1) Souhlas, že IJN měla velmi dobrý palubní stíhač A6M. Ale postrádala podobně dobrý palubní bombardér, schopný se probít k náletu na bráněný cíl (např. svaz válečných lodí) a pak se vrátit s minimálními ztrátami.
2) A další slabinou IJN v uvedeném období 1942/43: postrádala rychlé bombardovací letadla optimalizované pro operace z adaptovaných letadlových lodí. Neboť D3A1 a D3A2 bylo IMHO optimalizované na flotilové LL, neřkuli D4Y. Což byly vesměs lodě s menšími hangáry, pomalejší, (?absence katapultů a sofistikované pasivní ochrany jako např. protipožární systém) a s kratší letovou palubou než byly japonské flotilové lodě (Nagumův svaz, Ryuho+Taiho, plus lodě třídy Unryu a taky Shinano) D3A mělo nesklopné křídla, a např. ve srovnání s A6M bylo rozpětí křídel D3A1 (14,4 m) o cca 20% větší (srovnávám s A6M2, model 21, které po složení konečků křídel mělo rozpětí křídel cca 11 metrů).
Jen připomínám, že do konce roku 1942 IJN zařadilo do služby tyto adaptované letadlové lodě.
1 Zuiho
2 Shoho
3 Junyo
4 Hiyo
5 Ryuho
6 Taiyo
7 Unyo
8 Chuyo
Plus byly zahájena/naplánována adaptace dalších dvou nevojenských lodí na adaptované (eskortní) letadlové lodě: Vznikly
9 Shinyo a
10 Kaiyo.
Čistě teoreticky asi bylo ještě k dispozici další 2 až 3 rychlé pasažérské lodě, ale nezaznamenal jsem, že by byla plánována jejich adaptace na letadlové lodě.
Adaptace jiných válečných lodí na letadlové byla také v plánu: 11 Mogami a 12 Ibuki. 2 bitevní lodě ze kterých vznikly hybridy (13 Ise a 14 Hyuga). Plus adaptace dvou hydroplánovaných letadlových lodí 15 Chitose, 16 Chiyoda (a teoreticky by přicházela v úvahu i adaptace dalších rychlých hydroplánových lodě na LL = 17 Nisshin a 18 Mizuho).
Z výše uvedených teoreticky až 18 adaptovaných letadlových lodí se konce roku 1942 nedožily 2 lodě (Mizuho, Shoho). Tj. zbývá 16 lodí. A pro tyto lodě IMHO zanedbala IJN nachystat optimalizovaný palubní rychlý bombardér, schopný se probít obranou nepřátelského lodního svazu a vrátit se.
Jasně, že v japonské praxi to bylo mnohem složitější než to co jsem načrtl (IJN potřebovala:
-cvičit piloty,
- dopravovat např. celá letadla na předsunuté základny,
- popř. poskytovat protipornokovou eskortu).
zzz píše:Hans S. píše:A6M bylo dle mého názoru solidní. Velký dolet, perfektní zatáčka (ale slabá křidélka již při středních rychlostech), vysoká spolehlivost, slušná výzbroj, z pohledu výkonů hodně dobrá stoupavost a cca do konce roku 1942 jen lehce podprůměrná maximální rychlost. Japonci dokázali v rámci omezených možností dostat z konstrukce maximum. Ano, s pancéřováním to bylo slabší. Jenže zcela bez pancéřování či samosvorů byly i starší Bf 109 E, nebo snad i první Spitfiry - a dnes se na ně nedíváme jako na nějaká šíleně zranitelná letadla. Z mého pohledu Zero trpělo tím, že navzdory obrovským "předdruhoválečným" zkušenostem Japonska, používalo zcela zastaralou meziválečnou taktiku a nedokázalo ji změnit. S tím byla spjata nepřítomnost radiostanic - esenciální to bod efektivní vzdušné kooperace. Oproti těmhle dvěma fundamentálním bodům neznamenala křehkost Zera vlastně nic. Nebojím se ani říci, že Japonsko ztratilo své letadlové lodě dříve, než stihlo Zero (jako stíhačka) skutečně zastarat.
Hlavně s těmi námořními piloty podcenili situaci. Protože lze pochopit, že amíci elitu vybili, zajímavější pro někoho však může být, že si nevedli dobře ani v defenzívě.
