Bezpilotní letoun CQ-100 Courier
Napsal: 15/7/2016, 17:59
Bezpilotní letoun CQ-100 Courier
Bezpilotní prostředky dnes zažívají ohromný rozmach a v kategorii UAV (Unmanned Aerial Vehicle) vzniká nepřeberné množství různých letounů. Poněkud stranou hlavního proudu stojí bezpilotní systémy primárně určené k přepravě materiálu. Byť i zde vzniklo několik operačně způsobilých letadel, šlo ale o technologicky složité prostředky, v důsledku čehož se náklady na vývoj i případná pořizovací cena často vyšplhaly na úroveň, která by byla neadekvátní plánovanému způsobu využití. Příkladem zásobovacího dronu může být americký CQ-10 Snowgoose, který již od roku 2005, využívá Americké velitelství pro speciální operace SOCOM (U.S. Special Operations Command), k zásobování svých jednotek. Tento letoun od kanadské firmy MMIST existuje v provedení CQ-10A, který je v podstatě robotickým motorovým padákovým kluzákem, nebo modernější robotický vírník CQ-10B, který startuje sám pouze pomocí tlačné vrtule. O původní CQ-10A a nejnovější CQ-10B se zajímá také námořnictvo, konkrétně Kancelář pro námořní výzkum ONR (Office of Naval Research). Americké námořnictvo například uvažuje o použití vírníku jako vyvýšené senzorické platformy pro bojové lodě, které mohou z výšky několika stovek metrů nebo jednotek kilometrů nad lodí, poskytovat mnohem větší senzorický rozhled. Jednotková cena za CQ-10B je 650 000 dolarů a letová hodina stojí několik stovek dolarů.
Určité mezery na trhu si v roce 2014 všimli v malé české společnosti ARDENT Brno, která se až dosud zabývala především obchodem s pozemním logistickým vybavením pro letadla a letištními bezpečnostními prostředky. Asi největším impulzem k zahájení vlastního projektu se pak stal ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny, kde se malé pozemní jednotky často ocitaly odříznuté od zásobování a po krátkém čase přišly o bojeschopnost. Vznikl tedy koncept bezpilotního letounu CQ-100 Courier, který má být schopen pronikat do prostoru hájeného raketami typu MANPAD a bez rizika ztráty drahých letadel a vycvičených osádek zásobovat malé jednotky v obklíčení nebo během bojů. Tento letoun je koncipován jako přepravní UAV, s maximálním důrazem na nenáročnost provozu a výrobní cenu. Letoun má mít schopnost operovat za všech povětrnostních podmínek, což jej předurčuje i do role prostředku pro akutní zásobování a dopravu materiálu v krizových situacích, např. živelných pohromách. Podstatnou součástí každého moderního bezpilotního systému je pochopitelně také jeho avionika a řídicí systémy. Jak již bylo řečeno, společnost Ardent koncipuje svůj CQ-100 jako efektivní prostředek, který tedy musí být konstrukčně co nejjednodušší. I proto se rozhodla nevyvíjet vlastní avioniku, ale využít již existující a ověřené komponenty. Jejich integraci se nakonec podařilo dohodnout s izraelských společností, která dnes patří mezi celosvětově významné firmy v oblasti bezpilotních strojů. Zájem předního izraelského výrobce o český projekt tak lze považovat i za určitý důkaz správného směřování celého programu. Pokud jde o koncept operačního nasazení Courieru, počítají jeho tvůrci s tím, že systém bude tvořit jedno nákladní vozidlo s dvoučlennou posádkou, které bude přepravovat minimálně jeden složený letoun CQ-100 a bude vybaveno také pneumatickým startovacím katapultem, v tomto případě rovněž zahraniční výroby. Ten umožňuje start letounu mimo pevné plochy letišť, dálnic a silnic. Start se může uskutečnit z naprosto nepřipravených prostorů. Obsluha bude mít k dispozici jednoduchou řídicí konzoli v podobě zodolněného přenosného počítače, jehož prostřednictvím bude naprogramována trať letu. Ta bude moci být stanovena s ohledem na aktuální taktickou situaci tak, aby se vyhýbala oblastem s prostředky protivzdušné obrany. Letoun by se měl při přeletu pohybovat ve výšce cca do 1 000 m cestovní rychlostí do zhruba 400 km/h, pro samotný shoz nákladu se počítá se s klesáním do výšky řádově kolem 300 m. Náklad umístěný v kontejneru pak bude odhazován v rychlostech nižších než 200 km/h (pádová rychlost letounu je vypočtena na 109 km/h), což má s využitím automaticky vytahovaného padáku umožnit přesnost shozu do 150 m. Zvažována byla pochopitelně také možnost použití řiditelných, přesně naváděných padáků, podle tvůrců letounu by ale zvýšení přesnosti nebylo takovým přínosem, který by vyvážil zvýšenou cenu a snížení přepravní kapacity.
O pohon se stará malý proudový motor TJ100 od PBS Velká Bíteš. Tento motor byl vyvinut pro lehké letecké prostředky, jako lehká a ultralehká sportovní letadla, větroně vybavené přídavným motorem, pilotované prostředky ve třídě EXPERIMENTAL a různé bezpilotní létající prostředky. Motor TJ100 je v současné době prodáván v několika variantách a od roku 2008 bylo dodáno cca 600 jednotek. Při vývoji TJ100 byly uplatněny nejnovější poznatky a technologie z oblasti turbínových motorů a v kategorii malých proudových motorů se řadí TJ100 s tahem až 1300 N mezi nejlepší na světě.
Díky vysoké rychlosti bude letoun schopen dosáhnout svého cíle zhruba za 25 minut, což je doba, během níž by se taktická situace v oblasti shozu neměla nijak zásadně měnit, míněno ve vztahu k ohrožení stroje palbou ze země. Navíc díky tomu, že letoun nebude sám nic vysílat a nebude ani závislý na žádných řídicích signálech (k navigaci bude použit inerciální systém INS s korekcí pomocí satelitní navigace GPS), nebude v zásadě nijak ohrožen prostředky elektronického boje. Absence systému pro přímé řízení navíc výrazně zjednodušuje vývoj a konstrukci a tím pádem také pořizovací cenu. CQ-100 je určen nejen pro dopravu potřebných zásob munice, potravin či zdravotnického materiálu, ale je schopné realizovat další činnosti, např. útoky dronů v hejnech (swarm capabilities) t.j. vysazení mini UAV, nano UAV či speciálních čidel v prostoru protivníka, realizovat fotoprůzkum či pomocí prostředků REB nacházet slabá místa v protivníkově PVO. Po splnění mise se Courier automaticky vrací zpět na místo startu nebo jiného určeného místa k dalšímu opakovanému použití. Projekt CQ-100 Courier je primárně v režii tuzemských firem, ale zapojena je i jedna společnost z Finska a jak již bylo zmíněno, o avioniku se stará společnost z Izraele. Vývojový tým spolupracuje také s bývalým velitelem českého letectva brigádním generálem Ing. Janem Vachkem. Zapojeni jsou též pracovníci University obrany Brno např. pplk. doc .Ing .Jan Mazal, Ph.D. z katedry taktiky a mjr. Ing. Daniel Fabian příslušník Veliteľstva vzdušných síl OS SR Zvolen. Program je v současnosti ve fázi ověřování konceptu, které již prokázalo, že výkonové parametry jsou dosažitelné, nicméně se mohou v průběhu dalšího vývoje měnit. Vzlet prvního prototypu lze očekávat do roku 2019.
Název: CQ-100 Courier
Výrobce: Ardent Brno
Rozpětí: 4,60 m
Délka: 5,30 m
Hmotnost prázdného stroje: 230 kg
Max. vzletová hmotnost: 540 kg
Nosnost nákladu: 200 kg
Cestovní rychlost: 400 km/h
Max. rychlost: 480 km/h
Pádová rychlost: 109 km/h
Stoupavost: 3,9 m/s
Akční rádius: 180 km
POHON:
Pohon proudový: TJ100
Výrobce: PBS Velká Bíteš
průměr: 272 mm
délka: 625 mm
Hmotnost (suchá): 19,5 kg
Tah: až 1300 N
Palivo: JET-A1, JP5, JP8
Spotřeba paliva: 1,12 kg/daN/h
Mazací olej: 3 cST nebo 5 cSt
Elektrický výkon: 750 W
Výškovost pro funkci: 0 až 10 000 m
Rychlost: < Mach 0,8
Výškovost pro start: 0 až 8 000 m
Rychlost pro start: < Mach 0,6
Teplota pro start: -40 až +50 °C
kompresor: jednostupňový radiální
difuzor: radiální a axiální
spalovací komora: prstencová
turbína: jednostupňová axiální
uložení rotoru mazáno autonomním olejovým systémem
řízení motoru: elektronický systém
start motoru: elektrický,
čerpadlo: elektrické palivo-olejové
napájení: vestavěný generátor a DC-DC převodník
zapalovací systém: nízkonapěťový
Zdroj:
časopis A-REPORT
http://www.pbsvb.cz/zakaznicka-odvetvi/ ... tor-tj-100
http://www.pbsvb.cz/PBS/media/content/D ... nology.pdf
http://www.armadninoviny.cz/cq-10b-snowgoose.html
http://www.mocr.army.cz/assets/multimed ... 0_2016.pdf
http://www.ardentbrno.eu/uav.php
http://zoom.iprima.cz/novinky/zaostreno ... i-i-zasoby