PALBA.CZ

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 7.

Mapa oblastí a čtvrtí, které obsadila AK ve Varšavě v době



, kdy se jí nejvíce dařilo.
Od Bora-Komorowského východní historici použili, že již 26. listopadu 1943 hlásil Bor-Komorovskij Sosnovskému (veliteli AK v Londýně), že připravuje "v přísné tajnosti... zakonspirovanou síť vůdců nové tajné organizace... Bude to samostatná síť, která nebude napojena na široké organizace Zemské armády (historickým podkladem je zde: Polskie Sily Zbojne w drugiej Wojnie Swiatowej, t. III, Londyn 1950, s. 557).
Další ze zdrojů pak rozvíjí své znalosti utajených reorganizací Zemské armády, která se stále vyvíjela a vytvářela svou organizaci připravenou na různé eventuality dění v Polsku koncem války a po válce a říká, cituji:

"Koncem května 1944 vyslala emigrantská vláda do Polska generála Okulického, který přivezl tajné instrukce k reorganizaci Zemské armády. velitelství některých jednotek AK mělo podle nich po příchodu RA do Polska navázat spojení se sovětským vojenským velením a zachovat zároveň podřízenost polské vládě v Londýně a vrchnímu velení polských vojsk. ostatní síly AK měly zůstat v ilegalitě, aby pokračovaly boji proti Rudé armádě (historickým podkladem je zde: Sudebnyj Otčet po dělu ob organizatorach rukovoditěljach i učastnikach pol'skovo podpolja v tylu Krasnoj Armiji na těrritorii Polši, Litvy i zapadnych rajonov Belorussii i Ukrainy. Stenogafičeskij odčet, Moskva 1945, str. 10). Po obdržení těchto instrukcí byla ještě vytvořena přísně konspirativní protisovětská organizace, která posléze dostala název 'NIE' (Niepodleglość - Nezávislost). Oddíly AK se začaly dělit, budovaly se nové sklady zbraní, formovaly se zvláštní oddíly, které měly provádět sabotáže, diverze a teroristické akce proti důstojníkům Rudé armády a sovětským úředním osobám (podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 209)."

A východní historiografie dál pokračuje obviňováním západu, obviňováním svých spojenců v 2. světové válce, když nejprve ještě obviní emigrantskou polskou vládu. Vše v duchu rodící se "Studené války", cituji:

"Činnost emigrantské vlády namířenou proti národům Polska a Sovětského svazu podporovaly vládnoucí kruhy USA a Anglie, které chtěly obnovit staré buržoazní předzářijové Polsko a učinit z něho nástupiště útoku proti Sovětskému svazu. Již 16. listopadu 1943 zaslala emigrantská vláda ministerskému předsedovi Winstonu Churchillovi memorandum se žádostí, aby jí bylo zaručeno právo nastolit v Polsku, postupně jak bude osvobozováno, svou moc (historickým podkladem je zde: S. Mikolajczyk, The Rape of Poland. Pattern of Soviet Aggression, New York-Toronto 1948, p. 267 - 268)."

Další z východních zdrojů hned připomíná, že většinou lidí Polska uznávaná emigrantská vláda v Londýně vydala dekret, či prohlášení, ve kterém připomíná AK, že až bude v západních oblastech Ukrajiny a Běloruska očištěno území od okupantů, musí fungovat polské správní orgány. No a oheň byl na střeše, neboť šlo o území, o kterém už Stalin rozhodl - bude naše! Poslechněme východní historiky, cituji:

"Sovětská vláda tyto nároky energicky odmítla. Ve zvláštním prohlášení z 11. ledna 1944 odhalila protilidovou politiku polské emigrantské vlády, která se odtrhla od lidu a nebyla s to je podnítit k aktivnímu boji proti fašistickým okupantům. Sovětská vláda poukázala na to, že úprava východních hranic Polska z roku 1939 vytvořila spolehlivý základ pro pevné přátelství mezi polským a sovětským lidem, a zdůraznila, že si přeje vytvoření silného a nezávislého Polska a usiluje o to, aby mezi SSSR a Polskem byly navázány dobré sousedské styky na podkladě přátelství a vzájemného respektování. Polsko musí být obnoveno ne tím, že uchvátí ukrajinská a běloruská území, pravilo se v prohlášení, ale tím, že k Polsku budou připojena odvěká polská západní území, která dříve odtrhlo od Polska Německo. Bez toho nelze sjednotit celý polský národ ve vlastním státě a získat nezbytný přístup k Baltskému moři. Spravedlivou touhu polského národa po úplném sjednocení v silném a nezávislém státě je třeba nejen uznávat, ale i podporovat. Sovětská vláda poukázala na to, že 'Sovětský svaz i Polsko mají zájem na tom, aby mezi našimi zeměmi vznikly přátelské vztahy a aby se národy Polska a Sovětského svazu sjednotily v boji proti společnému vnějšímu nepříteli, jak to vyžaduje společná věc všech spojenců,' (podkladem je zde: vněšňaja politika Sovětskovo sojuza v period otěčestvenoj vojny, t. II, 1. janvarja - 31. děkabrja 1944 G., Moskva 1946, str. 61)."
Východní historiografie pak dál pokračuje "sedmimílovými kroky" v konfrontaci, v předělávání veřejného mínění o demokratickém Polsku, když napadá i své Spojence v trojkoalici, v době 2. světové války, Velkou Británii a USA. V dalších řádkách už je naprostý konfrontační tón antagonistické pojetí třídního boje. "Polská otázka" ve světle světové politiky byla jedním z několika důvodů vzniku tzv. Studené války. Začínal, či pokračoval několik let trvající souboj Demokracie s novou totalitou nazývanou komunisty skromně nejprve "Lidová demokracie" a později "Socialismus". Na půdě Kominterny vznikaly referáty, které obviňovaly západní demokracie a Londýnskou emigrantskou vládu. V dubnu 1943 došlo ke konfrontaci.
Právě na začátku dubna 1943 pozvali Němci do Katyně Švýcarský Mezinárodní červený kříž a ten prokázal, že mrtvoly polských důstojníků pocházeli z let 1939-1940 ( přiznání Ruska a omluva přišla až 1991). Náboje a výpovědi svědků obvinili důstojníky NKVD a SSSR, když příkaz musel přijít od Stalina. Svět se vše dozvěděl, ale zatím, v roce 1943, USA a Velká Británie coby Spojenci ve ww2, nijak zvlášť, mimo dotazu, neprotestovali. Ale jinak tomu bylo u Polské exilové vlády v Londýně. Polská exilová vláda obvinila přímo NKVD a Stalina, že zavraždili polské důstojníky, kteří v září roku 1939 padli do Sovětského zajetí.
Stalin zareagoval tak jak bude za chvíli napsáno u východní historiografie, cituji:
"Diplomatické styky mezi Sovětským svazem a polskou emigrantskou vládou byly přerušeny 25. dubna 1943, poněvadž tato vláda prováděla vůči SSSR nepřátelskou politiku... ( historickým podkladem jsou zde informace z: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University)".
Uvedený historický zdroj dále dodal i informace, že pozastavení diplomatických styků mezi SSSR, a polskou exilovou vládou v Londýně, provedené na příkaz Stalina, otevřelo právě Stalinovi cestu, jak dál postupně ničit exilovou vládu v Londýně. Stalinovi se otevřela cesta jak získat polská území a nastolit Lidovou vládu Polska, kde většinu měla postupně PSDS.
Podívejme se na další kroky politiky SSSR, do doby Varšavského povstání, když nejprve bude ona konfrontace s polským exilem v Londýně a vzápětí s Velkou Británií a USA. Cituji z východní historie:

"Přestože sovětská vláda jasně zformulovala své stanovisko vůči Polsku, hledala emigrantská vláda podporu u vládnoucích kruhů USA a Anglie.
´Polská otázka´ se na mezinárodním fóru stále více vyhrocovala. V podstatě šlo o to, jaké má být Polsko po vyhnání německých okupantů. Bude-li to Polsko demokratické, mírumilovné, silné a nezávislé, nebo bude-li v něm buržoazně statkářská moc a země se stane nástrojem v rukou imperialistických velmocí. V mezinárodní politice se v této otázce stále výrazněji rýsovaly dvě diametrálně protichůdné linie:
1/ Sovětský svaz důsledně podporoval polský lid v jeho boji za národní a sociální osvobození a byl pro vytvoření mírumilovného a svrchovaného státu. Takové Polsko by provádělo vůči sousedním zemím včetně SSSR přátelskou politiku.
2/ Spojené státy americké a Anglie se snažily zabránit vítězství demokratických sil v Polsku a po válce obnovit v zemi moc buržoazie a statkářů.
Tyto dvě linie se projevovaly při řešení konkrétních otázek, zejména otázek týkajících se složení polské vlády a východních hranic Polska. Sovětský svaz energicky podporoval široké kruhy polské veřejnosti, které žádaly demokratizaci vlády. Americké a anglické vládnoucí kruhy se stavěly proti tomu. Dělaly všechno možné, aby donutily Sovětský svaz uznat emigrantskou vládu (Diplomatické styky mezi Sovětským svazem a polskou emigrantskou vládou byly přerušeny 25. dubna 1943, poněvadž tato vláda prováděla vůči SSSR nepřátelskou politiku). Dne 18. ledna 1944 projevila vláda USA ochotu zprostředkovat jednání sovětské vlády s polskou emigrantskou vládou. Ve snaze činit nátlak na SSSR prohlásila, že váhání nebo odmítnutí sovětské vlády by mělo nepříznivý vliv na jakoukoliv mezinárodní spolupráci ( historickým podkladem je zde: AZP SSSR, f. 0129, inv. 28, p. 154, sp. 3, I. 11., Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 210). Sovětská vláda, která důsledně hájila zájmy polského lidu, odmítla tento návrh a prohlásila, že skutečným cílem emigrantské vlády ´není dosažení dohody se Sovětským svazem, ale snaha prohloubit konflikt a zatáhnout do něho spojence (historickým podkladem je zde: AZP SSSR, f. 0129, inv. 28, p. 154, sp. 1. 9.)".

Dle západní historiografie byl v letech 1943, 1944 v tzv "Polské otázce", vždy aktivnější Winston Churchill, nežli americký prezident Roosevelt a diplomacie USA. Americký prezident většinou jen souhlasil s Churchillem, neboť věděl, že Churchillovi a britské královské diplomacii, je "Polská otázka" v poválečné Evropě bližší. Až teprve v dalším pokračování východních historiků se začíná od Britů( předtím vždy východní historici nejvíce obviňovali USA, ale došlo k zlepšení, podívejme se), cituji:

" Diplomatickou aktivitu v této otázce zesílila hlavně anglická vláda. Jen v únoru-březnu 1944 se britský ministerský předseda čtyřikrát obrátil v polské záležitosti na šéfa sovětské vlády. Psal: ´Kdyby ve Varšavě byla vytvořena nová vláda, jiná než ta, již jsme dosud uznávali, vyvolalo by to.... ve Velké Británii a Spojených státech problémy poškozující onu těsnou shodu tří velmocí, na níž je závislá budoucnost světa ( historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, Praha 1958, str. 172.)."

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 8.

Jak již bylo řečeno, Sovětům šlo o získání území, které ztratili polsko-sovětskou válkou na začátku 20tých let 20. století, kdy prohráli válku, jako Sovětské Rusko. V tomhle duchu pokračovalo tažení Stalina za svým cílem. I východní historiografie pak neznalému čtenáři vysvětluje proč nemohla souhlasit s politikou Podzemního státu Polska a AK, cituji:

"Pokud jde o východní hranice Polska, sovětská vláda oficiálně prohlásila, že nepovažuje sovětsko-polskou hranici z roku 1939 za neměnnou a souhlasila s tím, aby hranice vedla po Curzonovově linii (Curzonovova linie - konvenční označení hranice, kterou 8. prosince 1919 doporučila rada Dohody jako východní hranici Polska. Tato linie probíhala poněkud východněji než západní hranice SSSR stanovené v září 1939 'po osvobození západní Ukrajiny a západního Běloruska Rudou armádou'). Avšak polská emigrantská vláda nejenže nehodlala uznat Curzonovovu linii, ale činila si nárok i na sovětské území a žádala stanovení hranic podle Rižské smlouvy. (Podle Rižské smlouvy, která byla v roce 1921 vnucena Sovětskému Rusku, připadly západní Ukrajina a západní Bělorusko Polsku.). Na Teheránské konferenci souhlasili Churchill a Roosevelt s tím, aby východní hranice Polska byla vedena po Curzonovově linii. Avšak za nějaký čas to anglická vláda v podstatě odmítla. Winston Churchill v dopise z 21. března 1944, adresovaném J. V. Stalinovi, navrhl, aby o hranici na Curzonovově linii jednala mírová konference, a prohlásil, že Anglie nemůže 'uznat žádné násilné územní změny' (historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, Praha 1958, str. 186).
V odpovědi šéfa sovětské vlády bylo znovu jasně vyloženo stanovisko SSSR k sovětsko-polské hranici. J. V. Stalin psal: 'Pokud jde o mne a o sovětskou vládu, zastáváme i nadále teheránské stanovisko a nehodláme od něho ustoupit, neboť soudíme, že uskutečnění Curozonovovy linie není projevem politiky síly, nýbrž projevem politiky obnovující zákonná práva Sovětského svazu na ta území, která dokonce Curzon a Nejvyšší rada spojeneckých mocností již v roce 1919 neuznali za polská (historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, Praha 1958, str. 187).
Sovětská vláda tak energicky vystoupila proti pokusům vládnoucích kruhů USA a Anglie, které jí chtěly výhružkami a vydíráním donutit, aby znovu navázala styky s emigrantskou vládou. Sovětská vláda ukázala, že jedinou cestou k vyřešení polského problému je demokratizace polské vlády. Kdyby tato vláda byla očištěna od profašistických imperialistických živlů a kdyby do ní byli pojati lidé s demokratickým smýšlením, psal šéf sovětské vlády, 'vytvořily by se... náležité podmínky pro navázání dobrých sovětsko-polských vztahů, vyřešení otázky sovětsko-polských hranic a vůbec pro obnovení Polska jako silného, svobodného a nezávislého státu' (historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, Praha 1958, str. 173).
Zásadní zahraniční politikou, hájící zájmy polského lidu, podporoval Sovětský svaz demokratické síly Polska v jejich boji za osvobození a nezávislost země (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 211)."

Polský Národní výbor a vznik polské vlády v SSSR.
Bez zajímavosti není ani vysvětlení východních historiků, jak vznikal prokomunistický Národní výbor - PKWN ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego).
a v Sovětském svazu vytvořená polská vláda. Nejprve vznikla PSDS, o které východní historiografie říká, že "Polská dělnická strana, rozvíjejíc nejlepší tradice Komunistické strany Polska, si svou neúnavnou prací získala obrovskou autoritu a vliv mezi širokými vrstvami pracujících. Do jejich řad vstoupili nejlepší představitelé lidu. V polovině roku 1944 měla strana již 20 000 členů (historickým podkladem je zde: W. Gomulka, Projevy a stati, str. 388)."
Revoluční orgány polských dělníků a rolníků začaly realizovat program, který vypracovala strana a uskutečňovat demokratické přeměny.
Zemská národní rada (Polska Krajowa Rada Narodowa - PKRN) vydala 21. července zákon o vytvoření polského výboru národního osvobození ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego), ústředního orgánu lidové moci. Splnil se dávný sen polských pracujících, kteří hrdinně bojovali za svobodu a nastolení skutečně demokratického zřízení ve své zemi (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 211).
Po vzniku PKWN, do něho vstupovaly různé politické strany. Východní historiografie říká, cituji:

"Do Polského výboru národního osvobození (PKWN,) vstoupili představitelé různých politických stran: Polské dělnické strany (PSDS) - vedoucí síly demokratického bloku v zemi, socialistické strany, rolnické strany, demokratické strany a také bezpartijní. Mezi představiteli těchto stran a bezpartijními byli i činitelé Svazu polských vlastenců v SSSR (Zwiazek Patriotów Polskich w ZSSR).
Dne 22. července 1944 schválil Polský výbor národního osvobození v Chelmu historický manifest, který měl obrovský význam pro budování demokratického Polska. Tento dokument, který rozvinul hlavní teze deklarace PKRN, vytyčoval program revolučních přeměn a jasné perspektivy národní revoluce.
Manifest vyhlásil obnovení demokratických svobod, které zlikvidovali již před válkou pilsudčíci, provedení důležitých sociálních reforem, zejména rozsáhlé pozemkové reformy, a vytvoření prozatímní státní správy, která by spravovala velké a téměř všechny střední průmyslové podniky. Emigrantská vláda, která svou dobrodružnou politikou vedla zemi k nové katastrofě, byla prohlášena za nezákonnou. PKWN se stal prozatímním orgánem výkonné moci (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 211 a 212)."
PKWN bylo plně v moci polských komunistů, kteří byli řízeni sovětskými bolševiky, kteří se okamžitě začali, jako poradci, zařizovat ve všech orgánech vlády z Chelmu. Poslechněme si, jak ovládali a diktovali PKWN, cituji:

"Polský výbor národního osvobození prohlásil, že Rudá armáda vstoupila do Polska jako armáda osvoboditelka, a vyzval lid, aby jí všemožně pomáhal. Za základ zahraniční politiky nového polského státu označil manifest pevný svazek a přátelství se Sovětským svazem.
Pravilo se v něm: 'Po 400 let docházelo k neustálým konfliktům mezi Poláky a Ukrajinci, Poláky a Bělorusy, Poláky a Rusy, ke škodě obou stran. Nyní nastal v těchto vzájemných vztazích historický obrat. Na místo konfliktů nastupuje přátelství a spolupráce, na nichž mají obě strany životní zájem. Přátelství a bojová spolupráce, k nimž základ položila již součinnost polské armády s Rudou armádou, musí přerůst v pevný svazek a dobrou sousedskou spolupráci ve válce.' (historickým podkladem je zde: Ksztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942 - 1945, s. 505.). V manifestu se pravilo, že při stanovení hranice se Sovětským svazem připadnou polská území polskému státu, a ukrajinská, běloruská a litevská Ukrajinské, Běloruské a Litevské sovětské socialistické republice. Západní polská území, odtržená okupanty, musí být vrácena Polsku (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 212).
Manifest měl v Polsku velký ohlas, neboť vyjadřoval nejniternější naděje a tužby pracujících. W. Gomulka řekl, že 'manifest otevřel novou stránku v dějinách polského národa... Pracující uchopili státní moc do svých rukou' (bylo citováno podle ruského překladu: W. Gomulka, Stati i reči, str. 121.). Kolem Polského výboru národního osvobození se semkly všechny skutečné vlastenecké síly Polska, bojující za vytvoření nezávislého demokratického státu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 212).
Obrovský význam pro další konsolidaci demokratických sil pod vedením PSDS a upevnění přátelství mezi národy Polska a SSSR mělo prohlášení lidového komisariátu zahraničních věcí SSSR o vztazích Sovětského svazu k Polsku, uveřejněné 26. července 1944. Pravilo se v něm, že sovětská vláda nemá v úmyslu připojit k SSSR žádná polská území, ani změnit v Polsku společenské zřízení (jak vidíte, tak je to naprostá, jednoznačná a nehorázná lež, neboť mělo dojít ke změně vlastnických vztahů, stejně jako ke změně zřízení - má poznámka), a že válečné operace Rudé armády na území Polska jsou diktovány výlučně vojenskou nutností a snahou pomoci spřátelenému polskému národu osvobodit se z německé okupace (historickým podkladem je zde: Vněšňjaja politika Sovětskovo sojuza v period Otěčestvěnnoj vojny, t. II, str. 155.). Toto prohlášení znovu potvrdilo, že Sovětský svaz, upřímný přítel polského lidu, považuje Polsko za svrchovaný, přátelský a spojenecký stát (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 212).
Výrazným projevem důsledné sovětské zahraniční politiky, respektující nezávislost jiných zemí, bylo uzavření dohody o vztazích mezi sovětským vrchním velením a polskými správními úřady po vstupu vojsk Rudé armády na území Polska, kterou 26. července 1944 podepsala sovětská vláda a PKWN. Tato dohoda, která měla zajistit bojovou spolupráci polského národa s národy SSSR, stanovila, že postupně s tím, jak bude Polsko očišťováno od nepřítele, bude PKWN vytvářet správní orgány, řídit je a dbát, aby byla dále organizována, formována a doplňována polská armáda (Wojsko Polskie). Polské vojenské jednotky, zformované na území SSSR, měly bojovat v Polsku. V 6. článku dohody se mluvilo o tom, že 'jakmile některá část osvobozeného území přestane být zónou přímých válečných operací, PKWN převezme řízení všech záležitostí spadajících do kompetencí civilní správy (historickým podkladem je zde: Vněšňjaja politika Sovětskovo sojuza v period Otěčestvěnnoj vojny, t. II, str. 155.). Než však převzala moc PKWN, přišli nejprve příslušníci NKVD spolu s polskými komunistickými vojáky, pochytali důstojníky a vojáky AK, s kterými naložili, jak již bylo řečeno: důstojník likvidace, obyčejný voják dostal na výběr - přidáš se, nebo jdeš na Sibiř (historickým podkladem jsou zde: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.)".

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 9.

Je jasné, že si východní historiografie chválí i další články nové smlouvy, mezi SSSR a Polskou republikou zastoupenou prokomunistickým PKWN a hovoří o nezištnosti svých úmyslů, cituji:

"Tato dohoda znovu dokazovala, že i když sovětská vojska vstoupila na území spojeneckých zemí, sledoval tím SSSR jediný cíl - pomoci bratrským národům zbavit se německého fašistického jařma, neměl v úmyslu vměšovat se do vnitřních záležitostí jiných zemí, a především přiznával všem osvobozeným národům právo zařídit si svůj osud podle vlastního přání (ohromný cynismus a výsměch - má poznámka).
Aby byly navázány užší styky s Polským výborem národního osvobozený (PKWN), vyslala sovětská vláda do Polska svého představitele, který měl podle směrnic hlavního stanu ´působit v duchu přátelství a těsné spolupráce´ a ´bdít nad tím, aby sovětské vojenské orgány přesně a nesmlouvavě dodržovaly zásady obsažené v dohodě z 26. července 1944 (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 50.)´.
Obětavý, hrdinný boj sovětských vojáků za osvobození polských měst a vesnic posiloval víru polského lidu ve vítězství nad fašismem, přispíval k rozmachu národně osvobozeneckého hnutí. Krví sovětských vojáků, důstojníku a nejlepších synů Polska, jež byla prolita v urputných bojích proti společnému nepříteli, se stmelovalo bratrství a přátelství sovětského a polského lidu.
Velký význam pro boj za nezávislost a demokratický vývoj Polska měl zákon o sjednocení Lidové armády s 1. polskou armádou, zformovanou v SSSR, v jednotnou Polskou armádu.
Zemská národní rada jej schválila 25. července 1944.
Jedním z nejdůležitějších úkolů PSDS a PKWN v létě roku 1944 bylo vytvořit v co nejkratší době silnou lidovou armádou. Bylo jasné, že k tomu, aby byli co nejdříve vyhnáni okupanti a vybudován nezávislý, silný demokratický polský stát, je nutno vybudovat kvalitativně novou armádu, která by hájila zájmy pracujících.
Při vytváření ozbrojených sil narážela PSDS na mimořádně velké obtíže. Hospodářská a technická základna osvobozených oblastí byla slabá. Bylo málo zbraní, byl citelný nedostatek důstojnických kádrů. Tyto potíže znásobovala ještě polská reakce, která se zuřivě snažila zabránit vytvoření lidové armády. Emigrantská vláda a její stoupenci v Polsku bránili vlastencům vstupovat do armády, vyzívali Poláky, aby bojkotovali opatření strany a PKWN, aby se nehlásili v mobilizačních střediscích, aby z armády dezertovali. Reakcionáři vysílali do armády své lidi, aby podlamovali její bojeschopnost (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 214)"

No a je pochopitelné, že když neměli své vystudované důstojníky, které jim, jen tak mimochodem, v roce 1939, 40 na Stalinův příkaz, povraždili příslušníci NKVD - museli si je znovu vychovat v duchu myšlenek Lenina a Stalina, Stalina především. Východní historiografie o tom říká dál, cituji:

"Přesto se však PSDS a PVNO podařilo za aktivní pomoci pracujících vybudovat v krátké době novou, lidovou armádu. Během několika měsíců vstoupilo do Polské armády 100 000 povolanců z osvobozeného území (M. Spychalskij, O polsko-sovetskom boevom codružestve, ´Vojenno - istoričeskij žurnal´ r. 1960, čís. I, str. 144)
PSDS vyslala do armády své nejlepší představitele. Přes 10 000 mladých dělníků bylo vysláno do důstojnických škol a 500 členů strany do politických učilišť (historickým podkladem je zde: (´PPR. Rezolucje, odezwy, okólniki instrukcje KC´, Warszawa 1959, st. 83-84.) Kromě 1. armády, která se stala součástí Polské armády, byla vytvořena i 2. armáda do jejíhož čela byl postaven generál Karol Swierczewski. Zároveň se formovali tankové a dělostřelecké jednotky a polské letectvo. Bylo jmenováno vrchní velení, hlavní štáb a hlavní správa politickovýchovné práce. Vrchním velitelem Polské armády byl jmenován generál Michal Rola-Žymierski, zástupci vrchního velitele generálové Zygmunt Berling, který předtím velel 1. polské armádě, Alexsander Zawadski, náčelníkem štábu plukovník Marian Spychalski (Později se stal náčelníkem hlavního štábu generál Wladyslaw Korczyc a generál Marian Spychalski byl jmenován zástupcem vrchního velitele pro politickovýchovnou práci. Velitelem 1. polské armády se stal generál Stanislaw Poplawski.)".

A hned v dalším pokračování východní historiografie se dozvíme, že si sovětská vojenská správa pro své "řádění NKVD" zajistila i dohodu s Polským výborem národního osvobození (PKWN). NKVD tak měla volnou ruku a byla velmi nemilosrdná ke každému koho z Armija Krajowej chytila. Poslechněme si jak úředně vše zní v 50tých a 60tých letech, cituji:

"Velkou pomoc při budování ozbrojených sil poskytl mladému polskému státu Sovětský svaz. Hlavní stan vrchního velení vzhledem k zjevně nepřátelskému postoji polské reakce vůči opatřením Polského výboru národního osvobození (PKWN) dospěl po dohodě s ním k závěru, že je nutno zakázat činnost oddílů zemské armády (AK) v týlu sovětských vojsk a nedovolit, aby velení AK provádělo mobilizaci obyvatelstva. Toto právo příslušelo pouze PKWN jakožto vládnímu orgánu svrchovaného polského státu. (historickým podkladem zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 38-39, 42-43) Sovětská vláda vyslala do Polské armády velký počet důstojníků a vojenských odborníků a kromě toho ji předala značné množství bojové techniky, výzbroje, střeliva, pohonných hmot, dopravních prostředků, potravin a výstroje. Jen ve třetím čtvrtletí roku 1944 bylo pro Polskou armádu vyrobeno 150 000 stejnokrojů a stejně tolik obuvi, prádla a výstroje (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 20 089, sp. 362, l. 56.) Během Velké vlastenecké války dostala Polská armáda celkem 700 000 pušek a samopalů, 3 500 děl, 1 000 tanků, 1 200 letadel, několik tisíc těžkých kulometů a jiné výzbroje a přes 1 800 aut. (historickým podkladem je zde: Boevye dějstvia narodnogo Vojska Polskogo 1943-1945 gg., Moskva 1961, str. 35.).
Zásluhou aktivní činnosti Polské dělnické strany měla Polská armáda koncem roku 1944 celkem 286 000 mužů. Ozbrojené síly měly 10 pěších divizí, 1 jezdeckou brigádu, 1 tankový sbor, 2 samostatné tankové brigády, 12 dělostřeleckých a 1 minometnou brigádu, 3 divize proti letadlového dělostřelectva, 5 ženijních brigád a 4 letecké divize (historickým podkladem je zde: Boevye dějstvia narodnogo Vojska Polskogo 1943-1945 gg., Moskva 1961, str. 32.).
Nastolení moci pracujících na osvobozeném území Polska, rozmach národně osvobozeneckého boje v okupovaných oblastech a růst autority Sovětského svazu mezi lidem znepokojili a postrašili polské reakcionáře a jejich anglické a americké protektory. Jejich plány na obnovení předválečného režimu byly ohroženy. Za této situace učinila emigrantská vláda krok, který stál polský národ obrovské oběti. (Zde vůbec nebyla žádná přímá úměra mezi Varšavským povstáním a něčím dalším. Varšavské povstání by vzniklo tak jako tak, neboť o něm bylo rozhodnuto rozkazem z Londýna pro AK, a to dříve než vznikaly všechny ty výplody nové státní moci komunistů - PKWN, PKNO atd.. Pak šlo vždy jenom o to, kdo pomůže vyzbrojit vojáky AK a my uvidíme i vojáky Lidové armády Polska, tedy i komunistické vojáky, kteří se povstání také zúčastnili. Historické informace pocházejí od: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Jakmile se polská reakce dověděla o vytvoření PKWN rozhodla se okamžitě podniknout řadu protiopatření, především vyvolat ve Varšavě povstání. (Již několikrát zde bylo vysvětleno, že rozkaz vlády v Londýně pro AK přišel dříve, a že AK měla jen určit termín povstání a určit také nejvýhodnější podmínky, kdy by povstání mělo vzniknout. Všechny informace pocházejí ze zdrojů zde výše.).
Usnesení o povstání schválilo 24. července vrchní velení AK. Velení AK počítalo s tím, že Varšava bude obsazena nejpozději 12 hodin před příchodem sovětských vojsk, aby mohla být v hlavním městě nastolena politická a správní moc emigrantské vlády. (historickým podkladem zde je: Polskije Sily Zbrojne w drugiej Wojnie Swiatowej, t. III, s. 662-664.). Dne 25. července podpořila usnesení o povstání ve Varšavě emigrantská vláda v Londýně (historickým podkladem je zde:IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 499, l. 15.). Jeho začátek měli stanovit představitelé emigrantské vlády a velení AK podle tempa postupu sovětských vojsk (historickým podkladem je zde: J. Kirchmayer, Uwagi i polemiki, Warszawa 1958, s. 94-97). Tento výrok není pravdivý již několikrát bylo i se zdroji informace řečeno že datum začátku Varšavského povstání určovalo velení Armiji Krajovej ve Varšavě, které mělo zároveň i určit vhodnost povstání. Pochopitelně se počítalo že povstání začne v dobu kdy bude sovětská armáda nejméně na dostřel (historickým podkladem jsou zde: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.).

Úplnou nehorázností a licoměrností je pak způsob, jak těsně před vznikem Varšavského povstání vše podává východní historiografie. Napíši nyní naprosto nepravdivá slova, která dali dohromady východní historici. Sami přece napsali, že AK byla postavena mimo zákon, jak by tedy mohla Rudé armádě pomáhat. Vždyť byla přece AK i zmasakrována ve Vilniusu a ve Lvově ( historickým podkladem je zde: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.). Cituji východní historiky a jejich licoměrnost, když na Bora- Komorowského svádí něco co nebylo možno změnit:

"Ještě než bylo konkrétní usnesení o povstání schváleno, charakterizoval Bór-Komorowski ve svém hlášení vládě ze 14. července politické cíle budoucího ozbrojeného vystoupení takto: ´Zemská armáda, která poskytuje Sovětům minimální vojenskou pomoc a zároveň jim působí politické těžkosti, zdůrazní touhu lidu po nezávislosti. To donutí Sověty, aby zlomili naši vůli násilím, což jim stíží řešení našich vnitřních problémů (historický podklad: Archiv Ústavu dějin strany při ÚV PSDS, 203/I.).´
Polští reakcionáři takto otevřeně a cynicky prohlašovali, že cílem chystaného povstání není účinně pomoci Rudé armádě, ale naopak činit jí potíže při osvobozování Polska a nedovolit, aby pomohla pracujícím při výstavbě nového, demokratického státu. Počítali s tím, že až obsadí hlavní město, nastolí svou moc a zabrání, aby v Polsku vzniklo lidově demokratické zřízení (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 215)."

Špatně činili Ti, kteří nechtěli instalaci nového komunistického zřízení přiváženého na ruských tancích a vymáhaného NKVD..???


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60