Mapa Operace BAGRATION
a všech dalších útočných operací probíhajících na Východní frontě od 22. června do 19. srpna 1944.
Odpověď na otázky proč a kdy se v Bagrationu zvýšily nároky na Logistiku jsou nasnadě. Do poloviny července 1944 se cesty přísunu veškerého materiálu pro vojska na frontě prodloužily o již zmíněných 500 km v průměru, když místy i o 600 km. Stejným problémem zvětšení vzdáleností tak byla i zpětná evakuace raněných, nemocných a veškerá manipulace techniky na opravy směrem do týlu a zpět. Materiálu, zvláště munice, se muselo dovážet také stále více, neboť rostl odpor Němců. Zesilujícími boji rostly ztráty útočících sovětských vojsk. Němci již od prvé dekády července stavěli stále větší překážky do postupu RA, budovali stále pevnější obranu z bojových skupin a přisouvaly stále více záloh, aby zastavili útočné hroty. Zálohy z jiných úseků sovětsko-německé fronty do německé obrany přicházely i z celé řady evropských zemí. Data a čísla říkají, že od 25. června do 16. července 1944 Němci do Běloruska přesunuli celkem 15 nových divizí, 2 brigády a mnoho menších Bojových skupin v síle nejméně praporu.
V již řečeném historickém podkladu - Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4, je období poloviny července 1944 vzpomínáno z hlediska Logistiky následovně, cituji:
" Přísun nepřátelských záloh, ztráty útočících frontů na lidech a zaostávání týlových zařízení donutily sovětské velení k dočasnému zastavení útoků na daugauvpilském směru a na Němenu. K dalšímu útoku bylo nutno přisunovat týlová zařízení ( vytvořit tzv. mezisklady Logistiky, které by byly blíže fronty - má poznámka) a přeskupit vojska, aby byl vytvořen výhodný poměr sil a prostředků.
Drtivá porážka fašistické "Skupiny armád Mitte" a rychlý postup Rudé armády v Bělorusku vytvořily příznivé podmínky pro přechod do útoku i na jiných úsecích sovětsko-německé fronty. Dne 10. července zahájila útočné operace ve všeobecném směru na Rëzekne vojska 2. Pobaltského frontu ( proti německé "Skupině armád Sever"-"Nord" - postavení 2. Pobaltského frontu viz mapa Operace Bagration od 22. června, do 29. srpna 1944 - má poznámka), 13. července začala Lvovsko - Sandoměřská operace 1. Ukrajinského frontu ( 1. Ukrajinský front je jižněji pod 1. Běloruským frontem. Lvovsko - Sandoměřská operace bude popisována jako celek samostatně a podrobně po skončení Operace BAGRATION - má poznámka), 17. července přešla do útoku vojska 3. Pobaltského frontu a 24. července vojska Leningradského frontu ( útok nařízený generálem L. A. Govorovem, velitelem Leningradského frontu na den 24. července viz zde - Leningrad 1944 III. Narva II. Č 1-3., v Č 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=185&t=1682
- má poznámka). Tak v polovině července 1944 začal útok sovětských ozbrojených sil na široké frontě od Finského zálivu až po Karpaty."
Probíhala útočná operace, která ani 1. Pobaltskému frontu nedopřávala čas. Jednotky 1. Pobaltského frontu, které byly na styku s nepřítelem musely dále bojovat ve svých úsecích.
Přeskupování a doplňování musel zvládnout 1. Pobaltský front, za bojů, mezi 15. až 19. červencem 1944. Navíc se podařilo zapracovat do sestavy frontu i posily, které mu zaslala STAVKA ze své zálohy. Jednalo se 2. GA, které velel generálporučík P. G. Čančibadze a vševojskovou 51. A, které velel generálporučík J. G. Krejzer.
Již 20. července přešel, o 2 armády posílený, 1. Pobaltský front do útoku, který se zprvu velice dobře rozvíjel. Dne 22. července vojska frontu osvobodila Penevěžys a 27. července město Šiauliai. Navíc ještě severněji útočící vojska 2. Pobaltského frontu, v součinnosti s jednotkami 6. GA z 1. Pobaltského frontu, dobyla - také 27. července 1944 - velký, známý a důležitý dopravní uzel - Daugauvpils.
V době důležitých útoků na šauiliaském směru, probíhaly těžké a důležité boje na řece Němen. Když k řece Němen dorazily jednotky 3. Běloruského frontu ( útočící jižněji, pod 1. Pobaltským frontem, - viz mapa), změnila se zcela, v pásmu jejího útoku, operační situace.
Totiž po druhé polovině měsíce července již Němci v prostoru vytvořily souvislou obrannou čáru a zorganizovaly všechny stupně velení.
Tak třeba na kaunaském směru se Němcům podařilo do 15. července 1944 zapracovat do obrany více než deset pěších a tankových divizí a vytvořit nejen několik pásem obrany, ale připravit i úderná uskupení pro protiútoky. A již velice záhy Němci po 15. červenci začali nepřetržitě útočit na sovětská vojska, aby je zahnaly z východního předmostí na západní břeh Němenu.
Těžké boje, které opět začal 20. července 1. Pobaltský front znamenaly, že koncem července byl front velmi vysílen ( kdo bude dobře číst zjistí, že tehdy, v tomto prostoru bylo 8 až 10 dní bojů, ve více jak měsíc - od 22. června a byla třetí dekáda července - trvajícím nasazení v ofenzívě " až, až" - vojska se musela nechat odpočinout a opět doplnit...). Poslechněme co o řečených faktech říkají historické prameny, cituji:
" 1. Pobaltský front byl už vysílen. Nepřetržité útočení se začalo projevovat. V rychlých svazcích zůstalo málo tanků, střelecké jednotky potřebovaly značné doplňky, dělostřelectvo ( zejména zálohy vrchního velení) zůstalo pozadu, týlová zařízení se roztáhla a byl nedostatek PHM a střeliva. Vojska se však i přes tyto obtíže pevně zachytila na vytvořených předmostích a úspěšně odrážela všechny nepřátelské protiútoky. Od 23. července přešly sovětské jednotky do obrany, sváděly boje místního významu a současně se připravovaly k obnovení útoků.
(uloženo: AMO SSSR,f. 241,inv. 2593,sp. 504, l. 149.)"
Několikrát již bylo napsáno, že v Operaci BAGRATION při útoku, ale i obraně, zvláště skvěle pomáhalo sovětské Frontové letectvo. K bojovému nasazení v oblasti řeky Němen patří skutečnost, že zde byli nasazeni i francouzští piloti 1. samostatného pluku stíhacího letectva "Normandie", pod velením majora Delfina. Francouzský pluk Normandie si na Němenu za svůj boj vysloužil čestný název "němenský" (někde narazíme na název - pluk "Normandie Němen") a zde je - zkráceně - jeho historie, cituji:
" Pozemním vojskům poskytovalo vydatnou pomoc v bojích o předmostí na Němenu letectvo.
Po boku sovětských letců se statečně bili francouzští letci 1. samostatného pluku stíhacího letectva "Normandie", který byl součástí 1. letecké armády. Tak například 30. července vzlétli na letounech Jak 9 podporučíci Challe a Bayssade, aby kryli pozemní vojska na suwaleckém směru. Ve vzduchu zkřížili cestu devíti německým letounům Ju 87. Francouzští letci směle zaútočili na nepřítele. Hned na poprvé byl sestřelen nepřátelský letoun. Avšak nepříteli se podařilo zapálit Bayssadův letoun. Challe, který zůstal sám, pokračoval v nerovném boji a sestřelil dva letouny. Ostatní fašistické bombardéry naslepo svrhly pumy a překotně odletěly."
(uloženo: AMO SSSR, f. 290,inv. 142 208.,sp. 47, l. 52).
Historické podklady pak k 1. stíhacímu pluku " Normandie Němen" ještě říkají, cituji:
" Za hrdinství v boji na Němenu byl francouzskému leteckému pluku " Normandie" udělen čestný název "němenský". V této souvislosti napsal velitel 3. Běloruského frontu armádní generál I. D. Čerňachovskij veliteli pluku majoru Delfinovi: ´ Vojenská rada frontu zplna srdce blahopřeje Vám i všem příslušníkům Vašeho útvaru k pojmenování Vašeho pluku na ´němenský´. Jsme spolu s Vámi i všemi vojáky hrdi na to, že ve Vašem pluku vyrostli v heroických bojích proti nepříteli takoví důstojníci jako Marcel Albert a Poype de la Rolland,, kterým bylo uděleno nejvyšší vyznamenání Sovětského svazu - titul hrdiny Sovětského svazu, Leninův řád a medaile, Zlatá hvězda´. Sovětský lid nikdy nezapomene na hrdinské činy těchto vojáků a celého Vašeho útvaru ve společném boji proti německým fašistickým vetřelcům. Zdravím Váš útvar a všechny jeho příslušníky jako představitele velkého svobodného francouzského lidu a jeho armády, která hrdinně bojuje za definitivní rozdrcení hitlerovského Německa. Přejeme Vám další bojové úspěchy ve velkém a ušlechtilém úsilí - v úsilí o osvobození lidstva od fašistické tyranie."
(uloženo: AMO SSSR, f. 35, inv. 279 153.,sp. 7, l. 123.)
Již na počátku Č 3. je u 2. Běloruského frontu vzpomenuto, u její 49. A, že když front dosáhl řeky Němen a vytvořil tam na západním břehu předmostí, začali Němci neustále stupňovat své útoky s cílem zahnat sovětská vojska na východní břeh. Stejně tak, v tom samém prostoru Grodna, Němci útočily několik dní v polovině července a další dny i proti ostatním armádám 2. Běloruského frontu. Němci totiž stačili právě na čáře Grodno-Svisloč, do poloviny července, soustředit 10 divizí, z nichž mnohé byly soustředěny právě pro protiútoky. Nejvíce německých útoků bylo vedeno proti sovětské 50. A, jejíž příslušníci projevili velkou statečnost a vytrvalost. Jenomže Němci nepolevili.
Na jednom z úseků sovětské 50. A vznikla dne 18. července 1944 tak těžká situace, že sověti musely dočasně stáhnout hlavní síly 42. střelecké divize z této armády ze západního břehu Němenu na jeho východní břeh. Na západním břehu Němenu tak byl ponechány 1. a 2. prapor ze 455. střeleckého pluku právě řečené 42. střelecké divize z 50. A. Oba sovětské prapory se uchytily a opevnily v rozvalinách jedné z pevnůstek grodenské pevnosti v prostoru vesnice Zagorany a 3 dny se tam úspěšně bránily. Němci použili vše. Nejprve oba prapory ostřelovaly ze všech hlavní a pak útočila několikrát německá pěchota za podpory tanků a SHD. A právě o této době závěrečných útoků hovoří historické podklady takto, cituji:
"Když se nepřátelská pěchota, podporována tanky a SHD přiblížila až k pevnosti požádal zástupce velitele pluku pro politické věci major M. V. Simodorjec, aby byla na jeho prostor zaměřena dělostřelecká palba. Salvou z reaktivních minometů bylo pobito asi sto hitlerovců. Když nedosáhli úspěchu, předložili fašisté posádce ultimátum, aby se vzdala. Odpovědí jim byla píseň ´Varjag´ a volání ´Sovětští vojáci se nevzdávají´!
Všichni obránci pevnosti se bili s mimořádnou statečností. Mnozí padli, ale čestně splnili vojenskou povinnost vůči vlasti."
(uloženo: AMO SSSR, f. 237, inv. 2414.,sp. 55, l. 394-396.)
Ještě několik dní musel celý 2. Běloruský front, v druhé polovině července 1944, odrážet útoky Němců a pak obnovil sám své útoky. Dne 27. července 1944 osvobodila sovětská 3. A Bělostok. Sovětská vojska se tak dostala z jihovýchodu na blízké přístupy k Východnímu Prusku.
