PALBA.CZ

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 4.
Mapa povstaleckého území SNP krátce po 29. srpnu 1944. Jsou na ní též vidět vstupy



německých okupačních oddílů a Bojových skupin po 29. srpnu 1944 na Slovensko.
Počátek srpna 1944 byl hektický. Jednalo se o dobu, kdy byli Němci vyhnáni již z celého území Sovětského svazu a RA již také vkročila do Polska a připravovala se na vstup do ČSR.
Velmi rychle eskalovala situace na Slovensku, Kde "bylo tamějším fašistům velice úzko." Slovenskem se šířili zprávy, že "Němci shromažďují vojsko na slovenských hranicích a chystají se Slovensko obsadit." Ještě to nebyla zcela pravda, ale jen z toho důvodu, že "Wehrmacht jen momentálně neměl dostatek jednotek k obsazení karpatského pásma." Němci však "počítali s obsazením karpatského pásma v případě, že by se fronta přiblížila." Že Němci budou nejen Karpaty obsazovat bylo však jisté, "zvláště i z toho důvodu, že i v březnu 1944 obsadili Maďarsko."
(zde ještě i něco o SNP i z Wikipedie:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Slovensk% ... _povstanie
).
Navenek však "i německý velvyslanec na Slovensku Ludin zalhal prezidentu Tisovi, že o obsazování Slovenska německou armádou nic neví." A ministr vnitra Slovenské vlády "Šaňo Mach hned spěchal do rozhlasu a uklidňoval veřejnost." Po překladu jeho slova: "Ubezpečuji vás, že nebyl učiněn žádný pokus, aby Slovensko bylo obsazeno. O obsazení Slovenska zde doma není ani řeči..." Byla to skutečně uklidňující zvěst pro všechny organizátory povstání... Všichni organizátoři hned začali doufat, že se vše stihne, a že se i včas vrátí ilegální delegace SNR ze Sovětského svazu se směrnicemi z Moskvy. Byla zde velká naděje, že SNP bude možno zahájit podle nejvhodnější varianty a ještě i s koordinací postupu Rudé armády...!

Ještě v létě roku 1944 moskevské vedení KSČ rozhodlo, že se musí posílit, do povstání, partyzánské hnutí na Slovensku. Jenomže tohle posílení bylo skokové, velké a rozhodnutí bylo uděláno bez konzultací s Komunistickou stranou Slovenska. Doslova - "Skupiny partyzánů vycvičených v Sovětském svazu byly vysazeny na Slovensku a další skupiny přešly slovenské území z východního Polska. Veškeré akce partyzánů byly řízeny z velitelství v Kyjevě. Tento stav přetrval i po zahájení povstání a vedl k vážným problémům při koordinaci činnosti partyzánských skupin s jednotkami armády, které měli partyzáni podporovat."
Podle jednoho z použitých pramenů se odhady počtu partyzánů značně liší a říkají, že jich bylo něco mezi 18 000 až 26 000. Jeden z dalších pramenů pak říká, že "v červenci 1944 jich bylo evidováno 233, kdežto v srpnu počet vzrostl na 1 320 a k 9. září 1944 jich bylo 6 770. Na konci povstání se jejich počet odhadoval na 12 000 mužů"
Většina partyzánů byla slovenské národnosti. "V jejich řadách však bojovali také Češi, Rusové, Ukrajinci, Němci, Maďaři, Francouzi, Poláci, Jugoslávci a Židé."
V Tabulce 5, od Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda, jsou pak partyzánské oddíly podle operačního území a příslušného názvu, spolu s přibližnými počty:

"Tabulka 5.
Partyzánské jednotky během SNP.

Útvar..................................................Operační oblast......................................Přibližná síla

Brigáda Čapajev................................východní Slovensko..................................2 500.
Brigáda por. Sečanského...................západní Slovensko.....................................1 300.
Brigáda mjr. Jegorova........................střední Slovensko......................................3 600.
Brigáda npor. Velička........................Turiec........................................................2 400.
Brigáda kpt. Trojana...........................Baťovany.....................................................500.
Brigáda kpt. Valjanského....................Liptov - Zvolen.........................................1 700.
Brigáda pplk. Stěpanova.....................východní Slovensko.....................................700.
Brigáda kpt. Žingora............................ Turiec.......................................................1 000.
Brigáda kpt. Bielika...............................střední Slovensko....................................1 600.
Brigáda kpt. Kvitinského......................východní Slovensko..................................400.
Brigáda pplk. Morskoje.........................Orava.........................................................200.
Brigáda mjr. Kozlova.............................střední Slovensko......................................400.
Brigáda por. Sadilenka...........................Gemer........................................................200.
Brigáda mjr. Jaromova...............................................................................................120.
Brigáda mjr. Losakova............................Liptov........................................................500.
Brigáda mjr. Martinova...........................východní Slovensko..................................300.
Brigáda por. Pola.....................................Bánovce nad Bebravou.............................700.
Brigáda kpt. Sněžinského........................ Myjava....................................................1 000.
Brigáda kpt. G. de Lannurien................. Turiec..........................................................180.
Brigáda pplk. Šukajeva............................Nízké Tatry.............................................7 000."

Předčasné povstání.
Při již řečených skutečnostech- "postupném narůstání partyzánů na Slovensku koncem července, začátkem srpna 1944, bylo jasné, že Němci budou chtít nějaká opatření provést. Bylo totiž patrné, že"slovenská armáda nebyla schopna ani ochotna potlačit činnost partyzánů sama."
Na druhé straně byl zde jasný zájem organizátorů SNP, aby nepřišla předčasná německá okupace a tak se organizátoři snažili přesvědčit partyzány, aby nejméně nepodnikali žádné předčasné akce před začátkem povstání. Organizátoři však neměli úspěch!
O tom, že rozmach a rozsah partyzánu narůstal v čase svědčí i dvě německá hlášení ze Slovenska do Berlína - "německý velvyslanec na Slovensku Hans Elard Ludin v dubnu 1944 hlásil, že na Slovensku nejsou prakticky žádní partyzáni a že nejsou hlášeny žádné případy sabotáží. V červenci byl generálporučík Fritz Schliefer nucen hlásit, že partyzáni jsou podporováni nejen obyvatelstvem, ale dokonce i jednotkami slovenské armády, a že situace se může stát velice nebezpečnou, jestliže nebudou přijata okamžitá opatření."
A "slovenská vláda rozhodla a počínaje 12. srpnem 1944 vyhlásila na celém území Slovenska stanné právo". Ve stejné době pak vybrala pravidelné jednotky slovenské armády, "které měly za úkol provést rozhodnou akci proti partyzánům v oblasti Nízkých Tater. Tato akce trvala tři dny, ale její výsledek byl mizivý, protože partyzáni byli varováni jak generálem Čatlošem, tak podplukovníkem Goliánem....!"
"Dne 24. srpna 1944 hlásil německý velvyslanec Ludin do Berlína, že po poradě s prezidentem Tisem důrazně doporučuje vyslat na Slovensko několik německých jednotek pro boj proti partyzánům." Byla to stejná doba, kdy se slovenští komunisté snažili přesvědčit partyzány, aby omezili svou činnost, ale neměli úspěch. Již jsme řekli, že partyzáni byly řízeni z Kyjeva " a pokyny pro jejich činnost musely být konzultovány a pravděpodobně i ovlivňovány ÚV KSČ v Moskvě, je docela možné, že ÚV v Moskvě nechtěl, aby Komunistická strana Slovenska získala na Slovensku příliš velký vliv a snažil se jí situaci zkomplikovat (historickým podkladem pro silně vytištěné informace je zde - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 -1945, Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech a další zdroje z Použité podklady)."
Odzbrojení slovenské 1. a 2. pěší divize a Východoslovenské armády, jako celku, "bylo Němci naplánováno na 24. srpna 1944. Potřebné jednotky byly vyčleněny ze Skupiny armád Henrici. "Krycí název operace byl ´Kartoffelernte´(
https://sk.wikipedia.org/wiki/Oper%C3%A ... offelernte
).
Slovenská armáda dostala již 25. srpna 1944 zprávy o soustřeďování německých jednotek na opačném konci, na moravských hranicích.. Pod dojmem všeho dění, všech i protichůdných informací, byly od 26. srpna 1944 přípravy na SNP urychleny. Jednotkám, které měly být do otevřeného boje zapojeny bylo vydáno ostré střelivo a zbraně. Zároveň obdržely rozkaz zahájit postupné obsazování důležitých budov ve svých posádkových městech, v některých případech i ve spolupráci s partyzány.
A pak se stalo něco, co celé povstání "nastartovalo dřív", než organizátoři potřebovali...!
Totiž " 27. srpna 1944 železničáři upozornili partyzány, že velká skupina německých důstojníků cestuje rychlíkem z Budapešti do Berlína. Byla to vojenská mise plukovníka Otta, která musela po 23. srpnu opustit Rumunsko. Mise sestávala z vyšších i nižších důstojníků Wehrmachtu a čtyř důstojníků zbraní SS. Rychlík byl zastaven v Turčianském Sv Martinu a mise vylákána do kasáren pod záminkou, že partyzáni podminovali trať. Příští den byla celá mise postřílena při přestřelce, která vznikla při pokusu o její odzbrojení."
U Vrútek ještě partyzáni zlikvidovali, stejného dne 28. srpna 1944, skupinu německé polní policie. Němci tuhle skupinu, asi 40ti mužů, "vyslali na pomoc na třech nákladních automobilech, ale i tato jednotka byla partyzány zničena. Při této akci partyzánům pomáhaly i čtyři tanky Lt-38 z martinské posádky."
Jak již bylo na jiném místě řečeno - "Německé jednotky z Moravy byly odeslány do Rumunska, a tak bylo nebezpečí okamžité německé okupace Slovenska prozatím zažehnáno. Organizátoři povstání chtěli průběh událostí zpomalit, ale to již nebylo možné. Němci začali vysílat na Slovensko své jednotky.
Jsem v místech, kdy bych měl i z jiných historických zdrojů osvětlit význam některých politických událostí, které, včetně projevů různých politiků, bezprostředně ovlivnily SNP, zvláště jeho nešťastný začátek.

Sověti až prakticky "26. srpna 1944 konečně přiznali, že delegace Šmidkeho (ilegální SNR, vybavená i Čatlošovým dopisem) je v Moskvě a že jednala se sovětským generálním štábem. V nočních hodinách bylo generálu Heliodoru Píkovi přece jen umožněno, aby se ve Fierlingerově přítomnosti se Šmidkem ( Karol Šmidke



* 21. ledna 1897, + 15. prosince 1952.) sešel v budově čs, velvyslanectví a dal se informovat o situaci na Slovensku. Během jednání obdržel mylnou zprávu z Londýna, že Němci zahájili okupaci Slovenska. Ihned odešel, aby projednal nově vzniklou situaci se sovětským představitelem gen. Davydovem. Ten hned ráno (27. 8.) tlumočil přímo Stalinovi jeho prosbu přednesenou jménem prezidenta Beneše, aby mu vrchní velení Rudé armády sdělilo svůj názor na možnost podpory povstaleckých slovenských jednotek."

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 5.

Tehdy nikdo ani netušil, že již 26. srpna 1944 dostala Skupina armád Henrici rozkaz k přípravě odzbrojení Východoslovenské armády generála Malára, k "Operaci Kartoffelernte".

V Londýně i v Moskvě docházelo k 26. srpnu 1944 k některým důležitým jednáním, stejně jako na Slovensku.
Ten den byl prezident Beneš "zneklidněný a dotčený", jak napsal Karel Richter, "sovětským tajnůstkářstvím v jednání se slovenskou delegací (ilegální SNR), která doručila Sovětům i memorandum slovenského ministra národní obrany generála Čatloše, odeslal Fierlingerovi depeši, o jejímž obsahu měl informovat sovětské představitele." V depeši se mimo jiné říkalo: "Pokládali bychom za osudné, kdyby sovětská vláda s vládou bratislavskou přímo nebo nepřímo, nebo s jejími vojenskými činiteli, vyjednávala. Také by bylo nebezpečné, kdyby přijímala jakékoliv dohadování s důstojníky režimu, kteří se chtějí v poslední chvíli zachraňovat.... Jiný postup by byl politicky pokládán na Západě za doklad, že naše politika se Sověty byla pochybená..."
Tahle depeše byla do Moskvy doručena v odpoledních hodinách právě v době, kdy se na velvyslanectví ČSR konala společná porada československé vládní delegace z Londýna, která pod vedením ministra Němce přicestovala předešlý den do Moskvy, vojenské mise a zahraničního vedení KSČ za účasti Karola Šmidkeho. Šmidke všechny ujišťoval, že Čatlošovy iniciativy bylo pouze využito k splnění úlohy delegace za ztížených podmínek, na čemž se nakonec shodli účastníci porady na závěr. A Benešovy obavy tak byly shledány, "jako neopodstatněné." Přesto ještě Fierlinger požádal o stanovisko náměstka lidového komisaře zahraničí SSSR Vyšinského, který potvrdil, že "sovětská vláda nemá v úmyslu chránit zrádce... nanejvýš připouští, že i quislingů může být na okamžik k určitým účelům využito".
V dané době však všechny tyto průtahy v jednání sovětských orgánů s delegací a nevhodnými provokačními akcemi partyzánů znamenaly, že " se vytvářela na Slovensku napjatá situace, která se nehodila do plánů sovětskému vrchnímu velení právě tak jako organizátorům povstání."
Následovaly události s německou misí a její rozstřílení při odzbrojování a následné oznámení německého velvyslance Ludina prezidentu Tisovi rozhodnutí německého velení okamžitě nasadit německé jednotky .."k ochraně německých životů a k likvidaci partyzánů".
No a již 29. srpna 1944, v odpoledních hodinách první samostatné jednotky "Tatra" překračovaly moravsko-slovenské hranice v prostoru Púchova a Čadce.
Další německé jednotky pluku Schill, Bojové skupiny Ohlen (podle jednoho z historických pramenů, se Bojová skupina von Ohlen " sestávala ze záložního 82. pluku pancéřových granátníků, výcvikových praporů Volksturmu /II/1 a II/ 8/, úderné skupin Senica, 1. roty 373. praporu Volksturmu a záložní tankové roty s 15 ks tanků PzKpfw IV., celkem měl asi 3 000 mužů"), jednotky Schäffer a 86. divize se přesouvaly z Moravy i Polska. (Bojová skupina von Juncka byla vytvořena ze štábu 85. tankového pluku s jednou smíšenou a jednou spojovací rotou, ze ženijní čety, čety těžkých kulometů, 13. záložního praporu pancéřových granátníků a 8. roty stíhačů tanků. Další okupační jednotky byly formovány ve vojenských okruzích VII ve Vratislavi, IX v Hannoveru, X v Hamburku, XI v Kasselu a XII ve Vídni. - viz mapa v Č 4.).
První boje, které budou popsány později, vypukly u Žiliny.
Podplukovník Golian za této situace "nemohl než vydat rozkazy k zahájení povstání. V naprosto nevhodnou dobu".
Ve stejný den 29. srpna.. "Generál Čatloš byl donucen, údajně pod namířenou pistolí, pronést rozhlasový projev". V rozhlasovém projevu se Čatloš zcela distancuje od povstání a vítal příchod německých jednotek, po českém překladu slovy, cituji:

"... Partyzáni shození k nám ruší výstavbu našeho státu, ničí výsledky naší práce, přepadávají naše vesnice, olupují nás o národní majetek a zákeřně vraždí naše lidi. V tomto zločinném, pekelném díle je nepřítel odhodlán pokračovat, aby nás úplně zotročil a zničil naši draze vykoupenou svobodu a státní samostatnost. Nepřítel je zákeřný, postupuje bezohledně a je k nám shazován znovu a znovu ve velkém počtu. V této situaci, která nám hrozí nejkrvavějším ničením a zotročením, vlastní vojenské síly... nám nestačí. V důsledku této skutečnosti přicházejí na Slovensko jednotky německé armády...
Partyzáni jsou největší nepřátelé svobodného a klidného Slovenska...
V tom nám pomáhej Pán Bůh! Na stráž! (historickým podkladem jsou zde informace: , Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech a další zdroje z Použité podklady)"
A právě "Čatlošův projev, ať již pronesen dobrovolně nebo pod nátlakem, zmátl mnoho vojáků i důstojníků, přiměl je, aby se drželi stranou.
Nůž do zad vrazil povstání velitel východoslovenského sboru generál Malár, který v poslední době naznačoval ochotu připojit se k SNP.
30. srpna 1944 odletěl do Bratislavy, údajně na rozkaz generála Čatloše. V té době se ještě nedospělo ke shodě mezi SNR, Vojenskou radou a londýnským ústředím v názoru na to, kdo má být velitelem východoslovenské armády v SNP. Radiové depeše z druhé poloviny srpna nasvědčují, že volba nakonec padla na generála Malára, zatímco Talský byl určen za jeho zástupce."
A právě v Bratislavě .."však Malár, nejspíše po rozhovoru s Čatlošem, v záchvatu kariéristické zbabělosti" emotivně přistoupil k rozhlasovému mikrofonu a pronesl projev ke slovenským vojákům, slovy, cituji:

"Keď vám mohu možem úprimne radiť, tak vám volám: Stať! Čelom spät! Pochod do materských posádok, k svojim jednotkám! Všetko je prenáhlené, nepremyslené... sme malý národ, vyčkajme teda disciplinovane a kĺudne vývoj a ukončenie vecí... Na čo nám revolúcia mládenci? Kto nám čo robí?..." Oslovil přímo i své podřízené vojáky a důstojníky dvou divizí východoslovenského sboru, s nimiž se počítalo pro obsazení průsmyků: "Vám, moji vojáci, kamaráti, ktorým priamo velím... posílám svoj velitelský pozdrav s tým, abyste mi stopercentně verili a drželi se len mojich rozkazov. Na stráž!"

Emoce znamenali: "Do východoslovenského sboru generál těmito slovy zasel bacil morálního rozkladu."
To však nebylo vše: "V slovenském rozhlase zazněl i hlas prezidenta Slovenské republiky Jozefa Tisa", který mimo jiné řekl: ".... k zdolaniu tejto pekelnej riavy dal som súhlas k tomu, aby náš veĺký súsed Veĺkonemecká ríša poslala na Slovensko vojenské jednotky k potlačeniu tohto beštiálného šialenia rafinovaných agentov a sterorizovaných a zavedených terorom alebo úplatou zlákaných jednotlivcov. Vyhlasujem, že príchod nemeckých jednotek na Slovensko má jediný ciel, zlikvidovať partizánsku čeliadku na Slovensku. Nemecké vojsko neprichádza Slovensko obsadiť, ale vrátiť Slovensku charakter národa pokojného, štátu slovenskému známku štátu usporiadaného a slovenskému pokojamilovnému človeku vrátiť istotu života a majetku. Naše vojsko a každý statočný Slovák bude nemecké jednotky v tomto zámere podporovať, aby nadišla chvíĺa, že si vydýchne zase každý Slovák, v ovzduší pokojnej a v poriadku žiúcej slovenskej otčiny."
A zde je pak pokračování pana Karla Richtera velice zajímavé, i s nejen jeho závěry a vysvětlením. A tak vše také raději řeknu celé, cituji: "Generál Čatloš, i když splnil co se po něm žádalo, byl na rozkaz prezidenta Tisa v Bratislavě izolován v domácím vězení. Podařilo se mu uprchnout na povstalecké území, kde jej však čekalo zatčení. Žádá, aby mu bylo umožněno promluvit do povstaleckého rozhlasu, a napravit své vynucené vystoupení v Bratislavě. Golian to nedovolí. Až později si uvědomí, že udělal chybu. Čatloš přece jenom mohl dezorientované důstojníky posádek na východním a západním Slovensku vysvětlením okolností, za kterých pronesl svůj protipovstalecký projev, vyburcovat k dodatečnému odporu. Povstání tak mohlo být od začátku mohutnější. Svým nejbližším spolupracovníkům se Golian v těžkých dnech přizná, jak ho mrzí, že Čatloše odmítl."

Onoho 29. srpna 1944, se na pozdějším prostoru SNP, ale i mimo těchto prostor udály i další skutečnosti. Prakticky "sotva dozněla Čatlošova slova oznamující příchod německých okupačních vojsk, začal, jak víme, pplk. Golian jednat." Víme, že již od 26. srpna, když proskočily zprávy, že se Němci připravují k obsazení Slovenska, byly jednotky, které měly vojensky vystoupit ve prospěch SNP, vybaveny zbraněmi, ostrým střelivem a zaujímali určené prostory už do 20. hodiny. Měli zvýšený stupeň bojové pohotovosti a měli provádět ve svém okolí zpravodajskou a průzkumnou činnost. Dále měli budovat obranná postavení směrem k možnému příchodu německých jednotek. Měli ničit německé transporty, které by se mohly snažit proniknout na slovenské území. Ale protože se nic moc nedělo, stáhl Golian jednotky ještě do kasáren. Stále však byla udržována bojová pohotovost.
"Jakmile došla hlášení o postupu německých vojsk z Moravy, vydal Golian rozkaz k zaujetí obranných postavení. Po Čatlošově projevu 29.8. už bylo jasno. Pplk. gšt. Ján Golian vydal telefonický rozkaz:

" Heslo: Začnite s vysťahováním, platí od 20 hodiny dnešného dňa." Tajný signál k zahájení povstání byl vydán.

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 6.

Právě v den 29. srpna 1944 se velitel pozemního vojska "Slovenského štátu" generál J. Turanec, vydal letadlem z Bratislavy do Bánské Bystrice. To aby "byl co nejdříve na svém velitelství". Když letadlo, které generála vezlo, přistálo v noci na letišti "Tri duby" obklíčili jej povstalečtí vojáci. Generál Turanec měl být zatýkajícím nadporučíkem Š. Hanušem a eskortou odveden na velitelství partyzánské brigády kpt. Jegorova. Rozkaz byl splněn.
Po vyhlášení začátku povstání se dohodl podplukovník Golian s partyzánskými veliteli Jegorovem, Bielikem a Sečanským, "že jejich oddíly vstoupí do Bánské Bystrice , aby bylo zajištěno převzetí moci (historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech)". Po rozkaze k povstání - "SNP začalo oficiálně dne 29. srpna 1944 ve 20,00, kdy byly mobilizovány



záložní ročníky 1938 a 1939. První záložníci začali přicházet ke svým jednotkám již 30. srpna 1944 ráno (historickým podkladem je zde: Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939-1945.)".
Oba historické podklady pak říkají stejně či podobně: V Bánské Bystrici "se několik partyzánských skupin připojilo dne 30. srpna 1944 k armádě. Protože místní obyvatelstvo znalo německé agenty a přisluhovače, partyzáni dostali jejich seznamy a likvidovali je ještě v noci (z 29. na 30. srpna 1944 - má poznámka). Neobešlo se to bez střelby a násilností, které obyvatelstvu nahánělo strach. Sám Golian dal vojskem obsadit všechny důležité budovy a komunikace a na svobodu propustit politické vězně. Podle předem vypracovaného seznamu byli pozatýkáni a internováni čelní představitelé Tisova režimu, agenti a spolupracovníci Němců, příslušníci Hlinkovy gardy, zarytí luďáci. Pokud se stavěli na odpor se zbraní v ruce, byli zastřeleni.
"V budově Velitelství pozemního vojska byli rovněž zatčeni a odzbrojeni všichni stoupenci režimu v čele s plukovníkem Zverinou.
Plukovník Kanák, který byl do B. Bystrice již v předchozích dnech vyslán z Bratislavy s celou inspekční komisí, aby prověřil, jestli se tu neděje něco podezřelého, prohlédl písemnosti a odhalil prokazatelné přípravy k povstání. Ve chvílích, kdy v budově probíhal převrat, vyběhl se svým doprovodem na chodbu a v krajním rozčilení řval: ´Všetci ste zrádcovia!´ V tom spatřil Goliana, který právě vyšel ze dveří své kanceláře. Kanák vytrhl z pouzdra pistoli a vykročil k němu. Golian byl rychlejší. Fašista zraněný jeho výstřelem byl odzbrojen a odvlečen. Jeho podřízení se vzdali. I když se tato dramatická epizoda v oficiélních písemnostech nikde neuvádí, za bernou minci lze připomenout, že Kanák s celou bratislavskou komisí byl zadržen. Na dotazy z Bratislavy, co s nimi je, se odpovídalo, že už odjeli. Co se s nimi skutečně stalo, není známo (historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech)"
Ráno 30. srpna 1944 svolal plukovník Golian (povýšený dnem vypuknutí SNP) poradu všech důstojníků banskobystrické posádky. a oznámil jim, že od tohoto okamžiku je Slovensko ve válce s Německem a že všechny jednotky slovenské armády se od nynějška považují za jednotky 1. československé armády a jejím velitelem je prezidentem ČSR jmenován generál Rudolf Vest, který v nejbližší době přiletí na Slovensko. Zatím jej bude zastupovat plukovník Golian, jako náčelník štábu armády. Poté představil styčné důstojníky pro kontakt s Londýnem a Moskvou, kapitána Krátkého a nadporučíka Pavloviče.
Všechny stávající slovenské předpisy a nařízení byly zrušeny a mužstvo bylo vyzváno složit přísahu Československé republice. Po skončení tohoto aktu posádková vojenská hudba poprvé po čtyřech letech zahrála československou hymnu - Kde domov můj...... nad Tatrou sa blýská hromy divo bijú....
Rozhlas v Bánské Bystrici vysílal od začátku povstání zprávy, které byly zachyceny nejen na celém Slovensku, ale i v Londýně a v Moskvě (historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939-1945, a další z Použité podklady.)."
Ještě v noci z 29. na 30. srpna 1944 dostal rozkaz podplukovník Mirko Vesel, aby z Donoval přivezl



Vavro Šrobára (* 9. srpna 1867 Lisková, + 6. prosince 1950 Olomouc), čechoslovakistu , viz též zde:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Vavro_%C5%A0rob%C3%A1r
. Ještě v Donovaloch mu měl tlumočit prosbu velení, "aby jako politik, který se těší plné důvěře prezidenta Beneše, poradil, jak dál postupovat". Šrobár pak sám napsal: " Přišli za mnou do Donoval proto, aby získali informace, co dále, že jsou vojáci a k politické stránce věci že potřebují přesné rozkazy a směrnice pro nejbližší dny. Porada trvala do šesti hodin ráno (do rána dne 30. 8. 1944 - má poznámka).
Na žádost vojenského velení SNP - " Doktor Šrobár sestavil také na jejich žádost výzvu k vojákům, obyvatelstvu a národním výborům, která měla být přečtena v rozhlase. Na její konečné podobě se podílel i Ursíny."
Ursíny pak sám vzpomínal: "Prohlášení k vojsku, jakož i k civilnímu obyvatelstvu stylizoval již v noci dr. Šrobár... V noci ke mně zaskočil podplukovník M. Vesel... Pozměnil a doplnil jsem prohlášení k civilnímu obyvatelstvu a po této úpravě se podplukovník Vesel a inž. J. Styk odebrali přečíst v rozhlase výzvu k vojsku a celému národu..."
Prohlášení vysílal banskobystrický rozhlas dne 30. srpna v 11,00 a mimo jiné bylo řečeno:
"Zrádcovská vláda povolala německé vojsko, aby potrestala slovenský národ za to, že slovenští vojáci odmítají bojovat proti bratrskému ruskému národu... Tito zrádci by chtěli přinutit slovenského vojáka, aby bojoval proti našim a ruským parašutistům a partyzánům, kteří přišli na Slovensko, aby nám pomohli bránit naší vlast.... V zastoupení velitele slovenského vojska, jako části československé branné moci generála Viesta vás vyzívám... postavte se na odpor německým okupačním jednotkám, bojujte tvrdě a neúprosně proti vetřelcům, zachovejte nejpřísnější kázeň a poslušnost těm velitelům, kteří vás povedou proti Němcům... Naše brzké vítězství je zajištěno! Je jen na vás, aby Slovensko bylo zachráněno před pustošením a krutým utrpením ((historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech)."
Po vojenské části ihned zazněla, z banskobystrického povstaleckého rozhlasu, dr. Šrobárem stylizovaná proklamace předsednictva Ústředního národního výboru, která vyzývala všechny slovenské národní výbory, aby "vší silou podporovaly vlasti věrné slovenské vojáky v boji proti nastupujícímu německému vojsku a proti zrádným domácím pomahačům." Mimo jiné zazněla slova, cituji: "Vyzýváme všechny státní, obecní i soukromé úředníky, aby zůstali na svých místech, podporovali hrdinný boj našeho vojska a odmítali plnit takové rozkazy zrádcovských vládních činitelů, které by mohly podkopat jeho úspěšný boj (historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech)"
V Bratislavě se začátek povstání vůbec nepodařil - "Husák tu jménem Slovenské národní rady (SNR) předem dohodl převratové akce s podplukovníkem Kišem-Kalinou. Toho však ještě podplukovník Golian v kritických dnech nahradil ve funkci posádkového velitele majorem Murgašem, který se nestačil zorientovat v situaci natolik, aby podnikl nezbytná opatření. Golianův rozkaz k zahájení povstání se dostal do rukou důstojníka Aloise Králíka věrného Tisovi. Ten okamžitě zalarmoval Němce i tisovské fašisty. Převládly zmatky a nerozhodnost, posílené projevy Čatloše a Malára (Projevy viz v Č 5., historickým podkladem je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech)"
Výsledkem střídaní velitelů povstání v Bratislavě, tři během krátké doby, bylo: "V noci na 1. září 1944 byla bratislavská posádka odzbrojena jednotkami německé úderné Bojové skupiny Schill. Tato jednotka SS sestávala ze tří praporů pěchoty, dělostřelecké baterie s houfnicemi ráže 150 mm, oddílu stíhačů tanků s dvaceti SHD Hetzer a z čety OT SdKfz 251. Celková síla Bojové skupiny Schill byla asi 2 200 mužů. Tato bojová skupina byla vytvořena převážně z frekventantů důstojnických škol zbraní SS dislokovaných v Protektorat Böhmen und Mähren. Nitranská posádka zůstala věrná Tisově vládě a posádky v Hlohovci; Seredi, Novém Městě nad Váhom, Trenčíně a Nemšové se nepřipojily k povstání jako organizované jednotky; pouze 900 jednotlivých vojáků přeběhlo k povstalcům. To Němcům umožnilo obsadit bez boje území okolo dolního toku Váhu a kontrolovat důležité přístupové cesty, které byly nutné k proniknutí do oblasti horní Nitry a do údolí řek Hron a Žitava. Na západním Slovensku byly navíc důležité zbrojovky a velké vojenské sklady, jejichž ztrátu povstalci později citelně pocítili.
Dne 30. srpna 1944 bylo Skupině armád Henrici nařízeno odzbrojit 1. a 2. pěší divizi Východoslovenské armády. Jednotky německého 24. ts (XXIV. tankového sboru) v součinnosti s Bojovou skupinou generála Enno von Rintelena a dalšími záložními jednotkami vnikly na slovenské území z Polska a během dvou dnů obě divize bez odporu odzbrojily a internovaly jejich mužstvo. Jen u slovenské 1. pěší divize byl vydán sporadický rozkaz - ´Nenechat se odzbrojit!´. Některé jednotky se probily na území SNP, nebo k partyzánům, část se rozešla a zbytek upadl do zajetí (historickým podkladem je zde: Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939-1945.)".

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60