SU 122 vznik a vývoj

Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

SU 122 vznik a vývoj

Příspěvek od Mirek58 »

SU 122 vznik a vývoj



Do napadení SSSR Hitlerovým Německem a jeho spojenci byl dlouhodobý „souboj“, který se odehrál v RKKA, mezi koncepcí dělostřeleckých tanků a samohybných děl rozhodnutý ve prospěch „dělostřeleckých tanků“ zavedením do výzbroje typ KV 2.
Ovšem úspěch STUG III v bojích po celé Evropě nezůstal ze strany SSSR nepovšimnutý. A v počátkem roku byla vznesená otázka jeho sovětského analogu.
Zřejmě si asi někdo vzpomněl, že jeden z prvních pokusů o SHD byla zakázka f. Daimler-Benz na jeho konstrukci ( 1930), ovšem firma požadovala v roce 1932 trojnásobek smluvené ceny, tedy výsledek této transakce byla nula, ze strany sovětů a konstrukční základ pro budoucí SHD na straně Německa.
( Pro toho, kdo by v této obchodní transakci hledal další potvrzení o „spolupráci zločinců Stalina a Hitlera“ decentně připomínám, že NSDAP/ v r.1930/ byla pouze jednou ze stran v demokratickém! Reichstagu).
Zřejmě sehrálo svoji roli zavedení dělostřeleckých tanků KV 2, BT 7A a T 26A, tedy nic podstatného se v této oblasti nedělo. A vědomí, že SHD jsou dítkem Tuchačevského tuto nečinnost zpečetilo.


Ovšem boje na frontě v roce 1941 prokázaly úspěšnost německé koncepce a krach sovětských dělostřeleckých tanků.
První oficiální akce v oboru sovětských SHD se dají datovat do listopadu 1941, kdy zimní ofenzivou RKKA a dokončenou evakuací průmyslu byly vytvořeny podmínky pro další rozvoj výzbroje.
14-15.4.1942 projednával Dělostřelecký výbor GAUotázku „ bezvěžových útočných tanků“, za účasti GKO , zástupců průmyslu a vojsk. Z jednání vyplynul požadavek zavést SHD pro podporu pěchoty, vyzbrojených děly 76.2 mm ZIS 3 a 122mm houfnicí M 30, včetně zavedené „samohybného stihacího srubu „) /jak zní otrocký předklad/, vyzbrojeného kan.houfnicí 152mm ML 20. Další požadovanou zbraní bylo zavedení SHD PL 37mm.
Tedy na tomto společném zasedání bylo navrženo vytvoření uceleného sytému podpůrných dělostřeleckých zbraní pěchoty a mech. Vojsk.
( Mezi tím běžela zakázka na konstrukci KV 7, od listopadu 1941 u ČTZ)


Ale hlavní impuls pro budoucí SU 122 dodal GKO svým požadavkem na zjednodušení a snížení nákladů na výrobu tanků.
Závod UZTM reagoval ( N.V. Kurin a G.F.Ksjunin) svým návrhem samohybného děla U 33 ( bezvěžového tanku) na podvozku tanku T 34 vyzbrojeného kanonem ZIS 22 76.2mm ( Varianta F 22USB) na pivotové lafetě!.
Výrobní pracnost byla proti T 34 zredukována o 27%, při úspoře hmotnosti 2,1t, která mohla být využitá pro zesílení čelního pancíře na hodnotu přes 75 mm.
Návrh nebyl přijat, pro vytížení UZTM při výrobě T 34, které byly potřebnější. Protože Wehrmach mezi tím zahájil koncem května 1942 své letní tažení.

Tedy znovu nastal návrat ke kreslícím prknům a prototypvým dílnám a konstruktéři předali technickému oddílu NKTP projekt U 34 ( kanon F34 ) a N.V.Kurin přepracoval svůj projekt U 33 pro vyzbrojení houfnicí M 30 122mmvz.1938. Dokončení obou projektů bylo předáno spec. závodu č. 9, který byl na počátku r. 1942 oddělen od UZTM.
Pozn.
Stejný závod bude dodávat kanon pro nyní plánovanou Armatu T 14

19.10. 1942 byl vydán příkaz GKO č.2429 závodu 529 na práci na SHD 122 určené pro podporu pěchoty a boj s tanky. Zde se tedy poprvé objevuje požadavek boje s tanky protivníka, což bylo umožněno přijetím kumulativního granátu BP 460A do výzbroje RKKA ( květen 1943). Byla vytvořená specializovaná konstrukční skupina ( Gorlikov, Kurin, Ksjunin, Nekljudov, Iljin, Sazanov, Emmaulinov, Kotin- osobní dohled) na závodě UZTM. Byly využity výsledky práce záv. č. 9 na typu U 34, které byly skupině předány.
(Mimochodem, ve stejný den sjely z montážních linek UZTM první tanky T 34.)
A 29.10.1942 ( za 10dnů!)byl představen komisi GAU a NKTP nový projekt SHD U 35. Současně byl předložen i konkurenční projekt SHD záv. č. 9.
Soutěž mezi projekty rozhodl počet požadovaných úprava možnosti konstrukce pro další vývoj.
K výrobě prototypu byl vybrán projekt U 35 a na jeho výroba byla zadána do 25.11.1942, tedy 20 dnů!.
Zkoušky byly zahájeny 30.11. a prototyp při nich najezdil 50km a bylo z děla vystřeleno 20 střel.
Byla při nich zjištěna nedostatečné větrání boj. prostoru, nedostatečné upevnění houfnice ( spodní ,se spec. doplněnou pivotovou lafetou do trupu, nikoliv kardanový závěs děla!, ten se týkal až houfnice U 11).
Tyhle a další nedostatky nebránily stroji zahájit státní zkoušky od 5. do 19 12.1942.
Současně vykonávala zkoušky další konstrukce ( analog) SHD 122 a sice SG 122/T3 na kořistím podvozku Pz III. ( Vyráběná v počtu 12 ks, plán výroby 63 ks).
Při státních zkouškách bylo shledáno celkem 48 nedostatků a závad, ale vzhledem k potřebám fronty, bylo svoleno, že první série SU 122 (125 kusů,) bude vyrobená bez úprav s termínem odstranění závad do konce roku 1942. Ale závod dokázal až na opravdu prvních 10ks strojů většinu podstatných závad odstranit.
- Plochý čelní pancíř ( prototyp měl lomený)
- Větší masku děla ( u prototypu při odměru větším jak 8st vznikaly mezery mezi maskou děla a čelním pancířem)
- Změny v osvětlení a poklopech
- Změny v pracovních místech posádky
- Změny v uložení munice
- Zrušená velitelská kupole a byly zavedeny externí palivové nádrže ( leden 1943), do léta 1943 nebyly identické s vnějšími nádržemi na T 34.
Vzhledem k tomu, že celý projekt koncem roku 1942 nabral opravdu svižné tempo, měl své nedostatky. Práce na jejich odstranění začaly neprodleně po rozjezdu výroby SU 122 na UZTM, který ukončil výrobu tanku T 34 a byl pověřen výhradně výrobou SHD.

Obrázek

SU 122

Použitá houfnice vz.1938 měla jeden zásadní problém pro vnitřní instalaci. Délku zákluzu, která činila 1100mm a šroubový závěr. Proto konstruktér Kurin při úpravách použil jako hlavní zbran houfnici U 11( použitá u tanku KV 9)z produce záv. č.9, která měla délku zákluzu 600 mm, klínový uzávěr a kardanový rám pro závěs děla na čelním pancíři, čímž odpadla pivotová lafeta a miřidla na jedné straně děla ( u vz. 38 funci 2. miřiče vykonával velitel, ovládací mechanismy odměru a náměru byly umístěny po obou stranách děla).
Nová houfnice se do SHD instalovala zepředu, čímž čas potřebný k montáži zbraně klesl ze 17 hodin na dvě. Válcová velitelská věž se objevila už u třetí výrobní série stávajícího modelu.
Bojový prostor byl zvětšen ( rozšířen po okraj pásu ) a zvýšen o 50mm.
Nový model byl hotový v dubnu 1942 a od 18 až 23.6.1943 absolvoval státní zkoušky s negativním výsledkem. Důvodem byla nadměrná hmotnost ( překročila povolenou o 2t - zvětšení bojového prostoru ) a malá zásoba munice ( 34 ran). Ale hlavním důvodem odmítnutí byla zřejmě skutečnost, že SHD mohl vést boj s tanky protivníka na praktickou vzdálenost max do 400m.
Důvodem bylo, že pro stroje byly určeny dva druhy granátů: tříštivý OF 462 a kumulativní granát
BP 460A( nápln č.4).
Tříštivý probíjel pancíř do 20mm a kumulativní do 160mm, jenže ten díky své velice nízké poč. rychlosti 335 m/s nebyl použitelný na větší vzdálenost jak zmíněných 400m ( ztráta stability?)
Model se označuje jako SU 122M.

Obrázek

Detail uložení houfnice U 11 v SU 122M ( kardanový závěs děla )


Obrázek

Su 122M čelní pohled

Další vývojovou verzí byl stroj s původním bojovým prostorem a s instalovanou houfnicí D 6 122mm z produkce záv.č.9 označované jako SU 122 III. Dělo bylo stavebně unifikováno s protitankovým kanonem 85 mm D 5. A to už byl vlastně prototyp SU 85 , který prošel státními zkouškami v červenci/ srpnu 1943 a od srpna byla zahájená výroba SU 85
Výroba SU 122 byla ukončena v srpnu 1943 a vydala 638 strojů včetně prototypů.

Zdroj:
Svirin: Samochodky Stalina
ru.wikipedia.org
bronětechnika.narod.ru
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Samohybná děla“