PALBA.CZ

Bitva u Dogger banku
24.ledna 1915

Schéma bitvy u Dogger Banku

Počátkem listopadu 1914 zahájilo německé císařské námořnictvo operace proti britskému pobřeží.Prováděla je skupina kontraadmirála Franze von Hippera složená z bitevních a lehkých křižníků. Krytí jim poskytovaly dvě eskadry bitevních lodí a průzkum zajišťovala skupina ponorek.

Při jednom z těchto výpadů položili 3.11. Němci miny v okolí Yarmouthu a dosti nepřesně bombardovali přístav (žádné oběti ani škody na zařízení). Protože byla reakce britského loďstva vzhledem k vzdálenostem velmi pomalá, odvelela Royal Navy eskadru bitevních lodí a několik křižníků.do přístavu Rosyth. Navíc byly desítky vyřazených parníků osazeny falešnými konstrukcemi, tak aby vypadaly jako bitevní lodě.

Na polovinu prosince naplánovali Němci další z těchto akcí. Jejich lodě měly napadnout Hartlepool, Scarborough a Whitby. Celý přepad proběhl podle plánu. Několik briských lodí bylo potopeno, zemřely desítky civilistů a několik stovek jich bylo zraněno. Německá skupina se i přes drobné šarvátky s lehkými briskými plavidly vrátila zpět do přístavu. Britské bitevní křižníky ji i přesto, že vypluly včas, nedokázaly zachytit a přinutit k boji. Britská veřejnot toho měla tak akorát dost a tisk začal tvrdě kritizovat admiralitu za její nečinnost.

Němci nyní změnili taktiku. Hipperovy lodě teď měly za úkol vylákat britské bitevní křižníky viceadmirála Davida Beattyho na širé moře. Tam by čekaly hlavní síly německého loďstva a Brity by rozstřílely než jim připlují posily. 23.1.1915 k večeru tedy admirál Hipper opustil se svým svazem (bitevní křižníky Seydlitz, Moltke, Derfflinger a pancéřový Blücher) a nabral kurz směrem k mělčinám Doggerbank.

Rozkaz pro Hippera byl zachycen briským radiovým průzkumem a okamžitě dešifrován. Prakticky ve stejnou dobu jako Hipper vyplul z Rosythu i Beatty se svou skupinou (bitevní křižníky Lion, Tiger, Princess Royal, New Zealand a Indomitable). Jak německý tak i briský svaz doprovázely desítky lehkých plavidel, ty však do nadcházející bitvy prakticky nezasáhly. Proto se o nich nebudu příliš zmiňovat. Pozdě večer vypluly ze Scappa Flow i hlavní síly Royal Navy takzvaná Grand Fleet.

Ráno se Hipperův svaz přiblížil od jihovýchodu do prostoru Doggerbanku. Do stejné oblasti směřoval od severozápadu i Beatty se svými křižníky. Lehký křižník Aurora zpozoroval německý křižník Kolberg a po krátkém souboji byly obě lodě poškozeny. Němci po kontaktu začali plnit dohodnutý plán, obrátili a jakoby začali ustupovat směrem k domácím přístavům. Britové jim to spolkli a začali německý svaz pronásledovat. Postupně zvýšili rychlost až na 27 uzlů a začali německý náskok stahovat. V 08.52 Beatty ještě přidal a pomalejší lodě New Zealand a Indomitable začaly zaostávat za zbytkem eskadry.

V 09.05 zahájily Lion, Tiger a Princess Royal na vzdálenost 18000 metrů palbu na poslední loď německé skupiny Blücher. Ten byl výrazně nejpomalejší a brzdil celý Hipperův svaz. V 09.20 se odstup snížil na 16500 m a Němci začali střílet také. V 09.30 se do ostřelování Blüchera zapojil i New Zealand.

Pro zpřesněni palby vydal Beatty v 09.35 rozkaz aby jeho lodě střilely na své protějšky podle pořadí ve formaci (čelní na čelní, druhá na druhou atd). Tento rozkaz byl však tak nešikovně fomulován, že ostatním lodím nebylo jasné zda mají německé lodě počítat odpředu nebo odzadu. Tak se stalo, že na druhou německou loď Moltke nestřílel nikdo. Lion a Tiger pálily na Seydlitz, Princess Royal na Derfflinger, New Zealand na Blücher a Indomitable byla stále mimo dostřel. Tiger navíc po chvíli ztratil nepřítele kvůli špatnému počasí z dohledu, proto po vystřelení 255 granátů ukončil palbu. Bez jediného zásahu!!

V 09.43 se Lionu podařil skvělý zásah. Granát ráže 343 mm prorazil na Seydlitzu barbetu zadní věže a vybuchl uvnitř. Došlo k explozi části připravené munice v této i vedlejší věži. Zahynulo přes 150 Němců a obě dělové věže byly zničeny, zkáze lodě zabránilo jen okamžité zatopení muničních skladů. Seydlitz však nabral přes 1000 tun vody. Velké problémy měl však i Lion. Postupně se na něj soustředila palba tří německých křižníků a v 10.18 ho zasáhly dva granáty salvy Derfflingeru tak, že musel vybočit z řady, zastavit stroje a posádka měla co dělat aby zastavila průniky vody.

Mezitím se naplňoval osud poslední lodě Hipperova svazu pancéřového křižníku Blücher. Hned na počátku boje byl těžce poškozen, jeho rychlost klesla a stal se z něj snadný terč. V 10.30 vylétly do vzduchu dvě z jeho věží a loď zpomalila na 17 uzlů. Tehdy vydal Beatty další ze svých špatně pochopených rozkazů. Ten zněl, že se ostatní jeho křižníky mají zaútočit na týl německého svazu ale do toho se nešťastně připletl běžný pokyn ke změně kurzu. Protože byly staženy oba současně (Lion kvůli výpadku energie předával rozkazy vlajkami a teprve jejich stažení znamená pokyn k provedení), kombinace těchto dvou rozkazů ukazovala na Blücher. Ostatní britská plavidla se tedy soustředila pouze na něj a zbylým Hipperovým křižníkům se podařilo uniknout. Blücher byl rozstřílen a v 12.30 se s obrovskými ztrátami na životech potopil.

potopení SMS Blucheru

Ve 12.20 se Beatty se svým štábem přemístil na Princess Royal a obnovil pronásledování, Němci však již byli pryč. Ve 12.45 proto akci přerušil a vrátil se na základnu. Tam také příští den Indomitable přivlekl ochromený Lion.

Celá akce byla pro Royal Navy dalším zklamáním, protože Britové měli příležitost celou německou skupinu zničit. Beatty měl větší počet rychlejších lodí, mohutnější výzbroj a přesto se musel spokojit jen s potopením pancéřového křižníku. Hlavní část viny byla vyšetřovací komisí shledána na straně kontraadmirála Moora na New Zealandu. Ten totiž převzal v momentě vyřazení Lionu velení a prakticky zastavil pronásledování. Byl mu vytýkán nedostatek bojového ducha který měl prý přednost před rozkazy. V této souvisloti byla admirálem Fisherem vyřčena věta že „poslouchat rozkazy umí každý blbec, ale je třeba mít Nelsonova ducha“ Nikdo se však už nepozastavoval nad nesmyslnými rozkazy z můstku Liona a tak byl admirál Moore přeložen do vyhnanství (sloužil pak jako velitel několika křižníků na Kanárských ostrovech).


Invicible

Tiger

Seydlitz

Německé ztráty:
Blücher: 782 mužů
Seydlitz: 192 mužů
Britské ztráty:
15 mužů

Jak to bylo s Blucherem ?? Pokud vim, tak Blucher byl nasazen i z WW2. Taky nemel dvakrat dlouhe pusobeni na mori ... byl spusten nekdy v cervnu 1939 a do sluzby zarazen az v zari ... nakonec byl potopen u norskeho pobrezi ...

Omlouvam se, ale jsem neznalej .. kdo byl Blücher, ze se k nemu nemci tak radi casto vraceli ??

Granáte, to byla jiná loď. Je úplně normální, že se lodě jmenují stejně. Blücher byl pruský generál z doby napoleónských válek, bojoval s Wellingtonem u Waterloo (teda aspoň myslím).

Pokud mě pamět neklame, potopený Blücher měl být první odpovědí němců na bitevní křižníky, ale nějak se sekla rozvědka a vyšel z toho nějaký neslaný nemastný pokus - malá rychlost a malá ráže hlavních děl, snad jen 210 mm oproti německému standartu 280 mm.

Ano Němci dávali loděm stejná jména jako třeba za WWI - Blücher, Seydlitz ... to měl být těžký křižník stavěný za Hitlera, později se plánovala konverze na letadlovou loď.

Má to paralely třeba už víš po kom byl pojmenován Tirpitz

Ale to nedělali jen Němci, ale i ostatní národy třeba Britové ... viz Lion ...
nebo Ark Royal ... to byla třetí loď toho jména za historii RN.

Němcům se nezachovala flotila lodí z WWI, protože námořnictvo bylo námětem podmínek uzavření příměří Německa.

Bylo proto dislokováno u Orknejí ... kde potom dal velitel svazu rozkaz otevřít kingstony a lodě potopit aby nepadli do rukou Britů.

Jo sapik má pravdu. Blücher byl pruský válečný hrdina. U Waterloo byl polním maršálem.

A ty lodě byly opravdu dvě. Ta o které píšu byl pancéřový křižník postavený v roce 1908. Ona se ta německá rozvědka ani tak nesekla, spíš Britové udělali z Němců blbce. A použili k tomu oficiální námořní ročenku Jane's Fighting Ships.
Když začali stavět bitevní křižníky třídy Invincible tak to oficiálně oznámili. Uvedli ale, že se jedná o pancéřové křižníky o výtlaku 15000 tun výzbrojené děly ráže 234 mm. Němci potom začali stavět jako odpověď vlastní lodě podobných parametrů. Pak ale Britové oficiálně představili Invincible a Němcům bylo jasné, že s Blücherem se mu nemůžou rovnat. Proto ho hned po dokončení označili za školní loď.

Zajímavé ale je to, že o pouhý rok později uvedli do služby další křižník Von der Tann a ten britské konstrukce překonával kromě ráže děl ve všech parametrech.

---

Sakra to je najednou ohlas. Netvrďte mi, že vás první válka zajímá víc než druhá.


Blücher

Blücher

Nějaké info a obrázky Blücheru

výtlak - 15 842 /17 500 tun
rozměry - 161.8 x 24.5 x 8.84
hlavní výzbroj - 12 x 210mm (8.3")/45 - 6x2
sekundární výzbroj - 8 x 150mm (5.9")/45 - 8 x 1
pomocná výzbroj - 16 x 88mm (3.5")/45
max. rychlost - 24.5 uzlu

výrobce - Blohm & Voss, Hamburg

Mě 1.světová dost zajímá, třeba námořní válka je úplně jiná, tady hrají hlavní roli pořád ještě bitevní lodě.

Přesně tak Melkore, bitevní lodě v té době hrály podobnou roli jako strategické atomové zbraně za studené války. Kdo ovládal moře, ovládal celý svět.

Jo protože tenkrát hodně bohatství proudilo z kolonií ... Británie byla na tom přímo závislá ... dodávala do kolonií know-how, stroje, znalosti, pravda tím ty kolonie, resp. určité enklávy pozvedla, ale na druhou stranu ty kolonie nesmírně vytěžovali.

Němci blokádou za WWI skoro vyhladověli.

schémata německých bitevních křižníků - němci nepoužívali anglické označení , označovali své lodě GROßE KREUZER

SMS Seydlitz

SMS Moltke

sa58: jj ... mi bylo jasne, ze jde o dve ruzne lode ... akorat jsem to spatne formuloval

A ze britove nadvladu nad morem drzeli hodne dlouho ...

vlastne od 16.st., kdy porazili spanelske lodtsvo ...

K těm přiděleným jménům lodí....Oni němci nejenom, že ve WW2 použili jména lodí z WW1 jako Blucher, ale už v průběhu WW1 dávali jména lodí, o které přišli na počátku války, například Emden, Konigsberg atd. Takže v první půlce 20.století byly celkem tři lodi toho jména.

Složení sil u Dogger Banku

Zhodnocení bitvy u Dogger Banku
1915

1. díl

Výsledky prvního vzájemného střetnutí těžkých hladinových lodí největších soupeřů Německa a Velké Británie bylo na obou stranách přijato značně s nevolí. Vzhledem k tomu, že Němci přišli o pancéřový křižník Blucher, zatímco Britové neztratili žádnou loď a i lidské ztráty byly výrazně vyšší na Německé straně, tak by se technicky dalo vítězství připsat Velké Británii.

Tab 1. – Lidské ztráty
Německo
Blucher (pancéřový křižník) – 792 padlých, 234 zajatých (podle jiných zdrojů 189 zajatých)
Seydlitz (bitevní křižník) – 159 padlých, 33 raněných
Kolberg (lehký křižník) – 3 padlé, 2 raněné

Celkem: 954 padlých, 234 zajatých, 35 raněných

Velká Británie
Tiger (bitevní křižník) – 10 padlých, 11 raněných
Lion (bitevní křižník) – 17 raněných
Mentor (torpédoborec) – 4 padlé, 1 raněný

Celkem: 14 padlých, 29 raněných



Na druhou stranu, ale Britové propásli jedinečnou šanci zásadněji oslabit německou flotilu bitevních křižníků kontradmirála Hippera. Britové měli totiž prakticky po celou dobu střetnutí všechny trumfy ve svých rukou. Britové disponovali větším počtem lodí, větší rychlostí svých plavidel, větším počtem těžkých děl (40 : 28), navíc děl větších ráží jejichž projektil měl daleko větší ničivý účinek v cíli. Německé granáty ráže 280mm měly hmotnost 302 kg a granáty ráže 305 mm 415 kg a projektily ráže 210mm již jen 108 kg. Britské granáty ráže 305 mm měly hmotnost 390 kg a ráže 343 mm vážily již 635 kg.

Tab 2. – Počet děl v bitvě




Hmotnost boční salvy (pouze děla ráže 210, 280, 305 a 343mm)
Velká Británie: (24x343mm, 8x305mm, Indomitable do bojů nezasáhla)
celkem: 18.360 kg

Německo: (8x305mm, 20x280mm, 8x210mm)
celkem: 10.220 Kg

Hmotnost boční salvy byla jednoznačně vyšší na straně Britů a to o nějakých 80% !!! Ovšem na druhou stranu německá děla měla vyšší kadenci. Díky vyšší kadenci německých děl se pak britský náskok v hmotnosti boční salvy výrazně zmenšil. (Počet ran jednotlivých děl za minutu. Velká Británie: 343mm - 2x, 305mm - 1,5x. Německo: 305mm - 3x, 280mm - 3x, 210mm - 5x).


Hmotnost boční salvy / minuta (pouze děla ráže 210, 280, 305 a 343mm)
Velká Británie: (24x343mm, 8x305mm, Indomitable do bojů nezasáhla)
celkem: 35.160 kg

Německo: (8x305mm, 20x280mm, 8x210mm)
celkem: 32.400 Kg




Bitva jasně prokázala, že lepší dělostřelci jsou Němci. Ti vystříleli celkem 976 granátů z těžkých děl a docílili 16 zásahů na Lionu a 6 na Tigeru. Žádný z německých granátů však neprorazil 230mm silný pás pancíře na čáře ponoru britských bitevních křižníků Lion a Tiger. Německé granáty však neměly dostatečnou ničivou a zápalnou sílu. Němci totiž použily pouze protipancéřové projektily. A tak na palubě britských plavidel po zásazích vznikl pouze jeden malý požár, který se podařilo po krátké době zlikvidovat.

Čtyři čelní britské křižníky (Indomitable nebyl v dostřelu) pak docílili pouze tří zásahů (Lion zasáhl dvakrát Seydlitz a Princess Royal jednou Derfflinger). Pár zásahů utrpěl i Blucher, ale většina z celkového množství asi 70 zásahů byla docílena až z bezprostřední blízkosti, kdy byl Blucher již neschopen se bránit. Podle všeho byl Blucher před svým rozstřílením zasažen 4 těžkými projektily. Ničivá síla těžkých britských projektilů se však výrazně projevila. Pouhé dva zásahy z děl ráže 343 mm na vlajkovém Seydlitzu, dokázaly vyřadit obě zadní dělové věže, a těžce poškodit loď. Britové vystříleli během střetnutí 1.040 těžkých granátů s tím, že 365 z nich bylo trhavých. Zásahy z britských trhavých projektilů tak dokázali na německých lodích kromě Moltkeho vyvolat rozsáhlé požáry.

Úspěšnější ve střelbě byly jednoznačně Němci, kteří docílili 22 zásahů z těžkých děl, zatímco Britové pouze 7 (počítáno, že Blucher byl zasažen 4 projektily před tím, než byl dodatečně rozstřílen z minimální vzdálenosti, kdy již byl těžce poškozen a nemohl se bránit). Procentuální úspěšnost německé palby tak byla 2,25%, zatímco britské pouhých 0,67%.

Tab 3. – Spotřeba munice těžkých hladinových lodí
Německo
Seydlitz – 390 ks
Moltke – 276 ks
Derfflinger – 310 ks

Celkem: 976 ks (protipancéřových)

Velká Británie
Lion – 243 ks
Tiger – 255 ks
Princess Royal – 271 ks
New Zealand – 271 ks

Celkem: 1.040 ks (z toho 365 trhavých) - podle jiných zdrojů bylo celkem vystříleno 1.154 ks

německé bitevní křižníky na cestě k Dogger Banku


Zdroje:
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
www.wikipedia.org
www.navweaps.com

Zhodnocení bitvy u Dogger Banku
1915

2. díl


Hlavní vinu na tom, že německý svaz unikl, měly nedostatky v komunikaci na straně Britů, které se projevily již dříve (například 16.12.1914 na palubě Bettyho vlajkové lodě Lion, korvetní kapitán Seymour). Vina padá i na samotného Beattyho, protože dodnes není jasné, proč se v jeho signalizaci hovořilo o týlu německých lodí. V 11:02 hod vztyčil Lion signál „Kurs severovýchod“, v 11:05 hod potom následoval signál: „Zaútočte na týl nepřátelského svazu“. Protože však byly oba signály staženy současně (v námořní praxi znamená stažení příkaz k provedení předtím vyvěšeného rozkazu), vyložili si to Beattyho podřízení jako rozkaz „Zaútočte na týl nepřátelského svazu severovýchodním směrem“. A to se mohlo týkat pouze těžce poškozeného Blucheru. Přitom Britům samozřejmě šlo především o německé čelní bitevní křižníky. Za chybu dále lze považovat zařazení bitevního křižníku Tiger na druhé místo v linii místo Princess Royal, které velel osvědčený velitel Osmond de Beauvoir. Němci naopak svůj nejnovější a nejsilnější bitevní křižník Derfflinger zařadili až jako poslední ze svých bitevních křižníků.

Největší britská válečná loď Tiger, totiž vstoupila do služby až 3.10.1914 a již 9.11.1914 se připojila k Velkému loďstvu ve Scapa Flow a to po pouhých 9 dnech cvičných střeleb. Navíc až do samotné bitvy u Dogger Banku dělostřelci Tigeru nikdy nestříleli na pohyblivý cíl. Ovšem na druhou stranu byl Tiger jedinou britskou lodí vybavenou nejnovějším centrálním řízením palby. Tiger však zůstal po celou dobu války nejhůře střílející jednotkou Beattyho svazu bitevních křižníků. O kvalitě posádky svědčí i fakt, že v ní bylo velké množství pochytaných dezertérů.

HMS Tiger

Ovšem jak už bylo zmiňované v úvodním článku, největší podíl viny padá na hlavu kontradmirála Moora (velitel 2. eskadry bitevních křižníků), který po vyřazení vlajkové lodi Lion z boje, převzal velení. Ten se pak místo pronásledování a zničení německého svazu věnoval pouze doraženi již téměř nehybného Blucheru. Fisher ve svém dopisu Beattymu z 31.1.1915 píše, „Primárním příkazem za války je neposlouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy umí každý blbec!“.

Na hlavu kontradmirála Moora a na hlavu velitele Tigeru, námořního kapitána Pellyho (ten začal čelní obrat své lodi od nepřítele a tím donutil ostatní britská plavidla, aby jej následovaly) se snesla největší kritika od vrchního velitele Jellicoea a hlavně pak Fishera (první lord admirality). Beatty se k této kritice nepřidal, protože podle mnohých byl na kritizování svých podřízených příliš měkkou povahu a možná si i sám byl vědom svého podílu viny. V únoru 1915 byl kontradmirál Moore poslán jako velitel 9.eskadry křižníků na Kanárské ostrovy. Kapitán Tigeru Pelly, však zůstal na své pozici a to především díky Beattymu, který omlouval nepřipravenost posádky po rychlém zařazení do služby. Ve funkci kupodivu vydržel i Beattyho signální důstojník Ralph Seymour, který svým stažením obou výše zmiňovaných signálů zároveň, vnesl do akce zmatek. Částečnou vinu by jsme našli i na Admiralitě, která informovala admirála Jellicoea o vyplutí německého svazu příliš pozdě na to, aby kryl záda svým bitevním křižníkům. Tak se hlavní Velké loďstvo pohybovalo 140 mil od místa bitvy (za svítání 24.1.1915).


Na Německé straně se o ztrátu Blucheru postaralo samo velení Širomořského lodstva. To zařazením Blucheru do svazu bitevních křižníků rozbilo jeho homogenitu, protože toto plavidlo prostě za ostatními německými plavidly ve všech směrech zaostávalo a především pak v rychlosti. Kontradmirál Hipper také důrazně doporučoval již příště takto svůj svaz nehandicapovat. Ironií osudu však právě přítomnost pomalého Blucheru zachránila německý svaz. Blucher tak nakonec plnil nedobrovolnou a neplánovanou roli volavky.

Těžká poškození Seydlitzu vedla málem ke ztrátě cenného bitevního křižníku a Němci se snažili ze svých chyb poučit. Zejména se pak konstruktéři snažili odstranit možnost zášlehu plamene z dělových věží (po jejich zásahu) do muničních skladišť. Britští konstruktéři se však nepoučili a draze pak za to zaplatili v bitvě u Skagerraku (1916).

Porážka německé flotily vedla stejně jako u Britů k personálním změnám. Velitel Širomořského loďstva admirál Friedrich von Ingenohl byl nucen na svou funkci dne 2.2.1915 rezignovat s tím, že s ním odešel i náčelník štábu kontradmirál Richard Eckermann. Ingenohlovým nástupcem se stal admirál Hugo von Pohl.




Zdroje:
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
www.wikipedia.org
www.navweaps.com

No ale u Němců nějak selhal celkovej plán ne? Hipper měl dělat návnadu a stal se málem kořistí, aniž by se do bitvy dostal zbytek německého námořnictva. Byť dle britských plánů nejde o plné vítězství, dle německých šlo o plnou pořážku.

To ano, ale pokud budeme hodnotit jen samotné síly, které se v bitvě utkaly, to jest Hipperovy a Beattyho bitevní křižníky, tak je to Britské vítězství poněkud hubené ve srovnání s jasnou převahou ve všech směrech. Němci samozřejmě nemohli být s výsledkem už vůbec spokojen. Pouze si snad mohly oddychnout, že ke dnu šel jen Blucher.