PALBA.CZ

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 4.
Mapa několika fází



LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace. Vidět je i kotel u Brodů, kde bylo zničeno 8 německých divizí.
Týlové zabezpečení operace - Logistika.
Při logistickém zabezpečení LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace, nebo jak se tehdy říkalo - Týlové zabezpečení - musely štáby dbát, aby měly jednotky vše potřebné pro materiálně technické zabezpečení všeho, co bylo nezbytně nutné pro útočnou činnost na delší dobu. V celém útočném pásmu 1. Ukrajinského frontu, ale i v hlubokém týlu frontu, byla naštěstí, oproti například severním oblastem jiných frontů ( 1. Pobaltského, 3. Běloruského, atd.), hustá síť železnic, silnic a cest. Proto se dařilo - od května 1943 ( ale i dříve po skončení zimních ofenzív roku 1944) - silničním, mostním a ženijním oddílům opravit celkem 2 200 km silnic a cest. Bylo obnoveno a postaveno celkem 389 mostů. ( Technické údaje pocházejí, - volně popisováno - z - AMO SSSR, f. 236, inv. 2719, sp. 32, l, 15.). Z dalších historických dokumentů jsou pak pro logistické materiálně technické zabezpečení použity další údaje, cituji: " Vojska a armádní a frontové sklady měly před zahájením operace 2,5 - 5 palebných průměrů střeliva, 6 - 10 dávek PHM pro auta a zásobu potravin na 15 - 30 dní ( Použity byly údaje z IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9608, str. 401.)."
Probíhala pochopitelně politická školení, jako před každou ofenzívou, po politické části následovalo zdůrazňování cíle ofenzívy. U LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace byl na všech stupních řečen, vznešený cíl - V co nejkratší době dokončit osvobození sovětské Ukrajiny, přenesení bojových operací za hranice vlasti a začít osvobozovat spojenecké Polsko. No a jako v každé armádě byl i v RA kladen důraz na vojenskou kázeň ( v té sovětské a socialistické armádě se důraz samozřejmě kladl na komunisty a komsomolce, což nemíním dál zdůrazňovat).
Pro historii je pak důležitá skutečnost, že RA musela brát doplňky pro své jednotky i z mužů, které povolala svým zákonem, socialistickým zákonem o všeobecné branné povinnosti. Zákonem, který tvrdě trestal za dezerci. No a mnozí odvedenci vyrostli do mužných let v jiném zřízení než bylo SSSR, a tak museli"soudruzi " přijmout tzv. zvláštní opatření" - mužům, novým odvedencům z osvobozených částí Ukrajiny, včetně západních částí Ukrajiny musela být věnována zvláštní pozornost, poslechněme si historii, cituji:

" Zvláštní pozornost byla věnována novým doplňkům, které přicházely z osvobozených částí Ukrajiny včetně ze západních oblastí. Hlavní politická správa Rudé armády vydala už v březnu 1944 zvláštní směrnici o práci s povolanci ze západní Ukrajiny. Protože tyto doplňky měly své zvláštnosti, žádala hlavní politická správa všechny politické orgány, aby si bedlivě všímaly těchto vojáků a aby hluboce a všestranně promyslily, jak na ně politicky a výchovně působit. Ve směrnici se zdůrazňovalo: ´Důstojníci a především političtí pracovníci jsou povinni všemi výchovnými prostředky pomoci sovětským občanům ze západní Ukrajiny, aby se co nejrychleji zbavili všech následků fašistické a buržoazně nacionalistické propagandy, a připravit je k plnění vojenské povinnosti v boji za osvobození naší vlasti od německých okupantů.
Velení a politické orgány považovaly za mimořádně důležité zvýšit bdělost, neboť v týlu i prostoru budoucích operací sovětských vojsk řádily buržoazně nacionalistické bandy. Ve svazcích a útvarech se konaly stranické aktivy a schůze, na nichž se hovořilo o boji proti těmto bandám... O nutnosti zvýšit bdělost se mluvilo i na vojenských schůzích v útvarech.
Usilovně se pracovalo i mezi místním obyvatelstvem.
( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 373, l 1. )."
Morálce útočících vojsk 1. Ukrajinského frontu tehdy jednoznačně, dle očitých svědků, ale i dle dokumentů, které se zachovaly, velice prospěla tzv - Provolání vojenských rad frontů a jednotlivých armád k vojákům a důstojníkům.
Vojáci a důstojníci 1. Ukrajinského frontu byli v - Provolání vojenských rad frontů a jednotlivých armád k vojákům a důstojníkům vyzváni, aby rozdrtili nepřítele a dokončili osvobození sovětské Ukrajiny. A tohle hodně emotivní provolání se pak četlo - v rotách, praporech, tam kde to bylo možné, se konala shromáždění na nichž bylo přečteno ono - Provolání vojenských rad frontů a jednotlivých armád k vojákům a důstojníkům.
Výsledkem bylo kolektivně odpovídat frontu a armádě, že příkaz vlasti bude splněn....

1. Ukrajinský front všechny své přípravy splnil v termínu a jednotky byly připraveny útočit do večera 12. července 1944. Přesně v době, kterou jsme si předtím popsali u všech frontů severněji, u frontů, které v řečené době postupovaly v Bělorusku, pronikaly do prostoru za osvobozeným Vilniusem , k Volkovysku a blížily se ke Kobrinu. Byl čas, aby byla spuštěna, útočná operace na jejich křídlech, byl čas, aby byla spuštěna - LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace.

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace, osvobozování Lvova.
Ještě než byla spuštěna ofenzíva, zjistily armádní a frontové průzkumy, že Němci chystají něco podobného, jako provedli při začátku Operace BAGRATION na několika místech ( i proto, na některých místech, byla německá fronta proražena už 22. června, právě při průzkumu bojem, když hlavní útok měl být spuštěn po dělostřelecké přípravě až 23. června, což se na některých místech i klasicky stalo).
I zde ve LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operaci chtěli Němci před očekávanou dělostřeleckou přípravou Sovětů stáhnout z prvé linie svou obranu, aby dělostřelci RA stříleli do prázdných míst, kde by byly jen kryjící se hlídky a po skončení dělostřelecké a letecké přípravy by pak s ušetřenými a zachovanými jednotkami a zbraněmi zaujali znovu obranu.
Velitel 1. Ukrajinského frontu maršál SSSR Koněv proto v noci z 12. na 13. července 1944 vydal rozkaz pro osvědčený způsob boje - pro protitah - Proveďte průzkum bojem! Pokud bude při Průzkumu bojem zjištěno, že Němci ustoupili, zaútočily by sovětské úderné prapory ráno 13. července 1944 bez dělostřelecké přípravy a leteckého bombardování. Jeden z historických pramenů pak říká, cituji:

" Záznamy ve válečném deníku německé 4. TA, který se po válce dostal do rukou sovětských orgánů potvrzují hodnověrnost sovětského průzkumu a správnost rozhodnutí velitele frontu. Velitelství Skupiny armád Severní Ukrajina ( Nordukraine) vzhledem k bojovým zkušenostem z Běloruska a ve snaze ochránit vojska a bojovou techniku před palbou sovětského dělostřelectva při přípravě útoku nařídilo velitelům armád stáhnout vojska do druhého pásma obrany, jakmile bude zjištěno, kdy začne útok Rudé armády ( historickým podkladem je zde - IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13621, l 27.).
Nepříteli se však tento manévr nepodařil. Sovětské průzkumné oddíly zjistily v noci z 12. na 13. července ústup nepřátelských vojsk na russkoravském směru. Ráno 13. července přešly předsunuté prapory 3. GA a 13. A do útoku. Ničily nepřátelská zajišťovací vojska a za podpory části prvních sledů divizí ( v Průzkumu bojem - má poznámka) postupovaly na západ. Odpoledne začal nepřítel klást zuřivý odpor. Zvlášť prudké boje se rozpoutaly o Gorochov, který nepřítel přeměnil v silný uzel odporu. Nepřátelská posádka nejednou přecházela do protiztečí. Dělostřelci, pěšáci i tankisté však aktivními operacemi protiútoky hitlerovců odrazili. Obchvatným manévrem ze severu a jihu obsadila sovětská vojska vojska Gorochov a pokračovala v útoku na západ. Do večera postoupily předsunuté oddíly o 8 - 15 km ( podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 187.)."

Tolik tedy Průzkum bojem na russkoravském směru 13. července 1944, který znamenal již ten den územní zisky a také osvobození města Gorochov.
Již ráno 14. července 1944, na stejném russkoravském směru, byly do útočné operace zasazeny hlavní síly sovětské 3. GA a také 13. A, které měly prolomit svou těžkou technikou německé druhé pásmo obrany. Jenomže Němci se vzpamatovali a zasadili zde své hlavní trumfy - angažovaly se zde německé tanky z 16. td a 17. td, jako součást německého 46. ts z německé 4. TA. Německý 46. ts (XXXXVI. ts) zde měl celkem 2 tankové divize, již řečené 16. td a 17. td. Německé tanky a SHD zvláště ze 17. td prováděly neustálé protizteče ( historickým podkladem je zde - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str.179).
Navíc žádné vybojování letecké nadvlády nad bojištěm se ze strany Sovětů ještě prvé dny nekonalo a tak se naplno zapojilo německé letectvo, ze 4. Letecké armády ( německý 4. a 8. letecký sbor). Nad útočící sovětské hlavní pozemní síly ze 3. GA a 13. A neustále nalétávaly skupiny 20ti až 30ti bombardérů a bombardovaly jednotky RA a jejich týlová zařízení. Pokus prolomit hlavními silami obou armád německé druhé obranné pásmo z chodu se ( 14. července 1944) vůbec nedařil!
Útoky sovětských jednotek pravého křídla 1. Ukrajinského frontu na druhé pásmo německé obrany, krvavě pokračovaly i od rána a po celý den 15. července, po ranní těžké dělostřelecké a letecké přípravě. Zlepšila se sovětská letecká podpora a její vzdušné krytí, které pomáhalo sovětským pozemním silám. Použitý historický podklad pak k 15. červenci říká, že, cituji:

" Večer 15. července dokončilo severní úderné uskupení frontu průlom taktického pásma obrany a postoupilo o 15 - 20 km. Při průlomu druhého pásma vydatně pomohlo pozemním jednotkám letectvo. Bitevní letouny ničily a vyřazovaly z boje nepřátelské vojáky a techniku, stíhací letouny spolehlivě kryly bojové sestavy útočících vojsk. Nepřítel vyčerpal v těchto bojích všechny své zálohy, 16. td a 17. td utrpěly těžké ztráty (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 188.)."

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 5.

Velení sovětského 1. Ukrajinského frontu se dle schváleného plánu LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace rozhodlo, že do vznikajícího průlomu dne 15. července 1944 nasadí svá rychlá mechanizovaná vojska. Jenomže, poslechněme co říkají historické podklady o zpoždění, cituji:
" Protože na lvovském směru se rozvíjel útok pomalu, bylo jezdecko-mechanizované skupině generála Baranova uloženo vniknout 16. července do průlomu v pásmu útoku 13. A v prostoru Stojanova, udeřit na týlová zařízení nepřítele, do rána 17. července obsadit Kamenku Strumilovskou a odříznout brodskému nepřátelskému uskupení ústupové cesty na západ. Protože však velitelství a štáb skupiny jednaly nerozhodně, nepodařilo se skupinu zasadit do průlomu už 16. července ráno. Teprve večer předehnaly svazky této ( tankové) skupiny pěchotu a pronikly do prostoru Cholojuva. Ve dnech 17. a 18. července pokračovaly v útoku ve všeobecném směru na Žolkvu. Za tu dobu rozdrtila jezdecko-mechanizovaná skupina německou 20. ( mot.) divizi nepřítele, překročila Západní Bug, 17. července obsadila Kamenku Strumilovskou a 18. července Děrevlijany, čímž odřízla brodskému uskupení nepřítele ústupové cesty na Západ ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 188)."
Sovětský 1. Ukrajinský front zasadil i svou 1. GTA, pod velením generálplukovníka tankových vojsk M. J. Katukova do vzniklého průlomu o něco opožděněji oproti plánu. Sovětská 1. GTA byla zasazena do průlomu v německé obraně ráno dne 17. července 1944 s nejbližším úkolem udeřit ve všeobecném směru na Sokal - Ravu Russkou. Tanky a SHD sovětské 1. GTA, měly z chodu překročit řeku Západní Bug a poté vytvořit předmostí na úseku Sokal - Krystynopol. Stejného 17. července dorazila sovětská 44. tanková brigáda z 1. GTA k řece Západní Bug, tanky přebrodily řeku a další předmostí vytvořily v prostoru Dobročino. Úspěšně se rozvíjely dne 17. července 1944 útoky 1. GTA i na dalších směrech, když sovětské rychlé úderné tankové a mechanizované předsunuté oddíly překročily toho dne hranice předválečné SSSR a vstoupily na území Polska. Tím i u 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva začalo osvobozování Polska.
Dne 18. července se však musely hlavní síly sovětské 1. GTA soustředit na německé protiútoky v prostoru předmostí na Západním Bugu u Dobročina.
A nyní pojďme na pravé křídlo sovětské vševojskové 3. GA, a poté k dalším armádám 1. Ukrajinského frontu, jak se u nich vyvíjel útok, třeba i u sovětské vševojskové 13. A poté budeme sledovat střední uskupení frontu. Zároveň se dovíme, proč letectvo Sovětů nevybojovalo, hned v prvých dnech operace nadvládu ( zde se jednalo o neletové počasí),, cituji:

" Vojska pravého křídla 3. GA zdolávala nepřátelský odpor a 18. července k večeru zahájila boj o Vladimir Volyňskij. Vojska levého křídla pronikla v prostoru Sokalu k Západnímu Bugu.. 13. A pod velením generálporučíka N. P. Puchova Západní Bug a dosáhla čáry Krystynopol - Selec Bělski.
Útok středního uskupení frontu na lvovském směru probíhal za složitější situace. Bojová činnost předsunutých praporů 13. července ( v den zahájení LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace 1. Ukrajinského frontu - má poznámka) neměla úspěch.
Proto bylo rozhodnuto, aby 14. července ráno zahájily útok hlavní síly 60. A, které velel generálplukovník P. A. Kuročkin a 38. A pod velením generálplukovníka K. S. Moskalenka.
Dne 14. července ráno nemohlo letectvo pro špatné meteorologické podmínky vyvíjet činnost. Teprve v 16 hodin po mohutné dělostřelecké a letecké přípravě přešla úderná uskupení 60. a 38. A do útoku. Toho dne prolomila sovětská vojska první pásmo nepřátelské obrany a postoupila o 3 - 8 km. Útok vojsk frontu aktivně podporovaly letecké svazky 2. Letecké armády. Bombardovací a bitevní letouny útočily na nepřátelské opěrné body, na dělostřelecká postavení a na shromaždiště záloh. Stíhací letectvo mařilo všechny nepřátelské pokusy napadnout sovětská vojska ze vzduchu. Aby byl průlom druhého pásma obrany urychlen, bylo rozhodnuto zasadit 15. července ráno v pásmu 60. A do boje 69. mechanizovanou brigádu 3. GTA. Příštího dne pokračovalo úderné uskupení frontu v plnění stanoveného úkolu. V 60. A dosáhl největších úspěchů 15. střelecký sbor pod velením generálmajora P. V. Těrtyšného. V součinnosti s tímto sborem bojovala 69. mechanizovaná brigáda (použito z historického pramene: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 188, 189)."

Na severním úseku útoku 1. Ukrajinského frontu jsme si řekli, u prvého dne ofenzívy LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace, že Němci začali do prostoru průlomu stahovat své zálohy. Již 15. července 1944 podnikly německá 1. td a 8. td ze 3. ts (III. ts, německý 3. ts byl dislokován ještě s 20. divizí pancéřových granátníků a všechny tři divize byly součástí německé 1. TA) spolu s 20. divizí pancéřových granátníků opakovaně protiútoky z prostoru Plugov - Zborov do boku sovětských úderných uskupení 1. Ukrajinského frontu (údaje jsou použity z - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str.179). Německé tankové divize spolu s divizí pancéřových granátníků chtěly rozbít celý útok Sovětů na lvovském směru. Německým tankům se 15. července 1944 podařilo nejen dočasně zastavit útok sovětské vševojskové 38. A, ale dokonce některé její jednotky zatlačily do původních postavení. I historický podklad vystoupení německé 1. td a 8. td s 20. divizí pancéřových granátníků uznává jako úspěšný a my se dozvíme i o opatřeních velitele 1. Ukrajinského frontu, když k 15. a po 15. červenci píše, cituji:

"Neúspěch 38. A byl do značné míry způsoben tím, že její velení bylo nepřátelským protiúderem překvapeno. Proto nebyly z počátku údery hitlerovců organizovaně odraženy. Aby tím nebyl zmařen útok 38. A vyslal velitel frontu do jejího pásma svazky 4. TA a zálohy protitankového dělostřelectva.
Pozemním vojskům značně pomohlo při odrážení nepřátelského protiúderu 'Frontové letectvo', které projevilo výjimečnou operativnost. Během pěti hodin podnikly bombardovací a bitevní letouny asi 2 000 vzletů. Ke krytí jejich akcí provedly stíhací letouny asi 1 500 vzletů. Zvlášť citelný úder zasadila tankovému uskupení nepřítele skupina 15 střemhlav útočících bombardérů, kterou vedl velitel 2. gardového sboru bombardovacího letectva generálmajor letectva I. S. Polbin. Letecké údery oslabovaly tankové uskupení nepřítele.
K večeru 15. července se tedy na lvovském směru vytvořila nepříznivá situace pro sovětská vojska. Svazky 60. A za součinnosti předsunutých oddílů 3. GTA postoupily za dva dny bojů pouze o 8 - 16 km. Dokončit průlom celého taktického pásma obrany se jim nepodařilo, neboť nepřítel kladl houževnatý odpor a v prostoru Zborova podnikl protiúder. Bylo nutno okamžitě zasadit do boje tankové armády, aby nepřítel nemohl přisunout zálohy, což by ještě více ztížilo činnost 60. A a 38. A.
Večer 15. července se velitelství frontu rozhodlo zasadit příští den ráno do boje ve všeobecném směru na Krasnoje 3. GTA, které velel generálplukovník P. S. Rybalko. Aby bylo možno zasadit do boje hlavní síly armády, měly její předsunuté oddíly v součinnosti s 15. střeleckým sborem dokončit v noci na 16. července průlom druhého pásma obrany a zaujmout čáru Sasov - Zoločev. Tuto akci měly podporovat značné síly letectva.
V pásmu 38. A, na jejím levém křídle, se tehdy soustředila úderná skupina 1. GA, složená ze 107. střeleckého a 4. gardového tankové sboru. Tato skupina měla 16. července ráno udeřit ve všeobecném směru na Berežany, zničit protistojícího nepřítele, oslabit jeho obranu v pásmu armády a vytvořit na Dněstru předmostí.
Předsunuté oddíly 3. GTA společně s 15. střeleckým sborem dokončily v noci na 16. července průlom taktického pásma nepřátelské obrany a pronikly do prostoru severně od Zoločeva. Od rána se zapojovaly do boje hlavní síly armády. Úzké pásmo obrany (tzv. 'Koltovský koridor', dlouhý 16 - 18 km a široký nanejvýš 4 - 6 km) a nedostatek dobrých cest donutil vojska armády, aby postupovala jednou trasou v souvislé koloně. zde je nepřítel ostřeloval z boků dělostřelectvem a dokonce i kulomety. Když 6. gardový tankový sbor, který byl v druhém sledu, vyšel z 'Koridoru', musel se rozvinout, aby odrazil nepřátelské protiútoky z prostoru Koltova a Plugova. Dne 17. července večer pronikly dva tankové sbory k řece Peltewu a začaly ji v prostoru města schodu násilně překračovat. Toho dne 6. gardový tankový sbor v součinnosti s útvary 15. střeleckého sboru osvobodil Zoločev.
Zasazení 3. GTA do boje zajišťovala 2. Letecká armáda. Křídelním uskupením nepřítele zasazovaly citelné rány dva sbory bombardovacího letectva. Kromě toho 1. gardový sbor bitevního letectva pod velením generálporučíka letectva V. G. Rjazanova, který byl s prostředky velení v bojových sestavách tankových svazků, nepřetržitě umlčoval ohniska nepřátelského odporu na trasách, kudy se pohybovaly tanky a SHD.
Když byla do bitvy zasazena 3. GTA, útok 60. A se zrychlil.
Avšak na křídlech průlomu nepřátelský odpor neslábl. Hitlerovci drželi obranná postavení v prostoru Koltova a tím ohrožovali křídla a týlová zařízení 15. střeleckého sboru a 3. GTA. Dne 18. července 3. GTA, odrážejíc četné nepřátelské protiútoky, překročila Peltew a obcházela brodské uskupení nepřítele z jihozápadu. Večer pronikly hlavní síly do prostoru Dzedziluv - Krasnoje. Část této armády se přesunula na čáru Busk - Děrevljany, spojila se s jezdecko-mechanizovanou skupinou generála Baranova a tak dokončila obklíčení brodského uskupení nepřítele (použito z historického pramene: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 189, 190) ."

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 6.

Za německými jednotkami v brodském kotli tedy zaklapla past, ale my se dál zapojujeme do děje postupu sovětské 3. GTA, a to již 17. července ráno, kdy se k ní přidávala na trase sovětská 4. TA. O mimořádném manévru pak, cituji:

"Hned za 3. GTA se začala od rána 17. července na téže trase zapojovat do boje 4. TA, které velel generálplukovník D. D. Leljušenko. Po překonání koltovského koridoru měla tato armáda pokračovat v rychlém útoku vlevo od 3. GTA ve směru na Zvongrad (15 km jihovýchodně od Lvova) - Gorodok. Armáda se neměla účastnit čelních bojů o Lvov, nýbrž obejít jej z jihu a jihozápadu.
Dne 17. a 18. července se pro silné nepřátelské protiútoky na křídlech nepodařilo zasadit celou armádu do průlomu. Část jejich sil, společně s vojsky 60. A, odrážela nepřátelské protiútoky jižně od Zoločeva. K večeru 18. července pronikl 10. gardový tankový sbor armády do prostoru Olšanice a hluboce uchvátil tankové uskupení nepřítele z jihu (použito z historického pramene: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 189, 190)."

Většina historické literatury východu i západu si právě od Operace BAGRATION, ale i u méně popisované LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace všímá, jak vyspěla sovětská vojenská věda za 3 roky války o vlastní život ( již je vzpomínáno u Plánování Operace BAGRATION). Jak vyspěli někteří velitelé RA, jak mnohdy použili nejen v těchto operacích, ale i mnohdy předtím - neortodoxní, a jen ve školách a na školeních nenaučené způsoby boje. Zvláštní a nečekaná rozhodnutí, která se zrodila z válečné "prekérní situace", a která se mnohdy pak stala i součástí sovětské vojenské vědy.
Jedním takovým zvláštním a určitě smělým rozhodnutím v LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operaci bylo rozhodnutí o zasazení - Dvou sovětských TA souběžně do boje v tak úzkém pásmu průlomu, a to ještě za stavu, kdy každá jednotlivá TA, jak sovětská 3. GTA, tak 4. TA musely odrážet na svých křídlech německé tankové protiútoky. Jednalo se o ukázku smělého a jedinečného manévru a rozhodnutí sovětských tankových velitelů, kteří chtěli dosáhnout vytčeného cíle i v zdánlivě nejtěžší možné situaci boje. Tak situaci hodnotila, po dosažení cílů obou TA, i STAVKA a velení 1. Ukrajinského frontu.
Ale pojďme dál, co říkají historické prameny, cituji:

" Ve dnech 13 - 18. července 1944 prolomila vojska 1. Ukrajinského frontu na obou směrech nepřátelskou obranu na úseku širokém 200 km, postoupila do hloubky 50 - 80 km a v prostoru Brodů obklíčila nepřátelské uskupení, skládající se z osmi divizí. Proniknutí tří tankových armád a jezdecko-mechanizované skupiny do operační hloubky vytvořilo příznivé podmínky nejen pro zničení fašistického uskupení obklíčeného u Brodů, ale i pro rozvíjení rozhodných útočných operací, v nichž měla být Skupina armád Severní Ukrajina (Nordukraine) rozčleněna a po částech rozdrcena.
Avšak nejbližší úkol nesplnila vojska včas, a to z mnoha důvodů. Velitelství frontu neuvážilo při plánování a přípravě operace, že nepřítel může na přístupech ke Lvovu rychle soustředit velké síly. A právě tyto síly kladly sovětským vojákům houževnatý odpor. Slabá dělostřelecká a letecká příprava, která nestačila zničit nepřátelskou obranu v celé hloubce, a nedostatečné množství tanků přímé podpory pěchoty zpomalily útok při průlomu taktického pásma nepřátelské obrany. Nepřítel toho využil, stáhl k úsekům průlomu zálohy a v prostoru Zborova zasadil silný protiúder. Jenom zásahem letectva a zasazením tankových armád jezdecko-mechanizované skupiny nastal v průběhu bojových operací obrat.
Protože 18. července přešla do útoku z prostoru Kovelu směrem na Lublin vojska levého křídla 1. Běloruského frontu, situace 1. Ukrajinského frontu se ještě více zlepšila. Vojska frontu měla dokončit likvidaci německého uskupení obklíčeného jihozápadně od Brodů, rozdrtit lvovské uskupení a zahájit útok na stanislavském směru.
60. A, část 13. A a jiné svazky frontu čtyři dny sváděly za mohutné letecké podpory urputné boje, aby zlikvidovaly německé fašistické uskupení v prostoru Brodů.
Nepřátelská vojska se zoufale pokoušela vyprostit se z obklíčení jihozápadním směrem. Přispěchaly jim na pomoc tankové útvary, které se snažily vstřícným úderem u prostoru Zoločev - Plugov přetnout ´ koltovský koridor ´. Avšak vojska frontu, odrážejíce nepřátelské protiútoky v prostoru Zoločeva, stále úžeji svírala obkličovací kruh. Brzy bylo nepřátelské uskupení rozdrobeno na části a 22. července úplně zničeno. V brodském ´kotli ´našlo svůj neslavný konec všech 8 obklíčených nepřátelských divizí. V bojích bylo pobito přes 38 000 a zajato 17 175 nepřátelských vojáků a důstojníků, mezi nimi velitel německého 13. as generál Arthur Hauffe a velitelé divizí generálové Gerhard Lindemann a Johannes Nedtwig. Sovětská vojska získala bohatou kořist. Rychlé zničení brodského uskupení mělo velký operační význam, neboť tím byly uvolněny značné síly frontu, kterých mohlo být použito k útoku na Lvov ( použitým historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2673, sp. 838, l. 37, 38.)."

Ve stejné době, kdy část 1. Ukrajinského frontu prováděla likvidaci " brodského kotle" pokračovala hlavní část frontu v dalších útocích na západ a do stran. Němci do prostoru Lvova, jako posilu, stahovali i svou 24. td ( mimo dalších 2 td a 5ti pd), která později, 31. července dokonce odrazila útoky sovětské 3. GTA, která chtěla obsadit předmostí na řece San u Jaroslavi, aby pokračovala k Visle ( podkladem je zde - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str.179).
Nejlépe se, v konci druhé dekády července, vedlo v útoku jednotkám hlavních sil pravého křídla 1. Ukrajinského frontu. Historické zdroje zde hovoří o době po 19. červenci 1944 a poté dále i o třetí dekádě července, cituji:

" Svazky 1. GTA zlomily 19. července odpor nepřítele na Západním Bugu a začaly pronásledovat jeho rozbité jednotky. Denně postupovaly o 30 - 35 km. Jižně odtud útočila jezdecko-mechanizovaná skupina generála Baranova. Také 13. A, která využila úspěchu rychlých skupin, rychle postupovala k Sanu.. K večeru 23. července pronikla sovětská vojska k Sanu. Předsunuté jednotky z chodu překročily řeku a na západním břehu, severně a jižně od Jaroslavi, vytvořili předmostí. Překročení řeky z chodu bylo smělým a rázným činem sovětských vojáků. Mimořádnou vytrvalost a statečnost prokázali vojáci a velitelé ženijních útvarů, které působily v rámci 1. GTA. Jakmile předsunuté jednotky dosáhly Sanu, začali ženisté okamžitě zřizovat přepravu. Příslušníci 15. a 134. pontonového praporu postavili za silné nepřátelské palby do rána 24. července dva mosty, po kterých se vojska přepravovala na západní břeh.
Nepřítel podnikl několik protiútoků, aby zlikvidoval sovětská předmostí. Tak například proti svazkům 1. GTA v prostoru Jaroslavi byla vržena německá 24. td, přesunutá z Rumunska. Rozpoutaly se rozhořčené boje. Při odrážení protiútoků hitlerovců na předmostí si směle počínal mířič 353 gardového dělostřeleckého pluku komunista A. I. Gorcev. Aniž ztratil za nepřátelské palby duchapřítomnost, zaměřoval dělo přesně na cíl a za tři dny bojů zničil osm tanků. Dne 23. září 1944 mu byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu (Použito z historického dokumentu: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 258, l. 1 - 2).
Proniknutí vojsk 1. Ukrajinského frontu k Sanu mělo velký význam. Sovětská vojska prolomila obranu německé 4. TA a 1. TA, vytvořila na styku těchto armád trhlinu a zmařila plány jejich velitelství, která chtěla udržet západní břeh řeky. Kromě toho byly vytvořeny výhodné podmínky pro útok na nepřítele, bránícího se v prostoru Lvova, ze severu i ze západu.
V době, kdy 13. A a 1. GTA dosáhly Sanu v prostoru Jaroslavi, pronikla 3. GA do večera 23. července pouze na čáru Wojslawice - Grodyslawice. Tím vznikla mezi 3. GA a 13. A velká mezera. Aby jí odstranil, nařídil velitel frontu jezdecko-mechanizované skupině generála Sokolova rychle udeřit z prostoru Ravy Russké směrem na Frampol a do rána 25. července proniknout do týlu krasnystawského nepřátelského uskupení. Vytýčit takový úkol umožňovaly hlavně úspěšné akce vojsk levého křídla 1. Běloruského frontu, která obsadila 23. července Lublin a začala postupovat k Visle.
Útok středního úderného uskupení 1. Ukrajinského frontu postupoval pomaleji. I když nepřítel ztratil v prostoru brodů osm divizí, stále ještě držel Lvov. Velitel frontu nařídil 19. července 3. GTA a 4. TA provést ze severozápadu a z jihu obchvatný manévr a do večera 20. července Lvov obsadit. Avšak tankové armády ve stanovené době Lvov neobsadily, protože jejich týlová zařízení se pro silné lijáky opozdila a nemohla doplnit zásoby střeliva a pohonných hmot. Také dělostřelectvo zůstalo vzadu. Nepříteli se mezi tím podařilo přesunout do prostoru Lvova tři divize ze stanislavského směru, takže boje tankových armád na severních a jihovýchodních přístupech k městu ve dnech 20. a 21. července nebyly úspěšné.
Velitelství frontu vidělo, že za takové situace tankové armády Lvov nedobudou. Proto rozhodlo, aby 3. GTA obešla Lvov ze severu, pronikla do prostoru Javorov - Mostiska - Sudovaja Višňa a odřízla nepříteli ústup na západ; 4. TA měla obejít Lvov z jihu a 60. A útočit na město z východu. Ve dnech 22. a 23. července podnikla 3. GTA, která využila úspěchu vojsk pravého křídla frontu, 120 kilometrový manévr a obešla Lvov ze severu. Dne 24. července k večeru dosáhla stanoveného prostoru a zahájila útok současně ze západu na Lvov a z východu na Přemyšl (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 1 033, l. 186)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60