PALBA.CZ

Pohľad na Slovenské národné povstanie zo vzduchu.

1. časť: Luftwaffe nad Slovenskom.



Do začiatku Slovenského národného povstania neboli na území Slovenskej republiky dislokované žiadne väčšie bojové útvary Luftwaffe, ak nerátame pristávanie stíhačiek na letisku Vajnory alebo Piešťany, či Trenčianske Biskupice. Išlo ale len o krátkodobé medzipristátia po bojoch.

Jediným väčším útvarom Luftwaffe bola III.Kampfbeobachter Schule na letisku Malacky-Nový Dvor. Táto školská výcviková jednotka do 20.8.1944 disponovala 30 lietadlami. V poslednom augustovom týždni a začiatkom septembra ich počet ale prudko vzrástol. Pribudli lietadlá, ktoré Nemci zhabali v zaplombovaných hangároch v Piešťanoch, keď piešťanská posádka odišla do povstania. Ďalšie stroje padli do nemeckých rúk, keď s nimi už príslušníci Leteckej dopravnej skupiny nestihli preletieť na povstalecké letisko Tri Duby (dnes letisko Sliač). Z letiska v Trenčianskych Biskupiciach a z tylovej zálohy Skupiny vzdušných zbraní dislokovanej v Spišskej Novej Vsi zabavili Nemci tiež nejaké lietadlá. Z letiska Balice v Poľsku boli do Malaciek a Piešťan vyčlenené ďalšie lietadlá.

Už v posledných augustových dňoch a začiatkom septembra nemecký operačný štáb predvídavo nariadil dôkladný letecký prieskum nad povstaleckým územím pre naplánovanie vlastných pozemných operácií proti povstalcom. Z maďarského letiska Györ preletelo na letisko v Piešťanoch 7 prieskumných fockewulfov, ktoré vykonali podrobný fotografický prieskum. Mali pod krídlami zavesené bomby, ktorých odhodenie na povstalecké územie malo vyvolať spätnú reakciu - paľbu povstalcov, čo by odhalilo ich pozície. Prieskumné lety sa vykonávali bez stíhacej ochrany, keďže velenie Luftwaffe i nemecký operačný štáb pozemných jednotiek neočakávali, že by povstalci disponovali stíhacími lietadlami. 6.9. však bolo jedno z prieskumných lietadiel zostrelené dvojicou stíhačov Kombinovanej letky v priestore Kremnica (R.Božík a F.Cyprich). Následne teda velenie Luftwaffe presunulo z nemeckého Ansbachu do Piešťan 6 stíhačiek Messerschmitt Bf 109G-14. V polovici septembra bolo presunutých do Piešťan aj 11 bombardérov Ju 87D-3 a D-5.

Luftwaffe napokon v polovici septembra 1944 operovala z dvoch kľúčových leteckých základní na Slovensku - z Malaciek a Piešťan a disponovala s takmer 100 lietadlami, z toho skoro 30 bolo bombardovacích. Nárast lietadiel (najmä v Malackách) neušiel pozornosti 15.americkej leteckej armády (ďalej len "15.USAAF") operujúcej z juhotalianskych základní. K 17.9. Američania leteckým prieskumom zistili, že na letisku v Malackách sa nachádza 78 lietadiel Luftwaffe, z toho 25 stíhacích a 31 bombardovacích (prevažne Ju 87D, Ju 88A a He 111).

Ju 87G-5 na letisku Malacky-Nový Dvor so slovenskými mechanikmi - leto 1944.


Slovenské povstalecké letectvo operovalo z letiska Tri Duby a s provizórnej vzletovej a pristávacej dráhy pri obci Zolná (dnes súčasť Zvolena). Tvorilo ho: už spomínaná Kombinovaná letka a 1.čs. stíhací letecký pluk - ktorý priletel na pomoc SNP zo ZSSR. Jadro slovenského letectva Skupina vzdušných zbraní odletela 31.8. do ZSSR, aby vzdušne podporila Východoslovenskú armádu, hoci sa aj uvažovalo, že preletí zo svojej základne letiska v Išle na povstalecké letisko Tri Duby. Kombinovaná letka, vybavená starými lietadlami, teda sama bojovala proti nepriateľovi až do 17.9., kedy priletel 1.čs. stíhací pluk so sovietskymi stíhačkami Lavočkin La-5FN.

Čo sa týka nemeckého velenia je potrebné spomenúť, že 31.augusta preberajú vedúcu úlohu vo všetkých vojenských akciách týkajúcich sa pacifikácie Slovenska oddiely zbraní SS v priamej podriadenosti Himmlera. Himmler poveril vykonaním operácií na obsadenie Slovenska SS-Obergruppenführera Gottloba Bergera. Bol to jeden z najlepších pobočníkov, ktorých Himmler mal. Berger sa už od roku 1940 pohyboval na Slovensku a podieľal sa aj na výcviku Hlinkovej gardy. Na potlačenie povstania nedostal ohľadne pozemských vojsk žiadne zvláštne rezervy, ale čo sa týka letectva mal k dispozícii dostatočný počet lietadiel, ktoré boli schopné podporiť Wehrmacht a zložky SS v útoku i obrane.

Gottlob Berger.


Práve bombardovacie lietadlá zohrali v horskom teréne stredného a severného Slovenska rozhodujúcu úlohu pri likvidovaní ohnísk povstalcov. Nemohli síce plne využiť horizontálne plošné bombardovanie, ale účinne sa zamerali na bodové strmhlavé bombardovanie. Luftwaffe dokázala využiť svoju prevahu a priamo podporila nemecké bojové skupiny, čím dopomohla prelomiť obranu povstalcov v Strečnianskej tiesňave, dobyť priestor Dubná Skala-Vrútky a umožnila prebojovať sa do dolného Turca a obsadiť prístup k Martinu a Kraľovianskej tiesňave. Nemecké pozemné sily vďaka Luftwaffe obsadili strategicky výhodné a dominantné body, odkiaľ mohli riadiť nielen delostreleckú paľbu ale aj navádzať bombardéri na rozhodujúce údery.

Orientačná mapa.


Luftwaffe sa zamerala aj na likvidáciu vysielača pri Banskej Bystrici a 2.9. sa jej to, po zhodení 46 bômb, aj podarilo. Nepoľavovala ani naďalej v útočnom bombardovaní a prieskumnej operačnej činnosti. Mapovala aj situáciu na letisku Tri Duby. Okrem toho stihla podporiť postup nemeckých jednotiek v oblasti Liptov v smere na Ružomberok, bombardovať kasárne v Turčianskom Sv.Martine, podporiť postup bojovej skupiny SS údolím Nitry smerom na Topoľčany. S pomocou Luftwaffe padli napokon Topoľčany, Bielice, Oslany, Nováky a 14.9. Prievidza.

Luftwaffe sa prvého tvrdého odvetného úderu dočkala 18.9., keď 1.čs.stíhací letecký pluk vykonal prepad na letisko Piešťany. Na letisku bolo dislokovaných 30 lietadiel Luftwaffe. Veliteľ 1.čs.stíhacieho leteckého pluku škpt. F.Fajtl vyslal na nálet osemčlennú skupinu stíhačov vedenú npor. J.Stehlíkom. Skupina zničila 6 stíhacích Messerschmittov Bf 109G-14. Išlo o lietadlá na zvláštne použitie, ktorými na Slovensku osobne disponoval generál Berger. Ďalších 10 lietadiel bolo poškodených.

Po tomto nálete Luftwaffe usúdila, že Piešťany sú veľmi zraniteľné a zvyšné stroje odpratali na dobre chránenú leteckú základňu v Malackách-Nový Dvor. Piešťany týmto prestali slúžiť ako operačná základňa pre Luftwaffe.

Druhého, oveľa mohutnejšieho úderu sa Luftwaffe dočkala 20.9. 113 bombardovacích lietadiel B-24H Liberator 15.USAAF operujúcej z juhu Talianska dokonalým kobercovým náletom naplno zasiahla Malacky-Nový Dvor. Zhodili 14.891 bômb a zničili vzletové a pristávacie dráhy, obidva hangáre, čerpaciu stanicu a budovu na vyvolávanie leteckých snímok. Zničili aj 27 lietadiel a ďalších 8 strojov vážne poškodili.

Bombardovanie letiska 20.9.44.


Luftwaffe, po týchto dvoch úderoch, stratila letecké základne na Slovensku a nezmohla sa až do konca septembra na vážnejšiu akciu. Zamerala sa na nočné prieskumné lety a zhadzovala propagačné letáky (ako provizórna základňa slúžilo letisko vo Vajnoroch). Luftwaffe už teraz mohla silné akcie vykonať len zo zahraničia. Na území Poľska a Rumunska mala dve veľké zoskupenia Luftwaffe (Luftflotte 6 a 4) s počtom 1.760 lietadiel. Keď ale Rusi vstúpili do Rumunska a Rumunsko vypovedalo spojenectvo s Nemeckom, do ohrozenia obkľúčenia a zničenia sa dostalo aj zoskupenie Luftflotte 4. Bola nariadená evakuácia letísk z Rumunska na letiská v Maďarsku. Tieto presuny lietadiel opäť neušli leteckému prieskumu 15.USAAF. Tá v dňoch 30.8. až 2.9. vykonala 193 náletov na maďarské letiská Debrecín, Kecskemet a Nagyvárad a zničila a poškodila 342 lietadiel Luftwaffe.

Napriek tomu ešte stále bola na území Poľska a Maďarska silná koncentrácia útvarov Luftwaffe. Postupom Červenej Armády sa síce museli letecké základne Luftwaffe v Maďarsku presunúť bližšie k hraniciam so Slovenskom, ale Slovensko sa práve tým dostalo do klieští. Medzi Maďarskom a Poľskom vznikla krátka vzdušná vzdialenosť, ktorá umožnila novovymenovanému veliteľovi nemeckých okupačných jednotiek gen. Höfflemu pružne operovať nad povstaleckým územím. Začiatkom októbra 1944 mohli byť zoskupenia Luftflotte 6 a 4 nasadené z časti aj proti povstalcom.

4.10. vzlietlo z maďarského letiska Farmos 8 lietadiel Ju 87D-5 a podporilo boj jednotiek SS, aby dobyli a obsadili Sv.Kríž nad Hronom. Zároveň Luftwaffe naďalej monitorovala povstalecký priestor a zameriavala sa aj na podrobný poveternostný prieskum. Priaznivé poveternostné podmienky umožnili 18.10., aby Luftwaffe vykonala útok na letisko Tri Duby. Dve náletové vlny zničili niekoľko lietadiel, avšak nezasiahli kasárne, ani vzletové a pristávacie dráhy - zásluhou paľby z protilietadlovej batérie npor. Virdzeka a zásahom dvoch stíhačov z 1.čs.stíhacieho leteckého pluku ppor. Hlučku a ppor. Štičku.

Nemecké pozemné sily sa po 18.10. zamerali na urýchlenie zničenia ohnísk povstaleckej armády, najmä na Banskú Bystricu.

1.čs.stíhací letecký pluk s torzom Kombinovanej letky dokázal udržať letisko Tri Duby až do svojho odletu zo Slovenska (25.10.). Vtedy už padlo rozhodnutie najvyšších povstaleckých orgánov, že pod tlakom materiálnej a technickej prevahy nemeckých vojsk, prejdú povstalci na partizánsky spôsob boja. Veliteľ pluku teda definitívne zastavil všetky letecké akcie. Povstalecká armáda už nedokázala udržať ani kľúčový priestor Zvolen - B.Bystrica. Obsadením B.Bystrice (27.10.) jednotkami SS sa prakticky skončil odpor povstaleckej armády ako organizovaného celku a prešiel na partizánsky spôsob boja. Luftwaffe sa medzitým už zamerala aj na prieskum cestných komunikácií, aby zmapovala pohyby povstaleckých ústupových kolón, ktoré sa dali pohybu ešte pred pádom B.Bystrice. Následne spustila nálety na ústupové cesty a najdôležitejšie dopravné tepny. Bombardovala preplnené cesty a šírila smrť , paniku a strach. Útoky si vyžiadali mnoho obetí na životoch a ťažké straty na bojovej technike. Jedinou ochranou bola 10.protilietadlová batéria pod vedením kpt. V.Lacka, ktorej sa podarilo zaujať palebné postavenie na Donovaloch. Táto úspešne v dosahu dostrelu odrážala nemecké nálety. Dokázala sa ubrániť aj proti trom Ju 88A, ktorých cieľom bolo zneškodniť samotnú batériu. Zvládla sama obranu vzdušného priestoru nad Donovalmi a aj vďaka nej mnohé povstalecké jednotky mohli nerušene ustúpiť do vopred určených priestorov v horách, aby pokračovali v boji ako partizáni. Dňa 28.10. však akýkoľvek odpor proti Luftwaffe skončil. Protilietadlové delá 10.batérie zneškodnila samotná obsluha pred odchodom do hôr. Luftwaffe získala absolútnu vzdušnú kontrolu nad Slovenskom.

Úspechy Slovenského povstaleckého letectva však boli obdivuhodné. Pluk uskutočnil v priebehu svojho pôsobenia (až do odletu 25.10.) 563 operačných letov. Zostrelil 9 lietadiel (plus pravdepodobne ešte ďalšie 3) a vážne poškodil 7 lietadiel vo vzduchu. Na zemi zničil 6 lietadiel a úspešne zasiahol mnohé pozemné ciele. Kombinovaná letka v priebehu SNP vykonala 350 operačných letov. Zaslúži si, aby som podrobnejšie spomenula jej úspechy, keďže dlho bola odkázaná len na seba, nemala navádzací ani kontrolný systém a disponovala starými lietadlami. Operovala nad celým povstaleckým územím a okrem funkcie stíhacieho a bombardovacieho letectva, plnila prieskumné a kuriérne lety. Taktiež zásobovala obkľúčené a odrezané jednotky a zhadzovala letáky. Zasahovala v prospech vlastných pozemných vojsk s nebývalou statočnosťou a odvahou. Lietala v malej výške a tak sa ľahko mohla stať terčom nepriateľskej paľby. Napriek všetkému dokázala zostreliť 7 nepriateľských lietadiel, na zemi poškodila 3 lietadlá, 5 tankov a samohybných diel. Zničila a vážne poškodila 12 delostreleckých batérií, 2 železničné lokomotívy, 16 železničných plne naložených nákladných vozňov, 35 nákladných a 12 osobných áut, 2 rádiovozy, 39 guľometných a 21 mínometných hniezd a 5 pozorovacích stanovíšť. Z boja vyradila najmenej 300 mužov. Zhodila 22,5 ton trhavých a zápalných bômb a vystrieľala vyše 55.000 ks nábojov.

O pilotoch by sa dalo veľa písať, ale tu v tomto článku nie je k tomu priestor. Spomeniem len Františka Cypricha z Kombinovanej letky, ktorý je držiteľom dvoch rekordov - ako prvý povstalecký pilot urobil zostrel, keď 2.9. so svojou staručkou Aviou B-534 zostrelil neozbrojený maďarský dopravný Ju 52/3m. Zároveň sa tým stal posledným stíhacím pilotom v druhej svetovej vojne, ktorý vykonal zostrel iného lietadla na dvojplošníku. Na prvej fotke je František Cyprich. Na druhej je vyobrazenie jeho Avie, výr. číslo 217. Všimnite si povstalecký znak a chýbajúcu časť krytu kabíny.





2.časť: Vzdušný most pomoci zo ZSSR.



Sovietske najvyššie velenie vedelo dostatočne dopredu o prípravách na SNP. V auguste 1944 malo k dispozícii aj oficiálne dokumenty: vojenský plán povstania vypracovaný gen.Jánom Golianom (povereným vedenia povstaleckej armády), politický návrh ilegálnej KSS a Memorandum gen.Ferdinanda Čatloša o spoločnej vojenskej akcii so ZSSR na zachovanie slovenského štátu odtrhnutého od Československa, ale pod záštitou ZSSR - čo bolo v rozpore so zámermi čs.exilovej vlády v Londýne i KSS.

Tieto rozporuplné dokumenty, ale aj rozporuplné vyjadrenia čs. oficiálnych predstaviteľov, vyvolali zo sovietskej strany iba nedôveru a mlčanie, a to až do vypuknutia SNP. Sovietska strana sa odôvodnene zdráhala poskytnúť konkrétnejšie informácie zo svojho plánu ťaženia jednotiek Červenej Armády a z plánu svojich strategických operácií. Neposkytla teda čs. strane žiadne info, ohľadne toho, či začleňuje povstanie do operačných plánov ČA. Navyše, sovietske velenie obdržalo stanovisko generálneho štábu ČA, ktoré sa kriticky vyjadrilo k vojenskému plánu povstania a pokladalo ho za nereálny. Avšak z hľadiska politického, mohlo byť SNP významné a z tohto pohľadu mohla ČA ísť na pomoc povstaleckému Slovensku skôr, než bude pripravený samotný útok sovietskych jednotiek cez Karpaty. Tak sa aj stalo. Po vypuknutí SNP, najvyššie sovietske velenie akceptovalo povstanie práve pre politické možnosti, ktoré sa im v budúcnosti na Slovensku otvárali. Zároveň ale aj s cieľom zvíťaziť nad Nemeckom a oslobodiť Československo.

Keď maršál Konev, veliteľ 1.ukrajinského frontu, obdržal informácie o stave Východoslovenskej armády a jej potencionálnej schopnosti zaútočiť na Nemcov v ústrety ČA, podal 1.9. hlásenie Stalinovi. Hlásenie bolo priebežne doplňované o najnovšie informácie. Stalin, napriek tomu, že bolo čoskoro jasné, že Východoslovenská armáda nebude schopná otvoriť a podržať ťažké karpatské priesmyky a teda ČA sa určite dočká veľkých strát, 2.9. nariadil generálnemu štábu, aby okamžite zorganizoval zásobovanie vojenským materiálom vzdušným mostom a vydal smernice pre 1. a 4. UF na uskutočnenie sovietskej útočnej operácii cez Karpaty. Plán Karpatsko-duklianskej operácie bol vypracovaný 3.9. O 5 dní neskôr sa začala vojensky najdôležitejšia a najúčinnejšia sovietska pomoc SNP zameraná predovšetkým na pozemnú formu pomoci, ale ešte predtým začala aj vzdušná pomoc.

Zásobovať letecky povstaleckú armádu, ktorá medzitým stratila dve divízie, na vzdialenosť 200-250 kilometrov od frontu, nebolo jednoduché. Bolo však nutné posilniť ozbrojený odpor povstalcov, do doby, kým sa plne nerozvinie Karpatsko-duklianska operácia, ktorá pôvodne rátala s tým, že urýchlene prenikne hlboko na územie Slovenska. Prepravu a zhadzovanie výzbroje na povstalecké Slovensko dostal na starosť gen. Sčetčikov, ktorý 2.9. vydal rozkaz, aby sa v jednotlivých plukoch vyčlenili posádky vycvičené v nočnom lietaní a so skúsenosťami so zásobovaním. Začiatkom septembra už bolo sformovaných 42 posádok 4.gard.Gomeľského leteckého zboru, ktoré mali k dispozícii bombardovacie lietadlá B-25 Mitchell (dodané z USA do ZSSR) schopné dopraviť jednu tonu nákladu na vzdialenosť 2.240 kilometrov. Zásobovacie operácie sa začali v noci z 3. na 4.9., ale z dôvodu búrky sa museli vrátiť na svoje základne Kalinovka pri Vinici a letisko Umaň. Nasledujúcu noc už počasie umožnilo 19 lietadlám zhodiť 18 ton zbraní a streliva nad Tri Duby. Prvá etapa zásobovanie (okrem troch nocí) trvala do 18.9. Druhá etapa zásobovania sa mala uskutočniť nad záložným letiskom Rohozná pri Brezne, ktorý ale bolo treba najprv vybudovať. Práce skončili 24.10., ale už od 21.9. v priestore Rohozná (ale aj čiastočne na Tri Duby) priebežne fungoval vzdušný most pomoci. Zásobovanie pokračovalo do priestoru Donovaly aj po ústupe povstaleckých vojsk. Celkove bolo uskutočnených 498 vzletov v prospech povstalcov a Sovieti pritom nestratili ani jednu posádku. Zhodili náklad s hmotnosťou asi 259 ton.

Medzitým prebiehala Karpatsko-duklianska operácia v rámci ktorej sa vyznamenala 2.čs.samostatná paradesantná brigáda (ďalej len "parabrigáda") dislokovaná v ZSSR a vytvorená z príslušníkov 1.pešej divízie zajatej Červenou armádou. V rámci deviatich dní postúpila v urputných bojoch cca o 14 kilometrov a v súčinnosti so sovietskymi tankovými jednotkami oslobodila 12 poľských obcí, pričom prišla o 630 mužov (vrátane ranených a nezvestných). Postupne sa jej jednotky sústredili do 22.9. v Króscienku, aby sa pripravili na odlet na povstalecké územie Slovenska. Zodpovednosť za bezpečné pristátie na letisku Tri Duby, vysadenie parabrigády, zbraní, munície a streliva mal na starosti plk. B.F.Čirskov. Čirskov zostavil operačnú skupinu schopnú zabezpečiť zložitú organizáciu nočnej prevádzky na letisku Tri Duby, prijímanie lietadiel 5.Orelského leteckého zboru bombardovacieho letectva, ich vykladanie a nakladanie a odoslanie späť na materskú základňu. Čirskov so svojou skupinou úspešne priletel v noci zo 16. na 17.9. na Tri Duby a odviedol kus dobrej a profesionálnej práce. Hneď nasledujúcu noc sa uskutočnil prvý hromadný prílet aj s príslušníkmi 1.čs. stíhacieho leteckého pluku. Presun parabrigády na Slovensko sa však stále odkladal nielen kvôli nepriaznivému počasiu, ale aj návštevy čs.vládnej delegácie spojenej s vyznamenaním príslušníkov parabrigády. Konečne v noci z 26. na 27.9. začal presun parabrigády. Pre nepriaznivé počasie a zásahy nemeckých nočných stíhačov sa presun parabrigády natiahol skoro na mesiac. V noci z 24. na 25.10. plk. Čirskov odlieta z letiska Tri Duby, čím prakticky končí sovietsky vzdušný most pomoci. Podarilo sa prepraviť 2.074 osôb (z toho 1.928 parabrigadistov) a cca 360 ton vojenského materiálu v rámci úspešných 349 vzletov. Jednotky parabrigády, priebežne presúvané na Slovensko, čestne plnili úlohy na pridelených úsekoch povstaleckého frontu a tiež bránili nepriateľovi predčasne obsadiť Tri Duby alebo B.Bystricu. Avšak ani jej včasný prílet v plnej zostave, by nezvrátil nepomer vojenských síl, ktoré sa utkali v SNP.

Článok bol v predstihu uverejnený aj tu: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?p=23381#23381

Zdroje:
Stanislav J., Klabnik V.: Slovenské letectvo 3, B.Bystrica, 2003
Cséfalvay F., Mičev S.: Deň po dni - SNP, Múzeum SNP, 2012
http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-malacky.htm
http://robertpetko.blog.sme.sk/c/353652 ... ckach.html
http://www.29august1944.sk/pravda-o-snp ... embra-1944
http://history.virtualfighters.cz/odboj/kniha02.htm
http://forum.valka.cz/topic/view/47575/ ... -Frantisek
https://sk.wikipedia.org/wiki/Slovensk% ... 9_letectvo
http://www.szpb.sk/para2.htm
http://www.historiarevue.sk/hr03-02/nato/csefalvay.htm
http://www.klubvtn.info/info_120.htm

Stuka píše: O pilotoch by sa dalo veľa písať, ale tu v tomto článku nie je k tomu priestor. Spomeniem len Františka Cypricha z Kombinovanej letky, ktorý je držiteľom dvoch rekordov - ako prvý povstalecký pilot urobil zostrel, keď 2.9. so svojou staručkou Aviou B-534 zostrelil neozbrojený maďarský dopravný Ju 52/3m. Zároveň sa tým stal posledným stíhacím pilotom v druhej svetovej vojne, ktorý vykonal zostrel iného lietadla na dvojplošníku.

Stuka -jako vždy tě musím pochválit.Toto téma mě zajímá a v dnešní době už je skoro zapomenuté.A že existovala nějaká Kombinovaná letka,to už ví opravdu málokdo.

Jenom tě musím trohu poopravit i když ty vlastně za to vůbec nemůžeš,jelikož se to všude tak prezentuje.Přitom by stačilo přidat jen jedno slůvko.Já jsem to taky nevěděl až mě na to kdysi kolega Destroyi upozornil a má pravdu.

Poslední sestřel na dvouplošníku nedosáhl rotmistr Cyprich dne 2.9. 44,nýbrž osádka povstaleckého Letovu Š 328 ve složení- pilot -rotný Jozef Žálik,pozorovatel byl četař Matej Beznák.Tato událost nevím proč je ve stínu Cyprichova sestřelu,přestože byla daleko dramatičtější.

Dne 7.9.44.tedy 5 dní po Cyprichovém sestřelu ,byla napadena tato osádka průzkumným Focke Wulfem 189 někde u Kremnice.Pozorovatel Beznák dokázal tento dvoumotorový nepoměrně modernější stroj sestřelit.Tento "rám" byl od 2 letky NAGr.16 a Beznák mu zapálil as iz 200 metrů motor a zasáhl kabinu.
Stroj s černým dýmem z motoru musel nouzově přistát na poli u obce Malé Uherce.Posádce se podařilo probít ke svým.

Takže tento sestřel je podle mne poslední sestřel na dvouplošníku.

Nebudu se zde nějak hádat,protože tohle se prezentuje na více stránkách.Ale správně by mělo být,že rotmistr Cyprich dosáhl posledního sestřelu na dvouplošné stíhačce,což je úplná pravda.Na tenhleten sestřel se úplně zapomnělo a na ty pány rovněž.

Ještě bych chtěl dodat,že k tomuto tématu dnes moc informací není.Kdysi nám vtloukali do hlavy SNP,Karpatsko-dukelskou operaci a bůhví co ještě.Za to jsem nic nevěděl o letcích na západě a Luftwaffe.Samozřejmě díky za to.Ale dnes bych přivítal i nějaké odborné publikace na letce z východní fronty.Samozřejmě mám knihy od Františka Fajtla,ale chybí mi třeba nějaká publikace o čs.letcích v Ostravské operaci.Vždyt tady se to taky pěkně mlelo.

O letectvu a kombinované letce znám pouze 2 knihy a to od pana Modrovicha -Tri Duby a celkem slušná a ne li nejlepší publikace je od pánů Jána Stanislava a Viliama Klabníka -SLOVENSKÉ LETECTVO 3.DÍL,ze které ted právě čerpám.

Matěj Beznák



Na druhou stranu zase v článku píšeš ,že Cyprich byl stíhač a ten většinou pravděpodobně pilotuje stíhačky,takže to máš vlastně dobře.Byl to poslední setřel stíhače na dvouplošníku.Beznák byl pozorovatel na Š 328,ale i tak to zaslouží obdiv.S kulometným dvojčetem malé ráže proti takové mašině jakou byl Focke Wulf 189,to muselo stát hodně odvahy.

Vďaka za opravu, o tom skutočne poslednom zostrelu z dvojplošníku som nemala ani tušenia. A v mnohých iných veciach z tejto témy tiež tápem, takže som písala článok viac menej iba všeobecne, ale keď už je to obdobie spomienok na SNP, chcela som pripomenúť vtedajšiu atmosféru a hrdinstvo. Vďaka i za pochvalu, od teba ako odborníka ma to teší.

On je ten Cyprichův sestřel oproti Beznákovi opravdu o dost známější a profláknutější. Martas . Díky Stuko za pěkný článek k zajímavému tématu.

ale chybí mi třeba nějaká publikace o čs.letcích v Ostravské operaci.Vždyt tady se to taky pěkně mlelo.

Mlelo se to dost a bylo to také pěkné maso. Kdyby ti nevadili tendenční žvásty, tak v knize Českoslovenští letci v boji proti fašismu, něco málo nalezneš. V antikvariátech se to dá sehnat za babku.

Zemakt píše:On je ten Cyprichův sestřel oproti Beznákovi opravdu o dost známější a profláknutější. Martas . Díky Stuko za pěkný článek k zajímavému tématu.



Mlelo se to dost a bylo to také pěkné maso. Kdyby ti nevadili tendenční žvásty, tak v knize Českoslovenští letci v boji proti fašismu, něco málo nalezneš. V antikvariátech se to dá sehnat za babku.

Tak tu knihu jsem si asi před rokem koupil v antikvariátu a je to asi jediné dílko,které trošku podrobněji mapuje činnost 1.čs smíšené letecké divize.Škoda že neexistuje něco o letcích z východní fronty např.z pera J.Rajlicha.Zrovna čtu jeho knihu Na nebi sladké Francie o 1500 stranách a jsem velmi nadšen a nadmíru spokojen.Knížka mě sice stála třináct stovek,ale stojí to za to.Něco takového bych uvítal i na téma východní fronty a československých letců.Samozřejmě to nemusí mít 1500 stran .Mohlo by to třeba být ve stylu Mustangy nad protektorátem

No nerad bych spekuloval, ale když tu sérii o čs. letcích takhle Rajlich rozjel, mohl by to dokončit...Uvidíme.

Rajlich se 1.čs. smíšené letecké divizi (a předchůdcům) docela podrobně věnuje v knize Generál Fajtl.

Díky za tip .

Práce, kterou jsem prostudoval, je jak je u kolegyně Stuky zvykem, zajímavá. Otázka SNP je dnes v České republice mimo zájem našich lidí, stejně jako Slovákům je naprosto ukradené nějaké povstání českého lidu v květnu 1945, když použiji dodnes používanou terminologii. Takže kvalitní informace je vítána.

Ale myslím si, že mám pár věcí na doplnění. Takže to udělám. Pokud by to bylo mimo rámec zámyslu autora, stačí písnout a já to smáznu.

V první řadě bych chtěl uvést, že Slovenský štát i když se to nezdá, letectvo v celku nepodceňoval, ale byl dost limitován personálně a finančně.

K 1. 8. 1944 měl letectvo kupodivu rozsáhlé, i když z velké části zastaralé:

Byly zde:

Velitelství vzdušných zbraní s podřízenými složkami. Posádkou v Trenčíně a pohotovostní letiště Trenčianske Biskupice.

Letecká škola s podřízenými součástmi, velení v Bánské Bystrici, letiště Tri Duby


Řídící věž letiště Tri Duby

Letecký pluk, posádka Piešťany, který měl:
I. peruť pozorovací s 1.a 2. letkou v poli
II. stíhací peruť s 11., 12. a13. stíhací letkou třemi stíhacími letkami
Bombardovací peruť s jednou 41. letkou na stavech a 42. rámcovou letkou

velitelství technické perutě s pěti technickými letkami v Piešťanech, Žilině, Hájníkov, Popradě a Spiškej Novej Vsi.

Výzbroj byla mix všeho možného.

Dále zde byly:

Letecká dopravní skupina na letišti Vajnory

Spojovací prapor vzdušného zpravodajství, dislokace Žilina, tvořený velitelství a rotou radiotelegrafní, telefonní rotou a rotou hlasné služby.

Největší sílu tvořila Skupina vzdušných zbraní.

Byla tvořena:

Velitelstvím v posádce Prešov

1. zvědnou letkou, posádka Fintice, letiště Išla Šebastová

12. stíhací letkou, posádkou Kapušany, letiště Išla Šebastová

2. pozorovací letkou, posádkou v Nižnej Šebastovej

3. technickou letkou, posádka Išla u Prešova


Letecký snímek letiště u Nižnej Šebastovej

A nyní skok přes propasti času:



Letecká základna Prešov v dnešní době, to samé letiště po 70 letech. Uznejte sami, že zabývat se historií má svůj půvab. Nedám na to dopustit. A pokud je to možno propojit se současností.....

Když Rudá armáda postoupila na západ a přiblížila se ke slovenským hranicím, bylo rozhodnuto, že na obranu slovenské hranice bude vyslána Polní armáda s 1. a 2. pěší divize. Pro vzdušnou podporu těchto pozemních sil byla určena právě skupina vzdušných zbraní.

Ta přešla do polní sestavy, velel jí major Július Trnka a byla rozmístěna takto:

1. zvědnou letkou, velitel kapitán Rudolf Gablavý, letiště Išla u Prešova, výzbroj:
6x Fw 189
2x Praga E-39
po jednom kuse Kl 35D a Fi 156

xxxxx
Slovenský průzkumný letoun FW 189 a část letiště Išla i Prešova

2. pozorovací letka, velitel nadporučík Ján Frantič, letiště Išla u Prešova, výzbroj:
12x Š328
2x Kl 25D
po jednom kuse Fw 58B, Praga E 39, Fi 156 a W 34


Slovenský pozorovací letoun „Šmolík“, Š-328

12. stíhací letka, velitel kapitán Jozef Páleníček, letiště Nižný Hrabovec, výzbroj:
6x Avia B -534, z toho jedna kanonová
6x Me Bf 109G-6, ze sestavy poničené 13. stíhací letky, která vykrvácela při boji s americký bombardovacím svazem dne 26. června 1944. Tehdy Američané provedli nálet na rafinerie Apollo v Bratislavě. Slovenská letka v sestavě zálohy obrany říše- Riehsverteidigung – pod velením8. Jagddivizion ve Vídni. Letka šla do boje s otevřeností a velkým elánem a sestřelila jeden B-24 Liberator a potloukla dvě B-17. Následně ale musela čelit stíhacímu doprovodu a byla téměř zničena. Pět bylo stíhaček sestřeleno, dvě těžce poškozeny. Tři piloti padli a jeden byl těžce raněn. Od toho dne letka jako operační celek neexistovala a letadla co zbyla, byla předisponována.
po jednom kuse Fi 156 a Praga E-35


Letoun Me 109G/6 letky 13 v Piešťanech

Celkově měla skupina 42 letadel v den vydání rozkazů. Po přesunech jich měla jen 38. Rozdíl čtyř letadel je dán tím, že při přeletu dva stroje Me Bf 109G-6 havarovaly a hned po příletu se podařilo zneschopnit havárií i dvě Avie B-434, čímž síla stíhací letky klesla, aniž by se musel snažit nepřítel o 50%.


Slovenská Avia B-534

Domnívám se, že přelet Skupiny vzdušných zbraní na sovětskou stranu původně byl skutečně motivován snahou pomáhat Východoslovenské armádě ze sovětské strany fronty, i když si to nedovedu dnes představit, jako to mělo vypadat. Letectvo Rudé armády nebylo schopno pro takovou směs techniky různého stáří a různé potřeby servisu udělat nic víc, než možná doplnit palivo a z kořisti dodat munici pro palubní zbraně.

Přesun do SSSR byl vynucen více okolnostmi. Hlavně ale letiště, která byla používána, nešlo zajistit ani proti pozemním, ani proti vzdušným silám nepřítele. Přelet do Bánské Bystrice sice byl možný, ale tím se vyloučil právě zámysl pomáhat slovenským pěším divizím v boji. Navíc nikdo v době rozhodování netušil - pro ztrátu spojení – co se na středním Slovensku vlastně děje.

A tak nejlogičtěji mi zní závěr, že po přeletu do SSSR a zjištění stavu událostí, se mohlo považovat za možné tato letadla přelétnout na Tri Duby a podporovat povstalce odtud.

V knize, kterou zde citoval kolega Zemakt, je o tom ledacos napsáno a je zde i proces rozhodování, organizace vzletu, pozemní zabezpečení i samotný přelet. Jelikož jsem doposud nenarazil na podrobnější a hodnověrnější pramen, vycházím z něj. I v knize Slovenská armáda 1939-1945 je to popsáno, ale trochu jinak.

Její přelet ale měl několik dopadů pro budoucnost a to rozhodně pozitivních.

- v krátké době na Tri Duby přeletěly dva stroje Me Bf 109G-6 a dva stroje Š-328. Kvalitně vybaveny spojovacími prostředky a to rozhodně posílilo zde působící Kombinovanou letku.


Údržba letounů Me -109G/6 na letišti Tri DUby

- už 15 října bylo přeškoleno 12 stíhacích pilotů a 14 pilotů bitevních Il-2 a 14 palubních střelů na sovětskou techniku a připraveno k přeletu na Tri Duby jako posila zde už bojujícího 1. leteckého stíhacího pluku. Zabránilo tomu jak počasí, tak i to, že povstání už spělo k porážce.

- tito letci a samosebou i zbytek skupiny vzdušných zbraní a také ti, které se podařilo evakuovat po vojenské porážce povstání, se stali základem 1. československé smíšené letecké divize v SSSR, která se předvedla v dobrém světle v bojích o Ostravu.

Bojová činnost Kombinované letky by si ode mně zasloužila více, než jen pár řádek, ale nevím jestli by to zapadlo do tématu úvodní práce.

Opět jen mohu dodat, že kniha, o které psal kolega Zemakt sice obsahuje dobové tendenční odstavce, ale mimo jiné uvádí i kompletní seznam všech příslušníků kombinované letky,- nikdo tak není zapomenut – a průřez její bojovou činností. Myslím si, že i zde je to dobrý pramen.

EDIT: doplnil jsem jednu soudobou leteckou fotografii. Pátrač

Pěkné doplnění Pátrači.Tu zminovanou knihu si musím znova prostudovat.Naposledy jsem ji četl jako puboš.

Jinak ještě vím,že letectvo Slovenského Štátu mělo ve výzbroji i Messerschmidty 109 verze E.Už si nepamatuji kolik kusů to bylo,ale do SNP nezasáhl ani jediný.Nejsem si jistý,ale těsně před povstáním nebo na jeho začátku byli na Trech Dubech 2 kusy.A ted nevím jestli shořeli při náletu,nebo byly vyřazeny z důvodu nefunkčnosti.

Dále bych chtěl zmínit ,že slovenské letectvo mělo i 10 nebo 12 kusů Štuk.Byla to verze Ju 87 D.

4 kusy byly dodány z Německa a ten zbytek byl vyroben na Slovensku v Trenčianských Biskupicích v leteckém závodě.Škoda že tyto štuky Němci před povstáním zabavili.Určitě by byly vítanou posilou Kombinované letky.Záleží ovšem na tom,kolik slovenských pilotů bylo pro tento stroj vycvičeno a bylo mezi povstalci.Docela by mě zajímalo,jestli byli na Slovensku nějací piloti Štuk.Někde jsem četl že i tyto na Slovensku vyrobené Štuky zasáhli do boje proti povstalcům.Ale ruku do ohně za to nedám.Budu si toto téma muset oživit,jelikož píši jenom to co mi utkvělo v hlavě.

Martas2411 píše:Jinak ještě vím,že letectvo Slovenského Štátu mělo ve výzbroji i Messerschmidty 109 verze E.Už si nepamatuji kolik kusů to bylo,ale do SNP nezasáhl ani jediný.Nejsem si jistý,ale těsně před povstáním nebo na jeho začátku byli na Trech Dubech 2 kusy.A ted nevím jestli shořeli při náletu,nebo byly vyřazeny z důvodu nefunkčnosti.

Zkušenosti z východní fronty donutili slovenskou vládu k nákupu nových modernějších strojů, které by nahradily dosluhující Avie. Volba padla na německé Messerschmitty Bf 109E. Na tyto stroje měla být přezbrojena letka 13, která byla vyslána k leteckému útvaru Jagdgruppe Drontheim na dánskou základnu Grove, aby se tu přeškolila na nová letadla. Výcviku se mělo zúčastnit 19 pilotů. Samotný výcvik začal koncem února 1942. Po ukončení kurzu mělo na Slovensko přeletět 12 strojů Bf 109E, avšak připravených bylo jen 10. Přelet z Grove do Piešťan začal 2. července 1942. Skupinu devíti slovenských pilotů vedl německý instruktor oberleutnant Reinwald.
Do Piešťan piloti dorazili 3. července, během následujících dvou dnů dorazili ještě Martiš a Ďumbala, kteří měli během přeletu technickou poruchu. Po příletu na Slovensko se pokračovalo v zdokonalovacím výcviku pilotů letky 13, jejíž personál tvořilo 13 pilotů pod vedením stotníka (kapitána) Ondřeje Ďumbalu. Příprava vyvrcholila absolvováním ostrých střeleb, které se konaly od 21. do 25. září 1942 v prostoru vojenské střelnice Malacky-Nový Dvůr. Další den po absolvování ostrých střeleb byla letka prohlášena za bojeschopnou a začalo se s přípravami na její opětovné nasazení v Sovětském svazu.

V polovině března 1943 se v Tamanu piloti proškolili na letadla Bf 109G. Ty však nebyly majetkem SVZ, byli Slovenskému letectvu jen zapůjčeny. Stroje nenesli slovenské výsostné znaky, jediným poznávacím znamením byla trikolóra na vrtulovém kuželu strojů. Letce byly také zapůjčovány stroje Bf 109F.

Zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=387 ... 20#p215905

Výcvik našich pilotov na Stuky mal byť (podľa zdroja: http://www.lietadla.com/lietadla/nemecke/ju-87d.htm) najprv v Stukaschulen v Nemecku v januári 1943, potom sa preložil na jeseň na Saki na Kryme a nakoniec sa realizoval v Piešťanoch s pomocou dvoch nemeckých inštruktorov. Na Stuky mala byť nasadená 11. stíhacia letka. Výcvik začal v júli 1944.
Pokiaľ viem, v SNP na slovenskej strane žiadna Stuka nelietala.

To já vím.Slovenští letci se cvičili v Dánsku na Bf 109 verzí B a D.Slovenská vláda nakoupila verze E se kterými bojovali Slováci v SSSR.Poté přešli na verzi G 6,které měli v pronájmu a nějaké G 6 si Slovensko i zakoupilo.Jak už psal Pátrač výše, tak letka 13 přestala existovat po zmasakrování americkými piloty.Zůstali myslím jenom 2 kusy verze G 6,které létaly v povstání.Ale mé tušení bylo správné.V povstání byli i dvě éčka.Jedno létalo a bylo zničeno německými letci na zemi a druhé ne.Bylo později zapáleno ustupujícím personálem.Jestli to někoho zajímá,mohu to doložit podrobněji.

Tímto se omlouvám,jelikož jsem výše napsal,že v povstání nelétaly.Bylo to jenom mé tušení.Jeden létal a druhý ne.

Stuka píše:Výcvik našich pilotov na Stuky mal byť (podľa zdroja: http://www.lietadla.com/lietadla/nemecke/ju-87d.htm) najprv v Stukaschulen v Nemecku v januári 1943, potom sa preložil na jeseň na Saki na Kryme a nakoniec sa realizoval v Piešťanoch s pomocou dvoch nemeckých inštruktorov. Na Stuky mala byť nasadená 11. stíhacia letka. Výcvik začal v júli 1944.
Pokiaľ viem, v SNP na slovenskej strane žiadna Stuka nelietala.

Díky za odkaz Stuka,já jsem věděl že mi v té hlavě přece jen něco zůstalo
Škoda,že je Němci zabavili.Kombinovanou letku by tyto stroje určitě obohatili.Bylo tam určitě dost odhodlaných pilotů

To já vím.Slovenští letci se cvičili v Dánsku na Me 109

Nic ve zlým, ale za tohle označení befka by ti Hans ukousl hlavu

Zemakt píše:
Nic ve zlým, ale za tohle označení befka by ti Hans ukousl hlavu

Máš naprostou pravdu .Příště si budu dávat pozor.Anebo to rychle opravím.

martas - pěkné doplnění, to se lehko píše když někdo - zde Stuka - nahodí prima téma. Navíc je šikovná a téma, kde by se mohl lehce strhnou nějaký nekontrolovaný plamen, převede na spíše technickou záležitost a je to potom v pohodě. A je fakt, že SNP je už pomalu u nás v Česku mimo zájem lidí. Já jsem měl sérii přednášek na téma osvobození a když jsem říkal segment SNP, tak na mě hlavně mladí hleděli jako bych měl dvě hlavy. Ne že by nevěděli že bylo. Ale souvislosti jeho rozjetí, rozsah bojů, význam pro celkové ukončení války - naprosto nula.

No ještě sem něco doplním, asi tu kombinovanou letku a pár zajímavostí kolem ní. Ti hoši si to zaslouží

Ad. Oficiálnych 9 zostrelov:

V cca 1986-1991 L+K uverejnilo dva články o ďalších zostreloch. Názvy článkov by mali byť Tri zostrely po štyridsiatich rokoch, resp. Trinásty zostrel. Autor (autori) to vcelku logicky zdôvodnili, viď. text v poznámkach.

Č.10....Fi-156 – rozstrieľaný tesne pred pristaním
(Pozn. nakoľko v tom čase vraj niekto iný v rovnakom priestore a približne rovnakom čase hlásil tiež Fi-156, tak malo dôjsť k ich zámene a zlúčeniu do len jedného zostrelu. Prípadne iná verzia hovorí, že bol vedený už ako zničený na zemi.)

Č.11... Fi-156 – bez boja prinútený k letu nízko nad zemou, kde zakopol o terénnu vlnu, prevrátil a bol zničený.
(Pozn. pilot tak získal víťazstvo bez vystrelenia jediného náboja, preto ho nehlásil.)

Č.12.... Fw190 -jeden z poškodených sa úplne rozbil pri pristávaní na materskom letisku v Königsberg (?), pilot sa zabil.
(Pozn. z pôvodnej 11 člennej skupiny Bf109,Fw190, ktorej sa postavila dvojica La-5FN nad Troma dubmi, kde bolo hlásených 1 zostrel + 1 poškodený. Okrem nich vraj mali byť poškodené ďalšie dva nemecké mašiny, kt. nikto z čs.pilotov nehlásil, ale nemecké záznamy to potvrdzovali.)

Č.13......Bf109 – pôvodne hlásený/uznaný ako poškodený a unikajúci do mrakov nad zemou.
(Pozn. autor článku vyspovedal očitých svedkov, kt.v rovnakom mieste a čase videli sovietsku Ratu prenasledujúcu Bf109, kde potom mezek spadol na zem a zhorel.)

Vďaka Whitegod za doplnenie. Takže k tým oficiálnym 9 zostrelom pluku sa dajú ešte prirátať oficiálne najmenej 2, ak tomu dobre rozumiem.

Pátrač píše:
No ještě sem něco doplním, asi tu kombinovanou letku a pár zajímavostí kolem ní. Ti hoši si to zaslouží

Tak to budu rád a případně zas něco doplním.Ti kluci si to určitě zaslouží jak píšeš.Jedním z důvodu je i to,že tito slovenští letci pomáhali osvobozovat i Moravu.Většina se přeškolila na sovětskou techniku.Na Il 2 a La 5 a zasáhli do bojů o Ostravsko,kde byli tuhé boje.Někteří tu i padli.Např.Pavol Slatinský ,který je pohřbený v nedalekých Petrovicích u Karviné ,když byl sestřelen jeho Il 2 kousek od Bohumína,tak ten létal v Kombinované letce na Š 328.