PALBA.CZ

Po vzniku Československa hlavná tiaž ochrany hraníc bola na pleciach Finančej stráže československej(FS). Pozostávala zo stoviek oddelení, každé malo svoj pridelený úsek s pásmom 10 km do vnútrozemia. Problémy mali len s pašerákmi, síce niektorí bývali ozbrojení, ale pre štát nepredstavovali vážnejšiu hrozbu. "Financi" pokrývali hranicu z hľadiska colného, z bezpečnostného to bolo horšie, pri vzniku konfliktu boli schopní obsadiť len hraničné prechody a významné cesty do príchodu armády. Mali ju kryť financi, četníci a armáda. Četníci spadali pod ministerstvo vnútra, financi pod ministerstvo financií a armáda pod ministerstvo národnej obrany. Takže vznikla kompetenčná vojna o pokrytie hranice. Síce prišlo v roku 1926 k schváleniu spolupráce armády a četníctva a o spolupráci armády s financami, ale účinným opatrením na ochranu hranice bolo až vládne nariadenie č. 270/1936 o zriadení Stráže obrany státu, platné od 31.10.1936.


-
-

Armáda prispievala k ochrane hraníc svojimi elitnými zložkami, najprv hraničiarskymi prápormi, potom plukmi. Plukov sa postavilo šesť, slúžili predovšetkým na stráženie budovaných a postavených ťažkých opevnení. S armádou sa rátalo aj pre posilnenie družstiev SOS, v prípade mobilizácie. Mali tam byť povolávaní záložníci, preverení, so štátnou spoľahlivosťou z okolia četníckych a finančných staníc, znalí miestnych pomerov a terénu.
Ako som už spomenul SOS vznikla v roku 1936 a do konca roku bola hotová aj jej organizačná štruktúra. Skladala sa z 31 práporov, okrem pražského, umiestnených v pohraničí. Prápory sa ďalej delili postupne na roty, čaty a družstvá. Jednotlivé prápory sa skladali z rôzneho počtu družstiev. Kmeňovými členmi boli četníci, štátni policajti, financi a vojenské posily. V niektorých prípadoch tiež obecní policajti, spoľahliví Sokoli, železničiari a antifašisti. Ako aktívne posily mali pridelené četnícke pohotovostné oddiely. V mieri jednotky spadali pod ministerstvo vnútra, na miestnej úrovni okresným úradom. V čase mobilizácie a vyhlásení ostrahy hraníc prechádzali pod ministerstvo obrany a pod jednotlivé vyššie veliteľstvá čs. armády, ktorá sa starala o ich výcvik. Pokiaľ ide o úlohy SOS, hlavnou bolo podľa vládneho nariadena zabezpečiť neporušiteľnosť hraníc a nedotknuteľnosť štátneho územia. Ďalej spolupôsobnosť pri ochrane verejného poriadku, kľudu a bezpečnosti. Tiež mali pomáhať pri zabezpečení úkonov štátnej správy. Keďže sa pri družstvách SOS počítalo s dobrou znalosťou miestneho terénu a obyvateľstva, mali vykonávať tiež spravodajskú a hlásnu činnosť. Pri vojenskej ochrany mali pomáhať so stavaním zátarasov a ničením komunikácií. V čase mieru mali fungovať len v rámci cvičení a vojenských kurzov, aktívne boli len veliteľstvá.
V priebehu mobilizácií v roku 1938 boli práve "sosáci" jadrom ostrahy a prvotnej ostrahy hraníc. Ich stanovištia sa často nachádzali už pred líniou opevnenia, preto ich misia bola nebezpečná, často hraničiaca so sebaobetovaním. Prvé vážne nasadenie SOS sa konalo počas mimoriadnych opatrení, pri čiastočnej mobilizácii v máji 1938. Ministerstvo vnútra vyhlásilo pred polnocou 20.5 pohotovosť všetkým práporom, družstvá pozorovacieho sledu dosiahla svoje postavenia najneskôr nad ránom 21.5. Družstvá z vnútrozemia, príslušníci sledu odporu, boli pripravené ráno po rozodnení. Podarilo sa bez nejakých väčších obtiaží postaviť do pohotovosti 28 000 odhodlaných, ozbrojených mužov. Táto akcia prekvapila najmä nepriateľsky naladených Nemcov v pohraničí, ktorým spadol hrebienok, skrotli a ich provokácie sa obmedzili na minimum. V polovici júla 1938 však ostraha hraníc skončila, armáda pohraničie opustila a záložníci šli do civilu. Na stanoviskách zostali len príslušníci SOS s vojenskými posilami. Ak pri májových opatreniach nastal kľud, počas leta prichádzalo k incidentom a hlavne pašovaniu zbraní. Často prichádzalo k prestrelkám medzi hliadkami SOS a pašerákmi zbraní. Na obrázku sklad zadržaných zbraní.



Ak človek číta literatúru o vydaní československého pohraničia v roku 1938 dočíta sa, že bolo vydané bez výstrelu. Ale to nie je pravda. Výstrelov padlo veľa a padlo aj veľa našich občanov, hlavne z ozbrojených zložiek, najviac z príslušníkov Stráže obrany státu (štátu, ďalej len SOS). Evidencia presná nie je, ale píše sa približne o 100 padlých, 200 zranených a niekoľko sto odvlečených do Nemecka. O ich živote, službe, obetavosti a odvahe sa vo všeobecnosti málo vie a hovorí.
Do septembra(září) 1938 , prichádzalo na hraniciach k ojedinelým incidentom, avšak po Hitlerovom štvavom prejave na zjazde NSDAP 12.91938 v Norimberku sa situácia rapídne zhoršila. Henleinovci už v noci z 12. na 13.9. začali robiť výtržnosti vo viac, ako 60 väčších mestách a veľkom množstve malých obcí. Spomeniem Varnsdorf, Znojmo, Aš, Cheb, Mariánske Lázně a veľa ďalších. Na nastolení poriadku sa okrem SOS podieľali aj pohotovostné jednotky čs. armády. Maximálny rešpekt si u povstalcov získali jej obrnené automobily. K najťažším a najkrvavejším stretom prišlo v Habartově(Habersbirk), Bublavě(Schwaderbach) a Krajkové(Gossengrün). Z 13. 9. pochádzajú aj prvé obete na životoch týchto nepokojov z oboch strán. Vláda reagovala vyhlásením stanného práva v niektorých pohraničných okresoch napr. krumlovský, karlovarský, chebský, kadaňský, ku ktorým 15. 9. pribudli šluknovský, rumburkský a varndorfský. Nasadenie SOS a armády spôsobilo v radách pučistov paniku, tisíce ich ušlo za hranice, povstanie bolo potlačené. Výsledkom úteku henleinovcov a ďalších ordnerov, však bolo vytvorenie polovojenských Sudettendeutshe Freikorps z ich radov. Vznikli pod patronátom SA a SS a ich úlohou boli výpady za čs. hranicu z územia Nemecka. Incidenty, počas ktorých zomierali príslušníci SOS sa odohrávali ďalej. Ďalšia eskalácia napätia začala 23.9., príslušníci Freikorps začali napadávať okrem postavení SOS aj čs. úrady a občanov. Najväčšie strety boli vo Varnsdorfe a Českom Krumlove, ktoré sa Freikorpsu podarilo obsadiť a museli byť odtiaľ vyhnaní až za pomoci armádnych zložiek. Rôzne potýčky pokračovali naďalej.
Až po podpísaní Mníchovskej dohody 30.9.1938 sa naše jednotky stiahli na novú demarkačnú líniu. Jednotky SOS odchádzali, ako posledné. Na novej hranici opäť ako prvé zabezpečovali strážnu a hliadkovú činnosť. Podľa narýchlo budovaných drevených služobní sa jej hovorilo "drevená" hranica. Za činnosť SOS, im vtedajší minister vnútra Jan Černý vyjadril pochvalné uznanie slovami: " Vzpomínejme zářné památky mrtvých hrdinů, jejichž láska k vlasti zůstane nezapomenutelným příkladem nám všem..."! Na území Čiech a Moravy bola SOS zrušená 26.11 1938.

-
-



Zdroj: Internet, Válka

Super téma...
Díky za článek!

Díky Igore. Asi nejlepší zdroj na toto téma je kniha od Jaroslava Beneše, Stráž obrany státu 1936-1939. Dalo by se říct, že problematiku Sosáků popsala naprosto vyčerpávajícím způsobem.

Jinak k tomu odznaku co je uveden na začátku a konci článku existuje na Frontě.cz pěkný článek:

http://www.fronta.cz/odznak-prislusniku ... rany-statu

Prapory Stráže obrany státu měly zamezit nenadálému vpádu nepřítele do Československa a svou krátkodobou, ale úpornou obranou měly umožnit mobilizaci a nástup čsl. armády. Největší tíhu obranných bojů nevyhlášené pohraniční války, kterou proti demokratickému Československu vedly postupně Německo, Polsko a Maďarsko od září 1938 do března 1939, tak nesli právě příslušníci SOS. Boje československých hraničářů a oběti z jejich řad upadly s nastolením totalitních režimů v zapomnění. V zapomnění upadlo i četnictvo, finanční stráž a uniformovaná stráž bezpečnosti, z jejichž řad byli rekrutováni členové SOS.

Je neuvěřitelné jak jich bylo málo a jakou práci při obraně republiky odvedli. Tento národ se pořád má tendenci se někomu klanět, ale na tyto skutečné obránce vlasti prostě zapomněl skoro úplně.

Já jsem hrdým majitelem tří knih s názvem Jednotka učení SOS, díl I. II. a II a je to čtení o vlastenectví, statečnosti , obětavosti a prostě o tom, co to je být chlap. Napsal Radan Lášek.

Stojí to za ty peníze.

Majitelem těchto knih bohužel nejsem, nicméně jsem si je z místní knihovy všechny postupně vypůjčil a přečetl. Autor knih věnoval dílu značné úsilí a podařilo se zhmotnit velké množství dobových příběhů z mnoha úhlů. SOS jako taková měla velmi nelehkou situaci a jak Pátrač zmiňuje, nikdy nedostála vzhledem k pozdějšímu vývoji patřičého ocenění.

Pro mnohé je Mnichov či pozdější obsazení ČSR pouze historickým datumem, ale zde umírali lidé za často nepochopitelných podmínek.

Děkuji za článek.

Pěkný článek,zapomenutí vojáci,kteří bojovali a chránili Československé hranice.Já vlastním zase jen třetí díl a ten pojednává o bojích na Podkarpatské Rusi.Skvělé dílo,budu si muset pořídit i ty první dva.Ono se totiž úplně zapomnělo ,že se na východě republiky urputně bojovalo s Madarskými teroristy a pravidelnou armádou.Dokonce si troufnu říct ,že tam byl přímo válečný konflikt.
Bojůvky daleko horší než v českých zemích.Československá armáda zde nasadila jak prapory SOS,tak pravidelnou armádu,tanky i letectvo.Spousta zanedbaných hrobů čs.vojáků je právě na nynější Ukrajině.

Ďakujem za reakcie! Práve nezaslúžené "zabudnutie" týchto chlapov a ich obetí, bolo jedným z dôvodov na ich povytiahnutie z histórie!

Nemám rád a doslova jsem alergický na tvrzení ,že jako Československá republika jsme se vzdali bez boje a bez výstřelu,jak nám to vtloukali ve škole,ale historie mluví úplně jinak.Ještě 16 a 17 března 1939 se bojovalo ,kdy naše jednotky organizovaně ustupovaly do sousedního Rumunska.Totéž platí i o československém opevnění,které si taky "údajně nevystřelilo".A budete se divit ,i československé opevnění si na nepřítele vystřelilo.

A budete se divit ,i československé opevnění si na nepřítele vystřelilo.

?

Bylo to na jižní hranici Podkarpastké Rusi proti Madarům a řopíky na jihu u hraničního přechodu Čížov -Hardegg na již v té době bývalé česko-rakouské hranici.Samozřejmě se jedná jen o lehké opevnění.Chystám o tom článek ,ale na jinem foru.Možná ho dám i tady.

Martas, švihni to aj sem, o opevnení si rád prečítam!

Tak jo,dám to i sem.

Řopíky si vystrelili aj na maďarov pri Orávke na juhu stredného slovenska.

Je to smutné, ale na příslušníky jednotek SOS se opravdu skoro zapomnělo, takže je dobré, že jsme si na Palbě mohli jejich hrdinství připomenout. Zaujala mě ta fotografie skladu zbraní propašovaných do Československa. To je hotový arsenál a to je vidět, že se všechno ani nevešlo do záběru.

Počty příslušníků jsou opravdu vysoké a mohly být ještě vyšší, protože rezortních příslušníků bylo ještě mnohem více. Nicméně výcvik byl poměrně náročný a ne každý jim dokázal úspěšně projít. Do konce roku 1937 prošlo úspěšně výcvikem na 16.080 mužů, z čehož bylo 7.772 četníků, 4.424 finančních strážců a 3.884 policistů. Ve stejném období ale výcvik z různých důvodů nezvládlo celkem 842 strážců (309 četníků, 186 finančníků a 347 policistů).
zdroj: Jaroslav Beneš - Stráž obrany státu 1936-1939 - Dvůr Králové 2007

freeman píše:Řopíky si vystrelili aj na maďarov pri Orávke na juhu stredného slovenska.

Niečo viac o tom nevieš napísať?

Ty knizky 'Jednotka urceni...' doma nemam ale vypujcil jsem si je z knihovny. A na jeden dil i dost dlouho cekal... Co bylo hodne zajimave byl velky podil Rusinu na Podkarpatske Ukrajine, ti lidi opravdu chteli branit tehdejsi Ceskoslovensko. Misty to bylo hodne depresivni cteni - lide se chteli branit ale nesmeli protoze by 'pry' mohli 'provokovat'. A pritom jim slo o zivot!
Bohuzel minuly rezim se na prislusnicich SOS tezce podepsal - az na par vyjimek se o nich nikde moc nepsalo. Pritom tihle lide vedeli ze v pripade valky maji jen velmi malou sanci se stahnout na hlavni obrannou linii a stejne zustali na svych mistech.

IgorT píše:

freeman píše:Řopíky si vystrelili aj na maďarov pri Orávke na juhu stredného slovenska.

Niečo viac o tom nevieš napísať?

Tady : http://sk.wikipedia.org/wiki/Prepadnuti ... ensk%C3%A9

Martas2411 píše:Nemám rád a doslova jsem alergický na tvrzení ,že jako Československá republika jsme se vzdali bez boje a bez výstřelu,jak nám to vtloukali ve škole,ale historie mluví úplně jinak.Ještě 16 a 17 března 1939 se bojovalo ,kdy naše jednotky organizovaně ustupovaly do sousedního Rumunska.Totéž platí i o československém opevnění,které si taky "údajně nevystřelilo".A budete se divit ,i československé opevnění si na nepřítele vystřelilo.

Odkaz na článok o bojoch našich ozbrojených zložiek v roku 1939.

http://martinmarek.eu/zustali-verni-sve-prisaze/

Sú nejaké informácie o FS počas Slovenského Štátu?
Niečo málo bolo popísané o Malej vojne ale neskoršie obdobe, počty a umiestnenie, vôbec.