PALBA.CZ

Pjotr Nikolajevič Nestěrov

Budoucí průkopník vojenského letectví Pjotr Nikolajevič Nestěrov se narodil 27.února 1887 ve městě Nižnij Novgorod. Jeho otec byl důstojníkem a vyučoval na místní kadetní škole. Jeho otec ale brzy zemřel a rodina tak přišla o jediný zdroj příjmů. Situace se zhoršila natolik, že jeho matka byla nucena odejít do domova pro vdovy i se svými čtyřmi dětmi. V desíti letech nastoupil mladý Nestěrov ke studiu na místní vojenské škole. Roku 1904 zde úspěšně absolvoval a ve studiu pokračoval na Michailovské dělostřelecké akademii v Petrohradě, kde patrně dostal stipendium. Zde jej velice zajímala historie, hrdinské příběhy minulosti a čerstvé poznatky z nasazení dělostřelectva během rusko-japonské války. Roku 1906 absolvoval s výtečnými výsledky a získal hodnost poručíka. Také se oženil s Naděždou Galetskou, se kterou měl dvě děti, chlapce a dívku. Jeho další vojenská kariéra nyní narazila na byrokratickou překážku, jelikož dle platných zákonů, musel každý důstojník, který se oženil před 28.rokem života, uhradit do státní pokladny jistou zálohu ve výši 5000 rublů, pro případ že zemře a stát se bude muset starat o jeho rodinu. Tento zákon se však nevztahoval pro důstojníky sloužící na Dálném Východě, jelikož neměl finanční prostředky, bylo o jeho budoucí kariéře rozhodnuto. Nastoupil službu u 9. východosibiřské dělostřelecké brigády ve Vladivostoku. Právě sem se přestěhoval i se svou rodinou. Roku 1909 se poprvé dostal do kontaktu se svojí Nemesis – letectvím. Byl poslán jako pozorovatel k balónovému pluku, v rámci dělostřelecké brigády. Vzduchoplavba jej začala fascinovat a stal se až posedlý myšlenkou na výrobu vlastního letounu. V této době se patrně navrátil do Nižného Novgorodu. Spřátelil se totiž s místním profesorem, Sokolovem, který byl předsedou tamního leteckého spolku. Celý rok Nestěrov a Sokolov neúnavně pracovali na konstrukci svého letounu, patrně kluzák, než se rozhodli svůj výtvor otestovat. Nestěrovem pilotovaný letoun neletěl nikterak daleko nebo vysoko, ale let byl úspěšný a konstruktéra motivoval k dalšímu zájmu o letectví. Roku 1911 se mladý poručík přihlásil do Petrohradské letecké školy pro důstojníky, kde následujícího roku získal pilotní průkaz. Okamžitě byl přiřazen mezi vojenské piloty a pracoval jako zkušební pilot. Ambicióznímu pilotovi zde ale bylo poněkud těsno a velice jej ubíjely omezující nařízení, které počítaly s využitím letounů jen jako pozorovacích prostředků. Rozhodl se tedy pracovat na využití letounů v leteckých soubojích, taktice a celkově zmapovat možnosti manévrování za letu. Jeho vlastenecké cítění také bylo dosti pošramoceno zjištěním, že Carská armáda využívá pouze stroje zakoupené v zahraničí, konkrétně ve Francii (což bylo tehdy běžné). Osobně se tedy zasazoval o leteckou výrobu přímo v Rusku. Jeho názory zatím neměly velkou váhu a rozhodl se, že se musí dostat do širšího povědomí. Prvně na sebe upozornil 13ti hodinovým letem, kdy urazil 750 km, což byl na svou dobu obdivuhodný výkon. Nestěrov chtěl ale víc a své nadřízené ohromit. Tehdy se věřilo, že provádět se stroji přemety a jiné akrobatické kousky, je nebezpečné, letoun se dostane do vývrtky, stane se neovladatelným a zřítí se k zemi. Tyto názory byly podporovány též konstruktéry a mezi piloty byly obecně rozšířené. Nestěrov se rozhodl obavy z akrobatického létání rozptýlit a na letišti ve Varšavě nasedl do svého letounu Nieuport IV, vystoupal do výšky 1600m (což byl velký úspěch sám o sobě), vypnul motor a začal ztrácet výšku. Nad udivenými diváky pak udělal několik kruhů, díky čemuž si získal velké uznání a prvně tak na sebe upozornil. Nestěrov byl ale stále nespokojeným a chtěl posunout možnosti letectví ještě dál. V hlavě mu stále ležel sen uskutečnit manévr zvaný Smyčka Smrti. Přípravě věnoval mnoho času a energie. Příležitost předvést svůj um se mu naskytla 27.srpna 1913 nedaleko Kyjeva. Nestěrov vystoupal se svým jednoplošníkem Nieuport IV do výšky 1000 metrů, načež vypnul motor, udělal smyčku (looping) a bezpečně přistál. Pilot si získal mezi ohromenými diváky velkého uznání, ovace a slávu, ale opět narazil na byrokratickou překážku. Jelikož ohrozil státní majetek, hrozil mu trest vězení a jeho kariéra, pilota i důstojníka, byla v ohrožení. Když obdobný manévr uskutečnil o šest dní později francouzský pilot Adolphe Celestin Pégoud (1889-1915), tabu bylo zlomeno a místo oplétaček s úřady, byl Nestěrov oficiálně pochválen, byl povýšen na štábního kapitána a získal medaili. Ve své práci ale neustrnul a přišel s nápadem koordinovat letecký průzkum s dělostřelectvem. Bombardování pozic nepřítele přímo z letounu. Také simuloval útok na nepřátelský letou - vlastním letounem ničit stroj protivníka. Zdokonalil možnosti leteckého pozorování v noci a přišel s nápadem přistávání v noci za pomoci acetylenového osvětlení na přistávací ploše. Později také upravil ocas u svého letounu (odebral směrové kormidlo), tento nápad se ale ukázal být přehmatem. V červnu 1914 ale byly jeho plány náhle ukončeny. Začala válka.

Nestěrov v této době působil jako velitel 11.letky a brzy měl dostat příležitost vyzkoušet své teoretické zkušenosti v bojových podmínkách. Byl přesvědčen, že budoucnost letectva je především v boji s letouny protivníka. Problém byl v tom, že v Rusku tehdy nebyly žádné lehké kulomety, které by šlo efektivně použít a namontovat na letoun. Výkony letadel pro zástavbu kulometu ani zdaleka nestačily a prakticky dokázaly nést jen pilota. I zde ale měl kapitán pozoruhodný nápad. Na ocas svého letounu Morane-Saulnier G nechal instalovat velkou pilu, s jejíž pomocí chtěl přeřezávat nepřátelským letounům upínací lana na horním křídle. Letoun by se tak stal neovladatelným a zřítil by se k zemi. Jeho kolega Alexandr Alexandrovič Kazakov (1889-1919), později nejúspěšnější ruský stíhač velké války, zase chtěl spouštět z paluby svého stroje malou námořní kotvu - v březnu 1915 dokonce touto primitivní zbraní napadl německý letoun a nakonec jej dorazil nárazy svého podvozku na křídlo nepřátelského stroje. Rakouští velitelé přislíbili vysokou finanční odměnu tomu, kdo dokáže zničit Nestěrovův letoun. Svůj osud měl však i nyní pevně ve svých rukou. Osmého září roku 1914, spatřil trojici rakousko-uherských letounů Albatros B.I, které právě svrhávaly pumy na nedaleké ruské polní letiště. Nestěrov zaútočil na vedoucí letoun a nárazem letoun poslal k zemi. Při manévru byl ale poškozen i jeho stroj a stal se neovladatelným. Podle některých údajů nebyl připoután a náraz jej vymrštil ze stroje. Otázkou je zda se tak stalo hned při taranu, nebo až při nárazu na zem. Druhou možnost potvrzuje fakt, že na následky zranění, zemřel až druhého dne. Byť tento taran (sebevražda) nebyl promyšleným kalkulem a s fatálními následky srážky nepočítal, odvaha se mu musí nechat. Tehdejší letouny byly příliš křehké a tento plán byl velice riskantní, vyjít ale mohl. Statečný pilot byl pohřben jako národní hrdina v Kyjevě. Nejen ruský, ale i celosvětový tisk psal o úmrtí tohoto slavného průkopníka a inovátora. In memoriam byl povýšen a byl mu dělen Svatojiřský kříž – nejvyšší ruské vyznamenáním za odvahu. Z počátku války se dávalo jen za ty nejodvážnější kousky, čímž jeho čin rozhodně byl. Mnohé patrně překvapí, že celý příběh má i Českou stopu. Pilotem zničeného stroje byl František Malina, český rodák.

Zdroj:
http://russiapedia.rt.com/prominent-rus ... -nesterov/
https://www.hrabova.info/2014/12/25/fra ... ny-milnik/
http://beautifulrus.com/pyotr-nesterov- ... -aviation/
https://en.wikipedia.org/wiki/Pyotr_Nesterov
http://forum.valka.cz/topic/view/142391

No vidíš - ten slíbený výchovný úkon Ti budiž odpuštěn. Dobrá práce kolego.

Rase píše: V červnu 1914 ale byly jeho plány náhle ukončeny. Začala válka.
Nestěrov v této době působil jako velitel 11.letky a brzy měl dostat příležitost vyzkoušet své teoretické zkušenosti v bojových podmínkách.

Válka nezačala v červnu ale v červenci 1914, což je však zanedbatelný detail. Článek je velmi zajímavý a dokládá, jaké podivné způsoby vzdušného boje (pily, kotvy) tehdejší piloti zkoušeli. Předpokládám, že to byl první úspěšný taran v dějinách vzdušného válčení, a nebo se pletu?

Domnívám se, že je to skutečně první taran v dějinách letectví. Já o něm poprvé četl v beletrii, tedy v Příběhu opravdového člověka. Je jasné že tudy cesta k leteckým bitvám budoucnosti nevedla, ale komu čest tomu čest. Asi stím že to sám nepřežije nepočítal.

Rase, co tvoje prameny říkají o jeho rodině? Je o ní nějaká zmínka?

Jarl:
asi se mi tam přimotal ruský datum. Měl jsem víc zdůraznit že se opravdu jedná o první taran v historii. Většina lidí jej zná právě pod tímto, né zrovna povzbudivým prevenstvím. Cílem článku bylo spíš vyzdvihnout, čím se proslavil ještě před vypuknutím bojů - právě u akrobatických letů bylo potřeba víc realistického myšlení a odvahy. Celkově se u rozhodnutí zničit nepřátelský stroj nárazem, poněkud přepočítal (tuhle metodu si ale sám vymyslel a dál ji rozvíjel). Stroje to byly křehké a jednou z používaných metod bylo přetínání napínacích lan - křídlem svého letounu. Na obranu Nestěrova je ale potřeba říct, že náraz podvozkem do leounu nepřítele, uskutečnil minimálně i zmíněný Kazakov. Ten ale manévr přežil.
Je dost možné, že letoun byl po taranu jen lehce poškozen, ale při přistání došlo ke komplikaci a po dosednutí na zem se letoun "šprajcnul" a nepřipoutaného pilota vyhodil z kokpitu. Tomu odpovídá že zemřel až druhého dne

Tohle by měl být Nestěrovův havarovaný Morane-Saulnier G (Malinův stroj dopadl ještě hůř)


Pátrač:
Tady se mi nedaří najít vůbec žádné informace. I jméno Naděždy Galetské bylo velkou náhodou. Krom fotografie s dětmi jsem našel i kabinetku s více lidmi, patrně z doby studia. Nestěrov bude patrně ten vlevo a jeho žena ta uprostřed (ale je to jen můj odhad, může to být ten vpravo). O vdově a dětech se nic nepíše, asi je nic zářného nečekalo. Majetky patrně neměl (pokud nebyla žena bohatá - což asi nebyla) a tak byla rodina odkázána na státní vdovskou rentu (po důstojníkovi). Rodin bez otce "živitele" tehdy bylo víc než dost a hodně bych se divil kdyby je čekalo lepší zacházení.

Co se týká rodiny, nejsem překvapen. Osudy pozůstalých málokdy někoho zajímají. Je ale fakt že občas se najde nějaký ten výjimkový stav.

Něstěrov sám byl jeden z těch lidí, od přírody nadaných a spolu s přirozenou odvahou mu danou posunul letectví hodně dopředu. Ale jeho přínos letectví vždy bude v pozadí za tímto taranem.

Jinak Tvůj článek na panzernetu je asi základem tohoto, zvaž, jestli sem nevložíš ty krásné obrázky s pilou na osase a podobně. Dík.

Tady je slavné akrobatické číslo, kterým se Nestěrov proslavil. Zde v pozdějším podání Adolphe Pégouda


Tady je autor se svým neúspěšným řešením ocasní plochy (chybí směrovka)


Tady je Nestěrovův Morane-Saulnier G s pilou (1914)


Tady je Kazakovův Morane-Saulnier G s kotvou (1915)


Tady je krásně vidět jak chatrné tehdy letouny byly (zde ruský Morane-Saulnier G)

Zdravím vás, pánové. V pozici procházejícího návštěvníka se ráda podělím o pár drobků informací, které mám o rodině Petra Nestěrova. Naděžda Galecká se narodila jako Jadwiga (Felixovna) Luněvská do velice chudé rodiny polských rolníků v roce 1886. Rodiče ji krátce po narození předali bezdětnému ruskému páru Galeckých, kde měla větší naději získat vzdělání a šanci žít v lepším prostředí. V rodině Rafaila a Cecílie Galeckých byla Jadwiga vychována v pravoslavné víře a přijala i jméno Naděžda, po novém otci Rafailovna.

Naděžda a Petr Nestěrov měli dvě děti, dceru Margaritu (1909-1995) a syna Petra (1911-1955). Jejich potomci stále žijí ve městě Žovkva (v letech 1951-1992 Nestěrov), v jehož blízkosti byl Nestěrov zabit. Po manželově smrti Naděžda získala rentu, která činila 1890 rublů ročně, což byla nejvyšší možná suma, jakou mohla získat. Naděžda se vdala ještě jednou, za blízkého přítele svého muže, Vladimira Dokučajeva, s nímž prožila dvacet spokojených let, během nichž vychovávali obě malé děti. Zemřela v roce 1936.

Jinak je docela zajímavé, že Nestěrov zemřel ve stejném věku jako jeho otec, tedy v sedmadvaceti. Neméně smutný osud potkal Petrova mladšího bratra Michaila, který zemřel 8. října 1914, když se učil létat na stejném typu letadla jako jeho bratr. Bylo mu tehdy čtyřiadvacet. Dobře se vedlo pouze nejstaršímu Nikolaji, který zemřel v roce 1950 coby generálmajor Rudé armády a docent Vojenské akademie M.V. Frunzeho v Moskvě. Některé rodiny mají dost krušný osud. Tohle bude asi jedna z nich.

Samotný článek se mi velmi líbí a jsem opravdu ráda, že zde ruské osobnosti tak mile prosperují. Děkuji!

Ljubov:
Je až neuvěřitelné co všechno se dá najít (někde) - zírám.
Kdybych měl rád to slovo, tak řeknu WOW
Děkuju za doplnění

Je to věc štěstí při hledání, Nestěrov měl bohužel tak pošramocené a tragické rodinné vazby, že o nich lze vypátrat něco víc. Navíc se v minulém století nedal zaškatulkovat jako bělogvardějec, takže bylo přínosné některé informace nenechat zmizet. Při psaní některých životopisů jsem mockrát došla do situace, že jsem byla schopná nalézt jméno manželky a dětí, ale nic dalšího. Po rodině Paula von Rennenkampfa pasu dodnes. Jinak opravdu není zač děkovat.

Co se týká hromadné rodinné fotky, Naděžda Galecká je skutečně ta sedící dáma uprostřed. Vlevo od ní sedí Margarita Viktorovna Nestěrovová, Petrova matka. Napravo Alexandra Nikolajevna, jeho sestra. Petr Nestěrov stojí napravo, vlevo je jeho starší bratr Nikolaj.

Část rodiny Nestěrova žije i v Samaře, např. jeho vnučka Taťjana Petrovna. Je dcerou Petra Nestěrova jr., který vystudoval radiotechnický institut. Žijí poměrně utajeně a snaží se vyhýbat tisku, čemuž se není moc co divit.

Přidávám ještě jednu fotku Nestěrova s ženou a dcerou, datováno 1910. Pokud jsem právě nezapomněla, jak vložit fotku.

Ljubov píše:.. Žijí poměrně utajeně a snaží se vyhýbat tisku, čemuž se není moc co divit.
...

Myslíš že by to ešte po tolkých rokoch malo na život potomkov vplyv?

P.S. Odkaz pre Ljubov v SZ.

Já myslím, že mělo, i když ne takový, že by starou babičku Taťjanu Petrovnu každou noc obkličovali novináři. Nestěrov je stále populární. Letos v dubnu slíbili, že po něm pojmenují nové vojenské učiliště, které se bude specializovat na výcvik pilotů. Existuje řada památníků, loni to bylo sto let od smrti, což znamenalo oprášení legendy v plné polní. Proč se Taťjana vyhýbá pozornosti? Jednak, ona o svém dědečkovi neví vůbec nic. Ne víc, než si přečte v knihách. Když Nestěrov zemřel, byly jejímu otci tři roky. Vzpomínky si ukládáme obvykle až od tří-čtyř let. Narodila se roku 1948, když už dávno nežila ani Naděžda Nestěrovová. Nemá tudíž co předat. Všechny materiály jsou v archivu její tety tuším v Moskvě.

Dále, přesto, že Nestěrov nebyl žádný proticarský bojovník, nebylo zcela bezpečné se k němu hlásit. Chyběla mu ta chtěná aura bojovníka Rudé armády. Nestěrov jr. se raději od otce distancoval, byl sice oslavován jako hrdina, nicméně si nemohl být jistý, jestli ho nebudou popotahovat. Rodina tak žila zcela anonymně. Vzhledem ke kouzelné ruské závisti, by myslím ani nestáli o to, aby jimi začali sousedi opovrhovat, kdyby náhodou získali něco, co jiní neměli. Kdo by chtě slyšet, že mají důchod o něco málo vyšší, protože ho určitě dostali kvůli tomu, že jejich dědeček udělal to a to, přitom dědeček sousedky XY byl mnohem slavnější, protože bojoval u Stalingradu. Závisti stačí málo. Ruští lidé generace paní Taťjany se novinářů bojí. Nebyli zvyklí se vychloubat, raději zůstávali řadovými občany. Neví, jak se k nim chovat a jestli se jim náhodou něco nemůže stát, když svůj příběh prodají. Proto pro jeden krátký rozhovor pro web Samarskije suďby (Samarské osudy) si pozvala i svou dceru Margaritu a vnuka Jevgenije. Tady je fotka:



A Rase, hlídej si své téma, aby se stále drželo názvu a koriguj všechny včetně mne.

Osobně nějak nechápu onu obecnou fascinaci člověkem, který se proslavil tím že se zabil (ve 27letech). Jasně, je to omezené zjednodušení, ale právě takhle (první taran v historii) se zaryl do mysli mnoha lidí. Samozřejmě že byl odvážným člověkem, který dokázal překonat tehdejší rekordy - létal vysoko, na větší vzdálenost a obratněji než bylo tehdy běžné - nebyl ale sám (ve světě bylo podobných lidí víc). Nevim zda se nějak zasloužil o podporu vlastního leteckého průmyslu v Rusku, pokoušel se o to, ale zda měly jeho snahy hmatatelné výsledky netuším (průmysl vznikl, i na Krymu, ale nevim zda jeho zásluhou nebo přičiněním). Přijde mi, že jediným důvodem proč byl a je vhodný pro každý režim, je fakt, že zemřel dřív než se musel politicky angažovat. Přeci jen před Válkou stačilo, pokud se člověk nestýkal se špatnými lidmi (buřiči, anarchisty atd.), neměl oplétačky s policií a celkově se choval jako řádný carský důstojník. Nestěrov patrně trávil hodně času v dílně nebo s rodinou a tak ani neměl moc příležitostí něco pokazit. Stačí porovnat jeho osud s již zmíněným pilotem, Nestěrovovým přítelem, Alexandrem Alexandrovičem Kazakovem (1889-1919), později nejúspěšnějším ruským stíhačem velké války (20 uznaných sestřelů). Za občanské války bojoval proti bolševikům v Archangelsku. Když se britské expediční síly začaly stahovat z Ruska, upadl do hluboké deprese a roku 1919 spáchal sebevraždu (oficiálně nehoda). O techto lidech se nemluví, nebyli politicky korektní.

Možná se pletu a něco mi uniklo, ale z realistického pohledu mohl ještě mnoho vykonat (pro ruské letectví), kdyby se nenechal unést a neriskoval se svým životem v poměrně nevýznamné šarvátce (už byl ale takový).

ps. klidně pokračuj, moc se mi líbí jaké nacházíš zajimavosti (úžasné).

Článek jsem si kdysi četl na panzernetu a nyní jsem si ho s chutí přečetl znovu, vč. pěkných doplnění . V této souvislosti můžu pouze připomenout, že František Malina se touto událostí stal prakticky prvním v leteckém boji padlým pilotem české národnosti a tak sem z dovolením přidám pár dalších souvislostí:

František Malina pocházel z chudé, na děti bohaté české rodiny. Z šesti sourozenců se dospělosti dožili tři holky a dva kluci. Vzhledem k tomu, že jako první se narodili tři dcery a prvorozený syn František Karel zemřel po půl roce života, platil tak "náš" František za rodinného mazánka. Jako poslední se narodil bratr Otto. Ve snaze zajistit si alespoň nějaké živobytí, nebáli se otec Ludvík a matka Marie rozená Tománková vyrazit za prací do světa. Chvilku žili ve Vídni a pak v Enzersdorfu - Mostu nad Litavou. Následně se přestěhovali do Hrabové u Moravské Ostravy, kde jak napsal Rase se budoucí letec narodil. Otec totiž v nedalekém Vratimově získal místo strojníka ve fabrice na buničinu. Na základě čehož, můžeme ostatně u malého Františka předjímat, alespoň nějaké minimální technické vzdělání. Ve Vratimovské obecné škole měl pověst průměrného žáka, dnes by jsme řekli "trojkaře". Průměrný prospěch = průměrná práce, František se posléze vyučil soustružníkem. V roce 1911, po dovršení 21 let narukoval k dělostřelectvu, což se ostatně k jeho povolání dalo předpokládat. Postupně se vypracoval na korporala/desátníka, aby následně dobrovolně vstoupil k tehdy ještě starý název nosícímu R-U letectvu, c. a k. Vzduchoplaveckému oddílu. Stalo se tak po 14. srpnu 1914, kdy začal platit výnos umožňující vstoupit do řad letectva i poddůstojníkům. Další jeho kariéru a skon popsal již ve svém pěkném článku Rase.

snad ještě na závěr:

- rodina se o smrti svého syna dozvěděla, až rok poté
- k nadporučíku Friedrich von Rosenthalovi. Ve starých zdrojích, má být uváděn jako nějaký ten von/baron, ale žádným nebyl
- dle jednoho zdroje měl titul polního letce získat již 8. srpna
- k povýšení in memoriam mu byla udělena Stříbrná medaile za statečnost 2. třídy.
- do dnes není stoprocentně vystopován typ aeroplánu na kterém se oba R-U letci zřítili. Nejžhavějším kandidátem je v článku zmíněný Albatros B.I (série 21), už méně pravděpodobný pak Aviatik B,I, přesto definitivního není nic. Posuďte sami




Zdroj: Na křídlech Světové války, Jiří Rajlich, Svět křídel - Cheb.

Rase píše:Osobně nějak nechápu onu obecnou fascinaci člověkem, který se proslavil tím že se zabil (ve 27letech)

Bohužel, tohle se netýká jen padlých vojáků, je to obecný trend ve všech sférách vědy, hudby, literatury a tak dál. Představa, že zemřel tak mladý a tak talentovaný (i kdybychom mu kapku talentu měli přidat) a co všechno mohl ještě dokázat.. Nestěrov samozřejmě vykonal mnoho, ať už se jedná o zmíněný projekt kluzáku a jeho sestrojení, práce nad vojenskou taktikou spolupráce letectva a pěší armády, uvádějí, že stanovil i taktiku nočního boje, nicméně nikde už se nedočteme, nakolik byly jeho výsledky aplikovány ve vlastním boji. Je zřejmé, že Nestěrov byl vzdělaný člověk s velkými znalostmi matematiky a fyziky, který vytvořil několik vzdušných rekordů – skupinový přelet tří letadel na trase Kyjev-Osťjor-Kozelec-Něžin-Kyjev, který se jako první natáčel, či dokázal zvládnout přelet mezi Kyjevem a Oděsou za 3 hodiny 10 minut a vzdálenost z Kyjeva do Gatčiny poblíž Petrohradu za 9 hodin 35 minut. Přesto podobných lidí byla celá řada. Co jej odlišuje, je právě předčasná smrt, která vždy dodá něco tajemného a politická neposkvrněnost, s níž lze skvěle manipulovat.

Nestěrov byl zkrátka zbožštěn, z čehož pramení všechny ty leckdy ohavné památníky, sochy, básně, pojmenování ulic, pohárů pro výherce různých leteckých soutěží, jméno pro asteroid, před dvěma lety Ukrajinci vydali stříbrnou pětihřivnovku s motivem Nestěrovova taranu apod. Nestěrov byl na základě jistých indicií vybrán jako ideální objekt a je ho všude plno. Byl první, kdo taran uskutečnil, zemřel mladý a byl politicky nezávadný. Přesně proto o Alexandru Kazakovovi není slyšet. Žádné památníky, hymny, nic. Má nevyléčitelný škraloup v tom, že se stal velitelem slovansko-britské letky, odmítl vstoupit do Rudé armády, i když ho lákali pro jeho schopnosti, a když už byl nejspíše odhodlán k sebevraždě, měl odmítnout možnost evakuace do Británie. Jeho hrob s menším památníkem byl obnoven teprve před šesti lety. To je druhá strana mince. Pokud by Nestěrov přežil a vstoupil by na stejnou stranu jako jeho přítel, četli bychom dnes o jiném hrdinovi a Nestěrov by ležel v kartotéce nehodících se vedle Kazakova.

Rase píše:Přijde mi, že jediným důvodem proč byl a je vhodný pro každý režim, je fakt, že zemřel dřív než se musel politicky angažovat.

Přesně o tohle jde. Tím, že zemřel v roce 1914 jej nelze jednoznačně přiřadit ani na jednu stranu pozdějších barikád. Stačilo, kdyby zemřel o tři roky později, a už by si jej přivlastnila pouze jedna strana. Takhle si jeho zásluhy mohou bez výčitek angažovat obě a vytvářet z něj objekt propagandy přesně dle své kuchařky. Což jen škodí jeho památce.

Ať tak nebo onak, pro leteckou potažmo věci znalou veřejnost bude Nestěrov a nejen on, jedním z báječných mužů na létajících strojích. A to mu žádný režim, či nevím co jiného neupře.

Ljubov píše:Zdravím vás, pánové. V pozici procházejícího návštěvníka se ráda podělím o pár drobků informací, které mám o rodině Petra Nestěrova.

Samotný článek se mi velmi líbí a jsem opravdu ráda, že zde ruské osobnosti tak mile prosperují. Děkuji!

To hledím jak bagr na tvrdou hlínu. Ljubov, naše Sluníčko se objevila. Ahoj a jsem tomu velmi rád a strašně rád tě vidím. A jak pěkně jsi to zde doplnila.

Ruské osobnosti by zde prosperovali výrazně lépe, kdybys na kamarády z Palby myslela více a občas nám sem něco o nich napsala. Jejku to je radost Tě vidět. Večer Ti písnu PM.

Návrat Ljubov na Palbu určitě netěší jenom Pátrače. Doufejme, že zase na několik let nezmizí, a občas nás navštíví a přihodí nějakou tu zajímavost.

Zemakt píše:Ať tak nebo onak, pro leteckou potažmo věci znalou veřejnost bude Nestěrov a nejen on, jedním z báječných mužů na létajících strojích. A to mu žádný režim, či nevím co jiného neupře.

Samozřejmě, že bude. Já nijak nesnižuji jeho zásluhy a schopnosti. O těch bylo myslím napsáno dost. Jenom je třeba připomenout i druhou stranu věci. Propaganda, která měla za cíl z něj vytvořit kultovní postavu, mu se změnou poměrů uškodila. Když se člověk zaměří jenom na jeho úspěchy a přijme ideální verzi, přejímá s tím i propagandu a je viděn jako příliš rusofilní. Proto poukazuji na tu druhou část, i když to potom vypadá, že se snažím Nestěrova dehonestovat. Tak to není, já jej plně uznávám. Akorát tu máme ten problém, že rozlepujeme na dvě části osobnost slepenou z mýtu a pravdy, což je velice ošemetné. A u ruských dějin si to musíme pořád připomínat.

Pátrač píše:Ruské osobnosti by zde prosperovali výrazně lépe, kdybys na kamarády z Palby myslela více a občas nám sem něco o nich napsala. Jejku to je radost Tě vidět. Večer Ti písnu PM.

Piš, jen ti asi nestihnu odpovědět do rána, tak nejspíš až týden po Novém roce po příjezdu zpátky do ČR. Zčervenale ale hlásím: "Schovejte fanfáry." Zatím to vážně nevypadá na tvůrčí návrat. Palbu sice sleduji, ale spíše jako čtenář. Je jen málo témat, ke kterým mám co dodat a o čem diskutovat. Nebožák Nestěrov byl jedním z nich. Proto přidávám ještě onu ukrajinskou minci, která bohužel není v běžném oběhu, tak aspoň na pohled. Obsahuje nápisy Nestěrovova smyčka, spirála – Петля Нестерова, Kyjev a rok 1913. Lícová strana Nestěrovovu podobiznu a nápis Národní ukrajinská banka.



Plus si přihoďme ještě památník u Žovkvy na místě neštěstí. Poté, co se z Nestěrova stala roku 1992 zase Žovkva, bylo muzeum Nestěrova zavřeno a chátrá, stejně tak jako památník. Místo tohoto vznikly nové včetně jednoho v Kyjevě. Cesta k vyrovnání se z minulostí je ještě dlouhá.


Muzeum


Památník

A, náhodou, na kamarády z Palby nezapomínám. Nechala jsem vás všechny pozdravovat od skeleta na Štědrý den. Jestli to nevyřídil, vyčiňte mu.

No vida jak se to zde rozsvítilo.

Tak něčím přispěju i já. Někde jsem našel tyto dva obrázky. První ukazuje ruské důstojníky stojící u trosek zříceného stroje pilotovaného Františkem Malinou. Jak psal Rase, dopadl o hodně hůře než ten Nestěrevův. Ale ono je to asi jedno.



Druhý potom ukazuje, umístění a text na úplně první pamětní desce na místě Nestěrevovova úmrtí.



A už jsem si vzpoměl, kde jsem to našel. Bylo to před nějakou dobou v nějaké studii či článku pan Rajlicha věnované tomuto pilotovi. Zkusím to najít a dám sem link. A zde tedy je:

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/mistr- ... 590604f2e/