Dwight David Eisenhower
Napsal: 10/8/2005, 16:38
DWIGHT DAVID EISENHOWER (1890-1969)
Dwight David Eisenhower se narodil 14. října 1890 v Denisonu v Texasu. Jeho otec pracoval jako dělník u železniční společnosti, matka byla v domácnosti, vystudovala dějiny, angličtinu a hudbu. Rok po Dwightově narození se rodina přestěhovala do Abilene v Kansasu. Eisenhower získal vzdělání na vojenské akademii ve West Pointu, kterou také roku 1915 dokončil. Po studiích se seznámil a 1. července 1916 oženil s Mimi Geneve Doudovou, která mu porodila celkem dva syny: Doud Dwight Eisenhower (zemřel již ve třech letech) a John Sheldon David Doud Eisenhower (působil v armádě Spojených států a později byl americký velvyslanec v Belgii).
Po první světové válce sloužil několik let u pěchoty. V letech 1922-1924 působil jako štábní důstojník v zóně Panamského průplavu. V roce 1925 nastoupil na velitelskou akademii generálního štábu ve Fort Leavenworth v Kansasu, kterou absolvoval na prvním místě ve své třídě. Od roku 1933 byl Dwight pobočníkem generála MacArthura, s nímž v letech 1935-1939 sloužil na Filipínách.
Dne 7. prosince 1941 byla Japonci bez vyhlášení války napadena americká tichomořská základna Pearl Harbor. Eisenhower v té době pracoval ve štábu pozemní armády pod velením generála George C. Marshalla. Dwight nepovažoval za prioritní hrozbu Japonsko, nýbrž Německo. Tímto názorem zaujal Marshalla, který ho osobně představil prezidentu Rooseveltovi a britskému ministerskému předsedovi Churchillovi. Počátkem roku 1942 Eisenhowera jmenoval šéfem operačního oddělení americké armády. V této funkci, v dubnu 1942, předložil Marshallovi plán k vylodění v severní Francii. Poté byl Eisenhower jmenován velitelem amerických vojsk v Evropě a brzy poté (6. srpna 1942) byl Rooseveltem jmenován velitelem spojeneckých vojsk při vylodění v severní Africe (operace Torch).
8. listopadu 1942 se spojenecká vojska vylodila v Maroku a Alžírsku. Dne 13. listopadu uzavřeli dohodu s francouzským admirálem Darlanem a tím byl zastaven francouzský odpor v severní Africe. Po počátečním neúspěchu invaze provedl Eisenhower personální čistky mezi svými veliteli a poté již spojenecká vojska systematicky likvidovala jednotky německého afrikakorpsu, vedeného generálem Erwinem Rommelem. V červenci 1943 pak Eisenhower, již jako generál, převzal velení při invazi na Sicílii. 3. září přijal tajnou italskou kapitulaci, která byla oficiálně vyhlášena 8. září. V prosinci téhož roku se stal velitelem spojeneckých vojsk v Evropě a byl povolán zpět do Británie, kde se ujal vrchního velení plánované spojenecké invazi do Normandie (operace Overlord), jeho operačním velitelem se stal Montgomery. 4. června stanovil Eisenhower den D na 6. června 1944. Díky dobrému plánování a utajení se podařilo Němce překvapit a spojenecká vojska se vylodila na pěti normandských plážích. Po počátečních úspěších se postup spojenců prakticky zastavil, nový impuls přinesl až příchod generála Pattona koncem července 1944. Eisenhower byl zastáncem postupu na široké frontě. Tuto představu s ním ovšem nesdíleli Montgomery a Patton, kteří byli pro postup na úzké frontě. 10. září jednal Eisenhower v Bruselu s maršálem Montgomerym o přípravě obsazení antverpského přístavu a o výsadkové operaci na obsazení mostů na dolním Rýnu ve městech Nijmegen, Arnheim a Eindhoven. Akce nesla krycí název Market Garden. Skončila však krutou porážkou spojenců. V listopadu narazili spojenci na další překážku – Siegfriedovu linii. 16. prosince 1944 zahájil polní maršál von Rundstedt německou zimní ofenzívu v Ardenách (operace Wacht Am Rhein). Akce nakonec skončila německou porážkou. Poté již měl spojenecký postup na britské i americké frontě hladký průběh – při překročení Rýna i při postupu na Labe a do Rakouska. Dne 7. května 1945 podepsali v hlavním stanu generála Eisenhowera v Remeši zástupci německých ozbrojených sil kapitulaci.
Po válce byl Eisenhower nejprve od května do listopadu 1945 vrchním velitelem amerických vojenských sil v Německu, později nastoupil na Marshallovo místo a stal se až do roku 1948 náčelníkem generálního štábu armády Spojených států amerických. V roce 1948 se stal prezidentem Kolumbijské univerzity v New Yorku. O tři roky později se vrátil zpět do Evropy a byl v Paříži jmenován do funkce velitele spojeneckých vojsk v Evropě (SACEUR) v NATO. V roce 1952 kandidoval za Republikánskou stranu v prezidentských volbách ve Spojených státech a 4. listopadu 1952 porazil demokratického protikandidáta Stevensona rozdílem více než šesti milionů hlasů. Jako prezident uplatnil Eisenhower politiku moderního republikanismu. Prosazoval vyrovnaný rozpočet, snižování daní a omezování statní federální kontroly v hospodářské oblasti. Za jeho vlády byl také ukončena Korejská válka. V roce 1956 se prohloubila krize na Blízkém východě. Egypt znárodnil Suezský průplav a Velká Británie společně s Francií a Izraelem podnikla útok. Prezident Eisenhower se k této akci odmítl připojit a společně se SSSR hlasoval proti NATO a OSN. Po skončení krize slíbil hospodářskou a vojenskou pomoc všem blízkovýchodním národům. Tento krok je znám jako „Eisenhowerova doktrína“. Snažil se také o posílení vojenské aliance, zejména NATO, do které byla díky němu přijata roku 1955 SRN. Eisenhower se také snažil o překonání bariér studené války, ovšem návštěva Chruščova v roce 1959 ve Spojených státech a následné setkání Chruščova s Eisenhowerem v Paříži roku 1960 nepřinesly žádnou změnu.
Po dvou funkčních obdobích v prezidentském úřadě se Eisenhower odebral na odpočinek na své soukromé sídlo v Gettysburgu v Pensylvánii. Zde mimo jiné napsal své paměti. Dwight David Eisenhower zemřel 28. března 1969 ve vojenské nemocnici Waltera Reeda ve Washingtonu ve věku 79 let.
student West Pointu
svatební den, 1916
Eisenhower.
Dwight David Eisenhower se narodil 14. října 1890 v Denisonu v Texasu. Jeho otec pracoval jako dělník u železniční společnosti, matka byla v domácnosti, vystudovala dějiny, angličtinu a hudbu. Rok po Dwightově narození se rodina přestěhovala do Abilene v Kansasu. Eisenhower získal vzdělání na vojenské akademii ve West Pointu, kterou také roku 1915 dokončil. Po studiích se seznámil a 1. července 1916 oženil s Mimi Geneve Doudovou, která mu porodila celkem dva syny: Doud Dwight Eisenhower (zemřel již ve třech letech) a John Sheldon David Doud Eisenhower (působil v armádě Spojených států a později byl americký velvyslanec v Belgii).
Po první světové válce sloužil několik let u pěchoty. V letech 1922-1924 působil jako štábní důstojník v zóně Panamského průplavu. V roce 1925 nastoupil na velitelskou akademii generálního štábu ve Fort Leavenworth v Kansasu, kterou absolvoval na prvním místě ve své třídě. Od roku 1933 byl Dwight pobočníkem generála MacArthura, s nímž v letech 1935-1939 sloužil na Filipínách.
Dne 7. prosince 1941 byla Japonci bez vyhlášení války napadena americká tichomořská základna Pearl Harbor. Eisenhower v té době pracoval ve štábu pozemní armády pod velením generála George C. Marshalla. Dwight nepovažoval za prioritní hrozbu Japonsko, nýbrž Německo. Tímto názorem zaujal Marshalla, který ho osobně představil prezidentu Rooseveltovi a britskému ministerskému předsedovi Churchillovi. Počátkem roku 1942 Eisenhowera jmenoval šéfem operačního oddělení americké armády. V této funkci, v dubnu 1942, předložil Marshallovi plán k vylodění v severní Francii. Poté byl Eisenhower jmenován velitelem amerických vojsk v Evropě a brzy poté (6. srpna 1942) byl Rooseveltem jmenován velitelem spojeneckých vojsk při vylodění v severní Africe (operace Torch).
8. listopadu 1942 se spojenecká vojska vylodila v Maroku a Alžírsku. Dne 13. listopadu uzavřeli dohodu s francouzským admirálem Darlanem a tím byl zastaven francouzský odpor v severní Africe. Po počátečním neúspěchu invaze provedl Eisenhower personální čistky mezi svými veliteli a poté již spojenecká vojska systematicky likvidovala jednotky německého afrikakorpsu, vedeného generálem Erwinem Rommelem. V červenci 1943 pak Eisenhower, již jako generál, převzal velení při invazi na Sicílii. 3. září přijal tajnou italskou kapitulaci, která byla oficiálně vyhlášena 8. září. V prosinci téhož roku se stal velitelem spojeneckých vojsk v Evropě a byl povolán zpět do Británie, kde se ujal vrchního velení plánované spojenecké invazi do Normandie (operace Overlord), jeho operačním velitelem se stal Montgomery. 4. června stanovil Eisenhower den D na 6. června 1944. Díky dobrému plánování a utajení se podařilo Němce překvapit a spojenecká vojska se vylodila na pěti normandských plážích. Po počátečních úspěších se postup spojenců prakticky zastavil, nový impuls přinesl až příchod generála Pattona koncem července 1944. Eisenhower byl zastáncem postupu na široké frontě. Tuto představu s ním ovšem nesdíleli Montgomery a Patton, kteří byli pro postup na úzké frontě. 10. září jednal Eisenhower v Bruselu s maršálem Montgomerym o přípravě obsazení antverpského přístavu a o výsadkové operaci na obsazení mostů na dolním Rýnu ve městech Nijmegen, Arnheim a Eindhoven. Akce nesla krycí název Market Garden. Skončila však krutou porážkou spojenců. V listopadu narazili spojenci na další překážku – Siegfriedovu linii. 16. prosince 1944 zahájil polní maršál von Rundstedt německou zimní ofenzívu v Ardenách (operace Wacht Am Rhein). Akce nakonec skončila německou porážkou. Poté již měl spojenecký postup na britské i americké frontě hladký průběh – při překročení Rýna i při postupu na Labe a do Rakouska. Dne 7. května 1945 podepsali v hlavním stanu generála Eisenhowera v Remeši zástupci německých ozbrojených sil kapitulaci.
Po válce byl Eisenhower nejprve od května do listopadu 1945 vrchním velitelem amerických vojenských sil v Německu, později nastoupil na Marshallovo místo a stal se až do roku 1948 náčelníkem generálního štábu armády Spojených států amerických. V roce 1948 se stal prezidentem Kolumbijské univerzity v New Yorku. O tři roky později se vrátil zpět do Evropy a byl v Paříži jmenován do funkce velitele spojeneckých vojsk v Evropě (SACEUR) v NATO. V roce 1952 kandidoval za Republikánskou stranu v prezidentských volbách ve Spojených státech a 4. listopadu 1952 porazil demokratického protikandidáta Stevensona rozdílem více než šesti milionů hlasů. Jako prezident uplatnil Eisenhower politiku moderního republikanismu. Prosazoval vyrovnaný rozpočet, snižování daní a omezování statní federální kontroly v hospodářské oblasti. Za jeho vlády byl také ukončena Korejská válka. V roce 1956 se prohloubila krize na Blízkém východě. Egypt znárodnil Suezský průplav a Velká Británie společně s Francií a Izraelem podnikla útok. Prezident Eisenhower se k této akci odmítl připojit a společně se SSSR hlasoval proti NATO a OSN. Po skončení krize slíbil hospodářskou a vojenskou pomoc všem blízkovýchodním národům. Tento krok je znám jako „Eisenhowerova doktrína“. Snažil se také o posílení vojenské aliance, zejména NATO, do které byla díky němu přijata roku 1955 SRN. Eisenhower se také snažil o překonání bariér studené války, ovšem návštěva Chruščova v roce 1959 ve Spojených státech a následné setkání Chruščova s Eisenhowerem v Paříži roku 1960 nepřinesly žádnou změnu.
Po dvou funkčních obdobích v prezidentském úřadě se Eisenhower odebral na odpočinek na své soukromé sídlo v Gettysburgu v Pensylvánii. Zde mimo jiné napsal své paměti. Dwight David Eisenhower zemřel 28. března 1969 ve vojenské nemocnici Waltera Reeda ve Washingtonu ve věku 79 let.
student West Pointu
svatební den, 1916
Eisenhower.
). Se mi trochu zda, ze Ike mel z britu trochu strach, proto daval prednost montymu ... proste, jak si napsal, spis politik, nez vojak ...
mas pravdu ...