PALBA.CZ

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 13.
Mapa povstaleckého území po začátku SNP, tedy po 29. srpnu 1944. Mapa ukazuje německé



Bojové skupiny a jejich směry, ze kterých se snažily obsadit Slovenský štát.
Ihned v I. fázi těžkého obranného boje povstalců v SNP s pronikajícími Němci, "přikročilo sovětské velení k přípravě útočné operace (přes Karpaty - má poznámka) na pomoc slovenskému povstání (historickým podkladem pro tyto informace je: pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech.)."
Stejně hovoří i další prameny a v předchozích článcích, v začátku, byla část již řečena. Nyní vše rozšíříme a seznámíme se s tím, co napsali východní historikové:
"Dne 31. srpna požádal velvyslanec Československé republiky v Sovětském svazu Zdeněk Fierlinger lidový komisariát zahraničí SSSR o vojenskou pomoc slovenskému povstání (/bylo již řečeno v předchozích článcích/. Historickým podkladem pro větu před závorkou byl: Z. Fierlinger, Ve službách ČSR, díl II, Praha 1948, str. 337-353. Jeho věta byla použita i v : Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 282.). Brzy nato informovalo velitelství 1. Ukrajinského frontu sovětskou vládu o situaci na Slovensku..
Ráno 2. září hlásil maršál Sovětského svazu I. S. Koněv vrchnímu veliteli, že na sovětskou stranu přeletěla skupina slovenských vojenských letadel pod velením plukovníka Viliama Talského zástupce velitele východoslovenského sboru. Talský informoval sovětské velení o situaci na Slovensku po německé fašistické okupaci a prohlásil, že v případě, budou-li sovětská vojska útočit jihozápadním směrem, mohou jednotky 1. a 2. slovenské divize zahájit útok na Krosno, vstříc Rudé armádě (Historickým podkladem pro věty před závorkami jsou: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 282.).
Když velitel frontu podával hlášení hlavnímu stanu, navrhoval, aby byla silami levého křídla 1. Ukrajinského frontu a pravého křídla 4. Ukrajinského frontu provedena operace s cílem proniknout na území Slovenska. Navrhl i směr úderu (Krosno-Dukla-Tylawa) a sestavu vojsk 1. Ukrajinského frontu, která mohou být použita k operaci (čtyři střelecké divize 38. A, 1. Gardový jezdecký sbor a 1. Československý armádní sbor, který byl ve stavu frontu. Zde je pro informace před závorkou a i v závorce: AMO SSSR, f. 236, inv. 17 062, sp, 16, l. 450-454.). Večer 2. září dal hlavní stan vrchního velení veliteli 1. Ukrajinského frontu směrnici, ve které se pravilo: ´V souvislosti s aktivizací partyzánského hnutí na Slovensku a rozvíjením ozbrojeného boje jednotlivých pravidelných útvarů a svazků slovenské armády proti německým okupantům.... připravit a provést operaci na styku 1. a 4. Ukrajinského frontu s tímto cílem: úderem z prostoru Krosno, Sanok ve všeobecném směru na Prešov proniknout k slovenským hranicím a spojit se se slovenskými vojsky (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493. l. 124.).´ Hlavní stan dal svolení, aby se operace zúčastnil 1. Československý armádní sbor (1. Československý sbor byl zformován v Sovětském svazu a skládal se ze tří pěších brigád, tankové brigády, spojovacího praporu, ženijního praporu a dalších pomocných jednotek. Sbor byl vybaven moderní výzbrojí a bojovou technikou. Měl 16 000 vojáků a důstojníků. Pro věty před závorkou a v závorce byly historickým zdrojem: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 282.)."
Ještě jeden odstavec si řekněme z východní historiografie, než se seznámíme s dalšími informacemi a některé právě řečené od východních historiků dál rozšíříme. Stejně tak uvidíme po tomto odstavci, novější a jiný pohled (s určitou polemikou), na první plán Karpatsko-Dukelské operace:
"Aby byl zajištěn úspěch operace vojsk levého křídla 1. Ukrajinského frontu, dal hlavní stan 3. září 1944 rozkaz veliteli 4. Ukrajinského frontu, aby 8. září rovněž přešel do útoku na pravém křídle frontu silami jednoho střeleckého sboru z prostoru Sanok ve směru na Komańczu (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493. l. 129.)."
Tolik, pro tuto chvíli, z Dějin velké vlastenecké války, svazek 4., a pojďme o trochu vše opět rozšířit. Nejprve ukáži, že informace a i pozdější, zcela nová díla vycházela z Dějin Velké vlastenecké války, když některá fakta se musela použít jako prvotní přímo doslova..., a bez doplnění.... I zdroj, ze kterého jsou informace pro další věty, či větší části věty, mají nejprve původ zcela v - Dějin velké vlastenecké války, svazek 4.:
Dne "2. září 1944 ráno odeslal hlavní stan velitelům 1. a 4. Ukrajinského frontu směrnici, která jim ukládala připravit a nejpozději do 8. září 1944 zahájit útok na styku jejich frontů s cílem: údery z prostoru Krosno-Sanok směrem na Prešov dosáhnout československých hranic a spojit se s povstalci. K provedení operace se povolovalo zapojit 1. československý armádní sbor a využít vojska Slováků nacházející se severovýchodně od Prešova ( podkladem pro informace byl pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech. Použil poměrně velké části z Velká vlastenecká válka, svazek 4., místy i doslova)."
Dále pak budu volně pokračovat v rozvinutí myšlenky: Velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Koněv měl pak své představy, vlastně o karpatsko-dukelské operaci předloži,t za neuvěřitelně krátký čas, již následující den - čili 3. září 1944....!
Následující kritiku, se kterou souhlasím, a která vychází z pečlivého studia historiků a vojenských odborníků, ( na Dukelském průsmyku jsem byl v roce 1967 osobně, při svých studiích v ŠDZ Liptovský Mikuláš, a rozbory na místě, na Dukle, ale i pak v učebnách hovořily podobně a i od mnohých vyučujících stejně.) po mnoho dalších generací, ocituji doslova:

"Možná byla chyba, že Moskalenkova 38. A včetně 1. československého armádního sboru nebyla pro chystanou operaci podřízena 4. Ukrajinskému frontu. Generálplukovníku Petrovovi by tak podléhala všechna vojska operující v Karpatech a koordinace jejich bojové činnosti by byla pružnější a snazší. Hlavní stan na to bohužel přišel až později."
Po bitvě je asi každý generál a zde skutečně a jednoznačně nejprve roli sehrál čas. Ano čas!
Skutečností, která je pak opravdu v historii vždy vzpomínána, zůstává: "Plán operace, na jehož vypracování by bylo za normálních okolností zapotřebí několik týdnů, byl dokončen za jediný den....!!!"
Následuje, z původního historického zdroje, také výčet použitých jednotek, jen trochu jinak řečených v pořadí:
K provedení karpatsko-dukelské operace, jak byla tato pomoc povstání později nazvána, "byla vyčleněna z 1. Ukrajinského frontu 38. A generála K. S. Moskalenka, k níž byl přidělen 1. čs. armádní sbor, dále 1. gardový jezdecký sbor a 25. ts, ze 4. Ukrajinského frontu 1. GA generála A. A. Grečka a řada posilových jednotek." Rozšíření informací pak také říká, že - "Útokem ze Satu Maru v Rumunsku měla úspěchu operace napomoci i vojska 2. Ukrajinského frontu úderem na Kluž (vázal německé jednotky, které nemohl nepřítel použít k posílení své obrany, či do protiútoku - má poznámka)." Celá karpatsko-dukelská operace od samého počátku spoléhala na "překvapivost a prudkost úderu!"
V době kdy se vyjasňovala a plánovala útočná operace, a na Slovensku probíhaly těžké obranné boje povstalců v SNP, předložila čs. vojenská mise v SSSR vrchnímu velení sovětské armády "žádost o dodávky zbraní pro slovenské povstalce:
- 1 000 samopalů, 300 protitankových pušek, 30 protiletadlových kulometů, 300 lehkých a 100 těžkých kulometů."
Sovětský představitel, který čs, žádost na zbraně schvaloval, "připsal k textu žádosti nové, zvýšené počty: 2 000, 500, 100, 500 a 200". Zajištěny byly i příslušné dodávky munice a i dalšího válečného materiálu.
Pro SNP se připravovala všechna výše řečená opatření. No a protože víme, že vše bylo na přímý rozkaz Stalina, od 3.- 4.. září probíhalo i týlové, logistické, zajištění karpatsko-dukelské operace, jako hlavní formy pomoci SSSR povstání. Během neuvěřitelných čtyř, či pěti dnů bylo "nutno přemístit velké kontigenty vojsk, často na vzdálenost stovek kilometrů, přisunout těžké zbraně, munici (které se pak v bojích spotřebovalo za jediný den 30 vagónů), proviant a technický materiál ze základen vzdálených až 100 kilometrů."
Jednou z překážek, které bylo nutno při přípravě karpatsko-dukelské operace překonat, byl například i terén a veškerá přeprava v něm. Při samotné útočné operaci to byl opět charakter terénu, který Němcům umožňoval obranu i mnohem menšími silami, než jaké měla útočící strana. "Manévr, který je základem úspěchu operace, byl ztížen nedostatkem komunikací. Časová tíseň neumožňovala speciální přípravu vojsk." No a sovětské a československé jednotky, které se na ofenzívu "urychleně" začali připravovat a přepravovat "postrádaly horskou výzbroj a výstroj" a zároveň nebyly vycvičeny "pro boj v horách, nemluvě o jejich vyčerpanosti z předchozích bojů. Nebyl ani čas na důkladnější průzkum nepřítele."
Čas útočníka nesmírně tlačil a rozkazy se ale musely splnit! Termín 8. září 1944 ráno byl závazný pro oba fronty a pomoc frontu třetího ( 1. a 4. Ukrajinského frontu přímo a 2. Ukrajinského frontu v jeho pomocném úderu, nepřímo.).
Ještě než začneme později přímo karpatsko-dukelskou operaci, bude dobré si říci co probíhalo v době přípravy a útoku v zákulisí, na politické scéně, když londýnská vláda ČSR žádala přímo západní spojence o pomoc. Dozvíme se, že už bylo rozhodnuto, že SNP a i vlastně ČSR patří do sféry vlivu SSSR a Stalina.

Ještě než začaly přímé boje v SNP, dva dny předtím, ministr londýnské exilové vlády ČSR Hubert Ripka "podal v Londýně vyslanci Nicholsovi (vyslanec vlády Jejich veličenstev Velké Británie u vlády ČSR v Londýně - má poznámka) podrobnou zprávu o situaci, v níž zdůraznil, že československý prezident a vojenská správa byli již od loňského podzimu ve stálém styku s politickými i vojenskými činiteli na Slovensku. I když nepopíral, že politická stránka povstání je pro exilovou vládu do jisté míry nejasná, označil události na Slovensku za dostatečný důvod pro poskytnutí britské a americké pomoci, konkrétně formou bombardování určitých objektů, zejména komunikačních a ... poslání zbraní... (a) léčiv."
K požadavku pomoci SNP, se trvající rozhovory mezi H. Ripkou a vyslancem Nicholsem vrátily i mezi 3. a 5. zářím 1944. Podle Ripkovy zprávy londýnské exilové vládě, Nichols "projevoval naději, že Angličané a Američané budou snad v Berlíně dříve než Rusové. ´V každém případě,´ říkal, ´teprve nyní se můžeme v Evropě uplatňovat s větší váhou, než jsme mohli dosud. Nechceme... dělat nic proti Rusům, ale chceme, abychom byli respektováni v Evropě jako Rusové.´"

Na obcházení problému prý Ripka vždy reagoval přímou otázkou o pomoci SNP. Zároveň však opět, diplomaticky, - "Ujišťoval přitom, že československá vláda nedopustí, aby kvůli ní došlo k nějakým nedorozuměním."
Odpověď britského vyslance dál vyznívala vyhýbavě a neurčitě, a tak nastoupil sám prezident ČSR.

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 14.

Dne 7. září 1944 pozval Eduard Beneš vyslance Nicholse na oběd, na kterém přímo žádal o již řečenou pomoc pro povstalce v SNP. Beneš přímo řekl:
"Žádali jsme a žádáme pomoci z východu i západu, nežádáme však, aby velmoci měnily své plány strategické."
No a pak prezident už jen vyslovil naději,"že se západ dohodne s Moskvou způsobem, který bude pro Čechoslováky přijatelný, a že se v případě Slovenska nebudou opakovat problémy jako s Polskem."
Podle všech zápisů prý odpověď Nicholse prezidenta Beneše nepotěšila. Vyslanec - "Nepřímo potvrdil, že Slovensko, v souladu s dohodou mezi Spojenci, náleží do ruské vojenské operační sféry. Naznačil dokonce, že do této sféry vlastně patří celé území Československa, a nejenom po stránce vojenské."
I Hubert Ripka, který se 11. září znovu sešel s Nicholsem, "uslyšel z jeho úst, že ´vojenské operace ve střední Evropě jsou především věc Rusů´(historickým podkladem pro tyto informace byl: pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, a také další informace z Použité podklady a mé poznámky.).

Bojů v karpatsko-dukelské operaci se měl účastnit také 1. československý armádní sbor v SSSR. Pojďme a řekněme si, jaká byla atmosféra u jejich příslušníků, když se dozvěděli, že půjdou bojovat přímo o bránu ke vstupu do ČSR. Informace ze svého bohatého archivu (spolupracoval s generálem Ludvíkem Svobodou na jeho knihách a měl přístup ke všemu co potřeboval z archivů, vše si kopíroval a fotil. Z části archivních materiálů sestavil 2 knihy pro Ludvíka Svobodu, jedna vyšla a druhou ÚV KSČ nechala "zmizet". Pan Karel Richter, jako skvělý historik, použil později nashromážděný archiv k další skvělé publikační činnosti.) použil pan Karel Richter i ke knize - Apokalypsa v Karpatech. Z jeho nepřeberných informací budu čerpat i já, abych svými slovy a citací od něho, popsal atmosféru třeba i v Samboru, což bylo místo, kde sídlil štáb 1. československého armádního sboru. Popsána bude atmosféra, která zavládla, když osvětová pracovnice zachytila první den povstání, osvobozování jednotlivých měst. Zpráva se pak šířila k jednotkám, lidé byli nesmírně šťastní, že konečně půjdou osvobozovat ČSR, při pomoci SNP. Pak přicházeli časově náročné rozkazy, nejprve k přesunu a pak i změna frontu a co vše z toho plynulo (informace jsou ze zápisů 1. československého armádního sboru, ale i z pozdějších vyprávění účastníků, mými slovy).:
Dne 30. srpna 1944 ráno sloužila u 1. československého armádního sboru v Samboru, u radiového přijímače, v místnosti osvětové služby vojínka Marie Pánková. U radiového přijímače se na osvětě tehdy střídaly služby po celých 24 hodin denně v odposlouchávání zpráv. Vojínka neustále hledala v etéru bánskobystrickou vysílačku. "V tom uslyšela píseň. Zbystřila pozornost."
Náhle hudba ztichla. Z amplionu se slovenčinou ozval vzrušený, slavnostní hlas:
"V ranných hodinách tridsiatého augusta tisíc devät´sto štyridsať štyri začalo sa oslobodenie slovenského národa. Boli oslobodené: Banská Bystrica, Pohronie, Turiec, Liptov, Orava, Šariš... Bánská Bystrica je jedine opravnena hovoriť za slobodné Slovensko a jeho hrdinné vojská..." Poté hlasatel emotivně vyzval všechny slovenské vlastence aby se zapojili do boje proti fašismu.
Službukonající vojínka Pánková byla velice překvapená a prý úplně zapomněla na okolní svět - " srdce mělo snad 100 a více tepů. Popadla tužku a začala zapisovat vše co si uvědomila, že slyšela. Chtěla co nejvěrněji a nejpřesněji zapsat co zaznělo z radiového přijímače.
Pak se již zpráva o SNP rychle šířila nejen ve štábech, ale i v jednotkách všech brigád až do rot a čet.
"Vojáci si nedočkavě trhali z rukou zvláštní vydání frontových novin s čerstvými zprávami. Velitelé a osvětoví důstojníci na shromáždění vysvětlovali co se děje."
Všichni vojáci, ač byli unaveni předchozími zdlouhavými přesuny, se začali stejně vyptávat - Kdy nás nasadíte, Kdy půjdeme bojovat a pomoct SNP?
"Zvláštní vydání časopisu 3. brigády - Směr-západ - otisklo zprávu vydanou hlavním velením čs. branné moci:
´Německé velení přikročilo dne 29. srpna k vojenskému obsazování Slovenska. Československá vojska na Slovensku spolu s partyzánskými oddíly se postavila Němcům na odpor. Těžké boje se odehrávají v prostoru Žilina, Povážská Bystrica a Trenčín."
O 1. československém armádním sboru pak použil pan Karel Richter údaje a informace, které měl tehdy z nashromážděných zdrojů ve svém archivu a archívu MNO (informace jsou stejné, nebo podobné, jako u Dějiny Velké vlastenecké války, Svazek 4. - má poznámka):
"1. československý sbor, který se od května 1944 zformoval v sestavě čtyř brigád, dvou pěších, jedné tankové a jedné paradesantní, pěti dělostřeleckých pluků a dalších jednotek, v celkové síle přes 16 000 osob v prostoru Volyně a Bukoviny, byl zprvu podřízen 1. GA 4. Ukrajinského frontu. Avšak 4. září v 1,00 ve štábu sboru v Samboru telegraf vyťukával šifrovaný příkaz generála Petrova:
´1. čs. armádní sbor znovu přechází do podřízenosti 38. A 1. Ukrajinského frontu... do 6. září ráno soustředit všechny jednotky v prostoru Brzozów.´"
A začalo se konat!
U všech jednotek sboru byl okamžitě vyhlášen poplach!
Velitelé a všechny štáby okamžitě obdrželi rozkaz k co nejrychlejšímu přesunu - Nejlépe ihned - na vzdálenost 140 kilometrů...!!!
"Během tří hodin vyrazily motorizované kolony vpřed po silnici na Przemysl, zatímco pěchota nastupovala pěší pochod po rozličných souběžných cestách vedoucích co nejkratším směrem k cíli. Pochodovat bylo z obavy před nálety nařízeno jen za tmy.
Hned následující den "nový rozkaz měnil prostor soustředění : les východně od Krosna. Přesun se tím prodlužoval o 15 kilometrů, takže velitel sboru se souhlasem nadřízeného velení prodloužil o 24 hodin dobu dosažení cíle."
Přesuny, zvláště pěších jednotek s povozy nebyl vůbec jednoduchou záležitostí, o čemž hovoří zápisy:
"Lidé koně i vozidla se jen ztěžka vlekli po bídných cestách nerovným horským terénem."
Protože byly prodlouženy trasy soustředění o 15. kilometrů, začali si velitelé pochodových kolon, ve snaze dodržet dobu soustředění" různě pomáhat. Jednotky pochodovaly i několik hodin během dne, což bylo v rozporu s vydaným příkazem - přesun jen v noci!
No a vše se dozvěděl jak velitel 38. A generál Moskalenko, tak velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Koněv. Na velitelském shromáždění pak "zahrnuli generála Kratochvíla ostrými výtkami." Jenomže mu prý tehdy nic jiného nezbývalo - chtěl-li dodržet čas soustředění sboru!
"7. září 1944 jednotky dorazily do určeného prostoru. Celý den byl věnován odpočinku, který vojáci po vyčerpávajícím pochodu nutně potřebovali. Přesun stál všechny mnoho sil. Výzbroj a výstroj tížily s každým kilometrem víc a víc.."
Přišel i rozkaz velitele 38. A Moskalenka, že se větší část dělostřelectva sboru přesunula již za pochodu k sovětskému dělostřelectvu 38. A. Mělo se se sovětskými dělostřeleckými skupinami účastnit mohutné palebné dělostřelecké přípravy před samotnou ofenzívou karpatsko-dukelské operace. Od 6. září začali sovětské a československé dělostřelecké baterie "zaujímat určená palebná postavení".
Cíle pro dělostřelectvo byli dány: "Oddíly houfnic dostaly úkol umlčovat nepřátelské dělostřelecké baterie, zatímco minometné oddíly a kanónové pluky měly likvidovat palebné prostředky na předním okraji nepřátelské obrany. Po skončení palebné přípravy se československé dělostřelectvo mělo vrátit ke svým brigádám."
Nejprve však po umístění houfnic a děl "velitelé pilně zjišťovali a upřesňovali cíle, propočítávali palebné prvky." No a měli pak možnost - 7. září bylo provedeno zastřílení jednotlivými děly...."
U maršála Koněva, v jeho štábu 1. Ukrajinského frontu se konala v řečené době poslední porada vyšších velitelů. Jak nás seznamuje pan Karel Richter: "Generál Ludvík Svoboda, tehdy ještě velitel 1. čs. samostatné brigády, si vtiskl do paměti maršálova slova: ´Nejdůležitější bude rychlost. Rychlé provedení průlomu a rychlé rozšíření úspěch. Nutno proniknout do Karpat tak rychle, aby nepřítel nestačil přesunout zálohy do bojů o karpatské předhúří.´"
Z dalších vzpomínek generála Ludvíka Svobody jsou zajímavé pak i okamžiky, kdy "určitě emotivně", při této poslední poradě u maršála Koněva, studoval mapu nástupních prostorů budoucí karpatsko-dukelské operace na svém směru. Útok své brigády v prostorách Dukelského prostoru tehdy viděl na mapě takto, cituji:
"Vpíjím se očima do spleti šipek a čar, znázorňujících postup a místa našich příštích úderů... V těch místech, kudy budeme útočit, nepřesahuje karpatský masív nadmořskou výšku 700 metrů. Konfigurace terénu není pro nás stejně nijak příznivá. Šest, sedm horských příčných hřbetů, oddělených od sebe úzkými dolinami se slabě rozvinutou sítí komunikací a s přečetnými vodními toky, bude nepříteli skýtat výhodné podmínky pro obranu..."
Konec poslední porady užšího velitelského sboru 1. Ukrajinského frontu před karpatsko-dukelskou operací provedl k přítomným generálům, kteří si úkoly a pokyny zapsali do sešitů, maršál Koněv prý slovy - "Času mnoho nemáte. Musíte si pospíšit, aby vaše jednotky byly ve stanovenou dobu v pohotovosti. A pamatujte si: buď Karpaty přejdeme, nebo na nich padneme!"
A zde se ztotožňuji s názorem, který o posledních, mnou zesílených výrocích maršála Koněva napsal historik Richter, cituji: "Klasický čítankový výrok, jaký maršálové mívají ve zvyku pronášet před bitvou, když vědí, že se jich osobně netýká."
Poté se skutečně velitelé rozjeli ke svým jednotkám, kde se neobyčejně finišovalo v přípravách útočné operace. Voják se raději zaměstnává však nějakou prací než by stále myslel na to co jej čeká.
A pak přišel i pro 1. československý sbor rozkaz, zde je zápis z historických zdrojů sboru, cituji:

"Na základě písemného rozkazu a ústních pokynů velitele 38. A vydal velitel 1. čs. armádního sboru generál Jan Kratochvíl 7. září 1944 - Operační rozkaz číslo 15. Dávalo se v něm na vědomí, že má v úmyslu ve spolupráci s 25. tankovým sborem rychle ovládnout Dukelský průsmyk, vést hlavní nápor na směru Dukla-Ladomirová a v dalším vyjít na Prešov ze severu a severozápadu. Jednotlivým brigádám určil osu a pořadí postupu: v čele třetí brigáda za ní první, v zadu záloha!"

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 15.

Karpatsko-dukelská operace.
Mapa karpatsko-dukelské operace, která začala dělostřeleckou přípravou



dne 8. září 1944 ráno. Vidět jsou dále těžké boje do 28. října 1944.
Historické zdroje 1. čs. armádního sboru a pozdější výpovědi přímých účastníků obsahují i těžké, adrenalinové období těsně před začátkem karpatsko-dukelské operace. Přiblíží nám dobu před více než sedmdesáti lety a navodí i neopakovatelnou atmosféru oněch okamžiků. Většina přímých účastníků vypověděla a i zaznamenala, že poslední noc před zahájením operace nemohli usnout. Někteří si vzpomněli, že byla"krásná zářijová noc." I když jich většina byla po přesunech a přípravách značně unavena a chtěla nabrat síly k zítřejšímu boji, "ještě dlouho se vedly debaty o nastávajících bojích. Domnívali jsme se, že již po prvním úderu se nepřítel musí zhroutit. Netušili jsme, jak namáhavá, strastiplná a nesmírnými oběťmi naplněná bude naše cesta do vlasti" - tak vzpomínal jeden z přímých účastníků, Jaroslav Dostál.
Zapsáno je z historických dokumentů i jak vypadalo panoráma oblohy, do které je zasazená příprava vojáků v zákopech a poté i dělostřelců přímé podpory, stejně jako počty a druhy dělostřelecké výzbroje československých dělostřelců, kteří jako první měli nad ránem do operace zasáhnout. Při tom nahlédneme i do dělostřeleckých pozorovatelen. Po lyrickém popisu okolí následuje ihned syrová a surová realita okamžiků před dělostřeleckou přípravou a před samotnou ztečí: "Obloha zešedla. Řídká předjitřní tma se proměňovala ve slábnoucí šero. Nad obzorem rudě zaplály červánky.
V palebných postaveních panoval čilý ruch. Vojáci se hemžili kolem děl. Kontrolovali závěry, z bedýnek vybalovali granáty. Telefonisté v okopech se nehnuli od svých přístrojů, točili kličkami a pokřikovali do sluchátek. Vzduchem se táhl kouř polních kuchyní a vůně kávy, kterou kuchaři někde za návrším nalévali dělostřelcům do nastavených jídelních misek.
Na pozorovatelnách skleněné oči periskopických dalekohledů ohledávaly nepřátelské linie. Svítily ciferníky zapnutých radiových stanic. Důstojníci čím dál napjatěji sledovali ručičky hodinek na svých zápěstích. S uplývajícími minutami houstlo napětí. Dvanáct československých houfnic ráže 122 milimetrů v prostoru Rzepniku spolu s dvěma protitankovými bateriemi. 11 těžkých minometů ráže 120 milimetrů, 12 protitankových kanónů ráže 76 mm východně od Bratkówky, dalších 12 těžkých minometů v Górne, 12 houfnic a 5 protitankových kanónů v prostoru Odrzykoně bylo připraveno k palbě. Hlavně děl hrozivě trčely k nebi. Obsluhy znehybněly ( historické informace pocházejí od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."
Zde je jedno z dělostřeleckých postavení, odhaduji na ráži 76 mm, v době palebné přípravy v



karpatsko-dukelské operaci, ráno 8. září 1944.
Palebnou přípravu v karpatsko-dukelské operaci, spuštěné ráno v 6 hodin 39 minut moskevského času, dne 8. září 1944, začínaly tzv. "Stalinovy varhany", tedy "Kaťuše", které svým typickým svištivým až kvílivým zvukem "naplno rozehrály svůj úděsný koncert". Ke kaťuším se ihned přidala na povel všechna děla a minomety po celé úzké linii fronty.
"Sedmnáct stovek dělových a minometných hlavní se žhavilo. V některých úsecích jich bylo rozmístěno až dvě stě na kilometr fronty. Mračna granátů a min svištěla vzduchem a přeorávala nepřátelská postavení od přední linie až do hloubky čtyř kilometrů. Země i nebe se v bouři kanonády otřásaly jako v horečce. Údery sovětského dělostřelectva byly strašlivé. Všechny vojáky až mrazilo hrůzou. Do hukotu palby se mísilo sílící brumlání leteckých motorů. Muší tečky na severní obloze rychle rostly. Nad palebnými postaveními nízko nad zemí přelétávaly roje bombardovacích a bitevních letounů. Dělostřelci radostně mávali
Za stěnou kouře, hlíny a kamení se ze zákopů vyhrnuly postavy pěšáků v kulovitých přilbách a postupovaly do východiště útoku.
Zezadu s řinčením housenkových pásů přijížděly tanky s výsadky samopalníků na korbách. Na tancích 25. ts jeli do východiště vojáci Sochorova praporu 1. čs. samostatné tankové brigády.
Zde viz, dle popisky fota,



jede T 34 do místa shromaždiště , kdesi v karpatsko-dukelské operaci, 8. září 1944.
Dvě hodiny trvala pekelná palba a bombardování nepřátelských pozic. Tuny železa dopadly na zákopy a úkryty, shromaždiště vojsk a techniky i palebná postavení dělostřeleckých baterií.
Ze zachovaných zápisů dělostřeleckých pluků účastnících se dělostřelecké přípravy v karpatsko-dukelské operace se Sověty , a od přímého účastníka se dále dozvídáme: "Na úseku obranného postavení a východiště k útoku nebyl snad ani jeden čtvereční metr, na kterém by nestál kanón, těžký minomet nebo na frontě již dříve postavené kaťuše. Okolo sedmé hodiny ráno bylo vypáleno několik červených raket, což znamenalo začátek ofenzívy.
Takový dělostřelecký a letecký uragan, jaký byl ve městě Krosno, jsme na frontě ještě nezažili. Víc než dvě hodiny pálilo dělostřelectvo na nepřítele směrem na Duklu. Naše třetí baterie vystřílela víc než 850 dělostřeleckých granátů. Hlavně kanónů byly rozpálené takřka do červena," vzpomínal Jiří Babuský.
Poté se smršť granátů přenesla více do vnitrozemí, do hloubky předpokládané německé obrany..
"Bylo 8,45. Hodina H. K obloze vyletěly červené rakety. Ze země vyrostli pěšáci s puškami a samopaly v rukou. Rozdrnčely se kulomety, rozeřvaly se motory tanků....(Podkladem pro použité informace byl: pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, a také i další prameny, - viz Použité podklady a mé poznámky.)."

Obtíže v útoku, rychlá reakce Němců.
Na čele karpatsko dukelské operace, v jejím prvém sledu, vyrazily tedy 8. září 1944 v 8,45 ráno, vojáci a důstojníci sovětské 38. A Moskalenka. Byl krásný slunečný den a útok se rozjížděl, nestejně, v pásmu širokém 60 km.
Totiž: "Hlavní úsilí však velení armády soustředilo na úzký osmikilometrový úsek severně od Krosna, kde bylo zasazeno šest střeleckých divizí z devíti, které tvořily bojovou sestavu armády, všechny tankové jednotky a více než osmdesát procent dělostřelectva.
Vpravo útočil 52. střelecký sbor, ve středu 101. a nalevo 67. sbor. Ve vzdálenosti přibližně 5 až 12 kilometrů od přední linie čekaly ve svých prostorech soustředění na rozkaz k postupu vpřed jednotky 25. tankového sboru, 1. jezdeckého sboru a 1. československého armádního sboru."
Do německých obranných zákopů prvého sledu se naráz vrhalo ztečí celkem osm sovětských úderných praporů za podpory tanků. Ihned za nimi postupovaly i rojnice všech ostatních prvosledových jednotek. Netrvalo ani hodinu a prvé sledy sovětské pěchoty s tanky, udělaly do německé obrany téměř dvoukilometrový klín. Sovětsko-československá dělostřelecká palba soustředěná na německé uzly odporu ničila opěrné body a shluky vojsk, což užňovalo úderným družstvům prorážet stále cestu vpřed. Netrvalo ani další hodinu a úderné prapory pronikly "na úseku průlomu do vzdálenosti 6 až 8 km...." Dobyli tak celé první postavení německé obrany.
Již v poledne měly sovětské úderné oddíly "za zády první i druhé německé obranné postavení jejího hlavního postavení." Útok probíhal úspěšně, pro což maršál K. S. Moskalenko vytvořil taktické podmínky, když pak sám o tom napsal:
"Abych vyloučil možné náhody, které by byly s to zpomalit tempo útoku, a také vzhledem k nedostatku tanků přímé podpory pěchoty, jsem ještě v první polovině dne nařídil veliteli 25. ts, aby vyslal předsunuté odřady na podporu boje divizí prvního sledu.
Současně dostal pokyn, aby uvedl do pohybu hlavní síly sboru. Na výchozí čáru zasazení do průlomu se začal přesunovat i 1. gardový a 1. čs, armádní sbor."
Němci skutečně, jak všude píší, tak prudký a palbou koordinovaný útok v úzkém pásmu nečekali! Skutečnost napsaného potvrzovali všichni zajatci, kteří přežili první nápor, palbu a letecké bombardování...
No jo ale...!
"Průlom se plně zdařil na úzkém středním úseku pásma armády, kde na nepřítele udeřila velká síla vojsk i techniky. Naproti tomu na křídlech, kde řídké rojnice pěchoty postrádaly účinnější podporu dělostřelectva a kde nebyly k dispozici tanky, útok v husté palbě nepřítele vázl.
Již kolem poledne byla na pravém křídle původního útoku zastavena sovětská 304. střelecká divize na houževnaté obraně a palbě Němců. Také sousední sovětská 305. střelecká divize, když ještě překročila řeku Jasiolku, musela stočit "směr svého útoku k západu, aby jí úpomohla ohrožením Němců u boku. Ale i ona k večeru, "narazila na silný odpor v prostoru Moderówky a uvázla na místě".
Sovětský "67. střelecký sbor na levém křídle těžce zápolil o Krosno. Nepřítel, který si uvědomoval, jaký význam má tento komunikační uzel, přeměnil město v pevnost, kterou urputně bránil.
Pouze 101. střelecký sbor, který měl na středním úseku dvěma divizemi prorazit v nepřátelské obraně čtyřkilometrovou trhlinu, úspěšně plnil stanovený úkol. Jeho jednotky do večera postoupily o 10 až 12 kilometrů. Před prvním karpatským hřebenem byl však i jejich postup zastaven palbou z postavení na výšinách jižně od vesnice Chórkowka a Machnówka (Podkladem pro použité informace byl: pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, a také i další prameny, - viz Použité podklady a mé poznámky.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60