Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 1
Napsal: 31/7/2005, 01:05
Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 1
První světová válka, první opravdu celosvětový konflikt, přinesla mnoho změn ve výzbroji armád. Projevila se technická nadřazenost nových zbraní nad lidským potenciálem, což způsobilo obrovské lidské ztráty v bitvách. Armády nebyly schopny překonat zastaralé taktické dogmata, bojiště ovládly opakovací pušky a kulomety. Až nástup nové zbraně, tanku, dokázal prolomit technickou nadřazenost těchto zbraní.
Puška jako palná zbraň patří už celé staletí do výzbroje armád. První palné zbraně se objevili v Evropě někdy v 14. století. Tyto původně neohrabané zbraně prošli za staletí bouřlivým vývojem, který šel ruku v ruce s technologickým a technickým vývojem materiálů a střeliva.
Od původních doutnákových zámků přes kolečkové, křesadlové a perkusní došel vývoj k nejednotným papírovým nábojům pro předovky, později nahrazený prvními typy jednotných nábojů pro první zadovky. Všechny tyto náboje používali ještě černý střelný prach. V druhé polovině 19. století dochází k přezbrojení armád různými typy zadovek, počínaje jehlovkami (Drayse) přes různé typy odklápěcích závěrů (Krnka. Remington, Berdan 1) až se projevil jako nejlepší závěr zadovek tzv. odsuvný závěr (Mauser 1871, Gras, Berdan 2).
Po zavedení těchto spolehlivých závěrů se hledalo nejlepší řešení pro vytvoření dokonalejší rychlopalné zbraně, opakovací pušky. Je vyzkoušeno mnoho typů zásobníků, jako nejlepší se ukazují středové nábojové schránky, nabíjené za pomocí rámečku či nábojového pásku, ve výjimečných případech pouhým vkládáním jednotlivých nábojů.
Koncem 19. století byly zaváděny první jednotné náboje pro opakovačky. Tyto náboje často vydržely ve výzbroji mnoho desítek let, některé jsou vyráběny dodnes. Náboje měly značný výkon, používaly se jako střelivo i pro kulomety.
Jelikož je toto téma natolik obsáhlé, zaměřím se na výzbroj armád za První světové války. V části 1 budou popsány pušky německé, rakousko-uherské a některých jejich spojenců, v druhé části se zaměřím na pušky spojenců – Anglie, Francie, Itálie, Ruska a USA
Německo
V německé armádě mají výsadní postavení pušky systému „MAUSER“. Prvním vzorem opakovačky byla „puška 88“ (vzor 88 ). Bylo vybavena nábojovou schránkou nabíjenou pomocí rámečku a hlaveň byla uložena uvnitř kovového pláště. I když Německo přezbrojilo armádu dokonalejším vzorem, puška se stále nacházela ve výzbroji druhosledových jednotek. Bylo upraveno její nabíjení pomocí nábojových pásků (modifikace 88/05 a 88/14). Zároveň se vyrábí kratší verze pušky, „karabina 88“ a pro dělostřelce a vzduchoplavce je upravena jako „vzor 91“.
V roce 1898 přichází do výzbroje nový vzor pušky „Mauser 1898“, někdy označovaný jako „M98“ nebo „vzor 98“. Tato puška se na dlouhá desetiletí stává základní zbraní nejen v Německu, ale i v řadě dalších států na celém světě (Československo, Španělsko, Švédsko, Turecko atd). Systém se rozšířil i mezi lovecké a sportovní zbraně.
Závěr je velmi jednoduchý, pro rozebrání není třeba žádné nářadí. Závorník je opatřen dvěma uzamykatelnými ozuby, k jejich odemčení dochází pootočením kliky. Střelec tedy po výstřelu nejprve otočí klikou nahoru a pak tahem stáhne závěr vzad. Při pohybu vzad vytáhne vytahovač nábojnici z komory a dojde k jejímu vyhození. Další náboj je zasunut při přesunu závěru vpřed při šroubovém pohybu vyvolaném otáčením kliky. Schránka na náboje je plněna za pomoci nábojového pásku, je dvouřadá na 5 nábojů a proto nevyčnívá ven z pažby.
Puška je vyráběna s různým typem hledí, nejprve systém Lange, později se začíná objevovat sektorové hledí.
V době 1. světové války se ještě používala krátká „karabina 98 (a)“, zavedena do výzbroje v roce 1908 pro potřeby jezdectva, ženistů a dalších speciálních jednotek.
Částečně upravená puška (98k) se používala coby základní zbraň Wehrmachtu po celou dobu WW2
technické parametry „vzor 98“
náboj...............................7,92x57
délka zbraně...................1250 mm
hmotnost zbraně.............4,1 kg
délka hlavně....................740 mm
úsťová rychlost................895 m/s
zásobník..........................5 nábojů
dostřel.............................2000 m
Rakousko–Uhersko
V Rakousku-Uhersku (dále R-U) se objevuje poprvé přímotažný závěr Mannlicher už v roce 1885. Po celou dobu si R-U pušky uchovávají některé typické znaky – nabíjení pomocí nábojového rámečku a tzv. přímotažný závěr Mannlicher. U tohoto typu závěru nedochází odemčení závěru pohybem nahoru, otevírá se a zavírá pouhým posunování vzad a vpřed. Dlouho bylo toto řešení považováno za dokonalejší díky rychlejší manipulaci při nabíjení, v době 1. světové války se ukázaly nevýhody přímotažného závěru. Bylo zapotřebí vyvinout poměrně velkou sílu pro vytažení nábojnice z komory, mnohdy si střelec musel pomáhat sešlápnutím závěru nohou! Závěr byl taky citlivější na nečistoty, rez a deformaci teplem. Systém Mauser se ukázal rozhodně spolehlivějším.
Základním vzorem armády R-U se za 1. světové války stala puška „Mannlicher 1895“ popřípadě její krátká verze pro jezdectvo (jezdecká karabina) či pěchotu (krátká puška). Tyto pušky se používaly i v armádách nástupnických států R-U, krátce po válce v Československu a samozřejmě v Rakousku a Maďarsku. Systém Mannlicher se dále používal v Itálii, Nizozemí a Rumunsku.
technické parametry „Mannlicher 1895“
náboj...............................8x50R
délka zbraně...................1270 mm
hmotnost zbraně.............3,65 kg
délka hlavně....................765 mm
úsťová rychlost................620 m/s
zásobník..........................5 nábojů
dostřel.............................1950 m
První světová válka, první opravdu celosvětový konflikt, přinesla mnoho změn ve výzbroji armád. Projevila se technická nadřazenost nových zbraní nad lidským potenciálem, což způsobilo obrovské lidské ztráty v bitvách. Armády nebyly schopny překonat zastaralé taktické dogmata, bojiště ovládly opakovací pušky a kulomety. Až nástup nové zbraně, tanku, dokázal prolomit technickou nadřazenost těchto zbraní.
Puška jako palná zbraň patří už celé staletí do výzbroje armád. První palné zbraně se objevili v Evropě někdy v 14. století. Tyto původně neohrabané zbraně prošli za staletí bouřlivým vývojem, který šel ruku v ruce s technologickým a technickým vývojem materiálů a střeliva.
Od původních doutnákových zámků přes kolečkové, křesadlové a perkusní došel vývoj k nejednotným papírovým nábojům pro předovky, později nahrazený prvními typy jednotných nábojů pro první zadovky. Všechny tyto náboje používali ještě černý střelný prach. V druhé polovině 19. století dochází k přezbrojení armád různými typy zadovek, počínaje jehlovkami (Drayse) přes různé typy odklápěcích závěrů (Krnka. Remington, Berdan 1) až se projevil jako nejlepší závěr zadovek tzv. odsuvný závěr (Mauser 1871, Gras, Berdan 2).
Po zavedení těchto spolehlivých závěrů se hledalo nejlepší řešení pro vytvoření dokonalejší rychlopalné zbraně, opakovací pušky. Je vyzkoušeno mnoho typů zásobníků, jako nejlepší se ukazují středové nábojové schránky, nabíjené za pomocí rámečku či nábojového pásku, ve výjimečných případech pouhým vkládáním jednotlivých nábojů.
Koncem 19. století byly zaváděny první jednotné náboje pro opakovačky. Tyto náboje často vydržely ve výzbroji mnoho desítek let, některé jsou vyráběny dodnes. Náboje měly značný výkon, používaly se jako střelivo i pro kulomety.
Jelikož je toto téma natolik obsáhlé, zaměřím se na výzbroj armád za První světové války. V části 1 budou popsány pušky německé, rakousko-uherské a některých jejich spojenců, v druhé části se zaměřím na pušky spojenců – Anglie, Francie, Itálie, Ruska a USA
Německo
V německé armádě mají výsadní postavení pušky systému „MAUSER“. Prvním vzorem opakovačky byla „puška 88“ (vzor 88 ). Bylo vybavena nábojovou schránkou nabíjenou pomocí rámečku a hlaveň byla uložena uvnitř kovového pláště. I když Německo přezbrojilo armádu dokonalejším vzorem, puška se stále nacházela ve výzbroji druhosledových jednotek. Bylo upraveno její nabíjení pomocí nábojových pásků (modifikace 88/05 a 88/14). Zároveň se vyrábí kratší verze pušky, „karabina 88“ a pro dělostřelce a vzduchoplavce je upravena jako „vzor 91“.
V roce 1898 přichází do výzbroje nový vzor pušky „Mauser 1898“, někdy označovaný jako „M98“ nebo „vzor 98“. Tato puška se na dlouhá desetiletí stává základní zbraní nejen v Německu, ale i v řadě dalších států na celém světě (Československo, Španělsko, Švédsko, Turecko atd). Systém se rozšířil i mezi lovecké a sportovní zbraně.
Závěr je velmi jednoduchý, pro rozebrání není třeba žádné nářadí. Závorník je opatřen dvěma uzamykatelnými ozuby, k jejich odemčení dochází pootočením kliky. Střelec tedy po výstřelu nejprve otočí klikou nahoru a pak tahem stáhne závěr vzad. Při pohybu vzad vytáhne vytahovač nábojnici z komory a dojde k jejímu vyhození. Další náboj je zasunut při přesunu závěru vpřed při šroubovém pohybu vyvolaném otáčením kliky. Schránka na náboje je plněna za pomoci nábojového pásku, je dvouřadá na 5 nábojů a proto nevyčnívá ven z pažby.
Puška je vyráběna s různým typem hledí, nejprve systém Lange, později se začíná objevovat sektorové hledí.
V době 1. světové války se ještě používala krátká „karabina 98 (a)“, zavedena do výzbroje v roce 1908 pro potřeby jezdectva, ženistů a dalších speciálních jednotek.
Částečně upravená puška (98k) se používala coby základní zbraň Wehrmachtu po celou dobu WW2
technické parametry „vzor 98“
náboj...............................7,92x57
délka zbraně...................1250 mm
hmotnost zbraně.............4,1 kg
délka hlavně....................740 mm
úsťová rychlost................895 m/s
zásobník..........................5 nábojů
dostřel.............................2000 m
Rakousko–Uhersko
V Rakousku-Uhersku (dále R-U) se objevuje poprvé přímotažný závěr Mannlicher už v roce 1885. Po celou dobu si R-U pušky uchovávají některé typické znaky – nabíjení pomocí nábojového rámečku a tzv. přímotažný závěr Mannlicher. U tohoto typu závěru nedochází odemčení závěru pohybem nahoru, otevírá se a zavírá pouhým posunování vzad a vpřed. Dlouho bylo toto řešení považováno za dokonalejší díky rychlejší manipulaci při nabíjení, v době 1. světové války se ukázaly nevýhody přímotažného závěru. Bylo zapotřebí vyvinout poměrně velkou sílu pro vytažení nábojnice z komory, mnohdy si střelec musel pomáhat sešlápnutím závěru nohou! Závěr byl taky citlivější na nečistoty, rez a deformaci teplem. Systém Mauser se ukázal rozhodně spolehlivějším.
Základním vzorem armády R-U se za 1. světové války stala puška „Mannlicher 1895“ popřípadě její krátká verze pro jezdectvo (jezdecká karabina) či pěchotu (krátká puška). Tyto pušky se používaly i v armádách nástupnických států R-U, krátce po válce v Československu a samozřejmě v Rakousku a Maďarsku. Systém Mannlicher se dále používal v Itálii, Nizozemí a Rumunsku.
technické parametry „Mannlicher 1895“
náboj...............................8x50R
délka zbraně...................1270 mm
hmotnost zbraně.............3,65 kg
délka hlavně....................765 mm
úsťová rychlost................620 m/s
zásobník..........................5 nábojů
dostřel.............................1950 m
. Mimochodem v této knihovně jsou jiné poklady, prakticky nesehnatelný Boj o Slovensko apod.
