Japonská letadlová loď Akagi
Napsal: 30/7/2005, 15:40
Podivná japonská letadlová loď Akagi
Akagi byla zvláštní japonská letadlová loď s mnoha kompromisy a několikrát přestavovaná.
Původně mohl dvouplošník Nakadžima A2N startovat přímo z hangárů ze spodních dvou palub, bez nutnosti vytahovat ho na horní palubu.
V roce 1938 byla letová paluba protažena na celou délku Akagi, na koncích podepřena nosníky.
V prosinci 1920 byla v loděnici v Kure zahájena stavba obrovského bitevního křižníku nazvaného Akagi. O deset dní později byl v Yokosuce položen kýl jeho sesterské lodi Amagi. Další rok byly rozestavěny ještě lodě Atago (listopad 1921 v Kobe) a Takao prosinec 1921 v Nagasaki).
S délkou 251 m a výtlakem 47000 tun mělo jít o jedny z největších lodí a při výzbroji 10x406 mm by měly nejtěžší boční salvu na světě.
Mezitím však byla ve Washingtonu v roce 1922 podepsána dohoda pěti mocností o omezení námořního zbrojení. V ní se jednotlivé státy zavázaly zrušit rozpracované projekty a sešrotovat nadbytečné lodě aby se vešly do dohodnutého limitu. Japonci slíbili zastavit stavbu všech čtyř bitevních křižníků a navíc bitevních lodí Kaga a Tosa. Podařilo se jim vyjednat povolení přestavět dva trupy na letadlové lodě. Pro tento účel byly určeny Amagi a Akagi. V září 1923 však zemětřesení v oblasti Yokosuky zničilo trup Amagi a proto byla na přestavbu určena bitevní loď Kaga.
9.11.1923 byla přestavba zahájena a už od počátku ji doprovázely obrovské problémy. Na trupu bitevního křižníku bylo totiž nutno postavit loď s úplně jiným zaměřením. Navíc Japonci neměli žádné zkušenosti s podobnými konstrukcemi.
Výsledkem několikerých úprav projektu byla dost zvláštní a nevydařená loď. Na 261 metrů dlouhý a 31 metrů široký trup o maximálním výtlaku 34300 tun byl posazen hangár a tři letové paluby. Horní (190,2x30,48 metrů) měla mírný sklon k zádi a byla určena pro příjem letadel.
Na přídi byly dvě startovací paluby stupňovitě nad sebou. Spodní měla rozměry 55,02x22,86 a paluba nad ní byla vlastně 28 metrů širokým a 15 metrů dlouhým pokračováním hangáru. Letový park v té době tvořilo 60 letadel. Loď neměla klasický můstek ostrovního tvaru, velitelské prostory byly umístěny na boku pod přední hranou přistávací paluby.
Výzbroj tvořilo 10 děl 200 mm, 6 v kasematech na zádi a 4 ve věžích křižníkového typu po stranách prostřední letové paluby. Protiletadlovou výzbroj tvořilo 12 děl ráže 120 mm.
Pancéřování trupu se pohybovalo v rozsahu 152 – 254 mm a hlavní paluby 57 – 79 mm.
Výkon pohonné sestavy 11 kotlů na mazut a 8 kotlů s možností spalování mazutu nebo uhlí a 4 turbín typu Gihon činil 131000 koní a loď dosahovala rychlosti 32,5 uzle. Zvláštností byl i vývod spalin. Byly to dva komíny na pravoboku, menší směřoval vzhůru, větší měl nástavec zaoblený šikmo dolů a byl opatřen mohutným chladičem spalin.
Toto řešení však nevyhovovalo a proto byla v letech 1935-1938 provedena kompletní přestavba. Z loděnice vyplula moderní letadlová loď s průběžnou letovou palubou, malým ostrovem na levoboku a již dvoupatrovým hangárem. Jeho kapacita vzrostla na 91 letadel, nosnost výtahů na trojnásobek.
Hangáry byly prodlouženy směrem k přídi. Byly řešeny jako uzavřené a ani podlaha horního, ani letová paluba nebyly pancéřovány. Tento nedostatek byl později jednou z hlavních příčin její zkázy. Místo původních dvou výtahů o rozměrech 13x12 m (přední) a 13x9 m (zadní) obstarávaly přepravu letadel tři nové s rozměry (od přídě) 11x16 m, 11x13 m a 13x9 m.
Z výzbroje byly odstraněny věže 200 mm děl. 6 děl této ráže v kasematech na zádi však zůstalo. Také byla ponechána zastaralá děla ráže 120 mm a byla doplněna protiletadlová výzbroj 28 děly ráže 25 mm (14x2) na balkóny pod úroveň letové paluby.
Po úpravě se částečně změnil i pohon. Oba komíny byly sloučeny do jednoho velkého který směřoval z pravoboku šikmo dolů. Byly vyměněny všechny kotle za typ Kampon B spalující pouze mazut. Výkon turbín vzrostl na 133000 koní ale rychlost klesla na 31,2 uzle. Při ekonomické rychlosti 16 uzlů činill akční rádius 8200 mil.
Během své bojové kariéry se podílela hlavně na operacích v Číně. V letech 1940-41 byla v loděnici na drobných opravách poškození. V listopadu 1941 se stala vlajkovou lodí viceadmirála Maguma a v sestavě 1. divize letadlových lodí působila až do svého potopení.
V době vypuknutí IIWW tvořilo její letový park 27 stíhaček Mitsubishi A6M2, 27 torpédových bombardérů Nakadžima B5N2 a 18 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1.

A takhle skončila

Akagi - foto

Obrázek lodi před rekonstrukcí
Akagi byla zvláštní japonská letadlová loď s mnoha kompromisy a několikrát přestavovaná.
Původně mohl dvouplošník Nakadžima A2N startovat přímo z hangárů ze spodních dvou palub, bez nutnosti vytahovat ho na horní palubu.
V roce 1938 byla letová paluba protažena na celou délku Akagi, na koncích podepřena nosníky.
V prosinci 1920 byla v loděnici v Kure zahájena stavba obrovského bitevního křižníku nazvaného Akagi. O deset dní později byl v Yokosuce položen kýl jeho sesterské lodi Amagi. Další rok byly rozestavěny ještě lodě Atago (listopad 1921 v Kobe) a Takao prosinec 1921 v Nagasaki).
S délkou 251 m a výtlakem 47000 tun mělo jít o jedny z největších lodí a při výzbroji 10x406 mm by měly nejtěžší boční salvu na světě.
Mezitím však byla ve Washingtonu v roce 1922 podepsána dohoda pěti mocností o omezení námořního zbrojení. V ní se jednotlivé státy zavázaly zrušit rozpracované projekty a sešrotovat nadbytečné lodě aby se vešly do dohodnutého limitu. Japonci slíbili zastavit stavbu všech čtyř bitevních křižníků a navíc bitevních lodí Kaga a Tosa. Podařilo se jim vyjednat povolení přestavět dva trupy na letadlové lodě. Pro tento účel byly určeny Amagi a Akagi. V září 1923 však zemětřesení v oblasti Yokosuky zničilo trup Amagi a proto byla na přestavbu určena bitevní loď Kaga.
9.11.1923 byla přestavba zahájena a už od počátku ji doprovázely obrovské problémy. Na trupu bitevního křižníku bylo totiž nutno postavit loď s úplně jiným zaměřením. Navíc Japonci neměli žádné zkušenosti s podobnými konstrukcemi.
Výsledkem několikerých úprav projektu byla dost zvláštní a nevydařená loď. Na 261 metrů dlouhý a 31 metrů široký trup o maximálním výtlaku 34300 tun byl posazen hangár a tři letové paluby. Horní (190,2x30,48 metrů) měla mírný sklon k zádi a byla určena pro příjem letadel.
Na přídi byly dvě startovací paluby stupňovitě nad sebou. Spodní měla rozměry 55,02x22,86 a paluba nad ní byla vlastně 28 metrů širokým a 15 metrů dlouhým pokračováním hangáru. Letový park v té době tvořilo 60 letadel. Loď neměla klasický můstek ostrovního tvaru, velitelské prostory byly umístěny na boku pod přední hranou přistávací paluby.
Výzbroj tvořilo 10 děl 200 mm, 6 v kasematech na zádi a 4 ve věžích křižníkového typu po stranách prostřední letové paluby. Protiletadlovou výzbroj tvořilo 12 děl ráže 120 mm.
Pancéřování trupu se pohybovalo v rozsahu 152 – 254 mm a hlavní paluby 57 – 79 mm.
Výkon pohonné sestavy 11 kotlů na mazut a 8 kotlů s možností spalování mazutu nebo uhlí a 4 turbín typu Gihon činil 131000 koní a loď dosahovala rychlosti 32,5 uzle. Zvláštností byl i vývod spalin. Byly to dva komíny na pravoboku, menší směřoval vzhůru, větší měl nástavec zaoblený šikmo dolů a byl opatřen mohutným chladičem spalin.
Toto řešení však nevyhovovalo a proto byla v letech 1935-1938 provedena kompletní přestavba. Z loděnice vyplula moderní letadlová loď s průběžnou letovou palubou, malým ostrovem na levoboku a již dvoupatrovým hangárem. Jeho kapacita vzrostla na 91 letadel, nosnost výtahů na trojnásobek.
Hangáry byly prodlouženy směrem k přídi. Byly řešeny jako uzavřené a ani podlaha horního, ani letová paluba nebyly pancéřovány. Tento nedostatek byl později jednou z hlavních příčin její zkázy. Místo původních dvou výtahů o rozměrech 13x12 m (přední) a 13x9 m (zadní) obstarávaly přepravu letadel tři nové s rozměry (od přídě) 11x16 m, 11x13 m a 13x9 m.
Z výzbroje byly odstraněny věže 200 mm děl. 6 děl této ráže v kasematech na zádi však zůstalo. Také byla ponechána zastaralá děla ráže 120 mm a byla doplněna protiletadlová výzbroj 28 děly ráže 25 mm (14x2) na balkóny pod úroveň letové paluby.
Po úpravě se částečně změnil i pohon. Oba komíny byly sloučeny do jednoho velkého který směřoval z pravoboku šikmo dolů. Byly vyměněny všechny kotle za typ Kampon B spalující pouze mazut. Výkon turbín vzrostl na 133000 koní ale rychlost klesla na 31,2 uzle. Při ekonomické rychlosti 16 uzlů činill akční rádius 8200 mil.
Během své bojové kariéry se podílela hlavně na operacích v Číně. V letech 1940-41 byla v loděnici na drobných opravách poškození. V listopadu 1941 se stala vlajkovou lodí viceadmirála Maguma a v sestavě 1. divize letadlových lodí působila až do svého potopení.
V době vypuknutí IIWW tvořilo její letový park 27 stíhaček Mitsubishi A6M2, 27 torpédových bombardérů Nakadžima B5N2 a 18 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1.

A takhle skončila

Akagi - foto

Obrázek lodi před rekonstrukcí