jak hrom, co.

O bílé 1 nic nevím. Bylo by to proti systému Luftwaffe, který byl celkem úzkostně dodržován až do konce války, tedy že každá Staffel v rámci Gruppe měla přidělenou konkrétní barvu číslic a u Papoušků to zjevně byla červená. 1.Staffel v Gruppe byla bílá, 2. černá, 3. zlatá. U 4. Staffel se systém trochu rozpadal, což bylo nejspíše zaviněno tím, že od počátku války nebyly 4. Staffel standardem - "přibyly" až v rámci reorganizace Luftwaffe na podzim 1943. Ta spočívala (mimo jiné) ve zvýšení počtu Schwarmů ve Staffel z 3 na 4 a zvýšení počtu Staffeln v Gruppe z 3 na 4 a zvýšení počtu Gruppen z 3 na 4. Ve výsledku se eskadra zvětšila skoro na dvojnásobek. 4. Staffeln tak létaly třeba s hnědými čísly, ale i s modrými, nebo právě červenými. Co bylo příčinou tohoto "nesystému" nevím. Podobné anomálie vznikaly i ve značení Gruppen, kdy I. létala celou válku bez znaku za trupovým křížem (např. 11 +), II. Gruppe měla vodorovný pruh (např. 11 + -), III. Gruppe svislý pruh (11 + |) a IV. Gruppe vlnku (11 + ~). Problém je, že zatímco u I. a II. Gruppe prakticky nelze narazit na výjimku, u III. Gruppe už občas narazíme na vlnku a u IV. třeba na kruh (11 + o). Osobně se ale domnívám, že všechny stroje Papagei Staffel i vzhledem ke své velmi krátké době služby nosily stejný systém značení, tedy červené číslo s bílým lemováním a za křížem nic (JV 44 byla značena jako I. Gruppe).

Když si chci něco počíst o Papagei Staffel, tak mrknu na Luftarchiv.de. Ale nikdy jsem se o tuhle vysmátou skupinku nezajímal. Jejich nasazení je naprosto zahaleno v mlze, neprodělali snad jediný souboj a o nějakém sestřelu nemohlo být ani řeči. Papagei Staffel spíše ukazuje na poněkud přehnaně prominentní postavení Adolfa Gallanda i v posledních dnech války, kdy mu vrchní velení přistupovalo na kdejakou ptákovinu. Z pohledu Luftwaffe je škoda, že mu na ptákoviny nepřistoupili dříve než teď, když už bylo pozdě a i jeho nápady začaly být tak trochu šílené. Ostatně jako celá JV 44.

V jakém smyslu šílené? Já jsem ji, vždy považoval za takovou trochu jinou Gruppe s vlastním velením a označením. Tedy nic zvláštního. Máš na mysli to, že létající personál byl tvořen kvalitními piloty?

Přesně tak. Shrábnutí zkušeností napříč Luftwaffe bylo takovým trochu perverzním gestem při "Soumraku bohů". Připomíná mi to takové to "Však my jim ukážeme, co dokážeme! Že jsme měli pravdu!". Je sice pravda, že někteří piloti byli pro létání na Me 262 kvalifikovaní a kvůli osobním neshodám na něm "nesměli" létat - Steinhoff, Lützow...ale u drtivé většiny ostatních k přesunu do JV 44 nebyl naprosto žádný důvod. Měli dále vodit do boje nezkušené zelenáče ve svých jednotkách a podstatně jim tak zvýšit šance na přežití i podstatně zvýšit efektivitu svých jednotek jako takových. Nebo měli být začleněni do řádné JG 7 a sestavit další Gruppe (to třeba u Steinhoffa ale bylo jen těžko představitelné, ostatně to i u Gallanda). Vrchol absurdnosti ale byla právě Papagei Staffel, která původně snad ani vzniknout neměla. Traduje se, že Heino Sachsenberg (ano, TEN tak trochu šílený Sachsenberg ze vzpomínek Helmutha Lipferta) na Gallandovu nabídku létání na Me 262 odvětil, že raději bude nakopávat spojencům zadky v něčem vrtulovém. A tak mu Galland nechal vytvořit Papagei Staffel, přestože muselo být všem jasné, jak naivní představa jejich použití je. Ostatně ono i těch ztrát při vzletech a přistáních způsobených nepřítelem bylo poměrně málo, byť se dnes rádo uvádí, že proudové Messerschmitty snad ani jinak sestřelovány nebyly.

Dle mého názoru byl velmi dobrým Gallandovým nápadem plán na velký úder, pro který vše připravoval v závěrečných fázích roku 1944. Tento úder (resp. skupina úderů) mohl zmírnit a teoreticky možná i zastavit bombardovací ofenzivu spojenců. Jenže nakonec byly Gallandovy plány rozmetány naprosto zbytečnou operací Bodenplatte - tedy v mých očích podobným (a ještě horším) výkřikem do tmy, jako byl vznik JV 44.

Velice hezký článek o Heinzu Sachsenbergovi byl v Eduardím měsíčníku v listopadu 2010:
http://www.eduard.com/store/out/media/I ... 0-11CZ.pdf

A Dorách D-11 v červnovém čísle ze stejného roku:
http://www.eduard.com/store/out/media/I ... 0-06CZ.pdf

Podle nich "Červená 4" prokazatelně před přeřazením k JV 44 patřila ke Gallantově výcvikové VFS des G.d.J. (Verbandsführerschule General der Jagdflieger). Proto ty zbytky bílého pruhu na ocase.
Nepředpokládám, že ostatní Dory přišly rovnou z fabriky. Pak by tedy bylo možné, že Wübkeho původně opravdu nesla označení "Bílá 1" (celé sériové číslo není známo, tak se mi její předchozí jednotka nepovedla najít). A čistě hypoteticky mohl na ještě nepřetřený stroj od ruky nakreslit svůj starý symbol, který nesla všechna jeho předchozí letadla. Pak by ale nejspíš ještě neměla papouščí spodek.

Mimochodem, měl někdo v ruce ty publikace Monogram Close Up? Teď hledám informace o kamufláži Bf-109G z ní převzaté a znovu to vypadá na docela nesmyslnou kombinace více strojů do sebe.

Close Up mám k Fw 190 (myslím, že jsou celkem tři, dvě klasické a jedna "Close Up".). K Bf 109 mám asi taky moře materiálu. Jen se ti divím, že tě baví se tímhle zabývat - je to dost těžká práce. Ale vím, že je to pro modeláře často naprosto klíčová záležitost. Hloupé je, jak velká fascinace je stroji, které jsou nedobře zdokumentované. proč raději lidé nevytváří ty zdokumentované bohatě a správně .

Asi práve kvôli tej možnosti sa krásne pohádať so sebepodobnými znalcami o ... .
Nie je to urážka - každý, kto chce mať v podobnej hádke/spore aspoň šancu na "úspech" (zdeptanie, prehádanie a prekričanie oponenta), musí byť svojím spôsobom "znalec" a mať niečo prečítané, a "jedna kniha" na to rozhodne nestačí.

Mám obě publikace Close Up týkající se Bf 109G. Potřebuješ něco konkrétního?

Hans S. píše:Close Up mám k Fw 190 (myslím, že jsou celkem tři, dvě klasické a jedna "Close Up".). K Bf 109 mám asi taky moře materiálu. Jen se ti divím, že tě baví se tímhle zabývat - je to dost těžká práce. Ale vím, že je to pro modeláře často naprosto klíčová záležitost. Hloupé je, jak velká fascinace je stroji, které jsou nedobře zdokumentované. proč raději lidé nevytváří ty zdokumentované bohatě a správně .

Právě o to jde. Že mě to v prvé řadě fakt baví a během toho procesu zjistím plno pro mě neznámých a zajímavých informací. Pokud bych stavěl kit od začátku, asi postavím něco zdokumentovaného. Nejlépe od výrobců, kteří si zakládají na autenticitě, jako je třeba Eduard. Tady se ale snažím analyzovat modely, co se prodávají už hotové.

Alchymista píše:Asi práve kvôli tej možnosti sa krásne pohádať so sebepodobnými znalcami o ... .
Nie je to urážka - každý, kto chce mať v podobnej hádke/spore aspoň šancu na "úspech" (zdeptanie, prehádanie a prekričanie oponenta), musí byť svojím spôsobom "znalec" a mať niečo prečítané, a "jedna kniha" na to rozhodne nestačí.

Já nejsem zdaleka takový. Ba co víc, nejsem vlastně ani nějaký modelář. Nepatřím do toho elitního klubu a na výstavách bývám pouze tichý, nediskutující obdivovatel. A jestli má být ten nebo ten nápis o 5 cm vedle mě zase tak nebolí. Mám dokonce velice rád různě What If. Ale zas na druhou stranu mám taky rád historickou přesnost. A pokud modelář dá kamufláž z úplně jiného stroje nebo období, tak mě to mrzí. Už kvůli té práci, co za tím většinou stojí. A jsou opravdu tací, co staví špičkově, ale tohle neřeší.
A když už jsme u toho, stejný problém mám s tímto i v muzeích. To, že jsou za Hetzery vydávány švýcarské G13 a za Hekly OT-810, to nějak přejdu, pro laika je to nepostřehnutelné. Ale už mi třeba vadí nahrazení CASA 2.111 za He-111, nebo HA-1112 za Bf-109. Tam ty jiné motory dávají vzhledu úplně jinou charakteristiku. Teď mluvím konkrétně o Sinsheimu. Stejně tak jsou smutné nešetrné rekonstrukce, jako u předku tamního Ju-88. Nepočítaje nesmyslné novostavby na moderních podvozcích, za kterou vydávají Waspe. To si můžou dovolit možná tak filmaři.
A vlastně ani ti ne. Když vezmeme to, co dokázali naši modeláři při natáčení Rytířů nebes nebo Red Tails... Nehledě na kvalitu filmů jako takových, repliky strojů byly špičkové. Myslím, že dostat do rukou Buchóna, udělají z něj perfektního Mezka.
Ale abych jen nechválil, i naši dokážou třeba ve Kbelích zklamat. Člověk se až diví, kolik práce si dají, aby Jak-17 měl po asi 50 letech správné zbarvení a pak CS-92 přetřou do kabátu Luftwaffe.

Farky píše:Mám obě publikace Close Up týkající se Bf 109G. Potřebuješ něco konkrétního?

Kdepak, spíš mi jde o kvalitu publikace jako takovou. Dá se na informace v ní obsažené spolehnout? Přece jen už jsou postaršího data. Až sem toho Gustava hodím, můžeš sem napsat, co konkrétního tam o něm je.

Ty publikace jsou kvalitní, do značné míry předběhly svoji dobu, jsou většinou spolehlivé. Nicméně jsou už překonané, třeba první Close Up pro Gustavy vyšel už v roce 1976. Od té doby se objevilo pochopitelně mnoho nových informací, které mohou například změnit původní výklad fotografií (což je případ i toho Gustava údajně patřícímu III./JG7).

U britských letounů je velkou výhodou, že mají na bocích trupu výrazná sériová čísla a tudíž jsou lépe dohledatelné. Jedním z nejznámějších Hurricanů v africké, potažmo středomořské kamufláži je stroj číslo BP188 s označením JV-Z od 6. perutě RAF. Ta byla v roce 1942 nasazena na letišti Sidi Haneish v Egyptě a vyzbrojena Hurricany Mk.IId. Jednalo se o stroje určené přímo k letecké podpoře a ničení pozemních pancéřovaných cílů. Z toho důvodu byl v každém křídle ponechán pouze jeden kulomet 7.7mm k zástřelu svítící municí a místo zbývajících zbraní měly podvěšeny dva kontejnery s 40mm kanony Vickers “S“ nebo Rolls-Royce BH. Peruť si tímto také získala neoficiální přízvisko “The Flying Tin Openers“, což znamená “Létající otvíráky konzerv“ a různé symboly okřídlených otvíráků se pak objevovaly i na jejích letounech.
Easy Model k výrobě modelu standardně použil stavebnici Hobby Boss. Ta sice nabízí Hurricane Mk.II s tropickým filtrem pod čumákem, ale verzi Mk.IIc, tedy se čtyřmi kanony Hispano ráže 20mm v křídlech. Tato rozdílnost ve verzích je také největším a nejvíce viditelným nedostatkem modelu.
U některých detailů jsem nenašel hodnověrné podklady a různí výrobci plastikových modelů je uvádějí rozdílně. Jedná se v prvé řadě vnitřky šachet podvozkových kol. Hurricany na evropském bojišti je měli nastříkané interiérovou zelenou, nebo v barvě spodku trupu, tedy Medium Sea Grey. U afrických bych tedy předpokládat to samé, pouze s barvou Azure Blue. Model je má však natřené stříbrně, nebo možná v barvě kovu. Zdá se mi dost nepravděpodobné, že by v extrémních klimatických podmínkách afrického bojiště nebyly vnitřní prostory chráněny nátěrem. Nicméně to takto uvádějí i jiní výrobci a stříbrný nátěr vnitřních ploch krytů podvozku má i letuschopný Hurricane Mk.IV KZ321 v africkém marketingu.
Další z nejasností je v kódovém označení letounu. Většina podkladů uvádí barvu písmena “Z“ jako červenou. I když se občas objevuje i v černé barvě, bylo s téměř úplnou jistotou opravdu červené.
Protože jsou známy pouze fotografie letounu z levého boku, není jasné, jaký tvar mělo značení na druhé straně. Někteří výrobci, včetně Easy Model, ho uvádějí ve tvaru JV-Z, ale není jisté, zda to nebylo Z-JV. Takové označení by bylo sice nestandartní, ale, podle fotografií jiných letounů, nikoliv ojedinělé. Stejně tak to má i již zmíněný KZ321 JV-N. Na ten však byl pouštní nátěr aplikován až po poválečné rekonstrukci. Jelikož se výrobci obráceného značení inspirovali nejspíše tímto strojem, pokud se nenajdou jiné podklady, přikláněl bych se opravdu k označení JV-Z.
Jestli chceme mít doma Hurricane JV-Z se správným křídlem, v 1:72 kitu ji nabízí celá řada výrobců od Hasegawy přes Matchbox až po shortrunový AZ Model. V kovových modelech máme ale v případě “tank busteru“ na výběr vlastně pouze ze dvou možností. Obě vyrábí firma Corgi a mají katalogová čísla AA32003 a AA32009. Druhý jmenovaný je bez kódového označení, což je však podle fotografií správně. Bohužel mu chybí “podbradek“ s filtrem. Force Of Valor pak má pod číslem 85060 jako Hurricane Mk.IIc v africké kamufláži stroj P3729, což však byla ve skutečnosti verze Mk.I sloužící už v roce 1940 u 33. perutě. Nejspíše posledním diecast strojem v pouštním zbarvení je výrobek firmy Oxford, pod číslem AC018 prodávaný Hurricane Mk.I Roberta Bartona od 249. perutě, bránící v roce 1941 Maltu.
Otázku tedy zůstává, jakou barvu měly interiéry podvozkových šachet u válečných pouštních Hurricanů? A najde se fotografie, která by osvětlila, jaký formát kódových čísel měl ve skutečnosti na pravém boku Hurricane JV-Z sériového čísla BP188?
Zdroje:
http://www.flyingmule.com
http://wp.scn.ru

p3tris píše: Otázku tedy zůstává, jakou barvu měly interiéry podvozkových šachet u válečných pouštních Hurricanů? A najde se fotografie, která by osvětlila, jaký formát kódových čísel měl ve skutečnosti na pravém boku Hurricane JV-Z sériového čísla BP188?

Pouštní Hurricany se nijak nelišily od ostatních strojů tohoto typu, interiér podvozkových šachet by tedy měl být podle většiny zdrojů v barvě spodních ploch (v barvě kovu byly šachty zřejmě jen z počátku jejich výroby, do roku 1940) .

Fotografie JV-Z (BP188) z pravé strany asi neexistuje. Pokud bychom se chtěli řídit zbarvením jiných Hurricanů IId 6. squadrony RAF, je tu dobový záznam ve filmovém týdeníku.


Bohužel, jsou tam k vidění oba tvary - JV-? i ?-JV (tedy JV vlevo i vpravo od kokardy na trupu), takže to nic neřeší. V Africe se nějaké předpisy ohledně označení vůbec moc nedodržovaly, i Hurricany 6. squadrony létaly jeden čas úplně bez označení jednotky, jen s individuálními písmeny (viz. výborná fotka tady - http://zoom.iwm.org.uk/view/31946&cat=p ... -205188531 , jde hodně přiblížit).

Farky píše:Pouštní Hurricany se nijak nelišily od ostatních strojů tohoto typu, interiér podvozkových šachet by tedy měl být podle většiny zdrojů v barvě spodních ploch (v barvě kovu byly šachty zřejmě jen z počátku jejich výroby, do roku 1940) .

Ony tyhle prostory jsou pro modeláře vůbec oříšek. Někdy se u Hurricanů a Spitfirů uvádí do šachet Interior Green, někdy barva trupu Medium Sea Green. Tu má třeba i kbelská devítka. Připadá mi to, že stroje ze začátku války (Hurricany jedničky a Spity do pětky) je mají zelené a další verze už šedé. Ale ani to neplatí vždycky. Podle toho týdeníku to na stříbrnou nevypadá. I když těžko v těch stínech soudit, chvilku se jeví o hodně světlejší než zbytek spodku, ale když odcházejí mechanici, zas to vypadá, že je vnitřek pravého podvozku stejný jako vnějšek levého, tedy azurový.
U amerických strojů dodaných Britům je to pak ještě zapeklitější. Jak říká jeden kolega: "Pokud nevíš a nemůžeš najít podklady, tam kam lezou lidi mrskni Interior Green (klidně Britskou, byly skoro stejné), tam kam lidi nelezou pak Chromate Zink"

Farky píše:Fotografie JV-Z (BP188) z pravé strany asi neexistuje. Pokud bychom se chtěli řídit zbarvením jiných Hurricanů IId 6. squadrony RAF, je tu dobový záznam ve filmovém týdeníku. Bohužel, jsou tam k vidění oba tvary - JV-? i ?-JV (tedy JV vlevo i vpravo od kokardy na trupu), takže to nic neřeší. V Africe se nějaké předpisy ohledně označení vůbec moc nedodržovaly, i Hurricany 6. squadrony létaly jeden čas úplně bez označení jednotky, jen s individuálními písmeny.

Díky moc, ty záběry jsou skvělé. Nízký přelet se střelbou je hodně efektní. Pravý dědeček A-10.
Co jsem rozluštil, letadla na stojánce mají (kromě jednoho, které má vlevo před kokardou místo písmen nějaký světlý pruh?) tvar JV-? a při přeletech má viditelně obráceně jen Y-JV. Lepit model, vyberu si tedy určitě variantu JV-Z.

Přátelé, nevíte někdo, kde bere firma War Master podklady pro své limitované (2000 ks) série? Jak jsem psal jinde, tvořím pro expozici hotových modelů jakési kartičky s popisem typu a konkrétního stroje, ale ať pátrám sebevíc, u těchto nemůžu nic najít. Až mám podezření, že si je "cucají s prstu". Mohl by mi někdo pomoct s identifikací těchto dvou letounů?

Heinkel He-219
http://www.flyingmule.com/products/WM-APF0025
Podle výrobce by měl model představovat stroj Stab./NJG 1 z letiště Grove v Dánsku. Nic jiného, než jednu rozmazanou fotku vyřazených strojů z května 1945 na tomto letišti jsem nenašel, konkrétní letoun se na ní identifikovat nedá. Ale pokud se nepletu NJG 1 nesla označení letounů G9 a ne C9. Není to nakonec jen upravená kamufláž známého G9+BA na fiktivní C9+AB s přidáním efektního "velitelského" trojůhelníku před kabinu?

Mitsubishi A6M2-N Rufe
http://www.flyingmule.com/products/WM-APF0003
Výrobce udává pouze Šalamounovi ostrovy 1942. Nic víc. O letounu DE-111 jsem nenašel vůbec žádné informace, dokonce ani o označení DE, abych alespoň identifikoval kókútai.
Podle mě to ani není A6M2-N, ale jakýsi prapodivný hybrid A6M5c s plovákem (hlavně v křídlech?). Což je úplný nesmysl, už jen díky udávanému roku 1942.

p3tris píše: Mitsubishi A6M2-N Rufe
http://www.flyingmule.com/products/WM-APF0003
Výrobce udává pouze Šalamounovi ostrovy 1942. Nic víc. O letounu DE-111 jsem nenašel vůbec žádné informace, dokonce ani o označení DE, abych alespoň identifikoval kókútai.
Podle mě to ani není A6M2-N, ale jakýsi prapodivný hybrid A6M5c s plovákem (hlavně v křídlech?). Což je úplný nesmysl, už jen díky udávanému roku 1942.

Ten model je divná A6M5c s plovákem... S Rufe, to až na ten plovák, nemá moc společného. Proč má očouzení i pitotka to netuším. O japoncích toho mám docela dost a kód DE - 111 jsem nenašel. Ani to DE... takže jak jsi psal, je to asi celé vycucané z prstu. Jen ten rok by mohl sedět (vzhledem k barvě kamo)
Docela by mě zajímalo, kdo si tuhle odpornost koupí....

Hien píše:

p3tris píše: Mitsubishi A6M2-N Rufe
http://www.flyingmule.com/products/WM-APF0003
Výrobce udává pouze Šalamounovi ostrovy 1942. Nic víc. O letounu DE-111 jsem nenašel vůbec žádné informace, dokonce ani o označení DE, abych alespoň identifikoval kókútai.
Podle mě to ani není A6M2-N, ale jakýsi prapodivný hybrid A6M5c s plovákem (hlavně v křídlech?). Což je úplný nesmysl, už jen díky udávanému roku 1942.

Ten model je divná A6M5c s plovákem... S Rufe, to až na ten plovák, nemá moc společného. Proč má očouzení i pitotka to netuším. O japoncích toho mám docela dost a kód DE - 111 jsem nenašel. Ani to DE... takže jak jsi psal, je to asi celé vycucané z prstu. Jen ten rok by mohl sedět (vzhledem k barvě kamo)
Docela by mě zajímalo, kdo si tuhle odpornost koupí....

Aniž bych se chtěl výrobců zastávat, jak jsem zde již mnohokrát psal, tak většinou se snaží jít podle nějaké předlohy. Sice občas blbě, resp. opřou se o nějakou hloupost, kterých je na netu dost a dost, ale většinou to má nějaký základ. Zkusil jsem se u Warmasterů zeptat pode čeho to dělali, ale zatím nemám žádné info. Pokud by se ozvali, kde to vzali, tak to sem hodím.
Ale s prodejností té "odpornosti" to bylo víc než dobré. Bylo vyrobeno 2 000 ks a co vím, tak u všech distributorů a prodejců zmizel model během velice krátké doby. Dokonce to byl a je nejrychleji vyprodaný model v historii Warmasteru.
Teď dokonce udělali nějakou reedici. Nevím kolik ( snad 1 000 ks ??? ), ale objednával jsem si asi dva dny po oznámení a už zase nebyl.
Takže se to prodávalo a prodává velice, velice dobře.

Oni to mají sběratelé trochu jinak, než modeláři. Na nějakém detailu jim zas většinou až tak nezáleží. A Rufe je velmi zajímavý kus do sbírky, ještě navíc když jde o limitku.

Jinak Veliteli moc děkuju, že se obrátil přímo na výrobce. To je víc, než v co bych mohl doufat. Teď ještě, aby od War Masterů přišla odpověď. Dost by mě ty jejich zdroje zajímaly, i kdyby mělo jít o "blbost z netu".

Je to někdy sranda,asi kolem roku 2005 vyráběla firma K.and C. atentát na Heydricha a udělali zelený vůz.Já myslel,že byl černý a hoši z Číny a Anglie se asi zbláznili. Stejný názor měli sběratelé z celého světa a model byl považovaný za paskvil a nebyl tím pádem o něho velký zájem.No udělalo se pouze 999kusů. Po čase zcela náhodou jsem se dozvěděl,že vůz měl opravdu zelenou barvu,,dar německé policie,,.