Maďarsko 1944. Č 7.
Napsal: 30/5/2016, 05:19
Maďarsko 1944. Č 7.
Mapa územní velikosti Maďarska
ještě na počátku roku 1944, než na území od východu vstoupila RA.
Podkarpatská Rus - Zakarpatská Ukrajina, 1944, 1945.
Ano - Východní historiografie skutečně popisuje dobytí a postupné zabrání tzv. Podkarpatské Rusi, území, které si SSSR pak nazval Zakarpatská Ukrajina, v kapitole XIII. kapitole o dobytí Maďarska...!!! Historie tohoto území je Wikipedií popsána takto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus
i se zkrácenou historií z 9. století.
Ač běžně svá seznámení s nějakým územím z historie osobně nepopisuji, zde udělám výjimku. Nejprve tedy má osobní seznámení s problémem Podkarpatská Rus - Zakarpatská Ukrajina 1944,45:
Možná že, coby mladý kluk, jsem i v základní škole přijal v hodinách dějepisu (v 50. a 60. letech 20. století) jako fakt, že po 2. světové válce byla Podkarpatská Rus předána SSSR.
Později, coby středoškolák, koncem 60. let, jsem si říkal - co tak rychle předalo ČSR, Sovětskému svazu území, které on si nazval Zakarpatská Ukrajina? To byla nějaká "úlitba bohům", nějaká náhrada za "Slovenský štát", či nějaké reparace, či dluhy? A měl jsem na problém "zaděláno".
Pak následovala různá vysvětlování pochytávaná ve svém okolí.
V 21. století jsem pak při bližším studiu narazil na dva historické prameny, které při porovnávání, naprosto jednoznačně ukazují, že něco nebylo v pořádku a mnohé vysvětlují. Jedním z těchto pramenů je východní historiografie - Velká vlastenecká válka, svazek 4, Kapitola XIII., str. 341 až 344. Tím druhým je pak Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend - pan Karel Richter str. 280 až 285 a 347 až 361.
První, co mě u východní historiografie zarazilo bylo, že uvedený pramen řeší u nich Zakarpatskou Ukrajinu, u nás území před 2. světovou válkou nazývané Podkarpatská Rus, v Kapitole XIII., kde se hovoří o dobytí Maďarska a neřeší jí u Kapitoly XI. u bojů v Karpatech, v SNP a událostí na území ČSR v době do konce roku 1944. Možná bych mohl připustit, že území bylo od roku 1938, 39, viz Wikipedie, okupováno Maďarskem...! Leč právě druhý historický zdroj jasně situuje Podkarpatskou Rus do prostředí SNP a bojů čs armády na území ČSR do konce roku 1944. Porovnání obou zdrojů nám napoví, že skutečně nebylo všechno v pořádku a ukáže nám praktiky ruských bolševiků, jejich ruky NKVD, která byla plně ovládána Stalinem.
Začnu tím, že připomenu, že sbory sovětské 18. A dne 26. října osvobodily Mukačevo a příštího dne hlavní město - a já jsem již v Č 6 napsal hlavní město Podkarpatské Rusi, nikoliv Zakarpatské Ukrajiny - Užhorod. Užhorod byl,
hlavním městem Podkarpatské Rusi, která byla před 2. světovou válkou součástí Masarykovy ČSR od roku 1920.
Východní historiografie však náhle u svého popisu na straně 341, o dobytí území píše, cituji:
"Po téměř dvouměsíčních bojích byla osvobozena z maďarsko-německé okupace Zakarpatská Ukrajina (ani se 'neotravuje', že by napsala Podkarpatská Rus, neboť vše psaly až v 50. 60. letech 20. století... - má poznámka). Její obyvatelstvo vítalo vojáky a důstojníky Rudé armády jako své bratry (my si za chvilku popíšeme jak to ve skutečnosti bylo s těmi bratry, a jak kdo koho vítal - má poznámka). Ze srdcí strádajícího lidu vytrysklo odvěké jeho přání - spojit se svým starším bratrem, lidem sovětské Ukrajiny."
A náhle bez upozornění skočí východní historiografie až o měsíc dál, než proběhlo tohle osvobozování Podkarpatské Rusy a říká: "Dne 26. listopadu 1944 se v Mukačevu konal první sjezd národních výborů na Zakarpatské Ukrajině. Na sjezdu byl schválen manifest, který vyjadřoval tužbu lidových mas. V tomto historickém dokumentu se pravilo: "Po staletí jsme byli odloučeni od své vlasti Ukrajiny; Zakarpatský lid byl odsouzen k zániku a vymření.... Bohatství, které náš lid v krvi a potu vytvořil, si přivlastnili maďarští a jiní cizí utlačovatelé...
První sjezd národních výborů z celé Zakarpatské Ukrajiny, opíraje se o nezlomnou vůli všeho lidu, vůli, která byla vyjádřena v peticích a usneseních dělníků, rolníků, inteligence a duchovenstva všech měst a vesnic, připojit Zakarpatskou Ukrajinu k sovětské Ukrajině, se usnesl:
1. Připojit Zakarpatskou Ukrajinu k její rodné matce sovětské Ukrajině a odtrhnout se od Československa.
2. Požádat Nejvyšší sovět Ukrajinské sovětské socialistické republiky a Nejvyšší sovět Svazu sovětských socialistických republik o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republiky (historickým podkladem je zde: Vossodiněnije ukrajinskogo naroda v edinom Ukrainskom sovetskom gosudarstie / 1939 - 1949 gg./. Sbornik dokumentov i matěrialov, Kyjev 1949, str. 169, 171). Toto usnesení projednaly vlády SSSR a Československé republiky.
Dne 29. června 1945 byla mezi Svazem sovětských socialistických republik a Československou republikou uzavřena dohoda o Zakarpatské Ukrajině, podle které byla Zakarpatská Ukrajina připojena k sovětské Ukrajině' (historickým podkladem je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 341.)."
A pak konec, žádné další vysvětlování jak ke všemu vůbec došlo...!
Vždyť ani Československo-sovětská smlouva, podepsaná v Moskvě dne 12. prosince 1943 nic o odtržení Podkarpatské Rusi od ČSR nic neříkala, - o smlouvě a ostatních smlouvách, které se především ze strany SSSR nikdy nedodržovaly, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... A1_smlouva
Co se to stalo nejprve za jeden měsíc od osvobození Užhorodu a provolání k připojení? Kdo to plánoval? Kdo to připravoval? Tak to si řekněme na pozadí návštěvy vládní delegace, kterou na osvobozená území a k československým jednotkám a pak do SNP poslal prezident Eduard Beneš. Na pozadí "anabáze" vládní delegace vedené ministrem Františkem Němcem na Slovensku v SNP a poté v okresech Podkarpatské Rusi. Něco viz také zde na Wikipedii:
http://www.vhu.cz/zblizka-o-vzdalene-do ... ove-valky/
O ministru Františku Němcovi viz něco zde na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5 ... politik%29
Pan Karel Richter ve své knize - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend,str. 280 v Kapitole - Přesun vládní delegace - říká o vládní delegaci ministra Němce, že se ve čtvrtek 5. října dozvěděla, že československý generál Vedral-Sázavský zahynul, když jeho auto najelo po překročení čs. hranice na minu a při bojích na přístupech k hraniční čáře padl i uznávaný kapitán Vrána.
V sobotu 7. října 1944 se celá delegace i s ministrem hospodářské obnovy Františkem Němcem, vedoucím vládní delegace, na pozvání generála Svobody, zúčastnila pohřbu generála Vedrala-Sázavského. Již zde se však dozvíme, že delegaci doprovázel samozřejmě plukovník Mišín, "enkávedista (příslušník sovětské NKVD - má poznámka), který měl zřejmě úkol je hlídat. Drtina si všiml, jak kvůli nějaké maličkosti seřval svého řidiče, jako psa, div ho nezačala mlátit. Pěkný surovec (historický podklad pro věty v uvozovce byl: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.)." Po cestě na místo pohřbu si delegace všímala krajiny, která nesla známky těžkých bojů, a jak napsal
Dr. Prokop Drtina (více o Dr. Prokopu Drtinovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Drtina
(zde ještě fotografie po válce,
kde je Dr. Prokop Drtina bývalý tajemník Eduarda Beneše, autor Wikipedie.).
"byli mrtví pohřbeni s vojenskými poctami". Na závěr zazněla samozřejmě hymna ČSR - "Kde domov můj, kde domov můj...".
Když se vrátili do Krosčenku, dozvěděli se, že odletí na Slovensko, na území SNP.
Sbalili si kufry a byli rozděleni a odvedeni k letadlům. Někteří z vládní delegace seděli v letadlech s vojáky 2. paradesantní brigády (již den předtím, 6. října, odletěl na Slovensko ve dvou letadlech generál Veist, který po generálu Golianovi převzal velení SNP - má poznámka). Zajímavou příhodu vylíčil pak Drtina ve své knize přistání na plochu letiště Tri Duby, kde píše, cituji: "Pro členy vládní delegace a jistě i pro vojáky 2. paradesantní brigády to byl nádherný pocit - ocitnout se po dlouhém pobytu v cizině opět doma. Vystoupili z letadla a bezradně se rozhlíželi. Přihrčelo nákladní auto. Vojáci, kteří z něho vyskákali, začali z kabiny vynášet jejich zavazadla. Ze tmy se ozvalo: 'Je tady pan ministr Němec?'
Hlas patřil plukovníku Přikrylovi (veliteli 2. paradesantní brigády - má poznámka).
'Ano, tady jsem!' ozval se Němec.
'Nic nikomu nedávejte, hlídejte si své věci, to jsou partyzáni, ti vše ukradnou! Já se vám o vše postarám.' Plukovník také hned partyzánům nařídil, aby zavazadla vrátili. Delegátům vysvětlil, jak se věci mají. 'Partyzáni mají svůj hlavní stan ve Sliači, a kdyby vám teď odvezli ty kufry, už by jste se s nimi neshledali'."
Poté se plukovník Přikryl postaral nejen o dopravu do Bánské Bystrice, ale zároveň ubytoval vládní delegaci v zajištěném hotelu Národný dom. Z dalších slov vyplývá, že členové delegace se podivovali, že je vítá Přikryl, místo někoho z členů, či vedoucích představitelů SNR (Slovenské národní rady). Nikdo se neobtěžoval a vládní delegaci už tady dávala SNR najevo, "že na slovenském území nadřazenost československé exilové vlády neplatí. Později pochopili, kdo je strůjcem okázalého zdůrazňování, že na Slovensku rozhoduje Slovenská národní rada. Byl to Gustav Husák, sebevědomý, ambiciózní, nesnášenlivý a výbojně ironický člověk. Hned po prvním setkání dal Prokopu Drtinovi najevo svůj vyhraněný nacionalismus. Na jeho zmínku, že první informace o jeho osobě dostal v Londýně od dr. Clementise, zareagoval Husák naježeně: 'Veď pán doktor, pozritě, my naozaj nesúhlasíme s tým, ako Vlado hovorí v londýnskom rádiu o slovenskej otázke, my sme v tom ohl'ade ovel'a ďalej než on. Musím vám to vravieď celkom otvoreně...' Clementis pro Husáka nebyl dost slovenský."
A byla i jiná příležitost, kdy Prokop Drtina nesouhlasil s Husákovými výroky - třeba s tím, jak velice byla za 1. republiky slovenština utiskována, a že z toho zůstává na Slovensku averze proti Čechům. "To mě udivuje", řekl mu tehdy Drtina, "že by slovenští lidé neměli účast s Čechy přes některé chyby po strašné nacistické tyranii a Heydrichově vraždění, které vzbudilo tolik sympatií a účasti k Čechům v celém světě. My jsme zažili projevy solidarity od docela prostých a neznámých Angličanů obojího pohlaví. To nemohlo nechat Slováky netečnými, tomu já nevěřím."
Husák mu velice shovívavým způsobem k této Drtinově naivní sentimentalitě odpověděl: "Ale pán doktor, nerobte si ilúzie, to na Slovensku nikoho nezajímá, my sme mali svoje starosti, o to se nikto nezajímal!" Pan Karel Richter pak dodává :
"Žádnou velkou vřelostí ve vztahu k Čechům doktor Husák tehdy rozhodně netrpěl. Však také otevřeně vedl řeči, které zřetelně svědčily, že v jádru duše by si přál samostatné Slovensko (historickým podkladem je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992., pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 280, 281, 282.)."
Mapa územní velikosti Maďarska
ještě na počátku roku 1944, než na území od východu vstoupila RA.
Podkarpatská Rus - Zakarpatská Ukrajina, 1944, 1945.
Ano - Východní historiografie skutečně popisuje dobytí a postupné zabrání tzv. Podkarpatské Rusi, území, které si SSSR pak nazval Zakarpatská Ukrajina, v kapitole XIII. kapitole o dobytí Maďarska...!!! Historie tohoto území je Wikipedií popsána takto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus
i se zkrácenou historií z 9. století.
Ač běžně svá seznámení s nějakým územím z historie osobně nepopisuji, zde udělám výjimku. Nejprve tedy má osobní seznámení s problémem Podkarpatská Rus - Zakarpatská Ukrajina 1944,45:
Možná že, coby mladý kluk, jsem i v základní škole přijal v hodinách dějepisu (v 50. a 60. letech 20. století) jako fakt, že po 2. světové válce byla Podkarpatská Rus předána SSSR.
Později, coby středoškolák, koncem 60. let, jsem si říkal - co tak rychle předalo ČSR, Sovětskému svazu území, které on si nazval Zakarpatská Ukrajina? To byla nějaká "úlitba bohům", nějaká náhrada za "Slovenský štát", či nějaké reparace, či dluhy? A měl jsem na problém "zaděláno".
Pak následovala různá vysvětlování pochytávaná ve svém okolí.
V 21. století jsem pak při bližším studiu narazil na dva historické prameny, které při porovnávání, naprosto jednoznačně ukazují, že něco nebylo v pořádku a mnohé vysvětlují. Jedním z těchto pramenů je východní historiografie - Velká vlastenecká válka, svazek 4, Kapitola XIII., str. 341 až 344. Tím druhým je pak Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend - pan Karel Richter str. 280 až 285 a 347 až 361.
První, co mě u východní historiografie zarazilo bylo, že uvedený pramen řeší u nich Zakarpatskou Ukrajinu, u nás území před 2. světovou válkou nazývané Podkarpatská Rus, v Kapitole XIII., kde se hovoří o dobytí Maďarska a neřeší jí u Kapitoly XI. u bojů v Karpatech, v SNP a událostí na území ČSR v době do konce roku 1944. Možná bych mohl připustit, že území bylo od roku 1938, 39, viz Wikipedie, okupováno Maďarskem...! Leč právě druhý historický zdroj jasně situuje Podkarpatskou Rus do prostředí SNP a bojů čs armády na území ČSR do konce roku 1944. Porovnání obou zdrojů nám napoví, že skutečně nebylo všechno v pořádku a ukáže nám praktiky ruských bolševiků, jejich ruky NKVD, která byla plně ovládána Stalinem.
Začnu tím, že připomenu, že sbory sovětské 18. A dne 26. října osvobodily Mukačevo a příštího dne hlavní město - a já jsem již v Č 6 napsal hlavní město Podkarpatské Rusi, nikoliv Zakarpatské Ukrajiny - Užhorod. Užhorod byl,
hlavním městem Podkarpatské Rusi, která byla před 2. světovou válkou součástí Masarykovy ČSR od roku 1920.
Východní historiografie však náhle u svého popisu na straně 341, o dobytí území píše, cituji:
"Po téměř dvouměsíčních bojích byla osvobozena z maďarsko-německé okupace Zakarpatská Ukrajina (ani se 'neotravuje', že by napsala Podkarpatská Rus, neboť vše psaly až v 50. 60. letech 20. století... - má poznámka). Její obyvatelstvo vítalo vojáky a důstojníky Rudé armády jako své bratry (my si za chvilku popíšeme jak to ve skutečnosti bylo s těmi bratry, a jak kdo koho vítal - má poznámka). Ze srdcí strádajícího lidu vytrysklo odvěké jeho přání - spojit se svým starším bratrem, lidem sovětské Ukrajiny."
A náhle bez upozornění skočí východní historiografie až o měsíc dál, než proběhlo tohle osvobozování Podkarpatské Rusy a říká: "Dne 26. listopadu 1944 se v Mukačevu konal první sjezd národních výborů na Zakarpatské Ukrajině. Na sjezdu byl schválen manifest, který vyjadřoval tužbu lidových mas. V tomto historickém dokumentu se pravilo: "Po staletí jsme byli odloučeni od své vlasti Ukrajiny; Zakarpatský lid byl odsouzen k zániku a vymření.... Bohatství, které náš lid v krvi a potu vytvořil, si přivlastnili maďarští a jiní cizí utlačovatelé...
První sjezd národních výborů z celé Zakarpatské Ukrajiny, opíraje se o nezlomnou vůli všeho lidu, vůli, která byla vyjádřena v peticích a usneseních dělníků, rolníků, inteligence a duchovenstva všech měst a vesnic, připojit Zakarpatskou Ukrajinu k sovětské Ukrajině, se usnesl:
1. Připojit Zakarpatskou Ukrajinu k její rodné matce sovětské Ukrajině a odtrhnout se od Československa.
2. Požádat Nejvyšší sovět Ukrajinské sovětské socialistické republiky a Nejvyšší sovět Svazu sovětských socialistických republik o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republiky (historickým podkladem je zde: Vossodiněnije ukrajinskogo naroda v edinom Ukrainskom sovetskom gosudarstie / 1939 - 1949 gg./. Sbornik dokumentov i matěrialov, Kyjev 1949, str. 169, 171). Toto usnesení projednaly vlády SSSR a Československé republiky.
Dne 29. června 1945 byla mezi Svazem sovětských socialistických republik a Československou republikou uzavřena dohoda o Zakarpatské Ukrajině, podle které byla Zakarpatská Ukrajina připojena k sovětské Ukrajině' (historickým podkladem je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 341.)."
A pak konec, žádné další vysvětlování jak ke všemu vůbec došlo...!
Vždyť ani Československo-sovětská smlouva, podepsaná v Moskvě dne 12. prosince 1943 nic o odtržení Podkarpatské Rusi od ČSR nic neříkala, - o smlouvě a ostatních smlouvách, které se především ze strany SSSR nikdy nedodržovaly, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... A1_smlouva
Co se to stalo nejprve za jeden měsíc od osvobození Užhorodu a provolání k připojení? Kdo to plánoval? Kdo to připravoval? Tak to si řekněme na pozadí návštěvy vládní delegace, kterou na osvobozená území a k československým jednotkám a pak do SNP poslal prezident Eduard Beneš. Na pozadí "anabáze" vládní delegace vedené ministrem Františkem Němcem na Slovensku v SNP a poté v okresech Podkarpatské Rusi. Něco viz také zde na Wikipedii:
http://www.vhu.cz/zblizka-o-vzdalene-do ... ove-valky/
O ministru Františku Němcovi viz něco zde na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5 ... politik%29
Pan Karel Richter ve své knize - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend,str. 280 v Kapitole - Přesun vládní delegace - říká o vládní delegaci ministra Němce, že se ve čtvrtek 5. října dozvěděla, že československý generál Vedral-Sázavský zahynul, když jeho auto najelo po překročení čs. hranice na minu a při bojích na přístupech k hraniční čáře padl i uznávaný kapitán Vrána.
V sobotu 7. října 1944 se celá delegace i s ministrem hospodářské obnovy Františkem Němcem, vedoucím vládní delegace, na pozvání generála Svobody, zúčastnila pohřbu generála Vedrala-Sázavského. Již zde se však dozvíme, že delegaci doprovázel samozřejmě plukovník Mišín, "enkávedista (příslušník sovětské NKVD - má poznámka), který měl zřejmě úkol je hlídat. Drtina si všiml, jak kvůli nějaké maličkosti seřval svého řidiče, jako psa, div ho nezačala mlátit. Pěkný surovec (historický podklad pro věty v uvozovce byl: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.)." Po cestě na místo pohřbu si delegace všímala krajiny, která nesla známky těžkých bojů, a jak napsal
Dr. Prokop Drtina (více o Dr. Prokopu Drtinovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Drtina
(zde ještě fotografie po válce,
kde je Dr. Prokop Drtina bývalý tajemník Eduarda Beneše, autor Wikipedie.).
"byli mrtví pohřbeni s vojenskými poctami". Na závěr zazněla samozřejmě hymna ČSR - "Kde domov můj, kde domov můj...".
Když se vrátili do Krosčenku, dozvěděli se, že odletí na Slovensko, na území SNP.
Sbalili si kufry a byli rozděleni a odvedeni k letadlům. Někteří z vládní delegace seděli v letadlech s vojáky 2. paradesantní brigády (již den předtím, 6. října, odletěl na Slovensko ve dvou letadlech generál Veist, který po generálu Golianovi převzal velení SNP - má poznámka). Zajímavou příhodu vylíčil pak Drtina ve své knize přistání na plochu letiště Tri Duby, kde píše, cituji: "Pro členy vládní delegace a jistě i pro vojáky 2. paradesantní brigády to byl nádherný pocit - ocitnout se po dlouhém pobytu v cizině opět doma. Vystoupili z letadla a bezradně se rozhlíželi. Přihrčelo nákladní auto. Vojáci, kteří z něho vyskákali, začali z kabiny vynášet jejich zavazadla. Ze tmy se ozvalo: 'Je tady pan ministr Němec?'
Hlas patřil plukovníku Přikrylovi (veliteli 2. paradesantní brigády - má poznámka).
'Ano, tady jsem!' ozval se Němec.
'Nic nikomu nedávejte, hlídejte si své věci, to jsou partyzáni, ti vše ukradnou! Já se vám o vše postarám.' Plukovník také hned partyzánům nařídil, aby zavazadla vrátili. Delegátům vysvětlil, jak se věci mají. 'Partyzáni mají svůj hlavní stan ve Sliači, a kdyby vám teď odvezli ty kufry, už by jste se s nimi neshledali'."
Poté se plukovník Přikryl postaral nejen o dopravu do Bánské Bystrice, ale zároveň ubytoval vládní delegaci v zajištěném hotelu Národný dom. Z dalších slov vyplývá, že členové delegace se podivovali, že je vítá Přikryl, místo někoho z členů, či vedoucích představitelů SNR (Slovenské národní rady). Nikdo se neobtěžoval a vládní delegaci už tady dávala SNR najevo, "že na slovenském území nadřazenost československé exilové vlády neplatí. Později pochopili, kdo je strůjcem okázalého zdůrazňování, že na Slovensku rozhoduje Slovenská národní rada. Byl to Gustav Husák, sebevědomý, ambiciózní, nesnášenlivý a výbojně ironický člověk. Hned po prvním setkání dal Prokopu Drtinovi najevo svůj vyhraněný nacionalismus. Na jeho zmínku, že první informace o jeho osobě dostal v Londýně od dr. Clementise, zareagoval Husák naježeně: 'Veď pán doktor, pozritě, my naozaj nesúhlasíme s tým, ako Vlado hovorí v londýnskom rádiu o slovenskej otázke, my sme v tom ohl'ade ovel'a ďalej než on. Musím vám to vravieď celkom otvoreně...' Clementis pro Husáka nebyl dost slovenský."
A byla i jiná příležitost, kdy Prokop Drtina nesouhlasil s Husákovými výroky - třeba s tím, jak velice byla za 1. republiky slovenština utiskována, a že z toho zůstává na Slovensku averze proti Čechům. "To mě udivuje", řekl mu tehdy Drtina, "že by slovenští lidé neměli účast s Čechy přes některé chyby po strašné nacistické tyranii a Heydrichově vraždění, které vzbudilo tolik sympatií a účasti k Čechům v celém světě. My jsme zažili projevy solidarity od docela prostých a neznámých Angličanů obojího pohlaví. To nemohlo nechat Slováky netečnými, tomu já nevěřím."
Husák mu velice shovívavým způsobem k této Drtinově naivní sentimentalitě odpověděl: "Ale pán doktor, nerobte si ilúzie, to na Slovensku nikoho nezajímá, my sme mali svoje starosti, o to se nikto nezajímal!" Pan Karel Richter pak dodává :
"Žádnou velkou vřelostí ve vztahu k Čechům doktor Husák tehdy rozhodně netrpěl. Však také otevřeně vedl řeči, které zřetelně svědčily, že v jádru duše by si přál samostatné Slovensko (historickým podkladem je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992., pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 280, 281, 282.)."
