A ještě historickou ťafku
a upřesnění použití:
První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel, avšak jeho vynález (nejen tento) zapadl někam do Rakousko-Uherských šanonů, a Buzola dostala jméno po Andrém Busolovi (čti Anré Byzó), lékaři Francouzské Cizinecké legie, který její používání propagoval u ostatních důstojníků.
Kde se k ní dostal, mi není známo. Možná, že ji sám znovuobjevil.
Busola Resselova, a Busolova, se od dnešní, turistické, liší právě tím zrcátkem - a obrácenou stupnicí (aby ji bylo možno číst zrcátkem, srv. nápis na sanitce, který má být čitelný ve zpětném zrcátku). Resp. oběma stupnicemi.
Takže: Pokud měříš v terénu azimut, tak se jukneš tak, abys mezírkou viděl to, k čemu měříš (tzn. např. chci azimut k rozhledně, tak namířím na rozhlednu), a pak v zrcátku vidíš na jaké číslo ukazuje střelka.
Naopak, hledáš-li směr podle azimutu (tzn. rozhledna má být na XX stupních), otáčís v ruce buzolou tak, aby střelka mířila na to číslo, no a pak by mezírka měla mířit na rozhlednu.
No, a protože zemský magnetický pól není přesně na pólech, a dokonce nejsou oba naproti sobě (jsou posunuty od zem. pólů jiným směrem a na jinou vzdálenost), tak směr který měří a ukazuje kompas/buzola, není přesně k severu - tzn. mezi zeměpisným poledníkem a magnetickým poledníkem je nějaký úhel.
Tomuto úhlu se říká magnetická deklinace, a je vyznačena (k určitému datu) na mapách, a na buzole. No a protože se poloha magnetických pólů mění, ony se stěhují, tak se hodnota mag. dekl. mění také, např. pro ČR se udává změna cca 6 úhlových minut na východ za rok.
.